autor: Bitter
„Tome, konečně. Už vážně nevím, co s ním mám dělat. Křičí už i na mě.“ Ria mu vtiskla rychlý polibek na přivítanou a vzala jeho bundu a helmu. Tom to sotva vnímal.
Úzkost a bolest, co cítil uvnitř sebe, se horšila, čím blíž mu byl. Ruce se mu chvěly a do očí se mu tlačily slzy, o kterých jen tušil, komu za ně bude moct poděkovat.
„Je úplně namol.“
„Co se stalo? Ráno byl v pohodě… Přísahám, že toho kreténa bez mozku zabiju, jestli je to kvůli němu, jestli sem ještě jednou vleze a bude mi jedno, co on na to. Neměl jsem mu dovolit mu odpustit.“
„Rozešli se. Alex zase někoho má bokem. A nemyslím, že mu to tentokrát odpustí. Kdybys tady byl… on byl jako nepříčetný. Házel věci, a to, co mu řekl, a i co Alex řekl jemu…“ Tom nevědomky sevřel dlaně v pěst a rozešel se do patra, kde se Bill zatím opíjel do němoty.
V pokoji to vypadalo jako po výbuchu. Oblečení bylo všude, rozbitá lampa ležela v hromadě střepů u prahu, zeď politá a odřená od vázy a lampy. Rudé růže všude kolem tu zkázu jen dokreslovaly.
Uprostřed toho seděl na posteli bez polštářů a dek Bill. Tomovi stačil jediný pohled, aby je našel. Jeden polštář dokonce plaval až v bazénu.
Bill měl v jedné ruce flašku a druhou něco za doprovodu sprostých slov datloval do telefonu. Nebránil se, když mu ho Tom vzal. Pořádně si přihnul a plácnul sebou na holou matraci. Tom si lehl k němu.
„Všechno je to na hovno…“ Broukl Bill a schoulil se vedle Toma do klubíčka.
***
„Já tě varuju, zlato… Tohle jsme snad řešili, nenuť mě ti to opakovat. Rozmysli si, co dalšího řekneš.“
Ria jen zavrtěla hlavou a založila ruce na prsou. Ne, byla rozhodnutá tentokrát neustoupit. Je jeho žena, sakra, proč se choval, jako kdyby ta skutečnost nebyla ničím.
„Tome, já tady s ním nebudu. Sakra, vzpamatuj se. Je pořád mimo, jen chlastá a dělá scény. Není mu patnáct, proboha, aby se tak choval.“
„Potřebuje jen čas se s tím srovnat.“ Odsekl Tom. Tuhle hádku ona vyhrát nemohla a on se děsil toho, že si to neuvědomuje. Nechtěl zajít moc daleko, miloval ji, ale jeho víc.
„Copak to, sakra, nevidíš? Jestli budeme pokračovat takhle, zničí nás kvůli svojí vlastní blbosti.“
„To mi tady teď tvrdíš, že snad chtěl, aby ho ten zkurvysyn podváděl a využíval? Rio, sakra!“
„Alex mu přece nic neslíbil, když se k sobě vrátili, copak může za to, že se Bill na něj upnul? Má si, sakra, konečně přiznat, co chce a někoho, kdo se k němu přihlásí i veřejně. Všem by bylo líp! A my bysme mohli začít normálně žít spolu a ne ho mít za prdelí dvacet čtyři hodin denně. To už prostě není normální.“
Tom se zatvářil, jako kdyby dostal facku.
„Rio… já tě miluju, vzal jsem si tě, ale nedávej mi na výběr mezi tebou a Billem. Vyberu si jeho.“
***
„Tome, proč nespíš? Nemůžu spát.“ Bill zívnul a plácnul sebou do křesla k Tomovi naprosto nevybíravým způsobem a málem mu shodil notebook.
„Jen dodělávám nějakou práci.“
„Naši nebo moji?“
„Tvoji.“
„To počká.“ Broukl Bill, notebook mu vzal, uložil, co měl Tom rozdělané, a pak ho odložil na zem vedle křesla.
„Nechceš to ani slyšet?“
„Teď ne. A vím, že to bude perfektní. Víš přesně, co chci.“ Broukl Bill a znovu zívl. Uvelebil se na Tomovi a položil si hlavu na jeho rameno.
„Nemůžu spát.“ Broukl Tom po chvilce ticha a promnul si obličej. Chyběla mu její blízkost, ale nikdy by svoje rozhodnutí nezměnil.
„Já vím.“ Broukl Bill a objal bratra pevněji. Tom si s výdechem položil hlavu na jeho temeno a téměř hned začal klimbat. Tak moc velká byla únava jich dvou, když je obklopila jako jednoho.
Vzbudili se brzo ráno, naprosto ztuhlí, rozlámaní, ale odpočatí jako už dlouho ne.
„Kafe….“ Zaúpěl Tom a Bill kývl. Za okázalého protahování a zívání se došoural do kuchyně. Tom zatím pustil psy na zahradu.
Když se došoural za Billem do kuchyně, Bill už měl připravený jeho hrnek na kafe, svůj na čaj a sklenici vody na šumivý vitamín.
Tom se opřel o linku a lehce se dotkl Billova ramene. Ten zatím upíjel vitamín. Tom zalil oba hrnky a vzal si svůj hned do dlaní a nedočkavě foukal na hladinku. Bill zatím dopil vodu a zapálil si.
Párkrát si potáhnul, a pak dal potáhnout i Tomovi.
„Co se na všechno vykašlat a mít zas jen jeden pokoj?“ Zeptal se po chvilce Tom a usrkl ještě vařící kávu.
„To už tady jednou bylo a sám víš, proč je to špatný nápad. Nevěřím, že by se to nestalo znova.“
Bill měl pravdu. Už před lety, když toho na ně bývalo moc, začali sdílet pokoj a postel. Ze začátku o nic nešlo, uklidňovalo je ležet vedle sebe a do noci si povídat, nebo prostě jen mlčet. Byly to vždy ty nejklidnější a nejlepší chvíle dne. Jenže puberta a přemíra hormonů měly na další tělo v posteli jiný názor, a co byly ze začátku jen letmé doteky, postupně přerůstalo, a hrozilo, že se jim to vymkne z rukou.
„Nejspíš stalo, ale víš co? Kašlu na to. Na co si to tady vlastně hrajem? Nikoho lepšího stejně nenajdu.“ Odmávl to Tom, jako kdyby bylo hotovo. Bill mu vyfoukl kouř do tváře, jak ho tímhle Tom zaskočil.
„Tome, tohle neříkej, nemůžeš to vědět. Měj rozum, vždyť to ani nejde.“
„Ještě popři, že ti dneska v noci bylo nejlíp za poslední roky a počítej i noci s ním.“ Tom se naježil a poslední slovo téměř zasyčel.
„Miloval jsem ho, Tome.“ Broukl Bill tiše a zadíval se na dno hrnku.
„Já Riu taky. Pamatuješ, navrhl jsi jí svatební šaty a byl mi za svědka. A kde je Ria teď?“ Tom odložil hrnek na linku a uvěznil Billa mezi mramorovou desku a své ruce. Sklonil se, aby se mu mohl podívat do očí, které bráška odmítal odtrhnout od hrnku s čajem.
„Ani jsem nemrknul, když to bylo ty nebo ona, a neměnil nikdy tebe za nikoho. Tebe budu stejně vždycky milovat víc, tak k čemu se snažit o nesmysly?“
„Tome, jsme dvojčata… tohle není… láska…“
„Definuj mi lásku. Ty jsi tady ten romantik.“ Bill se cítil jako v pasti. I tak se nadechl a odpověděl téměř šeptem.
„Nemůžeš bez toho druhého být, připadá ti, jako kdyby zmizel všechen vzduch, jen když opustí místnost. Panikaříš nad každým zdržením, když se nevrací. Nejsi bez toho druhého úplný. Nemusíš mluvit, abyste si rozuměli…“ Čím dál víc si uvědomoval, že mluví spíš o Tomovi než o Alexovi.
„Dokončujete svoje myšlenky a stejnou měrou, jako ho miluješ, ho občas nenávidíš kvůli maličkostem, ale cítíš se divně jen při představě, že by přestal někdy dělat něco z toho, čím tě pořád rozčiluje, protože to ve skutečnosti miluješ taky.“ Dopověděl Tom a Bill jen potáhl z cigarety. Na tohle neměl co říct.
Umíral pokaždé, když kolem sebe Toma neměl déle jak den, a Tom mu v tom samém případě pořád volal a psal. Vždycky jim stačil jediný pohled. Nepotřebovali slova. I teď Tom věděl, co Bill řekne ještě dřív, než k tomu došlo.
„Není to tak jednoduché.“ Prohlásil a pokusil se Toma odstrčit.
„Je to sakra jednoduchý, Bille. Ty miluješ mě a já tebe. Nikdy se nám nikdo nevyrovná. Nikdy nebudeme od sebe. Ty jsi tady přes tu pravou lásku, spřízněnou duši, která může být kdekoli ve světě, jenže to tady neplatí, protože já jsem přímo tady. Já jsem tvoje duše, byli jsme jedno, nemusíme se hledat, abychom zase byli. Jen to musíš dovolit.“
„Tome…“ Bill téměř plačky kňoural. Tom měl pravdu a on mu nehodlal odporovat. Nikdy nebude nikdo lepší než on, ale copak to šlo?
Tom jen pozvedl obočí, když se mu Bill zadíval do očí a pustil ho.
„Dobře, ale jsem tady a klidně počkám. Ukážu ti, jak moc opravdový to je…“
***
Tom se ve své tourbusové posteli překulil na bok a frustrovaně vydechl. Bill byl frustrovaný, to on tady byl ten nerozhodný a Toma štvalo, jak to na něj přenášel. Udělal už vše, co mohl. Od skrytých doteků po ty neskrývané, pro které si vždy našel záminku. Slůvka šeptaná jen jeho bráškovi kdykoli osaměli. Dárky…
„Tak jak dlouho ještě?“ Zeptal se netrpělivě Billa přecházejícího v malém prostoru sem a tam. Tisknul si k sobě kytici růží, kterou mu Tom nechával pravidelně posílat do šatny, a hryzal se do piercingu.
„Není to tak jednoduchý.“
„To poslouchám pořád. Jestli tady zase hodláš půl hodiny přešlapovat, abys zase odešel, nechám na ty růže napsat cedulku s nějakou oplzlou básničkou a nechám kluky, ať si to přečtou.“ Bill po něm jen střelil pohledem a kytici si přivinul těsněji k tělu.
„Vážně, už jsem slyšel všechna tvoje pro a proti tolikrát, že je umím nazpaměť. Nad čím ještě přemejšlíš? Mimoto, dneska jsi fanynce řekl, že mě miluješ.“ Ušklíbl se samolibě.
„Neřekl jsem, že tě miluju, řekl jsem, že miluju, že jsi mým dvojčetem.“ Odsekl, ale oba věděli, jak to bylo opravdu. Bill byl poslední měsíce jako na trní z přemíry drobností z Tomovy strany a tak moc si to užíval.
„Řekl jsi na veřejnosti, že mě miluješ a není to za tohle tour poprvé.“ Bill jen svěsil ramena a odložil květiny. Nemělo cenu čekat dál. A na co vlastně, jestli se Tom nerozmyslí a nezačne posílat růže někomu jinému? Věděl, že to se nestane.
Tom se jen zatetelil a málem výskl jako malý, když mu vedle sebe uvolňoval místo. Vyhrál. Věděl to.
Bill se k němu přivinul a unaveně vydechl.
„Máš pravdu. Miluju tě, ale víš, co tohle bude znamenat? Nebude už nikdo třetí, jestli to necháme zajít tak daleko, jak chceme. Jestli budeš se mnou, nikdo jiný nebude existovat. Nehodlám se o tebe dělit v životě ani v posteli.“ Trochu se začervenal při zmínce postele a zachvěl se, jak mu žaludkem projela zvláštní nervozita.
„Já vím, bráško. Nemusíš se bát. Já moc dobře vím, že není nikdo lepší než ty. Miluju tě.“ Broukl Tom a políbil ho.
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Páááni, Bitter! Svěží vítr do plachet! Tohle bylo ale realistické! Bylo to to, co jsi v guestbooku naznačila, že musíš hodit na papír?:)
Úplně nejvíc se mi líbilo, jak jsi parádně vystihla Tomovu promluvu do duše Billovi ("Definuj mi lásku" až po "Ukážu ti, jak moc opravdový to je"). Bože <3 Ta představa, jak ho Tom přišpendlí ke kuchyňský lince a pokouší se ho tak nějak jemně donutit, aby si přiznal si pravdu. Wow, ta scéna prostě! O Tomově slovech nepochybuju a klidně bych řekla, že by mu to přesně takhle mohl říct i v reálu (německy, samozřejmě :D)
Jo a Ria je mi v reálu nesympatická reálu a jsem ráda, žes ji v povídce z Tomova života vyšachovala (jupí). Škodolibost? Neee 😀
Zasmála jsem nad představou polštáře v bazénu :DDD Sorry, jako ta scéna, kdy Bill demoloval pokoj rozhodně neměla být veselá a dovedu si představit, že se to takhle děje (já po rozchodu házela na stěny pantofle, ehm :D), ale prostě mi to přišlo strašně vtipný 😀 A taky se ti povedla věta: "Jenže puberta a přemíra hormonů měly na další tělo v posteli jiný názor (…)" 😀 ahahaha!
Bitter, díky za krásnou povídku, zpříjemnila mi trochu pozdní oběd:)))
Jo, takhle se to klidně mohlo stát. To, jak si Tom Billa namlouval, bylo roztomilé.
Díky za povídku.
[1]: holka ja jsem v buse, nemuzu tady slzet dojetim sakra 😀 dekuju, krasny komentar 🙂
Tohle me jen utvrzuje v tom ze vykaslat se na psani byla blbost.
A jop, je to to co jsem uz zamyslela v questbooku a tenhle obrazek to jeste vic vytahl na svetlo.
I dvojcata samozrejmne pomahaj, Bill vazne rek ze miluje, ze je Tom jeho dvojce a jeho spam instagramu s ruzema taky pomohl 😀
A neboj, ja taky hazela veci. A kytici ruzi co jsem dostala a mela ususenou jsem rozmlatila o podlahu, takze tak trochu autobiografie 😀 No a jelikoz Bill o sobe prohlasil, ze je agresivni clovek, hahaha, tak jsem ho nechala vyradit.
Oh a ja taky vubec nejsem skodoliba kdyz v Elyse slysim "nikdo te nemel rad" a vidim Riu jak se pakuje a s jakou chuti to musi Bill zpivat 😀
Dekuju moc jeste jednou
[2]: me to nabehlo hned jak jsem slysela stop baby 🙂 ja dekuju 🙂
Že je to hrozně super pocit vrátit se ke psaní a zjistit, že to tam pořád je? 😉 A já jsem za to moc vděčná protože takhle dobrých českých autorek, jako jsi ty, je málo. A to teď není mazání medu kolem huby. Jsi fakt dobrá.
Povídky kopírující realitu jsou vždycky nejlepší a ty vidíš maličkosti a náznaky a umíš je pospojovat dohromady, aby z toho vzniklo něco twincestního. Smekám svůj pomyslný klobouk. 😉
Doufám, že tě chuť do psaní nepustí. Byla by to škoda.
A pokud jde o porozchodové šílenství, já jsem stříhala růže nůžkama na úplně miniaturní kousíčky. 😀
Moc děkuji za velmi realistickou jednohubku. 😉
[3]:toto bolo naozaj úplne nádherné. Milujem poviedky ktoré sú akoby vystrihnuté z reality, keď sa v nich dejú také veci o ktorých sa píše:)
Som rada, že píšeš a dúfam, že napíšeš ešte veľa takýchto krásnych vecí♥ Ďakujem.
Mám rada poviedky, ktoré sa držia reálnych udalostí a táto bola veľmi pekná. Páčilo sa mi, ako Tom zvádzal Billa drobnosťami a ako sa Bill stále snažil odolávať.
Ďakujem za poviedku a teším sa na ďalšie tvoje diela.
Holky, jsem z vas uplne nameko 🙂 dekuju 🙂
To byl zlaty jak Tom se snažil o Billa povídka je moc krásně napsaná.
Díky, miluju povídky, u kterých si na konci můžu řict, jo tohle vážně stálo za přečtení. Ještě víc mám ráda když ty povídky vypadají reálně. Tato povídka mi dnes vykouzlila úsměv a ten určitě hnedtak nevymizí. Díky
[3]: Není za co, prosím tě:) Já mám zase radost, že vidím tvoje jméno zase na blogu, protože si ho pamatuju ještě z nějakýho roku -x- (měla jsem nějaký pauzy v twincestu, takže si toho moc nepamatuju :D) a mám takový dojem, že tady bylo profláknutý :p
Jo a to jsi mi připomněla – on to fakt řekl, jojo^^ To je na tom to nejlepší!:D
Co se týče Elysy, tak je to podle mě stejně nějaký krycí jméno a celá písnička je o nějakým klukovi. V češtině je to sice rádoby mile přeloženo do ženského rodu, ale v angličtině to může být úplně cokoliv..:))) …což mi připomíná, že se musím podívat na text Odds Against Us, někde se tam totiž zpívá "we are just two boys" nebo tak a pokaždý, když ji slyším, tak mě text vyloženě dráždí, když nevím, o čem je přesně 😀
A btw. jen tak mezi námi… písničky jsou úžasná inspirace, takže úplně chápu, když se ti hned vybavila story!;)
[11]: Takže, nedá mi to, vybrala jsem pár úryvků a říkám si "no dopr…, dokonalý!" Co myslíš, Bitter, nenapíšeš na to taky něco?:D:p
Tajemství které jsme měli skrývat
Nevím, jestli mohu
Je to, čím jsme
Je to, kým jsem
(…)
Ale náš svět není připraven
Aby nám porozumněl
(…)
Hádám, že potřebuji najít někoho jako tebe
Pokud je to to, co mám udělat
Protože veškeré šance jsou proti nám
(…)
Jsme prostě dva kluci
Nevíme, proč utíkáme
Loki, Karin, dekuju moc <3, Nicol, ty se mrkni na mail… stves me 😀
[13]: To mě těší, provedu 😀
Naprosto dokonalá povídka! ❤❤❤ jsi vážně nejlepší ☺
Tohle mě pobavilo, smysluplná povídka!
Krása! Přesně takhle nějak si představuju, že by to mohlo být i ve skutečnosti. Oba dva už si to vyzkoušeli jinde, jen aby zjistili, že to prostě nefunguje, a vrátili se hezky zase zpátky k sobě. A tak už by to mohlo zůstat! 🙂
Mov díky za úžasnou povídku!!!
ja sa už niekedy normálne neviem dokopať k čítaniu a teraz táto jednodielka… och <3 čistá nádhera , naozaj , som hrozne rada , že som si konečne prečítala niečo takto super pred spaním, veľmi pekne dakujem, uplne mi to zlepšilo náladu a mám chuť sa usmievať.. inak chudák bill, neviem si predstaviť jak sa tam trápi a opíja a tak… ešteže má toma pri sebe a uvedomil si kde je pravda <3 nádherné scény naozaj, úplne si viem predstaviť jak sa mu zachvel žaludok nervozitou ked hovoril o tej posteli no 😀 zlatučke strašne <3 jo a ešte musim povedať že strašne sa mi páči, že si to preniesla úplne do terajšej doby proste aj ten obrázok je uplne super 🙂 je to niečo úplne nové 🙂
Je zaujímavé, že keď raz nieco chceme, dokážeme si to nájsť všade. Presne tak je to aj v tvojej poviedke. Tom bol ženatý s Riou, Billa parovali s Alexom… A nakoniec to do seba aj tak perfektne zapadlo a oni skončili spolu. A my máme opäť o čom snívať a čomu veriť. Skvelá poviedka. Ďakujem.
Tahle povídka se četla naprosto krásně a sama! Miluji, když Tom v povídkách umí vyjádřit své city a nebojí se odmítnutí a ztracení své pýchy. Navíc je to krásně dokresleno prvky ze skutečné reality, což jako většina, zbožňuji!
Něco tak hezkého jsem v tento šílený den potřebovala! Děkuji! ♥