autor: Ema21
Byl jsem zpátky ve svém reálném životě.
Prostě jsem to věděl. Ve vteřině, kdy jsem spatřil strop své palandy, jsem věděl, že jsem zpátky v normálu. Byl to ten samý den, nebo už ten další?
Bylo snadné se vrátit do normálního života. Všechno bylo opět známé. Byli jsme na turné. Náš autobus odjížděl z Berlína, uděláme zastávku v Magdeburgu, a pak dorazíme do Hannoveru.
Když se probudil Bill hodinu po mně, cítil jsem, jak se mi žebra tiše zapíchly do srdce. To, co jsem s ním včera dělal, do mě bylo vypáleno. Posadil se ke mně ke kuchyňskému stolu a nejdřív se jen usmál. Chvíli jsme se na sebe dívali, dokud to až příliš nebolelo. Vstal jsem a připravil mu kávu. Bylo to třicet vteřin, během kterých jsem se mohl dát trochu dohromady.
Nikdy jsem netušil, že v mém srdci může pro někoho být tolik lásky. Stále jsem ho v sobě mohl cítit. Chyběl mi tam. Nemůžu se na něj dívat stále stejně, když vím, jak moc k sobě patříme, a to tak daleko ještě ani nejsme. Chci s ním být zase spojený. Zoufale s ním chci být. Nikdy jsem nevěděl, o kolik jsem ve svém životě přicházel.
Položil jsem na stůl jeho kávu. „Děkuju, Tomi,“ řekl tiše. Ovinul ruce kolem hrnku a začal do něj foukat. Sledoval jsem ho. Nemyslel jsem si, že ještě něco řekne, ale poté, co si vzal svůj první doušek horké kávy, se plaše usmál a řekl: „Děkuju ti za včerejší večer.“
V tom jsem zpanikařil. Včerejší večer? Co se stalo včera večer?
„Co se stalo včera večer?“ Snažil jsem se udržet chladnou hlavu a předstírat, že se moje vnitřnosti nekroutí ochromujícím strachem.
„Však víš…“ Bill se znova napil své kávy. Zdálo se, že toho nechce říct více svými slovy. Proč by měl? Měl jsem tam být taky. „Náš dvojčecí čas včera večer byl hezký.“
Mluvil o naší masivní partii ve videohrách? Nebo mi jeden den chyběl? „Super Mario?“
Bill se rozesmál. „Ne, hlupáčku. Včera. Když jsme se mazlili na gauči.“
Takže mi jeden den chyběl. Mazlení na gauči nebylo až tak divné, ale nebyla to ta nejběžnější věc, kterou jsme dělávali. Bylo to včera moje já a já si to jen nepamatuju, nebo to bylo mé starší já, které se včera večer s Billem mazlilo? Pořád jsem byl zděšený. „Udělal… udělal jsem ti něco?“ Věděl jsem, že taková otázka bude znít divně. Věděl Bill, který Tom s ním včera byl? Mohl by mi to říct, možná?
Podíval se na mě legračně a trošku zklamaně. „Jestli jsi mi něco udělal?“
Rozhodl jsem se zeptat přímo. „Co jsme včera večer dělali?“
Ano, dle Billova výrazu, byl rozhodně zklamaný. „Ty si to nepamatuješ?“
„Řekneš mi, co se včera stalo?“
Bill nevypadal šťastně. Odstrčil svou kávu a já myslel, že se chystá odejít, ale naštěstí se skutečně rozpovídal. „Byl to docela normální den. Byl jsi tam.“
Teď jsem se cítil lépe. „Takže jsem neudělal nic neobvyklého?“
„No, posral jsi pár písniček a Georg si za to z tebe dělal prdel,“ rozesmál se Bill.
Podělal jsem ty písničky proto, že jsem si nepamatoval přesně všechny části deset let starých songů? Bylo to opravdu starší Tom, který prožil můj včerejší den? Jak bych mohl získat další vodítka, aniž by mi Bill řekl všechno? Zřejmě jsem se choval dostatečně běžně, aby to Bill mohl nazvat normálním dnem. Tak proč Billa děsit?
Protože pokud jsem tady s ním včera nebyl, musel bych mu říct, co jsem včera skutečně dělal.
To jsem nemohl udělat.
Ale ty pocity, které jsem cítil, neodcházely. Dokonce i když jsem tady seděl naproti němu, bylo to… jiné. Věděl jsem víc. Vím, co můžeme být. Změnilo mě to, to nemůžu popřít.
„Podívej, jen jsem prostě chtěl říct, že to bylo pěkné, být včera zase tak, jako když jsme byli malí. Pokud chceš předstírat, že se to nikdy nestalo kvůli tvému velkému egu, pak je to fuk.“
V tu chvíli Bill vstal a odešel.
Trvalo mi to chvíli, ale nakonec jsem se za ním rozběhl. Přímo před našimi palandami jsem ho chytil za ruku a on se otočil.
„Tak jsem to nemyslel.“
„Tak jak?“
„Rád se s tebou mazlím.“ To bylo vše, co jsme dělali, že?
„Oh.“
„Jen to chci pochopit.“ Bill nechal svou hradbu padnout. Objal jsem ho. Nevěděl jsem, co jiného dělat. Chtěl jsem být zase v jeho blízkosti. Nemohl jsem z hlavy dostat pocit toho, jak jsem s ním. Mohl jsem v sobě cítit jeho prsty. Mohl jsem na sobě cítit jeho ústa. Chci tuhle blízkost. Strašně moc mi to chybí, a předevčírem jsem neměl tušení, že mi to chybělo.
„Tomi, jsi v pořádku?“ Třásl jsem se v jeho náručí. Ani jsem mu nemohl vysvětlit proč.
„Chybíš mi.“ Objal jsem ho pevněji. „Cítím se zachycený ve víru slávy a harmonogramů. Jako že žiju, se cítím, jen když jsem s tebou.“ Použil jsem jeho vlastní slova, protože to bylo to jediné, co jsem dokázal vymyslet.
Bill mě objal a rozesmál se. „Přesně to jsem říkal.“
Pamatuju si pouze pětadvacetiletého Billa, jak říká něco takového. Nevěděl jsem, co na to říct, abych ten okamžik nezničil. Nechtěl jsem přiznat, že si vlastně svůj včerejší čas s ním nepamatuju. Nepamatoval jsem si, že bychom se mazlili. Pamatoval jsem si, že jsme měli sex.
„Děkuju, žes mě nechal se s tebou vybrečet.“ On brečel?
„Miluju tě, Bille.“
„To jsi včera večer říkal taky. Proč to neříkáme častěji? Jako děti jsme to říkali pořád.“
Vtáhl jsem ho na svou palandu. Měli jsme po cestě dost volného času. Chtěl jsem ho držet v náručí tak dlouho, jak jen to bude možné.
Zdálo se… upřímně, vypadalo to, jako by měl na sobě můj obličej ze včerejšího rána, když jsem byl zmatený z toho, co se to kolem mě děje. Ale neodtáhnul se, když jsem se k němu přitulil. Včera večer se mu to s Tomem taky líbilo, že?
„Tomi. Chybí mi tohle. Můžeme to dělat častěji?“
„Kdykoliv. Taky mi chybíš.“
Uvelebil se do mého náručí a já nemohl být šťastnější. Bylo tohle, jak jsme ´my´ začali?
Uběhlo několik týdnů a já stále nemohl zapomenout na to, co jsem dělal se starším Billem.
S Billem jsem našel nový rytmus. Mohl bych říct, že nás to k sobě táhlo blíž. Více jsem mu říkal, že ho miluju. On mi říkal to samé nazpět. Mnohem častěji než v minulosti jsme společně usínali na gauči při sledování filmů. Miloval jsem, když jsem ho mohl držet, ale nebyl jsem si jistý, co dalšího bych mohl udělat. Turné ještě nebylo ani v půlce. Měli jsme v plánu ještě Rusko. Bál jsem se, že tohle bylo všechno, co kdy budeme.
Chtěl jsem to, co jsem objevil v naší budoucnosti. Chtěl jsem, aby se to naplnilo.
Jak mám stáhnout hvězdy z nebe? Tak těžký mi tento úkol připadal. Jak mám Billovi říct, že s ním chci být tímhle způsobem? Já nevím jak. Nedokážu to říct slovy. Na to nejsem dost statečný. Můžu mu to říct malými doteky. Můžu mu to říct, když ho držím. Můžu mu říct ´miluju tě´. Protože nevím, jak říct více. Nemůžu mu říct, že mi srdce buší až v krku, jen když jsem kolem něj.
Naše turné je téměř u konce. Billovi se začíná stýskat po domově a je hodně emocionální. Držím ho. Pláče mi v náručí.
„Cítím se tak v pasti, Tomi. Chci dělat věci. Ani nevím jaké, ale chci být volný. Každý si myslí, že máme takové štěstí. Jsou tady chvíle, kdy se rozhlížím kolem a chci utéct a nechat to všechno za sebou. Ale mám tebe. Nemohl bych tě opustit.“
„Nezůstáváš v tomhle životě jen kvůli mně. My jsme tohle postavili. Tohle je to, co jsme chtěli. My. Já vím, že budeme v pořádku. My jsme tohle vytvořili, pamatuješ? Vytvořili jsme to spolu. Vytvoříme to lépe.“
„Jak si můžeš být tak jistý? A co když příští album bude propadák a my spadneme z radaru? Budeme už jen minulostí.“
„To není důležité. Budeme spolu. Můžeme udělat něco nového. Ale Bille, já ti slibuju, že budeme okay. Tokio Hotel bude okay. A stejně tak i my.“
Zvedl hlavu, po tváři mu stékaly slzy. „Jak to víš?“ Setřel jsem tu vlhkost a přitáhl si ho blíž.
„Vím to. Věř mi.“
„Jak?“ Vyšplhal ke mně blíž. Vytáhl jsem si ho na klín.
„Věříš mi, že jo?“
„Věřím ti.“ Políbil jsem ho na tvář.
Vypadal překvapeně. Díval se mi do očí a snažil se porozumět.
„Máme spolu úžasnou budoucnost. Vím to, protože jsem tam s tebou a jsme spolu.“
Zabořil mi obličej do krku. Políbil jsem ho do vlasů a projížděl skrz ně prsty. Položil si dlaně na má záda a já byl najednou v jednom ohni. Věděl Bill, co to se mnou dělá? Připadalo mi to jako ty stejné ruce. Cítil jsem jeho dech na svém krku a připomnělo mi to ten den. Dokázal jsem si to představit tak jasně. Bill nade mnou. Bill ve mně. Naše dechy mísící se dohromady, a jeho spalující doteky. Byl jsem tvrdý. Nemohl jsem si pomoct. Sotva jsem kontroloval svůj vlastní dech.
Trošku jsem ho odstrčil, aby si toho nevšiml. Vrátil se zpátky blíž ke mně. V tom momentě jsem věděl, že to cítil. Uteče pryč? Ne. Přesunul se a posadil se na mě obkročmo, takže byl rovnoběžně se mnou. Nebyl tvrdý, ale byl tam se mnou. Cítil jsem ho.
Neudělali jsme vůbec nic. Jen jsme si zůstali blízko. Řekl jsem mu: „Chci být uvnitř tvé kůže.“ Nevěděl jsem, jak vysvětlit svou lásku k němu. Vymklo se to kontrole. Dokonce i za to, co jsem cítil v ten den, kdy jsme měli sex. Každým dnem jsem ho miloval více. Myslím, že to cítil stejně.
Řekl mi: „Děkuju.“
Když turné skončilo, vypumpovali jsme ze sebe podělané nové album, a vrátili se k cestování. Několikrát jsem se pokusil utopit v dívkách. Nikdy jsem s nimi nedokázal zajít až do konce. Vždycky tam byl ten obraz Billa v mé hlavě. Toho blonďatého, jak vyvrcholil spolu se mnou. Toho, se kterým ten sex něco znamenal. Jak můžu spojit svůj život s ním? V noci jsem se vrátil zpátky k Billovi. Vylezl jsem na jeho palandu, když jsem přišel extra pozdě. Pustil mě dovnitř, omotal nohy kolem mých a vrátil se ke spánku.
V těchto chvílích jsem cítil, jak se moje přítomnost a budoucnost dotkly, jen maličko. Cítil jsem Billovy nohy zamotané v těch přikrývkách, z toho nóbl hotelového pokoje. Omotal jsem svoje tělo blíž kolem něj.
Políbil jsem ho do vlasů. Byl jsem přiopilý ze všech těch drinků s Géčky. Z dívky, která mi dříve strčila jazyk do ucha. Pořád jsem byl opilý.
Ráno mi Bill řekl, abych si šel vyčistit zuby. Šel jsem, a on se posadil na záchod a povídali jsme si. Normálně. Všechno z venku bylo příliš normální. Svrběly mě prsty udělat to méně normální.
Během nocí, kdy jsme měli náš dvojčecí čas, jsem mohl cítit, jak jsme si čím dál bližší. Malé doteky. Ještě jsme nepřekročili žádnou hranici. Přemýšlel jsem, co k tomu pro nás bude zapotřebí, abychom ji překročili. Přál jsem si, abych se zeptal staršího Billa, jak jsme tímto způsobem skončili. Stárli jsme v tomto tempu. Jak dlouho bude Bill dál říkat novinářům, že čeká na pravou lásku?
Jednoho dne jsme se obrovsky pohádali. Přišel jsem domů opilý. Tu noc jsme měli hotelový pokoj. Ztratil jsem svůj mobil a on měl strach, když jsem ho nezvedal. Když jsem prošel dveřmi, strčil do mě a začal křičet. Myslel jsem, že to nikdy neskončí. V hlavě mi bušilo. Zkoušel jsem mu vysvětlovat, že jsem ztratil telefon.
„Proč jsi nezavolal Sakimu?“
V tu chvíli přestal zuřit. „Oh. Volal jsem jen Davidovi.“
„Nevolal jsi Géčkům? Byl jsem s nimi.“
„Nechtěl jsem vypadat zoufale.“ Řekl to opravdu slabým hlasem.
„Co?“
„Řekl jsem, že jsem nechtěl vypadat zoufale,“ řekl hlasitěji a odstoupil ode mě.
To bylo horší, než když na mě křičel. V mé mysli byl ten krok několikanásobně větší. Odvrátil se ode mě, jako by ode mě odcházel pryč. Chytil jsem ho a přitáhl zpátky k sobě.
„Neodcházej.“
„Fuj, Tome. Smrdíš jako šlapka.“ Vytáhl se z mého náručí. Byl jsem opilý. Myslel jsem, že se mi hroutí celý svět.
„Neodcházej. Já tě zoufale potřebuju.“
„Neříkej hlouposti, když jsi opilý, Tome. Běž se osprchovat.“
Místo toho, abych šel do koupelny, jsem šel směrem k němu. „Pojď se mnou.“ Tentokrát neodstoupil, ale rozhodně se snažil pochopit, co se děje v mé stupidní hlavě. „Chci být všude s tebou,“ řekl jsem. Natáhl jsem se pro lem jeho trička a vložil pod něj své dlaně. Nechal mě. Zašel jsem dál a sundal mu ho. Pak jsem si svlékl své vlastní tričko a kalhoty a táhl ho směrem ke koupelně. Sundal jsem si taky ponožky a spodní prádlo. Bylo mi jedno, že jsem byl před ním nakonec nahý. On měl na sobě stále ještě džíny. Pustil jsem vodu ve sprše a myslím, že mě pozoroval. Nevím. Jak jsem řekl, tu noc jsem byl mimo. Bušení v hlavě z jeho křiku mi nepřestávalo zvonit v uších. Vlezl jsem do sprchy a vtáhl ho dovnitř s sebou. Jen mě sledoval. Nechal jsem přes sebe stékat vodu a začal jsem svou obvyklou rutinu mytí. Neřekl nic, jen mi podal mýdlo a podobné věci. Voda se mu ještě nedostala do vlasů, protože jsem si ji zabral pro sebe, ale párou se mu zkroutily, a jeho džíny byly nasáklé a zplihlé.
Když jsem skončil, řekl jsem, „Už je to lepší? Ještě pořád smrdím jako šlapka?“
Podíval se na mě. „Pořád jsi opilý?“
„Jsem střízlivý, když jsem s tebou.“
„Vypni tu vodu. Už jsi skončil.“
Byla to pravda. Hlava se mi pročistila. Ta voda mi prospěla. Ale rozhodně jsem nadělal nepořádek tím, že jsem byl s Billem tak přímočarý. Nebývali jsme spolu příliš často nazí, takže to, co jsme udělali, bylo divné. Dokonce i pro opilce.
Po cestě ze sprchy Bill odkopl své džíny do kaluže a omotal kolem sebe ručník. Jeden mi taky podal, než se vrátil zpátky do ložnice.
Myslel jsem, že bychom po tom všem mohli jít do postele jako normálně. Mýlil jsem se.
„Já ti občas nerozumím. Kdy jsi začal být takový?“
„Jaký?“ Ten den, kdy jsem viděl naši společnou budoucnost, byl už více než před rokem. Téměř před dvěma.
„Chceš ode mě něco, Tome?“
Bál jsem se, že mě konečně pochopil. Možná. Přistoupil jsem k němu blíž. „Chci jenom tebe.“
Chystal se říct něco dalšího, ale zastavil se. „Tak dělám já něco, co to mezi námi podělává? Mám pocit, že jsme jiní. Líbí se mi to. Ale cítíš to taky, že?“ Přikývl jsem. Vypadal, že se mu ulevilo, že ze mě nebude muset páčit skutečnou odpověď. „Ty nemáš strach? Mám pocit, že ses v poslední době změnil. Možná, že nemáš strach, ale já jo.“
„Změnil jsem se. To nemůžu popřít.“
„Takže? Co to děláme?“
„Neděláme nic, co ty nechceš.“
„Házíš to na mě?“
„Ne. Jen jsem chtěl říct, že nechci dělat nic, co ty taky nechceš dělat.“ To neznělo o moc líp, ale snad mi i přesto rozuměl. Přitáhl jsem si ho blíž, abych ho mohl alespoň držet za ruku.
„Líbí se mi být ti blízko, o tom nepochybuj, ale právě teď se držíme za ruce. Nemyslíš si, že to je divné?“
„Pro všechny ostatní, možná. Pro nás ne.“
„Myslíš si, že je normální, aby bratři našeho věku spali ve stejné posteli prakticky každou noc? Nejsme na sobě moc závislí?“
Stiskl jsem jeho ruce a pohlédl mu do očí. „Nechci s tebou být normální.“ Bude rozumět, co jsem tím opravdu myslel?
Chvíli neřekl nic. Ale díval se mi do očí, jako by v nich něco hledal. Pomalu se naklonil a na vteřinu jsem si myslel, že se mě chystá políbit, a tak jsem zavřel oči a čekal, připadalo mi to jako hodiny. Políbil mě na tvář a já jsem otevřel oči. Na jeho tváři byl malý úsměv.
„Ty sis myslel, že tě chci skutečně políbit.“
Nevěděl jsem, co na to říct. Měl pravdu. Srdce mi tlouklo jako blázen. Nechápal jsem, proč se usmívá.
„Líbím se ti.“
Měl jsem přikývnout? Byl tohle ten další krok?
Přikývl jsem. Byl jsem tak vyděšený.
Billův úsměv se ještě rozšířil a objal mě. „Miluju tě, Tomi. A taky se mi líbíš. Myslím, že jsem se do tebe zakoukal.“ Zahihňal se, a jeho štěstí rezonovalo celým mým tělem. Už jsem to v sobě nedokázal zadržet. Moje city už byly příliš moc jako na horské dráze. Chtěl jsem znovu zažít, jak Billa líbám. Nikdy jsme na to nepřestal myslet. Na jeho rty. Jeho sténání. Stále se mi to přehrávalo v hlavě a já usoudil, že tohle byla stejně dobrá chvíle jako kterákoliv jiná. Zmocnil jsem se toho okamžiku. Bylo tam tak moc kůže, kterou jsem právě teď mohl cítit. Chtěl jsem ji cítit. Bylo to už tak dávno, co jsem takhle cítil Billovo tělo. Právě teď jsem překračoval hranice.
Přejel jsem rukou po jeho zádech, a jeho se usadily v mých mokrých vlasech. „Musíš si vyždímat dredy, Tomi.“ Mluvil tiše, přímo do mého ucha. Natáhl jsem se k jeho tváři, abych se mu mohl opět podívat do očí.
Nálada byla svádivá a hravá. „Jistě. Jen mě nech vzít si ručník.“ Vzal jsem si ručník přímo z něj.
Zaječel a rozesmál se: „TOMI! Neeeee!“ a pokoušel se vzít si ho zpátky.
Omotal jsem ho kolem svých vlasů a dostal z nich většinu vody ven. Bill si zakryl rukama svůj rozkrok, zatímco se smál. „Ty jsi takový kretén.“
Bylo normální se zakrývat nebo ne? Nemohl jsem si vzpomenout.
Odvedl jsem dobrou práci v sušení svých vlasů do té míry, kdy už to nebylo nepohodlné, a pak se vrátil ke svému hlavnímu cíli pokusit se Billa políbit. Zatímco jsem byl zaneprázdněný, nasadil si své spodní prádlo a podával ho i mně. Vzal jsem ho od něj a odhodil pryč. „Já to nepotřebuju. Mám tebe.“
„Tomi. Ježíši.“
„Co?“
„Vychladni, jo?“
„Ne.“ Znovu jsem si ho přitáhl k sobě, jednu jeho ruku jsem přitáhl ke svému ručníku, a řekl mu: „Tohle nepotřebuju, když jsem s tebou.“
„Tomi!“ Nebyl naštvaný, jen šokovaný. „Nebuď tak-„
„Tak co?“
Díval se na mě, jako by si tu hru užíval, ale nebyl si jistý, jak daleko zajít. Zašel jsem tam za něj. Naklonil jsem se a spojil naše rty. Omotal kolem mě své ruce a usadil se do našeho polibku. Bylo to nejisté, trochu roztřesené, ale perfektní. Tak strašně moc se mi po tomhle stýskalo. Připadalo mi to jako návrat domů. Ne jen proto, že jsem už předtím Billa líbal, ale proto, že tentokrát jsem cítil, jako bych s ním ten úžasný život opravdu mohl mít. Připadalo mi, jako by celý můj život byl s ním a nyní se to začínalo plnit. Myslím, že bych to tak cítil, i kdybych do budoucnosti nikdy necestoval, a to na tom bylo to nejlepší.
Miluju ho líbat. Bylo to tak dobré, nemohl jsem přestat. Nechtěl jsem se odtáhnout od jeho úst. Miluju jeho jazyk. Miluju ho.
On nás zastavil. Rukama stále držel mou hlavu. Ten vylíbaný výraz na jeho tváři byl tak sexy.
„Tomi.“
„Bille.“
Znovu jsem ho políbil. Hluboce. Chtěl jsem, aby věděl, že to myslím vážně, i když jsem byl špatný v tom, abych to vyjádřil slovy. I když jsem to nedokázal vyjádřit slovy. Chtěl jsem, aby věděl, jak moc ho chci. Pokoušel jsem se vzít ho s sebou do postele, ale odtáhl se.
„Okay, Tomi. To stačí. Okay?“ Podal mi zpátky mé spodní prádlo. „Musíme vstávat brzy na to focení.“
Ušklíbl jsem se a olízl si svůj piercing ve rtu. „Máš pravdu.“ Převlékl jsem se přímo před ním, a já vím, že se díval. Byl to ten druh okamžiku, kdy jste se nemohli nedívat.
Bože, já ho miluju.
autor: Ema21
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Ta představa, jak se starší Tom probudí vedle mlaďounkého Billa… a nemůže skoro nic, jen se trochu pomazlit. Musel zatraceně trpět. 😀 A pak se mu ještě Geo posmíval kvůli pokažených rifům. Pecka! 🙂
Ale mladší Tom si s tím docela dobře poradil, ani mu to netrvalo tak dlouho. Pár měsíců, odhaduji. 😉
Díky za překlad, jsem napnutá, co se bude dít dál. Budou ještě nějaké výměny?
Oh, ta predstava starsiho Toma je uzasna! Prosiiiiim ja chci pristi dil kde bude ten prvni z pohledu toho starsiho Toma…. prosim, prosim, prosiiiiiiiiiim!
Díl plný lásky! ♥
Jsem hrozně ráda, že se vztah mezi kluky tahle vyvíjí a docela rychle. Měla jsem strach, aby se za pár dílů Tom neutrápil, ale to jejich společné mazlení je neuvěřitelně krásné! Opravdu moc se těším na další vývoj a hlavně co nám přinese další díl! 😉
Moc děkuji za skvělý překlad!
Tak to bylo užastne.
Taky se mi ulevilo, že si k sobě dvojčátka našli cestu relativně rychle. Bála jsem se, že to bude trvat minimálně několik dílů. Rozhodně jsem pro nějakou další výměnu, když jim to takhle svědčí.
Moc děkuji za překlad Zuzu
Souhlasím s Bitter, pohled staršího Toma by jistě byla třešnička na dortu. 🙂
Moc děkuji za překlad této skvělé povídky, tak trochu mi připomíná Časoprostor, který nesmírně miluji.
Neskutočne krásna kapitola. Trochu som sa bála, že Bill sa vyplaší a Tomovi ublíži… no našťastie som sa mýlila. Ďakujem za kapitolu.♥
To bylo tak… intenzivní 💖💖