autor: Luki
Celou cestu busem jsem se domlouval s Gustavem, co dělat. Nebyl jsem připravený vybalit na naše, že jejich syn je gay, a navíc má přítele, který je o osm let starší. A tím, co by je mohlo naštvat úplně nejvíc, bylo Tomovo zaměstnání. Gustav si myslel, že by se to časem stejně dozvěděli, takže čím dřív, tím líp. Zároveň mi nabídl svou přítomnost, až to budu s rodiči probírat. Jeho návrh jsem oceňoval, ale s rodiči to budu muset skoulet sám. Bohužel.
K Tomovi jsem dorazil pár minutek po desáté. Chytil jsem za madlo dveří, ale ty se ani nepohnuly. Bylo zamčeno? Zkusil jsem kouknout dovnitř, ale nevypadalo to, že by tam někdo byl. Lehce jsem zaklepal. Proč by mi Tom psal, že mám dorazit, a pak tady nebyl? Možná mi psal, ale já nedostal jeho textovku?
Vytáhl jsem mobil z kapsy, ale při pohledu na prázdný displej jsem začal panikařit. Zvedl jsem pohled ke dveřím, abych zkusil ještě jednou zaklepat, ale to už si ke vchodovým dveřím razil cestu Tom.
„Promiň, zapomněl jsem ti odemknout.“ Vtáhl mě dovnitř, zavřel za námi, v zámku otočil klíčem a teprve potom mě zabalil do svého měkkého, mužně vonícího náručí. Jestli jsem měl pochyby, jak bych se s ním měl přivítat, Tom to hladce vyřešil za mě. Nestačil jsem se ani nadechnout, abych mu řekl ahoj. Tom si totiž nárokoval má ústa v žádostivém polibku. Špička jeho jazyka se dožadovala vstupu dovnitř a já neměl v úmyslu jej odmítnout. Jenom naše spojené rty utlumily můj hlasitý sten ve chvíli, kdy jeho jazyk začal škádlivě dorážet na ten můj. Ztrácel jsem se v Tomovi, ztrácel jsem se v pocitech, které stravovaly mé tělo, a to z pouhého polibku.
Ve chvíli, kdy se Tom odtáhl, jsem se cítil okradený, ale pohled, který se mi naskytl na mého partnera, byl dostatečně vyvažující. I s Tomem to totiž zamávalo.
„No ahoj.“ Zaculil jsem se na něj a oba jsme se museli zasmát.
„Pojď, už jsem to všechno připravil. Teda nevím, jestli to dáme dneska všechno najednou. Žebra jsou totiž mrchy. Svinsky to bolí.“ Tom jako by věděl, že zaváhám, položil mi ruku na bedra a naklonil se ke mně. „Ale neboj se. Budu se snažit se s tím mazlit, přece nechci, abys mi utekl.“ Mrknul na mě a směroval nás dozadu za závěs.
Uvnitř už bylo opravdu všechno připraveno. Tetování překresleno, barva, ubrousky, jehla a polohovací hnědé lehátko. Všechno to čekalo na mou maličkost. Tom se ke mně přitulil zezadu, jeho dech mě zašimral na krku.
„Můžu ti pomoct se připravit?“ Dlaněmi mi přejel po pažích dolů a zpět nahoru, a když jsem nekladl žádný odpor, stáhl mi z ramen koženou bundičku. „Tohle taky nebudeš potřebovat.“ Konečky prstů mě pošimraly na holé kůži krku, jak mi Tom rozepínal obojek. „Jenom by tě to rozptylovalo.“ Nemyslím si, že kousek černé kůže by mě mohl rozptýlit víc než jeho hlas a dotek.
Opřel jsem se o jeho hrudník a vychutnával si šimravé pocity v podbřišku, když se Tom rozhodl polaskat svým šikovným jazýčkem místečko za uchem, na kterém jsem byl opravdu velmi citlivý.
„Jsi si jistý, že se mě chystáš tetovat?“ Pronesl jsem tiše.
„Hmm… prostě jsem se snažil, abys nemyslel na cokoliv, co přijde. Prostě si to jenom užívej.“ Chytil do prstů lem mého trička a já poslušně zvedl ruce nad hlavu, aby mi jej mohl sundat. Jenom co černá látka dopadla na jedno z křesílek a přidala se tak ke kožené bundičce, Tom si mě otočil k sobě.
„Věř mi, jo? Bude to chvíli trvat, ale neublížil by ti. Rozumíš?“ Prsty mi přejel přes konturu čelisti a zamotal je do mých vlasů vzadu na krku. Přitáhl si mě k sobě k dalšímu vášnivému polibku a pomaličku do mě zatlačil. Než jsem se vzpamatoval, ležel jsem na lehátku, s Tomem napůl na mně. Jenom vzdáleně jsem si začal připouštět, co mě čeká. Myslí mi vířilo nejvíc to, že tíha těla, které se na mě tlačilo, vysílala do mého probuzeného mužství ještě větší vzrušení.
„Připraven?“ V tu chvíli jsem nebyl schopný najít svůj hlas, takže jsem jenom přikývl. Tom se zasmál a pod nosem si zamumlal něco, co znělo jako stejně jako posledně. „Tak jdeme na to, mladej.“ To mě probralo.
„Proč mi tak pořád říkáš? Jsem Bill.“ Vzdorovitě jsem si založil paže.
„Věř mi, vím, kdo jsi a jak se jmenuješ. Řekl už ti ale někdy někdo, jak krásně vypadáš, když se takhle čertíš, Bille?“ Jenom na mě mrknul a do rukou vzal první z připravených papírů, aby mi na kůži obtiskl vybrané tetování. „Takže začínáme. Jenom se ještě koukni, kam přesně to dávám, ať toho pak nelituješ.“ Evidentně jsme oba mysleli na stejné místo, protože Tom se trefil naprosto krásně.
„Jo, přesně tam.“ A pak už nebylo cesty zpět. Po obtisknutí si Tom nastavil strojek a pustil se do práce. Ukonejšený zkušeností z posledního tetování, mě bolest, která mým tělem projela, téměř zaslepila. Hlasitě jsem vyjekl a Tom okamžitě odtáhl jehlu od mé kůže a zadíval se na mě.
„Zvládneš to. Věř mi. Snažím se být opatrný. Bude to stát za to, dobře? Prostě zatni zuby. Říkal jsi, že nejsi mimino, mladej. Tak mi to teď dokaž, jo?“ Dřív, než jsem mohl jakkoliv zareagovat, Tom se znovu pustil do práce.
Byly to nejspíš nejdelší čtyři hodiny v mém životě. Nepomáhalo vůbec nic. Ke konci jsem se už nebyl schopný téměř ani udržet nehnutě ve stejné poloze. Tom se opravdu snažil. Nejprve se mě snažil rozptýlit rozhovorem, ale ve chvíli, kdy zahlédl v mých očích pro mě tolik ponižující slzy, přešel do utěšujícího módu. Jeho hlas mě hladil, jeho slova mě hýčkala, ale ten pekelný nástroj v jeho rukou mě neskutečně trýznil. Na malý okamžik jsem zalitoval, že jsem s tím vším vůbec souhlasil, a nepomáhalo ani pomyšlení na Tomovu odměnu, kterou jsem si svou statečností prý vysloužil. Podle chraplavého tónu, který použil, když mi sliboval, že se mi to bude líbit milionkrát víc než tohle mučení, jsem si mohl představit jenom jedno jediné, ovšem můj chlapec v kalhotách už to měl dávno za sebou. Měl jsem tam dole totálně mrtvo. Těžko říct, jestli se ještě někdy vzpamatuje.
A nejkrásnější Tomova slova? „Hotovo.“ Naposledy mi přejel přes zarudlou, podrážděnou a místy slabounce krvácející kůži ubrouskem. „Věděl jsem to. Vypadáš nádherně. Počkej, až se to zahojí.“ Natočil jsem se tak, abych si mohl své nové tetování prohlédnout, a tělem mi projel další záchvěv bolesti.
„Sakra, bolí to jako čert. Do prdele, tohle před našimi asi těžko zamaskuju, když budu pár dní skučet bolestí.“ Krutá realita na mě dopadla a já začal proklínat ten hloupý nápad nechat se zase tetovat. Nemohl jsem si dovolit dalšího zaracha. Ne teď, když mám Toma. Sakra.
Tom právě velmi opatrně přelepoval své dílo fólií a snažil se ji co nejněžněji uhladit. Výraz jeho tváře vypovídal o velké spokojenosti.
„Nešil. Nakonec budou v pohodě. Už to stejně nejde vymazat a musím říct, že to na tobě vypadá opravdu žhavě.“ Mrknul na mě a pomohl mi z lehátka, abych se mohl postavit. Každý pohyb bolel, ale byla pravda, že po chvíli jsem si na to začínal zvykat.
„Jo a to mě ještě čeká dneska výslech u mé máti.“ Posteskl jsem si a usykl bolestí, když mi Tom pomáhal zpět do trička.
„Výslech?“
„Jo, musel jsem jí ráno říct, kam se chystám. Správně si vyvodila rande, ovšem než jsme se stihli dostat k tomu podstatnému, utekl jsem za tebou.“ Nerozhodně jsem přešlápl. Co teď? Mám říct díky a jít domů?
„Hele, sedni si tady. Připravil jsem ti kolu. Trochu jsem to říznul rumem. Ale ani muk.“ Nasměroval mě na křesílko a do ruky mi vrazil sklenici limči s rumem. „Vaši neví, že jsi na kluky?“ Posadil se naproti mně a z kapsy vytáhl pomačkanou krabičku cigaret. Jednu si vytáhl, dal si ji mezi delikátní rty a pak z druhé kapsy vylovil zapalovač. Ve chvíli, kdy nikotinová tyčinka zahořela a Tom do sebe poprvé vdechl, se pohodlně rozvalil v křesílku a zvědavě si mě prohlížel.
„No, tak nějak jsem ještě neměl důvod se o tom s nimi bavit.“ Z rozpačitosti jsem si pořádně lokl coly a sílou alkoholu jsem se zakuckal. Prý trochu jsem to říznul. Spíš to vypadalo, že nalil colu do rumu. Navíc kuckání ještě víc rozbolelo celý můj levý bok. Kurva.
„Pomalu. Asi mi tam toho rumu ujelo trochu víc. Sorry.“ Znovu si potáhl, a pak poslal do prostoru další kouř. „Ještě nebyl nikdo, koho bys chtěl vašim představit?“
„Vždyť jsme se o tom už bavili. Ještě jsem s nikým nechodil. Nevím, jak to vezmou. Tebe, to tetování, to že jsem gay. Vůbec se mi nechce vracet domů.“ Teď už opatrněji jsem se napil ze sklenice, kterou jsem pro větší jistotu objímal prsty obou rukou.
„Kdyby to pomohlo, šel bych s tebou. Ale to by asi nebyl nejlepší nápad, co?“
Představil jsem si Toma v předsíňce našeho bytu s vyděšenou matkou a tátou, o kterého se pokouší srdeční kolaps, a musel se pousmát.
„Dík, ale ještě bych si rodiče nějaký ten pátek nechal. Nemyslím si, že by to všechno byli schopni strávit najednou.“
Tom se usmál a mrknul na mě. „Věř mi, na mé charisma se můžeš spolehnout. Klidně bych se vsadil, že by mi stačila půlhodinka a měl bych je.“
„Tvé sebevědomí bych chtěl mít. Myslím, že jim by stačilo půl minuty a ty bys dostal, ale na budku.“ Rozesmál jsem se, když jsem sledoval Tomův uražený výraz
„Fajn, je ti odpuštěno, ale jenom proto, že se známe chvilku, takže ještě nemůžeš ani tušit, co s lidma dovedu.“ Mrknul na mě a naposledy si potáhl s cigarety, kterou típnul o popelník. „Co bok? Moc bolí? Zavezu tě domů, ať se nemusíš mačkat v busu, fajn?“ Zvedl se a než se natáhl pro téměř prázdnou sklenici v mých prstech, někde z kapsy vyštrachal mentolku a hodil si ji do pusy.
To gesto, to jak se u toho tvářil a ta trocha alkoholu v mé krvi, mě rozesmálo. Tom jenom párkrát pozvedl obočí a rozesmál se se mnou. Fakt romantik. Nicméně mi sebral zbytek coly a odložil ji na poličku. Vytáhl mě na nohy a opatrně kolem mě omotal paže.
„Takže jak? Bolí?“
Nechtěl jsem být za bačkoru, ale nechtěl jsem mu lhát.
„No, už mi bylo líp, ale zvládnu to. A budu rád, když mě hodíš domů. Kolik je vlastně hodin?“ Tom se natáhl za mě, aby našel svůj mobil. Když mi řekl, kolik je, začal jsem panikařit. Sakra, vždyť už je skoro večer. Mamka mě zabije. Tom se naštěstí na nic víc neptal. Pomohl mi si obléct bundičku, vypnuli jsme světla, zamkli studio a vyrazili domů.
„Bude to až tak špatné?“ Tom musel vidět, jak nervozitou zatínám pěsti. Neměl jsem z našich strach, ale tak nějak jsem si myslel, že až na ně někdy vybalím, že jsem na kluky, budu na to mít víc času na přípravu. Navíc do toho to tetování. Netuším, na co jsem myslel, že se to všechno kolem mě teď začalo zamotávat. To, že dostanu zaracha, to už jsem nemusel ani zmiňovat. „Takže bude.“ Zamumlal Tom, když se ode mě žádné odpovědi nedočkal. „Fakt nemám jít s tebou? Víš jak, ať se vybijou na mně, já to zvládnu.“ Zaparkoval auto u chodníku před vchodem. Ještě ráno mi to přišlo jako blbost, ale teď bych ocenil, kdybych tam nemusel sám.
„Počkáš na mě?“ Zašeptal jsem.
„Klidně. Teď?“ Tom pozvedl překvapeně obočí a sledoval, jak vystupuju z auta. „Bille? Mám počkat tady v autě?“
„Ne, myslím, jestli na mě počkáš… víš, teď mě naši nejspíš zamknou tak na dva roky v mém pokoji, v případě, že mě teda nezabijou rovnou, tak…“
Tom zaklel a vystoupil z auta a přešel ke mně.
„Ty jsi takové pako, co? Jestli počkám? To se fakt musíš ptát na takovou hovadinu? Jak tě to vůbec napadlo?“ Zvedl prsty mou bradu a přitáhl si mě blíž. „I když jsi někdy fakt jako mimino, Bille, tak si na tebe počkám, až budeš mít zase vycházky, jo?“ Ani mi nedal čas se rozčílit, že mi řekl, že jsem mimino. Ukradl si pro sebe mé rty a já mu v loupeži byl více než nápomocný. Po chvíli jsem se od něj odtáhnul a zadíval se na vchodové dveře. Nechtělo se mi, ale musel jsem.
„Ty to zvládneš, jasné? Prostě to na ně vybal. Žádný chození kolem horký kaše, Bille. Nandej jim to.“ Sevřel ve svých rukou má ramena a lehce se mnou zatřepal. „Budu čekat, až mi dáš vědět, jak to dopadlo, jo? Zlom vaz, mladej.“ Naposledy mě políbil, obešel auto a nasedl. Naposledy na mě mrknul a vyrazil pryč.
„Tak dík, ty zrádče. Prý prostě to na ně vybal. To abych zavolal Gustavovi, aby došel posbírat to, co ze mě zbude, pako.“
Jenom co jsem otevřel dveře do bytu, začalo to. Mamka na mě okamžitě vyjela, kde jsem tak dlouho, a vzhledem k tomu, že už bylo skoro půl sedmé večer, nebylo se čemu divit, že byla vytočená. Zkusil jsem se kolem ní protáhnout do pokoje, ale nedala mi šanci. Zatáhla mě do obýváku a donutila mě sednout si na gauč. Samo sebou jí neunikla bolestivá grimasa, která zkroutila můj obličej.
„Bože, co tě bolí? Jsi v pořádku? Ukaž.“ Než jsem se začal bránit, zkusila rukou čelo, jestli nemám teplotu, a začala mi sundávat bundu, jak hledala zdroj bolesti.
„Mami, nech toho, prosím.“ Nedala si říct a tím, jak jsme se začali přetahovat, se mi vyhrnulo tričko na boku.
„Další tetování? Zešílel jsi?“ Mamka mě nikdy nebila, ale teď jsem zřetelně cítil, jak mi rudne tvář, na kterou mi otiskla svou dlaň. „To ti provedla ona?“ Její ruce se mnou zacloumaly a do obýváku teď dorazil i taťka, přilákaný mamčiným hromobitím. Do mě taky vjela zlost. Je to mé tělo a můžu si s ním dělat, co chci, a vzhledem k tomu, že arestu se nevyhnu…
„Žádná ona, ale Tom.“
„Tom? A to je kdo, sakra?“
„Tom je tatér a můj přítel.“ Vymotal jsem se z jejího sevření a postavil se naproti mamce, která šokovaně zalapala po dechu.
„Tvůj přítel?“
autor: Luki
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Celý dílek byl naprosto úžasný, tahle povídka má na mě špatný vliv, vzbuzuje ve mě šílené chutě na další tetování! 😀
Ale ten konec, tam jsem se musela tak strašně smát. Vážně jsem čekala, že jim to Bill zkusí naservírovat nějak postupně, ale on jim to vybalil všechno najednou… 😀 A prý, počkáš na mě? No, momentálně se bojím, že už Tom vážně nebude mít na koho čekat, protože ho rodiče asi určitě zabijou…. 😀
Tak ten Bill je teda krutopřísný. Prý musím jim to říct opatrně a pak to prostě ve vzteku vyplivne. Ten se toho nebojí. Jsem si jistá, že bude mít domácí věznění do konce svých dnů, pokud se teda v 18ti nerozhodne utéct z domu. 😀 Maminka docela drsná, když mu začala svlíkat to tričko, jakoby byl nesvéprávný. Souhlasím s ním, že je to jeho.
Tom byl sladký, jak mu nabízel, že půjde s ním. Ale sdílím názor, že by to nebylo úplně nejlepší. Pravděpodobně by zabili i jeho. 😀
Beru to od konce, ale snad to nevadí. 😀 Když Tom Billa tetoval úplně živě jsem s ním prožívala jeho bolest. Protože tetování na žebrech opravdu ku*evsky bolí. A i hodně dlouho po tom je to cítit, takže au, au. Nepříjemné. Ale stejně jako Zuzu mě berou chutě zrealizovat nějaké další plány na tetování. 😀 Možná jen jedno nebo dvě. 😀
No a ten začátek, to jsem se skoro rozpustila. To jejich přivítaní bylo táááák sladké. Oni jsou opravdu cukrouši.
No, příště se pokusím komentovat to tak jak jde děj za sebou. 😀 Nemůžu se dočkat, jak si Billovi rodiče poradí s tím nečekaným přiznáním. Jen doufám, že mu Toma úplně nezakážou. I když na druhou stranu, zakázané ovoce chutná nejlíp že jo? 😀
Moc děkuji za další dokonalý díl zlato. Jsi hvězda. :*
Tak to jsem zvědavá, jak destruktivní následky bude mít tahle bomba. Ale řekla bych, že tetování se teď už moc řešit nebude. Jenom doufám, že Billovy rodiče nezareagují moc negativně.
Díky, těším se na pokračování.
Takhle to utnout Jsem zvědavá jak to ustojí rodiče ty dva jsou zlatíčka.
Jak tak kukám, tak tetovanie je dosť obľúbené medzi nami, fanúšikmi, xi… Ja mám na svoje ešte čerstvé spomienky, počúvala som pri ňom pesničky z koncertu… Rozhodne to najlepšie rozptýlenie. Druhé najlepšie by mohlo byť čítať si tieto poviedky, ale to by som sa pri tom asi usmievala ako idiot, xi… Tak ako dnes napríklad. Najviac ma dostala tá časť: "počkáš na mňa?" Celý ten úsek bol poriadne vtipný. A to ako ho Tom nakoniec "povzbudil" za tím vo vtipnosti nijako nezaostalo. Proste sranda toto. Teším sa na ďalšiu časť.
Tak při tomhle jsem si vzpomněla sama na sebe, když jsem za našima v 16 přišla s tím, že chci tetování! 😀 Vyjeli na mě pomalu stejně jako Billova maminka teď, a já jsem pak samozřejmě neměla tu jít se tetovat bez svolení. Každopádně se mi tímhle dílem úplně vrátily vlastní vzpomínky. 😀
Jinak u konce jsem nevěděla, zda se smát a nebo se děsit! Také jsem myslela, že na tom Bill půjde pomalu a bude to rodičům servírovat hezky jedno po druhém, ale ten to tak vyhrkl, že se divím, že to s rodiči ještě neseklo! Každopádně někdy je lepší to všechno hodit ´do placu´ najednou, alespoň se ty přiznání tak netrckají. Jen to teď nebude mít Bill zrovna jednoduché. Pravděpodobně jej bude čekat výslech a dostane zaracha. Rodič sice ještě nejsem a dlouho ještě nebudu, ale stejně si myslím, že kdyby mi dítě v 16 řeklo, že chodí s tatérem, který mu udělal bez dovolení rodičů dvě tetování, neměla bych jej už z principu ráda. 😀
Děkuji za další díl 🙂
Maminka je starostlivá a fajn, je mi jej ľúto a aj Billa lebo si neviem predstaviť ako to bude, maminka Toma ktorý si dovolil zohyzdiť jej milované dieťa určite znenávidí. Rada by som si pozrela ako si ich Tom získa svojou charizmou:D
Moc děkuju za nádherné komentíky 🙂 Vy jste takový povolený doping k dalšímu psaní, že asi to určitě ani neuvědomujete 🙂 doufejme, že to ti naši kluci zvládnou 🙂 s rodičema je totiž někdy opravdu těžké pořízení 🙁 😉