autor: Luki
„Bille, jdeme teda na oběd?“ Podle Gustavova otráveného obličeje už se mě nějakou dobu snaží stáhnout z obláčku na zem. „Jestli na něho nepřestaneš myslet, přísahám, že ti nakopu prdel. Nebyl jsi to ty, kdo mu chtěl koupit sadu bryndáků? Co si pamatuju, tak čuměl nějaké čúze na kozy a ani se nerozpakoval to maskovat.“ Jo, v tomhle má můj nejlepší kámoš pravdu, ale mně pořád ještě nejde z hlavy ten ranní hovor.
„Tetování, pamatuješ? Doufám, že to neva, že jsem na Andreasovi vyžebral číslo na tebe. Musel jsem ti zavolat. Posledně jsi už byl pryč, když jsme skončili s tetováním tvého kámoše, a já se tě chtěl zeptat aspoň jak je a tak.“
„Jo, Tom. Sorry, nedošlo mi to, že bys se mnou chtěl mluvit. Všechno je v cajku.“ Břicho se mi vzrušením chvělo a kroutilo, ale zároveň jsem byl i naštvaný. Sakra, proč mi volá? Ať otravuje tu kozatou čůzu.
„Jo, ehmm… to je luxus. Víš, já… říkal jsem si, jestli by ses nechtěl někdy stavit.“
Zarazil jsem se v chůzi a třeštil oči na Gustava. ON mě chtěl vidět znova? Co teď? Gustav podrážděně vydechl a popadl mě za loket. Rukou rozčileně gestikuloval, že bus nám určitě ujede, když nepohnu kostrou.
„Stavit? A proč?“ To nechápu, co by mi mohl chtít, posledně vypadal v přítomnosti té ženské dost spokojeně.
„No, ta hvězda, to byl tvůj návrh, ne? Jsem si říkal, jestli nemáš ještě nějaké další kousky. Hodily by se mi.“ Tomův hlas zněl nějak nejistě. Jako by sám nevěděl, co říkat.
„Tome-„
„Bille, dělej. Bus!“ Gustav už stál na spodním stupínku a byl poslední nastupující. Řidič nevypadal po ránu, že má pochopení pro zamilované.
„Musím končit, zavoláme si později.“ Než stihnul Tom cokoliv namítnout, hovor byl ukončen a já tak tak naskočil do autobusu.
„Bille, ty pako. Posuň se.“ Gustav mě posunul i s tácem k vedlejšímu okýnku a netrpělivě naložil ovocný salát a minerálku na svůj i můj tác. „Krmit tě ale odmítám.“
Zabrali jsme si svůj obvyklý stůl a já se začal nimrat v těstovinovém něčem, jídle, které mi vybral můj nejlepší kamarád.
„Tak mi poraď. Mám mu zavolat, nebo mám počkat, až mi zavolá sám?“
„Myslíš, že když se mě budeš na stejnou věc ptát každých pět minut, že se má odpověď změní? Prostě mu už, kurva, zavolej a budeš vědět. Sám moc dobře víš, že návrhů máš plný šuplík, takže jediný problém vidím v tom, že ten chlap bude muset probourat stěnu do vedlejšího krámu, aby je mohl vyvěsit.“ Gusti do sebe otráveně cpal jedno sousto za druhým. Dneska měl fakt den blbec. Nejdřív ranní stres s busem, pak přepadovka z literatury a později ho odmítla drobná brunetka, na kterou si brousil zuby už měsíc. Do toho všeho moje neustále dotazy, co tím mohl Tom myslet a co mám dělat já.
…
„Říkám ti, že jsi starý vůl. Sereš mě. Nejdřív tu měsíc kňučíš jak nadržená fena a řešíš, jak bys ho mohl zase potkat, a pak když už se ti sám naservíruje, tak to poděláš. Kurva, tak to dopadá, když necháš myšlení na svém ptákovi.“ Geo se otráveně zašklebil. Seru ho už pěkně dlouho, ale v posledním měsíci je to extrém a může za to hubený černovlásek s temným make-upem.
„Do prdele. Můžu já za to, že si vybral zrovna den, kdy sem přitančila Ria? A ty víš, jak na mě působí. Je to jediná ženská, kterou jsem byl ochotný přefiknout. A teď se to takhle zesralo. Shit.“ Prsty jsem si prohrábl vlasy, a že to nebylo dneska poprvé, bylo poznat podle toho, že mám na hlavě povedené vrabčí hnízdo.
Taková příležitost, když se tu objevil. Můžu si tak akorát nakopat prdel. Ještěže ten jeho kámoš moc nestresoval kvůli Billovu číslu. A ten dnešní ranní hovor. Na to, že mi už bylo čtyřiadvacet, jsem se cítil jak nezkušený panic, který uhání školní hvězdu. Nemůžu se divit, že mi ještě nezavolal zpátky.
„Máš pravdu, nemůžeš za to, chudáčku Tomi.“ Zašklebil se Geo a z místnosti jej vyprovodil můj vztyčený prostředníček.
„Kdybys nebyl na hovno kámoš, tak mě varuješ dopředu, že tam byl s tebou i Bill.“
„To jsem udělal, ale tys zrovna myslel koulema, takže mě z toho vynech.“ Závěs se zavlnil a dovnitř nakoukl Geův zvážnělý obličej. „Ale vážně, jestli o toho kolouška fakt stojíš, tak už žádná Ria, jasné? Je mi jedno, jak moc ti z ní hučí v klacku, ale je tabu. A nechtěj, abych ti připomínal, jaká je to ve skutečnosti potvora. Použít, zneužít a odhodit, tak na to nezapomeň. Jo a začni se snažit. Jak jsem tak na toho mladého koukal, tak ten se v životě gaye ještě moc nestihl rozkoukat, takže s citem, kámo. Ať ti nedojde rozmlátit ciferník jeho fotřík.“
„Odkdy je z tebe taková starostlivá kvočna?“ Vpředu cinkl zvonek.
„Víš, co? Naser si. Máš tu dalšího zákazníka, Romeo.“
No, jestli se neozve do večera, zítra mu zavolám. Se vztahama nemám moc zkušeností, ale Bill vypadal jako někdo, s kým bych to mohl zkusit.
„Bože, tak už dej vytáčet. Tím, že na ten mobil budeš jenom koukat, se nedozvíš, co vlastně chtěl.“ Gusti seděl na židli za mým pracovním stolem a špičkou nohy se točil dokola. Netrpělivě sledoval mé pohrávání si s mobilem. Poslední půl hodiny jsem ho zapínal a vypínal a nemohl se rozhodnout, jestli zavolat, nebo doufat, že Tom zavolá mně.
„Máš pravdu, jdu na to.“ Zmáčknul jsem volat a netrpělivě čekal, až Tom hovor přijme. Po sedmém zvonění jsem to chtěl zklamaně položit, zarazil mě ale Tomův hlas na druhé straně.
„Haló, Bille?“
„Ehm… ahoj, Tome. Já, huh… volám, protože tys mi volal ráno a já…“ bezva, teď jsem za pitomce.
„Jo, jsem moc rád, že voláš, mladej. Chtěl jsem s tebou mluvit, zeptat se tě co tetování a taky jestli nemáš nějaké své další kousky, na které bych se mohl podívat. Čistě ze zvědavosti.“ Tom už nezněl tak nejistě jako ráno.
„Jo, něco by se našlo.“ Gustav se zájmem sledoval vývoj konverzace a byl evidentně hodně zvědavý, co z toho bude.
„Tak paráda. Můžeš se stavit, kdykoliv budeš chtít. Ještě pořád se na tebe vaši zlobí?“ Jeho hlasem prostupoval upřímný zájem.
„No, řekl bych, že nadšení ze mě nejsou, ale arest už zrušili. Tak já se někdy stavím, jo?“ Vzrušení se opět vracelo na scénu a příhoda s prsatou čičinkou mizela do ztracena. Zase jsem mu začal propadat.
„Fajn, mladej, tak se budeme těšit. Měj se.“ A položil.
„No, tak co?“ Gustav vstal a sedl si ke mně na postel. Můj výraz v obličeji mu asi moc nepomohl odhadnout, jak to dopadlo.
„Slyšel jsi. Mám se stavit. Chce vidět nějaké mé návrhy na tetování. Ale zněl jinak než ráno. Víc v pohodě. Kruci, Gusti. Myslíš, že je dobrý nápad za ním zase jít? Co když tam bude mít zase nějakou mindu? Nebo hůř nějakého kluka?“ Zabořil jsem obličej do polštáře a nahlas jsem zapištěl. Pak jsem kouknul jedním okem na svého kamaráda.
„Oba víme, jak to dopadne, brouku.“ Gustav se začal smát a já se k němu přidal. Oba jsme věděli, že kdyby mi nebylo tak trapně, tak bych za ním běžel ještě dneska, nebo nejpozději zítra ráno, ale to jsem nemohl. Musím vydržet aspoň pár dnů, jestli to ovšem vydržím. To je druhá věc.
„Billeee, pojď už. Kámo, s tímhle, čemu ty říkáš obličej, už nic jiného neuděláš, pomohla by leda plastika, ale na tu ty nemáš.“ Gustav se smíchem utekl ze zóny dopadu, nebo spíše z mého osobního prostoru, abych mu nehty nevyzdobil jeho buclatý, obrýlený obličej.
Naposledy jsem zkontroloval make-up, prsty posté upravil vlasy a kriticky se prohlédl v zrcadle. Černé uplé tričko s bílým potiskem plamenů, kříže a lebky, výrazný pásek a uplé černé kalhoty, do ruky jsem chytil černou koženou bundičku a na nohy nazul kotníkové kožené boty s hrubší podrážkou. Byl jsem připravený vyrazit. Myslím, že i Gusti byl rád, že ten několikahodinový maraton, než jsem se sebou byl alespoň trochu spokojený, máme za sebou.
„Ehm-ehm… Bille? Máš všechno?“ Můj nejlepší kamarád stál a s pobavením si mě prohlížel. Prohlédnul jsem se, náramky, řetízky, boty, všechno na místě, nechápu… „A kde máš ty návrhy, kámo?“
„Sakra, v pokoji na stole.“ Plesknul jsem se do čela a běžel pro černou složku s náčrtky tetování. „Hotovo, jdeme, než se po mně začnou shánět naši.“ Mrknul jsem na Gustava a společně jsme se vydali k tetovacímu salónu.
Když jsme dorazili na místo, nervozitou se mi sevřel žaludek a já se cítil stejně, jako když jsem tam mířil poprvé.
„Myslíš, že je to dobrý nápad?“
„Ten nejlepší, padej už.“ Gustav mě postrčil ke dveřím a sám se hned tlačil za mnou, abych neměl čas utéct. A taky si ta potvora nechtěl nechat ujít celou tuhle šou.
„Zdravím, Georgu. Je tu Tom?“ Už to bylo pět dnů, kdy jsme se spolu domluvili, že se za ním mám stavit. Těžko říct, jestli to Tom myslel vážně, protože od té doby se mi nepokusil ani zavolat, ani mi napsat sms, kdy a jestli vůbec se ukážu.
„Jo, je tu, chvilinku, zavolám.“ Geo se vesele křenil a hned zamířil do místnosti vzadu, kde jak jsem si pamatoval, bylo tetovací doupě. Nerozhodně jsem přešlapoval na místě a pohledem visel na závěsu, za kterým byl Tom, a já doufal, že tam zase nemá nějakou slepičku. Nebo kohoutka, když už na to přišlo.
Gustav se vydal na průzkum podél zdí a zkoumal jednotlivé obrázky. Hodnotil a já ho podezříval, že začal taky uvažovat nad nějakou kérkou.
„Bille, jsi tu.“ Tom měl vlasy opět v divokém uspořádání v gumičce v týle. Na sobě volné, světle modré jeansy s módními dírami na kolenou. Z kapsy mu ležérně vyčuhoval vzorovaný šátek. Jeho hrudník byl dneska ukrytý v černé mikině s kapucí a klokankou vpředu. Přistihl jsem se, že mi to bylo dost líto. To pískově hnědé tričko s dírami, které měl na sobě minule, rozhodně dávalo více poznat, jakou mužnou hrudí se Tom pyšní.
„Jo, sorry. Dřív mi to nevyšlo. Donesl jsem ty návrhy. Koukneš se na to hned? Máš čas? Nebo ti to tu můžu nechat a někdy se pro to stavit…“ když jsem nervní, tak buď mluvím hodně, nebo vůbec. Teď jsem se přistihl, že žvaním až moc.
„V klidu, mladej. Zrovna tu nikoho nemám, tak když tak si s tím můžeme sednout vzadu. Tvůj kámoš taky přemýšlí nad nějakým obrázkem?“ Tomova pozornost se zaměřila na Gustava, který ještě pořád korzoval podél stěn.
„Těžko říct, ale u něj je možné všechno. Gustí, jdeš se mnou dozadu kouknout na ty návrhy, nebo zůstaneš na průzkumu tady?“ Zavolal jsem na svého kamaráda, ale na mou otázku dříve zareagoval Geo.
„Jenom běžte, já už se o Gustava postarám. Hele, kámo, tenhle je hustej. Pamatuju, že si tuhle kérku nechával dělat maník, kterej hrál na bicí v nějaký kapele…“
Tom mě dovedl do prostoru za závěsem a posadil na stejné křesílko jako posledně. Desky si odložil na lehátko a lokty se zapřel o kolena. Tím pohybem se přirozeně naklonil ke mně a já byl jenom schopný mělce se nadechnout a pohledem doputovat z jeho žádoucích rtů k temným očím, které mě se zájmem studovaly.
„Takže, co tvé tetování? Můžu se podívat?“ Přísahal bych, že Tom svá slova zapředl. Jeho charisma se kolem mě zase začínalo omotávat a já nebyl schopný zastavit své ruce. Zvedl jsem si lem trička a poposedl si víc dopředu, blíže k Tomovi. Prsty druhé ruky jsem odhrnul lem kalhot, i když pásek proti tomuto pohybu vzdoroval. Tom natáhl pravou ruku a bříškem ukazováčku něžně přejel přes kontury černě vymalované hvězdy, která byla jeho prací. Kůže v místě doteku podivně brněla.
„Hmm… zahojilo se to krásně.“ Prstem ještě jednou přejel obrys mého tetování a pak se odtáhl a do rukou vzal desky, které jsem s sebou přinesl.
Najednou vypadal, že mi nevěnuje žádnou pozornost, takže jsem se pomaličku upravil a během tichého otáčení listů a papírků si chvíli prohlížel jeho obličej. Upravený plnovous a piercing ve rtu byl vlastně tzv. spider bites, minule jsem si vůbec nevšiml, že jsou to dva kroužky vedle sebe, dělící se o Tomův spodní ret.
„Vůbec to nevypadá špatně. Budeš některé z těch věcí chtít mít na své kůži?“ Tomův pohled se stočil na mě.
„Možná.“ Kousl jsem se do rtu. Teď když jsem nad tím uvažoval, bylo tam pár kousků, kterými bych rád ozdobil své tělo, ale zatím je to bohužel jenom hudbou budoucnosti.
„Některé bych si na tobě dokázal živě představit. Třeba tohle B z vět
Wir hören nie auf zu schreien. Wir kehren zum Ursprung zurück. To se mi líbí.“ Natáhl ke mně ruku a svou dlaní zajel pod koženou bundičku. V tu chvíli mě na levém boku hřálo její teplo. „Třeba tady, co myslíš?“ Jeho slova mluvila o tetování, jeho pohled hovořil rozhodně o něčem jiném.
autor: Luki
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Opravdu dalsi nadherny dil ..
Zrovna vcera vecer sem si rikala dneska to je tyden doufam, ze vyjde dalsi dil .. a ejhle a mame to tady 😀
Jen doufam, ze Tom se opravdu vzda Rii .. ne ze bych ji nemela rada ale prece Bill je Bill a je to neco luxusnejsiho .. 😀
a sem zvedava jak Bill bude reagovat pokud mu Tom navrhne nejake dalsi tetovani .. nebo az mu ho bude spise uz delat .. a hlavne jake !! 😀
opravdu nadherny dilek a tesim se na dalsi 🙂
To nééé takhle blbě to ukončit. Zrovna když to začínalo být ještě zajímavější!!! Moc se mi líbí, jak jsou ze sebe oba hotoví, ale jeden před druhým to skrývají a dělají jako by nic 😀
A Riu vystřelit někam na mars….
No a hned je to pondělí snesitelnější. 🙂
Tom je táááák nenápadný. "Chci se podívat na tvoje návrhy." To určitě. Průhlednější výmluvu už si vážně nemohl najít, ale je milý, že se toho tak zhostil a udělal ten první krok. Pro Billa to musí být zvláštní, když o něj má zájem starší kluk, navíc tak sexy jako je Tom. A chudák Gustav. Poslouchat Billovo skuhrání každý den musí být hrozné. Je to vážně dobrý kamarád.
Moc děkuji za díl zlato. Ale utnout to v nejlepším je fakt mučení největšího stupně. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Perfektní povídka oba jsou tak roztomilí.
Netušila som ako to Tom urobí aby sa s Billom stretol, vymyslel to parádne a je fajn, že Bill tie návrhy naozaj má:) Strašne pekne to dopadlo som zvedavá, či bude Tom Billa tetovať zadarmo… ďakujem za skvelú kapitolu.
Pořád říkám, že jste naprosto úžasné, zlaté a já moc děkuji za krásné komentíky, hooooodně to nakopává ke psaní dalších kapitolek 🙂
Tom si vymyslel perfektnú výhovorku, ako k sebe Billa dostať a pritom sa nestrápniť. A teraz ho má ako na zlatom podnose, xi… Už len to nezbabrať. Držím palce.
Tak se kluci konečně sešli, to mám radost! 🙂 Tom mě docela baví, protože s tím jeho ´chci vidět tvoje návrhy´ je fakt nenápadný 😀 ale na stranu druhou je to strašně milé. Chápu, že na Billa hnedka nechtěl něco vyvalit ohledně rande, takže mu to jedině schvaluji! 🙂
A jinak…četla jsem dobře? Tom si dokáže představit vztah s Billem? Woooooooow….no já nemám slov! 🙂
Moc děkuji za pokračování povídky!