Tom plul na obláčku štěstí. Byl v nebi. Byl v ráji nebo na nějakém lepším místě, než jakémkoliv, které znal. Byl ve svém vlastním ráji, kde se všechny sny stávaly skutečností, srdce měl až v krku, cítil se jako ve stavu beztíže. Ještě nikdy předtím nebyl tak šťastný. Někomu by se to mohlo zdát jako obyčejné políbení – sladký, nevinný polibek. Tomovi ale ne. Pro něj to bylo něco naprosto jiného. Mnohem víc. Bylo to cokoliv, jen ne obyčejné. Bylo to naprosto vše.
Nejdřív byl tak zatraceně nervózní. Bál se, že by se Bill mohl odtáhnout pryč a zanechat ho jen tak, samotného. Poníženého a se zlomeným srdcem. On ale nic takového neudělal. Místo toho zavřel oči a polibek opětoval. Omotal své paže kolem Tomova krku, dostal tak jejich těla k sobě mnohem blíže, ztěžka dýchal nosem.
Tom po chvíli polibek přerušil a odtáhl se. Ačkoliv nechtěl, tak musel, protože se potřeboval pořádně nadechnout, potřeboval více vzduchu, než dokázal získat skrz dýchání nosem. Bill ho o dech připravil. Vždycky to udělal a vždycky to tak bude. Od chlapce, který byl v jeho náručí, se ale nechtěl oddálit úplně. Opřel si čelo o jeho, oddechoval proti Billovým rtům a stydlivě se usmíval.
Bill si skousnul ret a usmál se nazpátek. Jeho tváře byly zrůžovělé, vypadal, jako kdyby uběhl maraton. Jeho vlasy byly trochu rozcuchané, oči mu zářily a Tom stále nemohl uvěřit tomu, že je Bill opravdu tak nádherný. Když si myslel, že už nemůže vypadat lépe, něco se stalo a on ho přesvědčil o opaku a že se mýlil.
„I mně,“ řekl Tom, jako kdyby nemohl přijít s nějakou jinou, lepší odpovědí. Teď ale vážně, co by měl na něco takového odpovědět? Byl neskutečně vděčný, že Bill… že mu to nevadilo a ještě se mu to k tomu všemu líbilo. Těšilo ho to, žaludek mu radostí škubal. Byl tak šťastný, že chtěl skákat nahoru a dolů. Rozhodně to ale neudělá, než si bude jistý, že je naprosto sám.
Když to teď bylo tak jasně a nahlas řečeno, Tom sesbíral více kuráže, kterou ten večer zničehonic nabral, a Billa znovu políbil. Bylo to jemné, sladké, perfektní, jednoduché. Rychle se odtáhnul, aby se hned na to k Billovi vrátil a opět spojil jejich ty. Neměli pusy příliš otevřené, nebyly tam jazyky, ale to tomu na dokonalosti neubíralo. Byl to zatím jen začátek, lépe se poznávali, ochutnávali se, zvykali si na vůni a dech toho druhého. Šli na to pomalu. Bylo to pomalé, ale i tak intenzivní, Tomovi přišlo, že celé jeho tělo je v jednom ohni.
Tom se znovu odtáhl. Bill vůbec nevypadal připravený nechat ho odejít. Zmocnil se jeho spodního rtu zuby, trochu ho vsál, pomalu, opatrně, jejich pohledy se u toho setkaly. Tom polknul a byl překvapený sám ze sebe, že už dávno neomdlel. Bylo to už přespříliš, ale pořád neměl dost.
„Myslím, že bych už měl jít dovnitř,“ řekl Bill poté, co byl Tomův ret ještě více nateklý. „Měl jsem se dneska večer skvěle. Děkuju,“ řekl a znovu Toma pevně obejmul.
Tom tam jen tak zůstal stát, dlouho se díval na Billovy dveře. Ještě se nevrátil ze svého obláčku, pořád plul ve vesmíru, nemohl se pohnout. Jeho tělo bylo tak těžké, jako kdyby se už nikdy neměl pohnout z místa. Povzdychl si, když se otočil k odchodu. Nemohl se ale přestat usmívat, jeho srdce bláznilo, momentálně to už bylo téměř bolestivé, nemohl se ale přinutit k tomu, aby ho to zajímalo. Políbili se! Oni se, do prdele, políbili! A Bill řekl, že se mu to líbilo, a dokonce řekl, že to může udělat znovu. Bože, byl tak šťastný, tak spokojený. Dnešní večer proběhl mnohem lépe, než si vůbec představoval.
Proboha, nemohl se dočkat, až o tom poví Georgovi.
~*~
Když se Tom později té noci dostal domů, jeho mysl se točila a on se pořád chvěl. Snažil se uklidnit, ale bylo to nemožné, hlavně po tom, co všechno se stalo. Nejenže celý film držel Billa za ruku, ale oni se i… políbili. Bože, červenal se jen při té vzpomínce. Upřímně, pořád nemohl uvěřit tomu, že se to doopravdy stalo. Přišel si, jako kdyby se mu to zdálo a musel se několikrát přesvědčit, že to opravdu není jen sen. Bylo to skutečné. Tak zasraně skutečné.
Nechal vyjít zasněný povzdych, když si sundával bundu. Zahodil ji pryč a pohodlně se uložil do postele, otevřel svůj notebook. Rozhodl se, že se podívá, co se stalo na Facebooku, než Billovi napíše. Když projížděl hlavní stránku, hned si všiml něčeho, z čeho se mu sevřelo srdce a jeho úsměv se ještě zvětšil.
Bill Kaulitz:
autor: The_poltergeist
Bože to bolo sladké a hlavne ten záver. Bill to naozaj myslí vážne♥♥♥ som za Toma tak šťastná.
Veľmi pekne ďakujem za ďalšiu kapitolu.
juuuuu *-* konečně! tohle je tak nádherně sladké :3
Krásna kapitolka.
Rozkošné… jak se vrátil ze svého obláčku:-) Usmívám se tu jako měsíček na hnoji 😀 Ten závěr mě taky dostal! Jak jsem zvyklá předbíhat, tak jsem tu Billovu větu přečetla dřív, než se k ní dostala a nejdřív ve mě hrklo, komu že to zase nechtěně poslal..:D Ale pak po přečtení celého odstavce se zdá všechno v pořádku:-) Bože, to musel být krásný pocit, když si Tom přečetl:)
To je překrásné pohlazeníčko!
Ja ich milujeeeeeem. Ako krásne na to idú pomaly….ja Billa obdivujem, hneď by som na Toma skočila a roztrhala mu oblečenie !!! Má fakt veľkú trpezlivosť (a ja predstavivosť :D). Aj ja som na obláčiku a teším sa na další diel ♥
Já nemám slov. ♥
Tohle bych mohla číst pořád dokola jak nádherné to bylo. A budu to pořád opakovat dokola, ale jsem na Toma jednoduše pyšná, strašně moc! 🙂 Láska s ním hold dělá divy a já doufám, že bude dělat ještě větší! 😛
Moc děkuji za perfektní překlad! ♥
Je to iná sranda, toto. Predstavujem si ich ako mladých pubertiakov, detičky zo začiatku ich kariéry. Celkom mi to teda nesedí k Bill, ktorý tu vystupuje ako ten skúsenejší, ale je to zaujímavé. Ďakujem za preklad.