Hříšné manželství 16.

autor: Adriandarc
Tom otočil palačinku zrovna ve chvíli, kdy dovnitř vešel Bill ve svém běžeckém oblečení. Bylo pondělí ráno a jediná práce, kterou Tom pro dnešní den dělal, byla před sporákem a po celém Billově těle.
„Užil sis běh?“ Zeptal se Tom. Bill dosedl na židli vedle Toma a zaklel. „Aha.“
„Můj kotník je pořád ještě trochu v háji a já jsem úplně mimo formu,“ řekl Bill. Tom se ušklíbl a už se chystal promluvit. „Sex se nepočítá jako cvičení, ty blázne. Díky tobě jsem bolavější než po osmi hodinách v tělocvičně, zlato.“
Tom si odfrkl. „Dobře, dobře.“
„Hej,“ řekl Bill a ožil. „Tvůj nos už dneska skoro ani není nateklý, dokonce sis sundal náplast! Je jen… trochu křivý.“
„Díky té opici.“
Bill se jen rozesmál a promnul si kotník.
Velký muž v kombinéze v barvě námořnické modři prošel mezi Billem a Tomem a vynesl ze dveří velké zrcadlo.
„Ale můj fyzioterapeut říkal, že bych měl být zanedlouho zpátky ve formě,“ poznamenal Bill, přišel za Tomem a políbil jej na krk. „A-„

„Larry! Pojď mi pomoct s tím prádelníkem!“ Zvolal hlas seshora. Tentýž velký muž, který odnesl zrcadlo, spěchal zpátky dovnitř a zmizel po schodech nahoru.

Bill zavrtěl hlavou. „A mimochodem, sex se ve skutečnosti tak trochu počítá jako cvičení. Ale ne výhradně.“
„Zatraceně,“ řekl Tom. „Není divu, že i já jsem z formy.“
„Ne na dlouho,“ odpověděl Bill s úšklebkem. Oba sledovali, jak stěhováci odnášejí velký mahagonový prádelník, a poté dovnitř vkráčel vysoký hubený muž s deskami v rukou.
„Tady se píše,“ zamumlal hubeňour, a pak vzhlédl k Tomovi. „Píše se tu, že jediné, co zůstává, je gauč a pak postel v hlavní ložnici. Je to tak správně, pane?“
„A tahle pánev,“ řekl Tom a zvedl ji do vzduchu.
Hubeňour přikývl a odešel, přitom si dělal další poznámky.
„Bolí to?“ zašeptal Bill.
Tom se dotkl svého nosu. „Ne, hojí se to rychle.“
„Myslel jsem tvou hrdost, kanče,“ řekl Bill.
„Aha.“ Tom se zašklebil a obrátil palačinku. „Ne, ta se taky hojí rychle.“

Genevie se dožadovala, aby dostala zpátky všechno, co bylo její, a tak toho pondělního rána Tom našel svůj byt napaden stěhovací společností. Genevie v tom bytě vlastnila prakticky všechno, s výjimkou gauče v obývacím pokoji a postele. Ale Tomovi na tom nezáleželo. Stejně se mu ty věci nikdy nelíbily.
„Na čem vůbec budeme jíst?“ Zeptal se Bill, znovu se posadil a našpulil rty.
„Mám několik kreativních řešení,“ řekl Tom a Bill po něm hodil jednou botou.
„Ty máš tak jednosměrné myšlení.“
Tom pokrčil rameny a nalil na pánvičku další těsto. „Ty jsi ten, kdo řekl, že bychom to mohli dělat každý den po zbytek našich životů.“
„Zlato,“ řekl Bill, navzdory všemu se usmíval, „můj zadek bude v určité chvíli potřebovat pauzu.“
„Dneska ne, cukrouši,“ řekl jeden z nevrlých stěhováků. „Potřebuju tu židli, takže pohyb, pohyb!“
Bill rozhořčeně zakvičel, ale vstal a umožnil tomu člověku si tu židli vzít. Ustoupil dozadu a narazil do jiného muže, otočil se a zanadával. „Ježíši, dávejte pozor!“
Muž zvedl obočí. Vypadal o hodně jinak než ostatní muži, na sobě měl nažehlený oblek a vypadal dost elegantně.

„Ehm,“ řekl ten muž. „Je tady Thomas?“

Tom, který dřepěl za pultem, vyskočil a rozšířily se mu oči. „Tati? Co tady děláš?“
Tomův otec vypadal rozpačitě a nepohodlně, odkašlal si. „No, po několika dnech, kdy ses neukázal v práci, jsem se rozhodl přijít se podívat, jestli jsi v pořádku… Nevěděl jsem, že se stěhuješ?“
Sklonil hlavu, jak mu kolem ní prolétl nástěnný portrét, a stěhovák zavrčel.
„Ne, já se nestěhuju,“ řekl Tom a zrudnul. Bill postoupil kupředu a zvědavě střídal pohledy mezi Tomem a jeho otcem. „Já se vůbec nestěhuju, to jsou, ehm… Geneviiny věci.“
„Geneviiny?“ Tomův otec se zamračil. „Ona se stěhuje?“
Tom přikývl. „Jo, ona je… My nejsme… už ne.“
„Aha.“ Tomův otec se rozhlédl po vyprazdňujícím se bytě a zamračil se ještě víc. „To jsem netušil.“ Zdál se být zaskočen, zcela mimo svou parketu. „Thomasi, co to do tebe vjelo?“
Tom položil pánev a pohlédl na Billa, modlil se k nějakému bohu, aby zůstal zticha. „Ehm, nic,“ řekl. „Nic do mě nevjelo, ale… No, jak vidíš, došlo tady k určitým změnám.“
„To vidím,“ řekl jeho otec. „Jsem… zmatený.“
„Bylo prostě na čase jít dál,“ řekl Tom. Vypnul sporák a přehodil poslední palačinku na hromadu. „Dáš si snídani?“

„Je poledne a ty ani nejsi pořádně oblečený.“ Jeho otec zavrtěl hlavou a hlasitě si povzdechl. „Thomasi-„

„Otče, mám společnost,“ řekl Tom a pokynul k Billovi. Doufal, že by Billova přítomnost mohla v současné chvíli potlačit otcův vztek a zklamání.
Starší muž na Billa kývl. „Myslím, že si můžeme promluvit jindy, až nebudeš mít společnost,“ řekl. „Snad zítra, během polední přestávky?“
Tom se chystal přikývnout, chystal se souhlasit s něčím, co nechtěl, když pohlédl na Billa, který stál rozpačitě u dveří. Kurva, Bill byl jeho manžel, jeho partner, a jeho otec o tom ani nevěděl. Jeho otec o něm nic nevěděl.
„Je mi líto, ale to nepůjde,“ řekl Tom rezolutně. „Nevrátím se zpátky do práce.“
Billovi se rozsvítily oči a povzbudivě se na Toma usmál.
„A pročpak?“ Zeptal se jeho otec.
„Přiznejme si to, já nejsem architekt,“ řekl Tom. Promnul si ruce a zhluboka se nadechnul. „Nikdy jsem nebyl, a stejně tak moc, jako ty to chceš, tak se nehodím na to, abych převzal firmu.“
„Hodnotíš sám sebe příliš nízko,“ řekl jeho otec. „Vždycky jsi to dělal.“
„Ne,“ řekl Tom. „Já tohle nechci.“
Jeho otec vypadal na okamžik omráčeně a pak jeho tvář ztvrdla zklamáním. „Tak co máš v plánu dělat?“

Tom otevřel pusu, ale pak ji zase znovu zavřel. Nevěděl. Nemyslel si, že by to právě v tuto vteřinu musel vědět.

„Já nevím,“ řekl nakonec.
Tomův otec se naježil. „Ty nevíš?“
„A momentálně je mi to jedno.“
„Aha,“ řekl Tomův otec tiše. „To je opravdu… To je skvělé, Tome.“ Ale byl to sarkasmus, něco, v čem jeho otec až do této chvíle nikdy nebyl dobrý. „Prostě báječné. Vlastně je to ten nejlepší nápad, jaký jsi kdy v posledních letech měl. Myslím, že by tvá matka byla pyšná.“
„Tak nemluv,“ řekl Tom podrážděně, Bill zíral na podlahu. „Nemáš tušení, co by si máma myslela. Tati, tohle neříkej, okay?“
Jeho otec si založil ruce a pokrčil rameny. „Hádám, že se to už nikdy nedozvíme.“
„Máma mě vždycky podporovala, v čemkoliv, co jsem chtěl dělat,“ řekl Tom, cítil se statečně. Ukradl si další pohled na Billa a rozešel se k němu. „Ve skutečnosti… by na mě právě teď byla opravdu pyšná. Konečně jsem spokojený. Dělám to, co chci. Jsem s tím, s kým chci.“ Tom položil váhavou ruku kolem Billových ramen a přitáhl si jej blíž.

Jak na něj Tomův otec zíral, dva odporní stěhováci páchnoucí doutníky prošli kolem s postelí z pokoje pro hosty. Tom cítil, jak se Bill v jeho držení napjal, a povzbudivě ho stiskl.

„Rozešel jsem se s Genevií, protože jsem teď ženatý,“ řekl Tom. Odkašlal si. „Tady s Billem.“
Jeho otec pouze tupě zíral.
„Rád vás konečně poznávám,“ řekl Bill a napřáhl ruku. Tom byl překvapený, když mu s ní jeho otec potřásl. Čekal explozi, zemětřesení, konec světa, ale jeho otec zůstal ledově klidný.
„Kdy jste se vy dva vzali?“ Zeptal se.
„Před dvěma týdny nebo tak nějak,“ řekl Bill. „Ve Vegas.“
„Chápu.“
Nikdo neřekl ani slovo, zatímco stěhováci popadli stůl z kuchyně a odnesli poslední věci z obývacího pokoje. Konečně Tom dostal svou kuráž nazpět.
„Miluju ho, takže jestli si myslíš, že jsem jen-„
„Nepředstírám, že vím, jak funguje tvoje srdce, a byl bych hlupák, kdybych se pokusil vstoupit mezi něco, cokoliv, co se i jen podobá lásce,“ řekl jeho otec, jeho tón byl docela vážný. „Tvá matka by to schválila, vždycky říkala, že nejsi dost spontánní.“ Otočil se k odchodu, ale poté se zastavil. „A taky vždycky říkala, že budeš poslední ze svých sourozenců, kdo s tím vyjde na povrch.“
„Já nejsem gay,“ řekl Tom defenzivně.
Bill zakašlal a Tomův otec se zatvářil pochybovačně. „On je gay, pane,“ řekl Bill. „Zapracuju s ním na celé té věci později.“
Tomův otec zamrkal a udiveně se na Billa podíval. „Jistě. No, dobře.“
Tom si povzdychl.
„Dobře se o něj postarám,“ řekl Bill, kousal se při tom do rtu. „Přísahám.“

Tomův otec odměřeně přikývl a otočil se zpátky k Tomovi. „Očekávám, že koncem příštího týdne budeš mít svůj životní plán,“ řekl a sledoval, jak malý a nervózní stěhovák prošel kolem s několika židlemi. „Nezáleží mi na tom, s kým jsi. Jen nechci, abys svůj život promarnil.“

„Já nic nemarním!“
„Potřebuješ směr,“ pokračoval jeho otec. „A nečekej, že se vrátíš do mé firmy, až budeš několik měsíců bez práce. Víš, jaká je ekonomika. Nevezmu tě zpátky, pokud tomu nebudeš na sto deset procent zavázán. Už mám na mysli někoho, koho dosadím na tvé místo.“
Tom se přikrčil. „Ano. Ano, pane.“
Jeho otec vrhnul po Tomovi i Billovi bezvýrazný pohled a rozešel se ke dveřím. „Gratuluju,“ řekl. „Oba dva budete muset jednou přijít.“
„Děkuju,“ řekl Bill a rozpačitě zamával.
„Thomasi, mohu si s tebou promluvit venku?“ Zeptal se ho otec.
Tom přikývl a oba vyšli ze dveří, které za sebou zavřeli. Tomův otec byl několik okamžiků zticha a pak mu položil ruku na rameno.
„Víš, neuvěřitelně jsem se v tobě zklamal,“ řekl se zamračením. „Nedokážu si představit, proč bys zahodil celou svou kariéru, všechno to vzdělání, praxi, tvé zkušenosti.“
„Nebyl jsem šťastný.“
„Zdá se, že tam s tím chlapcem se cítíš celkem pohodlně.“
„To je teď čerstvé,“ řekl Tom a zčervenal. „No tak, tati, jen… sestup na mou úroveň jako můj otec. Nejsem šťastný, když pracuju pro tebe. Grega i Lindsay jsi nechal jít, aniž by pro tebe pracovali. Tak proč já?“
Nyní se objevila červeň na tvářích jeho otce. „Hádám, že jsem v tobě viděl více ze sebe samého. Povzdechl si. „Opravdu ve firmě nejsi šťastný?“
„Je mi tam mizerně,“ odpověděl Tom okamžitě.
Jeho otec přikývl. „Předpokládám, že tedy budeš chtít předat tu dobrou zprávu Andreasovi.“
„Dobrou zprávu?“
„Že je jako další v pořadí, aby převzal firmu,“ řekl jeho otec strnule. „Nemám jinou možnost.“
„On je opravdu dobrá volba,“ řekl Tom. „Omlouvám se, tati.“
Jeho otec pouze přikývl a pak se otočil k odchodu. Tom sledoval, jak zmizel do výtahu, a poté vzdychl a vešel zpátky do bytu.
„Nechte tu postel!“ Ječel Bill. „Nechte ji, ta je Tomova! Ne od Jacindy!“
Stěhováci na Billa zmateně zírali. Tom mávl rukou a protočil oči. „Je to Genevie,“ řekl Billovi. „A ano,“ řekl stěhovákům. „Postel zůstává. Drahý bože, ta postel zůstává.“
Stěhováci odnesli postel zpátky nahoru a Bill se k Tomovi opatrně přiblížil. „Jsi v pohodě?“
Tom přikývl. „Myslím, že jsem právě získal svůj život zpátky. Kurva.“ Zazubil se. „Mám svůj zatracený život zpátky!“ Popadl Billa kolem pasu a radostně s ním zatočil. Bill přitom zaklopýtnul a oba dopadli na zem, napůl roztaženi přes perský koberec.

„Tohle musím vzít taky, dámy,“ zavrčel jeden ze stěhováků a začal koberec rolovat.

Tom se s Billem přetočil na dřevěnou podlahu, ležel skoro na něm. „Nazdárek.“
Bill vyprskl. „Ty jsi takový gay.“
„Co-„
„Snažil ses mě roztočit, jako bychom byli v nějaké laciné romantické komedii,“ řekl Bill.
„Co můžu říct? Můj život byl prozatím docela komedie a teď v něm mám konečně i nějakou tu romantiku,“ řekl Tom a zabořil nos do Billova krku.
„Ach bože, přestaň, to už je moc, tak kýčovité, až mě z toho bolí zuby!“ Bill ho odstrčil a stěhováci na ně zírali jako na nějaké cirkusové zrůdy.
Brzy byli Tom s Billem zanecháni v prázdném bytě. No, prázdném, s výjimkou gauče, postele a šatníku plného zbytečných a nudných obleků. A s kanceláří, pro kterou už neměl žádné využití.
Opírali se o sebe proti zdi a vzhlíželi k vysokému stropu. Jejich prsty byly propletené a jejich konverzace řídká.
„Alespoň,“ řekl Bill, „máme v tomhle bytě všechno, co opravdu potřebujeme.“
„A pak že já jsem kýčovitý,“ zabručel Tom. „Alespoň máme jeden druhého, že?“
„Kurva ne. Nechali tady ten pohodlný gauč a tu postel. „Bill se ušklíbnul. „Oh, a tebe. Ty jsi taky roztomilý.“
Tom vzdychl a loktem Billa šťouchl do žeber. „Už zbývá jen jedna věc…“

***

Tom převzal od muže velkou krabici čínského dovážkového jídla a podal mu nějaké peníze. Pak ji odnesl do obývacího pokoje a posadil se vedle Billa. Naproti nim seděli Andreas s Laurou.

„Takže,“ řekl Andreas, „opravdu se mi líbí, co jste tady s tím místem provedli.“
„Ach, sklapni,“ řekl Tom. „Budeme mít víc nábytku hned, jakmile se Bill dostane k mojí kreditce. Nemělo by to trvat moc dlouho.“
„Mám ho pěkně pod pantoflem,“ řekl Bill a usmíval se na své přátele. „Ale vážně, nijak nespěchám to tady zaplnit. Tak nějak mi to připomíná můj první byt ve Vegas. Žádný nábytek, žádné jídlo, jen několik krabic a můj trikot.“
„To je ta nejvíce homoušská story, jakou jsem kdy slyšel,“ řekl Andreas.
„Špatně!“ Oponoval Bill a napil se svého piva. „Nikdy jsi neviděl Horečku sobotní noci? John Travolta a plechovka s barvou? To je homoušské.“
„Mám známou, která pracuje v oboru, a ta říkala, že Travolta během letu vždy vyjížděl po stewardech,“ přizvukovala Laura.
„Opravdu?“ Zeptal se Andreas. „Hovadina.“
„Je to pravda,“ řekla Laura. Sdíleli spolu úsměv a Andreas ji políbil na krk. Když ho Laura rukou odstrčila, něco se jí zalesklo na prstě a Bill zalapal po dechu.

„Laurie!“ řekl. „Co to máš na prstě?“

Laura zčervenala. „Prsten?“
Nyní se červenal i Andreas. Tom se k němu otočil s otevřenou pusou. „Andy?“
„Okay, tak jsem Lauru požádal o ruku, velká věc. Vy dva jste se vzali a já ani nemrkl,“ řekl Andreas podrážděně.
„Ale ty jsi…“ Tom se odmlčel. Hráč, děvkař. Ale když viděl ten výraz v Lauřiných očích, tak to nechtěl zkazit. „Gratuluju, chlape. A vítej do rodiny,“ dodal a kývl na Lauru.
„Teď jsme jako sestry,“ řekl jí Bill suše, zakoulel očima a protáhl si nohy. „Ooh, zlato, všechno mě bolí. Pomasíruješ mi záda?“ Zeptal se a udělal na Toma oči.
Tom si olízl rty. Nemohl odolat Billovu protahování, ale měli společnost. Zhluboka se nadechl a jemně Billovi pomačkal záda. „Ehm, tady.“
„No tak, Tome, buď chlap,“ řekl Andy a usrkával pivo.
„Je to chlap, věř mi,“ řekl Bill, a Tom zasténal a silně zčervenal.
Andreas se zašklebil. „Jo, no, to jsem věděl. Středoškolský tělocvik a tak.“
Tom na něj vystrčil prostředníček a pak zvedl své pivo. „Takže myslím, že dneska slavíme víc než jen tvé povýšení ve firmě.“
„Gratuluju vám dvěma,“ řekl Bill. Všichni pozvedli své lahve.
„Takže, na… žití svého života tak, jak chceme, na dosažení našich snů, a na ehm, lásku. Jo, na lásku,“ řekl Tom. Srazili dohromady své lahve a než se Bill napil z té své, tak na Toma mrkl.
„Ach, tak moc homo,“ řekl Andreas. „Na zdraví!“

autor: Adriandarc

překlad: Zuzu
betaread: J. :o)

6 thoughts on “Hříšné manželství 16.

  1. Johohó, tak to nakoniec dopadlo celkom dobre! Gen sa moc nečudujem, aspoň trochu si chcela zachovať hrdosť a možno sa trochu aj pomstiť. A tatko sa nakoniec ukázal ako celkom správny chlap, prekvapivo. Uvidíme, ako nakoniec dopadne Tom. Ďakujem za časť.

  2. Musím přiznat, že Tomův otec mě hodně překvapil. Nejen že respektoval fakt, že Tom prostě nechce být architektem, ale dokonce ani nemrkl nad tím, že se oženil s jiným chlapem. Myslím, že jsem hodně tolerantní, ale upřímně… na jeho místě by mi v první chvíli upadla čelist. Přece jenom, je to dost zásadní změna. 😀
    Díky za překlad a těším se na pokračování.

  3. Do puntíku souhlasím s Nade! Já jsem čekala nějaké scény, ale Tomův otec byl šíleně v pohodě..woow. Jednoznačně mě to ale potěšilo, protože jsem čekala další problémy. Teď se už kluci můžou soustředit jenom na sebe a snad brzy Tom přijde na to, co se svým životem udělat. Každopádně má našlápnuto dobře, a já mu fandím! 🙂

    Moc děkuji za skvělý překlad! 🙂

  4. Mňa otec tiež milo prekvapil. Zo začiatku sa zdalo, že bude robiť scény a bála som sa, že Billa poníži, urazí alebo niečo podobné:) Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics