autor: The_poltergeist
Jak dlouho tě budu milovat? Tak dlouho, dokud nad námi budou hvězdy.
O dva týdny později
„Ach, bože,“ zavzdychal Bill, když dopadl vedle Toma. „Tohle je prostě lepší a lepší.“
Tom, který se ještě stále vzpamatovával ze svého vrcholu, pouze přikývl. Otočil hlavu, aby se podíval na Billa, který měl zavřené oči. Jednu ruku měl nahoře nad hlavou, jeho vlasy byly rozprostřené všude po polštáři a jeho hrudník se zdvihal. Byl tak v háji, ale pořád byl okouzlující.
Navzdory tomu, že Bill u Toma přespával už týden, Tom pořád nemohl uvěřit tomu, jak moc šťastný s Billem po boku je. Každý den si musel připomínat, že je to skutečné a není to jen jedna z jeho fantazií. Opravdu se to stalo. Kdyby někdo Tomovi dříve řekl, že to takhle dopadne, pravděpodobně by ho měl za blázna nebo lháře. Všechno totiž vypadalo moc dobře na to, aby to mohlo být skutečné. Před pár dny byl téměř přesvědčený, že je to až příliš dobré na to, aby to byla pravda. Teď měl ale Billa kolem sebe každý den a ten mu připomínal, že je to dobré, fantastické a skutečné.
Bill otevřel oči a zazubil se, když přistihl Toma, jak na něj kouká. Tom se začervenal a pohled okamžitě odvrátil. Bill se zasmál a k Tomovi se přitulil blíž, omotal mu jednu nohu kolem pasu. Tom ho kolem pasu obejmul a přitáhl si ho ještě blíž. Zavřel oči a jen odpočíval, potřeboval se vrátit nohama zpátky na zem. Jeho tělo se pořád chvělo, jako kdyby nejedl dobrých pár dní, a měl závrať, že sotva viděl rovně. Částečně to bylo díky orgasmu, který před chvílí prožil, ale bylo to i proto, že přemýšlel nad tím, že to nebylo poprvé, kdy měl s Billem tak intimní moment, on se pořád trochu styděl a pochyboval o sobě a o svém těle. A navíc, Bill ho pořád děsil. Nebylo to špatné, ba naopak. Bylo to ve smyslu možná-brzy-omdlím. Pořád Toma okrádal o dech tím, že ho prostě jen tak políbil nebo se ho dotknul na zatraceně dobrém místě. Pořád to pro něj bylo nové, tohle celé bylo tak nové a on si nebyl jistý, jestli si na to vůbec někdy zvykne – ne s překrásným, hodným a trpělivým Billem. Mohl si vůbec někdo zvyknout na to, že je s někým takovým?
Ještě se nedostali k tomu, aby dělali úplně všechno. Tom byl napůl vděčný a napůl netrpělivý. Nebyl si jistý, jestli je už připravený, ale věděl, že potřebuje ještě nějaký čas, aby si nejdříve zvyknul na nahého a sténajícího Billa. Nechtěl ze sebe udělat blbce jako poprvé, když v posteli něco zkoušeli. Pořád byl zahanbený tím, že se na Billa udělal, než vlastně k něčemu došlo. Chtěl tedy počkat, než si bude jistý, že to zvládne udržet o něco déle.
Jeho netrpělivá polovina to ale opravdu dělat chtěla. Nebylo to, protože byl stále panic a už to chtěl zkusit, ale bylo to proto, že… Protože to byl Bill. Bill byl tak vzrušující, žhavý, sexy… A prostě to byl Bill. Tom s ním vážně chtěl být každým možným způsobem. Zároveň ale nechtěl být za neohrabance a nechtěl, aby to byla další trapná zkušenost. Ano, tolikrát si představoval, jak by z Billa prostě vyšukal duši, ale vážně chtěl, aby jejich poprvé bylo… sladké a něžné, tak jako to bylo ve filmech.
Jinými slovy si pořád jenom hráli. Pro Toma ale bylo dobré i tohle, byl spokojený a rozhodně mu nevadilo, že poznává Billovo tělo lépe a lépe. Ale dobře, Bill v něm vzbuzoval neuvěřitelnou touhu a chtíč. Bylo těžké přijít na to, jak se s takovými myšlenkami vypořádat. Sem tam se k němu vracely, ale už se to nedělo tak často, protože Bill ho neustále zaměstnával. Rozhodně mu to ale nevadilo. Bylo dobré pro jednou něco dělat, než nad tím jen pořád přemýšlet.
„Bille,“ zašeptal Tom, když měl za sebou každodenní konverzaci sám se sebou. „Jsi vzhůru?“ Věděl, že je to hloupá otázka, protože slyšel tiché chrápání. Nemohl si ale pomoct. On byl tak moc vzhůru a Bill mu slíbil, že si objednají pizzu, až… až budou hotoví.
„Ne,“ odpověděl Bill.
Tom se začervenal a jen na Billa koukal. Věděl, že Bill takhle vtipkoval, ale čas od času se jeho nejistota vrátila a on nevěděl, co dělat. Pořád byl kolem Billa nervózní, pořád byl nervózní z toho, že by mohl udělat něco, co by mohlo vypadat hloupě, nebo by mohlo Billa naštvat. Nezáleželo na tom, že Bill nevykazoval žádné náznaky otrávenosti nebo naštvanosti, prostě si nemohl pomoct. Chtěl by tak moc, ale nešlo to.
„Fajn, jsem vzhůru,“ zaláteřil Bill hraně a oči otevřel.
„Nic jsem neřekl!“ zaprotestoval Tom, přistoupil na Billovu hru. Pořád byl ale trochu nervózní.
„To ani nemusíš,“ zakroutil hlavou Bill. „Cítím, jak tvůj žaludek doslova žadoní o jídlo.“
„No, slíbil jsi mi pizzu,“ řekl s úsměvem na rtech.
„Jasně, jasně,“ zasmál se Bill a sehnul se, aby zvedl ze země svůj telefon. „Pepperoni nebo šunka?“
„Obojí,“ přikývl Tom. „A řekni jim, ať dají na mojí půlku jalapeňos.“
„Vážně… pořád nemůžu uvěřit tomu, že si dáváš na pizzu jalapeňos,“ protočil Bill oči, pořád se ale usmíval. „Víš… s lidma, co to dělají, se většinou nebavím, ale jelikož jsi to ty, dělám výjimku.“
„To je od tebe tak milé,“ řekl Tom, předstíral v hlase neskutečnou úlevu. Věděl ale, že je to jen hra z obou stran.
„Já vím.“
„Jo,“ přikývl Tom a zakřenil se. Naklonil se, aby Billa políbil na rty. „Myslím, že ti něco dlužím.“
„To teda dlužíš,“ mrknul na něj Bill, než vytočil číslo a konečně pizzu objednal.
„Není to tak, že bych nebyl šťastný, že jste spolu,“ řekl Georg a podíval se na ostatní chlapce Gustava, Billa a Toma. Seděli ve školní jídelně a jedli společně oběd. „Bože, já doufal a modlil se za to, abyste spolu skončili, jenom se už prostě nevídám se svým nejlepším kamarádem.“
„To není pravda!“ protestoval Tom, oči se mu rozšířily. „Však jsem tady, Geo,“ zamával mu přímo před obličejem, aby mu to dokázal. Věděl, že ho Georg jen škádlí a užíval si, že mu to může oplácet.
Další věc, která byla celkem vtipná, byla ta, jak se změnilo naprosto všechno, ne jenom mezi Billem a Tomem. Dříve Tom jedl pouze s Georgem, ale teď se k nim přidali Bill s Gustavem a celé to bylo… přirozené. Jako by to tak bylo odjakživa. Tom si vážně vážil toho, že Georg přivítal jeho přítele i s Gustavem pokaždé s otevřenou náručí. Usmál se tomu, jak jsou dny teď rozdílné a on si i školu užívá mnohem víc.
„Jo, ale škola skončí za dvě hodiny a potom s Billem půjdete k tobě domů,“ řekl a na okamžik předstíral, že trucuje. „Možná bych se měl podívat po novém nejlepším homosexuálním kamarádovi.“
„Proč to musí být homosexuál?“ zasmál se Bill.
„Protože moji hetero kamarádi jsou idioti,“ pronesl Georg, jako kdyby to bylo to nejlepší vysvětlení. „A Tom, který je můj nejlepší kamarád a je gay, je mnohem víc v pohodě. Potřebuju nového homosexuálního nejlepšího kamaráda.“
Tom se jen usmál, věděl, že když ho Georg nazýval ‚nejlepším homosexuálním kamarádem‘, nebylo to myšleno vůbec zle. Georg ho tak nazýval ode dne, kdy si ve své třídě vyslechl rozhovor spolužaček, jak by si všechny přály mít za nejlepšího kamaráda gaye, aby s nimi chodil nakupovat boty. V tu chvíli se nad nimi začal vytahovat, že on ho má a ony ne.
„No, můžeš mít Gustava,“ řekl Bill a ukázal na blonďatého chlapce, který seděl naproti němu. „On je volný a… dokud neprokáže, že je hetero, tak je gay.“
„Hahaha, Bille,“ zasmál se hraně Gustav a Billa pod stolem nakopl. „V poslední době jsi trávil tolik času s Tomem, až jsem zapomněl, jak jsi vtipný.“
„Jsem rád, že jsem ti to mohl připomenout,“ odvětil Bill a vypadal spokojen sám se sebou.
„Přijdete zítra na mou oslavu narozenin?“ zeptal se Georg zničehonic. Dávno ho nudilo téma, o kterém se bavili. Bylo to ale divné, když on s tím tématem přišel. Byl to on, kdo téma vždy změnil, když to, o kterém se bavili, ho začínalo nudit. Bylo to docela zábavné.
„Jo,“ přikývl Tom, kousal své jídlo. „Pořád nemůžu uvěřit tomu, že tomu vážně říkáš oslava narozenin. Zní to, jako by tam byly nafukovací balonky a dort.“
„No, možná to tam bude,“ odvětil Georg a zasmál se. „Někdo by ale dort musel upéct, protože já si jsem zatraceně jistý, že ho neupeču. Nicméně… je to prostě jen důvod k tomu mít party.“
„Jak jinak,“ ušklíbl se Tom, vůbec ho to nepřekvapovalo. „Nicméně… přijdeme.“
„Dobře,“ Georg vypadal spokojeně. „Musím už jít.“
„Kam?“ zeptal se Tom. Byl zmatený, když se Georg zvedl.
„Musím jít připravit konkurz na mého nového nejlepšího kamaráda,“ odvětil Georg a protočil oči. „Jdu do třídy, idiote. Zvonek za chvilku zazvoní a-“ než větu vůbec dokončil, zvonek opravdu zazvonil. Všichni čtyři se zvedli, rozloučili se a vydali se rozdílnými cestami.
„Půjdeš ke mně domů po Georgově party?“ zeptal se Tom Billa, který si bral svoje věci, jež potřeboval na následující hodinu.
„Jo,“ odpověděl Bill bez přemýšlení a zazubil se. „Je to tak vždycky, ne?“
„Jo,“ usmál se Tom, tváře mu trochu zrůžověly. „Jen si to potvrzuju.“
„Tome, pořád to není sen,“ zasmál se trochu Bill a svého přítele políbil. Byl to opravdu rychlý polibek před tím, než se už opravdu vydal do třídy.
Tom se usmíval za Billem a v duchu proklínal učitele za to, že není s Billem ve stejné třídě, kde se učili, jak pracovat se dřevem.
„Wow. No… rozhodně to byla zábava,“ řekl trochu hlasitěji Bill, jakmile za sebou zavřel dveře. Tom přikývl, souhlasil s ním. Pro jednou to zábava opravdu byla. Bylo zvláštní, že si party zničehonic takhle užíval. Normálně to pro něj byly žijící noční můry a snažil se jim vyhýbat jako nějaké nakažlivé nemoci. Byl si docela jistý, že to mělo co dočinění s Billem. Vypadalo to tak, že díky němu je vše lehčí, zábavnější. Ale to nejdůležitější – díky němu Tom zapomněl na všechny ostatní, když byli spolu. Bill měl jeho stoprocentní pozornost, bylo to nádherné a prostě celkově pohodlné. Jakmile si Bill sundal bundu a posadil se na jeho postel, byl si už naprosto jistý, že to mělo co dělat s ním.
Tom si sundal svou vlastní bundu, zhluboka se nadechl a posadil se na postel vedle Billa. Byl nervózní. Bylo to tak pokaždé, když přišli domů a dostali se do jeho pokoje. Pořád to bylo prvních pár minut zvláštní. Tom nikdy nevěděl, jak by měl něco začít dělat, a hlavně jestli by on měl být ten první. Nikdy nevěděl, co Bill chce, protože vždy vedle něj jen seděl a trpělivě se usmíval.
„Měl jsem se dobře, užil jsem si to.“ Okay, to bylo divné. Sám nad sebou zasténal. Vážně? Opravdu se vracel k tomuhle?
„To jsem rád,“ odpověděl Bill a propletl jejich prsty. „Jsem rád, že se učíš, jak vypnout.“
„Učím se, jak vypnout?“ zeptal se Tom zmateně. „Jak to myslíš?“
„Vždycky jsi vypadal nepohodlně, byl jsi nervózní a tak všechno,“ vysvětlil Bill a stiskl Tomovu dlaň. „A teď mě nepochop špatně, bylo to – je – to roztomilé, ale nemůže to pro tebe být až tak pohodlné. A dneska… vypadal jsi… v pohodě se vším a já jsem za to opravdu rád. Vím, že je to ode mě divný, ale…“ řekl a sklopil pohled do klína, trochu mu zrůžověly tváře. Něco v Tomovi vybouchlo. Otočil se k Billovi, chytil jeho obličej do dlaní a spojil jejich rty. Bill zalapal po dechu a omotal ruce kolem Tomova pasu, nechal se položit na záda a trochu od sebe roztáhnul nohy, aby se mezi ně mohl Tom uvelebit.
Jak Tom prohluboval polibek, pomyslel si, že se v tom všem mnohem lepší. Uvítal Billův jazyk, když si přišel hrát s jeho vlastním. Když se jejich jazyky konečně propletly, zasténal. Už byli dávno za koktáním, nervózními dotyky… dobře, skoro. Tom si pořád myslel, že odpadne, když viděl Billa nahého. Ale i tak to bylo lepší. Mnohem lepší.
Bill byl první, kdo svlékal Tomovo tričko, a Tom ho ochotně nechal. Zvedl ruce, takže ho Bill mohl kompletně stáhnout, hned na to v polibku dychtivě pokračoval. Bill zakňučel a prohnul se pod ním. Tom věděl, že tohle Bill dělal pokaždé, když byl netrpělivý, a chtěl, aby byli okamžitě nazí. Tom souhlasil s tím, že jejich oblečení musí dolů, jen prostě nechtěl přerušovat jejich líbání. Billovy rty byly tak skvělé a s těmi jeho to bylo tak dobré, že se jich nemohl nabažit. Byl na nich závislý. Skousnul Billův spodní ret. Nakrčil obočí a trochu se proti jeho rtům zasmál, když se Bill rozhodl, že si kalhoty sundá za každou cenu co nejrychleji, ani se nezaobíral s rozepínáním pásku. Miloval, jak byl Bill občas vášnivý. Cítil se díky tomu v pohodě. Alespoň na chvíli.
Tom nepřerušoval ten vášnivý polibek. Klepajícími se prsty pracoval na svém opasku. Jakmile ho rozepnul, Bill mu kalhoty okamžitě sundal a stiskl mu zadek. Tom zasténal a polibek ukončil, protože se potřeboval nadechnout. Bylo to tak rychlé – nechtěl to ale zastavit – prostě jen potřeboval dýchat a trochu se uklidnit. Podíval se na Billa, který ležel pod ním. Jeho rty byly z líbání celé nateklé, vlasy měl úplně všude, jeho oči byly tmavé a svádějící. Ty oči. Bože. Klidně by ho mohl vzrušit jen tím, že by se na něj díval. Bylo to opravdu vzrušující, ale zároveň občas ponižující.
Bill přejížděl dlaněmi nahoru a dolů po Tomových zádech, sem tam trochu přitvrdil a stisknul. Pevně omotal nohy kolem Tomových boků, vypadal u toho, že si to opravdu hodně užívá.
„Já-“ začal Tom, hned ale zapomněl, co chtěl říct, protože Bill přejížděl špičkou jazyka po straně jeho krku. Rty se mu ke krku přitisknul a začal tu jemnou kůži tvrdě sát. U toho pohyboval svými boky nahoru, jejich rozkroky se tak dotýkaly. Bill ho jemně kousnul, než se odtáhl, aby mohl zachytit Tomovy rty do dalšího dechberoucího polibku.
Tom zatraceně chtěl změnit jejich polohu – chtěl, aby byl Bill nahoře a on se ho tak mohl dotýkat mnohem víc. Z pozice, ve které byl, to nešlo moc dobře. Když ale Bill pokračoval v tom, jak se proti němu pohyboval, škádlil ho, vzrušoval ho a zároveň ho měl uvězněného mezi rukama a nohama, Tom váhavě přesunul svou ruku dolů a stisknul jeho zadek. Bill pokračoval ve svých pohybech, byly ještě dychtivější.
„Oh,“ zasténal Bill a olízl Tomovy rty. „Já… co chceš?“ zeptal se. Zněl stejně zmateně, jako Tom vypadal. Jako kdyby nevěděl, jaké myšlenky mu probíhají hlavou.
„Co chci?“ zopakoval Tom, nebyl si jistý, o co Billovi tou otázkou šlo.
„Já…“ Bill zakroutil hlavou a opatrně Toma odstrčil. Sundal si vlastní tričko a Tom se opět nemohl nadechnout. Bill měl tak perfektní tělo, byl jednoduše okouzlující.
Tom se sklonil, pokračoval v jejich polibku, nemohl si pomoct. Nikdy nechtěl přestat. A pokud se Bill zeptal, co chce… Jako potvrzení, že je s tímhle v pohodě, doufal, že díky tomu polibku Bill pochopí, že ano, že s tím v pohodě je. Byl v pohodě s čímkoliv, do té doby, dokud to bude s Billem. Bill stále putoval prsty po každém centimetru jeho kůže. Vzdychal, lapal po dechu a prohýbal se na posteli. Tomovy prsty u nohou se kroutily a hlava se mu točila. Sotva zvládal jejich momentální blízkost.
„Jsi tak nádherný,“ řekl Tom, očima přejížděl po Billově těle – po jeho růžových tvářích, hrudníku, nohách, všude.
„Ty taky,“ odpověděl Bill. Jemně pohladil Toma po tváři konečky prstů. Tom se z toho dotyku zachvěl.
Bill si opřel čelo o Tomovo a Tom zavřel oči. Téměř mohl slyšet, jak jeho srdce rázně tluče. Jak tam s Billem ležel, cítil se úplný, spokojený, šťastný. Cítil ale také potřebu mu být ještě blíž.
„Chci být s tebou,“ zašeptal. Oči měl pořád zavřené, protože si nebyl jistý, jak Bill zareaguje. Doufal ale, že pochopí, že je to odpověď na otázku, kterou mu položil dříve. Chtěl s ním být každým možným způsobem tak blízko, jak to jen bylo možné. Chtěl, aby jejich vztah byl kompletní.
„Myslíš…?“ zeptal se Bill. Tom přikývl, oči ale neotevřel. „Tome…“ řekl Bill jemně, hladil Toma po tváři, sjel prsty přes bradu až na jeho rty. „Prosím, otevři oči.“
Tom poslechl a ztratil dech. Bill se na něj díval, pohledem ho sváděl, ale zároveň byl tak roztomilý.
„Opravdu to chceš?“ zeptal se a jemně chytil Toma za bradu. „Nemusíme, pokud-„
„Ne,“ přerušil ho Tom, rty se mu chvěly. „Chci. Chci to už dlouho a já-„
Tentokrát to byl Bill, kdo rozhovor přerušil. Přitiskl rty na Tomovy, tentokrát o mnoho jemněji. Nebylo to tak naléhavé jako na začátku.
„Dobře,“ řekl, když se odtáhl z polibku, usmíval se. „Dobře,“ zopakoval a úsměv se mu ještě více rozšířil.
„Dobře,“ pokýval Tom hloupě hlavou a spokojeně se usmál.
Jejich boxerky byly odstraněny, jejich kůže byla pokryta potem. Vzduch kolem nich byl těžký a Tom vyšiloval. Byl plně připravený – minimálně jeho tělo bylo. Mazlili se tak dlouho, že si myslel, že to dělali už hodiny. Jen tak si hráli, aby to zmínilo napětí a pak… Bill Tomovi ukázal, jak by ho měl připravit. Vyrazilo mu to dech. Dívat se na Billa, jak to před ním dělá… Měl pocit, že by to měl být on, kdo tohle dělá. A taky že to udělal. Začal Billa líbat, zvedl jeho pravou nohu do vzduchu a zatlačil dvěma prsty na Billův vstup. Vklouznul do něj a… bylo to tak úzké, tak úzké, že se téměř udusil. Samozřejmě tomu pomáhalo to, jak Bill úpěl a vyzýval ho k tomu, aby pokračoval. Bylo to skoro přespříliš a Tom si myslel, že se udělá jen z toho, jak Bill vypadal. Bylo to prostě tak nereálné. Bill byl jeho sen – opravdu dobrý sen.
„Tome,“ řekl Bill a posadil se. Stiskl Tomovo rameno, byl úplně zkamenělý. Díval se pryč, takže mu neviděl do obličeje. „Je to v pohodě. Prostě… uvolni se.“
Tom si skousl ret, nevěděl, co říct. Opravdu se chystal říct, že se trochu bojí? Že se bojí toho, že Billa zklame tím, že se udělá moc rychle? Že se bojí toho, že není dostatečně dobrý? Teď se taky cítil jako kus hovna kvůli tomu, že totálně zabíjel jejich okamžik. Zaúpěl, v duchu se silně profackoval.
„Omlouvám se,“ řekl a otočil se zpátky na Billa, který ho sledoval trpělivým pohledem. „Já prostě…“
„Podívej…“ řekl Bill a po čtyřech se dostal k Tomovi blíž, omotal mu jednu paži kolem krku. „Pokud nechceš, můžeme… dělat něco jiného. Opravdu.“
„Já chci,“ odvětil Tom zoufale, pootočil hlavu a políbil Billa na biceps. „Jenom… jsem nervózní.“
„Nemusíš být,“ zakroutil hlavou Bill. „Nepřemýšlej o tom. Prostě… vypni a soustřeď se na mě, na nás. Na nás spolu.“
Tom přikývl, znovu položil Billa do postele a sám si lehl na něj.
Líbali se, bylo to akorát vášnivější, což Tomovi rozhodně nevadilo. Miloval líbání, byla to důležitá součást celé intimity. Byl rád, že si to Bill užívá stejně tak jako on. Jejich ruce byly úplně všude, jak to zase zkoušeli. Tom se každým okamžikem cítil víc a víc uvolněný. Teplo, které sálalo z Billova těla, a ty uklidňující dotyky, které mu Bill věnoval. Díky tomu cítil, že bude všechno v pohodě. Když se od sebe odtáhli, aby se nadechli, Bill pořád Tomovi šeptal sladká a uklidňující slova. Nejen, že se z toho Tomovo srdce třepetalo, byl také klidnější, připravenější a hlavně Billovi věřil.
Vzájemně si zasténali do pusy. Zapřeli se vzájemně o čela a Tom opatrně, trochu neohrabaně do Billa poprvé přirazil. Z hrdel obou vyšel hlasitý sten z dosud nepoznaného, z pocitu, že jsou spojeni tak, jak to jen jde. Když Bill konečně pokýval hlavou, Tom pokračoval, téměř ztrácel vlastní mysl. Snažil se sebevíc, aby vydržel co nejdýl. Aby si konečně, konečně užil, že je s Billem. Srdce měl snad až v krku, všechny pocity, které v jeho těle probíhaly, byly ohromné. Bylo skvělé cítit Billa proti sobě, kolem sebe. Byl uvnitř něj tak dobře sevřený. Cítil všechno, konečně cítil, že to takhle opravdu má být, je konečně úplný a šťastný. Čekal na tenhle okamžik tak dlouho, a konečně to tu bylo. Přál si, aby to mohlo trvat už napořád.
Oba se na okamžik uklidnili a přestali, aby se ujistili, že ten druhý je v pohodě. Aby si potvrdili, že to ten druhý opravdu chce. Potvrdili si to sladkým polibkem – nejsladším polibkem, který dosud sdíleli. Polibek se prohluboval, jejich dotyky byly naléhavější. Tiskli svoje těla k sobě, vzdychali si proti rtům. Tomovy přírazy byly nevyzpytatelnější, pravidelnější. Tom Billa nikdy neviděl takhle, bylo to pro něj tak nové. Zářil, třásl se a Tom pořád nemohl mít dost. S každým svým přírazem chtěl Billovi ukázat, jak moc to pro něj znamená. Jak moc pro něj znamená, že to konečně dělají a je to mnohem lepší, než si vůbec kdy představoval. Jemné, něžné, opatrné, ohromující, zoufalé a zároveň úžasné.
Bill zaryl prsty do kůže na Tomově týle, když vyvrcholil. Stahoval se kolem Toma, sténal, skuhral, křičel, křičel Tomovo jméno pořád a pořád dokola. Pro Tomovy uši to bylo jako rajská hudba. Nejsladší symfonie ze všech. Jeho nejoblíbenější.
Tom zasténal, vsál Billův spodní ret mezi svoje a ještě třikrát přirazil, než také vyvrcholil. Vyvrcholil silněji a bylo to mnohem lepší než kdy předtím. Dopadl vedle Billa. Oba byli zpocení, bez dechu a tak zamilovaní.
„To bylo…“ začal Tom, zavřel oči. Snažil se o to, aby se mu přestal točit celý svět.
„Já vím,“ přitakal Bill, trochu se zasmál. „Bylo to… opravdu skvělý.“
Oba na chvíli jen tak společně leželi, dívali se do stropu a vzpamatovávali se ze svého orgasmu. Tom přemýšlel o nich dvou, o tom, co zrovna dodělali. O tom, co to znamená a jak daleko se společně dostali. O tom, jak bláznivá cesta to byla, jak spolu experimentovali a všechno přežili. Byl vděčný a neuvěřitelně šťastný, že nakonec mohl být se svou první láskou.
„Takže… opravdu se mi to nezdá?“ řekl a zakřenil se, když se podíval na Billa.
„Ne, nesníš,“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou, pohladil Toma po hrudníku. „Opravdu jsi můj přítel.“
Tom se skoro zadusil. „Tvůj přítel?“ Nebylo to tak, že by to slovo neměl rád. Opravdu chtěl, aby byli partneři, ale dosud tohle slovo ještě nepoužili.
„Jo,“ odvětil Bill jednoduše a přehodil ruku kolem Tomova pasu. „Můj přítel,“ zamumlal a usmál se, než zavřel oči. Vypadal spokojeně a tak v bezpečí.
Tom si nemohl pomoc. Usmíval se, když se díval na toho sladkého, nádherného chlapce, který usínal v jeho náručí. Bill byl jeho přítel. Nemohl uvěřit tomu, jak šťastný je, že jeho sny se opravdu staly skutečností. Víc se k Billovi přitulil a taky zavřel oči. Sám sebe připravoval na získání alespoň trochu spánku vedle svého přítele.
Právě teď bylo všechno správně, tak, jak to mělo být.
KONEC
autor: The_poltergeist
překlad: Catherine
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 37
To je neuvěřitelné, že tahle povídka končí. Nějak tomu pořád nevěřím:) Byla tady se mnou od doby, kdy jsem bojovala s bakalářkou, přes vánoce, státnice a dělala mi společnost i teď, kdy ležím v posteli a frkám, kýchám a čajíčkuju:) Prostě to byl kus života.
Poslední díl byl takový oddechový, ale zároveň v něm B+T konečně prolomili poslední bariéru. Teď už se o Toma bát nemusíme, jsem si skoro jistá, že Bill mu za tu dobu dodá tolik sebevědomí, aby mohl fungovat normálně bez těch jeho panických strachů, co zase udělal špatně. Zároveň mi tam vstupuje i takový krásný pocit "nadpřirozena", z toho jejich posledního zážitku, myslím, že jsem něco takového taky poznala na začátku vztahu, bylo to hodně silné a měla jsem pocit, že nic dalšího už ke štěstí nepotřebuju:) Jsem ráda, že tahle povídka má takový happyend!
Jinak co se týče povídky jako celku – je psána dost do podrobna a hlavně je o Tomových myšlenkových pochodech. Tímhle je právě taková originální, připadá mi, jak kdyby autor sám byl někdy Tomem a celým jeho životem už někdy prošel, nakolik jsou části v povídce detailní a věrohodné. Díky této povídce jsem si zvykla na dlouhé díly a taky na to, že děj může jít úplně pozvolna a současně mě hezky napíná (někdy až extrémně, vizte ty fb rozhovory! Ty mně budou vážně chybět!) Klidně by se svým obsahem mohla zařadit mezi psychologické povídky a určitě není pro nikoho, kdo nemá trpělivost:)
Mně se povídka líbila, i když jsem občas málem bořila zeď hlavou z toho, když díl skončil někde, kde bych to nejmíň chtěla.:D Ale i to se mi líbilo. Opravdu nerada opouštím ty jejich facebook konverzace, to bylo na celé povídce snad úplně nejlepší!
Děkuji The_poltergeist za krásné dílo a samozřejmě Catherine za parádní překlad! <3
Tohle byla úžasná povídka, i když jsem dlouho netušila, co od Billa očekávat, a Tomova nesmělost byla často doslova nervy drásající. Georg do toho naštěstí vždycky vnesl trochu řádu tím svým pohodovým nadhledem… Kdo by nechtěl takového kamaráda?
Děkuji za parádní překlad, těším se na další. 😉
Nevim co říct moc dikiiiii za preklad
Tak dlouho jsem Billovi nevěřila ale díky jemu Tom začal žít a ne přežívat moc krásna povídka rada se k ní budu vracet.
Poviedku som nevydržala a prečíta už v originále, ale Google translate nikdy nemôže prekonať dokonalý preklad. Lebo len vďaka nemu si môžme naplno užiť majstrovstvo autorky. Ďakujem, bolo to úžasné.
Ach! 🙂 Som šťastná za to ako poviedka skončila. Tom konečne dokázal prekonať svoju plachosť, všetky pochyby a našiel odvahu na.. na všetko. Priznám sa, že som sa tak trošku konca bála. Obzvlášť od prvých pár kapitol. Bála som sa ,že Bill napokon Toma zraní a ,že to skončí zle. No našťastie sa nič také nestalo a dokázala som pochopiť aj Billa prečo robil, to čo robil 🙂 A neodsudzujem ho. Tiež sa mi páčilo ako sa skamarátil Geo s Gusim. A tá Georgova hláška – áno, tiež by som chcela gay kamaráta 😀
Ďakujem za snahu a preklad tejto peknej poviedky 🙂 Páčila sa mi.
proč je koneeec? to neeee! 🙁 ale sem moc ráda, že je to šŤastný konec :3 až mi to vehnalo slzy do očí! moc krásných emocí najendou :´)) děkuju za překlad a já jdu číst odznova! 😀 <3
Som rada, že sa poviedka skončila tak pekne, zo začiatku mi Tom parádne liezol na nervy a Billa som obdivovala a zároveň som sa bála, že to bude od neho podraz, no potom sa Tom zrazu krásne zmenil a bol také milé zlaté chlapča. Dosť ma mrzelo keď nechcel Billa vypočuť keď sa tak trápili… ale nakoniec všetko dobre dopadlo a tomu som veľmi rada. Ďakujem za skvelý preklad Catherine.
Oooh, já jsem myslela, že nás ještě pár dílů čeká! 🙁
Každopádně jsem neuvěřitelně ráda, že má tahle povídka tak nádherný konec. Nemyslím tím jen to, že jsou kluci spolu a šťastní, ale i to, že se Tomovi povedlo překonat veškeré bariéry. Na začátku povídky se zdálo, že Tom bude muset jít za odborníkem pro pomoc, protože jeho problém mi přišel neřešitelný, ale on to přece jen dokázal! 🙂 Jak už jsem několikrát psala, velkou zásluhu na tom má samozřejmě Bill, takže..kluci to dokázali spolu! Tohle vědomí mi rozhodně vytváří na ústech velký úsměv a hřeje mě to u srdce.
Moc děkuji za překlad téhle roztomilé povídky, která mě sice občas štvala – hlavně když jsem nevěděla, co ten Bill uzavřel za sázku :-D, ale stejně jsem si užívala každý její díl. Moc děkuji!!! 🙂
Ako to že som nekomentovala posledný diel? Určite som ho čítala. Dnes som si spomenula na "sweet desire" a musím povedať, že ten názov je veľmi výstižný, lebo Tom tak dlho fantazíroval o Billovi až sa to stalo skutočnosťou a možno aj niečím ešte lepším :)) bolo to celé veľmi vzrušujúce , bezpodmienečne ukladám 🙂
juuuu, to bylo hezky. nikdy jsem nepremyslela ue by to bylo naipak a Tom by byl ten stydlin. dobry napad. dobre se to cetlo. ❤