autor: fyredancer
„Bille, chystám se jít do Hair Lair na nějaký melír, půjdeš se mnou a pomůžeš mi vybrat barvu?“
Bill na Andrease vykulil oči při své posledním soustu bagety se smetanovým sýrem. Polkl a suše se ho zeptal: „A musím?“
„Přemýšlím nad červenými a zelenými proužky,“ řekl Andreas s rozzářenýma očima.
Bill vyskočil na nohy a popadl svou příruční tašku. „Wow, ty jsi chodící katastrofa. Jdeme.“ Nenápadně se rozhlédl po obchůdku s bagetami, zachytil přitom Tomův štěněčí pohled, a přinutil sám sebe se odvrátit.
Toho rána se setkali se svými přáteli z kolejí na pozdní snídani, a na malou chvíli byl Bill schopný zapomenout. Pak Tom vybral místo a zcela jasně vedle sebe držel místo Billovi, zatímco odtahoval židli, opřel se o ni a mával na Billa, ale namísto toho se Bill posadil naproti němu. Ponořil se do klábosení s dívkami po svém boku a snažil se co nejvíce vyhýbat Tomovi i Andreasovi, ať už pohledem, nebo i konverzací.
Byl bolavý; bože, byl tak moc rozbolavělý. Probudil se s takovým pálením ve stehnech a podrážděnou přecitlivělostí tam dole, až sám sobě slíbil, že kdyby si Tom chtěl opět zapíchat, ten jediný způsob, jak by se to mohlo stát, by byl, pokud by si vyměnili role. Pak si vzpomněl, co Andreas viděl, a chtěl se propadnout svým ložním prádlem a už nikdy nespatřit světlo světa.
Stejně se později připojil ke svým přátelům na snídani, ale tak nějak bylo jeho cílem se vyhnout tomu být toho dne o samotě s kýmkoliv, s výjimkou dívek. Dařilo se mu to docela dobře…
„Napíšeš mi později?“ Požádal Tom, když odcházeli, a dívky jeho směrem zavrkaly a zamávaly na rozloučenou.
Bill zamával nazpět a sledoval dívku vedle Toma, která se o něj opřela, buď kvůli neopětovanému přitulení, nebo aby mu ukradla něco z jeho tácu. Vypadali spolu dobře. Jeho čas s Tomem byl jen krátkým přerušením přirozeného řádu věcí. Tom a hezká dívka; tak věci byly. Takhle bývaly, a tak i budou.
Ještě nebyli ani jeden krok od obchodu, když se k němu Andreas otočil a naléhal: „Jak se to stalo? Bille? On tě… přinutil tě?“
„Ne!“ Vykřikl Bill zděšeně. Možná proti němu bylo použito trošičku hrubé síly, ale… otočil hlavu na stranu. ´Přinutil´ bylo opravdu až moc silné slovo.
„Umí být opravdu přesvědčivý,“ řekl Andreas starostlivě. „Musel tě do toho nějak zmanipulovat, Bille; co se stalo s čekáním na ´Tu pravou osobu´?“
Bill přešlápl z jedné nohy na druhou. „Tohle není Matrix, Andreasi,“ řekl neklidně. „Není to tak, že bych musel čekat na nějaký nemožný ideál, aby si vzal mé panictví. Kromě toho, Keanu Reeves se mi ani nelíbí.“
Andres zavrtěl hlavou. „Tom tě vážně dostal,“ poznamenal. „Ale… on je hetero, víš to, že?“
Bill si nakopl kotník a tancoval po chodníku. „Můžeme o tom nemluvit?“ Požadoval. „Pojďme mluvit o vlasech. Ten salón je hned za rohem, a ty se musíš rozhodnout.“
„Ach, to byla lež,“ přiznal Andreas upřímně. „Potřeboval jsem tě na minutu dostat od Toma.“
Bill na něj zazíral. „Jdi do prdele, Andy!“ Prohlásil, změnil kurz a zamířil zpátky k obchodu. „Možná o tom nechci mluvit. Možná to mám celé pod kontrolou.“ Možná byl stále pěkně ubohý lhář, dodal si pro sebe ve svých myšlenkách.
„Ne, počkej!“ Andreas ho popadl za paži a oba je zastavil. „Já vím, že ho miluješ, Bille, ale víš opravdu jistě, že bys měl dělat tohle?“
Bill zůstal stát na místě, jako by na něj Andreas vylil kbelík ledové vody. „Cos to řekl?“ Vyřkl nakřáplým šepotem, otupěle.
Andreas se na něj zvědavě podíval. „Kterou část?“
„Ty víš… co vlastně víš?“ Rozčílil se Bill a vyvlíkl svou paži z Andreasova sevření.
„Pojďme za roh,“ navrhl Andreas, když Billovi pohlédl přes rameno. „Kdyby náhodou skončili a vyšli na ulici, nemyslím si, že bychom tady pořád ještě měli být.“
Pokorně a beze slov se Bill nechal vést. V interakcích se světem byl schopný spolehnout se na spoustu věcí. Tom byl sexy a Bill ho chtěl, jeho tělo a mozek a stupidní vtípky a směšné kalhoty a všechno. Hudba byla nepřetržitým podtónem jeho života. Jeho matka byla moudrá a vtipná, zatraceně příliš vnímavá a plná lásky, až měl občas problémy to zvládnout. Přátel měl jen pár, ale spolehlivých, a když ho potřebovali, byl tam pro ně. Andreas byl veselý a zběsilý a měl příšerné načasování, a byl ukázkovým příkladem mužské nevšímavosti.
Až na to, že… ne.
„Cos to řekl?“ Zopakoval Bill hlasitěji, snažil se přehlušit ten bílý šum, který jím projel, když mu Andreas věnoval ten pohled plný soucitu.
„Bille, člověk by musel být hluchoněmý slepec, aby si nevšiml, že jsi do Toma zamilovaný,“ informoval ho Andreas. „Takže to vysvětluje, proč to děláš ty. Ale proč on… Chci říct, že já vím, že řekl nějaké ty věci, a dokonce… uch, vykřikoval nějaké ty věci… ale to ho nedělá o nic méně na holky.“ Andreas ho dovedl k lavičce na autobusové zastávce a Bill ho nechal. „Bille?“
„Já vím. Já vím,“ řekl Bill tupě. Zhluboka se nadechl, zvedl nohy na lavičku a omotal kolem nich paže, aby si je pevně přitiskl k hrudi. „Máš pravdu. Já… dovolil jsem mu to, protože to chtěl, a já… ho miluju.“ Jeho bránicí projel zvláštní záchvěv, když ta slova ze sebe vypustil a přiznal to takhle nahlas. Otřásl se. Jeho oči byly suché a cítil se volnější.
Andreas vypadal znepokojeně. „Jak dlouho už se to děje?“
Bill si odfrkl. „Zase tolik toho nevíš, co?“
Andreas přimhouřil oči. „Bille, ptám se, protože on chodí s Ariel. Jako randí. Našňoří se a bere ji na večeři a všechno. V koši jsem našel roztrhaný účet za kytky.“
Bill zalapal po dechu. Nedokázal to zpracovat. Neměl v sobě nic, ani tu ledovou zuřivost, která ho včera popadla, když si myslel, že s ní Tom šuká. „…Cože?“
„Chodí s ní, jako že je jeho holka,“ řekl Andreas. „Od minulého týdne.“
Když si Bill uvědomil, že dýchá rychle a mělce, vložil si hlavu mezi kolena. Nepomohlo to. „No, není můj přítel, takže to není tak, jako by mě snad podváděl!“ Řekl Bill ostře.
„Jak dlouho už se to děje?“ Zeptal se ho Andreas znovu.
Bill se na něj podíval a položil si tvář na jedno koleno. „Několik týdnů,“ přiznal.
Andreas se zarazil. „Týdnů!? Ty vole…“
„Takže nejsem až tak jasný, co?“ Řekl Bill jízlivě.
„No, Tom se přibližně stejně dlouho chová daleko stupidněji než obvykle,“ řekl pomalu Andreas. „A až do minulého týdne jsem kromě Ariel žádné další holky neviděl, takže myslím, že to sedí.“
Bill potřásl hlavou, rozcuchal si přitom vlasy, ale pro jednou mu to bylo fuk. „Kurva,“ řekl svým kolenům.
„Proč prostě… nepřestaneš?“ Zeptal se ho Andreas.
Bill znovu zvedl hlavu a podíval se na něj. „Protože jsem idiot? Protože on to chce, a řekl, že bychom v tom měli pokračovat tak dlouho, dokud tady nebude někdo, kdo se mi bude líbit.“ Chtěl se strašně moc zeptat víc na Ariel, ale přitom zároveň nechtěl.
Tom mu lhal.
Andreas si povzdechl. „Ty víš, že bys to měl prostě zastavit, že? Tohle… není to pro tebe dobré, Bille. Nikam to nevede.“
Bill zaklonil hlavu, dokud se nezapřel o dřevěné opěradlo. „Já vím,“ odpověděl tiše. Obloha nad nimi byla tak modrá a prázdná, spodní strana mísy s cukrem se otevřela, a veškerá sladkost vyprchala. Pomyslel na Tomovy modré přikrývky omotané kolem něj, kolem nich obou, a zachvěl se, jak vítr zavál na jeho holý krk a ruce.
Už nebyl rozzlobený, byl jenom smutný. Možná, že za nějakou dobu ztratí tu otupělost, a pokusí se zjistit, jak tu náhlou velkou ránu zaplnit.
„Já vím, že to musím skončit,“ řekl Bill nahlas. „Jen musím přijít na to jak.“
Andreas ho rozpačitě poplácal po paži a chvíli vedle něj seděl, dokud ho Bill neposlal pryč. Minimálně věděl, jak má najít svou cestu domů.
Další den se Bill probudil a vypnul si telefon. Nacpal si snídani do úst, aniž by ji ochutnal, zapnul si hudbu, aniž by ji slyšel, a sledoval, jak projíždí kolem první autobus, aniž by ho viděl. Na sobě měl boty s nízkou podrážkou a první oblečení, které popadl ze svých stojanů s oblečením, a vlasy si stáhl do gumičky, aniž by je pročesal.
Na své cestě z přednášky sociologie v jedenáct hodin se doplahočil kolem Toma, a trvalo to troje zavolání ´hej´ a ruku na rameni, než se Bill zastavil.
„Oh,“ řekl Bill a zamrkal. Neměl pro Toma úsměv. Neměl vůbec nic. „Co chceš?“
Tom se na něj zahleděl, stáhl svou ruku a řekl: „Oběd? Bille… jsi v pohodě?“
„Je mi fajn,“ odpověděl Bill automaticky. Podařilo se mu to říct, aniž by se setkal s Tomovým pohledem. „Jasně, oběd. Pojďme na oběd.“ Neměl hlad, ale bylo to něco, co dělávali.
Tom zaváhal, pak se pohnul, jako by chtěl Billa chytit za loket a vést ho po chodníku napříč nádvořím. Bill sebou škubnul a rozběhl se o krok napřed.
„Počkej… počkej na mě!“
Bill zahučel a překřížil ruce. Věděl, že se chová dětinsky, ale nedokázal si pomoct. Zastavil se a poklepával nohou, dokud jej Tom nedohnal, jednou rukou si přitom přidržoval své kalhoty.
„Co tě tak nasralo?“ Zeptal se Tom otevřeně, znovu se natáhl pro jeho paži a pak se odtáhl, když Bill ucukl z jeho dosahu.
„Nic!“ Vyštěkl Bill. Pomalu se nadechl a zkusil to znovu. „Nic. Mám… mám toho teď hodně. Já…“ zarazil se. Už to s tebou dělat nebudu.
„Jedl jsi dneska něco?“ Zeptal se ho Tom tiše.
Bill se zamračil na chodník.
„Okay, pokud nad tím musíš přemýšlet, pak jdeme,“ řekl mu Tom. Pevně Billa chytil za loket, ignoroval jeho zasyčené protesty a mířil s ním ke studentské budově.
Bill bručel, ale šel spolu s ním. Právě teď si jen sotva uvědomoval, že má žaludek, ale byl si jistý, že do sebe v každém případě může něco nacpat.
„Jedl jsi dneska?“ Nepolevoval Tom.
„Nepamatuju si,“ řekl Bill upřímně.
Tom si vedle něj povzdechl. To Billa přinutilo chtít vylítnout a dožadovat se, co tě nutí si myslet, že je tvůj život tak těžký? On byl ten, kdo byl v hajzlu. Zjištění, že se Tom schází s Ariel a záměrně to před ním tají, byla docela pěkná facka, která mu dávala vědět, že Tom do něj není zamilovaný; že ho tímhle způsobem nemůže milovat. Byl jen pro dívky, a vždycky to tak bylo.
„Je v tom víc, nebo ne?“ Řekl Tom. Pustil Billův loket.
„J-jo,“ vykoktal Bill, polil ho studený pot. Mohl to říct? Ale nechystal se Tomovi lhát.
„Neměli jsme to dělat,“ řekl Tom náhle.
Billovi vystřelila hlava vzhůru. „C-cože?“ Hlas se mu zlomil; to slovo ze sebe musel bolestně vymáčknout.
Tom zvedl ruku a omotal si kolem ní jeden roztřepaný copánek. Pokud bude takhle dál pokračovat, tak si ho utrhne, pomyslel si Bill napůl omráčeně. „Když jsi ty… v sobotu,“ objasnil Tom. „Teď máš na sobě nízké boty, máš problémy s chůzí, a jsi na mě naštvaný. Věděl jsem, že jsme neměli…“
„Tome!“ Ohnal se Bill.
„No?“ Vyzval jej Tom.
Bill si odfrkl a složil si ruce, hlavu otočil druhým směrem. „To není… není to… argh, drž hubu, prostě drž hubu!“ Nemohl to ani popřít, protože byl pořád ještě bolavý. Velmi slabým hlasem řekl: „Vážně chodím legračně?“ Nakonec se setkal s Tomovýma očima.
Tomovi se rozsvítily oči neslyšným úsměvem. „Celý den jsi nejedl, a tohle je to, z čeho si děláš starosti? Já nevím, mohlo by to být jen tím, že nejsem zvyklý vídat tě chodit bez těch tvých humpoláckých bot.“
„Ty ´humpolácké´ boty,“ začal Bill povýšeně, „jsou vysoce módní, Tome. Což je něco, o čem ty nic nevíš a ani se o to nestaráš.“
Tom se rozesmál. „Jo, jo. Jen o to, co pochytím od tebe, hádám. Tak pojď, máš úchvatnou volbu mezi kuřecími prsty a rybou s hranolkama.“
„Ugh,“ odpověděl Bill. „Nebo bych si mohl vzít tak pět misek mozzarellových tyčinek. To by mě mohlo zasytit, že?“
„Nebo svázat,“ zamumlal Tom, znělo to záludně.
„Co to bylo?!“ Vykřikl Bill opravdu šokovaně.
„Nic! Pospěš, měli bychom se dostat do fronty, než přijde ten největší nával.“
Bill na Toma nazlobeně zazíral, zatímco on se rychle rozešel kolem něj po chodníku. Přitiskl si ruku k jedné ze svých půlek, a škubl sebou. Jo, pořád byl bolavý, ale byl si tak jistý, že to nijak nenarušuje jeho způsob chůze. Pokud si toho však všiml Tom…
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Proč mám takový pocit, že Andy se tak trochu plete? Je asi jen otázka času, než to Bill na Toma vybalí, a jsem zvědavá, co na to řekne on.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
No, mě teda nenapadlo, že by se mohl Andy plést, ale teď v to fakt doufám. Že jen něco špatně pochopil, protože jestli Tom fakt chodí s Ariel tak je pěkná sketa. Jasně, s Billem nechodí, ale to, že mu o tom neřekl je sviňárna.
A Bill mě taky štve. Už by v sobě měl najít nějakou hrdost a něco Tomovi říct. Lhal mu a on to prostě přejde? To si nedělají ani kamarádi.
Doufám, že se stane zázrak a ti dva k sobě konečně budou aspoň trochu upřímní.
Děkuji za překlad.
Jsem jedina kdo si mysli ze Ariel ho doucuje a treba neco jen tusi tak dela dusno? Neverim Andymu, postavte k Billovi Georga a uvidime jak se bude Tom hlasit k Ariel 😀
Tom by měl byt upřímnější a Bill by měl říc co mu řekl Andy.
Tak som neodolala a nahliadla do originálu a… Google translate je sviňa! Ďakujem za preklad, robíš úžasnú prácu! 😙
Nádhera. Smekám před úrovní překladu.
Hmmm…jednoznačně mě štvou oba dva! Konečně by si už po takové době měli promluvit. Bill měl na Toma dávno vybalit to, že to končí a hlavně to s Ariel..já prostě nechápu, jak to v sobě dokáže držet…já bych Toma musela konfrontovat, protože je pro mě šílené nevědět, na čem jsem….takovou dobu už čekám, že si konečně promluví a pořád nic! Je fakt, že já musím řešit pořád všechno a ne každý je stejný jako já…ale stejně.. 😀
Jinak já teda nevím..nechci se mi věřit, že by Tom chodil s Ariel a neřekl to Billovi. Možná do Toma vkládám až moc nadějí a jen mě za pár dílů zklame, ale já doufám, že si Andy jenom všechno špatně vyložil. Kytky klidně mohly být původně pro Billa, ale pak se rozmyslel a prostě je někde vyhodil..? 😀 Jsem vážně tak naivní, když se snažím Toma očistit? Bože, prosím! Ať Tom s Ariel nechodí…já bych to nerozdýchala.. 😀
Moc děkuji za překlad. ♥
Veľmi pekne ďakujem za kapitolu za úžasný preklad a rýchlo čítam ďalej to čo tu je kým je:)
Nejdem tipovať či to s Ariel je real alebo nie, sama neviem čo si mám myslieť, je to celé divné… Hlavne ma fakt štve, že tí dvaja sú úplní zadubenci a nevedia spolu normálne komunikovať o vážnych veciach -_- oboch by som ich prefackala 😀