autor: The_poltergeist
Když dešťové kapky padají na zem a mé srdce bolí…
Tom protáčel oči nad hloupostí lidí v televizi. Rozhodl se, že ji vypne – stejně mu nepomáhala cítit se lépe. Nic nepomáhalo, aby se cítil lépe. Necítil vůbec nic díky ničemu. Byl otupělý proti všem pocitům, byl unavený, bylo to, jako kdyby si jeho mozek rozhodl vzít dovolenou, vypnul se a nic nedělal.
Vlastně mu tak úplně nevadilo, že měl hlavu tak prázdnou. Bylo hezké pro změnu jen sedět a ničeho se neobávat. Věděl, že jeho momentální nálada nebylo nic dobrého, ale nemohl cítit nic jiného než trochu vděčnosti, protože měl konečně šanci jen tak sedět a prostě dýchat. A bože, zrovna tohle potřeboval. Potřeboval nějaký čas o samotě a… dělat co? Dobře, to tak úplně nevěděl, nevěděla to ani jeho hlava, ani srdce. Možná potřeboval být prostě úplně sám a vzít si malou pauzu ode všeho. To byl taky ten důvod, proč měl vypnutý telefon, počítač a odpojený internet.
Georg se tu a tam zastavil, aby se ujistil o tom, že se Tom vážně neuškrtil na svých dredech, jak vyhrožoval. Tom si toho vážil, samozřejmě. Byl šťastný, že Georg rozuměl tomu, že potřeboval nějaký prostor a že mu jasně řekl, že když bude cokoliv potřebovat, naprosto cokoliv, ať se nebojí zavolat mu. Věděl tohle už dávno, ale i tak bylo hezké slyšet to znovu. Trochu to vylepšovalo jeho momentální situaci.
I jeho máma byla opravdu hodná. Kupovala mu všechno jídlo, co jen chtěl, spoustu balíčků chipsů a sladkostí. Když se ho pomilionté zeptala, co je špatně a on jí to pomilionté řekl, objala ho a pořád dokola opakovala, že všechno bude dobré. Tom nevěděl, jestli jí věřit či nevěřit. Vážil si všeho, co pro něj dělala. Ale nebyl si jistý, jestli bude všechno v pořádku. Především teď.
Povzdychl si. Skvělé, jeho mozek se opět probudil k životu. Měl se tak dobře, když o ničem nepřemýšlel. Zatraceně.
Dva dny s Billem nemluvil a ani on neudělal nic, aby ho kontaktoval. Tom nevěděl, jestli je za to šťastný, či naopak. Věděl, že mu Bill nenapíše. Ne po tom, jak ho Tom po jejich poslední konverzaci v parku opustil. Pořád si ale myslel, že měl zatracené právo být tak nasraný, ponížený a raněný. Ale… skutečnost, že nedostal od Billa ani jednu zprávu, ho píchala u srdce.
Dobře, neočekával, že o Billovi uslyší. Částečně ani nevěděl, jestli by vůbec chtěl. Pořád to bolelo. Bože… byl tak zmatený. Na jednu stranu od něj nechtěl ani jedinou zatracenou zprávu, protože byl naštvaný, zuřil a byl zdrcený, zatímco na druhou stranu byl smutný, že žádnou zprávu nedostal, protože byl tak moc zvyklý, že byl s Billem denně v kontaktu. Jeho dny bez Billa byly tak prázdné a nevýznamné.
Upřímně? Nevěděl, co dělat. Ze všech sil se snažil přijít na to, jak se z tohoto stavu dostat. Sepsal si to na papír – jo, bylo to pěkně hloupé, ale on byl zoufalý – četl si staré zprávy od Billa a doufal, že díky tomu přijde na něco, co by mu řekl. Milionkrát se ptal mámy a Georga, oba řekli něco hloupého ve stylu: ‚Je to na tobě. Musíš to vyřešit ty, nikdo jiný.‘.
Proč to bylo tak zatraceně těžké?
Miloval pořád Billa? Ano.
Myslel si, že by se Bill se Spencerem znovu vyspal? Ne.
Mohl Billovi odpustit, že všechno posral tím, že se poflakoval se svým ex, zatímco pracoval na něčem s ním? Ano. Ne. Ano. Ne… Ano?
Tohle byl ten problém. On Billa pořád miloval, pekelně mu chyběl, byl si jistý, že se Bill ke Spencerovi nevrátí. Ne podle toho, jak plakal, nikdo by něco takového nezvládl předstírat. Mohl ale prostě jen tak odpustit a zapomenout? Byla to vcelku jednoduchá otázka. Zapomenout a odpustit nebo zapomenout úplně a prostě se přes to přenést. On si jen nemohl vybrat.
Našel svůj telefon a vytočil Georgovo číslo.
„Jsem si jistý, že nebude naštvaný dlouho,“ zopakoval Gustav. Snažil se trochu rozveselit svého zničeného kamaráda.
Bill ležel na gauči. Na gauči, který po celé dva dny téměř neopustil. Sotva jedl a sotva řekl slovo, aniž by se zmínil o parku. Byl to tak netypický Bill. Bill, který sotva mluvil. Samozřejmě, že se tedy o něj Gustav zatraceně bál.
„No tak,“ povzdychl si Gustav. Měl strach, když mu Bill neodpovídal. Pokud se na to podíváš takhle… On nemá tak úplně právo být na tebe naštvaný, protože jste spolu nebyli oficiálně.“
„On má zatracené právo být na mě naštvaný,“ protestoval Bill, díval se před sebe. Neobtěžoval se natočit hlavu do strany a podívat se na kamaráda. „Nezáleží na tom, že jsme spolu nebyli oficiálně – pomalu jsme se k tomu dostávali… nebo tak něco. A pokud máš o někoho zájem a opravdu s ním chceš být, tak prostě nejdeš za někým jiným. Neuděláš to. A to je přesně to, co jsem já udělal. Takže ano, Tom má naprosté právo být na mě nasraný,“ s těmito slovy se Bill ke Gustavovi otočil zády, zabořil hlavu do polštářů a potichu popotahoval.
Dobře, Gustav si uvědomil, že to, co řekl, bylo hloupé. Ale upřímně, nevěděl, co jiného by měl říct. Nevěděl, jak celou situaci zlepšit, jak to spravit. Nikdy neviděl Billa takhle na dně, a to něco vypovídalo. Od doby, co se s Billem přátelil, ho dával dohromady, když se se Spencerem rozešel.
„Mimochodem,“ řekl Bill, hlas byl tišený polštáři. „Koupil jsem ti tu hru, co jsi chtěl.“
Dobře, tohle byl divný způsob, jak změnit téma, pomyslel si Gustav a zamračil se.
„Proč?“
„Protože jsi vyhrál tu sázku,“ odpověděl Bill suše. Gustav se mračil ještě víc.
„Bille, zjevně jsi do Toma zamilovaný až po uši,“ prohlásil Gustav, nicméně chtěl přijmout svou výhru. „Takže… o čem vlastně celá ta sázka byla?“
Bill se otočil a posadil se. Otřel si své oteklé, červené oči a polknul.
„Ta sázka… nic to nebylo,“ přiznal a podíval se pryč. „Já jenom… jak ses mě zeptal, proč se bavím s Tomem, pamatuješ? Bože, je to sedm měsíců zpátky… Nebo tak nějak. Prostě jsem zpanikařil, vylekalo mě to a vymyslel jsem si tak hloupej důvod, proč se s ním bavím…“
„Proč jsi to udělal?“ zeptal se Gustav nevěřícně.
„Protože jsem idiot?“ odpověděl Bill a zuřivě zakroutil hlavou. „Ještě jsi to nepochopil? Celé jsem to posral. Zpanikařil jsem, protože jsem Toma měl rád a nevěděl jsem, jak to vezmeš, protože… Dobře, je to Tom. A no… prostě mě to vyděsilo. Ta sázka mě nikdy ani trochu nezajímala. Upřímně, ani si nepamatuju, o čem byla, jenom prostě vím, že jsi vyhrál.“
„Oh,“ řekl Gustav. Cítil se hloupě, sklopil pohled k videohře, kterou stále držel. Cítil se jako ten největší kretén na světě. Hru zahodil pryč a posadil se na gauč vedle Billa, který vypadal, že opravdu potřebuje obejmout.
„Ne,“ zasténal Tom a přetočil se na posteli, zatímco držel telefon u ucha. „Nedokážu se rozhodnout, co dělat. Všechno je na hovno, nevím, co chci, nevím, co dělat. Chci ho nenávidět, ale chybí mi a-„
„Okay,“ řekl Georg, trochu zvýšil hlas. Tomovy oči se rozšířily, okamžitě zmlknul. „To stačilo. Promiň, Tome, jsi můj nejlepší kamarád, mám tě rád a všechny ty sračky, ale proboha, prostě se rozhodni. Buď mu odpusť, jdi za ním a mluvte spolu… Nebo mu neodpouštěj a konečně se přes to přenes a žij dál. Není to tak těžký.“
„Je to těžký,“ řekl Tom slabým hlasem, opět byl na pokraji slz.
„Chceš s ním pořád být?“
„Jo.“
„Myslíš, že tě znovu podvede se Sebastiánem?“
„Se Spencerem.“
„Na tom nezáleží!“
„Ne, nemyslím si to.“
„Myslíš, že to myslel vážně, když se omlouval?“
„Jo, ale-„
„Vidíš? Tady je tvá odpověď,“ oznámil Georg a trochu se zasmál. „Mluv s ním, Tome. Oba dva víme, že to chceš. Vyložil karty na stůl, přiznal, co udělal, je vidět, že ho to mrzí. Má svoje problémy, ty je taky máš. Jsem si jistý, že máte být spolu.“
„Jo,“ řekl Tom suše a zíral do stropu, trochu se usmíval. Možná měl Georg pravdu? Možná měli být spolu?
„Takže… Jdeš si s ním promluvit?“
Tom si skousnul ret a myslel na všechno, co se v poslední době stalo. Úplně na všechno. Na jejich první schůzky (rande), party, na jejich úžasné polibky, Billův úsměv, kdykoliv Tom vešel do třídy. Na jeho smích, když řekl něco vtipného. Poté si vzpomněl na to, jak se to celé zhroutilo, když se objevil Spencer. Vážně to všechno chtěl zahodit jen kvůli němu?
Bill nebyl dokonalý, dělal chyby, stejně tak jako všichni. A ano, technicky nebyl Tomovi nevěrný. Ještě spolu oficiálně nebyli. A ačkoliv by byl radši, kdyby z něj nedělal se Spencerem blbce… Co se stalo, to se stalo a už to nešlo změnit. Jediné, co věděl, bylo, že se přes to musí přenést. S Billem nebo bez něj. Čím víc přemýšlel o tom, že by Billa nechal být, tím víc to bolelo. Už nechtěl být bez něj.
Všechno bylo tak impulsivní. Vzal svou bundu a běžel dolů ze schodů. Sotva měl čas na to, aby si pořádně obul boty, než rychle vyběhl ze dveří. Venku byla zima a on si neoblékl svou zimní bundu. Díky bohu, Bill nebydlel daleko.
Když se konečně dostal k domu, kde Bill bydlel, zaklepal na dveře. Dvakrát. Byl lehce nervózní. Rozhodl se dobře? Měl tohle udělat? Opravdu bude jednoduché odpustit a zapomenout? Jakmile se dveře otevřely a Bill před ním stál s červenýma a opuchlýma očima, všechen vztek, který v Tomovi byl, se odplavil. Aniž by něco řekl, přitáhl si Billa do těsného objetí a už ho nikdy nechtěl pustit.
autor: The_poltergeist
překlad: Catherine
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Tak ten konec mi vynahradil všechno to trápení okolo! ♥ Stačilo si jen přečíst, že si Tom přitiskl Billa do náruče a já se rozpouštím!!
A stejně! Tom si Billa k sobě přitiskl sám od sebe a bez nějakých protestů! Tom! To je prostě velká věc! 🙂
Ale hlavně se teď už těším na všechno to krásné, co kluky čeká. Snad už jim nic nebude stát v cestě a budou si jen užívat sebe navzájem. Tom totiž vypadá, že se se svou ´nemocí´ nebo jak to nazvat, vypořádává velmi dobře! 🙂
Moc děkuji za skvělý překlad! ♥
Yessss!!! To je romantika ako blazon 😛 Tom sa v mikrosekunde rozhodol,pribehol, schmatol Billa do narucia…este keby vonku prsalo,je to dokonala scena.Prave som dopozerala novu TH Tv epizodu a som velmi namakko :)TH zboznujem ich
No konečně! Tom miluje Billa k zbláznění a přitom nepochopitelně přešlapuje a moc spekuluje…
Uf! To to trvalo, než se Tom konečně rozhoupal. Ale když už si to konečně srovnal v hlavě, snad už necouvne.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Vypadá to že se Tom dostava do normálu je zlatíčko že šel za Billem.
Noooo konecne! Krasa!!!! Konec tohohle dilu me dostal! Vsechny ty nervy predtim… ted to konecne povolilo, ulevilo se mi! Kluci k sobe proste patri <3
Ted uz snad bude jen dobre:) Diky za preklad!
Tak tohle se povedlo, konečně to vypadá, že vše je na fajn cestě….
již po druhé jsem na tebe pyšná Tome! udělal dobře :3 a ten konec mi vehnal slzy do očí :3 nádherný dílek :3
Jo, konečne. Vďaka dobrému kamošovi Georgovi síce ale urobil to čo bolo treba. Chudák Bill bolo mi ho strašne ľúto. Som rada, že to dopadlo takto.