autor: Adriandarc
Když Tom vystupoval z letadla, cítil se hůř, než když do něj nastupoval. Byl zpátky v New Yorku, ve městě, které nikdy nespí, a co opravdu chtěl, bylo spát.
Andreas mu dodal všechny zbývající informace o předchozí noci a Tom byl více než jen trochu v šoku. Šli do Tropicana, slavného klubu s tanečnicemi. Andreas utratil spoustu peněz za místa v první řadě s prohlášením, že to rozhodně stojí za to a že mu to Tom bude později dlužen.
Začali sledovat show, povídali si a měli se fajn. Jejich servírka byla prsatá blondýna, která vypadala, že má oči jen pro Andrease, a zdálo se, že Andreas to cítil stejně. Tom už byl unavený z toho, jak jim neustále dělal křena, a tak se omluvil a zamířil do zadní části klubu, aby poseděl u baru.
Někdy ke konci show Andreas zjevně opustil servírku, aby našel Toma, a to se mu taky povedlo. Tom byl totálně pod obraz a dělil se o flašku Cristalu s tmavovlasým barmanem. Předtím, než Andreas stihl říct jediné slovo, veškerý personál, muži i ženy, vyskočili na bar a začali tančit, napodobovali přitom dívky na jevišti. Lidé jim házeli spropitné a Tom hleděl vzhůru na svého barmana prakticky s vyplazeným jazykem.
Ten kluk na sobě neměl skoro nic spolu se zbytkem personálu, a pohyboval se jako zkušený tanečník, zatímco hravě skopával peníze z baru do Tomova klína.
Jakmile se Andreas protlačil davem, aby se vedle něj posadil, popadl láhev šampaňského a málem se zadusil. Vedle Tomovy peněženky ležela jeho kreditka American Express. „Jak vysvětlíš tu útratu?“ Vykřikl Andreas. „To je kreditka společnosti!“
Tom pokrčil rameny, aniž by spustil oči z krásného mladíka na baru. „Řeknu jim… sex.“
Andreas si odfrkl. „Náš šéf to určitě pochopí. Koneckonců, je to tvůj otec.“
Tomovi zajiskřily oči a naklonil se kupředu, téměř začal slintat, když mladík roztáhl nohy a zároveň si přitom olízl rty. Tomovi to v žaludku způsobovalo věci, které nikdy předtím necítil. Měl pocit, jako by byl do toho barmana zasraně zamilovaný.
Brzy z baru všichni seskočili a Tom tam dál seděl jako omámený. Černovlasý mladík na něj mrknul a zamířil do zadní místnosti.
„Vzpamatuj se, člověče,“ řekl mu Andreas a mávl mu rukou před obličejem. „Máme sedadla v první řadě a ta servírka mi dává panáky zdarma.“
„Hmm,“ vydechl Tom a omámeně přitom zamrkal. „Kam šel?“
„Zpátky do Země svádění a klamu, jsem si jistý,“ řekl Andreas a Tom se jen rozesmál.
Ani ne o deset minut později byl elegantní barman nazpátek, následován prsatou blondýnou, která čekala na Toma a Andrease po celý večer. Andreas Tomovi řekl, že v té době byl více zaměřený na hrudník servírky než na toho kluka, takže jeho jméno bohužel nezachytil.
Ale pamatoval si, že se všichni podělili o další lahev Cristalu a že ten mladík byl více než okouzlující. Po všech těch bublinkách byl Andreas připravený odvést si servírku zpátky na hotel a Tom se chichotal jako malá školačka, když na něj barman pomrkával a vykládal špatné vtipy.
„Měl jsem obličej zabořený v jejím hrudníku,“ sdělil Andreas Tomovi později v letadle. „Ale když jsem se vynořil pro trochu vzduchu, viděl jsem tě s tím klukem odcházet. Měl jsi ruku na jeho zadku a tak všechno.“
A to bylo vše, co Tom zatím věděl. Mířil autem do svého bytu a po celou cestu odmítal říct jediné slovo. Čím více byl zticha, tím více vzpomínek se mu vracelo a v tomto bodě už mohl poskládat dohromady některé skutečné scény. Vysadil Andrease a vydal se na cestu ke svému střešnímu bytu na Manhattanu, připraven čelit čemukoliv, co mělo přijít.
Když předal svou Escaladu obsluze pro zaparkování, vyskočil z auta a spěchal po schodech do velkého bytového domu.
„Dobrý den, pane,“ pozdravil jej vrátný Saki. „Měl jste příjemnou služební cestu?“
Tom zpomalil a upravil si tašku, kterou měl hozenou přes rameno. „Proč, co jste slyšel?“ Zeptal se paranoidně.
Saki se zamračil. „Pane?“
„Já…“ Tom potřásl hlavou. „Bylo to… Byla to dobrá cesta. Sledoval jsem zápas.“
Saki přikývl. „Škoda toho výsledku.“
„Jo, kdo vyhrál?“ Zeptal se Tom.
„Ne můj tým,“ řekl Saki zkormouceně.
Tom zasténal. To mu vůbec nepomohlo. Chystal se ptát víc, když mu v kapse zazvonil telefon. Podíval se na něj a zjistil, že mu volá Genevie. „Uvidíme se později, Saki.“
„Přeji hezký den…“
Tom hovor ignoroval, vklouznul do výtahu a stisknul tlačítko. Netrpělivě podupával nohou, jak se snažil nevšímat si vzpomínek procházejících jeho myslí (shlížení dolů, zatímco jej černovlasý mladík kouří, žasnutí nad tím, jak vše bez zaváhání polyká, přetočení jej na záda, aby jej mohl už potřetí ošukat).
Kolikrát Tom toho chudáka ojel? I když, pokud si Tom dobře vzpomínal (a bohužel, opravdu začínal) tak si ten barman nestěžoval.
Byl nenasytný a žhavý a úzký a…
Dveře do střešního bytu se otevřely a on vkročil dovnitř, cítil závrať.
Tom měl sex rád, samozřejmě, že měl, ale nebyl na žádné takové bláznivé sexuální hrátky. Považoval se za docela klasického člověka a nejvíckrát měl sex za jednu noc dvakrát, a to s Genevií.
Musel na to přestat myslet, musel se Genevii buď přiznat, anebo zapomenout, že se to vůbec kdy stalo. V tomhle se rozhodl poslechnout Andrease, i když jeho kámoš nebyl vždy tím nejspolehlivějším zdrojem dobrých rad.
Hráli golf, měli pár piv, a sledovali zápas.
No, možná vynechá tu část s pivem.
Tom s úlevou zjistil, že Genevie ani není doma. Nastěhovala se k němu poté, co spolu byli teprve čtyři měsíce, a Tom byl až příliš velká měkkota, aby jí řekl ne. A tak se jeho staromládenecké doupě proměnilo v designový byt s drobným nábytkem a velkým množstvím svíček.
Genevie nebyla nic jiného, než velmi ctižádostivá, a ačkoliv ji Tom miloval, rozhodně dokázal pochopit, proč většina jeho přátel ne.
Dopadl na neposkvrněnou, nepohodlnou bílou pohovku, a zavřel oči. V hlavě se mu objevila scéna tak zřetelná, že ji mohl téměř cítit i ochutnat. Prochází se s barmanem po promenádě, s rukou kolem jeho pasu, a právě jim oběma koupil párek v rohlíku od nějakého mizerného pouličního prodejce. Černovlasý mladík se od něj odpoutá a popoběhne kupředu k miniaturní Soše svobody v srdci Las Vegas.
„Vždycky jsem chtěl vidět tu skutečnou,“ říká sladce a trochu se přitom zachvěje. Tom k němu přijde blíž a omotá ruce kolem jeho štíhlého těla.
„Někdy tě tam vezmu,“ říká mu Tom. „Ukážu ti celý zatracený svět.“
Tom se přikrčil. Jeho vzpomínky na tu noc se pohybují od vášnivě žhavých až po nesnesitelně kýčovité. Trochu se na pohovce sesunul a snažil se nové vzpomínky zablokovat, ale bylo to nemožné.
Drží tanečníka ve svém náručí před falešnou Sochou svobody a společně se pohupují, téměř tančí.
„Panebože,“ zasténal Tom. Mohl být ještě ubožejší?
Barman se v jeho náruči zavrtí a přisunuje se blíž a blíž. „Jsi sladký,“ říká mu. „Dokonce i když jsi trochu opilý. K čertu, raději beru sladkého a opilého, než nasraného a střízlivého, jako je můj přítel.“
Tom si při té vzpomínce povzdechl. Takže ten kluk taky podváděl?
„Jak by na tebe někdo mohl být zlý?“ Ptá se Tom a drží mladíkovu tvář v dlaních.
„Jednoduše,“ říká barman. „Jsem jen kus masa, to je to, co si každý myslí.“
Na další část si Tom nyní vzpomínal velmi dobře. Cítil se kvůli tomu klukovi tak špatně, a zatímco cítil i spoustu dalších jiných věcí (chtíč, například), tento pocit všechny ostatní převyšoval.
Tom si nemůže pomoct a přitiskne své rty na jeho tím nejněžnějším, nejjemnějším způsobem.
Roztřesený sten, který vyšel z mladíkových úst, je v Tomově mysli stále zaregistrován jako jeden z nejkrásnějších a nejerotičtějších zvuků, jaké kdy slyšel.
S úsměvem Tom lehce usnul, s ubohým a zároveň hřejivým pocitem.
Tom se zašklebil, ale oči neotevřel.
„Tome, probuď se.“
Přetočil se a vzdychl, přes hlavu si přetáhl polštář, který byl tvrdý jako kámen.
„Tome… Tome! Vstávej!“
Tentokrát Tom ucítil ránu do ramene a tak pootevřel oko, aby vzhlédl. Nad ním stála jeho přítelkyně s rukama v bok.
„No, vrátil ses domů dřív, než jsem myslela,“ bylo vše, co řekla.
Tom se posadil a třel si zadní stranu krku. „Gen,“ řekl s úsměvem. Natáhl se kupředu, „Pojď sem, chyběla jsi-„
„Ne! Nesahej na mě, mám na sobě hedvábí. Snadno se to muchlá. Po celý den jsem si ani nesedla,“ řekla Genevie a o krok ustoupila. „Ale jsem ráda, že tě vidím.“
„Aha,“ řekl Tom tupě. Chápal to, Genevie byla opravdu divná, když šlo o její oblečení. Většina z něj byla dražší, než měsíční nájem průměrného člověka. „No jo. Taky tě rád vidím. Chyběla jsi mi.“
Genevii se podařilo usmát. „Aw, to je sladké. Byla jsem tak zaneprázdněná! Neměla jsem ani čas si všimnout, že jsi byl pryč. No, ale všimla jsem si toho, samozřejmě.“
„Aha,“ řekl Tom znovu, stále se cítil mimo. „Okay.“
Usmála se na něj a prohrábla mu vlasy, což bylo trochu obtížné přes jeho dredy, ale zvládla to. „Kdy se těch věcí zbavíš?“ Zeptala se a zatahala za jeden jeho pramen.
Tom se zamračil, miloval ji, ale v žádném případě se nechystal zbavit svých vlasů. Měl dredy už od patnácti jako akt vzpoury proti otci a jejich nóbl rezervovanému životnímu stylu. Zjistil, že ten akt je i k dnešnímu dni stále relevantní, jelikož jej měl otec stále pod palcem, jako když byl ještě dítě. Pracoval ve firmě svého otce, žil z peněz svého otce, a dokonce i s Genevií se setkal prostřednictvím jednoho z otcových obchodních partnerů.
Takže, dredy zůstanou. Smiř se s tím, táto!
Tom sebou při tom pomyšlení trhl a pak sebou trhl ještě víc, když mu Genevie zatahala za vlasy silněji. „Zdáš se být nějak mimo, co přesně jsi na té služební cestě dělal?“ Zeptala se se zvednutým obočím.
„Pracoval,“ řekl Tom tupě. „Sledoval zápas.“
„To nezní tak špatně,“ řekla Genevie. „Zní to skoro jako to, co děláš, když jsi tady. Kdo vyhrál?“
Tom zaváhal. „…mí kluci vyhráli.“
„Ach, opravdu? Nevěděla jsem, že hrál i tvůj tým,“ řekla Genevie a zamračila se. „Ale zase, co já vím o sportu?“
„Jo, hotel měl ten sportovní kanál zaplať-za-to-co-sleduješ… takže jsem sledoval starý zápas. Klasiku,“ řekl Tom nepřesvědčivě.
Genevie zacukrovala a pohladila Toma po tváři. „Ty ses vážně nudil, co?“
Tom pomyslel na to, jak zvedá barmana nahoru, posazuje jej na umyvadlo a šuká jej až do bezvědomí. „Jo, opravdu nudil.“
„No, s Andreasem nemůžeš počítat pro žádný druh zábavy,“ řekla Genevie hořce. „Nemůžu uvěřit, že se s tím člověkem vůbec nějakým způsobem přátelíš.“
„Je to můj nejlepší kámoš od našich pěti let,“ řekl Tom defenzivně.
Těžce si povzdechla. „Jak myslíš, zlato.“
„Dokonce i kdybychom nebyli nejlepší přátelé, musel bych s ním vycházet, pracuje se mnou, pro tátu,“ řekl Tom. „Je neuvěřitelný designer, něco jako ty.“
„Budovy a oblečení jsou dvě úplně odlišné věci. Mimochodem, nic dalšího už neřeknu,“ řekla s úsměvem a poplácala jej po hlavě. „Jen jsem přiběhla ze své přestávky na oběd, takže…“
Tom ji chytil za ruku, aby ji zastavil. Chyběla mu, samozřejmě, že ano. Miloval ji, bez ohledu na to, co říkal Andreas, nebo jak jej jeho vlastní tělo podvedlo ve Městě hříchu.
„Musíš jít?“ Stiskl její ruku a jí se na tváři objevil vědoucný pohled.
„Nehodlám přijít pozdě na schůzku proto, že máš chuť na rychlovku,“ řekla. Tom nad tím málem protočil oči – kdy naposledy vůbec měli spontánní sex? Ne že by mu na tom záleželo, měl rád pořádek, rád věci plánoval. Dokonce i sex.
„Tak jsem to nemyslel,“ odpověděl a ona se rozesmála.
„Možná bys měl, ale ne, mám na sobě hedvábí,“ řekla. Sklonila se a políbila Toma na čelo. „Vrátím se pozdě, nečekej na mě, ano?“
Tom přikývl a nechal ji, aby ho poplácala. Krátce mu zamávala a vyletěla z místnosti na svých podpatcích. Když uslyšel zavření dveří, sklouzl na pohovce níž. Genevie a Tom si byli blízcí, bližší, než kdy s kým dříve byl, a on ji miloval. Chtěl si ji vzít, v určitém okamžiku, až se věci usadí.
Proč se to celé zdálo být tak rozpačité?
„Ojel jsi nějakého cizího chlápka,“ zabručel Tom. „Proto.“
Zavřel oči a zavrtěl hlavou. Byl špína. Ještě hůř, byl spodina, nevyvinutá forma života, která žije na úkor vyšších bytostí. Ne, nezaslouží si živit se z vyšších bytostí. Jediné, co může dělat, je očichávat ostatní špinavce kolem sebe a doufat v to nejlepší.
Tak proč nemohl přestat myslet na toho barmana? Toho, který jej přivedl dolů na tuhle cestu spodiny? Nebyla to jeho vina, Tom nemohl být naštvaný na to krásné malé stvoření.
Měl opravdu žhavý, vzrušující sex, a byly to už věky od chvíle, co si naposledy takhle zašukal.
Usnul s náznakem úsměvu na tváři, navzdory své vině.
Dalších několik dní měl Tom jako rozmazané. Genevii jen sotva viděl, s čímž byl naprosto v pohodě. Snažil se dostat zpět do koloběhu svého života – svého nevzrušujícího, předvídatelného, klasického života.
Nefungovalo to, opravdu ne. Pokaždé, když si myslel, že už začíná zapomínat, vzpomněl si na něco, co jej přinutilo se posadit, nebo se omluvit a odejít na pánské toalety, aby se mohl postarat o svou záležitost.
Pocítil úlevu, když jej Andreas pozval jednoho odpoledne na oběd. „Vypadáš na hovno,“ řekl mu Andreas, zatímco se na něj přes stůj zubil.
„Díky,“ odpověděl Tom. „Co že jsi tak šťastný?“
Andreasův úsměv se ještě víc rozšířil. „Pamatuješ si Lauru?“
Tom na něj jen tupě zíral nazpět. „Koho?“
„Tu servírku z klubu! Však víš, tu, kterou jsem od neděle ošukal už šesti způsoby?“ Zeptal se Andreas. „Z toho stejného místa, kde sis vyhlídnul toho fešáckého barm-„
„Prosím, můžeme o tom nemluvit?“ Požádal Tom. Pohrával si se svou vidličkou a vzdychl. „Snažím se na to zapomenout.“
„Ach, ještě jsi nebyl schopný nechat to být, co?“ zeptal se Andreas s úšklebkem. Tom by mu ten samolibý úsměv nejradši srazil z tváře.
„Řekni mi o té holce,“ řekl.
„Dal jsem jí svůj email,“ řekl Andreas a zakýval obočím.
„A?“
„A??“ Rozesmál se Andreas a naklonil se kupředu. „Cybersex, kámo! Bože, po celý dlouhý týden! A má webkameru…“
„Jaká je sakra pointa cybersexu, když jsi už, však víš, to s ní dělal?“
„Ty vole, však víš… Ty a Genevie nemíváte… sex po telefonu nebo něco, když jste daleko od sebe?“ Zamračil se Andreas.
Tom zavrtěl hlavou.
„Divné… No, někteří z nás bývají nadržení,“ řekl Andreas. „Něco jako vím, že jsi byl i ty, když sis tu noc vzal s sebou domů toho kluka-„
„Drž hubu!“
Andreas se naklonil blíž a ztišil hlas. „Dělá pro mě přes webku ty nejsprostější věci…“
Tom na svého kamaráda zíral. „Jako?“
„Všechno si sundá a… má takové sexuální hračky, Tome,“ řekl Andreas a ďábelsky se přitom šklebil. „Používá je přede mnou.“
„Panebože. Takové věci jsou na internetu povoleny?“
„Ty jsi tak nevzdělaný,“ řekl Andreas. V tu chvíli se objevila servírka s vodou a na oba muže se usmála.
„Jste připravení si objednat?“ Zeptala se.
„Najednou už ani nemám hlad,“ řekl Tom. Ve skutečnosti zvládl celé dopoledne, aniž by si vzpomněl na jejich víkend v Las Vegas. No, bylo tam pár vybraných myšlenek, zatímco olizoval lžíci od cereálií, ale to bylo všechno.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Andreas.
„Vrátím se za chvíli,“ řekla servírka a vzdálila se.
„Já nevím,“ řekl Tom. „Myslíš si, že je Gen tak špatná nebo tak něco?“
„Bože, jen si dělám srandu, člověče,“ řekl Andreas. „Ty víš, že my dva spolu nevycházíme, ale nemyslím si, že bys jí měl nechat být kvůli nějakému hezounkovi, který míchá drinky v Las Vegas. Nejsi kvůli tomu gay. Byla to jen jednorázová věc, ne?“
Tom přikývl. „Mám pocit, že to musím Gen nějak vynahradit. Jen… aniž by věděla proč.“
„Vezmi ji někam ven,“ řekl Andreas s pokrčením ramen. „Budeš se pak cítit míň provinile.“
„Měl bych ji někam vzít,“ přikývl Tom. „Jo, půjdeme do té malé, francouzské restaurace, kterou tak miluje… Dobrý nápad, chlape.“
Andreas znovu pokrčil rameny.
„Takže, ty a ta Laura?“ Tom se ušklíbl, cítil se lépe. „Co se tam děje?“
„Jen blbneme. Moc velká vzdálenost,“ odpověděl Andreas. „Nic vážného.“
„Ale zní to docela vážně, nikdy s holkama nezůstáváš v kontaktu,“ poznamenal Tom. „Líbí se ti?“
„Líbí se mi to, co dělá na webku se svým modrým vibrátorem,“ řekl Andreas bez obalu.
Tom mohl říct, že se Andreas snažil něčemu vyhnout. „Oh, jo?“
„Je sexy.“
Tom přikývl. „Jsi do ní zamilovaný. Miluješ ji. Chceš si ji vzít a mít s ní děti a hypotéku.“
Andreas se zatvářil vyděšeně. „Teď už nemám hlad ani já, kurva!“
Tom se rozesmál. „Fajn, fajn. Jen si dělám srandu.“
„Věřím, že už víš, jaké to je,“ poukázal Andreas.
Tom zmlknul. „Chápu. Pojďme jíst.“
autor: Adriandarc
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 44
Tom se dost zmítá v pocitech viny, ale když jsem viděla, jaká je ta jeho holka psí čumák… Ale ze zkušenosti vím, že zvyk a rutina se někdy snadno zamění za lásku. Aspoň se mu vybavují nějaké ty vzpomínky, což je fajn, i když jsem čekala, že se s touhle kapitolou pohneme trochu dál. Jsem napnutá, kdy se objeví náš sladký barman.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Mít doma co má Tom tak nemám žádné vičitky jen jsem zvědavá kdy se setká z barmanem.
Tak teď se Tomovi nedivím, ta jeho nestojí za nic….Díky za kapču, jsem zvědavá, jak se tohle vyvine, i když, trochu tuším,!
Toto je stále lepšie a lepšie! Bože, ja to chcem celé, aby som to mohla zhltnúť na jeden šup! Ďakujem za preklad!
Keďže Andy má kontakt na Billovu kolegyňu, je len krôčik k tomu aby Bill dostal kontakt na Toma alebo aby si ho vypýtal Tom… Už aby to bolo:) Ďakujem za kapitolu.
Tomova života je mi docela líto, protože jediné, co dělá je jeho zaběhnutý koloběh toho všeho. Je mi docela líto, jak se utápí v pocitu viny, z toho, co se stalo, ale na stranu druhou jsem ráda, že tomu tak je, protože alespoň vidím, že Tom má svědomí a city! 🙂
Jednoznačně ale souhlasím s tím, že jeho přítelkyně Gen je nic moc. Jejich vztah pravděpodobně zaběhl do děsné rutiny a je škoda, že se nesnaží jejich vztah ani jeden nějak osvěžit. Já osobně bych něco takového nechtěla, ale tak jsou lidi, kteří si s tím vystačí.
Moc se těším na další pokračování, protože tahle povídka mě šíleně chytla! 🙂
Děkuji za úžasný překlad! ♥
Rozsekal mě Andy a jeho kybersex 😀 ovšem jestli ta jeho gyberpřítelkyně se dobrá přítelkyně s Billem 😉 možná by mohla být spojka 😉 a Tomova přítelkyně? Můžu napsat snobský psí čumák a nikdo mi to nebude mít za zlé.
Bill je podle Tomovo vzpomínek pohodový týpek, tak jsem zvědavá, protože ono to určitě nebude takhle jednoduché 🙂 Moc děkuji za překlad a jsem zvědavá, čeho se ještě dočkáme 🙂
"Panebože," zasténal Tom. Mohl být ještě ubožejší? 😀 :D:D zase som skoro spadla zo stoličky. Tomove spomienky sú úžasné, mohla by byť o nich samostatná poviedka 😀