All Yours and Blind 22.

„Pane Trümpere, já věřím tomu, že má váš manžel násilnické sklony, ale že by byl vrah?“ Řekl policista.

Billovy kroky vedly na policejní stanici, kde se rozhodl všechno ohlásit a říct. Svěřil se policistovi dokonce s choutkami svého Toma při sexu, o jeho násilném jednání, o tom, jak jej svázal, o rozhovoru s Anittou, a především o fotkách Eleny a jeho samotného. Všechno to pro něj bylo velmi vysilující a intimní, nebylo snadné se s těmito informacemi svěřit cizímu člověku, ačkoli to byl vyšetřovatel. A navíc ho nebral vážně.

Bill se jen zachumlal do deky, kterou zde dostal, protože vyběhl bez bot a jakékoli bundy či kabátu. Povzdechl si zmučeně a otřel si uslzené oči.

„Co ovšem říkáte na tohle vy?“ Řekl pak vyšetřovatel téměř cynicky a vysunul žaluzie, které zakrývaly okno v místnosti. Za ním měl Bill možnost vidět místnost, kde seděl další policista se zapisovatelem a především Tom. To Bill s úlekem odjel s židlí dál a podíval se tázavě na vyšetřovatele. „Nemusíte se bát, nevidí vás,“ dodal policista.

„Vy jste ho zatkli?“ Zajíkl se Bill při těch slovech.

„Ne, přišel sám a to ohlásit, že jste zmizel. Jak můžete vidět, donesl vám dokonce boty a bundu. Má o vás strach. Skutečně si myslíte, že je vrah, že zabil svoji přítelkyni a znásilnil slečnu Anittu?“ Pozvedl vyšetřovatel obočí.

Bill ztichl. Možná to vážně celé přehnal, ale co když ne a jen nemá dostatek důkazů? Všechno tomu nasvědčovalo. Co když byl jeho muž skutečně vrah? Celý vztah s ním byl obetkaný tajemnými záležitostmi, na které Bill přicházel až postupem času. Jejich začátek vztahu, jejich rychlá svatba, jako by se Tom pojišťoval, aby mu Bill neutekl. Bylo toho příliš.

Bill nakonec stáhl svoji výpověď, a když i Tom ze stanice odešel, odešel i on sám, přičemž si vzal boty a kabát, který mu Tom donesl. Jeho cesta ovšem nevedla domů za svým manželem. Utíkal městem k bytu, kde se se svou láskou poprvé miloval – k jeho sestře Mallory. Bylo to šílené, ale neměl o tom s kým mluvit a komu se svěřit. Bylo to riziko jako celý jejich vztah.

Když spěšně doběhl k bytu Mallory, zvonil, div si o zvonek nezlomil nehet. Pak se konečně dveře otevřely a v nich stála překvapená, přímo zaskočená Mallory.

„Bille, co tu děláš? Celý se třeseš, pojď dál,“ vydechla a vtáhla ho dovnitř, načež zavřela dveře.

„Já… já se hrozně omlouvám, ale potřebuji s tebou mluvit. Tom… já jsem byl na policii a všechno jim řekl, ale vůbec mě neposlouchají a on mě tam hledal…“ říkal absolutně zmateně, plný emocí.

„Moment, postupně. Posaď se, dobře?“ Navrhla mu Mallory a usadila se s ním na rudou pohovku, kde vznikla veškerá láska mezi Billem a Tomem. Bill se zhluboka nadechl a olíznul si rty. Pořád si mnul prazvláštně ruce a hlavně zápěstí, které ho stále od provazů bolelo.

„Mallory, neříká se mi to lehce. Vím, že je Tom tvůj bratr, máš ho ráda, ale mám pocit, že… on něco tají, něco provedl.“ Přikývnul hlavičkou roztřeseně.

„A co provedl?“ Tázala se Mallory.

„On… má řekněme dost násilné sklony při… při sexu. A měl jsem rozhovor s Anittou, kterou bys nejspíš měla znát také. Tvrdí, že ji Tom znásilnil, když jí bylo sedmnáct let na oslavě jejích narozenin. A pak… našel jsem dopisy, v jeho skříni, kterou si zničehonic zamknul. Psala mu nějaká Elena, která s vámi jezdila na raftu. Oni… byli milenci, Mallory. A ona od něj odešla, protože se měla vdávat za svého přítele. Opustila ho a pak… šel jsem za ní domů, ale byla tam jen její matka a sdělila mi, že Elena je mrtvá, že zemřela při raftu. Mallory, co když… co když ji Tom zabil?“ Vypustil Bill z pusy vyděšeně. „Její matka mi dala fotku, je to v tom malém městečku kousek od Berlína. Tom to tam prý měl rád v dětství, říkal, že jste tam jezdívali i spolu. On si mě tam vyfotil s roztaženýma rukama na jednom z kopců a ji také, úplně stejně.“ Chrlil ze sebe černovlásek tak rychle, že si div nezakopával o vlastní jazyk. Mallory jej šokovaně pozorovala, ale zároveň přikyvovala, jako by jí to všechno dávalo najednou smysl. „Mallory, já si myslím, že ji tam zakopal,“ řekl černovlásek tak tiše, jak to jen šlo, a pohrál si s náramkem na ruce, který mu kdysi Mallory věnovala na večírku, kam jej Tom vzal s sebou.

Mallory se podívala někam jinam a ztěžka vydechla.

„Bille, já se obávám, že máš pravdu. Tom je sice můj milovaný bratr, ale vím, že má tyhle násilné sklony, a pokud od něj Elena odešla, nejspíš to neunesl. To, co se tam tehdy stalo, nevypadalo jako nehoda. Zdálo se, jako by měla poškozené lano, kterým se většinou ještě poutáme, kdyby se něco stalo.“ Olízla si rty a vstala. Začala přecházet po místnosti.

„Chceš tam jet? Podívat se tam? Co když tam skutečně je?“ Řekl Bill s knedlíkem v krku.

Byl odhodlaný se tam podívat, protože by to vyřešilo všechno, věděl by pravdu, kterou ovšem možná znát nechtěl. Měl hrozný strach, že se skutečně dozví, že jeho manžel je vrah a násilník. V hloubi duše si přál, aby mu nikdy nezačaly chodit ty podivné dopisy, aby mu nikdy nevolala redaktorka z toho podělaného časopisu, aby nenašel žádný dopis a nedozvěděl se, že nějaká Elena je mrtvá. Přál si žít spokojeně po boku svého Toma, Toma, kterého tolik miloval. I přesto, co se nyní dozvídal a řešil, byl Tom stále hluboko v jeho srdci a táhlo ho to k němu neskutečným způsobem, který neznal, dokud jej Tom nesvedl a nedal mu šanci se do něj zamilovat.

„Dobře, pojedeme tam. Jo, pojedeme, jen si musím vzít nějaké nářadí,“ řekla Mallory vážně. Během několika minut už Mallory s Billem seděli v autě a jeli vstříc místu, kde bylo ukryto tajemství. V autě měli lopaty, krumpáč, také dvě baterky, rukavice a další věci, které by se mohly hodit. Cestu jim vůbec neulehčoval déšť, který se spustil náhle z nebes. Byla tma, zima, pršelo a celá ta atmosféra situaci dělala ještě horší.

„Ty si skutečně myslíš, že by tam mohla být?“ Zeptal se Bill tiše, zatímco sledoval cestu.

„Myslím, že ano. To místo je zvláštní a já… vím, že Tom by byl něčeho takového schopen. Víš, byl násilný kdysi i ke mně. Vybíjel si na mně často svou zlobu a vztek,“ přiznala Mallory.

„To je mi líto. Nikdy bych neřekl, že v něm něco takového bude. Mallory, já ho pořád miluju, ale jak mám žít s někým, o němž mám pochybnosti?“ Povzdechl si Bill smutně.

„Tom je už takový. Je majetnický, agresivní, násilný a chce mít nad vším absolutní kontrolu. Myslím, že to, že sis ho vzal, bylo velmi rychlé rozhodnutí. Skoro jste se neznali, ale to je přesně důvod, proč to Tom udělal,“ zkonstatovala nakonec.

Během hodiny byli na místě. Déšť příliš neustával, o co hůř.

Bill s Mallory nechali auto zaparkované nedaleko pěšiny, která vedla na ono místo. Bill si vzal krumpáč a baterku, Mallory naopak lopatu a společně se vydali do strmého kopce. Cesta nebyla vůbec dobrá, čemuž napomohlo také počasí. Společně ovšem tuto krkolomnou procházku zvládli a došli k velkému kamenu na vrcholu kopce, kde se Bill nechal od Toma vyfotit. Kolem byla louka, nyní bohužel už ale nebyla posetá květinami.

„Tak kde začneme? Já bych začal asi tady,“ ukázal Bill na místo kousek od toho kamene, kde by mohla být Elena zakopaná.

„Ne, to je moc nápadné. Já půjdu o kus dál,“ odvětila mu Mallory a odešla asi o pět metrů dál od něj, kde začala kopat do země. A Bill začal stejně tak, ale na místě, které mu přišlo vhodné hned zprvu. Zemina byla těžká, jak byla mokrá, a navíc už vcelku prochladlá, ale Bill se v kopání nezastavil. Snažil se dostat co nejhlouběji a měl i vcelku rychlé tempo. Mallory naopak moc aktivní nebyla. Kopala neustále všude možně kolem, nikde příliš dlouho nevydržela a stále se po Billovi dívala, jak to jde jemu.

„Tohle je zbytečné. Nejspíš jsme hlupáci, tady to nikde nebude. Možná žádný takový hrob není, Bille,“ řekla Mallory po notné chvilce rozhodně. „Úplně jsi mě pobláznil. Můj bratr není přece vrah.“

V tom se ovšem Billův krumpáč dotkl čehosi tvrdšího, než byla hlína. Úplně zkoprněl a zůstat stát. Pak si ovšem klekl na mokrou zem do hlíny, nedbaje na to, že bude špinavý, a začal na tom místě hrabat holýma rukama. V ten okamžik mu bylo všechno jedno a hlavně to, co mu říká Mallory.

„Pane bože!“ Vykřikl během pár minut. Rukama se totiž prohrabal tak hluboko, až narazil na kostru… „Mallory! Je tu… kostra. Bože můj, to… to ne…“ vykřikl šeptem a šokovaně zůstal klečet na zemi a po tvářích se mu rozkutálely slzy.

„To není možné,“ vydechla Mallory a došla k němu a podívala se. „On ji vážně zabil a zakopal. Je to určitě tak!“ Vykřikla Mallory dramaticky a odstoupila o kus dál. „Pojď, musíme rychle na policii…“ dodala vzápětí a olízla si rty, načež zalovila v kapse bundy.

Bill se však díval na ostatky Elenina těla. Dokonce pak vytáhl baterku a posvítil si, jako by se chtěl ujistit, že se nezbláznil, že se mu to nezdá.

Světlo ale ukázalo víc, než by Bill tušil. Mezi ostatky ležel i stříbrný náramek. Ten samý, který Mallory kdysi dala darem Billovi.

autor: Turmawenne