Hříšné manželství 10.

O několik hodin později byl Bill vzhůru a žvýkal studené Thai Pad, zatímco Tom přepínal kanály na televizi. Příliš toho nenamluvili, jen seděli vedle sebe a jedli svoje jídlo.

„Takže,“ řekl Bill a změnil polohu. „Myslíš si-„

Přerušilo ho hlasité vyzvánění a Tom se na Billa omluvně podíval, než se natáhl pro telefon. Volala Genevie.

„Promiň,“ řekl Tom. „Musím to vzít.“ Přijal hovor. „Gen, je všechno v pořádku? Musí tam být tak pět hodin ráno.“

„Oh, všechno je v pohodě,“ odpověděla Genevie, znělo to bezstarostně a lehce přiopile. „Poslouchej, mám nějaké novinky.“ Vysoko posazeným hlasem se zachichotala.

„Genevie, ty jsi opilá?“ Zeptal se Tom a vstal, aby odešel do kuchyně.

„Ne! Ne, ne, no, jen trocha vína. Ach Tome, byla jsem vzhůru celou noc a mluvila se všemi těmi návrháři a cítím se tak inspirovaná. Paříž je… tak rozkošná,“ řekla Genevie. „Chystám se sem přestěhovat, ty a já. Pojďme se sem odstěhovat.“

Tom se rozesmál. „Genevie…“

„Ty večírky, to město, ta móda…“ Genevie se znovu zahihňala. „Přála bych si, abys tady byl se mnou.„

Tom už se chystal říct ´já taky´, ale pak se zarazil. Ohlédl se přes rameno na Billa a cítil se provinile. „Genevie Rosenová, měla bys jít spát. Nedostaň se do žádných potíží.“

„Ach, ale já mám dobré zprávy,“ řekla Genevie hlasitě. „Byla jsem požádána, abych se šla učit k samotnému Christianu LaCroix. Není to, kurva, úžasné? Budu tady muset zůstat ještě další týden nebo tak nějak, abych zapracovala na detailech, ale… Já jsem tak šťastná! Tohle je všechno, co jsem kdy chtěla. Vážně úžasné.„

„Všechno, co jsi kdy chtěla?“ Zeptal se Tom. „Gen, jsem na tebe pyšný.“

„Chystám se to přijmout, chystám se tu nabídku přijmout,“ řekla Genevie. „Je mi to jedno, tohle je pro mě. Tohle dělám pro sebe, Tome.„

„To je skvělé, zlato,“ odpověděl Tom.

„A bude to jen jeden rok,“ pokračovala Genevie. „Chci říct, že jelikož se chystáš převzít firmu svého otce, tak se sem v žádném případě ještě nemůžeš přestěhovat.“

„Přestěhovat?“

„No, však víš, do Francie.“

„Myslel jsem, žes to nemyslela vážně!“ Řekl Tom s rozšířenýma očima.

„Měl bys sem přijet teď,“ řekla Genevie. „Být se mnou po celý příští týden. Zavolám tvému otci a přinutím ho, aby ti dal volno, můžeš studovat pařížskou architekturu. Je fascinující, Tome.“

„Zadrž… Ty se tam vážně chystáš přestěhovat na celý rok?“ Tom byl šokovaný.

„Zatím je to stále v jednání, ale opravdu… jak bych nemohla?“ Genevie se znovu zahihňala. Zpočátku to bylo lehce roztomilé, nyní to bylo lehce znepokojující. „Přileť sem! Půjdeme na pohádkové večírky. Je tady tolik lidí, kterým tě chci představit.“

Tom se znovu podíval na Billa a v srdci měl zvláštní pocit. Skutečně se Genevie přestěhuje do Paříže bez něj? Tohle nebylo součástí jejich plánu. Jistě, vždycky chtěl, aby se jí povedlo dostat se do módního průmyslu, ale nikdy si nepředstavoval, že by toho sám nebyl součástí, nebo že by dokonce ani nebyl důležitým faktorem v jejím rozhodnutí. „Já nemůžu,“ řekl tiše. „Je mi líto, nemůžu.“

„Tome, zlato,“ řekla Genevie přeslazeně. „Ty musíš. Paříž je v tomto ročním období božská.“

Tom se poškrábal za uchem. „Omlouvám se, ale je tady Bill a-„

Genevie vydala po telefonu nespokojený zvuk. „Může přijet taky, samozřejmě.“

„Vymknul si kotník,“ řekl Tom. „Prostě to nejde. Nemůže cestovat.“

„Vymknul si kotník?“ Zeptala se Genevie ostrým hlasem. „Zakopnul o tu svou tyč nebo tak něco?„

„Gen, no tak, to není fér,“ řekl Tom.

„Co není fér, je to, že jsem tady sama, prakticky na druhém konci zeměkoule,“ řekl Genevie, hlas se jí zlomil emocemi. „Právě jsme se zasnoubili, proboha, nechci teď být sama.“

„Gen, ty jsi ta, která odešla,“ řekl Tom. Nebyl si jistý, co se to dělo, nikdy předtím Genevii takovouhle neslyšel. Vždycky si odlétala do různých zemí, aniž by mu věnovala jedinou myšlenku. „Zlato, omlouvám se.“

„S tím na mě nechoď,“ řekla Genevie. „Christian mi chtěl uspořádat zásnubní večírek, víš. Všichni o tom mluví, ale jak by mohl, když ty jsi v New Yorku?“

„Gen…“

„No, tak jako tak, jen jsem volala, abych ti řekla, že se nevrátím domů tak, jak jsem původně myslela,“ řekla Genevie rázně. „Takže můžeš strávit více času s Willem.“

„Billem,“ opravil ji Tom.

„To je jedno. Tome, nevolala jsem ti proto, abychom se hádali,“ řekla. „Jen jsem ti chtěl říct, že mi chybíš, a-„

„A proto jsi v Paříži už čtyři dny a ani jednou jsi mi nezavolala,“ Přerušil ji Tom. „Bude to takhle, až tam budeš žít?“

„No, tys mi taky nezavolal,“ řekla Genevie a ignorovala přitom Tomovu otázku.

Tom si povzdechl. „Byl jsem tak zaneprázdněný prací a Billem a-„

„Zasraný Bill!“ Vyštěkla Genevie. „Víš co? Měl by ses prostě oženit s ním namísto mě, protože je velmi jasné, kde leží tvé priority.“

Tomovi začalo být špatně a trochu panikařil. „Gen, to je nechutné, to neříkej.“

„Dobrou noc, Tome.„

Tom si znovu povzdechl. „Dobrou noc, Gen, milu-„

Klik.

Tom zíral na telefon ve své ruce a povzdechl si. Když byla Genevie na pracovních cestách, jen zřídkakdy volala, a když už zavolala, vyměnili si běžně tak pět slov, než byla opět odvolána do práce. Věci se evidentně změnily, ale proč? Tom věděl, že to je všechno kvůli té věci s manželstvím, nebyl hloupý. Ale proč se kvůli tomu musí tolik věcí změnit? Jedna věc, kterou Tom na vztahu s Genevií vždy miloval, byla, že to bylo vždycky tak snadné. Jistě, někdy si přál, aby byla Genevie ohledně jejich vztahu trochu vášnivější, ale nikdy si zrovna nestěžoval. Tom se rád staral o své vlastní věci, líbilo se mu mít svůj vlastní prostor k přemýšlení, k existování. Ten byt, ačkoliv stylizovaný více po chuti Genevie než jeho vlastní, byl prakticky jeho. Možná mu platila každý měsíc polovinu nájmu, ale Tom trávil většinu času v bytě sám. Docházela mu velmi děsivá skutečnost, zatímco stál v kuchyni a blikající světla z televize se odrážela od zdi; nebyl připravený být ženatý. Ale srdce se mu prapodivně sevřelo a on potřásl hlavou, snažil se zastavit ty přicházející myšlenky.

Možná prostě jen nebyl připravený být ženatý s Genevií.

„Tomi?“ Zavolal Bill z obývacího pokoje.

Tom se otočil kolem dokola a zíral na toho krásného mladíka. Jeho nádherný manžel. Jeho. Přímo tam, na gauči, byl jeho Bill. Zdarma k mání, svolný, sexy a sladký.

Tak co Toma zastavovalo? Složil si ruce a šel zpátky k Billovi, nepodíval se na něj, jen se posadil a zíral na televizi.

„To byla ona?“ Zeptal se Bill kousavě.

„Nedělej to,“ řekl Tom. „Ano, byla to ona. Ano, byla mrcha. Ne, nechci o tom mluvit. Zdrž se urážek.“

„Nechystal jsem se něco říct,“ odpověděl Bill tiše. „Promiň.“

„To je v pohodě,“ řekl Tom. „Jen to právě teď vážně nedokážu snést. Možná později.“

„Ježíši, nikdy bych se k tobě úmyslně nechoval jako kretén.“

Tom mu věnoval pohled.

„No, však víš. Když na tom záleží.“ Bill si pohrával s lemem trička. „Budeš v pohodě?“

„Jen už je mi, kurva, špatně ze všeho toho očekávání,“ řekl Tom naštvaně. „Každý mi stojí za zadkem… Jsem už tak unavený. Já jen chci, aby mi všichni dali pokoj a nechali mě nějakou dobu být.“

Bill se zavrtěl a sklopil hlavu do klína. „Bože, tím, že tady jsem, ti moc nepomáhám.“

„Možná,“ řekl Tom. „Anebo možná jo. Já nevím. Záleží na tom? Jsi tady.“

„Chceš, abych odešel?“ Zeptal se Bill. „Vážně, řekni mi to.“

„Já…“ Tom pokrčil rameny. „Tak nějak jsi mi přirostl k srdci, jako…“

„Jako nádor?“

Tom se chystal přikývnout, ale pak nakrčil obočí. „Cože?“ Bill dostal v obličeji zvláštní výraz, jako by něco zadržoval. Najednou se bláznivě rozchechtal a Tom si nemohl pomoct a připojil se k němu. „Budu dělat, že jsem to neslyšel.“

„Ne, nebudeš, taky se směješ,“ řekl Bill. „Ach, já jsem věděl, že mě máš rád. Teď mám lepší pocit z toho, že jsem tě vydíral a ničil ti život.“ Bill byl samý úsměv a Tom jej štípl do nohy.

„Řekl jsem ti už předtím, že tě mám rád, ale myslím, žes byl sjetý Vicodinem,“ řekl Tom.

„Pamatuju si to,“ řekl Bill. „Takže… Mimo celou tu věc s manželstvím v opilosti, proč jsi tolik ve stresu?“

Tom ani nevěděl, kde začít. „Můj táta,“ začal, tak jako tak.

„Tchánovci jsou vždycky mrchy.“

Tom hodil po Billovi pohledem.

„Promiň, žádné další vtipy o manželství,“ zamumlal Bill.

„Každopádně, můj táta, je to můj šéf, víš? Je světoznámý architekt a má opravdu úspěšnou firmu. Poslal mě na Yale School of Architecture, to nejlepší vzdělání, v jaké by architekt mohl kdy doufat. Dal mi ten nejlepší trénink, zpřístupnil mi ty nejlepší zdroje, a já… v podstatě mám převzít firmu, až táta odejde do důchodu.“ Tom se nadechl. „Je to dobrý život, samozřejmě,“ řekl a gestem ukázal kolem sebe. „Jen mi… na tom opravdu nezáleží.“

„Budeš další velká věc ve světě architektury,“ okomentoval to Bill.

„Oh, to jo,“ řekl Tom a zakoulel očima. „Já ani neumím kreslit.“

Bill vyprskl. „Tak jak se ti podařilo získat titul?“

„Nenechali by selhat syna Jörga Kaulitze, děláš si srandu? Byla by to ostuda. A mezitím se cítím tak nějak provinile, protože Andreas, můj nejlepší kámoš… má zasraný talent v navrhování domů. Je prostě… úžasný. A jsme na stejné úrovni, v podniku. Ale když já postoupím nahoru, aniž bych pro to nějak zvlášť pracoval, a on zůstane na to stejném místě… Sakra, bude na mě nasraný,“ řekl Tom. „On si zaslouží tu firmu převzít, ne já.“

„Nemůžete to udělat oba?“ Zeptal se Bill.

„Ne. Možná. Já nevím.“

„Okay, máš problémy s tátou. Co ještě?“ Bill opravdu vypadal, jako by ho to zajímalo, Tom skutečně cítil, že jej někdo poslouchá, a už to bylo dlouho, co něco takového cítil.

„Ach bože, co ještě… No, kromě toho zřejmého,“ řekl Tom a ukázal mezi ním a Billem. „Pak je tady Genevie.“

„Oooh,“ řekl Bill a naklonil se kupředu, očividně se zájmem. „Teď přichází ta dobrá část.“

„Ty jsi tak… nesnesitelný,“ řekl Tom, ale usmíval se. „Tak trochu i roztomilý.“

„Lichotky si schovej na později, teď vysyp nějakou tu špínu.“

Tom obrátil oči v sloup. „Nevím, jestli jsem připravený být ženatý.“

„Jsi docela mladý,“ řekl Bill. „A hádám, že já jako zahřívací kolo jsem nebyl moc dobrý, že?“

„Myslím, že celá tahle situace tak trochu dělá tu žádost o ruku o to skutečnější,“ přiznal Tom. „Já…“ Cítil, jak mu ta slova vycházejí z úst dřív, než je mohl zastavit. „Nevím, jestli bych ji požádal o ruku, kdybych tě nepotkal.“

Bill vypadal trochu zmateně. „Co tím myslíš?“

„Ehm.“ Tom si promnul zátylek. „Možná jsem po tom skočil kvůli mým citům k tobě.“ Nyní Bill vypadal totálně zmateně. „Nikdy předtím jsem nebyl s klukem,“ řekl Tom rychle, a snažil se tak zakrýt to, co tím skutečně myslel. „Možná jsem si chtěl dokázat, že jsem hetero, a tak jsem ji požádal o ruku.“

Bill se předklonil s vykulenýma očima a tvrdě Toma praštil do ramene. „To je ta nejhloupější věc, jakou jsem kdy slyšel!“

Tom si třel rameno a přikrčil se. „Já nevím, jak jinak to vysvětlit.“

„Takže ses upsal k celoživotní mizérii jako trest za to, že jsi byl na jednu noc tak trochu gay?“ Zeptal se Bill. „Ježíši kurva, Tome. To je prostě… absurdní.“

„Nemyslíš si, že to docela dává smysl?“

„Ne,“ řekl Bill rozhodně. „A nesnaž se tím celou tu situaci zlehčit. Není to fér ani k tobě ani ke mně ani k Jennifer.“

„Genevii.“

„Bože, to je jedno, já si ji nebudu brát,“ zabručel Bill.

„Co si tví rodiče mysleli, když jsi jim řekl, že jsi gay?“ Zeptal se Tom náhle.

Zdálo se, jako by se Bill trochu stáhnul. „Bylo jim to jedno.“

„Jedno?“ Tom se zamračil. „Oh. Vědí vůbec, kde právě teď jsi?“

Bill pokrčil rameny.

„Jak je to dlouho, cos je viděl naposledy?“

„Bylo mi patnáct? Já nevím.“

Tom přikývl, protože věděl, že nemá dál tlačit. „Moje máma zemřela, když jsem byl na univerzitě.“

„To je mi líto,“ zamumlal Bill.

Několik okamžiků byli zticha a Tom se napil. „Chceš vědět tajemství?“

Bill vzhlédl. „Jak tajné to tajemství je?“

„Budeš jediný, kdo to ví.“

„Jo, řekni mi to.“

Tom se zhluboka nadechl. „Když jsem žádal Gen o ruku, tak vše, na co jsem mohl myslet, bylo, ehm, jak jsem byl s tebou v té stupidní vaně ve tvaru srdce. Divím se, že jsem ze sebe vůbec dostal ta správná slova“

Bill se rozesmál. „Nekecej.“

„Jo,“ řekl Tom. Nyní se cítil hloupě a nemohl se na Billa ani podívat.

„Chceš taky vědět tajemství?“

Tom zvedl hlavu. „Ano.“

Bill se kousal do rtu. „Lhal jsem ti o tom, proč jsem sem přišel,“ řekl. „Já, ehm…“

„Co?“ Tomovi se začínaly potit ruce. „Tak co?“

„Nebude se ti to líbit,“ řekl Bill.

„Hele, celá tahle situace už je dost šílená, nemyslím si, že právě teď by to něco mohlo ještě zhoršit.“

Bill přikývl, stále vypadal nejistě. „Pamatuješ, jak Genevie řekla, že vidí tu rodinnou podobu?“

„Jo, ale to je směšné-„

„Ve skutečnosti jsem tvůj bratr,“ řekl Bill rychle. „Nevěděl jsem, jak ti to říct.“

Tomovi poklesla čelist. „Cože?“

„Je mi to líto, moc se omlouvám, že jsem ti to neřekl dřív,“ řekl Bill, tvář mu zrudla. „Zjistil jsem to až později, až jsem dostal telefonát od své matky. Dozvěděla se o svatbě, a když jsem jí řekl tvoje jméno…“

„O čem to, sakra, mluvíš?“ Zeptal se Tom, který vstal a zíral na Billa.

„Byl jsi adoptovaný,“ řekl Bill.

„Ne, to jsem, kurva, nebyl!“ Tom potřásl hlavou. „Děláš si ze mě srandu, kurva?“

Bill si přiložil ruku k ústům, jako by se měl rozvzlykat, ale místo toho se začal smát.

„Myslíš to vážně?“ Zeptal se Tom.

„Ne,“ Bill se chechtal tak silně, až mu slzy stékaly po tváři. „Ach můj bože, tys mi věřil? Ten tvůj výraz… „

„To není vtipné,“ zamumlal Tom, horce se červenal. „Já jsem ti řekl skutečné… To je jedno.“

Bill se stále otřásal. „Okay, okay, omlouvám se.“

„To je v pořádku, jsi prostě teenager.“

„Blbče,“ řekl Bill, strčil Toma do ramene. „Očividně se ti to takhle líbilo.“

Tom zavrtěl hlavou. „Každá, s kterou jsem kdy byl, byla vlastně starší než já… Genevii je dvacet osm.“

Billovi se rozšířily oči. „Nechutné.“

„Oh, cokoliv, vsadím se, že jsi šukal i se čtyřicetiletýma,“ řekl Tom a protočil oči.

„Jo, ale to byli chlapi. Bylo to sexy. Staré ženské… fuj,“ poznamenal Bill. Protáhl si nohu a zamračil se. „Kéž bych mohl vstát a někam jít.“

„Kam bys šel?“

„Někam.“

„Do prdele?“

Bill vyplázl jazyk a vystrčil na Toma prostředníček. „Do koupelny, například.“

Tom se odmlčel. „Potřebuješ na záchod?“

„Ne, jen se chci podívat do zrcadla,“ odpověděl Bill. „Ano, potřebuju jít na záchod!“

„Dobře,“ řekl Tom rozpačitě. Popadl Billovy berle, předal mu je a díval se pobaveně, jak se Bill pokouší vstát. Pyžamové kalhoty mu sklouzly ještě níž a Tom skoro jasně viděl Billův zadek. Odvrátil pohled a pak protočil oči – koho se to snažil ošálit? Díval se na poddajné půlky Billova zadku a odolával nutkání sevřít je v dlani.

„Pomoz mi,“ řekl Bill visící na berlích. „A chci použít horní koupelnu.“

„Proč si to ztěžovat?“

„Protože si potom chci jít lehnout,“ řekl Bill, zatímco se rozčiloval se svými berlemi. „Pomoc!“

Tom nechal Billa ještě chvíli bojovat, než mu berle vytrhl, položil je na pohovku a zvedl si Billa do náruče.

„Bastarde,“ řekl Bill, ovinul paže kolem Tomova krku.

„To máš za to lhaní,“ řekl Tom. Poupravil si své držení Billova těla a žaludek se mu zkroutil, když jeho klouby přejely přes Billův zadek. Bill byl v jeho náruči horký a měkký.

„Neměl jsi mě nést,“ zašeptal Bill, když Tom začal stoupat po schodech.

„Umíš si představit, jak se snažíš dostat do schodů s berlemi?“ Tom Billa pevně stiskl, až vyjekl.

„Myslím, že ne.“ Bill si pokorně povzdechl a vtiskl tvář do Tomova krku. „Děkuju.“

„Nemáš zač.“

Tom odnesl Billa do koupelny a pomohl mu postavit se proti umyvadlu.

„Myslíš, že ještě potřebuješ pomoct?“ Zeptal se Tom, váhal nechat Billa samotného. „Nebo potřebuješ-„

„Vyčůrat se dokážu sám,“ zazubil se Bill. „Myslím.“

Tom přikývl a nechal Billovi soukromí, zavřel za sebou dveře. Stál na chodbě jen pár kroků od koupelny, překřížil si ruce a hleděl na umění na stěnách. Byl tam malý obraz nějaké asijské zahrady. Ani si nepamatoval, jak se tam dostal. Podle jeho vkusu to bylo celé špatně, úplně špatně. Genevii se podařilo celý byt vyzdobit, aniž by o tom Tom věděl.

Slyšel spláchnutí záchodu a potom Bill vyklopýtal ven, držel se zdi jako o život. „Pomoc!“

Tom se uchechtl a nechal si Billa padnout do náruče a přitisknout ke krku. Tom kolem něj lehce vklouzl rukama a rozešel se s ním směrem k pokoji pro hosty.

„Ach,“ zamumlal Bill.

„Co je? – Oh,“ Tom si vzpomínal; řekl Billovi, že může spát v jeho posteli. Otočil se a zamířil ke své ložnici. Bill si spokojeně povzdechl, s pažemi pevně kolem Tomova krku se k němu přitiskl blíž.

Když se dostali do Tomova pokoje, Bill padl na postel a zasténal. Tom přispěchal a pomohl mu se uložit, nohu mu podepřel několika malými polštářky.

„Sakra,“ řekl Bill, zíral na své nohy. „Neměl jsem tušení, že by to mohlo tak strašně bolet.“

Tom postával u dveří se založenýma rukama. „Jo… No, už jsi spokojený?“

„Ne.“

„Ne?“

Bill poplácal postel. „Ty tady chybíš. Pojď sem.“

Tom obrátil oči v sloup a posadil se na postel, opřel se o čelo postele vedle Billa. Na několik okamžiků bylo ticho; Bill natáhl nohy, ohnul prsty u nohou a škubl sebou. Tomovy oči se usadily na Billově vystaveném břichu a bocích, jeho hvězdné tetování na Toma vykukovalo a vysmívalo se mu.

„Kurva, já nevím, jak to všechno zaplatím,“ řekl Bill tiše.

„Co myslíš?“

Bill se trochu sesunul a podíval se na Toma. „Účet z nemocnice. Je tady důvod, proč jsem nebyl u doktora od chvíle, co mi bylo šestnáct.“

„Vážně? Za celé tři roky jsi nebyl u lékaře? „

„Nebyl jsem nemocný,“ řekl Bill. „Vážně, přinejmenším.“

„No, nedělej si s tím starosti,“ řekl Tom tiše. „Jedna výhoda manželství se mnou je, že spadáš pod mé pojištění. A ten zbytek doplatím.“

Billovi se na okamžik rozsvítily oči, a pak rychle ztmavly. „Ne, to není tvoje povinnost, abys za mě platil. Je to moje zatracená chyba, já jsem si vymknul kotník.“

„Není to velký problém,“ řekl Tom.

Bill se zvedl na loktech. „Ale je,“ řekl. „Nikdo nikdy… do prdele.“ Padl na záda. „Proč jsi na mě tak hodný?“

„Já… to ani není tím. Prostě jsem slušný člověk,“ řekl Tom.

„Hádám, že jsem jich v životě moc nepotkal,“ řekl Bill. „Už jsi toho pro mě i tak udělal dost, a já se k tobě chovám jako kretén. Využívám tě, víš.“

„Já si to nemyslím,“ řekl Tom.

Bill se suše zasmál. „Jsi pitomý?“

„Ne. Myslím, že mě máš docela rád.“ Tom se podíval na Billa a ten se najednou schovával pod polštářem. „To je v pohodě, já tě mám taky trochu rád. Kdybych neměl, tak bych tady právě teď nebyl.“

„Neměl jsem v plánu mít tě rád,“ řekl Bill, jeho slova byla tlumená polštářem. „Tenkrát ses mi líbil, ale potom, když mě můj přítel vykopnul, jsem tě nenáviděl.“

Tom zatahal za polštář. „Bille…“

„Jsi ke mně tak zatraceně sladký, a přitom bys neměl být. Koupil jsi mi telefon – a nesnaž se lhát, já vím, žes mi koupil nový, nejsem hloupý. Dal jsi mi klíče ke svému bytu – mohl jsem ti úplně všechno ukrást, víš,“ řekl Bill tlumeně. Tom nic neřekl, protože Bill mu tak trochu něco ukradl. Nic velkého, jen jeho srdce. „A teď mi platíš účty za nemocnici… Panebože,“ zakňučel Bill, vykoukl zpod polštáře a lapal po dechu. „Proč? Proč jsi tak…“

„To nic není,“ řekl Tom klidně. „V nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí, bla bla bla.“

Bill vykulil oči. „Jsi opilý?“

„Ne! Proč?“

„Protože…“ Bill vzdychl. „Tohle je až příliš, mám pocit…“ Posadil se a zíral na Toma. „Co ode mě chceš? Musíš něco chtít.“

Tom se zasmál. Ten seznam byl dlouhý. „Nic,“ řekl. „Nic od tebe nechci.“

„Nic.“

Tom zavrtěl hlavou.

„Přijel jsem přes celou zemi, abych tě našel, a ty ode mě nic nechceš?“ Bill přimhouřil oči. „Kolik si toho z té naší noci ve Vegas pamatuješ?“

„Když jsem se ráno probudil, v podstatě jsem zakopl o pět použitých kondomů a dvě prázdné lahve šampaňského, a měl jsem tu největší bolest hlavy za celý svůj život. Nepamatuju si toho tak moc, ale…“ Tom pokrčil rameny. „Pamatuju si dost.“

„Pamatuješ si sex.“

„Jo, pamatuju si sex.“

„Co ještě?“

Tom sklopil hlavu. „Nic.“ A to byla lež, protože Tom měl příjemná malá zjevení jejich společné romantiky při procházení nočním městem.

„Některé věci, které jsi mi řekl,“ začal Bill pomalu. „Říkal jsi, že si pamatuješ, jak jsi mi říkal, že mi ukážeš celý svět.“

„Tak si možná na některé věci pamatuju,“ řekl Tom. Bill se zašklebil a přitiskl tvář k Tomově noze. Vydechl a Tom mohl cítit horký vzduch na svém stehně. Bez přemýšlení se natáhl a pohladil Billovy dlouhé, jemné černé vlasy. Bill při tom doteku téměř zapředl.

„Tak trochu trpím nedostatkem náklonnosti,“ zamumlal Bill přitulený k Tomově noze. „Náklonnost je to, co umím nejlíp, víš.“

„Já myslel, že hříšný tanec je to, co umíš nejlíp,“ řekl Tom se smíchem. Bill zavrčel a kousl Toma do nohy. „Au!“

Nyní se smál Bill. „Já už tě nechci vydírat.“ Bill znovu přitiskl svou tvář k Tomově noze, aby se schoval.

„To je v pohodě, docela se mi to líbí,“ řekl Tom.

Bill přitiskl své rty kupředu a políbil Toma na nohu. „Jo?“ Zeptal se tlumeným hlasem. Tom ho znovu pohladil po vlasech, prsty mu brněly a v žaludku mu vířilo.

„Jo.“

Bill zvedl hlavu a poté se posadil, sunul se přes postel blíž k Tomovi. „Kurva,“ zasyčel, když se mu noha zasekla v přikrývce.

„Hej, opatrně,“ řekl Tom. Bill se přisunul ještě blíž, stále přitom syčel bolestí. „Co to děláš?“

Bill vypadal odhodlaně. Poklekl, téměř mezi Tomovýma nohama, a v očích mu zablesklo. „Chci ti poděkovat.“

„Já ne-„

„Možná nemůžu stát, ale můžu klečet,“ řekl Bill a olízl si rty. Rukama zamíří na Tomovy kalhoty, prsty přejel přes šev a tvrdě zatlačil na Tomův rozkrok. Tom si do této chvíle ani neuvědomil, že je tvrdý, a hlasitě zasténal, zatímco pohnul boky vzhůru proti tomu doteku.

„Bille, ne,“ zasténal.

„Ano,“ zamumlal Bill a už pracoval na Tomově opasku. Rozepnul ho a zatahal, přitáhl si Tomovy boku kupředu se zcela deviantním výrazem ve tváři. „Ano, ano, ano.“

Tom zavrtěl hlavou, ale úleva, kterou cítil, už byla tak dobrá, a to se jej Bill sotva dotkl. „Bille, ne, vážně- ooh, vážně,“ zasyčel.

„Sklapni,“ řekl Bill a vzhlédl s ohnivým pohledem. „Mlč, tohle je všechno, co mám, čím ti můžu zaplatit.“

Tom se zamračil a přitiskl ruku na Billovo čelo. „Pak přestaň, já to nechci.“ Jeho slova však zradilo jeho tělo, když sebou jeho boky škubly dopředu, jakmile mu Billovy prsty vklouzly do kalhot. „Bille, přestaň, nechci, aby to bylo – ooh… – takhle.“

„Já to chci udělat, přemýšlel jsem nad kouřením tvého perfektního ptáka od chvíle, kdy jsem to dělal naposledy ve Vegas,“ řekl Bill, sklopil pohled zpátky dolů a rozepnul Tomovi kalhoty. „Tak trochu jsem… po tom toužil.“

„Bille, přestaň…“ Tomovy končetiny se přeměnily v želé, Bill mu stáhl kalhoty z boků, a Tomovy boky už se pohybovaly toužícím, krouživým pohybem. Tom strašně odolával, odolával, zatímco se vzdával. Tohle je tak v prdeli, pomyslel si, když Bill udělal rychlý proces s jeho boxerkami, strhnul mu je až ke kolenům, a pak zíral na Tomův penis.

„Ach,“ vydechl Bill. „Oh, oh. Pěkný.“

Tom zamrkal, omámeně k Billovi vzhlížel. „Pěkný?“

„Tvůj pták,“ objasnil Bill. „Je pěkný. Můžu?“

„Záleželo by na tom, kdybych řekl ne?“ Dostal ze sebe Tom, než se Bill předklonil a olíznul špičku. „Ach, sakra, sakra!“

„Mmm…“ Bill olízl na Tomově penisu dlouhý pruh. „Tak dobře voníš… přesně tak, jak si to pamatuju, myslím na to po celou dobu, Tomi.“

„Panebože,“ sténal Tom. Vklouzl prsty do Billových hedvábných vlasů s úmyslem jej odstrčit, zastavit to, ale místo toho Billovu hlavu nakonec naváděl správným směrem.

„Tak je to správně,“ řekl Bill, jeho hlas byl hluboký a drsný. „Ukaž mi, jak se ti to líbí.“

„Ach, kurva, líbí se mi cokoliv, cokoliv,“ vydechl Tom. Prsty se mu zkroutily hluboko do Billových vlasů. Bill olízl hlavičku jeho penisu a jeho nohy sebou škubly a Billa tím ze sebe shodil, sevření jeho prstů povolilo.

„Ježíší,“ rozesmál se Bill. „Snažíš se mě zabít?“

„Ne,“ vydechl Tom. „To děláš ty.“

„To ty tvoje zatracené kalhoty,“ řekl Bill. „Sundej je, abych se mohl dostat blíž.“

„Jsou celé tvoje,“ řekl Tom slabě. „Prostě… kurva… klidně je odstřihni, když budeš muset.“

Bill se usmál a s trochou námahy Tomovi sundal kalhoty i boxerky. Hodil je na podlahu a pak se znovu připlazil zpátky k Tomovi, a Toma zasáhla silná vzpomínka na jejich noc v Las Vegas; Bill plazící se k němu po posteli s tím stejným svůdným pohledem v očích… tmavých a ohnivých, Tom to jen stěží dokázal zvládnout. Přirazil boky kupředu a roztáhl stehna, což umožnilo Billovi dostat se přímo mezi jeho nohy, přesně tam, kde ho chtěl. „Saj,“ prosil tiše. „Přísahám, že musíš.“

„Nemusím vůbec nic,“ odpověděl Bill, pohladil Tomův penis svými hbitými, štíhlými prsty. „Já to chci… udělat.“ Sklonil se a polkl Tomův penis do úst, sál ho tak silně, až se mu ve tvářích vytvořil podtlak a Tom zavyl, pevně stiskl Billa mezi stehny.

Bill chytil Tomovy nohy a dál pevně sál, hlava se mu zvedala nahoru a dolů a z úst mu vycházely ty nejlahodnější vlhké zvuky. Tom cítil horko a vlhko, a také pobouření nad tím, jak Bill polykal jeho penis. Miloval to, miloval tohle, a nevěděl, proč byl takový idiot, že tomu tolik dní odolával.

„Oh ano,“ zasténal, nemohl si pomoct a přirážel svými boky vzhůru a ojížděl Billova sladká ústa. Bill jej přijímal s lehkostí, nasál Toma až ke kořeni a poté se opět odtáhl, jen aby sevřel rty kolem špičky. Tomova stehna se napjala a on s chvěním uchopil Billovu tvář.

„Kurva, vzrušuješ mě,“ řekl Bill a vtiskával polibky na jeho mužství, „řekni mi, co mám dělat, chci to pro tebe udělat.“

Tom zavřel oči, nechtěl se udělat jen z pohledu na Billa v blízkosti jeho penisu. „Prostě… saj, prosím,“ řekl se zoufalstvím v hlase. Pohladil Billa po tváři a postrčil svůj penis proti jeho ústům. „Ukaž mi, jak jsi dobrý, připomeň mi to.“

Bill znovu vsál špičku a nechal Toma, aby vedl jeho ústa až dolů, dokud jej opět nespolkl celého. Bill kolem něj hlubokým hlasem zasténal a stiskl Tomova stehna, než mu dlaněmi vjel až na břicho.

„Pamatuješ si tohle?“ Zamumlal Bill, s mlasknutím Tomův penis opět propustil a zazubil se. „No tak, vzpomeň si.“

„Ano – bože,“ vzdychl Tom, pevně zavřel oči a užíval si tu rozkoš. „Bože, ano, vzpomínám si na tvou pusu. Já…“

„Pamatuješ…“ Bill omotal ruku kolem kořene Tomova penisu a stiskl, poté přitiskl rty ke špičce a vtiskával polibky po celé délce, zastavil se až u varlat. „Pamatuješ si tohle?“ Olízl Tomovy koule a poté je vsál do úst, zatlačil proti nim jazykem a pohrával si s nimi. Tom tu bitvu už málem prohrál, prohnul se v zádech a hlasitě zasténal.

„Ano, ano! Ano,“ naříkal Tom. „Bože, kurva, ano, jsi tak zatraceně dobrý, tak zatraceně dobrý.“

Bill se usmál a poté se vrátil opět k sání jeho penisu, jeho horkého, bolestně tvrdého penisu, který se každou chvíli chystal vystříknout do Billových úst.

„Pamatuješ si, jak jsi mě šukal?“ Zašeptal Bill.

A to bylo ono. Tom vykřikl a naposledy přirazil, vyvrcholil s trhanými pohyby do Billových úst. Bill vše hladově přijal a zíral Tomovi do očí, zatímco vše spolykal a zbytek dočistil jazykem.

„Do prdele,“ zasténal Tom, znovu a znovu hladil Billovu tvář. „Ježíši… to bylo…“

Bill se do toho doteku naklonil a poté se z Toma odvalil, spokojeně se usmíval. „Dobré?“

Tom se snažil popadnout dech, snažil se pohnout a něco udělat, něco pro Billa, ale nemohl. Hrudník mu v rychlém tempu stoupal a klesal a celé tělo měl ulepené potem. V žaludku cítil příjemné rozšiřující se teplo.

„J-jo,“ vykoktal. „Dokonce lepší, než si pamatuju.“

Bill se zachichotal, a když se Tom konečně dal dohromady a otočil se k němu, spatřil ho celého zachumlaného s ovázaným kotníkem bezpečně umístěným na polštáři.

„Kotník je v pohodě?“

Bill přikývl.

„Bylo to… ehm, pro tebe okay?“ Zeptal se. Bill si olízl rty a znovu přikývl. „Protože jsi to nemusel dělat, a já-„

Bill přitiskl ruku na Tomova ústa. „Psst. Čas na spaní.“ Billovi se rozkošným způsobem zavíraly oči a Tom jej opět pohladil po tváři, bylo to něco, co Billa téměř nutilo, aby zapředl.

„Jsi… opravdu, ehm, opravdu krásný,“ řekl Tom rozpačitě.

Bill zavřel oči a rty se mu roztáhly do polovičního úsměvu. „To říkáš jen proto, že jsem spolknul.“

Tom se rozesmál a natáhl se přes Billa, aby zhasnul lampičku na nočním stolku. „Jo, máš pravdu. Ve skutečnosti jsi ošklivý.“ Natáhl se dolů, aby přes Billa přetáhl deku. „Můžu udělat něco já pro tebe?“

„Ne,“ zašeptal Bill. „Můj problém by právě teď nevyřešilo nic jiného než dobrý, tvrdý šuk.“

„Já nemůžu-„

„Já vím, hlupáku,“ řekl Bill se smíchem. „Pojďme prostě spát, okay?“

Tom ve tmě přikývl a vklouzl pod deku. „Dneska budu mít dobré sny,“ řekl.

Bill se přitulil o trochu blíž a rty uždibl Tomovo rameno. „Dobrou noc, kanče.“

Tom kolem něj omotal paži a rozhodl se, že to byl dobrý pocit. Bratr, manžel, cokoliv, měl Billa rád.

O tom nebylo pochyb.

autor: Adriandarc

překlad: Zuzu

betaread: J. :o)