autor: Becs
L. A. Stars
Tak sakra, Tome, kdo to je? Tom Kaulitz byl znovu spatřen s oním tajemných mladíkem z restaurace Jungle. Nachytali jsme je, když společně opouštěli ne příliš vábně vypadající komplex bytů. Co tam spolu dělali? Co před námi Tom skrývá? Byl snad navštívit svého „kamaráda“ u něj doma? My v redakci doufáme, že Tom nepřipravuje svůj velký coming out. No, nebyla by takového slaďouše škoda? Počkejte si na nejnovější žhavé informace. To vše už brzy ve vašem oblíbeném časopise L. A. Stars.
Tom seděl na baru, jak bylo jeho zvykem každé pondělní poledne, a dával do kupy objednávku společně s jedním ze svých barmanů. I když by se snadno mohl podívat do aplikace, která sleduje, kolik alkoholu se vypije, tohle mu přišlo mnohem příjemnější. Rád si v některých věcech zachovával osobnější přístup a pondělní pokec s Vessem k tomu rozhodně patřil. A protože drinky byly i velkou barmanovou vášní, rychle s Tomem našli společnou řeč. Probírali, který nápoj minulý týden frčel nejvíc a zda je rozumné objednat tolik vodky, kolik radí aplikace. Proč se některému druhu rumu daří líp než jinému, nebo zda z nabídky úplně vyškrtnout některý druh bílého vína.
„Tome, vážně, měli bychom úplně vyškrtnout Zacapu, skoro nikdo ho nepije. Když už si někdo dává rum, volí Dictator 18 nebo Plantation. Zacapy mám ještě celou bednu a pochybuju, že ji vůbec někdy načnu,“ obhajoval svoje stanovisko Vess.
„Lidi jsou zkrátka divní,“ ohodnotil to Tom a přeškrtl dotyčný rum z objednávky. „Mně Dictator nechutná.“
„Jistě, ale náš zákazník náš pán, ne? Musíme se řídit podle nich,“ zavtipkoval barman.
„Co se tebe týče, tak pan majitel je pán,“ vrátil mu to Tom s pochechtáváním. Na Vessově názoru mu hodně záleželo a přel se s ním jen velmi málo. Když se rozhodl vyškrtnout z nabídky Cristal, protože je podle jeho názoru opravdu hnusný, barman ho přemluvil, ať ho tam ponechá.
„Je to sice hnusný, ale lidi na to slyší. Víš, jaký skandál by to byl, kdyby se rozneslo, že tady nemáš Cristal? Nejde o chuť. Zazobanci chtějí ukázat, že na to mají. Jako třeba když si koupíš Rolexky.“
Tom pohlédl na své zápěstí, poupravil si hodinky a dál už se nehádal.
„Minulý týden se vypilo hodně Moëtu. Hlavně toho růžového. Asi to byl ojedinělý jev kvůli těm holkám z Victoria´s secret, ale každopádně bych ho tam připsal. Třeba se jim tady zalíbilo a přijdou znova. Kdybychom ho neměli, udusily by nás silikony,“ pokračoval Vess.
„Ne až tak špatná smrt, co?“ ušklíbl se Tom a objednávku si zapsal. „Bude to všechno? Nebo chceš ještě něco přidat?“
Vess zakroutil hlavou a vrátil láhve, které při objednávce vytáhl, zpět do skleněných polic.
Když už se Tom chystal, že se zvedne a vrátí se do kanceláře, všiml si Henryho, který každou chvilku vykoukl ven ze šatny, něco si zamumlal a zase se vrátil zpátky. Když to udělal po třetí, Tomovi to nedalo a zeptal se, co dělá. Henry se nejdříve ošíval, ale nakonec neochotně došel k šéfovi.
„Nechci žalovat,“ přiznal zamračeně a odmítal se mu podívat do očí.
„Henry, ven s tím. Dřív, než bude nějaký průser,“ pohrozil Tom.
„Bill se mnou dneska měl nastoupit do stříbrné zóny. Měl tady být už před hodinou, ale zatím po něm není ani vidu ani slechu. Volal jsem mu na mobil, ale nebere to. Normálně bych tak nejančil, ale očekáváme velkou skupinu lidí, kvůli nějaké rozlučce se svobodou a sám to nezvládnu,“ vysvětlil a upravoval si kravatu.
„Zkusím mu zavolat já. Pokud se mi neozve, řeknu někomu jinému. Můžu ti přehodit někoho ze zlatých. Není tam dneska moc rezervací. Sice budou remcat, ale jinak to nepůjde,“ přemýšlel nahlas Tom. Popohnal Henryho, ať se jde připravit, a sám vešel do kanceláře. Vytočil Billovo číslo, ale dočkal se stejného výsledku jako jeho číšník. Telefon vyzváněl a vyzváněl, ale nikdo ho nezvednul.
„Do háje, Bille,“ zaklel naštvaně Tom a marně se snažil potlačit katastrofické scénáře honící se mu hlavou. Bill nikdy nepřišel pozdě, často dokonce přicházel dřív, než musel a pomohl s prací, která patřila kolegům. Tohle se mu nepodobalo, a navíc se do stříbrné tak moc těšil. Tom pochyboval, že by si to nechal jen tak utéct a navíc se ani neozval.
Vyšel zpátky do prostor klubu a těkal pohledem sem a tam.
„Jenny,“ zavolal na dívku, která zrovna koketovala s Vessem, opřená předloktím o bar, vedle ní seděl Tony a popíjel minerálku.
„Šéfe?“ odpověděla.
„Dneska pomůžeš Henrymu ve stříbrné. Má tam nějakou rozlučku se svobodou,“ přikázal. „Neboj se, budeš placená, jako bys byla ve zlaté,“ dodal, když uviděl, jak kysele se zatvářila.
„Dobře,“ neodvážila se odporovat, ale na důkaz své nelibosti se otočila zpět k Vessovi. Tony vstal a došel k Tomovi.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se, když viděl jeho zachmuřený výraz.
„Bill,“ řekl prostě Tom. „Nepřišel a neozývá se.“
„Mám zajet k němu domů? Ověřit, že je v pořádku?“ přešel bodyguard okamžitě do profesionálního nasazení. Nebyl hloupý a viděl na Tomovi, že mu na Billovi záleží mnohem víc než na ostatních. Zvlášť po tom incidentu nedávno.
„Ne, ty zůstaň tady. Johnny by to sám vepředu nezvládl. Skočím tam já,“ rozhodl Tom. Tony jen přikývl a chystal se odejít, když mu Tom položil ruku na paži a přinutil ho se zastavit.
„Tony, Wallker tady od té doby nebyl, že ne?“ ujišťoval se.
„Ne, pane,“ potvrdil muž.
„Dobře, tak běž,“ propustil ho a vrátil se zpět do své kanceláře. Vzal si klíče od jednoho z aut a vyšel na dvorek.
Celou cestu byl jako na trní. Billovu adresu znal z jeho pracovní smlouvy, jen ho nenapadlo, že se na to místo někdy skutečně podívá. Zdálo se mu, že jede nejmíň dvě hodiny, než se dostal do ošuntělé části města. Jestli Bill tuhle cestu absolvuje každý den, aby se dostal do práce, musí v autobuse strávit celé věky. Vystoupil z auta, které tady působilo jako pěst na oko. Jen doufal, že ho najde ve stejném stavu, v jakém ho tady nechává. Před dveřmi jednoho z domů uviděl nějakého muže. Jak nejzdvořileji dokázal, se ho zeptal, jestli náhodou Billa nezná. Muž si ho změřil pohledem a pak ho mírně řečeno poslal někam.
Trvalo dalších třicet minut, než Tom našel ty správné dveře. Zvedl ruku, že zaklepe, ale bylo otevřeno. To nevěstilo nic dobrého. Opatrně do nich strčil a zalapal po dechu, když spatřil, co se za nimi nachází. Doslova celá podlaha byla pokryta úlomky nábytku, skla a dalšího nepořádku.
„Bille?“ zavolal do ztemnělé chodby. Z nepochopitelného důvodu byla okna zatažená závěsy, takže do místnosti prosvítal jen opravdu úzký proužek světla.
„Tome?“ ozvalo se z hlubin bytu. Tom doufal, že k tomu nebude nucený, ale neměl na vybranou. Vkročil dovnitř a snažil se našlapovat tak, aby nezpůsobil ještě větší spoušť. Pokud to vůbec bylo možné.
Našel Billa, jak se krčí uprostřed další várky třísek a bince. Působilo to dojmem, že někdo rozmlátil úplně každičkou věc v tomto bytě.
„Co tady děláš?“ kníknul Bill a otíral si z tváře slzy.
„Nepřišel jsi do práce,“ vysvětlil stručně Tom a opřel se o futra.
„Sakra, to už je tolik hodin?“ vyskočil černovlásek jako čertík z krabičky a začal se po pokoji shánět po svých věcech. „Jen najdu tašku a můžeme jít. Moc se omlouvám. Zapomněl jsem na čas.“
„Klid. Jenny, to vzala za tebe,“ chlácholil jej Tom, zatímco se rozhlížel po té spoušti. „Takhle to tady vypadá pořád?“
„Ne,“ zakroutil hlavou Bill. „Byl jsem venku nakoupit, a když jsem se vrátil, všechno bylo rozmlácené. Nevím, co se stalo. Asi jsem zapomněl zamknout. Spolubydlící mě zabije.“
Tom vešel do místnosti, odhrnul z Billovy postele nános peří z roztrhaných polštářů a posadil se.
„Bille, já si nemyslím, že tohle je náhoda.“
„Chceš říct, že tohle někdo udělal záměrně?“ vykoktal Bill.
„Chybí ti něco? Odnesli si odsud některou z tvých věcí?“ zeptal se Tom. Bill jen vytřeštil oči a zakroutil hlavou.
„Ale kdo by něco takového udělal? Vždyť já tady pořádně ani nikoho neznám,“ popíral to.
Tom si povzdechl a řekl jediné jméno: „Wallker.“ Pak vstal a přešel k oknu. Vyhlédl ven, ale těžko říct, jestli se tam dalo najít něco podezřelého. V téhle čtvrti plné feťáků a zkrachovalců.
„Sbal si všechno, co ti zůstalo. Půjdeš se mnou. Tady už nezůstaneš ani minutu.“
„Tome, ale já nemám kam jinam jít,“ protestoval chabě Bill.
„Půjdeš ke mně,“ rozhodl Tom nekompromisně, a když viděl, že se bratr nadechuje k protestům, ještě dodal: „A nebudu o tom diskutovat.“
…
„Pane bože, jak dlouho tady bydlíš?“ vydechl Bill, když se přes plnící se klub protáhli až do Tomova bytu. Hodil svou skromnou tašku na zem u dveří a s otevřenou pusou se rozhlížel.
„Dlouho. Proč?“
„Nemáš tady vůbec žádné věci,“ divil se Bill. A skutečně. Obývací pokoj obsahoval jen jednu obrovskou pohovku, stůl, křeslo a plazmovou televizi. Po levé ruce hádal dveře do koupelny a o kousek dál kuchyňský kout. Po pravé straně byly otevřené dveře, které nepochybně vedly do Tomovy ložnice.
„Víc toho nepotřebuju,“ pokrčil Tom rameny a šel do malé kuchyně, aby tam položil tašky s jídlem, které si po cestě koupili.
„Víš, docela to kazí moje iluze o tom, jak si žijí boháči,“ rýpnul si Bill, když si prohlížel holou cihlovou stěnu. Všude okolo se válely hromádky Tomova oblečení. Evidentně nebyl zrovna pořádný. „Co děláš se všema těma prachama?“
„Budeš se divit, ale já těch prachů zas až tolik nemám,“ ušklíbl se Tom a podal Billovi vidličku, na stole rozložil krabičky z čínské restaurace a pak se k němu připojil na gauči.
„Všechno, co jsem měl, jsem vrazil do klubu. A musel jsem si i něco půjčit, takže to teď postupně splácím. Velká část odejde na výplaty, protože sis určitě všiml, že jsem velmi štědrý šéf.“
Bill se jen pobaveně zašklebil.
„A pokud chci, aby klub pořád frčel a lidi měli chuť sem chodit, musím pořád vymýšlet nějaké novinky. DJ, kterého jsme tu měli o víkendu, mě stál hotové jmění. Takže je to takové vylej, nalej.“
„Otec ti finančně nepomohl?“ podivil se.
„Ne, dal mi tohle místo. Víc se angažovat nechtěl.“
Pustili se do jídla a hovor jim teď plynul mnohem lépe než kdykoliv předtím. Veselé pošťuchování přecházelo ve vážný hovor a pak zase plynule zpět. Když dojedli, Tom vstal a pouklízel všechny zbytky.
„Nepůjdeš zpátky do klubu?“ zeptal se Bill, když se natáhl na pohodlný gauč.
„Vyhazuješ mě z vlastního bytu?“ ohlédl se Tom přes rameno, ruce strčené pod tekoucí vodou.
„Ne to ne. Ale jsi tam pořád. Nemusíš tady se mnou být. Já jsem v pohodě. Vlastně bych tam měl jít i já. Pomoct Henrymu s tou rozlučkou,“ posadil se a hledal boty, které si předtím vyzul.
„Na to ani nemysli,“ řekl Tom a hodil po něm vlhkou utěrku, když k němu došel. „Dneska už se pracovat nebude. Zažil sis během minulého týdne dost hnusných věcí.“
„Jsi na mě najednou takový hodný,“ podivil se Bill, ale v očích mu svítil vděk.
„Nejsem úplný kretén. Ze začátku jsem ti to dával dost sežrat a mrzelo mě to,“ přiznal, ale do očí se bratrovi nepodíval. Rozpačitě přešlápl na místě, než dodal: „Záleží mi na tobě.“
Bill vypadal, že se každou chvilkou rozbrečí, nebo mu skočí kolem krku a umačká ho. Ani na jednu z variant neměl Tom sílu, takže popadl ovladač a ukázal jím na televizi. „Pustíme si film?“
„Dobře. Já vybírám,“ vyskočil Bill, chňapl po ovladači a usadil se s nohama pod sebou.
Tom se jen pousmál a zakroutil hlavou. „Někdy mi hrozně připomínáš Chloe.“
„Tvou sestru?“ pohlédl na něj překvapeně černovlásek.
„Naši sestru,“ opravil ho Tom. „Je to takové třeštidlo. Je jako lavina, nezastavitelná. Skoro nikdy nezavře pusu, to máte společné.“
„Hele,“ plácnul ho Bill do nadloktí. „Řekni mi o ní něco.“
Za okamžik se Tom dostal do tak zapáleného vyprávění, že úplně zapomněli na původní plán pustit si film. Vykládal mu o Chloe, o otci, o jeho nevlastní matce. O svém dětství. O internátních školách. O tom, jak odmítl jít na vysokou i vstoupit do rodinného byznysu. Rozmluvil se o svých kamarádech. Minulých i současných. Mluvil přesně tak, jak si to od prvního dne přál. A tohle byl skutečně první okamžik, kdy Bill dokázal mlčet a jen nadšeně poslouchal.
…
Bill ležel na obrovské matraci a pohledem skenoval tmavý strop. Čas od času jej vyrušilo auto projíždějící pod okny a házející mu tak světlo na stěny. Dunění v klubu už skoro nevnímal a ani nebylo tak hrozné, jak očekával. Před hodinou se s Tomem pohádali o to, kdo kde bude spát.
„Běž si lehnout do ložnice. Já se vyspím na gauči.“
„Tome, to už je moc. Dal jsi mi práci. Zachránils mě před tím prasákem. Ubytovals mě tady. Nemůžu tě ještě připravit o tvou postel,“ bránil se zarputile Bill.
„Neboj se, ten gauč je pohodlný. Vlastně tady často spím.“ Tom nechtěl slyšet žádné další protesty, a tak postrčil Billa směrem k ložnici.
„Do prdele, máš tady jen matraci a nic jiného,“ vykřikl, když otevřel dveře dokořán. „I když teda obrovskou matraci.“
„Jo, na co postel?“ chechtal se Tom a hodil po Billovi náhradní povlečení. „Převlíkneš si to sám, že jo?“
„Na co, když tady vůbec nespíš,“ vyplázl jazyk a hodil mu povlečení zpátky.
„Jak chceš,“ pokrčil rameny.
Teď tady Bill ležel s očima dokořán a až hmatatelně cítil Tomovu přítomnost ve vedlejší místnosti. Otočil se na bok, zavřel oči a začal počítat ovečky. Když se dostal k osmdesáti, vzdal to. Odkopnul ze sebe přikrývku a nakoukl škvírou ve dveřích do obýváku. Tom ležel na zádech, předloktí ruky položené na čele, oči však měl doširoka otevřené.
„Tome?“ oslovil jej. „Nemůžu spát.“
„Tak počítej ovečky,“ zahučel mu nazpátek.
„To už jsem zkoušel. Nepomáhá to.“
„A co mám podle tebe udělat? Přečíst ti pohádku?“ mrmlal Tom a ani se nepohnul
„Mohl by sis jít lehnout ke mně?“ odvážil se Bill a skousl si spodní ret. Bylo vidět, že o tom bratr přemýšlí. Nakonec ze sebe škubnutím sundal deku a vydal se za Billem.
Uvelebili se na matraci, Tom opět na záda a Bill na bok, tak aby na něj viděl. Tom si přitáhl přikrývku jen do pasu, takže měl perfektní výhled na jeho odhalené tělo. Očividně na spaní nosil jen tepláky.
„Nezírej,“ přikázal Tom.
„Teď nejsi můj šéf,“ zachichotal se Bill.
„A co teda teď jsem?“
„Můj spolubydlící,“ zazubil se znovu černovlásek a zavrtěl se. Přitom se o maličký kousek přisunul blíž. Ruka ho svrběla, jak měl chuť dotknout se té dokonalé hladké kůže na Tomově vypracovaném břiše. Byl si jistý, že nic takového nikdy neviděl. Chvilku přemýšlel a posunul se ještě o kus dopředu.
„Co to tady zkoušíš?“ promluvil Tom, aniž by se na něj otočil.
„Nic,“ vypískl rošťácky Bill, i když bylo zjevné, že byl přistižen. Zadržel dech, když nadzvedl ruku a pomalu se s ní blížil k bratrovu břichu. Přiložil konečky na místo, kde se Tomova kůže střetávala s gumou tepláků.
„Bille,“ vydechl Tom a konečně otevřel oči. Bill už se nesmál, vrhal na Toma vážný pohled a mlčky jej prosil, aby ho nechal pokračovat. Tom si rezignovaně lehl hlavou zpátky na polštář a nechal bratra, aby mu obkresloval na kůži osmičky. Brzy se o slovo začalo hlásit Tomovo vzrušení a zcela zřetelně se rýsovalo pod přikrývkou.
„Ach bože,“ zašeptal Bill.
„Klidně mi říkej Tome,“ vzdychl Tom jako v horečce. Jedna jeho část chtěla, aby toho nechal a druhá chtěla Billa popadnout a vyšukat mu mozek z hlavy. Nebyl si tak docela jistý, které z nich dovolí zvítězit, a tak jen ležel a nechal se mučit. Bill přitiskl proti rozpálené kůži celou dlaň a pokryl tak mnohem větší plochu. Stoupal nahoru až na pevný hrudník a jen jakoby omylem zavadil o jednu bradavku. Tom usyknul a lehce se propnul. Billova ruka opět putovala dolů, ale tentokrát se nezastavila, dokud nevklouzla pod tenkou látku tepláků. Na hřbetu prstů ucítil bratrův horký, pulzující penis.
„Prosím,“ zachraptěl Tom.
Bill se k němu přisunul blíž, hlavu si položil na rameno a stulil se k jeho boku. Obemkl ruku kolem bratrova vzrušení a zkusmo několikrát přejel nahoru a dolů. Tom se znovu napnul jako luk a prsty u nohou se mu kroutily.
„Pokračuj.“ Jen stěží potlačoval sténání deroucí se mu z hrdla. Billova malá dokonalá ručka jej zpracovala takovým způsobem, jaký ještě nezažil. Cítil, jak se mu vzadu na krku tvoří kapičky potu a prosakují do polštáře. V krku měl sucho, a tak musel několikrát polknout.
Bill přidával na tempu a pohledem zůstal ukotvený na bratrově tváři. Nikdy neviděl, nic žhavějšího. To jak Tom sténal a kroutil se pod jeho doteky, bylo divadlo k nezaplacení. Jeho vlastní penis se v boxerkách dožadoval pozornosti, ale ignoroval to. Tahle chvíle patřila jen Tomovi a jeho uspokojení.
Dech se mu zkracoval a jeho tělo sebou škubalo ve stále kratších intervalech. Stačilo už jen pár pohybů a Tom se s výkřikem udělal na Billovu ruku. Bezvládně se rozvalil na posteli a zhluboka oddechoval. Všechny končetiny měl těžké a víčka přivřena. Z jeho těla se uvolnilo napětí, které se v něm hromadilo už měsíce. Nechtěl nic jiného, než zavřít oči a usnout. To by vůči Billovi bylo trochu neférové, takže se s námahou zapřel o lokty a sledoval, jak si bratr utírá ruku do kapesníčku.
„Proč jsi to udělal?“ zeptal se něžně, aby Bill poznal, že to není výčitka.
„Prostě jsem už nemohl odolat.“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Tom je nakoniec úplne dokonalý brat.A Bill… myslela som si, že sa neodváži. Bolo to krásne sladké. A vzrušujúce. Ďakujem za preklad.
[1]: Žádný překlad. Made in Czech republic 😉
je mi strasne billa lito .. ale proc by se mu nejaky bohav mstil? Doufam, ze to nebyl on .. protoze jinak bych ho musela nakopat ja 😀
Jinak ten konec? naprosto dokonaly .. Sem rada ze Tom odhazuje pomalinku masku s Billem .. ale doufam, ze se nic nestane ..
Ale naprosto dokonaly dilek 🙂
Tak takhle se platí nájem u Toma…:D
Vezmu to popořádku tentokrát:)
Líbí se mi, jak tam komentujou ten alkohol, jak se vyznají, já bych byla ztracená! – ty jsi dělala barmanku?:)
Trochu jsi mě vystrašila s tím, jak Bill nepřišel na směnu! To, jak Tom procházel tou chudinskou čtvrtí mezi ruinami nábytku a skla… bála jsem se, co objeví! Naštěstí se Bill ozval celkem rychle a dostali se odtamtud… Jen si myslím, že tímhle to neskončilo. Jestli to jen Wallkerova práce, tak bych možná ještě něco čekala… tohle mohla být první vlaštovka… A kdo ví, třeba je tím vším jeho otec (možná homofob nebo prostě jen člověk nepřející úspěch svému synovi… nevím, v hlavě mi vyskakuje pár scénařů, co by tohle mohlo znamenat, ale nechám se překvapit!)
Jinak Tomův minimalismus se mi strašně líbí (až na ty poházené hadry:D) Mně samotné by to taky stačilo plus ještě s nějakými praktickými drobnostmi bych vyžila, jako je kočka nebo krém na ruce:))), ale jelikož nebydlím sama, tak se zkrátka zatím musím smířit s lapači prachu všude kolem…:D
Co se týče té jejich konverzace… mám z toho fakt dobrý pocit.:) Konečně taky došlo na Chloe! Jak se sbližují a jak je Bill iniciativní..:D :p Asi tuším důvod, proč nemohl usnout:))) A proč TOM nemohl usnout…:D Ono to, jak ten jejich vztah rozmazává bulvár – sice nezná ani Billovo jméno, ale vůbec není daleko od pravdy! Počkejte, až je někde uvidí v intimčo objetí, to bude palcový titulek, už se těším!:D
A do závěru si nechám jednu hlášku, která mě odrovnala:
"Ach bože," zašeptal Bill.
"Klidně mi říkej Tome,"
:D:D:D:D:D:D:D PERFEKTNÍÍÍÍÍÍ! Díky Becs a těším se na pokračování!:)
Joa k fotce… skoro to vypadá, jak kdyby Bill držel Toma za ruku ;D
Tak to bylo krásny jen by mě zajímalo proč Billovi někdo zdemoloval byt.
Ou, to byla klika, že se Bill těm šmejdům ještě nepřimotal do rány. Jestli je pravda, že za to může Walker, tak je zřejmě naštvaný, že "kvůli Billovi" (i když za to může sám, hajzl) mu Tom udělal pěknou vizitku ve všech slušných podnicích ve městě. Pokud vím, tak mu tím vyhrožoval, a zřejmě to dodržel.
Každopádně je teď Bill tam, kde má být. S Tomem. A v tom jejich soužití začíná pěkně přihořívat hned od začátku. 😀
Díky za kapitolku a moc se těším na pokračování. (… a další článek v bulváru) 😀
Moc se mi líbí, jak už se s tím Tom dál nijak nemazal a nad ničím příliš nepřemýšlel, a už si Billa rovnou nastěhoval k sobě, ke ho bude mít krásně na očích a krásné ´po ruce´ 😀
Jsem ráda, i když to inicioval Bill, že už se Tom ničemu nebrání, stejně by to mezi nimi tak či tak každou chvíli bouchlo. Takhle to Bill vzal doslova do svých rukou a dobře udělal! 😀 Mám z nich radost. Teď jen, jak dlouho jim tahle idylka vydrží…
Neviem,kto rozmlatil Billovi byt,ale dakujem mu :D. Billov spolubyvajuci-bude to Gustav :O? Od zaciatku pribehu ma zaujimalo,ako moze Tom v takom kravale zaspat….to dunenie je priserne (zazila som to vela razy na intraku).
Hele, co kapitolka, to větší grády. Nejdřív musím souhlasit s NicoleEivissa, je moc krásně vidět, že buď se vyznáš, nebo máš mooooc dobrý zdroj, protože v tohle vypadá fakt profi ten alkohol a drinky a tak. Už jsem ti to psala, že celý klub máš moc realisticky zachycený a to je bomba. Ono se to potom krásně čte, když je to takhle reálné 🙂
Taky mě zatrnulo, když se Bill nedostavil na směnu, ale Tome, moc děkuji, žes tam šel osobně. Asi bych ho nakopala, kdyby tam někoho poslal za sebe. A jak tam Billa našel? Štěstí, že mu zdemolovali byt, když tam zrovna nebyl. Bohužel mám strach, jakou tohle bude mít všechno ještě dohru pro ně pro oba. Ale výsledek je více než uspokojující, Tom má nového, k sežrání a pomuchlování hodného, spolubydlícího 🙂
a opět musím souhlasit se zuzu, super, že se Tomu nebránil. můj obdiv, že do toho takhle Bill skočil (tady by mě docela zajímal i Billův pohled ;)) Moc krásně jsi to napsala, žádná zbytečná dramata v tom, co je evidentní. Žádné odpírání si toho, po kom touží nejvíc. Luxusní a tak to milujeme
Bomba povídka 🙂
Je dobré, že si Tom začína uvedomovať, že ho Bill priťahuje inak, než čisto bratsky a že to prestávariešiť. Len nech mu to vydrží. Veď je to aj vedecky dokázané, že je to prirodzené, xi Ďakujem za poviedku, je super!
[2]: Ano, prepac. To bola automatika. Velmi pekne dakujem.
Chudák Bill! Napřed Walter v klubu a teď tohle s jeho bytem…že by to byl skutečně opět Walter? Proč? No..asi je jedno jakákoli spekulace, důležité je, že je Bill v bezpečí a Tom jej bez zaváhání vzal k sobě a ani se nerozhodoval, a okamžitě se jel podívat, co se s Billem děje. Jde vážně vidět, jak moc se změnil v chování k Billovi a jsem strašně nadšená, že si spolu kluci začínají takhle hezky rozumět. 🙂
No a závěr povídky byl krásná tečka na závěr! 🙂 Strašně moc děkuji za pokračování!
Opět vám všem děkuju za krásné komentáře. Děláte mi velkou radost.
[4]: A abych zodpověděla tvojí otázku, barmanku jsem nedělala, ale mám kamaráda, který se v tom pohybuje. Měli jsme spolu hodně dlouhý rozhovor o provozu barů i o různých druzích alkoholu. Sice se divil k čemu to mám, ale hodně mi pomohl. Prostě nepodceňuju přípravu a jsem ráda, že moje snaha není zbytečná. 😉
[13]:
Tak to je bod za perfektní research před samotným psaním, další důkaz, že tady máme pravou spisovatelku!:)