autor: Haylzee
Dnešní překlad aktuálně nejnovější povídky od Haylzee si pro vás připravila Vanity Blair, tak si to užijte a komentujte. Díky, Vanity. J. :o)
Motto: „Tom je nemocný, ale je to Bill, kdo strádá.“
Byl to Tom, kdo byl nemocný, ale stejně tak to mohl být Bill. Přesunul svůj pohled z jeho usmívající se tváře, která na něj dychtivě zírala, a nechal své dvojče se s tím na moment vypořádat. Bolelo ho vidět a cítit utrpení, které Toma trápilo už týdny; všechno zhoršovala skutečnost, že musel jít na jeviště, že musel pracovat, i když – jak Billovi prozradil, všechno, co chtěl udělat, bylo stočit se do klubíčka a spát několik dní, nebo alespoň do té doby, než se přestane cítit, jako by jej srazil náklaďák.
Ohledně toho všeho nemohl Tom nic dělat, což způsobovalo větší trable hlavně Billovi. Zrovna dokončili kompletní produkci jejich nového alba a byli připraveni na jejich první pořádné živé vystoupení. A tak moc, jak mizerně se Tom cítil, tak stále dohlížel na všechno, co se show týkalo. Přestávku si bral jen na Billovo naléhání, i když se to stěží dalo nazvat přestávkou, když to zahrnovalo obveselování fanoušků, kteří se hromadili v jejich malé šatně, a nad všemi a vším se rozplývali.
Nikdo by Toma nemohl vinit, kdyby jen seděl v rohu a nechal Billa odvést všechnu práci, ale i přestože by si to nahlas nikdy nepřiznal, Tom si prostě nemohl pomoct, aby občas Billovi neskočil do řeči a příležitostně neprohodil nějaký sprostý vtip, nebo se nezapojil, když se hlavním tématem diskuze stala hudba, což všechny mile překvapilo. Bill jim nabídl možnost zeptat se na cokoliv, a vypadalo to, že fanoušci chtějí mluvit o hudbě, set listu a v duchu se usmál, když Tom automaticky poskytoval všechny odpovědi. Jeho vášeň pro hudbu tak nakopala touhu zalézt do postele.
Bill v legraci navrhl, aby Tom vytáhl i svého ptáka a nechal si ho kolem dokola potetovat, a poté, co se společně zasmáli, ucítil, jak mu zavibroval telefon. Sotva dokázal potlačit úsměv, když četl bratrovu zprávu.
„Pěkný pokus ;)“
Bill si povzdychl a mlasknul Tomovým směrem. Byla to pravda, když byl Tom nemocný, trpěl Bill jako nikdy. Vždy paranoidní, udržoval si Tom dostatečnou vzdálenost a snažil se zabránit přenosu bacilů na Billa, a Bill cítil, že prohrává. Nejenže mu chybělo Tomovo intenzivní šukání, které mu byl obvykle ochotný dopřát, ale chyběly mu i projevy náklonnosti, na kterou byl zvyklý. Chtěl se mazlit, chtěl cítit Tomův dech na svém krku a chtěl slyšet všechny ty sladké řeči šeptané do jeho ucha, zatímco se nikdo nedívá. A chtěl ty vláčné polibky, které měli vyhrazené pro chvíle, kdy byli skutečně sami. Bill to chtěl všechno.
Jedna z věcí, kterou Bill na svém dvojčeti miloval nejvíce, byla zároveň ta, kterou miloval nejméně, a to byl fakt, že Tom byl tak zatraceně zodpovědný. Bill moc dobře věděl, že i ve svém oslabeném stavu byl Tom dokonale schopný je oba udělat, jak to měli rádi, fyzicky byl Tom jako nějaký stroj, pokud šlo o předvádění se na jevišti nebo v posteli, ale odmítl se poddat své nebo Billově touze z obavy, že by Billa nakazil, a tour, na jejíž realizaci tak tvrdě pracovali, by se se skřípěním zastavila. Řekl Billovi, že dokud se nebude cítit 100% v pohodě, budou muset být trpěliví.
Bill miloval Toma, ale také miloval být milován Tomem, a nedostatek fyzické lásky jej pomalu doháněl k šílenství. Paradoxně to byl pravděpodobně Bill, kdo byl vyřízený jako první, přestože byl zdravý jako řípa.
Celá skupina byla zneklidněná a zvědavá, jak Tom zvládne celé vystoupení, ale Bill neměl žádné obavy. Tom se obrnil, jak se od něj očekávalo, a Billovi se podařilo zachytit jej při bubnovací sekvenci s Gustavem po zkoušce kostýmů, která proběhla v rekordním tempu. Pohled na Toma, jak bez námahy buší do bubnů, jej zanechával bez dechu a stejně tak žhavého a nadrženého, že by mohl sledovat zkoušku stále a stále dokola. Vzpomněl si totiž, jak si tak jednou kousal dolní ret a žádal Toma, aby to „udělal ještě jednou“, jen aby se ujistil, že to tak je správně, dokud si Tom konečně neuvědomil, o čem Bill mluví, a zavedl jej na místo, kde měli soukromí, aby mohl pro změnu bušit do Billa.
Ta vzpomínka nijak Billově současné situaci nepomohla, nezáleželo na tom, jaké narážky udělal, nebyl žádný způsob, jak přimět Toma zariskovat a dostat se blíž, a proto, co měl Bill v úmyslu, se museli dostat opravdu hodně blízko.
Po vystoupení byly dívky přivedeny zpět do šatny a Bill tak byl vyrušen ze svého neustálého kontrolování Tomova duševního i fyzického pohodlí. Docela se těšil na zpětnou vazbu od fanoušků, kterým se dařilo přiživit jeho ego a rozšiřovat jeho úsměv kočky Šklíby, když popisovali oblíbené části vystoupení nebo chválili kostýmy. Tom byl značně vyšťavený, Bill to připisoval směsici vyčerpání a pocitu, že si konečně mohl odpočinout, když byl dnešní večer za nimi. Koutkem oka se díval, jak bratr plaše hovořil s fanoušky o hudbě a jak mírně zvedl hlas, aby pozlobil Billa ohledně toho, že instrumentální část alba je prostě lepší.
Billa naštvalo, když před odjezdem objal některé dívky. Tak snadno kolem nich obmotal své ruce, aniž by to samé dopřál Billovi. Obyčejně by jej to tolik nedráždilo, chápal touhu nechat se od Toma obejmout, zvlášť když jeho bratr vypadal tak sladce a roztomile, ale Bill kolem sebe ty paže necítil už týdny a z pomyšlení na čas, který ještě do Tomova uzdravení zbýval, cítil v očích bodání protivných slz. Nejhorší část toho všeho byla, že Bill věděl, že nemá žádné právo cítit se rozmrzele a že to mohlo být ještě horší.
Došoural se k místu, kde Tom seděl na opěradle jedné z těch malých pohovek, vědom si skutečnosti, že mají jen pár minut času předtím, než se budou muset přesunout na závěrečné Q&A pro dnešní noc.
„Hey,“ zamumlal, tiše si povzdychl, když si Tom přetáhl mikinu, co měl na sobě, přes ústa. „Bože Tome, ty jsi tak paranoidní.“
„Víš, že nechci, abys onemocněl,“ ozvala se Tomova tlumená odpověď.
„Dýcháme stejný vzduchu už dvacet sedm let,“ řekl Bill suše. „Vážně není nic, co můžeš udělat, abys tomu zabránil, pokud se to stane.“ Všiml si pytlů pod bratrovýma očima, které poraženě klesly ještě níž, a Bill soucitně naklonil hlavu stranou. „Jak se cítíš?“
Tom zavrtěl hlavou a podíval se dolů, a přestože nebyli v místnosti sami, Bill natáhl ruku a pohladil bratra jemně po čele, potěšen, když Tom zavřel oči a opřel se do toho dotyku. A ještě více potěšen, když Tom zvedl ruku a nechal ji spočívat na Billově noze.
Bill se odvážil sklonit dolů a vtisknout polibek na temeno hlavy svého dvojčete, vdechoval jeho vůni a na chvíli se tomu poddával. „Jen Q&A a pár fotek, než vyrazíme, ok? Pak mám v plánu, aby nás Marcus dostal do autobusu a do postele s tebou.“
Tom přikývl a s povzdechem se postavil. „Nevím, proč mě všichni chtějí objímat,“ zabručel. „Varuju je, že jsem nemocný a nakažlivý, ale přesto se mě stále chtějí dotýkat.“
Bill se nad zmateným, rozkošně ospalým výrazem v bratrově líbezné tváři usmál. „Ano, je to záhada.“
***
Bill neflirtoval záměrně. Prostě se to stalo, když jeden pěkný fanoušek, který byl očividně trochu posedlý Tomem, požádal Billa, aby vstal a zatančil jim. Ten kluk byl tak sladký a Billovi bolestně chyběla pozornost. Tom si k němu dokonce ani nesedl, ani se na něj nedíval, prostě se od Billa odvrátil.
„Je zázrak, žes tam na něj neskočil,“ kňoural Tom schoulený na své palandě, zírající do zdi.
Bill se kousl do rtu, aby se nerozesmál. Tom nikdy skutečně nežárlil, nikdy to nebylo třeba, ale být nemocný a unavený a neschopen být v Billově blízkosti jej činilo ufňukaným a neurotickým, a protože se to stávalo jen zřídka, Bill si nemohl pomoci. Pobavilo jej to.
„Ale no tak,“ řekl, posadil se na kraj postele a rukou kreslil kruhy na bratrových zádech. „To nic nebylo, jen jsem byl milý.“
„Milý? Divím se, že tu není s tebou na tvé posteli.“
Drobný úsměv opustil Billovy rty, rychle zvedl ruku a zadusil v ní svůj smích.
„To proto jsi mě nazval courou?“
Tom se přetočil, jeho pochmurný výraz stačil, aby se Bill naklonil a pokusil se jej uchlácholit, ale Tom zvedl ruce.
„To byl jen vtip,“ zamumlal.
„Já vím, já vím,“ odpověděl Bill s úsměvem i přes osten odmítnutí. „Stejně jako ty víš, že jsem s nikým neflirtoval.“
Tom přikývl, stále vypadal mizerně. „Lehni si, ale tváří stranou.“
„Co?“
„Prostě to udělej.“
Bill si nehodlal nechat ujít jedinou příležitost k mazlení jakéhokoliv druhu a rychle udělal, co mu bylo řečeno. Tom přes něj přehodil paži a Bill cítil, jak mu jeho bratr vydechuje do vlasů, zatímco jeho prsty proklouzávaly mezi Billovy. I když ho nemohl vidět, cítil se Bill o mnoho lépe, byla to nejbližší věc podobná objetí, kterou od Toma v několika posledních týdnech dostal.
„Chci být s tebou,“ řekl Bill tiše.“
„A já chci být s tebou.“ Tom sevřel Billovu ruku. „Je to všechno, co chci, věř mi.“
„No tak, tedy…“ prosil Bill. „Vypadá to, že je ti líp.“
Tom si povzdychl. „Jsem maximálně na 40%. Pořád ještě bys mohl onemocnět.“
„Ale já tě potřebuju,“ řekl Bill, plně si vědom toho, že je to on, kdo teď fňuká. „Všechno, co tě zajímá, je tour.“
Tom jej jemně rýpnul do zad. „Myslíš, že je to všechno o naší tour? Cítím se vážně na hovno, opravdu si myslíš, že chci, aby sis tím prošel taky? Byla by to moje vina a s tím se vypořádávat nechci.“
Chvění v jeho břiše zesílilo, když na něj dopadla síla Tomových slov. Někdy zapomínal, jak moc jej Tom miluje. Dokonce i během posledních několika týdnů to byl Tom, kdo dohlížel na Billa, ujišťoval se, že má Bill dostatek odpočinku, nosil mu čaj a přesvědčoval se, že je Bill dostatečně oblečený, kdykoliv šel ven. Tom dělal všechno pro to, aby zabránil Billovi trpět stejnou bezútěšnou zkázou jako on.
„Chci tě políbit,“ řekl Bill přes nepříjemné bodání v krku.
„Já tebe taky,“ ujišťoval jej Tom. „Ale nemůžeme.“
„Můžu tě vykouřit,“ řekl Bill a zakřenil se. „Chci, aby ses cítil dobře.“
„Zešílel jsi?“ odfrkl si Tom, ale Bill mohl v jeho hlasu slyšet pobavení.
Bill zasténal do polštáře, natlačil se dozadu, aby se pokusil dostat k Tomovi, co nejblíže to bylo možné. „Brzy budeme s mámou, bude vědět, co dělat, aby ses cítil dobře. Vždycky to ví.“
Jeho oči se zavřely, jak mu Tom jemně přejel prsty po tváři. „Ty jsi ten, díky komu se cítím líp, to ty víš.“
***
Bylo jen málo chvil, kdy mohl Bill onanovat bez další stimulace předtím, než to začalo být nesmyslné a téměř nepříjemné. Měl štěstí, že mu tyto krátké chvilky v koupelně umožňovaly rychlé vyhonění, ale to, co Bill opravdu potřeboval, byla tak dobrá hodina času s Tomovým ptákem nebo alespoň s jeho prsty. V tomto bodě se musel spokojit s tím, co měl.
„Co je s tebou, protivo?“
Bill se ze své pozice na gauči podíval na bratra a zamračil se. Tomovi bylo mnohem lépe, téměř už neměl kašel a nepotřeboval každou chvíli odpočívat, ne víc než párkrát za den. Ale stále nechtěl nechat Billa přiblížit se tak, jak Bill potřeboval.
„Co myslíš, že se děje?“ zeptal se Bill chraplavě.
Tom měl alespoň tu slušnost, že uhnul pohledem a začervenal se. „Pro mě je to taky těžké.“
Bill rozevřel stehna a beze změny ve svém výrazu se na něj podíval. „Vážně? Jak těžké to je?“
Tom zavrtěl hlavou a s tichým smíchem zvedl Billův telefon, bez námahy jej odblokoval. „Měl by ses teď vidět,“ pořídil jednu fotografii a hodil telefon zpátky k Billovi.
Bill se stále mračil, sledoval, jak si Tom za krk položil láhev s vodou. Dokonce i láhev dostala víc kontaktu než Bill. Vytáhl se nahoru na gauč, stále se tvářil trucovitě.
„Fajn, jdem na to.“
„Ále, není to tak zlé,“ řekl Tom, jeho nálada se za posledních několik dní viditelně zlepšila. „V krku už mě tolik nebolí, teď je snadnější s tebou zpívat.“
Navzdory dřívějším stížnostem se Bill usmál, stále sentimentální z faktu, že Tom sám navrhl, že pro něj několik taktů na této tour zazpívá. To bylo něco, co nikdy dříve pořádně nezkoušeli, alespoň ne na veřejnosti.
„Tvoje oblíbená činnost,“ škádlil jej Bill. Tom si byl vědom dopadu jeho zpívání na jevišti, fanoušky dostával do varu a Bill na něj v jednom kuse házel zamilované a zbožňující pohledy.
Ucítil Tomovu ruku v dolní části svých zad, zatímco procházeli dveřmi.
„Druhá oblíbená.“
***
„Jsem na padesáti procentech, možná dokonce na šedesáti, přísahám. Nebude to trvat dlouho, než budu ok a budeme moct… ty víš.“
Bill zazíral na Toma a bez přemýšlení popadl jeho lékařskou roušku, na které Tom při jejich rande v autobuse trval. Vytáhl ji předtím, než ji pustil zpátky na jeho tvář. „Seru ti na padesát procent!“
„Au.“ Tom stáhl masku a poškrábal se na tváři, střelil po Billovi zraněným pohledem.
Bill se nadechl a překryl si ústa dlaní. „Ach můj bože,“ jeho sova byla tlumená rukou. „Je mi to moc líto, nevím, proč jsem to udělal. Ach Tome,“ odstrčil Tomovy ruce stranou a přejel prsty po tváři svého bratra.
„To je v pohodě,“ řekl Tom jemně. „Vím, že je to na prd.“ Vrátil roušku zpět na své místo a naklonil se ke svému batohu. Bill obrátil oči v sloup, když uviděl malou lahvičku s dezinfekcí, ale zarytě mlčel, když Tom tu věc svědomitě roztíral po jeho dlaních.
„Člověče, co byste dělali, kdybych vážně onemocněl,“ uvažoval Bill a hihňal se Tomovu zazírání, které mu bylo v odpovědi.
„Ani to nevyslovuj,“ zabručel Tom. Hodil dezinfekci stranou a přitáhl si Billa zády k sobě, aby mohli pokračovat v jejich útulné malé tajné chvilce.
Bill měl sotva nárok si stěžovat teď, když jej Tom konečně nechal se trochu přitulit, ale to mu nezabránilo čas od času kňourat. Po té znepokojivé překážce, kdy se Tomovi přitížilo, mohl Bill vidět i cítit, že se bratrův zdravotní stav každým dnem zlepšuje, jeho oči byly zářivější, úsměv širší. A to Billa nutilo chtít víc. Nelíbilo se mu, když Tom řekl fanouškům, že se cítí o moc lépe, ale jemu řekl, že to pověděl, aby zastavil to podlézání a byl zmatený, když to nevypadalo, že by to zafungovalo.
Bill se posunul, dokud se nemohl podívat do jeho tváře, a něžně se na něj usmál. Tom vážně neměl ponětí, jak přitažlivý je, dokonce i s tou směšnou rouškou.
Tom si v prvním okamžiku nevšiml, že se Billova ruka přes vnitřní stranu jeho stehna plazí směrem k rozkroku. V minulosti mu to Bill udělal rukou už nesčetněkrát, zatímco zkroucení společně sledovali nějaký pořad, takže mu nepřišlo, že by tam Billova ruka neměla co dělat.
Tom zasténal, pak rychle jeho ruku přesunul na stehno a prstem jej klepnul přes nos v napomenutí. „Bille,“ varoval jej, zakašlal, aby dokázal, že to myslí vážně.
„Co?“ zeptal se Bill. „Chci se tě jen dotknout, je to tak zlé?“ Billa dráždilo cítit Toma proti sobě, cítit jeho ptáka, horkého a tvrdého a pulzujícího v Billově sevření.
„Hodně zlé,“ odpověděl Tom s úsměvem schovaným za rouškou, a zahýbal očima. „Víš, jaký jsem. V jednu chvíli mě honíš a další věc, kterou si vybavím, jsou moje koule hluboko v tobě, jak popadám dech a líbám tě, kde to jen jde.“
Bill k sobě s bolestným zasténáním přitiskl stehna. „Kurva, nedráždi mě.“
„Promiň,“ řekl Tom a zašklebil se. „Taky to chci, sakra.“
„Myslím, že bych měl jít,“ zamumlal Bill a neochotně se posadil. „Zabíjí mě být tak blízko.“
„Neee,“ prosil Tom, škrábaje jeho paži. „Chci tě u sebe. Co můžu udělat?“
Bill nadzdvihl obočí. „Vyprstit mě?“
Tom s povzdechem spustil ruku. „Něco, co neskončí tak, že do tebe strčím péro?“ Bill zavrtěl hlavou a otočil se. „Mazlíme se spolu pořád,“ argumentoval Tom. „Nemůžeš prostě zůstat a zahřívat mě?“
S trochou láteření Bill souhlasil hlavně proto, že doopravdy nechtěl opustit pohodlí Tomovy náruče, a zčásti také proto, že vypadal tak sladce, mazlivě a smutně při představě, že by mohl bratr odejít. Bill se strašně vyděsil, když Tomovo zotavování začalo padat střemhlav dolů a lékař je varoval, že by mohl skončit v nemocnici, pokud nezvolní tempo. Měl přísně nakázáno zůstat v posteli, pokud to nebylo nezbytně nutné, aby byl někde jinde, a Bill byl velmi odhodlaný a neoblomný v zajištění toho, že bude Tom na lůžku.
„Víš, většina kluků, co znám, by nebyla schopná vydržet to tak dlouho,“ poznamenal Bill, když se znovu usadil vedle Toma. „Touhle dobou už by mě šukali.“
„Kdybys byl kdokoliv jiný, touhle dobou už bych tě šukal,“ řekl Tom a rukou hladil Billa ve vlasech. „Protože by mi bylo u prdele, jestli tě nakazím.“
Bill zavřel oči a otočil se, aby pohřbil svou tvář v horkosti Tomovy kůže na krku. „Nenávidím tě,“ šeptal proti odkryté pokožce.
„Máš na mysli, že nenávidíš, že mě miluješ,“ opravil jej Tom.
„To je to samé.“
***
Bill se znovu usadil na opotřebovanou pohovku v další šatně, obklopen fanoušky se snažil rozproudit uvadající konverzaci, protože oni byly příliš nervózní a nevěděli, co říkat. Nebylo to dlouho, co ukončili poslední představení, jejich největší a možná nejlepší za celou tour, a všichni kluci byli nadšení, zejména Tom. Tom vypadal, že je v pořádku, více než jen jedním způsobem.
Bill nastražil uši ve chvíli, kdy se mladá žena zeptala Toma, jak se cítí, jestli už mu je líp. Mezi fanoušky se velmi rychle rozneslo, že byl na samém počátku jejich tour hodně nemocný.
Tom se na ni usmál a krátce pohlédl na Billa, než vrátil pohled zpátky na ni. „Řekl bych, že jsem tak na 80 %. Je mi mnohem lépe, díky.“
Bill se zasmál a napil se svého piva. „Myslím, že 80 je v podstatě 100%, že?“
Tom pokrčil ramena a Billovi neunikl koketní úsměv jeho směrem. „No, pokud mluvíme o mém výkonu, zvládám to obvykle na dvě nebo tři sta procent, tak jako tak.“
„Vážně?“ zeptal se Bill nevinně. „Spíš bych řekl na sto až sto padesát,“ naklonil hlavu na stranu a pak se zašklebil na dívku, která se Toma na jeho zdraví ptala. „Prostě rád přehání.“
„Zajímavé,“ konstatoval Tom a ignoroval zmatené pohledy. Oba, on i Bill, se dostali ke svému soukromému žertíku.
„Je to stoprocentní osina v zadku,“ přerušil je Georg. „Zvlášť, když je nemocný.“
„O tom mi povídej,“ řekl Bill, a předtím, než mohl Tom cokoliv říct, vypršel čas a všichni se zvedli k odchodu.
„Sto padesát, jo?“ Bill ucítil Tomovy ruce na svém pasu, jak šel jeho bratr těsně za ním, jejich skupina se chystala na poslední Q&A. Bill se usmál a díval se stále před sebe, zatímco zaostávali za ostatními. „Rád bych, abys mi dokázal opak.“
„Věř mi,“ řekl Tom tiše. „Nechtěl bys mě nikde poblíž po tom malém komentáři.“ Jeho slova přerušilo krátké, ostré plácnutí přes Billův zadek, což způsobilo, že Bill vyjeknul a klopýtl.
„Zkus to,“ zašeptal Bill a cítil, jak se mu rozlévá horkost kolem krku. Celé vystoupení jej Tom dráždil, mačkal se na něj, kdykoliv se Bill přiblížil, místo aby si udržoval odstup, věnoval Billovi srdce zastavující úsměv pokaždé, když zpíval své speciální části písniček, zneklidňoval jej do té míry, že Bill téměř zapomněl, co má zpívat. Bylo to otevřené flirtování a tak jako byl Bill zaujatý faktem, že Tomovi bylo natolik dobře, aby flirtoval, bylo mu jistě i natolik dobře, aby šoustal.
„Říkal jsem ti,“ zamumlal Tom, dlaní kroužil po Billově zadku v místech, kam jeho ruka právě dopadla. „Jenom 80%.“
Bill zavrtěl hlavou. „Tak mě šukej na 80%.“
Usmál se, když za sebou uslyšel burácející smích.
„A jak by sis to představoval? Mám do tebe strčit jen 80% svýho ptáka? Mám tě udělat jen z 80%?“
Oba se nekontrolovatelně zachichotali a dohnali ostatní.
„Dokončíme to později,“ slíbil Bill.
„Jo,“ souhlasil Tom a s rukou za zády jemně vedl Billa dopředu. „Stoprocentně později.“ Zasmál se, když od něj Bill se zavrčením odkráčel.
***
Bill už měl sundanou košili, připraven dát si rychlou sprchu, než budou držitelky a držitelé VIP vstupenek vehnáni do další šatny. Uslyšel cvaknutí, jak se dveře otevřely, a otočil se. Že je to Tom, věděl už předtím, než vešel. Jeho dvojče bylo jediné, kdo mohl bez klepání rušit Billa v koupelně.
Tom se ušklíbl a zavřel za sebou dveře, ujišťuje se, že jsou zamčené. Když se podíval na Billa, záblesk vášně s takovou intenzitou, jakou v poměrně dlouhé době neviděl, způsobil, že se Bill zachvěl. Pod tímhle pohledem roztával, stával se ničím kromě kaluže horké kůže a křiklavých šperků na podlaze.
„Ahoj,“ vydechl, v rukách stále držel košili. „Na podiu jsi byl dobrý.“
Jeho uším to znělo tak nepřesvědčivě. Bill by mohl být i jedna z Tomových fanynek, mrkající na něj svýma nevinnýma očima, očarovaná každým jeho pohybem. Dokonce se tak i cítil po tom, čeho byl právě svědkem. Tom to během show zabil, každému bylo jasné, že je v perfektní kondici, konečně se dostal skrz to útrpné marodění a nyní zářil jasněji než kterákoliv hvězda, na kterou se Bill svýma lačnýma očima podíval.
Tom se zasmál a několika nedbalými kroky zrušil vzdálenost mezi nimi, dokud nebyl Bill zády opřený o umyvadlo a bez váhání vtáhl Billovu tvář do svých dlaní.
„Nazdárek,“ řekl, jeho hlas byl jemnější než něžný způsob, jakým se na něj díval. Jeho oči krátce přejely přes jeho obličej. Pak spojil jejich rty a všechno, co mohl Bill udělat, bylo zakňučet do polibku a zoufale se na Toma přilepit. Bylo to už dlouho od chvíle, kdy si mohl užívat pocit Tomových rtů na svých, jeho teplý jazyk klouzal na uvítanou přes Tomův. Musel se zasmát, když Tom opustil jeho ústa a horečné polibky umisťoval po celé jeho tváři, nevynechávaje ani jediné místečko, než se přesunul dolů, aby vtisknul horké polibky na bratrův krk a klíční kost.
Bill vzdychl, natáhl krk, aby umožnil svému dvojčeti lepší přístup. „100%, že ano?“
Tom se konečně stáhl a věnoval Billovi svůj typický drzý úsměv s pokrčením ramen. „Spíš 99, ale nemohl jsem se dočkat, až tě budu líbat.“ Znovu se objali, týdny zadržovaného napětí hnalo jejich jazyky a rty zuřivě k sobě, dokud si jej k sobě Bill drtivě nepřimknul v naléhavé potřebě být mu blíž.
„Zakazuji ti, být znovu nemocný,“ zakňučel do Tomova ucha a přejel jazykem po jeho lalůčku.
„To beru.“ Tom vzal Billovu tvář do dlaní, omámeně se usmíval a konečky prstů projel skrz jeho vlasy na zátylek, kde ho neúmyslně lechtal. Jeho oči následovaly ruce, pak se přesunuly na Billovu hruď přes břicho a zastavily se na nerozepnutém zipu Billových kalhot.
„Oh, nemáme čas, je to tak?“ Bill mohl stěží dýchat, a při představě, jak se do něj Tom tlačí, se mu zatočila hlava a nepropouštěla ani myšlenky na to, jak má správně fungovat tělo, aby přežilo.
Tom se usmál, jeho pohled stačil, aby se Bill ocitl zády natlačený na zrcadlo nad umyvadlem. Věděl, že lidé spíš předpokládali, že jej má Bill omotaného kolem prstu, což byla vlastně pravda, ale také byla pravda, že Tom měl Billa omotaného kolem jakékoliv části sebe sama a byla zde jedna konkrétní část Toma, kvůli které se Bill mohl přetrhnout, aby kolem ní mohl být, a udělal by naprosto všechno, oč Tom žádal.
„Máme čas, jenom nemáme čas se potom osprchovat,“ řekl Tom a bez toho, aby spustil oči z Billa, mu rozepnul knoflík a stáhl zip dolů. Zarazil se a čekal na Billův souhlas.
Bill si představil, jak po „tom“ sedí s VIP’s, stále obklopený koncertní špínou a potem. Představil si do toho ještě bratrův pot a sliny a výraznou vůni a také vlhkost Tomova spermatu mezi svýma nohama.
Rychle přikývl a blýskl po bratrovi pohledem. „To zní… špinavě.“
Tom stáhl jeho kalhoty dolů a láskyplně jej políbil na čelo. „Neboj, nebudu lízat tvou malou dírku. To udělám později.“
Bill ze sebe vypustil trapné vyjeknutí, prsty u nohou se mu zkroutily, jak ho Tomovy ruce za holý zadek lehce zvedly a posadily na umyvadlo, zatímco Tom stál mezi jeho nohama.
„Jsi na řadě,“ požadoval Bill a stahoval mu triko přes hlavu, jeho ruce se pak vrátily k sundávání Tomových kalhot dřív, než stihlo triko dopadnout na podlahu.
Tom už byl tvrdý a Bill se neobtěžoval stahovat jeho kalhoty níž, než bylo potřeba, aby dosáhl na Tomův penis a vytáhl jej ven, aby se s ním mohl znovu seznámit. Tom zasténal a políbil ho, nemotorně sáhl po Billově péru a pohladil ho. Bill vykřikl a nohama si pak Toma přitáhl blíž. Oba zalapali po dechu, jak se jejich ruce rychle přesunuly mezi ně. Byli nebezpečně blízko k tomu udělat se dřív, než se Tomův pták dostane tam, kde ho bylo potřeba nejvíc.
„Chci tě sát…“ zaprosil Bill a neochotně se rty oddělil od Toma.
„Není čas,“ řekl Tom a zavrtěl hlavou, jeho tváře překypovaly červení. Zazubil se Billovu našpulení. „Nezapomínej, že už jsem zase v pohodě a mám v plánu žebrat o to, abys mě kouřil stále znovu a znovu.“ Bill doufal, že je to pravda. Tom se rozhlédl kolem. „Co můžeme použít?“ Jeho prsty zmizely z Billova ptáka, kolem kterého byly doposud obtočené, a sklouzly níž.
Billovo dýchání se zrychlovalo a on zvedl nohy, aby se více rozevřel, chvěl se, jak Tomovy prsty konečně přejely po jeho nedočkavé dírce. Hlava mu spadla dozadu na zrcadlovou stěnu za ním.
„Cokoliv, co chceš. Nějaký krém, něco zvlhčujícího, mám to tam někde v tašce.“ Bill byl sotva schopen zformulovat souvislou větu a téměř se mu ulevilo, když Tomovy prsty zmizely a vydaly se na lov do tašky, kterou Bill zmiňoval.
„Kurva, vypadáš úžasně.“ Tom se vrátil mezi jeho nohy, potřel si prsty v něčem bílém a krémovém. Bill se nestaral, co to bylo. Tom přejel namazaným prstem přes Billův vstup a z úst vypustil krátký sten.
Bill, který měl možnost zachytit ten choulostivý okamžik, věnoval Tomovi lstivý úsměv. „Aw, chybělo ti tvoje koťátko?“
„Ugh,“ Tom protočil oči a zavrtěl hlavou, přimhouřil oči nad Billovým smíchem.
O několik měsíců dřív, když byl Tom uprostřed zašukávání Billa do pohovky, a když si myslel, že Bill dostával to nejlepší, použil tuhle mazlivou přezdívku, a Bill se smál tak nahlas, že od té doby nenechal Toma na pokoji.
Tom sklouzl prostředníčkem směrem dolů, dokud jím nepronikl skrz a tlačil jej celý dovnitř předtím, než se naklonil blíž k Billovu uchu. „Jo, chybělo.“
Smích Billa přešel a všechno, co mohl udělat, bylo držet své dvojče a sténat, zatímco jej jeden a potom dva prsty vytrvale a neúprosně šukaly. Pokud by mohl Bill normálně mluvit, řekl by Tomovi, jak moc mu tohle scházelo, ale ubohé malé zvuky, které dělal, musely stačit.
Nebyl čas užít si takovou předehru, jakou si obvykle dopřávali, takže když Tomovy prsty vyklouzly ven a Bill ucítil vlhkou horkou hlavičku Tomova ptáka, jak jej šťouchá, věděl, že ucítí každý kousek jeho tvrdosti, a jeho dírka pulzovala v očekávání.
Jen co jej Tom kompletně naplnil, někdo neodbytně zabouchal na dveře.
„Kluci! Jste tam? Chtějí přivést fanoušky, jste hotoví?“ ozval se z druhé strany Georgův hluboký hlas.
Tom se naklonil dopředu, opřel si čelo o Billovo a uzamkl jeho pohled ve svém.
„Dej nám minutku,“ zakřičel Tom a obrátil se zpátky k Billovi. „Pravděpodobně to vážně bude jenom minutka.“
Bill se usmál, zaklesl se svými koleny výš, ruce obmotal kolem Tomova krku. „To je všechno, co potřebuju.“
Kromě toho, že se mu hrana umyvadla zařezávala do zadku, ocitl se Bill v ráji. Rovnoměrné přírazy tak akorát naplňovaly jeho hlubokou touhu po Tomovi, po tak dlouhé době, co byl bez něj. Tom ho třel na těch správných místech, syčel všechny ty správné věci do jeho ucha, jak se spolu rychle pohybovali, a snažili se z toho dostat vše, co bylo prozatím možné. Protože tak, jak moc chtěli být spolu, muselo to být odvedeno tak rychle a potichu, jak jen to šlo.
Bill měl vždycky potíže s tou tichou částí, a když rozsah jeho sténání začal být větší, než mohl Tom svými rty utišit, přestal Tom na chvíli dlouhou jen tak, aby sebral ze země své dříve odhozené triko a ne příliš jemně ho vrazil Billovi do pusy, aby se pak mohl vrátit ke svému úkolu.
Bill do trička zlostně zavrčel, ale jakmile se Tomova dlaň obmotala kolem jeho ptáka, na vše zapomněl, zaklonil hlavu a jeho prsty se požitkářsky zkroutily, jak byl poháněn k blížícímu se orgasmu, dokud jej Tom nenechal se udělat.
„Kluci! Co tam dělááááte?“
Bill si vytáhl triko z úst a kousl se do rtu, jeho oči těkaly mezi dveřmi a Tomem, který vypadal zoufale a stále se snažil o vyvrcholení.
„Kurva, kurva…“ zašeptal Tom a stále zuřivě přirážel do Billa.
„Otevřete dveře!“
„Prostě… jdi do prdele, Georgu!“ vykřikl Tom a hodil hlavou dozadu, aby nekřičel Billovi do obličeje.
„Chtějí vědět, jestli je můžou přivést.“
Tom si povzdychl, zpomaloval své pohyby uvnitř Billa. „Jo, řekni, že je můžou přivést.“ Střelil po Billovi omluvným pohledem a pomalu se vytahoval ven. „Je mi to líto, slibuji, že to později bude mnohem lepší.“
„Ne,“ přikázal Bill, nohama jej uvěznil. „Je to tak dobré, neopustíme tuhle místnost, dokud se neuděláš.“
Tom na něj vrhl varovný pohled, ale i tak do něj znovu přirazil a Bill zasyčel, když bylo jeho přecitlivělé tělo opět šoustáno. Tom by se nikdy neudělal, kdyby Georg stále bušil do dveří, protože jej to rozptylovalo, takže to bylo buď teď, nebo nikdy.
„Jsi tak dobrý, zlato,“ řekl Bill tiše, chytil Tomovu tvář do dlaní, věděl, jak slova jeho dvojče dovedou přes okraj. „Udělej se do mě, dej mi všechno,“ vypustil spokojený povzdech, když Tom zabořil svou tvář do Billova krku a hluboce zasténal, stále v pohybu dokud se úplně nezklidnil.
Bill podržel jeho hlavu a políbil jej na tvář v potřebě vychutnat si tuto chvíli. Za okamžik jej bude muset pustit a mohly to být další hodiny, než bude mít šanci být mu znovu takhle blízko.
„Čekají u dveří!“ zavolal Georg a jeho hlas byl nyní prosycen panikou. „Musíte vylézt, víte, že je Gustav trapný, když zábavu obstarává sám.“
Pak následovalo hlasité skřehotání skrz dveře a Bill ucítil, jak se proti němu Tom směje. „Do prdele,“ zamumlal, stoupl si rovně a rozpačitě se na Billa usmál.
Pomalu se rozpojili a Tom vtiskl cudný polibek na Billovy rty. „Později…“ slíbil a Bill přikývl, jeho břicho se už teď znovu chvělo. Po tom, co se řádně umyjí, budou mít celou noc, aby se milovali svými ústy a ztratili se ve vzájemném objetí.
Spěšně se očistili ručníkem, nastříkali deodorantem, oblékli se do svých civilních šatů, aby se připojili k ostatním. A nyní seděl Bill opodál a užíval si, jak uvolněné a odpočaté jeho dvojče je, a věděl, že jen on rozumí důvodu, proč to tak je.
Když znovu vyvstala otázka na Toma ohledně jeho zdraví, ocitl se Bill naprosto očarovaný Tomovým oslnivým úsměvem, když odpovídal.
„Oh, rozhodně jsem zase na 100%.“
autor: Haylzee
překlad: Vanity Blair 😉
betaread: J. :o)
Haylzee nikdy nezklame. Ona je naprosto dokonalá spisovatelka. Miluju jak dokáže popsat tu blízkost mezi dvojčaty. Jako by s nima byla dennodenně a měla možnost pozorovat, jak se k sobě chovají.
Naprosto chápu Billovu frustraci z Tomova odmítání, ale Tom je hodný a zodpovědný bráška( mám dojem, že něco podobného už jsem někde psala :D). No zkrátka úžasná nedělní jednohubka. A ta fotka je boží. Žeru ten Billův otrávený pohled. 😀
Moc děkuji za překlad.
Tahle povídka je úžasná, už jsem ji četla i v angličtině a Haylzee tohle prostě umí! Skvěle popsaný vztah mezi dvojčaty a hlavně se i líbí ty popsané chvilky z meetka a tak, jako by tam všude byla s nimi. Mám tušení, že v komentáři pod originálem jsem Haylzee napsala, že ji podezírám, že je určitě super tajný agent jménem Pumba! 😉
Toto není fér, můj chlap, jak je nemocnej, to je hned keců, jak sex léčí, a je to mimino hadr, ale jen jsem nemocná já, chodí s handrou přez pusu, zahalen oblakem desinfekce a dotkne se mě leda nasadou od koštěte a vyhání me pomalu za hranice 😀
Moc pěkně napsané.
Haylzee opäť nesklamala. Jej meno pri poviedke je už zárukou kvality 🙂
Páči sa mi, ako popisuje vzťah chalanov – akoby s nimi na tých tour, meetkach a všetkom ostatnom fakt bola 😀
Dokážem si reálne predstaviť, že Tom je voči Billovi takýto ochranársky a aj Billovu frustráciu, že nie je po jeho 😀
Tiež sa mi páčilo, ako zakomponovala aj Tomovu hru na bubnoch počas tour. Toto som akurát nedávno hovorila kamoške a na koncerte sa mi to len potvrdilo, že Tom sa, za tie roky, odkedy začali, posunul hudobne asi najviac a to práve v tom, že čo všetko teraz dokáže urobiť – gitara, klávesy, bubny + mixovať efekty.. proste vidno, že ho fakt baví tvoriť hudbu 🙂
Ďakujem krásne za preklad.
Aaaach ♥
Mám docela problém vypsat veškeré pocity z téhle povídky, protože se stále nacházím na obláčku pohody a rozněžnělosti! Nádhera! ♥ Myslím, že po dopsání komentáře si půjdu povídku přečíst znova, protože ona za to rozhodně stojí!
Nemocný Tom se mi moc líbil. Musela jsem se smát, jak až moc zodpovědný byl, ačkoli to samozřejmě chápu. Kdyby onemocněl Bill, padla by celá tour, a tak bylo potřeba dávat obzvláště pozor. Každopádně mě dost rozesmívalo, jak těžce to všechno Bill nesl. 😀 No a Tom s rouškou na ´rande´? To mě asi pobavilo ze všeho nejvíce! 😀
Každopádně povídka byla plná nádherných pocitů a lásky ♥ a tohle je bezpečně další do sbírky skvostů. ♥
Moc děkuji za perfektní překlad! 🙂
Myslím, že je tu povaha dvojčat vystižena naprosto dokonale :). Jako by s nimi Haylzee žila. Moc děkuju za překlad, po dlouhé době jsem si užila skvělou povídku :).
Všetko už bolo napísané 🙂 Strašne moc ďakujem za ďalší skvelý preklad a dokonalý výber poviedky.
Čo k tomu dodať. Klasika. A to znamená rokmi overená a zaručená kvalita, xi…