autor: Becs
L.A. Stars
Má Tom Kaulitz důvod k radosti? To rozhodně ano!! Už delší dobu se spekulovalo o tom, zda taťka Calvin dopřeje svému chlapečkovi trochu volnosti a pustí chlup. A konečně je to tady. Klub CaK, který kdysi v dávných dobách hostil největší světové hvězdy, konečně dostane nového majitele. Doufejme, že Tom sfoukne prach ze zašlých polic, vymete všechny pavučiny a překvapí nás něčím novým a neotřelým. Držíme mu palce, protože nezadaných cukroušů, jako je on, máme po čertech málo. Sledujte jeho snažení spolu s námi. Exkluzivně v L.A. Stars.
Tom opravdu nesnášel budovu, ve které sídlila otcova kancelář. Vždycky si v ní připadal jako v akváriu. Většina stěn byla prosklená, a když člověk procházel chodbou, měl možnost nakukovat do všech zasedacích místností a kanceláří. Jako dítě měl Tom nedobytnou touhu ty naleštěné skleněné plochy označkovat otisky svých prstů. Pokusil se o to jen jedinkrát a víckrát nesebral odvahu. Otec ho nachytal, zrovna když dokončoval pátý otisk malé ručky, a seřval ho před místností plnou zaměstnanců. To ponížení si Tom pamatoval dodnes a ta vzpomínka mu vyplula na povrch pokaždé, co ono místo činu míjel.
Procházel bludištěm chodeb, na pozdrav odpovídal jen kývnutím hlavy. Všichni ho tady dobře znali. Ten nepovedený Kaulitzův synek, který nikdy nic nedokázal. Flákač. Budižkničemu.
„Už je na mě natěšený?“ mrkl na otcovu sekretářku a věnoval jí jeden ze svých nejoslnivějších úsměvů.
„Jen minutku, pane Kaulitzi. Má tam ředitele jednoho z hotelů. Dáte si kávu?“ nabídla mu a rukou ho vybízela, aby se posadil na černý kožený gauč.
„Ne, díky,“ odmítl Tom a svalil se, až kůže zavrzala. Jasně, že na něj tatínek nemá čas hned. Domluví si schůzku schválně tak, aby musel čekat, až se milostivě uráčí jej přijmout. Jen aby mu dal najevo jak málo důležitý je. Calvin Kaulitz byl tak velké zvíře, že nemusel žádný ze svých hotelů navštěvovat. Do některých už roky nevstoupil. Vybudoval si svoji pevnost a za zdmi své kanceláře vše ovládal. Jediné neprosklené kanceláře v celé zatracené budově. Tom si pobouřeně odfrkl, až na něj sekretářka pohlédla. Omluvně se na ni ušklíbl a špicloval uši, jestli neuslyší cokoliv z rozhovoru odehrávajícího se za dveřmi. Bylo to však úplně marné, dveře byly určitě protihlukové.
„Díky, Patricku. Jsem rád, že jsme tu záležitost vyřešili tak rychle. Někdy v příštím týdnu tě navštíví ze stavebního úřadu a dotáhneme to do finiše.“ Potřásal si otec rukou s mužem, jemuž už na hlavě nezůstávaly skoro žádné vlasy.
„Měj se, Calvine,“ rozloučil se, kývnul na sekretářku a odešel, aniž by věnoval Tomovi jediný pohled.
„Jsi tady,“ řekl otec s náznakem překvapení, když ho zaregistroval. Tom tu pasivní agresivitu ignoroval a šouravým krokem šel za ním do kanceláře. Bez vyzvání se posadil do křesílka před otcovým stolem a čekal, co se bude dít. Calvin stůl odešel a také si sednul. Sjel syna hodnotícím pohledem a zamračil se.
„Vypadáš jako bezdomovec. Zkus si to tričko občas vyprat,“ kývnul ke zmíněnému kousku oblečení.
„Promiň, ale to místo, kde jsem ještě včera bydlel, dnes už obývají nějací Japonci. A protože chceš, abych se postavil na vlastní nohy, musel jsem přespat na gauči v klubu. Bohužel tam nemám tak profesionální služebnictvo jako ty,“ odsekl podrážděně. Celé tělo ho bolelo a otcovy poznámky ho jen vytáčely.
Calvin se sehnul do šuplíku, nechávaje tak Tomovo brblání bez odezvy, a vytáhl z něj tenkou modrou složku. Hodil ji před Toma a gestem naznačil, aby ji otevřel.
„Takže kde to mám podepsat?“ povzdechl si.
„Ani si to nepřečteš?“ pokáral ho otec, zatímco si rovnal tužky jednu vedle druhé.
„Ať je tam napsáno cokoliv, s tebou nikdy nemám prostor pro diskuzi, tak proč se namáhat zbytečným čtením,“ zašklebil se Tom a popadl jednu z tužek, až se všechny ostatní rozletěly.
„Doufám, že při jednání s ostatními lidmi tenhle postoj mít nebudeš,“ pronesl starší muž, propletl si prsty a položil ukazováčky na rty. Tom mezitím naškrábal tři kostrbaté podpisy a podal mu složku zpátky. Calvin jednu kopii oddělil a vrátil mu ji.
„Tak, od teď je to na tobě,“ uzavřel. „Zavři za sebou dveře, až budeš odcházet.“
„Vlastně jsem s tebou chtěl o něčem mluvit,“ nadhodil Tom a sbíral všechnu odvahu.
„Tak ven s tím. Mám práci.“
„Říkal jsem si, jestli bys mi nemohl do začátku trochu pomoct. Chtěl bych udělat v klubu pár změn. Jen taková malá rekonstrukce, víš,“ drmolil. Otec zvedl hlavu a přísně si ho měřil.
„Žádáš mě právě teď o peníze?“
„No… já… Jo,“ kapituloval nakonec Tom a nervózně si při tom dloubal do kůžičky na palci.
„Ten klub jsem na tebe přepsal, aby ses o sebe začal starat sám. Aby sis svoje problémy řešil sám. Ještě není tvůj ani pět minut a ty už po mně chceš peníze? Řekni mi, že je to jeden z tvých vtipů, který nikdy nepochopím.“
„Není to vtip,“ zahuhlal a s každou vteřinou se cítil menší a menší. Nedokázal se s otcem střetnout pohledem.
„Řekl jsem ti, že už do tebe nehodlám vložit ani dolar. Možná je na čase, abys tu informaci přijal,“ pronesl mrazivě Calvin.
„To ale budu muset použít svěřenecký fond,“ zahučel Tom v marném pokusu o nějakou smysluplnou odpověď.
„No vidíš. Problém vyřešen.“
„Tati, ale já nemám kde bydlet. Chtěl jsem ty peníze použít na byt, abych měl kde žít,“ vzbouřil se Tom.
„Na gauči se spí špatně? To je zvláštní,“ zakroutil otec rádoby nevěřícně hlavou. Rozhovor se zdál být u konce, protože se sklonil a začal věnovat pozornost nějakým papírům ležícím před ním. Tom zuřil. Krev se mu vařila v žilách a mocně mu pulzovala ve spáncích. Měl sto chutí se rozkřičet jako malý kluk. Plivnout mu na ta dokonale srovnaná lejstra, vymočit se mu do fíkusu. Cokoliv.
„Takže mi nepomůžeš?“ procedil skrz zaťaté zuby.
„Už jsem ti pomohl,“ řekl otec bez emocí. Tom už to dál nemohl vydržet. Vstal a vztekle oddupal ke dveřím.
„Nezapomeň v neděli přijít,“ zavolal za ním ještě otec, od papíru však nevzhlédl.
„Jasně,“ odsekl Tom a praštil dveřmi takovou silou, až se to rozlehlo celým patrem. Sekretářka na kolečkové židli nadskočila.
„Všechno v pořádku?“ zeptala se. Tom neodpověděl a rázoval si to pryč. Potřeboval vypadnout z té pitomé akvárkové budovy a od svého podělaného otce. Už si od něj nevezme ani posmrkaný kapesník. Dokáže mu, že se v něm plete. Že ví, jak se dělá byznys. Nepotřebuje ho k tomu. Ještě se bude divit. Zastavil se na chodníku a vztekle kopl do plechovky, kterou tam někdo odhodil. Konečně měl pocit, že se zase může nadechnout.
První problém, který musí vyřešit, je bydlení. Nehodlal na tom ošoupaném gauči strávit už ani jedinou noc. Pár minut přemýšlel, kousaje se u toho do spodního rtu. Míjely ho lhostejné tváře a zcela ignorovaly, že on, Tom Kaulitz, nemá kde složit hlavu. Pak mu hlavou projel nápad. Vytáhl svůj mobil a několikrát do něj ťuknul.
„Christine, ahoj. Tady Tom,“ zašveholil vesele. „Tom Kaulitz,“ dodal poněkud zklamaně, že ho dívka na druhé straně hned nepoznala.
„Poslyš, pořád ještě bydlíš v tom velkém bytě?“ vybalil to bez okolků.
„Přestěhovala, aha,“ mumlal si spíš pro sebe. „Zasnoubená, to jsem nevěděl,“ zamračil se.
„Ne, volám jen tak. Nic nepotřebuju,“ povzdechl si a poškrábal se na strništi, které mu rostlo na bradě.
„Jasně, zajdeme na kafe. Musím končit. Měj se,“ típnul telefon dřív, než dívka stihla říct cokoliv dalšího.
„Kurva,“ zaklel, až muž tlačící kolem něj nákupní vozík nadskočil.
Mohl by se vetřít k někomu z práce, Tina by byla určitě celá nadšená, že ho může ubytovat. Obzvlášť, když ji teď povýšil. Nebo Henry, ten vždycky vypadal, jako že po něm tak trochu jede. Ačkoliv si nebyl jistý, jestli byl opravdu gay, nebo tak jen působil. Ne, takhle hluboko klesnout nemůže. Nasáčkovat se k někomu z kamarádů bylo v pohodě, ale musel by se hanbou propadnout, kdyby měl někomu z lidí, kteří pro něj pracují, přiznat, že nemá kde bydlet.
Bezradně přejížděl seznamem kontaktů a čím dál víc se kabonil. Proč měl najednou dojem, že nemá žádné kamarády. V tom mu palec padl na jméno a číslo, na které nevolal už pár let.
„Do prdele s tím,“ ulevil si, než zmáčkl ikonku pro volání.
„Jestlipak to není sám pan model Tom Kaulitz,“ ozvalo se z přístroje po dvou zazvoněních.
„Jo, ahoj, tady je Tom,“ koktal zahanbeně. „Georgu, potřeboval bych píchnout.“
„Takže ty mi zavoláš po x letech a rovnou na mě vybalíš, že něco potřebuješ? Žádné: Ahoj Geo, ty stará vojno, jak jde život? Ani trocha předstírání, že jsem ti třeba fakt chyběl.“
„Víš, že na řečičky moc nejsem,“ pokusil se Tom o vtip.
„Hmm, nenapadá mě, co by pan dokonalý mistr světa mohl chtít po ubožákovi, jako jsem já. Zabil jsi někoho a potřebuješ pomoct uklidit mrtvolu?“ nadhodil hlas v telefonu.
„Ale no tak, Geo. Co naše přísaha? Plivli jsme si na to,“ pokoušel se Tom hrát na city. Popošel kousek dál, protože měl paranoidní strach, že jej přes okna budovy někdo sleduje.
„Zabil jsi svého otce, že je to tak?“
„Pomůžeš mi, nebo ne?“ ztratil Tom trpělivost.
„Jasně, ty blbečku. Kde bydlím, si ještě pamatuješ, ne?“
Tomovi spadl kámen ze srdce. Věděl, že na kamaráda z dětství bude spolehnutí. Rychle hovor ukončil a bez jediného ohlédnutí se rozběhl ke své motorce.
„Tak kde hoří?“ přivítal ho se širokým úsměvem Georg opřený o futra vstupních dveří svého domu. Tom si sundal helmu a poplácal si s ním v naučeném gestu. Prošel za kamarádem do domu až do rozlehlé vstupní haly.
„Bydlíš pořád s vašima?“ popíchl jej.
„Ne, rodiče umřeli,“ otočil se Georg, zatímco došli až do kuchyně.
„Promiň. Jsem kretén. Měl bych si tu hubu nechat zašít,“ omlouval se honem Tom.
„Pravda,“ zakřenil se Geo. Za ty roky se vůbec nezměnil. Pořád to byl ten srdečný klučina, který byl ochoten pomoct kamarádovi v nouzi. „Tak co pro tebe můžu udělat?“
„Budu tady nějakou dobu bydlet,“ oznámil Tom a shodil ze zad obrovský bágl, který se mu až do teď dařilo před přítelovým zrakem úspěšně skrývat.
„Cože?“ nechápal. „Co se stalo se všemi těmi hotely Ž´de la blu, co vlastní tvůj otec?“
„Vykopnul mě,“ pokrčil Tom rameny a posadil se na barovou židličku.
„Hmm,“ zhodnotil to Georg zamručením. Obrátil se zády a vytáhl z lednice dvě piva. „Svěřenecký fond už jsi vyčerpal, co?“
„Ne tak úplně,“ zavrtěl Tom hlavou a přijal nabízenou láhev. Zhluboka se napil, než pokračoval: „Mám klub. Sám všemohoucí pan Calvin Kaulitz ho na mě přepsal dnes ráno. Jenže je to díra a potřebuju do něj nalít nějaké peníze.“
„Hmm,“ zopakoval kamarád. „Co z toho budu mít, když tě tady nechám?“
„Co třeba neomezený vstup do toho nejexkluzivnějšího klubu ve městě a VIP salónek kdykoliv k dispozici?“ zkusil to Tom.
„Takže ty mě dostaneš do Avalonu?“ předstíral své nadšení Georg.
„Debile,“ otituloval jej a zlehka praštil pěstí do ramen. „No tak, Geo, seznámím tě s nějakýma modelkama,“ nadzvedl sugestivně obočí.
„Fajn,“ kapituloval nakonec Georg. „Ale budeš si po sobě umývat nádobí. Nejsem žádná tvoje zasraná služka.“
„Neboj se, kámo. Jednou si budeš říkat, že to bylo to nejšťastnější rozhodnutí v tvém životě, to žes mě sem vzal.“
„Vidím, že sebevědomí ti zůstalo na stejném bodě jako kdysi,“ rýpnul si Georg. Kývl hlavou, aby jej Tom následoval do hlubin domu a do jeho nového pokoje.
autor: Becs
betaread: J. :o)
na jednu stranu je mi Toma lito, ale na druhou stranu se musi zacit umet starat. Ale oprabdu me zajima jak to Tom udela s tim klubem. Verim tomu, ze to nakonec bude jeden z nejlepsich a hlavne se tesim na to az tam nastoupi Bill. Hlavne me zajima co tady v te povidce bude mit za roli 🙂
Na začátku chci říct, že se mi velmi zamlouvá výběr fotky k tomuhle dílu. Hodně HODNĚ dobrá, perfektně sedí k představě, kterou jsem si o Tomovi stačila udělat, každý detail.
Opět krásně pestrý barevný děj, líbí se mi, jak se svižně měnilo prostředí, jak Tom procházel budovou i ten její popis (myslím, že chápu jeho pocity z toho akvárka, taky ve mě tyhle umělé skleněné kvádry nevyvolávají zrovna nadšení). A Tom je mi nějakým způsobem sympatický, ač má možná představovat toho rozmazleného, sebevědomého fracka, co měl do téhle chvíle všechno. Jenže mě takový nepřijde, sice spal před tím zdarma ve všech otcových hotelích a tak, ale nějak nevěřím, že by byl díky tomu špatný – rozhodně na tom ten jeho otec bude mít svůj podíl. To, jak se k němu choval v dětství, to jak k němu Tom přistupuje teď… to asi nebude jen tak. Myslím, že jeho otec bude daleko horší a neosobnější než sám Tom, určitě se mu v dětství nevěnoval, jak měl a teď mu najednou vadí, že z Toma vyrostl takový kluk… evidentně se oba nesnáší, kde bude asi příčina, ha? V minulém díle bylo (tuším), že je rozvedený ten jeho otec a má nějakou silikonku, takže to té situaci, jaká je teď, jen nahrává (nedivím se tomu prostě).
Myslím, že i když si ho otec chce teď konečně "osamostatnit", bere to ze špatnýho konce… Je sice hezký, že mu dal klub, ale chybí tam ta komunikace. Ale Tom mu to natře!;D
Pobavila mě ta poznámka, že by se mu Tom měl aspoň vymočit do fíkusu xD
Aaa výborně, můj oblíbenec Georg na scéně (popravdě, říkala jsem si, jestli to druhé číslo, které Tom vytáčel, nebude Billovo…;D) Zase se ukázal jako kabrňák, Tom ho roky neviděl a najednou něco chtěl a Georg ho neodmítnul, fakt kámoš! Těžko říct, jestli bych ve svém životě kromě rodiny našla někoho, jako je Georg, když nad tím tak uvažuju.
A zdá se, že Tom tu svoji životní změnu bere z gruntu – je to pro něj výzva a já mu moc fandím!
Jo a Bill ještě nic… jsem napnutá jak sáňky v létě, jak a kdy se objeví, čekám nějakou odzbrojující scénu!:))
Díky moc, Becs, těšivost na příští díl!!!
Hodně dobrá povídka. Líbí se mi ten nápad. A ta fotka k tomu náramně sedí. :))
Musím říct, že jsem si taky byla skoro stoprocentně jistá, jak Tom váhal než zavolal na to druhé číslo, že to volá po letech Billovi. Až jsem byla zklamaná, že to byl jen Georg 😀 Během těch pár řádku, než jsem se dostala ke Georgovu jméno, už jsem měla v hlavě vymyšlený skoro celý příběh o to, proč Billovi celé ty roky nevolal, a co se stalo… No, nebudu to tady rozebírat, když to tak očividně není a byla jsem vedle jak ta jedle 😀
Mě Toma není líto vůbec, protože se pořád chová jako namyšlený fracek, i když je mi jasné, že za to z velké části může jeho otec. Ale teď, když už dostal takovou šanci s tím klubem, tak by měl přestat fňukat a začít se snažil. Docela se i divím, že ho u sebe Georg jen tak nechá, když mu tam po letech jen tak nakráčel rovnou i s báglem. Asi je to vážně dobrý kámoš. Tak snad se to neobrátí proti němu…
Jsem zvědavá jak si Tom povede dál.
Som na tom podobne ako zuzu, tiež som myslela, že volá Billovi. V kľude by si mohol vziať aj nejaký lacný bytík do nájmu, ale je to rozmaznaný synáčik bohatého ocinka… Otec urobil správnu vec keď ho hodil do života, pomohol mu viac než dosť:D teším sa na Billa a na celú poviedku, vyzerá perfektne.
Súhlasím s NicoleEivissa- nemôžem brat Toma len ako rozmaznané ho fracka. Áno, dostal viac, než ktokoľvek z nás a ešte sa mu máli, no na druhej strane nemá kde bývať a z čoho žiť. Má síce zverenecky fond, ale keby ho použil na bývanie, nepostavil by klub na nohy. A pritom to mohol urobiť a na renováciu sa vykašľať, ale nespravil to, postavil sa k tomu zodpovedne.Bod preňho. A tiež mu nemožno tak úplne vyčítať, ako sa správa. Vid tatíček a jeho úžasné správanie. Však uvidíme, či si našu dôveru zaslúži. Ďakujem za časť, zlepšila mi nedeľu.
To se hodně povedlo, tleskám!
[2]: Už když jsem to s tím fíkusem psala, tak jsem věděla, že se ti to bude líbit a že to zmíníš v komentáři. Přísahám, že mě hned trklo: Toho si určitě všimne a ocení to. 😀 Jinak ohledně Toma máš správné pocity, ale víc neřeknu. 😉
Všem vám moc děkuji za krásné komentáře. Vím, že už se moc těšíte na Billa a slibuju, že už brzo vstoupí na scénu tak, jak to umí jen on. 😀 Jen to s Tomem ještě chviličku vydržte. Chci abyste ho pořádně poznali, než mu otočím život vzhůru nohama. 😉
[9]: Díky, tak jsi mi právě prodloužila život nevím o kolik, ale ten hlasitý záchvat smíchu po přečtení tvého komentáře stál vážně za to!:DDD Panejo:DDD
Ty mě zabíjíš, zlato. Ta nová fotka Toma a nová hláška z novin – neskutečně luxusní nápad "tiše závidí;)" jinak Tomova otce bych pověsila za koule mezi futra jak se říká do průvanu. Docela by mě zajímalo, jak chlap jako on vůbec kdy přišel k dítěti. V tomhle je mi Toma opravdu líto, mít takového otce, co jiného z něj vlastně mohlo vyrůst. Teď už je ovšem dospělák, tak se snaž brouku.
Z Gea jsem teda úplně nadšená. Já bych taky chtěla mít takového kámoše, kterému bych se mohla po letech ozvat a nasačkovat se mu do bytu s tím, že k němu jdu bydlet. Klobouk dolů, Geo.
A já se opravdu těším, kdy a kde se konečně objeví Bill. Říkáš, že vstoupí na scénu tak, jak to umí jenom on? Takže stylově ve velkém? Takže on nemusí jenom pracovat v klubu, on může být i někým z Geova okolí 😀 tak ti dík, zlato, teď abych zase prokopala všechny své scénáře 😀
supr povídka, krásně se nám to rozjíždí a já se nemůžu dočkat dalšího dílku 😉 moc ti děkuju za tuhle lahůdku
Nečítala som ešte prvý ani druhý diel, chystám sa, ale chcem napísať, že tá fotka je geniálna a mám srdcový záchvat vždy, keď rolujem a zbadám ju 😀 ♥♥♥
Tom to bude mať teraz ťažké, povolanie syn sa skončilo, papík už dotovať nebude…tvrdá realita všetkých nás uderila aj na neho 😀 . Dúfam, že sa s tým popasuje a neostane na mizine 🙂
Já nemám slov!
Povídka má teprve druhý díl a já už ji miluji! Je neuvěřitelně vtipná a moc dobře se čte!
Mně tedy líto Toma trošku je, ačkoli souhlasím s otcem, že mu jen prospěje, když se konečně postaví na vlastní nohy. Co moc neschvaluji je to, že vlastní otec nechal Toma takhle napospas všemu, když ani nemá kde bydlet, maličko mu mohl pomoci do začátku, ale na stranu druhou se alespoň Tom rychle oklepe a já doufám, že se stane lepším člověkem, protože je fakt, že je trošku nafoukaný! 😀 Stejně je to ale Tom a je skvělý 😀
Jsem ráda, že Tom pomalu obnovuje staré přátelství a že i soužití s Georgem mu něco dá!
Moc se těším na další pokračování a děkuji! ♥