autor: fyredancer
V půli cesty přes svou první mozzarellovou tyčinku to Bill konečně vzdal. „Co tě zdrželo po hodině?“ Zeptal se Toma a snažil se to podat s něčím, co byla pravděpodobně přehnaná nenucenost.
„Oh, uh…“ Tom se ošil a rukou si protřel šíji, pohledem přejížděl přes sluncem zalité nádvoří. Téměř snězenou pizzu položil zpátky na talíř.
Billovi poskočilo srdce nestabilním úderem. Pokud se mu Tom chystal říct, že získal číslo od nějaké další holky, tak asi bude zvracet, opravdu ano. Body navíc, pokud se mu to povede provést na Toma.
„… Moc mi nejde statistika,“ přiznal Tom nakonec. „Profesorka mě po hodině zastavila, aby si se mnou promluvila o mém výkonu v testech za poslední dobu.“
Bill zvedl obočí. To bylo to poslední, co čekal, že uslyší. Nenacházelo se to ani na jeho radaru. „Opravdu?“
„Jo, já… stojím v matice docela za hovno,“ řekl Tom s malým úšklebkem. „Loni jsem z ní musel odejít, pamatuješ? Pak jsem změnil obor, abych se matice vyhnul úplně… Táta byl tak naštvaný.“
„Myslím, že jsi měl na hovno učitele,“ řekl Bill bez obalu. „Jsi chytrý, Tome; není to tak, že bys nezvládl matiku. Jen ti to nikdy nikdo správně nevysvětlil.“
„Nabízíš se?“ Řekl Tom a pozvedl jedno obočí.
A tady to bylo. Ten koketní úsměv. Bill se nadechl. „No, já statistiku nikdy neměl, takže…“
„Já vím, já vím,“ řekl Tom a mávl rukou. „Tohle je něco, na co musím přijít já sám. Nechci propadnout a příští semestr to opakovat, víš?“
„Ty nepropadneš,“ řekl Bill s jistotou. Cítil náhlý příval dobré nálady a nechtěl se příliš šťourat v její příčině.
„Udělám, co budu moct,“ řekl Tom a znovu se ošil. „Statistika je… sakra, pokud se přes tenhle semestr dostanu s C, budu nadšený. Možná dokonce i D, hlavně když projdu. To je jedno. Chceš si po poslední přednášce zahrát kulečník?“
„Oh…“ Bill se zarazil, byl přistižeen nepřipravený. Zapomněl, že Tom má několikahodinovou mezeru mezi poslední přednáškou a tréninkem. „Nemyslím si, že můžu, já…“ Musím jít domů zmlátit sám sebe do bezvědomí. Stočit se do klubíčka a umřít.
„Máš úkoly?“ Dodal Tom bez výrazu.
„Ano,“ chytil se toho Bill vděčně, a pak zaregistroval Tomův záměrně neutrální výraz. „To není výmluva, Tome.“ Měl úkoly, a měl ve svém batohu stoh knih k tomu, aby to dokázal, a nemyslel si, že by dnešní odpoledne dokázal zvládnout tolik Tomovy blízkosti. Vtipné. Když si myslel, že se na něj Tom vykašlal, byla jeho blízkost vše, co chtěl.
„Jasně,“ řekl Tom rychle a upřel svou pozornost na tvrdý okraj z trojúhelníčku pizzy, který už snědl.
Bill si jej ještě chvíli měřil pohledem, vtáhl si spodní ret mezi zuby. Pak si povzdechl a přitáhl si k sobě druhou misku s mozzarellovými tyčinkami, připravený se do nich pustit.
„Bille?“ Řekl Tom po chvíli, právě když si Bill olizoval prsty po mimořádně velkém soustu sýra obaleného v omáčce. „Říkal jsi, abych se tě zeptal dneska, takže… se ptám.“
S široce rozevřenýma očima se Bill zarazil s kapající tyčinkou na půl cesty k ústům. „Um?“
Tom si olízl rty. Jeho tmavé oči byly nejisté, ale stále pevně zaměřené na Billa. „Včerejší noc. Jaké to bylo, pro tebe?“
„Oh. Bylo to, bylo to…“ Bill odložil své jídlo stranou a otřel si ruce. Chtěl sklopit hlavu, ale byl uzamčen do očního kontaktu s Tomem. Tep se mu zrychlil, hučení v krku a uších mu připomínalo tu intenzitu rozkoše, Toma pohupujícího se proti němu na modrém přehozu, oni dva pohybující se rychleji a rychleji, jak spěchali směrem k zapomnění. Byl to konec něčeho, bez ohledu na to, jak příjemné to bylo. Nyní mu Tom znovu věnoval ten protáhlý obličej, a Bill musel přestat utíkat a dát mu skutečnou odpověď. „Bylo to… neuvěřitelné,“ usadil se nakonec na tomto slově, byl upřímný, ale stále držel zpátky tu malou část sebe pro svou vlastní bezpečnost.
„Jo? Opravdu?“ Tomovy oči se rozšířily a jeho náhlý úsměv byl víc než jen úlevný, byl… šťastný? „Bille, já-„
„Ahóój, kluci, co nového!? Všude jsem vás hledal!“ Zajásal známý hlas. Andreas se usadil na jednu z volných židlí u stolu, batoh s žuchnutím položil na stůl a ihned se na židli zhoupnul. „Kde jste k čertu byli?“
Bill zamlaskal, zatímco Tom na Andrease zazíral s nečekaným projevem nepřátelství.
„Oba jsme se dnes do studentské budovy dostali trošku později, to je všechno,“ začal Bill a popadl svůj Snapple, když se stůl otřásl. „Tomova vina, samozřejmě…“ Lahev mu vyklouzla z ruky, skutálela se přes hranu stolu a roztříštila se o kamennou terasu.
„Sakra! Promiň!“ Vyjekl Andreas.
„Zatraceně!“ Zaklel Bill, když mu ovocná šťáva potřísnila boty. Popadl ubrousek a sklonil se, aby zachránil, co šlo.
„Bille, ne – počkej na školníka-“ začal Tom a vstal od své strany stolu.
„Do prdele!“ Vykřikl Bill a ucuknul, když se mu velký kus skla zařízl do ukazováčku. „Zatraceně, Andreasi!“
„Hej, já jsem tě nepořezal,“ bránil se Andreas.
Bill zvedl ruku, aby si vložil krvácející prst do úst, a Tom se ocitl vedle něj, vzal jeho ruku do svých v jemném, ale pevném sevření, a zkoumal ji. „To nedělej,“ káral ho s intenzivním pohledem na Billově prstu. „Mohl by sis dostat sklo do pusy a pak bych tě musel vzít na pohotovost.“
„Mohl bych se tam vzít sám,“ zamumlal Bill, tvář se mu zahřála. Byl snad malé dítě?
„Jasně, ale to není podstatné.“ Tom vytáhl kapesník z Billova uvolněného sevření, poskládal ho a po důkladném vyšetření ho přitlačil k Billovu prstu. „Podrž to. Není to tak hluboké, aby to potřebovalo stehy. Musíš na to tlačit, tady.“
Bill tupě přikývl a držel si ubrousek na prstu. Nebolelo to, zatím; pravděpodobně proto, že ve skutečnosti neviděl samotný řez. Sotva rozpoznal první záblesk červené na své kůži. Zůstal na místě, zatímco Tom zamířil ke svému batohu a vyhrabal z něj bílou lékárničku označenou červeným křížem.
Andreas se rozesmál. „Tome, ty šílenče,“ řekl. „Nemůžu uvěřit, že s sebou nosíš lékárničku.“
„Drž hubu,“ odsekl Tom a pevně sevřel čelist. Vrátil se k Billovi s malou vrstvou gázy a náplastí. „Samozřejmě, že jsem připravený. Jsem certifikovaný pro první pomoc v traťovém týmu. A občas to přijde vhod, nebo ne?“
Bill nic neřekl a jen držel, jak se Tom zabýval jeho krvácejícím prstem. Zasyčel a odvrátil pohled, když Tom s maximální péčí sundal kapesník, prst mu potřel něčím, co zaštípalo, a nakonec ho zavázal.
„Tak,“ řekl mu Tom. „Hotovo. Jsi v pořádku?“
Bill se setkal s jeho pohledem a našel v sobě pro Toma úsměv. Byl to jeho kamarád a postaral se o něj; to stačilo. Muselo to stačit. „Jo, díky.“
Tom naklonil hlavu na stranu. Nemračil se, ale opravdu se na Billa znovu díval. Pustil jeho ruku a zvedl svou vlastní, jako by se chtěl dotknout Billovy tváře. „Bille?“
„Hej, Tome!“ Řekl Andreas, jeho hlas se nesl napříč terasou, hlasitě a vesele. „Nemáš být v jednu hodinu na druhé straně kampusu?“
Tom ucukl a zkontroloval si na hodinkách čas. „Sakra! Musím jít.“ Spěchal pro svůj batoh a ohlédl se přes rameno na Billa. „Já, ehm, napíšeš mi později? Nebo já ti napíšu, to je jedno, já…“
Bill, který začal s lehkým úsměvem, se už na Toma široce zubil při jeho koktání. „Jo, později,“ souhlasil a mávl na něj zavázanou rukou.
„Je dobře, že chodíš na běh! Utíkej, Tome!“ Zavolal za ním Andreas.
Tom po něm vrhl nevraživý pohled, jednou rukou si potáhl kalhoty a rozběhl se přes nádvoří.
Bill se rozesmál a posbíral své vlastní věci. „Taky mi v jednu začíná přednáška,“ řekl Andreasovi. Naštěstí ta jeho se nacházela hned ve vedlejší budově. „Můžeš odnést naše tácky?“
Andreas protáhl obličej.
„Prosím?“ Přemlouval ho Bill. „Můj ubohý prst, pořád to bolí.“
„Jo, okay…“
„Díky!“ Řekl Bill vesele a pospíchal pryč, než mohl Andreas změnit názor.
Jeho odpolední hodina byl zábavný a poutavý hlasový seminář, který ho nikdy nezklamal. Bill byl rád, že si ho nastavil do svého poobědového rozvrhu, protože ho udržoval čilého a v pohybu, a on si užíval vyřvávání oplzlých starých irských písní, které měl jejich učitel zjevně rád. V době, kdy hodina končila, se široce zadýchaně usmíval a neměl zrovna náladu na to, aby se zavřel v knihovně s hromadou zaprášených knih a s žádnou společností.
Bill zamířil k nádvoří a vylovil z kapsy svůj mobil. Měl tam jednu nepřečtenou zprávu od Toma.
uvidime se pozdeji? po treninku
Bill zaváhal s palcem vznášejícím se nad tlačítkem.
„Bille! Hej, Bille!“ Zavolal na něj někdo ze strany.
Bill se zvědavě ohlédl – připadalo mu, že ten hlas poznává, ale znal spoustu lidí. Okamžitě se přistihl, jak se usmívá. „Ahoj, Georgu!“ Zamával na staršího studenta.
Georg se utábořil nedaleko jednoho z chodníků, byl natažený na velké, kostkované zlato modré dece, což byly jejich školní barvy, a vedle něj ležela hromada knih a něco, co vypadalo jako hnědá svačinová taška. Georg ho mávnutím přivolal k sobě.
„Jsi na cestě na přednášku, nebo máš chvilku čas posedět a vychutnat si čerstvý vzduch?“
„Ááách, myslím, že mám pár minut ke strávení s někým, kdo má vlasy téměř stejně tak dobré jako já,“ protáhl Bill, přišel blíž a shodil si batoh z ramene do jedné ruky.
Georg se na něj ušklíbl a přehodil si své po ramena dlouhé vlasy přes jedno rameno v poněkud honosném švihu. „Téměř? Tos mě počastoval chabou chválou.“
„Ty snad bereš i hodiny Shakespeara,“ poznamenal Bill a poskládal se na jeden roh Georgovy deky.
„Jo, šetřil jsem si je do posledního ročníku. Lehce získané A,“ svěřil se Georg s dalším úšklebkem.
„Chytrý tah,“ pochválil ho Bill. „Teď můžeš proplouvat posledním ročníkem jen díky svému dobrému vzhledu.“
„Takový byl plán,“ řekl Georg. Zazubil se na Billa a zavrtěl obočím. „Co, na to už nemáš žádnou odpověď?“
„Jsem moc líný,“ přiznal Bill, opřel se o loket a přehraboval se v tašce, aby našel své brýle od Diora. Posunul se na dece, zasténal, když mu v zadku varovně zapulzovalo, a změnil polohu, aby opřel svou váhu raději na stehno. „Kromě toho, někdy mám pocit, že si to schválně všechno připravuješ, a to tomu ubírá polovinu celé zábavy.“ Mrkl.
„Už jsi víc přemýšlel o té Lehardtově soutěži?“ Zeptal se ho Georg a změnil tak téma se skleslým zazubením.
„Uf,“ řekl Bill. „Jsem dobrý v textech, ale stojím za hovno v tom, abych k tomu vymyslel přijatelnou melodii. A musel bych si najít doprovod… je to hodně práce, vážně otrava.“ Letmo pomyslel na Toma, ale Tom dal jasně najevo, že hraní na kytaru je něco, co nesdílí snadno s ostatními.
„Takže to nestojí za to?“ Poznamenal Georg. „Protože to není snadné, je to hodně práce?“
„To jsem neřekl,“ protestoval Bill nazlobeně. Naklonil se na dece k jedné straně a rozhlédl se po nádvoří. Musel si jednou rukou zastínit oči, a to i přes vynikající funkci svých slunečních brýlí.
„Okay, okay,“ řekl Georg s uklidňujícím gestem. Natáhl se ke své hnědé svačinové tašce a pootočil ji. „Koláček?“
Na okamžik si Bill pomyslel, že jej chtěl Georg nazvat novou přezdívkou, a vykulil oči a málem vyjekl smíchy. Když se taška otevřela, Georg vytáhl koláčky a Billův výraz se změnil.
„Georgu,“ Zabroukal Bill a sepjal ruce. „Ty jsi můj nejlepší kámoš. To jsou moje druhé nejoblíbenější na celém světě!“
„V každém případě jsem ti chtěl nabídnout,“ řekl Georg se smíchem a nabídl mu dva. „Nejlepší přátelství za cenu koláčku, vážně? Moc rád bych věděl, co dostane ten první nejoblíbenější.“
S píchnutím viny Bill pomyslel na Toma, zatímco žvýkal koláček. On i Georg oba věděli, že Bill jen vtipkoval, ale vyhlídka, jak sám sebe prodává tak levně, je nějakou chvíli užírala.
„Vypadáš smutně,“ poznamenal Georg po chvíli. „Nějak… vyspěleji. Stalo se něco? Něco je jinak… Jako bys vypnul své sexy vibrace nebo tak něco. Pěkný outfit, mimochodem.“
„C-co!?“ Vyprskl Bill a pustil koláček. Drobečky mu popadaly po celých jeho umělecky potrhaných černých džínách a on ze sebe vydal pohrdavý zvuk. „Já, ehm… nic se nestalo! Nevím, o čem to mluvíš!“
„Okay,“ řekl Georg a pochybovačně se na něj podíval. Poté, co dojedl svůj koláček, se rozzářil. „Hele, pokud nemáš v pátek nic na práci, chtěl bys jít se mnou do města na live show?“
„Oh,“ Bill se kousl do rtu. „Pátek…“ Pátek je pivo a filmy s mými nejlepšími kámoši, chtěl říct, ale najednou se obával, že tím, že měl s Tomem sex, jejich páteční večer zničil. Opravdu by dokázal sedět na gauči po Tomově boku, a přehrávat si v hlavě celou jejich společnou noc, zatímco by se snažil pít, dokud by nezapomněl, jaké to bylo, být s Tomem tak mnohem intimněji.
„Není dobrý,“ konstatoval Georg.
Bill zbledl. „Co? Oh… chci říct, ne, opravdu ne. Pátek není dobrý.“
„Někdy bys měl přijít na živé vystoupení,“ pozval ho Georg. Přátelsky se na Billa usmál.
„Ty budeš hrát?“ Zeptal se Bill a zvedl obočí.
„Jo,“ odpověděl Georg.
„No, možná někdy přijdu,“ řekl Bill, zvedl si sluneční brýle vysoko na čelo a přivřel oči v úmyslném flirtu. Zazubil se a podal Georgovi svůj telefon. „Vypadá to, že ještě nemám tvoje číslo.“
Jak telefon opustil jeho prsty, Bill vzhlédl k nádvoří a jeho oči se zaměřily na postavu Toma zamrzlého na místě mezi dvěma kroky. Mžoural nahoru Billovým směrem – mířil snad k němu? Jejich oči se setkaly, Tomův výraz byl temný, nečitelný. Když Bill zvedl ruku, aby zamával, Tom ostře zabočil doprava a odkráčel s hlavou skloněnou.
Bill zamrkal, znovu si nasadil brýle na oči. Co to k sakru?
Telefon mu v ruce zazvonil, když mu ho Georg podal nazpět, a Bill si povzdechl, nepřekvapený, když našel novou zprávu od Toma.
to nic. mam ukoly
Bill zasténal a odhrnul si ofinu z obličeje. Co by to vůbec zahrnovalo jít po tréninku k Tomovi? Tom by se osprchoval a byl by celý tak lákavý, zahráli by si několik kol v Rock Band, Tom by pronesl svůj obvyklý vtip o vyhonění šedesáti chlapů a Bill by se omluvil a odešel, než by zemřel zahanbením. Ne. Bill zjišťoval, že věci se už nemohly vrátit do normálu, opravdu ne, takže několik změn bylo v pořádku.
„Děje se něco?“ Zeptal se ho Georg.
Bill zaskřípal zuby pod svým zářivým úsměvem. „Vůbec nic,“ popřel. Pouze úplně všechno. Nějak musel přijít na to, jak to spravit.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Zdá se to jen mě nebo Tom tak trochu žárlí na Georga? Řekla bych, že jednonoční bouchač by se rozhodně nebránil udělat ze sebe dvounočního bouchače. A pak tří, čtyř atd. 😀
Blbý, že neměli možnost si pořádně promluvit. Jsem si jistá, že by se Billovi líbilo, co mu Tom chce říct.
Moc děkuji za překlad Zuzu
Ty dva kolem sebe chodí jak kolem horké kaše hlavně Tom.
Tom nemá veľa trpezlivosti, to sme už zažili a ani teraz ako sa zdá, na nič nečaká a radšej utečie akoby začal pomalšie premýšľať a riešiť veci. Dúfam, že tá rozpačitosť medzi nimi čoskoro zmizne… ďakujem za kapitolu.
Ha, veď som to vravela celý čas – Tom je v tom až po uši! Ďakujem za preklad, 😙
Také se mi zdá jakoby Tom žárlil na Georga a já si myslím, že je to dobře! Pořád přemýšlím nad tím, jak to celé bere Tom a zda si sám uvědomuje, že Bill pro něj není jenom kamarád, ale něco víc. Všechno tomu nasvědčuje, tak snad o tom ví i Tom. 😉 Jen mě docela pobavilo, jak měl trošku uražené ego a napsal Billovi, že večer teda nic. 😀 Ach jo..!
Každopádně strašně moc děkuji za další skvělý překlad! ♥
To je tak očividné! Tom ho má fakt rád a myslím, že už párkrát aj smeroval k tomu to Billovi povedať alebo aspoň naznačiť, ale vždy sa čosi stane a buď Bill utečie alebo príde Andreas alebo čo 😀 každopádne je Tom jasný