autor: Becs
L. A. Stars
To jako vážně, kluci? Vypátrali jsme pro vás místo, kde si bratři Kauliztové užívají svou první společnou dovolenou, a jsme z toho tak trochu na rozpacích. Mexiko, hoši? A kde je nějaká úroveň? Proč ne třeba Thajsko nebo Bora bora? Tak trochu nás zaskočil i fakt, že dvojčata nejsou ubytována v jednom z hotelů jejich drahého tatínka. Ne, že by si snad nedokázali dopřát. Rozhodli se pro nejluxusnější hotel v celém Mexico city. To, zda je pro naše hochy dost dobrý, posuďte sami.
Tom stál uprostřed hotelového pokoje a nervózně se rozhlížel. Byl celý nesvůj celou cestu letadlem, když vedle něj Bill pochrupoval s tou směšnou maskou přes oči, a ten divný pocit ho neopustil ani teď, když se ubytovali v opravdu luxusním hotelu.
„Nebylo by lepší, kdybychom měli každý svůj pokoj?“ oslovil bratra, který se právě hrabal v minibaru a hledal něco, na čem by si pochutnal.
„Huh?“ byla jediná odpověď, které se mu dostalo, a tak přešel k oknu a vyhlédl ven na nepříliš zajímavé město. Taky co mohl čekat? Bylo to jen Mexiko.
„Bože, to je dobrota,“ zamlaskal spokojeně Bill a cpal si do pusy další malou čokoládičku.
„Bille,“ zkusil to znovu Tom. „Neměli bychom mít každý svůj pokoj?“
„Ne, proč?“ zděsil se blonďák nad tím zvláštním nápadem.
„Co když se mamka bude chtít přijít podívat, kde bydlíme? Jak jí vysvětlíme, že spíme spolu?“ rozhodil rukama směrem k posteli s krásným stříbrně prošívaným přehozem.
„Nebude, a když náhodou jo, tak si něco vymyslíme,“ plácl sebou Bill do perfektně srovnaných polštářů. „Co je to s tebou? Jsi tak divný. Jsem z tebe vystresovaný a to pak začnu mít hlad.“
„Já nemám rád, když nevím, co je přede mnou,“ vysvětlil Tom a přešel ke svému kufru. Měl by ho vybalit a naskládat věci do skříně, nebo to ty tři dny vydrží tak, jak to je?
„Před tebou je dovolená, tak se uvolni a nic neřeš,“ chlácholil ho bratr a sledoval, jak Tom předchází od ničeho k ničemu a vyšiluje z toho.
„Když jedeš na dovolenou, tak máš mít plán. Program, kterým se budeš řídit.“ Tom také otevřel minibar a zkoumal, jestli tam po bratrově nájezdu něco zůstalo. Dát si vodku před setkáním s matkou mu nepřišlo jako dobrý nápad, takže ledničku zase zavřel.
„Když jedeš na dovolenou, tak si máš hlavně užívat a odpočinout si. Copak jsi nikdy nikde nebyl?“ kroutil Bill hlavou nad tímto neznámým tvorem, který měl být jeho bratrem.
„Já takovou dovolenou neznám. Když jsme někam letěli, vždycky jsme měli všechno naplánováno. Prohlídky památek s průvodcem, na hotelu nás zase bavili animátoři. Všechno bylo pod kontrolou. Teď jsme v Mexiku, nikoho tady neznáme a ani nevíme, kam máme jít.“
„Tome, pojď sem,“ poplácal Bill na volné místo na posteli. Tom bez řečí poslechl a posadil se na kraj zády k němu. „Program je takový, že nebudeme dělat nic. Jen se tak poflakovat. Dneska přijede mamka a společně povečeříme v hotelové restauraci. Zítra se zajedeme podívat na to místo, kde bydlí, a jinak si budeme prostě užívat jeden druhého jo? Je to dobrý plán?“
„Asi jo,“ uvolnil trochu ramena Tom. Dotek Billovy malé ručky na jeho zádech ho uklidňoval.
„Máš teď hlad? Mamka přijde až tak za dvě hodiny,“ vyptával se dál starostlivě. Tom jen zakroutil hlavou.
„A co sprcha? Je ti nepříjemně z letadla?“
„Jo, to je asi dobrý nápad,“ pokýval Tom hlavou a představa horké vody mu hned zvedla náladu. Otočil se, aby vtiskl Billovi na rty polibek a pak už se odšoural do koupelny.
Bill se zavrtěl, aby se o malinko víc vmáčkl do polštářů a složil si ruce za hlavou. Tom byl s tím svým vyšilováním vlastně docela roztomilý. V Los Angeles je to sebejistý podnikatel a tady se mění v hromádku neštěstí jen proto, že nemá nikoho, kdo by ho vodil za ručičku. Bylo zvláštní poznat ho i z téhle stránky. Chápal, že velký podíl na jeho nervozitě má i setkání s matkou. Tak nějak počítal s tím, že ji v životě už mít nebude, když je dospělý, a najednou jede na dovolenou do místa, kde bydlí. Muselo to pro něj být těžké. Bill si udělal mentální poznámku, aby mu za všechno jaksepatří poděkoval. On sám se už mamky nemohl dočkat. Neviděl ji tak hrozně dlouho, a i když by to nahlas nikdy nepřiznal, opravdu mu chyběla.
Z přemýšlení ho vyrušilo šumění vody ve sprše a napadla ho geniální myšlenka. Rychle vyskočil z postele, shodil ze sebe tričko. Znal docela dobrý způsob, jak brášku rozptýlit a dodat mu potřebné uvolnění. Potutelně se culil, když jen v boxerkách proklouzl do zamlžené koupelny.
…
Když o dvě hodiny později vstupovali do prostorné restaurace, většina nervozity z Toma opadla. Nedokázal se však úplně zbavit toho divného pocitu, co mu ležel v břiše jako stočený had.
„Mami,“ vykřikl radostně Bill, až se několik hostů polekaně ohlédlo. Rozběhl se k ženě, která seděla u jednoho ze stolů přímo u okna. Místo, které by si Tom rozhodně nevybral. Bráška se rozběhl, nedbaje na to, že u toho vráží lidem do židlí. Skočil matce kolem krku a mocně ji zmáčkl. Tom se pomalu došoural až k nim a rozpačitě se ošíval. Měl by ji taky obejmout? Je její syn stejně jako Bill, tak by to pravděpodobně bylo vhodné. Simone očividně vycítila jeho rozpaky, takže to vyřešila tím, že k němu natáhla ruku. Tom ji vděčně stiskl a pak už se všichni posadili.
„Jsem tak hrozně rád, že tě vidím,“ štěbetal nadšeně Bill a tiskl při tom matce ruku.
„To já taky, miláčku. Je skvělé vás tady mít,“ přitakala Simone a usmívala se širokým vroucným úsměvem. „Jsi hodný, Tome, že jsi tohle umožnil,“ pohlédla na svého staršího syna.
„Víš, mami, tohle tak úplně nefinancuje Tom,“ vysvětlil Bill a kousl se do rtu. „Já jsem dostal svůj svěřenecký fond. Teda jen část. Ale dostanu i zbytek.“
„Svěřenecký fond? Ale jak to? Calvin? On? On ti dal svěřenecký fond?“ koktala zmateně matka zcela šokovaná tou novou zprávou.
Bill se dal do vyprávění toho, jak se to všechno seběhlo, že i on je právoplatným synem Calvina Kaulitze. Záměrně se vyhýbal těm ostřejším výměnám názoru, ale Simone z toho i tak pochopila, že všechno nešlo úplně hladce. Tom jim mezi tím všem objednal večeři, protože se do toho ponořili tak, že sotva vnímali okolí.
Tom už dojídal svou polévku a Bill stále mluvil, takže mu ta jeho jistě vychladla.
„Teď by ses měl zastavit a trochu se najíst,“ položil mu Tom ruku na předloktí, aby si získal jeho pozornost.
„Aha, jo jasně,“ zaregistroval konečně svůj talíř a popadl lžičku. Matka, která měla svůj talíř také skoro prázdný, teď obrátila pozornost k Tomovi.
„A co klub? Jde všechno dobře? Jak to tam Billovi jde?“
„Eh, mami, víš,“ začal znovu Bill, ale tom jej zastavil jedním přísným pohledem a ukázal na jeho plný talíř. Bill svěsil ramena a dal se do jídla.
„V klubu to jde dobře. Chystám tam pár malých změn. A Bill už tam nepracuje. Nebylo úplně vhodné, aby můj bratr dělal pingla. Takže když se to provalilo, přestal tam pracovat,“ pustil se do vysvětlování pro změnu Tom. Na matčině tváři se usadil nepřístupný výraz. Očividně s tímhle postojem nesouhlasila. „Ale můžu tě uklidnit, že na něj pořád dohlížím,“ dodal, aby zmírnil napětí.
„Bydlím u něj,“ vyhrkl Bill rychle mezi jednotlivými sousty.
„Taky mi pomůže vyplatit Calvina, takže na něj chci část klubu přepsat.“
Simonino obočí vyskočilo, div že se nedotklo linie jejich vlasů. Těkala pohledem od jednoho ke druhému a snažila se všechny informace nějak zpracovat.
„No, to je spousta novinek,“ řekla nakonec.
„Ale je to v pohodě, mami. Vážně,“ ujal se slova znovu Bill, a Tom věděl, že teď už nikoho nepustí ke slovu. Mluvil prakticky celou dobu, co do sebe cpal brambory s lososem, a i když si všichni objednali kávu. Líčil matce detaily jejich společného bydlení, i když pochopitelně ne všechny. Vyprávěl jí o Chloe i o Tomově dětském pokoji. Zahlcoval ji historkami z uliček L. A. Tom si říkal, že už toho Simone musí mít dost a příšerně se nudit. Ale ona stále nadšeně přikyvovala a věnovala mu svou plnou pozornost. Upřeně zkoumal její tvář a snažil se ji nachytat při tom, že nadšení jen předstírá, tak jak to někdy dělal otec, ale nic takového tam nenašel. Ona to opravdu všechno chtěla slyšet.
„A máš nějakého přítele?“ položila nakonec otázku, které se děsí všechny děti.
„Bože, mami, kolik mi je? Čtrnáct? Na to se mě neptej,“ durdil se Bill, i když bylo znát, že mu to vůbec nevadí. „S někým se vídám, ale není to nic zvláštního,“ přiznal a šlehnul krátkým pohledem po Tomovi.
„A co ty, Tome? Nevím, jak to vlastně máš,“ zrudla matka. Bavit se o tom s Billem bylo přirozené, protože jej znala celý život, ale položit tuhle otázku Tomovi, zvlášť když si nebyla jistá jeho orientací, byl poněkud jiný šálek kávy.
„Já jsem gay,“ řekl Tom a uvědomil si, že je to poprvé, co to takhle nahlas a veřejně pronesl. „A někoho mám.“
Bill se na židli zavrtěl a najednou jej moc zajímala váza stojící uprostřed stolu.
„Ach bože, dívejte,“ vyskočil zničehonic ze židle a ukazoval skrz okno ven na muže, který tlačil jakýsi vozík plný náramků a podobných šperků. „Musím si jít jeden koupit,“ prohlásil Bill a zmizel jim z dohledu. Mezi Tomem a matkou zavládlo rozpačité mlčení. Tom se styděl za to, jak se k ní choval při posledním setkání. Sám by si to nepřiznal, ale moc mu záleželo na tom, aby spolu vycházeli. Už jen kvůli Billovi.
„Vypadá šťastně,“ přerušila trapné ticho Simone.
„Jo, on se umí radovat z maličkostí,“ pousmál se Tom a nervózně žmoulal v ruce svůj látkový ubrousek.
„Myslím, že je to hlavně tvoje zásluha,“ ocenila jej upřímně. „Přiznám se, že když jsem ho nechávala v L. A., měla jsem v hlavě plno katastrofických scénářů, ale tohle překonalo všechna má očekávání. Vidím, že jste se opravdu sblížili.“
„No jo,“ pokrčil Tom rameny. Nevěděl, jak by tohle měl komentovat. Říct něco jako: „Ano, v posteli je nejlepší, jakého jsem kdy měl,“ pravděpodobně nepřipadalo v úvahu.
„Bránil jsi ho před Calvinem. To opravdu oceňuju. Čert vem prachy. Jsem vážně ráda, že se máte rádi.“ Do očí jí přitom vhrkly slzy, a tak si je spěšně setřela. Tom začínal být v koncích a tak pohlédl stranou a v duchu se modlil, aby se Bill, co nejrychleji vrátil.
„Já jen… Děkuju,“ uzavřela to nakonec Simone. Tom se na ni jen krátce usmál a nijak to nekomentoval.
„Koukněte, co mám,“ ukázal Bill obě svá obtěžkaná zápěstí, když se k nim znovu připojil. „Tyhle jsou pro Chloe,“ zacinkal levou rukou. „Myslíš, že se jí budou líbit?“
„Jo, pokud si někdy bude chtít založit mexickou kapelu, aspoň bude připravená,“ popíchl ho vesele bratr. Bill na něj vyplázl jazyk a posadil se zpět na svou židli.
„Myslím, že je na čase se vrátit zpátky,“ mrkla Simone na hodinky na zápěstí. „Mám to odsud docela daleko.“
„Tak brzo?“ posmutněl Bill, pak přelétl pohledem z matky na Toma a zamračil se. „O čem jste tady mluvili?“
„O ničem,“ vyhrkli oba najednou, čímž se dost prozradili.
„Billy, jsem unavená. Zítra se uvidíme,“ pohladila ho po tváři. Vstala a vtiskla mu polibek na čelo, pak na chvilku zaváhala a sklonila se k Tomovi. Přiložila ústa i na jeho čelo a vděčně se na něj usmála.
„Užijte si večer a nepijte tequillu. Tady to má větší grády než ve státech,“ varovala je.
„Toho se nemusíš bát,“ zabručel Tom a přiložil si ruku na břicho. Byl si jistý, že už nikdy nedovolí tequille, aby mu provedla to, co posledně.
Matka se rozloučila, propletla se mezi stolky a byla pryč.
„Všechno dobrý?“ ujišťoval se Bill.
„Jasně, že jo. Budeš se divit, ale vydržím se svou matkou deset minut o samotě. Strávil jsem s ní pár víkendů, takže jsem na to byl celkem připravený,“ odpověděl Tom s nadsázkou vepsanou ve tváři.
…
Tom ležel na zádech na pohodlném lehátku a nechal slunce, aby se mu zavrtávalo do všech pórů. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy nechal své tělo takhle vystavené hřejivým paprskům. Natolik se ponořil do práce v klubu, že si zapomněl i užívat. Kdy naposledy proflákal celý den na pláži se surfovacím prknem? Určitě to bude déle než rok, a to přitom surfování miloval jako nic na světě. Prohlédl si svou pokožku a musel uznat, že vypadá jako by žil někde na severním pólu a ne ve slunném L. A. Konečně chápal přirovnání být bílý jako sýr. I Bill měl kůži opálenější než on. Rozhodl se, že jakmile se vrátí domů, opráší prkno a vytáhne brášku ven.
Posadil se, aby se po tom malém ďáblovi porozhlédl, a našel ho, jak se opírá o kraj bazénu a popíjí svůj koktejl.
„Myslíš, že odtamtud někdy vylezeš?“ poškádlil ho vesele.
„Budu tady tak dlouho, jak jen to půjde,“ zašklebil se Bill přes své sluneční brýle a znovu nasál nápoj brčkem.
„Měl by ses taky usušit, než pojedeme. Mokrého tě do letadla nepustí,“ usmál se Tom a hledal svůj mobilní telefon, aby si brášku mohl vyfotit. Simone měla pravdu. Takhle šťastně nevypadal už hrozně dlouhou dobu. Lehl si zpátky na lehátko a otočil se na břicho, aby si prohřál i záda. Měli ještě spoustu času, letadlo jim letělo až za pár hodin, a tak se rozhodli, že poslední chvíle dovolené stráví lenošením u bazénu. Tom začal propadat do lehké dřímoty, když se mu něco mokrého a studeného uvelebilo na zádech.
„Bille,“ zamumlal v polospánku. Bráška se na něj celou svou váhou položil a ruce mu zastrčil pod hrudník. Tom cítil, jak se rozkrokem tiskne k jeho zadku, a zaznamenal, že na to jeho vlastní klín začíná reagovat. „Někdo nás uvidí.“
„No a? Copak nemůžu trochu zchladit svého bratříčka?“ zašeptal mu smyslně do ucha.
„Jenže to je pravý opak toho, co teď právě děláš,“ zamručel Tom, kapky s Billova těla mu stékaly po bocích, až mu z toho naskočila husí kůže. To, že se mu blonďák vrtěl na zadku a dýchal mu do ucha, na to jistě také mělo vliv.
„Jsi hrozně sexy. Nemohl jsem odolat,“ složil mu Bill poklonu, mocně se přitiskl k Tomovu zadku, až se musel kousnout do rtu, aby hlasitě nevzdychl. Pak poslušně slezl dolů a položil se na vedlejší lehátko. Honem si před plavky přehodil ručník, tak aby nikdo neviděl, jak moc to s ním zamávalo.
Tom byl vděčný, že leží na břiše a nemusí maskovat svůj tvrdý penis tisknoucí se do matrace. Otevřel jedno oko a zkontroloval Billovo počínání. Bráška nenuceně upíjel ze svého drinku a rozhlížel se po ostatních hostech hotelu. Nikdo jim naštěstí nevěnoval žádnou pozornost.
„Byl jsem včera vážně překvapený, když nás Simone vzala do toho komplexu,“ zvolil Tom neutrální téma, aby odvedl jejich hříšné myšlenky jiným směrem.
„Proč?“ podivil se Bill.
„Věděl, jsem, že dělá pro nějakou charitu, ale starat se o tolik dětí. To je neuvěřitelné a hrozně statečné. Myslel jsem, že dělá jen nějakou pomocnou sílu a ne, že těm dětem připravuje takový program,“ rozvíjel svou myšlenku dál.
„No jo, ty děti nemají rodiče. Žijí v děcáku a tady to chodí trochu jinak než ve státech. Nikdo je nevede k žádným zájmovým kroužkům. Hlídají, aby chodili do školy a měli co jíst, ale je jich tolik, že na víc se nevzmůžou. Mamka se snaží, aby věděli, že život je i zábava,“ pokrčil rameny Bill, jako by starat se o sirotky byla ta nejpřirozenější věc na světě. „Mamka byla vždycky taková. Pořád pomáhala těm, co to potřebují.“
„Zpívá a hraje na kytaru. To jsem nevěděl,“ přiznal Tom a uvědomil si, jak málo toho o své matce ví.
„Jo, to mám po ní,“ zazubil se Bill samolibě. „Teda to zpívání. Na kytaru nemám dost trpělivosti.“
„Já hraju na kytaru,“ zamumlal Tom a napůl doufal, že se to ztratí v šumění bazénu.
„Vážně?“ obrátil k němu bratr obličej. „Nikde jsem ji neviděl. Ani v bytě, ani ve tvém starém pokoji.“
„Protože už ji nemám,“ povzdechl si Tom a posadil se. Nasadil si sluneční brýle a zahleděl se do dálky. „Rozmlátil jsem ji po jedné hádce s Calvinem. Vadilo mu, že na ni hraju, tak jsem ji shodil z vrchního schodiště. Můžu ti ukázat díru v podlaze dole v hale. Zpětně teď chápu, že mu to asi připomínalo Simone. Hrál jsem jednu písničku od Coldplay a on přiběhl ke mně do pokoje a zuřil. Tak jsem ji hodil přes zábradlí.“
„Mamka miluje Coldplay,“ přikývl Bill na znamení, že to všechno dává smysl.
„Každopádně to, co dělá s těmi dětmi, je úžasné. Bylo vidět, že je ten hudební kroužek hrozně baví a že ji mají opravdu rádi.“
„Jo, to je celá ona. Každého si získá,“ rozzářil se Bill.
„Stejně jako ty,“ ocenil brášku Tom a usmál se na něj.
„Vy taky nejste k zahození, pane Kaulitzi,“ oplatil mu úsměv a měl sto chutí stulit se mu na klíně.
Tom se ztratil v myšlenkách o předchozím dni. Simonina práce byla vskutku obdivuhodná. Starala se o všechny ty děti i mimo kroužek, a to prakticky jen za ubytování a stravu. Byla naprostým opakem Calvina, který jen hrabal peníze, a záleželo mu jen a jen na sobě. Nechápal, jak se ti dva vůbec mohli dát dohromady. To manželství muselo být odsouzeno k zániku ještě dřív, než začalo. Ale vznikly z něj dvě děti. On a Bill. Bráška byl Simoninou dokonalou kopií. Byl hodný a vřelý. Nikdy by nikomu neublížil a všichni si ho hned oblíbili. Byl naivní, ale takovým způsobem, který lidi nutil se o něj postarat a chránit ho před vším zlým. Aspoň tak to Tom cítil. Ale co on? Má některou z těchto vlastností, nebo jej soužití s Calvinem zkazilo natolik, že nedokáže být tak milující. Byl jako otec? Chamtivý a sobecký? Tvrdý a neústupný? O kolik jinak by vypadal jeho život, kdyby on bydlel s matkou a Bill s otcem? Byl by teď někde v Mexiku a učil hrát děti na kytaru, nebo by byl stejný, jako je teď? Je jisté, že Bill by skončil někde v psychiatrické léčebně, protože Calvin by ho zničil. Možná nakonec bylo dobře, že to takhle dopadlo.
„Proč myslíš, že já jsem šel s Calvinem a tys zůstal se Simone?“ zeptal se, když už myšlenky byly příliš neodbytné.
„No to je očividné, nemyslíš?“ pronesl bezstarostně Bill. „Tys byl pravděpodobně víc sportovně založený, bavily tě klučičí věci a já jsem si radši zpíval a maloval. Myslím, že to bylo Calvinovo rozhodnutí.“
„To máš asi pravdu,“ zamumlal si Tom spíš pro sebe a znovu pomyslel na matku. Ne ten okamžik, kdy se předchozí den loučili. Stiskla ho v pevném objetí, ani vteřinu nezaváhala. S Billem sice prožila celý jeho život, ale tím objetím mu dala najevo, že je pro ni synem stejně jako on. Ucítil náhlé pálení v krku a do očí se mu draly slzy. Odkašlal si a zhluboka se napil ze svého vlastního drinku. Stačí pár měsíců s Billem a už se z něj stává stejná měkkota. Když se nad tím zamyslel, zjistil, že mu to vůbec nevadí.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Nádherna. Tu dovolenou si kluci zasloužili a koukám, že si ji taky náležitě užili. Pořád se opakuju, ale miluju jací kluci spolu sou. K pomilování.
Maminka. Tohle je myslím hodně bolestivé téma pro Toma (jak se na konci kapitolky taky ukázalo). Nedovedu si to vůbec představit jak z pohledu Tomova, tak z pohledu jejich maminky. Nedovedu si představit, že bych neměla ty své bobku u sebe. Hrozně smutné. Asi bych to tak nějak neřešila, protože to máš napsané tak moc krásně, žádná velká deprese, jenom smutek z promeškaného času a ztracených okamžiků, ale tím, jak je to napsané mě to nutí nad tím dumat a dere mi to slzy do očí. Prostě jsem velký cíťa, když dojde na tyhle maminko-dítě věci.
Teda ale rozsekal mě dotaz Máš přítele? A jak to máš ty? Mno, s někým se vídám 😀 jejda, Simone, kdybys věděla zlato, tak se raději neptáš 🙂
A taky se musím svěřit se svými obavami. Tom měl divný pocit a já taky, bohužel už dlouho se nestalo něco negativního a já se toho bojím, miluju tuhle idylku, ale bojím se, že život je mrcha krutá, takže po smíchu přicházívá pláč… prosím prosím prosím, ať se mé obavy nepotvrdí
Becs, zlatíčko moje, moc děkuju za nádhernou kapitolku 🙂
Nádhera! ♥
Upovídaný Bill je rozkošný Bill! Moc jsem se u toho culila, protože si to dokážu živě představit! A ačkoli to Tom nepřizná, věřím, že jej hřálo na srdci, jak nadšeně Bill o všem povídá jejich matce a jak má potřebu říkat i ty nejmenší detaily. I ke mně to Billovo štěstí sálá! ♥
Pro Toma muselo být určitě trochu těžké a nervózní se vidět se svou matkou po takové době a hlavně po tom, jak se k ní choval naposled. Přesně jsem si myslela, že jednou bude Toma mrzet, že vyrůstal s Calvinem, a ne se Simone, protože v jednom okamžiku života si skoro všichni uvědomíme, že peníze nejsou všechno, hlavní je mít okolo sebe lidi, na které je spoleh a kteří nás milují. Stejně to ale Tom zvládl perfektně a už i za něj doufám, že jeho vztah s matkou bude jen sílit a sílit. Moc mu to přeji 🙂
Děkuji za překrásný díl! ♥
Krásna kapitolka kluci jsou zlatý a maminka perfektní.
Úžasná dovolená! Jen povalování na sluničku, žádný naplánovaný program, prostě lážo plážo = můj sen! Ale ne jen na pár dní, minimálně tak na měsíc!!! 😀
Moc se mi líbilo to jejich setkání se Simone a hlavně to Billovo nadšené vypravování. Ani nebylo těžké si jej u toho představit, protože on takhle nadšeně o všem vypravuje i v reálném životě 😀
Ale stejně jako holkám, i mně tohle přijde jako až moc velká idylka, takže se bojím toho, kdy se zase něco pokazí 🙁
A Simone tu její práci hrozně závidím. Něco takového by mně strašně bavilo! Jen na to bohužel nemám povahu…
Skvelá dovolenka. Som rada, že mal Tom možnosť Simone trochu spoznať. Neviem si predstaviť aké to pre ňu muselo byť príšerné, nemôcť mať pri sebe obidve deti…
Hmmmm… Pročpak mi asi tahle část přijde až podezřele v pohodě? To je asi poprvé, co mi nerozproudila krev 😀 Je to fajn trochu se zklidnit, tohle bylo příjemně odpočinkové.:) Ale jak říkám, něco mi na té idylce nesedí, něco ve vzduchu, ticho před bouří. Souhlas, holky!
Kluci, dávejte si bacha, něco se určitě chystá..!
Mně se hrozně líbí ta Billova povaha! Sebemenší detail, co dělá (tady třeba právě s těmi náramky), to mě jen jen utvrzuje v té jeho vrozené dětské radosti ve všeho, takové střeštiprdlo, ale v dobrém.:)
A taky mě celkem překvapil Tomův "oficiální" coming out! Páni. Atmosféra mezi ním a jeho mamkou by se určitě dala krájet, muselo to být hrozně těžké, když ji najednou teď (tu mamku) měl a měl si hned zvyknout. Ale ona je boží. Pravá máma, je hrozně fajn, že se teď vídají všichni tři.
A teda… Má cenu vůbec komentovat, jaký Kaulitz senior idiot? Pokud k tomu neměl dobrý důvod, pak nechápu, proč je prostě takový… na syna, na všechny. Že to bylo jeho rozhodnutí, že Tom bude s ním a Bill s mamkou, to mě nepřekvapuje. Prostě sobec. Napadlo mě, jestli bych doufat, že se někdy změní v toho hodného, ale to je asi marné, člověka nezměníš, můžeš jen sám sebe…
No a ještě pokud jde o Simoniny otázky "na přítele" (hahahaha:D), tak by mě zajímalo, jak ještě dlouho ji budou vodit za nos a jestli jí někdy přiznají pravdu… bylo by to zajímavé.:D
Díky za kapitolu! Trošku se děsím, ale zároveň těším na to, co přijde, i když vím, že mě to možná rozhodí, pokud se stane cokoliv nepříjemného.:D Ale rozhodně se těším!!