autor: fyredancer
Povídka, kterou si pro vás jako další k překladu vybrala Zuzu, byla napsaná v roce 2009 a má 17 kapitol. Bohužel, její autorka nám nikdy neodepsala, když jsme žádaly o povolení k překladu, nejspíš toho měla na práci moc, ale protože zrovna tahle její povídka byla přeložena asi do tří jazyků, a ona o tom psala na svém biu na THF, nejspíš by nám to povolila taky. Fyredander píše skvěle, je to veteránka, co se týče fanfiction, začínala prý v roce 1998, samozřejmě v jiném fandomu, a když ji náš TH svět omrzel, posunula se zase do nějakého dalšího. Povídka The Blue of Desire je napsaná na základě mangy, kterou autorka před lety četla, ale její název neprozradila, nechala své čtenáře na THF hádat. Užijte si povídku a komentujte, vždyť už to znáte 🙂 Díky Zuzu za tu neúnavnou práci, kterou pro blog děláš. J. :o)
„Zajímalo by mě, proč mě vzrušuje pohled na tvůj obličej.“
Bill Trümper vyprskl a hmátl po svém sendviči, který mu málem vyklouzl z ruky. Zachytil ho dřív, než dopadl na špinavý chodník, ale bylo to o vlásek. Stejně ho ale prohlížel a důkladně se na tento malý úkol zaměřil, než aby vzhlédl a setkal se s očima mladíka, který jej tak nedbale šokoval svým prohlášením.
Byl nádherný den a Bill a jeho kamarád Tom Kaulitz si užívali hezkého počasí v areálu univerzity tak dlouho, jak jen mezi jednotlivými přednáškami mohli. Před nimi se rozprostíralo nádvoří protkané betonovými pruhy, po kterých vysokoškoláci přecházeli mezi třídami. Bill a Tom seděli u rohového stolu, který Bill tak nějak považoval za ´jejich´, na terase před budovou studentské unie. Byl to typický den v týdnu a oni dělali to, co obvykle, povídali si o škole a plánech a o čemkoliv, co jim jen přišlo na mysl, dokud na něj Tom nehodil tu konverzační bombu.
„Bille?“ Pobídl jej Tom, znělo to, jako by čekal na odpověď.
Odpověď. Billovi poklesl žaludek, když si vybavil otázku. ´…vzrušuje mě pohled na tvůj obličej.´ K čertu, to vůbec nebyla otázka, bylo to konstatování, a takové, u kterého si jen sotva myslel, že je způsobilý na něj odpovědět.
„No, jak já to mám vědět?“ Vyhrkl Bill, vědom si toho, že jeho hlas byl malinko hlasitější, jak se nesl celou terasou. Nahrbil ramena a pohlédl na svůj sendvič, jako by ho právě zradil on spíš než Tom.
Tom byl až příliš známý po celém kampusu jako ´Jednonoční Bouchač Kaulitz´. Dopřál dívce noc jejího života, ale podruhé už jí nezavolal. Nechoval se k dívkám jako blbec nebo tak něco; jak už řekl Billovi i jejich kamarádovi Andreasovi, neměl čas udržovat stálý vztah s dívkou, když musel veškerý svůj volný čas věnovat běhu, práci do školy a poflakování se s Billem a Andreasem. Vždycky je vzal na pár schůzek, došel s nimi až na domácí metu, a pak jim řekl, že jsou milé dívky, až příliš milé pro něj – nebo tak něco. Bill si nebyl jistý detaily. Tom byl dostatečně diskrétní o svých setkáních s dívkami, takže Bill jen sotva věděl, že je měl, a to jen díky evidenci dívčích svědectví, které zaslechl.
Šlo o to, že Tom byl na holky. Byl více než jen na holky. Byl předmětem závisti heterosexuálních mužů; dostával to vždy, když chtěl, s krásnými dívkami a bez jakýchkoliv závazků. Za posledního jeden a půl roku jejich přátelství tam bylo tolik dívek, že to Bill považoval za dostatek důkazů rozhodujících o Tomově orientaci.
A proto Bill věděl, že jeho přetrvávající jednostranná zamilovanost je nešťastná, beznadějná fantazie.
„Hej, uklidni se,“ řekl Tom sám nesnesitelně klidný. Pousmál se na něj svým známým úšklebkem, a navzdory všemu Bill cítil, jak jeho znepokojení mizí.
Namísto toho bylo nahrazeno stupidním svíráním v břiše, tím, které Bill občas cítil, když Tom udělal něco sladkého nebo pozorného. Neklidná chvějivá bolest, která se v něm usídlila prakticky od první chvíle, kdy se na něj Tom zazubil, když Andreas Billa představil svému novému spolubydlícímu. Naneštěstí, Billův rebelský žaludek odmítal uznat Tomovu prokázanou heterosexualitu, a tak byl Bill do Toma stále zamilovaný, a Tom byl, samozřejmě, stále na holky.
A teď tohle. Bill si přehrával to prohlášení v mysli, hledal jakýkoliv náznak dvojsmyslnosti. ´Zajímalo by mě, proč mě pohled na tvůj obličej…´ Tam nebyl žádný skrytý význam. ´…vzrušuje.´ Zrudl.
„Zahráváš si se mnou?“ Zeptal se Bill, odložil sendvič na obědový tác a hrál si s jedním ze svých těžkých, stříbrných prstenů. Tom věděl, že je bi, a on a Andreas taky věděli, že Bill je jedno z nejvzácnějších stvoření – panic ve druhém ročníku vysoké školy. Velmi upřímně svým přátelům vysvětlil, že čeká na Tu Pravou Osobu, s důrazem na velká písmena, a že už má za sebou sérii neúspěšných či přímo katastrofálních pokusů o schůzky.
Nebyla to Billova chyba, že jeho tvrdohlavé vnitřnosti odmítaly být zaujaty kýmkoliv tak moc, jak moc chtěl Toma.
Přesto si myslel, že svou beznadějnou zaujatost před svým nejlepším přítelem úspěšně skrýval. Když Tom najednou řekl něco takového… přišel snad na to? Billův žaludek se bolestivě zkroutil. Ne, to by bylo prostě kruté. Tom by ho takhle nedráždil.
„Cože?“ Vykřikl Tom a vykulil oči. „Ne, proč bych… Nezahrávám si s tebou, Bille. Bože.“ Opřel se zády na své straně stolu a ponořil hranolku do kečupu, hnědé oči měl stále upřené na Billa.
„No, ty i Andreas mě často popichujete, že vypadám jako holka,“ zabručel Bill, stáhl si jeden ze svých prstenů a obracel ho mezi prsty, než ho nasunul zpět. Podíval se na Toma, který na něj stále hleděl, a pak musel odvrátit hlavu směrem k nádvoří, než se mu stoupající červeň rozšíří víc než jen ve slabém proužku na lícních kostech. „Takže jestli je to vtip, tak to není legrační.“
„Já si nedělám srandu,“ řekl Tom hlubokým hlasem.
Něco v jeho hlase Billa přinutilo se k němu prudce otočit. Byl to tón, který od Toma nikdy neslyšel, něco temného a sebevědomého, a v Billově břiše něco v odpověď zaškubalo. Tom se na něj stále díval a nyní si pohrával se svým piercingem, nepřítomné švihnutí jazyka, které přitahovalo pozornost na jeho smyslná ústa a nutilo Billovu fantazii přemýšlet, co by ten jazyk dokázal dělat na jiných místech.
Bill měl náhle v ústech sucho. „Co chceš, abych řekl?“ Zamumlal, zvedl sendvič, ale ne proto, aby jedl. Jeho chuť k jídlu zmizela spolu s jeho smyslem pro humor. Náhle si byl jistý, že to všechno bylo součástí nějakého propracovaného žertu, kterého byl terčem.
„Co myslíš?“ Zeptal se Tom, naklonil se kupředu a položil své široké, jemně tvarované ruce na stůl, kde propletl prsty dohromady. Jeho oči byly na Billovi a byly vážné, neochvějné.
Bill musel odvrátit zrak a kousl se do rtu. Hruď měl sevřenou. Tom to nevěděl, nemohl to vědět. Řekl, že si nedělal legraci, ale teď to vypadalo jako nechutný vtip, dokonce to nebylo ani to dobrácké škádlení, kterého se mu dostávalo od Andrease a i od Toma, a jemu se chtělo křičet. „Myslím, že potřebuješ sex,“ řekl nakonec, udržoval svůj tón lehký, škádlivý. Ukázal rukou na sebe. „Vzrušit se z tohohle obličeje? Ale no tak! Ty víš, že nejsem holka, tak se ke mně radši nezačni jako k jedné z nich chovat.“
Tom ze sebe vydal zvuk, jako by zadržoval dech. Natáhl se rukou přes stůl pro Billův opuštěný sendvič. „Možná máš pravdu. Budeš to ještě jíst?“
„Nech to být, to je moje!“ Vypískl Bill, plácl svého kamaráda do ruky a ignoroval to lehké mravenčení z kontaktu jejich kůže. Už by na to měl být zvyklý vzhledem k tomu, že Tom se choval, jako by osobní prostor byl pojem, který se aplikoval na všechny ostatní, jen ne na něj.
„Nebudeš to jíst,“ argumentoval Tom. „Nebuď tak lakomý.“
„Zabalím si to a dojím to později. Ještě jsi ani nedojedl svoje hranolky!“
„Jsou studené,“ stěžoval si Tom. „Však víš, že nerad dojídám studené jídlo, které by mělo být horké.“
„Aha, takže teď je to můj problém, že ty ses dostatečně rychle nenacpal…“ Začal Bill, ulevilo se mu, že spadli zpátky do vzoru jejich obvyklého vtipkování, nepříjemná anomálie byla minulostí.
„Hej, přišel jsem pozdě na boj o jídlo?“ Zvolal známý hlas a Andreas Levin hodil batoh na židli vedle Billa a pocuchal mu vlasy, než se sám posadil.
„Ne, jsi tady právě včas,“ řekl Tom hladce, ale Bill si pomyslel, že vypadá otráveně.
„Oh, dobře,“ řekl Andreas a popadl sporný sendvič. Dříve, než Bill stačil udělat cokoliv jiného, než jen zděšeně vytřeštit oči, si Andreas zbytek na dvakrát nacpal do pusy a skrz žvýkání promluvil, „nechystal ses to dojíst, že?“
Bill si položil hlavu do dlaní. „Teď už je to jedno,“ zamumlal rezignovaně.
„Tak pojď,“ řekl Andreas a poplácal ho po rameni. „Musíme jít do třídy.“
„Jasně,“ odpověděl Bill, vstal a popadl svůj batoh a kabelku. Alespoň tohle se vrátilo zpátky do normálu. On a Tom byli v jedenáct hodin v kampusu ve stejné budově, společně si dali oběd a poté se s nimi sešel Andreas, aby se vydali na hodinu srovnávací literatury, kterou společně sdíleli. „Tome?“
Tom byl stále na svém místě, ruce měl sepjaté před sebou a jeho pohled mířil ven z terasy.
Bill následoval směr jeho pohledu a obrátil oči v sloup. Tom navázal oční kontakt s hezkou, drobnou brunetkou o několik stolů dál. Roztomile na něj mávala.
„Oho, pozor, Ariel je na lovu!“ Zvolal Andreas, když zahlédl, kam se obrátila Tomova pozornost.
„Okay, no, měli bychom jít do třídy,“ řekl Bill a hodil si své tmavé vlasy přes rameno, než si nasadil batoh.
Ariel vstala a zamířila jejich směrem, oči měla upřené cíleně na Toma.
„Hele, já vás doženu, kluci,“ řekl Tom, vstal a popadl Billův tác, který zastrčil pod svůj vlastní.
„Jako obvykle,“ řekl Andreas se smíchem, otočil se k Billovi a zatahal mu za tričko.
„Jo, jak myslíš,“ řekl Bill, snažil se nad tím jako obvykle mávnout rukou. Tomovo podivné přiznání se mu stále honilo hlavou a on se najednou nemohl dostat pryč dostatečně rychle. „Pojďme, Andy.“ Opustil terasu, aniž by se ohlédl po Tomovi, nebo čekal na Andrease. Věděl, že alespoň jeden z jeho přátel ho dožene.
„Hej,“ řekl Andreas po chvíli, dělal dlouhé kroky, aby s ním srovnal tempo.
Bill se na svého kamaráda zašklebil při pokusu o úsměv.
„Vypadáš docela legračně,“ poznamenal Andreas a pokukoval po něm, zatímco kráčeli bok po boku k jedné ze staromódních cihlových budov na vzdáleném konci nádvoří.
„Hmm.“ Bill ze sebe vydal roztržitý zvuk a vytáhl si z kabelky zrcátko, aby si zkontroloval zuby pro případné zbytky špenátu nebo čehokoliv. Během toho si znovu nanesl svůj oblíbený lesk na rty, který chutnal po sladkých bobulích.
„Řekl ti Tom něco divného?“ Vyzvídal Andreas, pak se natáhl a chytil Billa za rameno, aby ho zastavil. „Vážně, Bille, nemyslím si, že jsem tě někdy viděl vypadat tak nepohodlně, kromě chvil, kdy ses vrátil ze špatného rande.“
Bill cítil, jak se začíná červenat. „To nic není,“ začal.
„Řekl ti Tom, že…“ Andreas udělal rukou pohyb, který mohl znamenat cokoliv, od bodnutí někoho do žaludku až po něco mnohem nemravnějšího.
Bill se zarazil, do obličeje se mu nahrnulo horko a pocítil vlnu nevolnosti. „Panebože, neřekl ti nic, že ne?“ řekl se zaťatými zuby. „Andy…“
„Co? Je to můj spolubydlící, a stejně tak můj kámoš; mluvíme o věcech,“ řekl Andreas, vesele přitom zapomněl na Billovo nepohodlí.
„Ugh,“ řekl Bill. Zkřížil si ruce na hrudi a zíral na chodník.
„Omlouvám se, říkal jsem mu, aby ti to neříkal,“ řekl Andreas. „Je to trochu moc, nemyslíš? Myslím tím, co bys na něco takového asi měl říct, Bille…“
Bill se kousl do rtu a přemýšlel, jestli se má ohlédnout přes rameno, nebo popadnout telefon, aby Tomovi napsal, i když věděl, že to nemá smysl. Bez ohledu na to, zda Bill potřeboval být zachráněn z této trapné konverzace, Tom byl na lovu, a jestli přijde pozdě do třídy, tak přijde pozdě i on. Nejen to, ale Bill byl tím, kdo mu řekl, že potřebuje sex. To bylo ono; Tom dostane sex, a věci se vrátí do normálu.
Andreas pokračoval: „… když ti tvůj nejlepší kámoš řekne, že myslí na tvůj obličej, když se udělá?“
Billovi poklesla brada. Svět se zakymácel, vše kolem něj se rozostřilo a on byl přesvědčený po dobu jednoho hyper-průzračného okamžiku, že se mu zastavilo srdce, než si uvědomil, že bušení v uších byl jeho puls. „Cože?“
Andreas protáhl obličej, jako by si konečně uvědomil, že řekl něco, co neměl. „Oh… tuhle část ti neřekl?“
„Možná, že ne všechna z těch slov v tomhle přesném pořadí,“ vypravil ze sebe Bill.
Andreasovi se rozšířily oči. „Jejda. No, zapomeň, že jsem něco řekl, jo? Jsem si jistý, že je to jen taková fáze nebo tak.“ Znovu se rozešel, pohodil si svůj batoh výš na rameno a podíval se na hodinky.
Bill zaskřípal zuby. „Jak bych mohl myslet na cokoliv jiného?“ zamumlal. S tichým zoufalým povzdechem se chytil za hlavu. Teď si představoval Tomův obličej při orgasmu.
Chtěl umřít. Nebo Toma praštit, jakmile ho příště uvidí. Ani jedna z možností by mu nepomohla z jeho dilema, ale obě by mu pomohly, aby se cítil lépe.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 27
To je skvělý, nová povídka. Moc děkuju, Zuzu, protože tebe nebýt, tak nemáme co číst.
Jééé, to vypadá super. Chudák Bill. Být zamilovaný do někoho, kdo je očividně velmi hetero je peklo. Může doufat, ale ve většině případů je to marné. Tudíž chápu, jak s ním muselo zamávat Tomovo nečekané přiznání. A když už by připustil, že spolu něco budou mít je tady ta věc s Jednonočním bouchačem Kaulitzem. Bill chce očividně víc, než jeden úlet a Tom je pravý opak. Prostě past za pastí. Už se moc těším na pokračování.
Děkuji Zuzu, že sis vybrala k překladu něco co vypadá moooc zajímavě.
Opět musím říct, že už začátek povídky začíná velice slibně a já se už teď ohromně těším na další pokračování! Všichni tři kluci vypadají pohodově a myslím, že si spolu užívají spoustu zábavy a jsem docela zvědavá jak to dopadne s tím, že Toma vzrušuje Billův obličej. 😀 Docela jsem se pobavila u toho jak rychle a bezprostředně to Tom řekl! 😀
Opravdu moc se těším na pokračování a Tobě Zuzu opět obrovský DÍK za všechno to překládání co pro nás děláš! :-*
Wou tomu se říka začátek. Díki za preklad.
Súhlasím s dievčatami ,že poviedka sa začína naozaj zaujímavo 🙂 Balič Tom, až po uši zamilovaný Bill.. a na úvod Tomovo priznanie, ktorým to len Andreas na záver dorazil ? 😀 Zaujímavé. Už teraz sa teším na pokračovanie 🙂
Zuzu aj ja ti ďakujem za to ,že sa tak snažíš a neúnavne pre nás prekladáš nové a nové poviedky 🙂 Ešteže ťa máme.
Moc zajímavé 3:) 😀 vypadá to fakt hezky 😀
Zuzu jsi opravdu skvělá 🙂 Děkuji za překlad
Jéé, vypadá to velice dobře a tentokrát si nepřečtu originál protože se pak už na překlad vykašlu 😀 Takže budu poctivě čekat a těšit se 🙂 Moc děkuji
Je vtipné, jak jedna věta (no vlastně teď už dvě) dokáže s člověkem zacloumat. 😀
Těším se na další překládanou povídku, začíná to hodně slibně.
Vypadá to moc zajímavě a dík za překlad.
Zaujímavý začiatok, taký skok priamo do deja, žiadne zbytočné omáčky. Ak to pôjde takto ďalej, máme sa na čo tešiť. Ďakujem za preklad.
Jůůů, další povídka, nádhera!
Vypadá to zajímavě.. Těším se na další díl a díky za překlad.
Mám rada príbehy, kde sú Bill s Tomom len taký fajn kamaráti a začne to iskriť, tak som zvedavá 😀 vyzerá to dobre, teším sa na ďalšie časti, ďakujem za preklad 🙂
No, chúďa Bill Andy tomu moc nepomohol:D Tom si asi bude musieť uvedomiť prečo ho Billova tvár vzrušuje sám a trochu to potrvá a vyzerá to tak, že to bude super zábava. Ďakujem za perfektný preklad a skvelý výber… zase. Si skvelá Zuzu.