autor: elvisfan
Tomovy oči se potulovaly po psím parku, ve skutečnosti se nezaměřovaly na nic určitého. Harley klusal zpátky k němu, starý tenisový míček držel pevně ve svých čelistech, a Tomovy pohyby byly skoro robotické, když míček vzal a znovu hodil. Dlouze potáhnul ze své cigarety, podíval se směrem, kterým Harley odběhl, a už ho neviděl. Stále se rozhlížel a byl lehce nervózní, než psa spatřil mířit k bráně a srdce mu spadlo až do žaludku, když viděl, ke komu se to Harley blíží.
Bylo to stejné jako toho zatraceného deštivého dne.
Po vstoupení do psího parku se Bill na chvíli zastavil, aby Harleyho políbil na vrchol hlavy a prohrábnul jeho kožich, než se vydal Tomovým směrem. Spolu s ním byl malý pes připnutý na červeném koženém vodítku. Čím blíž se dostával, tím víc zpomaloval, až se nakonec zastavil. Ani jeden z nich nejdříve neřekli ani slovo, jen na sebe rozpačitě hleděli.
„Ahoj,“ řekl Bill nakonec tichým a váhavým hlasem.
„Ahoj.“
„Vypadá to, že už jsi na tom lépe.“
„Kompletně uzdravený,“ odpověděl Tom. „Příští týden se vracím do práce.“
„Slyšel jsem.“
Tom se podíval na Harleyho a jeho nového kamaráda, jak se vzájemně zvědavě očichávají.
„Kdo je tvůj kámoš?“
„To je Jax,“ Bill se usmál a chytil vodítko pevněji, když se jeho mazlíček pokusil vydat na procházku. „Dostal jsem ho před pár týdny.“
„Od tvého manžela?“
Billův úsměv zmizel.
„Co tady děláš, Bille?“ Zeptal se Tom.
„Doufal jsem, že bych tě mohl vidět,“ řekl Bill.
„Proč?“
„Protože jsem chtěl, abys věděl…“ Bill se odmlčel, očima těkal někam přes Tomovo rameno, než je zaměřil na obličej, který v posledních třech měsících tolik postrádal. „Chtěl jsem, abys věděl, že jsem v pořádku. Jsem v bezpečí. David je… teď jiný. Je takový, jaký býval, když jsme se poprvé zasnoubili, a neubližuje mi.“
„Jsi s ním šťastný?“
„Šťastnější, než jsem byl dřív.“
Bill si hryzal spodní ret a zjistil, že je těžké hledět Tomovi do očí.
„Hádám, že to je potom ono,“ rozhodl Tom, do hlasu se mu vplížila mírná hořkost. „Jsi šťastný se svým novým manželem, a ty a já jsme skončili. Díky, žes mě našel, i když jen proto, abys mi to řekl, protože teď je pro mě opravdu daleko snazší se přes to všechno dostat.“
Bill zamrkal, aby odvrátil hrozbu slz, když spatřil ten náhlý hněv v Tomových očích. Zaslechl, jak se Tom zhluboka nadechl.
„Bille …“ Tom se zarazil a hledal ta správná slova. „Jsem rád, že se k tobě chová líp. Opravdu jsem.“
Rozhlédl se a rychle si začal uvědomovat těch více než jen pár lidí, kteří hleděli jejich směrem a začali vytahovat své mobilní telefony.
„Jen si opravdu přeju, abys sem nepřišel.“
Bill pozoroval, mlčky a bezmocně, jak Tom odchází.
Bill byl překvapený, když po návratu domů viděl v garáži Davidovo auto. Zkontroloval se v zrcátku a zalapal po dechu nad tím, jak měl červené a vodnaté oči. Několikrát se zhluboka nadechl a setřel si co nejvíce zničeného make-upu, než vešel do domu. Když psa pustil z vodítka, vzdychl do jeho srsti a vstal, David už stál na chodbě kousek od něj.
„Co děláš doma?“ Zeptal se Bill. „Myslel jsem, že jsi měl schůzku.“
„Netrvala tak dlouho, jak jsem myslel, že bude,“ odpověděl David. „Tak jsem si říkal, že než abych strávil den zamčený ve své kanceláři, tak půjdu domů a strávím ho s tebou.“
Aniž by čekal na Billovu odpověď, tak jej políbil. Bylo to pomalé a jemné, jemnější než cokoliv, na co od něj byl Bill zvyklý. Byl tak překvapený, že odpověděl, jeho rty se automaticky pootevřely, jen aby se odtáhnul, jakmile ucítil v ústech Davidův jazyk.
Bill se pokusil o úsměv. Snažil se být šťastný, být spokojený s mužem před sebou i s jejich životem. Ale nedokázal to.
„Bille?“ David se zamračil. „Co je špatně?“
Bill se zhroutil a rozvzlykal se na rameno svého manžela, který jej vzal do náruče.
„Davide, omlouvám se,“ brečel. „Je mi to moc líto.“
Se sklíčeným Billem po svém boku David pomalu vešel do obývacího pokoje, kde se oba posadili na čalouněnou pohovku.
„Bille, prosím,“ prosil. „Řekni mi, co se děje.“
Bill popotáhl a potlačil vzlyk, když se podíval do Davidových ustaraných očí.
„Já tě nemiluju,“ zašeptal.
David jen zíral, nechtěl věřit tomu, co právě slyšel. Jistě Bill opravdu neměl na mysli…
„Je mi to líto,“ pokračoval Bill, hlas se mu zlomil. „Zkoušel jsem si říkat, že bych s tebou teď mohl být šťastný, ale… Já prostě nemůžu.“
„Bille, ať už jsem udělal cokoliv…“
„To je právě to,“ řekl Bill smutně. „Nepamatuješ si nic z toho, co jsi udělal. Davide, předtím, než jsi dostal ten infarkt, jsi byl… jiný.“
„Jak jiný?“ Zeptal se David.
„Byl jsi ke mně tak krutý,“ vyhrkl Bill, Davidovy oči se šokovaně a nevěřícně rozšířily. „Byl jsi majetnický a kontrolující, odtrhl jsi mě od každého, koho jsem doma měl. Řídil jsi všechno, co jsem dělal, co jsem nosil, co jsem jedl. Dokonce i moje vlasy. Nenechal jsi mě nikam jít bez jednoho z tvých bodyguardů, a ty…“ Bill se odmlčel, hlas se mu opět zlomil,
„ubližoval jsi mi,“ řekl tichým hlasem. „Praštil jsi mě kdykoliv, kdy jsem tě naštval, a zdálo se, jako by tě štvalo úplně všechno. Strkal jsi mě ze schodů, a když jsem nechtěl… mít sex, přinutil jsi mě. Davide, tak strašně moc jsi mi ubližoval.“
David s pootevřenými ústy zavrtěl hlavou.
„Dokázal jsem říct, že nejsi šťastný,“ připustil. „Ale… slyšet tyhle věci, které mi říkáš…“
Snažil se tomu dát smysl. Pamatoval si, jak lékař říkal něco o problémech s jeho pamětí, ale určitě by si pamatoval věci, které mu Bill říkal. Nedokázal si představit, že by vztáhl ruku na tohoto muže, kterého tak moc miloval, ale když pohlédl do Billových očí a viděl ty neustávající slzy, věděl, že mu říká pravdu. Okamžitě sám sebe nenáviděl, nenáviděl to monstrum, kterým se zjevně stal.
„P-…proč jsi zůstal?“ Vykoktal.
„Neměl jsem kam jinam jít,“ řekl mu Bill. „Nemluvil jsem se svou rodinou téměř tři roky, a věděl jsem, že i kdybych odešel, prostě bys mě našel a… bylo by to ještě horší.“
„Upřímně si nedokážu představit, jak bych to mohl udělat ještě horší,“ uznal David.
Vstal a přešel místnost, nalil si skotskou a na jeden zátah ji vypil. Unaveně svěsil hlavu, vrátil se ke gauči a poklekl před Billem, než jej chytil za ruce.
„Bille, ať už jsem ti udělal cokoliv, je mi to líto víc, než si jen dokážeš představit,“ řekl smutně. „Jen… dej mi šanci ti to všechno vynahradit. Ty víš, jak moc tě miluju, a… bože, musel jsem úplně zešílet, abych ti někdy ublížil. Ale prosím, dej mi šanci to napravit. Přísahám, že už ti nikdy znovu neublížím.“
Bill zavřel oči, slzy mu stékaly po tvářích, a on zavrtěl hlavou. Stáhl své ruce zpět, zhluboka se nadechl a otřel si obličej.
„Davide, já jsem tě opustil,“ přiznal. „Před několika měsíci. Bydlel jsem s někým…“ Zarazil se a stiskl rty, jak se snažil, aby se nezhroutil při pomyšlení na Toma. „A tys poslal Bua, aby ho napadl. Byl v nemocnici a tak moc v bolestech… a já od něj odešel a vzal jsem si tebe, abys mu už víc neubližoval.“
Něco ve smutku Billova hlasu mluvilo hlasitěji, než slova vůbec mohla. David vstal a posadil se na pohovku vedle něj.
„Tak kdo to je?“ Zeptal se David. „Tenhle dobrý samaritán, který tě vzal k sobě.“
„Jmenuje se Tom,“ řekl Bill tiše se sklopenou hlavou. „Tom Kaulitz.“
„Ten herec?“
Bill přikývl.
„Jak se to stalo?“ Zeptal se David.
„Byl jsem úplně ztracený,“ Bill pokrčil rameny. „Pršelo, a on venčil svého psa, a… našel mě.“
„Byl bys pořád tam?“ Zeptal se David, ačkoliv už předem znal odpověď. „Kdyby nebyl zraněný?“
„Ano.“
David spatřil, jak z Billových očí padají čerstvé slzy, a věděl.
„Záleží ti na něm, že?“
„Miloval jsem ho,“ popotáhl Bill. „Pořád ho miluju, ale… je konec. Vím, že mi nikdy neodpustí, že jsem odešel, takže… si najdu nějaké jiné místo, ale s tebou už nemůžu zůstat, Davide. Omlouvám se. V poslední době jsi byl tak jiný, jako ten David, do kterého jsem se zamiloval, ale…“
„Ale místo toho miluješ někoho jiného.“
Bill jen přikývl, a David vstal a pomalu odešel. O chvíli později někde v domě práskly dveře.
Bill u svých nohou uviděl Jaxe, který na něj zvědavě koukal, a tak ho zvedl a zamířil nahoru do ložnice. Položil se na postel a omotal ruku kolem malého štěněte vedle sebe. Znovu si v hlavě všechno procházel a měl pocit, jako by mu z ramen spadla obrovská tíha. Všechno, co v sobě tak dlouho dusil, konečně vyšlo na povrch, a on vydechl úlevou. Zavřel oči, a znovu je otevřel, když ucítil ruku ve svých vlasech. David klečel vedle postele.
„Musel jsi být unavený,“ řekl.
Bill zamžoural na hodiny na nočním stolu a byl překvapený, že už uplynuly dvě hodiny.
„Asi ano,“ souhlasil a posadil se.
„Mluvil jsem s Adeliou,“ řekl David tiše. „A s Buem. Potvrdili vše, co jsi mi řekl, ať už bylo jakkoliv těžké to slyšet. Bille, prosím věř mi, že se opravdu omlouvám za vše, co jsem udělal.“
„To jsi nebyl ty, Davide,“ odpověděl Bill. „Teď už to vím.“
„Ať je to, jak je, ublížil jsem ti víc, než by kdokoliv kdy měl snést, a je mi to tak líto, Bille.“
S povzdechem se David posadil na postel u Billových nohou.
„Můžu mít jednu prosbu?“ Zeptal se.
„Samozřejmě,“ odpověděl Bill.
„Neodcházej dnes večer,“ požádal David. „Počkej do zítřka, a já udělám veškerá opatření. Už jsem mluvil se svým právníkem, a za těchto okolností by mělo být poměrně snadné naše manželství anulovat.“ Přikývl nad Billovým zřejmým překvapením. „Mezitím jsem požádal Adelii, aby uvařila k večeři cokoliv, co bys chtěl, a poté ti pomůže s balením. Já budu dnes v noci spát v jednom z pokojů pro hosty.“
„Děkuju,“ zašeptal Bill.
David se naklonil a políbil Billa na čelo.
„Jsem jen rád, že tě konečně zase můžu udělat šťastným.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 23
Uff… Tohle je skoro neuvěřitelné. Kdo by to byl do Davida řekl, že se takhle totálně změní. Zdá se, že si tím u mě vykupuje celou tu jeho příšernou minulost, ještě by se mohl napravit Bushido:D U toho si nejsem jistá, přecijen jenom plní rozkazy, ale stejně… Měla bych být s vyvíjením povídky asi šťastná, ale ten pocit se nějak nedostavuje. Nemůžu se nad tím prostě usmívat. Možná je mi trochu líto toho Davida, Ať udělal, co udělal, pokud by se do něj vžila a nevěděla bych o své ubližující minulosti, probudila bych se do světa s tím, že někoho bezmezně miluji… tak absolutně nevím, jak bych reagovala, kdyby mi onen člověk řekl, že už je konec. Prostě, je to takové sporné, po tomto díle se to ve mně strašně pere. Rozhodně to je jeden z dílů, po kterém vůbec nemám hlavě jasno a nutí mě dále přemýšlet… To setkání Billa s Tomem v psím parku ve mě také vyvolávalo rozporuplné pocity, úplně chápu Toma a nezávidím mu jeho situaci. I když se Bill teď "zbaví" Davida, tak nikde není jistota, že ho Tom přijme zpátky.
Moc děkuji za díl a za překlad a už se nemůžu dočkat dalšího, aby se mi v hlavě udělalo trochu jasno 🙂
Já tomu nějak..nevěřím. Je to strašně zvláštní jak se David najednou změnil a ačkoli si nemyslím, že by to jen předstíral, nějak to zatím nedokážu strávit, ačkoli je to dobrá věc. 😀 Mně to ani nepřijde jako David! Já jej znala jen jako kruťase, a proto se mi dost těžko věří, že tenhle milý člověk, který se snaží napravit veškeré chyby, je ten samý člověk, který Billa tolik mlátil a ponižoval. Asi jen potřebuji čas to, abych si na to zvykla, ale na tyhle dobré věci si zvyká dobře. 🙂
Doopravdy jsem celým vývojem povídky překvapena, protože bych to nikdy nečekala…asi jsem si myslela, že David musí umřít, aby kluci měli klid. 😀
Což mě přivádí k tomu, že setkání kluků bylo neuvěřitelně smutné. Chtělo se mi plakat, protože jsem Tomovi naprosto rozuměla, proč od sebe Billa tak ´odháněl´. Pro něj to muselo být šílené, když se s ním Bill ani nijak pořádně nerozloučil, a pak se všechno dozvídal z televize a novin. Billovo chování samozřejmě taky chápu, protože kdyby Tomovi řekl o svých úmyslech, tak by jej Tom nikdy nepustil, i kdyby to znamenalo, že se celý život musí skrývat, či že Tom se nechá mlátit od Bushida. Teď už jen doufat, že se David zase nezmění, a že si kluci najdou nějakou cestičku, která je dovede k sobě. 🙂
Moc děkuji za překlad! 🙂
Mě to taky přijde nějaké divné. Mám v hlavě katastrofické scénáře, jak se David vrátí ke svému chování a ublíží Billovi nebo zase něco udělá Tomovi. Doufám že nic takového nepřijde a kluci si k sobě zase najdou cestu. To jejich setkání v parku bylo srdce lámající.
Moc děkuji za překlad Zuzu
Nějak mi to od Davida nesedí. Ta změna je přinejmenším divná a moc se mi nechce věřit tomu, že by to jen hrál.Každopádně díky a teď jsme docela napnutá….
Souhlasím že je to divné z Davidem a nevěřím mu určitě má něco v plánu těším se na další díl.
Aj keď som si myslela, že by to tak mohlo byť keď je už David iný, nemôžem tomu uveriť a čakám obrovský podraz. Mám o Billa strach a aj o Toma. Veľmi som zvedavá čo sa stane…
David je teď jako svatý z nebe spadlý. Skoro zírám, že se ani trochu nenaštval, když mu Bill řekl o Tomovi.
Doufám, že za tím není nějaký podraz. A to setkání s Tomem taky nebylo úplně příjemné. Ani nevím koho z nich litovat víc.