autor: elvisfan
Druhý den ráno Tom vešel do Davidovy elegantní domácí kanceláře. Muž za velkým mahagonovým stolem vstal a Tom dostal svou první možnost prohlédnout si Davida Josta.
Nebyl tak vysoký jako Tom, ne však ani příliš malý. Malé kousky šedé barvy v jeho jinak tmavě hnědých vlasech byly náznakem, že muži chyběly už jen tři roky do 50. narozenin. Malé vrásky se objevily v koutcích jeho očí, když se usmál úsměvem, který byl překvapivě skutečný, pokud by Tom měl být upřímný. Dokonce by toho muže nazval atraktivním, pokud by to nebyl takový zavrženíhodný kretén.
„Pane Kaulitzi.“ Úsměv zůstal na místě, když David natáhl ruku. „Je mi potěšením, že vás poznávám.“ Pohlédl na naštvaně vyhlížejícího muže za Tomovým ramenem. „Kdo je to s vámi?“
Tom se podíval přes rameno na extrémně impozantně vypadajícího Matea.
„Můj osobní bodyguard,“ odpověděl a otočil se zpátky k Davidovi. „Jsem si jistý, že chápete, že potřebuju malou zálohu ve světle všeho, co se stalo.“
„Jistě,“ odpověděl David a ukázal na židle naproti němu. „Prosím, posaďte se.“
„Já budu stát,“ odpověděl Mateo a Tom se posadil na židli před sebou.
„Pane Kaulitzi, rád bych vám poděkoval za to, že jste přišel,“ začal David.
„No, když generální ředitel filmového studia řekne skoč, já se v podstatě zeptám, jak vysoko,“ odpověděl Tom. „Tak proč můj šéf trval na tom, abych se s vámi setkal?“
„Za prvé, pane Kaulitzi, vám dlužím omluvu.“ David souhlasně pokýval hlavou, když se Tom zatvářil překvapeně. „Ačkoliv nemám žádnou skutečnou vzpomínku na objednávku… události, která vedla k vaší hospitalizaci…“
„Poslal jste jednoho z vašich hrdlořezů, aby na mě skočil,“ objasnil Tom.
„A když jsem s ním včera mluvil, potvrdil svou účast na tom všem a už nadále není mým zaměstnancem. Chcete-li vznést obvinění z trestného činu, mohu vám poskytnout jeho jméno a adresu. Kromě toho se postarám o veškeré vaše zbývající náklady na zdravotní péči.“
„To není nutné.“
„Není to ani ke smlouvání,“ odpověděl David. „Již byla učiněna opatření.“
„Podívejte se, pane Joste,“ trval na svém Tom. „Nemusíte mě uplácet. Vy a Bill jste nyní manželé, a já do toho nebudu zasahovat. On udělal své rozhodnutí… a já bych vám raději nebyl v žádném případě nijak zavázán.“
„Dokážu pochopit, proč moje náhlá štědrost může být podezřelá,“ připustil David. „A to každému, kdo mě zná, evidentně. Pane Kaulitzi, mohu vás ujistit, že v žádném případě nejsem ten muž, kterým jsem byl jen před několika týdny. Bill mi řekl… řekl mi všechno. Mé činy v posledních dvou letech jsou trestuhodné, a žádnou omluvou, kterou mohu nabídnout, bych mu to nemohl nikdy odčinit.“
„A co má něco z toho co dělat se mnou?“ Zeptal se ho Tom. „Nejsem už nadále v Billově životě.“
„Právě naopak, pane Kaulitzi.“ Davidův obličej povadl, když se na okamžik podíval na fotografii Billa stojící na rohu stolu. „Jste opravdu hodně v životě mého manžela. Vyprávěl mi, jak vás poznal, jak jste ho vzal k sobě, když měl pocit, že nemá kam jinam jít. A já bych vám za to rád poděkoval. Jen se třesu při pomyšlení, co by se mu mohlo stát v rukou špatného člověka.“
Tomovi dalo spoustu síly, aby nepoukázal na to, že to, co mu udělal ten člověk před ním, bylo už tak dost špatné. Zdálo se, že David se pokoušel udržet konverzaci civilní, a tak Tom udělal totéž a mlčel. Díval se, jak David vytáhl nějaké dokumenty ze složky ležící na stole.
„Bill mi řekl, že vy dva jste se… sblížili,“ pokračoval David. „A jediný důvod, proč vás opustil, byla obava o vaši bezpečnost. Zeptal jsem se ho, jestli by byl stále s vámi, kdybyste nebyl zraněn, a on řekl, že ano. Ujišťuji vás, že pro mě nebylo snadné to slyšet.“ David se podíval na Toma, palcem klepnul do opěradla křesla a rozhodl se přejít k věci. „Jde o to, pane Kaulitzi, že si mě můj manžel vzal ze strachu o své vlastní blaho, stejně jako o vaše, ne z lásky.“
Otočil papíry ve své ruce směrem k Tomovi.
„Mám naše manželství anulováno, pane Kaulitzi,“ pokračoval David. „Jakmile ty papíry podepíše Bill, bude hotovo. Bude mít možnost být s osobou, kterou skutečně miluje, o čemž vás ujišťuji, že jste to vy.“
Tom se podíval na papíry, kde už byl umístěn Davidův podpis pod prázdným řádkem pro ten Billův.
„Bill vás stále miluje, pane Kaulitzi.“ Davidův hlas byl tichý, téměř smutný. „Sám mi to řekl. Také mi řekl, že se bojí, že mu nikdy neodpustíte, že vás opustil, když jste ho nejvíce potřeboval.“
„Už jsem mu odpustil,“ přiznal Tom a jeho hlas byl také tichý. Pevný pohled, který si v průběhu jednání udržoval, opadl. „Vím, že mě neopustil proto, že chtěl.“
„Milujete ho?“
„Stejně, jako jsem ho miloval před dvěma měsíci.“
„Dobře.“ David si odkašlal, když založil papíry zpět do složky. „To Bill velmi rád uslyší.“
***
S Adeliinou pomocí Bill dostal veškeré své věci dolů. Připnul si Jaxe na vodítko a byl připravený naposledy opustit Davidův dům. Měkce zaklepal na dveře Davidovy kanceláře, otevřel je a vešel dovnitř.
„Mám sbaleno,“ řekl mu.
Bill viděl smutek na Davidově tváři, a skutečně litoval, že on je jeho příčinou, navzdory všemu.
„Vzhledem k velikosti tvého šatníku se divím, že to netrvalo déle,“ usmál se David. „Posaď se, prosím. Mám tady pár věcí, které bych s tebou chtěl probrat.“
Jakmile se Bill posadil, David před něj položil anulovací papíry spolu s perem. Na spodní straně stránky byla červená nálepka s označením ´zde podepsat´ vedle prázdného řádku.
„Prostě to podepíšu, a…“
„A všechny vazby mezi námi budou přerušeny,“ dokončil za něj David. „Ráno si je převezme můj právník a bude to.“
Bill zvedl pero a věnoval dokumentu letmý pohled, než ho podepsal. David od něj papír převzal a poté k němu přisunul další, tentokrát menší kus papíru.
„Já nechci tvoje peníze, Davide,“ namítl Bill a pokusil se poslat šek zpátky přes stůl.
„Obávám se, že na tom musím trvat, Bille. Rád bych se ujistil, že je o tebe dobře postaráno, alespoň finančně.“
„Jestli se bojíš, že někomu řeknu, co se stalo…“
„To není úplatek,“ přerušil ho David. „Považuj to za… vyhovění podmínek naší předmanželské smlouvy. Koneckonců, byli jsme manželé. „Upřímně řečeno,“ usmál se, „urazil bych se, pokud bys to nechtěl přijmout.“
Bill šek složil a zasunul do batohu u svých nohou a plánoval jej vyhodit, jakmile se dostane kamkoliv, kam měl namířeno.
„Já vím, že to není dost, abych ti vynahradil to, jak jsem se k tobě tak dlouho choval,“ řekl David smutně.
„Nebyl jsi sám sebou,“ odpověděl Bill. „Chápu to. Teď už jsi zase ten starý David,“ usmál se smutně. „A… já se opravdu omlouvám. Dříve jsem tě miloval.“
„Ale teď se věci změnily,“ přikývl David. „Já to vím, a předpokládám, že nakonec… najdu způsob, jak jít dál, i když musím přiznat, že bude velmi obtížné dostat se přes mé city k tobě.“
Když David spatřil, že Bill začíná být opět rozrušený, odkašlal si.
„Nyní ještě jedna věc,“ prohlásil. „Už víš, kam se chystáš jít?“
„Prozatím si někde seženu nějaký pokoj,“ pokrčil Bill rameny a už zvedal ze země svůj batoh. „A později už na něco přijdu. Možná se vrátím do Bostonu, ale hádám, že můžu jít prostě kamkoliv.“
„Zvažoval jsi možnost zůstat tady ve městě?“
„Opravdu už nemám důvod tady zůstávat.“
„Myslím, že se mýlíš,“ odpověděl David.
Bill následoval Davidův pohled napříč místností, a jeho oči se rozšířily při pohledu na Toma stojícího vedle pohovky u dveří. Bill vyskočil na nohy, jeho batoh dopadl na podlahu a obsah se z něj vysypal. Zcela ohromený a zmetený pohlédl od Toma zpátky k Davidovi.
„Tady je jeden důvod,“ usmál se David.
Tom udělal krok blíž a viděl, jak se Billovi roztřásla brada.
„Co tady děláš?“ Zeptal se Bill.
„Doufám, že zůstaneš,“ odpověděl Tom s malým, nadějným úsměvem.
Další krok kupředu, a Bill se k němu rozběhl, pevně jej objal a zabořil mu obličej do krku.
S ústy blízko Billova ucha Tom šeptal, že ho miluje a sevřel Billa pevněji, když jej uslyšel vzlyknout. Očima sledoval Davida a Matea, jak tiše odcházejí z místnosti, a pak je zavřel, zatímco pevně držel muže ve svém náručí.
„Tome, miluju tě,“ popotáhl Bill, zvedl hlavu, ale ani v nejmenším neuvolnil své sevření kolem Tomova těla. „Tak moc se omlouvám, že jsem odešel, ale…“
„Já vím.“ Tom opatrně setřel slzy z Billových tváří. „To je v pořádku, já to chápu.“
„Myslel jsem, že mě nenávidíš.“
„To je nemožné.“
Bill se usmál skrz slzy a zoufale jej políbil, povznesený, že znovu může cítit Tomovy rty na svých. Tom jej okamžitě začal líbat nazpět a propletl jejich jazyky dohromady. Usmál se, když slyšel Billa vzdychnout. Když se od sebe nakonec odtáhli, jen se dál objímali se spojenými pohledy a trvalými úsměvy.
„Chyběl jsi mi,“ vydechl Bill a šťastně přitom přijal další polibek. „Každý den.“
„Nemám rád svůj dům, když v něm nejsi,“ přiznal Tom.
„Bál jsem se, že už bys mě tam nechtěl.“
Když Tom viděl, jak si Bill s obavami okusuje spodní ret, tak jej na něj políbil.
„Ty tam patříš, Bille,“ povzdechl si a zdůraznil své prohlášení krátkým, ale hlubokým polibkem. „Patříš ke mně.“
„Tak pojďme… ach!“ Vykřikl Bill, když se otočil. „David… je pryč, zjevně.“
„Jen ty a já,“ dodal Tom a přitáhl si Billa zpátky k sobě. „Můžeme naložit všechny tvé věci do mého auta, a Mateo nás může následovat ve tvém…“
„Počkat, co tady dělá Mateo?“ Zeptal se Bill.
„Dlouhý příběh.“ Tom se usmál a naklonil se pro ještě jeden polibek. „Řeknu ti to cestou domů.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Ach joooo… Je to fakt zvláštní. Pořád ještě nejsem šťastná za to, že jsou zase spolu. Mám vážně věřit tomu, že z Davida je tenhle altruistický muž..? Přijde mi, že musel někde ztratit duši. Všechno je to krásné a tak, až příliš dokonalé. Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že je mi ho líto – raději bych ho snad viděla ve vězení nebo zkrátka nějak jinak, ale s nezměněnou psychikou. Když je totiž vykreslený takhle dokonale a najednou Billa mít nebude, přijde mi, že to nemá dobrý konec, resp. nespěje to k dobrému konci. Já jsem hrozně na ty dobré konce..:D Nejde o to, že bych to Billovi nepřála, aby se ocitl zpátky u Toma, ale o to, že nepřenesu přes srdce, že někdo v povídce trpí, přestože se s tím v životě setkáváme denně (neopětovaná láska). Hlavně, jak už jsem asi zmínila u předchozího dílu, on David v podstatě nemá žádné vzpomínky na to, jak byl na Billa zlý. Kdyby je měl a takhle by se změnil, dostalo by se mu zadostiučinění, ale takhle je podle mě chudák. Asi si to moc beru noo…:D Možná, být autorky, tak do povídky vsunu ještě nějakého milého chlapíka, aby byl i ten David nakonec šťastný:D
Díky za překlad Zuzu, jsem zvědavá, jestli se ještě něco změní v příštím díle a jak tohle celé dopadne. I kdyby to mělo tady skončit, něco si v hlavince domyslím, aby to mělo jo echt happyend 😀
Fakt som si myslela, že sa Tomovi niečo stane keď bude u Davida, teraz ma to prekvapilo, ale stále tomu neverím. Teraz mi vŕta v hlave či dal Billovi David podpísať naozaj anulovanie manželstva, či v tom nebude nejaký podvod… bolo to príliš sladké a jednoduché aby to mohla byť pravda…
Přiznám se, že mám stejné pocity jako NicoleEivissa. Ne, že bych si nějak zvlášť užívala, když kluci trpí, ale tady to měli až moc jednoduché. Nikdy se nic nevyřeší samo od sebe. Tak nějak jsem pořád čekala, že se ještě něco zvrtne a teď mám pocit, že mi to někdo vzal. Povídka je krásná, moc hezky napsaná, ale tak nějak.. já nevím jak to popsat. Nikdo není tak nesobecký jako je najednou David. I kdyby nechal Billa jít, pochybuju, že by si do vlastní domu pozval jeho nového chlapa a ještě je nechal se muchlat v jeho vlastní kanceláři. Je sice moc pěkné, že chce všechno špatné napravit, ale pokud Billa miloval, ozývala by se v něm nějaká žárlivost. To je prostě lidská přizozenost.
Každopádně moc děkuji za překad Zuzu
[2]: Ty bláho, tak to mě vůbec nenapadlo… Viď a on to ani nečetl… Docela bych tomu i věřila, že to anulování by mohlo mít háček!
[3]: A vidíš, žárlivost, nic takového tam nebylo… Jestli je to z Davidovi strany hezky skrytý podvod, tak mu to teď oba sežrali i s navijákem:D
Jo a to jsi trefně popsala – jako by ti to očekávání někdo vzal, mně taky, sedí to…
Aby toho nebylo málo zas..:D Všimli jste si, že vlastně na konci říká Bill, že David "je zjevně pryč"? Já už začínám být paranoidní, co tam chystá… ten David. Teď jim zaklapne bránu, uvězní je na půl roku do sklepení a bude je týrat tím, že si bude užívat s oběma před zraky toho druhého, pak jeden z nich uteče a vydá celou svoji odvahu, aby osvobodil toho druhého přes všechny ty bezpečnostní systémy a krvelačné psí bestie, co tam David určitě tajně chová… Omg ať už se to rozsekne:D
Doufám že už nič se ne proplete a bude happy -end čoskoro a dobre by bolo sehnat pro agresívnejší typy preklad Muñeco. Len já to udelat nemohu lebo mám jenom 12let
Taký tomu nevěřím že David je najednou tak hodný on jim to asi pěkně osladí.
[6]: Je mi líto, ale Muňeco se opravdu překládat nechystám, to už je na mě moc 🙂
Když jsem viděla, k čemu děj této kapitolky spěje, říkala jsem si, že to asi je poslední díl, už nebude co řešit. Taky mi to ale připadalo jako dost jednoduché a nereálné – ještě bych brala, že David
dovolí Billovi odejít, když zjistil, jak se k němu dříve ošklivě choval a že už ho Bill nemiluje, ale přijde mi přehnané, že ho ještě dává dohromady s Tomem. V okamžiku, kdy Bill podepisoval rozvodové
papíry, mě taky napadlo, co to vlastně podepisuje? A po přečtení předchozích komentářů se asi budu bát číst další kapitolu 🙂 Moc děkuji Zuzu za překlad.
Bože,to sú konšpiračné teórie, som nechápala, keď som čítala komenty. No tak David zistil, že Billovi urobil zo života peklo a chce to napraviť. A ako sa hovorí – keď niekoho naozaj milujete, chcete, aby bol šťastný. Aj keby to znamenalo nechať ho odísť k niekomu inému. A čo viac viete, ako David nakoniec dopadne? Však to ešte neskončilo!
Wow, tak tohle bylo…jednoduché!
Nějak věřím tomu, že tohle je skutečný David a že se už nic nesemele, jenom to pořád nemůžu strávit. Jasně, jsem moc ráda, že se to nějak vyřešilo a že můžou být kluci konečně spolu a bez toho, aniž by se museli neustále bát, ale zároveň mám divný pocit z toho, že je mi Davida líto. Vůbec se mi nelíbí to, že je mi jej líto, když byl takový prevít!
Teď se už jenom těším na to, až si budou kluci konečně moci užívat sami sebe ♥ Jen škoda, že bude brzy konec.
Moc děkuji za překlad Zuzu! ♥