Tattoo 5.

„Tak se sejdeme v půl šesté dole u vchodu? Tvým úkolem je jenom ukecat rodiče, peníze teď neřeš, mám zajištěno. Zlom vaz, Bille.“ Gusti do mě drcnul a za zvuku svazku klíčů došel ke dveřím svého domova, kdežto já nastoupil do výtahu a zmáčkl tlačítko s číslem pět.

Moc se mi ven nechtělo, ale už je to dýl, co jsme si s Gustim někam vyrazili. Navíc za poslední týdny měl se mnou svatou trpělivost, takže jít ho podpořit v lovu nějaké nebohé kočičky bylo jenom fér.

Doma jsem byl zase sám. Stejně jako pokaždé, když se ze školy vracím domů. Nic se nezměnilo ani na tom, že v troubě jsem našel jednu porci oběda pro mě, kterou mi tam mamka schovala. Kouknul jsem na mobil a čas za pět půl třetí mi dal jasně najevo, že minimálně další hodina bude pro mě klidem v bytě. Než se vrátí naši z práce a na mě bude je ukecat, abychom mohli s Gustavem zaplout do rušného nočního života města. Samosebou s příslibem abstinence.

Ve chvíli, kdy jsem vylezl z koupelny kompletně zabalený v huňatém, tmavě fialovém ručníku a menším téže barvy na vlasech, se z mého pokoje vytrvale ozývala melodie mého telefonu. Tak trochu jsem čekal Gustava, že něco bouchlo a dnešek padá, ale bylo to Tomovo číslo, které rozeznělo můj telefon.

„Haló? Tome?“ Hovor přijat.

„Nazdar, mladej. Jenom jsem tě chtěl o něco poprosit. Víš, jak jsme se domlouvali, že bys nám ještě hodil nějaké návrhy. Hele, mám tu nějaké svoje, ale přijdou mi takové nedodělané. Jako že jim něco chybí, ale nemůžu přijít na to, co. Tak mě napadlo, jestli bys měl chvilku, že by ses stavil se na ně podívat. A taky jsme se ještě nevyrovnali za ty poslední návrhy. Máš teď někdy čas?“ Tom to na mě celé vysypal a já se přistihl, že mi skoro utíká smysl slov a vnímal jsem jenom zvuk jeho hlasu a to, co to dělá s mou přirozeností pod ručníkem.

„Ehm… mno, víš, dneska? Už máme něco naplánované s Gustavem.“

„Hej, to je v poho. Tak mi dáš pak vědět, až budeš moct, jo?“

„Jo, rozhodně. Sorry, že to dneska neklaplo. Jsme domluvení zajít do The Dream. Gustav o tom klubu básní už týdny, takže-„

„Mladej, nemusíš se mi omlouvat. V poho. Tak jak jsem říkal, jak budeš mít čas, ozvi se, jo? Si to dneska užij a hlavně žádný bejkárny.“ Než jsem stihl zareagovat, telefon oněměl a já ještě pořád slyšel Tomův pobavený smích. Co to bylo? Je snad moje matka? A pak mi došel pravý důvod Tomova volání. Vzhledem k tomu, že já ještě pořád nepřišel s čímkoliv kloudným, co bych jim mohl předat, tak Tom přispěl se svou troškou do mlýna a já se s ním mohl zase vidět. Takže mě chce vidět?

Hlavou se mi toho míhalo za to odpoledne hodně. Dokonce jsem ani nevěnoval takovou pozornost zpracování svých rodičů, ale jak se zdálo, Simone i Gordon měli taky na večer své plány, takže to nakonec klaplo a já s patnáctiminutovým zpožděním vyzvedl Gustava a vyrazili jsme za zábavou.

Do klubu jsem zvolil jeden z dramatičtějších outfitů sestávající z károvaných červenočerných kalhot, vojenských bot, uplého černého trička, tolik oblíbené černé kožené bundičky a kolem krku řetízky. Docela se mi líbil efekt tetování, kdy v okamžiku, když jsem zvedl trochu ruce, vykoukla hvězda ven. Přišlo mi to sexy. Teda alespoň jsem v to doufal. Mamka při odchodu můj vzhled už ani nekomentovala, jenom jsem dostal přednášku, že nemám pít a mám se průběžně hlásit. Pořád mi ještě tak úplně neodpustila tu kérku. Ach jo.

„Bože, kde seš? Příště se s tebou domluvím na pátou, abych měl jistotu, že v šest vyrazíme. Theo už na nás čeká. A bere ségru, to znamená drinky pro nás.“ Gustav nastavil dlaň, tak jsme si plácli. Theova starší ségra Mia se k nám občas přidala, ale většinou nám koupila tak dva, tři drinky a pak se vydala zábavě vstříc na vlastní pěst. Co si budem povídat, mně většinou tohle množství alkoholu stačilo. Nikdy jsem v pití nebyl dobrý a naprosto jsem nesnášel, když se obsah mého žaludku snažil evakuovat ven. Takže pokaždé, kdy jsem toho byl ušetřen, jsem na sebe byl hrdý. Navíc někdo nás musí zase dostat domů, protože Gusti má rozhodně větší výdrž, ale zase neví, kdy má dost.

Ve vchodu do klubu, jak se dalo předpokládat, stála gorila, která chtěla občanky. The Dream je jeden z mála klubů, kam se mohlo už od šestnácti, ale člověk fásnul na ruku náramek ve žlutozelené, pod UV světlem svítící barvě, aby barmani věděli, že jednomu ještě nemůže nalít alkohol. Bohužel náramek nešel moc dobře sundat, takže jsme se v tomhle museli spolehnout na Miu, že nám něco ostřejšího propašuje.

Uvnitř už bylo poměrně husto, na to že ještě nebylo ani sedm večer, ale jestli jsem to odhadnul dobře, lidí se svítícím náramkem tam bylo poměrně hodně, takže nejspíš stejně jako já jsou limitovaní časem návratu domů, čili se snaží z pátečního večera vytěžit co nejvíc. Sledoval jsem Gustava při jeho snaze domluvit se přes mobil se svým kámošem, protože v tom množství lidí bychom ho mohli hledat ještě zítra.

„Sedí vzadu v boxu. Jdeme.“ Zahulákal na mě a vydal se do klidnější části klubu, kde v jednom z boxů sedělo asi pět kluků tak v našem věku, protože měli na zápěstí stejné proužky jako my, a tři holky, které byly rozhodně starší. Vysoká blondýnka v tmavě fialových šatech, které důsledně kopírovaly její téměř dokonalé tělo, byla Mia, ale zbylé dvě jsem viděl poprvé. Rebecca a Sam, jak se nám představily, se hned nabídly, že když už jsme teda kompletní, tak zajdou na bar pro něco k pití.

Večer jsem si po prvním panáku začal víc než užívat. Miloval jsem pohyb, takže jsem většinu času trávil na parketu. Hráli skvěle, tak jsem se rozjel. Jediné chvíle, které byly na prd, byly nejspíš povinné pomalé slaďárny pro všechny zamilované, nebo nově vznikající páry. Zrovna začala jedna z utahaných sérií, tak jsem kývnul na Gustava, který zdá se zabodoval u Becs, drobné blonďaté Miiny kámošky, a vydal se zpět k našemu boxu. Protahování se mezi všemi těmi kroutícími se těly jsem vždycky nesnášel, ale nebylo na výběr. V jednu chvíli jsem dokonce měl pocit, že mi něčí ruka mácla na zadek. Zastavil jsem a otočil se na dotěru, abych mu osvětlil, že mě nebude ochmatávat, ale slova mi uvízla v krku. Zpod přivřených víček si mě pobaveně prohlížel Tom. Rty se mu roztáhly ve veselém úsměvu a v tu chvíli vypadal docela legračně, jak mu zuby zasvítili pod UV světlem.

„Nazdar, mladej.“ Asi jsem vypadal srandovně, protože Tom se začal chechtat a rukou si mě trochu přitáhl k sobě, protože jsem stál docela nešťastně v cestě dalším lidem. „Hej, kde máš kámoše? Nebude vadit, když si půjdeš na chvíli sednout k nám?“ Naklonil se ke mně a jeho dech mě pošimral v uchu a zkroutil mé bříško rozechvěním. „Můžu si tě na chvíli ukrást pro sebe?“

V tu chvíli by si se mnou mohl udělat cokoliv. Alkohol mi z těla sice pomaličku vyprchával, ale to neznamenalo, že na mě přestal mít vliv, čili mé přirozené zábrany byly v Tomově podmanivě vonící přítomnosti dost obroušené. Jenom jsem němě přikývl a nechal se Tomovou rukou vést na opačnou stranu, než jsme seděli. Tom nás zavedl k boxu, kde byl Geo a s ním ještě další kluk, kterého mi představili jako Colina. Colin, klučina s krátce zastřiženými, černými vlasy, hladce oholenou tváří a až nepřirozeně modrýma očima, si mě zvědavě prohlížel. Nejspíš už o mně musel slyšet, protože při zvuku mého jména se začal široce usmívat a v jeho pohledu jiskřilo poznání a pobavení, jako by věděl o nějakém vtipu, o který se ovšem nechtěl podělit s ostatními.

„Zdravím, Bille. Přidáš se na chvíli k nám? Co piješ?“ Sedl jsem si vedle vesele se zubícího Georga, který mi okamžitě omotal přátelsky paži kolem ramen a přitáhl si mě k sobě. „Tak jsme tě našli.“ Mrknul na mě a já, než jsem mohl začít pátrat po významu jeho slov, byl stažen zpět k Tomovi.

„Pracky pryč, ty lúzre. Jeho si nevšímej, mladej. Nejradši má pohled na dno skleničky, takže podle toho ten blbec taky vypadá.“ Tom se pohodlně rozvalil po sedačce a mně tím uvěznil mezi ním a ještě pořád hihňajícím se Geem. „Piješ vůbec?“ Ukázal prstem na mé zápěstí. „Jestli chceš, můžeš si vzít můj drink. Je to jenom Coca-cola s rumem.“ Prsty druhé ruky posunul přede mě sklenici studné limči s přídavkem alkoholu a já, protože jsem měl z tance žízeň, jsem ji do sebe obrátil skoro celou na ex. „Zpomal, mladej. Nezdá se to, ale má to grády.“ Všichni kolem mě se začali smát a mně začínalo docházet, že měli pravdu. Začaly mi totiž podivně těžknout nohy. „Myslím, že pro dnešek asi stačí, co mladej?“ Tom mě cvrknul prstem do nosu. To gesto a rozčilující oslovení mladej mě napružilo.

„Neříkej mi pořád mladej. Nejsem mimino. Mám ti říkat staříku? Líbilo by se ti to?“ Zadurdil jsem se na něj, ale Toma můj výbuch jenom pobavil. Naklonil se ke mně a jeho rty se otřely o můj lalůček.

„Řekl bych ti, co by se mi líbilo, ale nevím, jestli bych tě tím nevyděsil, Bille.“ Jeho teplý dech mě zašimral a můj žaludek, ze kterého se mi rozlévalo teplo po celém těle vinou alkoholu, se zkroutil a vyslal mi do konečků prstů mrazení.

„Hej, Tome. Pohni kostrou a vem ho tančit. Beztak jsi z něho dneska nespustil oči.“ Geo do nás drcnul a zasmál se. Tom vyslal ke svému kamarádovi vztyčený prostředník a vysloužil si tak dvojí smích svých přátel. Lehce zamlženou myslí mi putovaly věty dneska jsi z něj nespustil oči a konečně jsme tě našli… takže Tom je tu dneska kvůli mně? Že jsem mu řekl, kam se chystám, tak přišel?

Tom se zvedl a vytáhl mě za ruku s sebou. Ještě pořád hráli nějaký pomalý song, který mi zněl povědomě, ale neměl jsem dost střízlivých buněk na to, abych zapátral v paměti po interpretovi. Navíc to stejně nebylo důležité. Nechal jsem se dovést na parket, kde jsme si našli místečko, a pak si Tom mé ruce omotal kolem krku a zabalil mou maličkost do svých paží, čímž přitiskl naše těla na sebe. Mravenčení, vzrušení, zalapání po dechu a téměř neschopnost se vůbec pohnout. Emoce, které zmítaly mým tělem při kontaktu s Tomem. Lehce jsme se začali pohupovat do rytmu a naše oči, téměř totožné tmavě hnědé barvy, se do sebe zaklesly. Bál jsem se, co si v těch mých mohl Tom přečíst, protože já v těch jeho četl vášeň, obdiv a chutě na více, než jenom slabounké tření způsobené tancem. Pevněji mě k sobě přitiskl. Jenom jsme se pohupovali, stejně jako další páry kolem nás a můj pohled byl stále více přitahován rty ozdobenými dvěma tenoučkými kroužky. Jak by asi chutnaly na jazyku?

Nejspíš jsme mysleli na to samé, nebo jenom Tom dokázal číst v mém obličeji jako v otevřené knize, protože se ke mně naklonil a jeho rty se zastavily pouhé milimetry ode mě. Nemusel jsem přemýšlet, zrušil jsem prostor mezi námi a konečně okusil, jaké to je cítit ten kousek teplého kovu na svých rtech. Tom ani alkohol v mé rozdivočelé krvi mi nedali moc prostoru se rozhodnout jinak. Oba jsme chtěli víc, takže během chvilinky se z nesmělého, něžného a spíše zkoumajícího polibku stal ohňostroj vášně, kdy jsem přivítal Tomův jazyk a nadšeně mu vracel svým jazykem bouřlivé chtění cítit toho druhého co nejintenzivněji.

Do reality nás dostal až nedostatek kyslíku, ale kdo se staral, když jeho tělo hořelo a z nohou měl rosol? Teda aspoň já je měl rozhodně změklé. A při pohledu do Tomova omámeného obličeje bych se vsadil o cokoliv, že jsme na tom stejně. Jasným důkazem bylo i Tomovo vzrušení, které se instinktivně otřelo o to mé. Bože, stačila by chvilka a vyvedli by nás z klubu ven za pohoršování mladistvých. A že jich tu bylo dost. Nejspíš nám ale stejně nikdo nevěnoval pozornost. Většina na tom byla podobně jako my s Tomem.

„Bille… já-“ Tomova slova přerušilo až nepříjemné vibrování mobilu v mé kapse. Kalhoty byly už tak dost těsné, ale se vzdorujícím vzrušením se prostor kapsy totálně zmenšil, takže mi chvíli trvalo, než jsem mobil rozechvělými prsty vylovil. Gustav. Než jsem stihnul hovor zvednout, rytmus hudby se prudce zněmil, takže zase nebylo slyšet vlastního slova. Ukázal jsem Tomovi, kdo volá a ten jenom kývl bradou k boxu, kde seděli jeho kamarádi. Souhlasil jsem a během prodírání se mezi ostatními na parketu jsem přijal hovor.

„KDE KURVA JSI!“ Bylo jasné, že je Gusti nasraný a nemohl jsem se mu divit. Už to musí být nějaká doba, kdy jsem se vytratil a tak nějak se zapomněl ozvat, aby o mě neměl strach.

„Gusti, nešil. Jsem v pořádku. Narazil jsem na Toma. Jsem s ním. Kde jsi ty teď?“

„A to tě sakra nenapadlo aspoň poslat textovku, že jsi v cajku, než jsem tu začal vyšilovat a skoro jsem zburcoval ochranku? Jsem u našeho boxu. Tak sem laskavě nakráčej a vem toho svého amanta s sebou.“ Než jsem stihl cokoliv dodat, hovor byl ukončen.

„Gustav. Asi jsem se měl ozvat, než jsem se vypařil na druhou stranu klubu.“

„Tak se jdeme ukázat.“ Nadšením mi zavířilo v břiše, když Tom automaticky propletl své prsty s mými a vedl mě směrem, kterým předpokládal mé kamarády.

Gustav netrpělivě a zdá se ještě pořád naštvaně postával vedle boxu, kde byl zbytek osazenstva dnešního řádění. Vedle něj jsem zahlédl Rebeccu.

„Tohle už mi nedělej, jo? Mám se bavit, ne stresovat, jestli se ti něco nestalo, kreténe.“ Ťafku jsem dostal, jenom co jsem byl dost blízko, aby mě Gustav mohl zaťatou pěstí bouchnout do ramene. Au.

„Sorry, ale ono se to semlelo tak nějak rychle a já po tom posledním drinku až tak úplně nepřemýšlel.“ Pokoušel jsem se omluvit, ale věděl jsem, že dneska to nemá moc smysl, zbytek si vyslechnu určitě zítra.

„Hele, omlouvám se. Byla to moje chyba. Stáhnul jsem ho k nám a nedošlo mi, že by se měl ozvat. Gustav, že? Příště už se to nestane.“ Tom natáhl ke Gustimu pěst a ten ho chvíli studoval, než si s ním ťukl svou vlastní pěstí.

„Všechno dobrý. Takže co se to tu děje?“ Kývl hlavou k našim rukám, za které jsme se ještě pořád drželi. Nechtělo se mi pouštět jeho teplo.

Tomův obličej se rozzářil veselým úsměvem. Nadechl se a-

„Tome? No nazdar. Co ty tu? A kde máš Riu?“ Z boxu vyklouzla Sam a postavila se naproti Tomovi. „A to je kdo?“ Kývla bradou ke mně. „Tome?“

„Ria?“ Vykroutil jsem ruku z Tomova sevření a postavil se vedle Gustava. Tom najednou vypadal úplně střízlivě.

autor: Luki