autor: Turmawenne
Zdravím vás, moji milí čtenáři.
Po dlouhé odmlce se vracím zpět a doufám, že na dlouhou dobu. Nevím, zda si ještě vůbec pamatujete moji povídku, a pokud ano, zda budete vůbec ochotni pokračovat v jejím čtení. Pokud ano, budu neskutečně ráda a potěší mě to. Pokud ne, budu to chápat, jelikož moje pauza byla až příliš dlouhá.
Každopádně děkuji za veškeré komentáře a dosavadní podporu, kterou jste mi dali. Nebylo jí vůbec málo a já jsem za to neskutečně vděčná.
Je to pár dnů, co jsem si pročítala své staré povídky, ať již pouze mé nebo některé, na nichž jsem s někým spolupracovala. Už jsem si říkala, že moje období psaní je pryč, že už nemám šanci, že jsem na to možná nejspíš už i stará, ale opak je pravdou. Psaní pro mě byla vždy zábava, útěk od reality a především radost, kterou jsem s vámi vždy ráda sdílela. Velmi ráda bych v tomto sdílení pokračovala.
Mnohé se u mě změnilo. Můj život je najednou o dost jiný a já bych do něj i přesto ráda psaní znovu vnesla. Budu ráda, když se mezi vámi najde někdo, koho mé fantazijní výplody budou stále bavit číst… snad nejsem ještě úplně zatracena 🙂
Díky za váš čas, trpělivost a nyní přeji příjemné čtení dalšího dílu, kde situace mezi Billem a Tomem takřka graduje.
Vaše T.
Billův splašený dech se začal mírně uklidňovat, až když doběhl na tramvajovou zastávku a sedl na první tramvaj, co jela. Byl k smrti vyděšený a psychicky absolutně rozhozený. Krčil se v tramvaji jako nějaký blázen a vyhlížel z okénka, zda neuvidí svého manžela. Jakmile odjel o několik zastávek dál, podíval se znovu na fotku, co po celou dobu tiskl v dlani. Elena na ní stála s roztaženými pažemi stejně jako on tehdy na výletě se svým v té době ještě budoucím chotěm.
S neuhasínajícím zděšením v očích si Bill nevěřícně překryl rty dvěma prsty a na fotku zamyšleně hleděl. Napadala ho spousta myšlenek a možností, proč Elena zemřela. Jistě, mohla to být nešťastná náhoda, ale také nemusela. Co když Tom neunesl, že ho opustila kvůli svému nastávajícímu, a tak ji prostě zabil? Bill sebou cuknul, když mu tahle myšlenka prolétla hlavou. Styděl se sám před sebou, že na to byť jen pomyslel a na druhou stranu se té myšlenky nesmírně bál.
Docházelo mu, že svého manžela skutečně nezná. Tom byl podivný, tajemný a jeho osobnost v sobě nesla velmi zajímavou, ba až strach nahánějící minulost.
Co když je to vše pravda s Anittou? Proč by si to znásilnění vlastně vymyslela? Možná jí šlo opravdu jen o peníze, ale možná také ne. A teď všechna ta tajemství a divnosti kolem Eleny. Tom se o ní nikdy nezmínil… ba ne! Zmínil; svitlo Billovi. Tehdy, když se viděli podruhé, Tom se ho ptal na to, zda ví, jaké to je se topit a podsunul mu také to, že o někoho blízkého tímto způsobem přišel. Otázkou bylo, zda se jednalo o Elenu či o někoho jiného.
Bill byl zcela ztracený. Sundal si své nedioptrické designové brýle, schoval je do tašky a fotku Eleny stejně tak. Vystoupil z tramvaje, zachumlal se více do svého kabátku a namířil si to do práce.
Bylo mu víc než jasné, že dnes již nic moc neudělá, ale domů se mu chtělo ze všeho nejméně. Čekal ho doma totiž jeho manžel. Manžel, o němž věděl tak málo, a to měl přitom pocit, že ho zná už dokonale. Pravda byla jiná. Věděl, že až se vrátí domů, bude muset čelit jeho dotěrným otázkám, majetnickému typu chování a bál se toho. Po celou dobu, co podnikal tuhle dobrodružnou cestu k Eleně, měl pocit, jako by ho Tom pronásledoval. Stále cítil jeho dech na svých zádech. Rozhlížel se všude velmi pozorně a byl opatrný, ale svého manžela nikde neviděl. Pohrával si s myšlenkou, že je vážně paranoidní, ale až když mu Valerie sdělila, že má Tom přijít dnes na oběd, došlo mu, jak moc tenký led má pod nohama. Všechno to mohlo prasknout! A Bill si vůbec nechtěl představit, k čemu všemu by v takovém případě mohlo dojít.
Jakmile černovlasý muž vysoké postavy došel do své kanceláře, s hlasitým výdechem zavřel dveře a opřel se o ně. Spadl mu ze srdce obrovský kámen. Byl konečně sám, mimo pohledy kolemjdoucích, alespoň na pár hodin, než bude muset domů. Měl tak hrozný strach a zároveň i pocit viny. Vždyť shání důkazy, které by mohly jeho manžela dokonce usvědčit z vraždy. Pochybuje o svém Tomovi, o Tomovi, kterého tolik miluje. Vždyť i on miluje jeho, dokazuje mu to pořád… ale jakým způsobem. Je majetnický, chtivý, občas se projevuje velmi agresivně, a to obzvlášť při sexu.
Bill se usadil do kancelářského křesla, opřel se o stůl a prostě nechal stékat slzy po tvářích. Byl vyčerpaný na nejvyšší možný stupeň. Bylo toho na něj v poslední době až příliš. Uvítal by alespoň trochu samoty, klidu, žádné dopisy, které neustále poukazovaly na jeho neznalost vůči osobě Toma, už žádné další divné věci, zamčené skříně, dopisy plné lásky a bolesti, žádné další informace, které by mohly nějakým způsobem ničit jejich silnou lásku, která kdysi propukla, a Bill si tehdy myslel, že ji nic nemůže zničit, ale teď byl plný pochybností.
Kolem páté odpoledne nebylo zbytí a černovlásek se musel vydat domů. Cestu prodloužil o návštěvu obchodu, kde nakoupil nějaké potřebné potraviny, a poté se loudavým krokem vydal vstříc domovu. Nemělo by se ovšem domov říkat místu, kde se člověk cítil dobře? V poslední době se tak Bill skutečně v jejich společném bytě necítil.
Jakmile došel k bytu, odemkl si a vešel dovnitř. Jelikož už bylo po šesté večer, bylo tu šero, skoro tma. Zavřel za sebou nohou dveře, sundal si kabát a boty, chopil se tašky a kabely a donesl je do kuchyně, kde si teprve rozsvítil. Jakmile se však po místnosti rozlilo světlo, Bill vyděšeně uskočil a popadl se za hrudník.
„Nemáš snad čisté svědomí, že ses tak polekal?“ Řekl Tom sedící v křesle v obýváku. Hned se zvedl a rozešel se k Billovi.
„Ne, já… já jen… to tma. Myslel jsem si, že nejsi doma, když tu byla tma a ticho,“ řekl zaskočeně a olíznul si rázem vyprahlé rty strachem.
„A kde bych podle tebe měl být, když ne doma, hm?“ Došel k němu Tom a dlaní se zapřel o kuchyňskou linku, čímž k ní Billa téměř přišpendlil.
„Já nevím, Tome,“ pověděl mu Bill s pohledem upřeným do jeho čokoládových očí. V těch jeho se ovšem rozpínal strach, nedůvěra a zděšení.
„To není správné, Bille. Stejně jako není správné během pracovní doby nebýt v práci.“ Řekl pevným hlasem Tom. Pak už to šlo všechno příliš rychle.
Tom Billa chytil pevně za ruce a posadil ho na židli u jídelního stolu, kde měl již připravený pevný provaz, kterým Billa k židli během pár vteřin přivázal. Bytem se roznesl pláč, vyděšený pláč, který byl doplněn o prosby, aby Tom přestal.
„Prosím, proč mi tohle děláš. To bolí, Tome…“ fňuknul Bill. Srdce mu tlouklo až v krku, celý se třásl a vyděšeně na svého chotě hleděl. S rukama si nedovolil ani trhnout, jaký strach mu koloval v žilách. Navíc byl zvyklý Toma poslouchat.
„Je to tvoje vina, slyšíš?“ Vyjel po něm Tom vztekle. „Myslíš, že mně se líbí ti tohle dělat? Ne, nelíbí, ale ty jsi mě k tomu donutil!“ Řekl mu a zajel si prsty do vlasů a stiskl je u samých kořínků. Byl naštvaný, agresivní a jeho nálada byla více než cholerická. Uvnitř něj se pral vztek, strach, bolest a neskutečná láska k Billovi, ke svému drobnému chlapci, kterého si nedávno vzal.
„A proč? Co jsem provedl?“ Kníknul Bill nechápavě. Tušil, že je za tím jeho pátrání. Tom ho musel někde vidět, sledovat ho, anebo mu vše řekla Valerie. Možná si všiml, že Bill byl u něj ve skříni. Možná věděl i o rozhovoru s Anittou. A možná je Tom absolutně nevinný a má vztek, že ho jeho milovaný vidí v tomto světle.
„To bys mi měl říct ty sám,“ řekl mu Tom nekompromisně, založil si paže na hrudi a začal chodit kolem Billa, přičemž si ho prohlížel. Bill byl ovšem tiše.
„Dobře, takže… už mě nemiluješ?“ Zeptalse Tom s bolestí v hlase.
„Miluju,“ odpověděl mu černovlásek potichu.
„Někoho jiného jsi poznal? S někým spíš? Podvádíš mě?“ Rozrušeně si Tom promnul spánky.
„Tome, ne. Proč tě něco takového napadlo? Miluju tě a ne, nikoho jsem nepoznal a ani jsem tě nepovedl, nikdy. Jak jsi na tohle jen mohl přijít…“ zakroutil Bill hlavou s drobným smutným úsměvem na tváři hlavou. Možná se mu trochu ulevilo, že v tom všem je jen nedůvěra a strach z nevěry.
„Pak mi vysvětli, proč jsi poslední dny jiný, odtažitý? Proč… proč jsi nebyl v práci? Kde jsi byl? A proč mi to tvoje sekretářka nebyla schopna říct? Proč se na mě nedíváš jako předtím? Nejsem pro tebe dost dobrý?“ Ptal se Tom urputně.
„Tome, tak to není. Já… měl jsem nějaké pochůzky, to redaktor přece mívá, vždyť to za tu dobu, co jsme spolu, víš,“ odpověděl Bill tiše bez nějakých vytáček. Provaz se mu nepříjemně, spíš až bolestně zařezával do zápěstí. „Pusť mě, prosím.“ Dodal poté. Odpovědi se mu však nedostalo.
„Pochůzky. Třeba pochůzka za Anittou? To také patří k tvojí práci?“ Uhodil na Billa jeho manžel. V ten okamžik se v Billově drobném těle snad zastavila i krev. Srdce mu vynechalo úder a on zalapal po dechu. Nasucho polknul a sklopil pohled na svoje hubená stehna. Za poslední dny byl hubenější než kdy jindy. Stres dělal svoje.
„Proč jsi za ní byl? Aby sis poslechnul, jak jsem ji znásilnil, hm?“ Pousmál se Tom sarkasticky.
„A znásilnil?“ Sebral Bill veškerou odvahu, co v sobě měl, nebo alespoň její zbytek, a zvedl k Tomovi pohled.
„To si o mně vážně myslíš, Bille?“ Klekl se Tom před Billa na bobek a pohlédl na něj. „Ani trochu mi nevěříš? Myslíš, že jsem násilník, hm?“ Olíznul si své plné rty olemované černými vousy.
„Tak proč to tvrdí?“ Polkne Bill knedlík v krku. Styděl se. Možná opravdu pátral po něčem, co není. Podezříval svého manžela zcela zbytečně, a tak narušoval jejich dosud harmonický vztah.
„Protože do mě byla kdysi zamilovaná a nejspíš ještě je. Známe se od dětství. Jo, spali jsme spolu, ale já s ní nechtěl mít nic víc a ona se mi snaží tímhle mstít. Chudinka.“ Zakroutil hlavou s cynickým úsměvem. To příliš jistoty Billovi nedodalo. Měl z Toma strach. Už jen to, jak ho tu přivázal, to jak cynický a arogantní byl, nemluvě o jeho dominanci a agresivitě.
„Tome…“ řekl něžně, a slabě se usmál. „Prosím, pusť mě. Chce se mi na záchod. Prosím…“ pošeptal Bill vlídně.
Tom byl tiše. Popotáhnul, otřel si nos a olíznul rty.
„Tohle mi nesmíš dělat, Bille. Já tě miluju, slyšíš? Miluju tě. Dal bych za tebe život, všechno. Musíš mi věřit, vždyť… jsem tvůj manžel. Jsi láska mého života, víš moc dobře, že bych ti neublížil. Já… nechtěl jsem tě přivázat, ale měl jsem strach, že mi utečeš, že mě nebudeš chtít poslouchat.“ Vysvětlil mu a začal ho rozvazovat.
„Já vím, Tomi, vím to,“ odvětil Bill velmi klidně a rozvážně. Když měl konečně ruce volné, protáhl si zápěstí. „Děkuju ti. Já si tedy odskočím,“ pousmál se a zvedl se ze židle a šel nahoru po schodech, kde byla i koupelna s toaletou. Jakmile se v místnosti zavřel, stáhla ho úzkost, strach a panika. Zamkl za sebou dveře a rychle šel k oknu, které tu bylo. V ten okamžik mu bylo absolutně jedno, jak malé to okno je, ale věděl, že se musí dostat rychle pryč. A také tak udělal. Z okna se vysoukal ven a potom se snažil dostat dolů na zem. Nezbývalo než skočit a tak skočil.
Tom na něj čekal v kuchyni, ale pak mu to došlo. „Bille!“ Zařval a běžel nahoru. Bylo pozdě. Bill s naraženou rukou a bolavým kotníkem rychlým krokem utíkal pryč od svého manžela.
autor: Turmawenne
bertaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Ježiši, to čo sa deje?! Na začiatku som si vydýchla, že Tom Billa predsa len nevidel, ale potom, keď prišiel domov… Najskôr som sa zľakla, že Valeria povedala Tomovi o Billovej návšteve, ale po tej otázke, či ho Bill už nemiluje mi došlo, že len vie o Billovej neprítomnosti v práci a podozrieva ho z nevery. Napriek tomu sa mi však nepáči jeho prístup, že Billa priviazal, aby mu neutiekol a počúval ho, resp. jeho zdôvodnenie tohto činu.
Myslím, že Bill momentálne urobil len dobre, že utiekol, pretože byť v takej situácii – tiež by som zdrhala 😀 Ale o Tomovi stále neviem, či ho považujem za vraha alebo sú to všetko o ňom len klamstvá a zhoda náhod. Určite nevie ovládať svoj hnev a je strašne žiarlivý a aj ten koniec, keď si uvedomil Billov útek – ak by bol taký nevinný, tak by ho nenapadlo, že Bill by mohol utiecť. Takže som zvedavá, čo je vlastne Tom zač – momentálne je u mňa na hrane 🙂
Ďakujem za časť a dúfam, že na tie ďalšie nebudem musieť čakať tak dlho ako na túto a tú predchádzajúcu, lebo fakt zabudnem, o čom vlastne príbeh je.
Jsem moc rada že pokračuješ v psaní Tom má asi hodně tajemství jsem zvědavá co bude Bill dělat dál a kam půjde.
Teď jsem docela zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál….
Páni, na tuhle povídku jsem skoro zapomněla! Jsem ráda, žes přidala pokračování, protože to začíná být čím dál víc napínavé.
Pořád se mi nechce věřit, že by Tom byl vrah… Nicméně násilné sklony rozhodně má a chvilkama mi připadá dost mešuge. Opravdu jsem napnutá, jak se to vyvine. Doufám, že se Bill dostane do bezpečí.
Díky za kapitolku a těším se na pokračování. 😀
Bill udělal dobře, že utekl! Já bych na jeho místě udělala úplně to stejné, protože Tom se projevil jako psychopat. Třeba říká pravdu a nikdy nikomu neublížil, neříkám, že to není pravda, ale to, aby Billa přivázal a takhle je vyslýchal bylo hodně. Ať Tom v minulosti někomu ublížil nebo ne, tohle bylo moc!
Já jsem docela zvědavá, co z toho nakonec vyleze a jak se to má s Tomem. Každopádně já osobně si neumím přestavit, že bych po tomhle všem ještě s někým takovým vůbec dokázala být.
Moc děkuji za pokračování! 🙂
Ježíší… Preju Billovi hodně štěstí k prežití a Tom nech sa probere.