autor: Muckátko :o*
Činy místo slov
„Bille?“ špitl s nadějí v hlase. Do jeho očí se pomalu začaly tlačit slzy.
Bill – ne mrtvý, ne feťák, ne superagent, ale živý, v přestrojení, agent v utajení a ležérně kouřící cigaretu, shodil černou kapuci a otočil se.
„Kdo jiný by se obtěžoval?“ prohodil Bill, popotáhl z cigarety a s rozhodnutím, že už mu nechutná, ji hodil na zem, kde ji uhasila malá kaluž plná vody vedle jeho nohy.
Tom se vzpamatoval, neobratně se vyškrábal na nohy a jedním skokem zdolal vzdálenost, která ho dělila od osoby, která byla v jeho hlavě po celý ten rok, kdy si myslel, že už ji nikdy neuvidí. Hodil se Billovi kolem krku a tvrdě ho objal. Bylo mu fuk, jestli mu rozdrtí pár žeber. Byl živý, zdravý a v jeho náruči. Prsty pravé ruky zajel do jeho rozcuchaných blonďatých vlasů a levou sjel na jeho záda. Schoval obličej do Billova krku a rozbrečel se. Pouštěl ze sebe všechen smutek, stesk a nyní i radost, úlevu a lásku, kterou k muži choval.
„Miluju tě. Miluju tě,“ drmolil Billovi do ucha pořád dokola a otřásal se vzlyky.
„Já tě slyšel,“ podotkl Bill, když mu Tom pověděl ta dvě slova do ucha už asi po dvacáté. Odtáhl ho od sebe a sevřel jeho paže.
„Ne,“ zavrtěl Tom hlavou. „Nestihl jsem ti to říct,“ vzlykl. „Tys umřel a já ti to nestihl říct!“ zaštkal a vysmekl se Billovi ze sevření, aby ho mohl znovu obejmout. „Řekni mi prosím, že to není jen sen. Řekni mi, že to neskončí stejně jako vždy,“ žadonil.
„Jak?“
„Najdu tě. Vždycky tě najdu, chvíli tě mám, a pak tě někdo zastřelí a já se probudím a ty tam nejsi,“ popotáhl.
„Tak to se nestane,“ řekl Bill pevně.
„Ale ty… jak to? Já to nechápu,“ lapal Tom po dechu.
„Pro jisté lidi jsem musel zemřít, abych mohl dokončit svoji práci,“ vysvětlil mu Bill.
„Cože? Ale…“
„Teď není čas na vysvětlování,“ zarazil ho Bill. Zaposlouchal se do zvuků města a jasně zaznamenal vzdálené houkání policie, která jistě pátrala po ztraceném Tomovi, který ho prostě musel sledovat.
„Ne,“ odmítl Tom, když cítil, jak ho Bill tlačí od sebe. „Neopustím tě. Nehnu se od tebe ani na krok. Ne teď, když jsem tě našel,“ zapřel se Tom a nehodlal Billa pustit.
„Musíš se teď vrátit. Hledá tě policie. Vrať se na hotel a až se všechno uklidní, přijdu.“
„Nevěřím ti!“ obořil se na něj Tom. „Nechal bys mě v tom, že? Kdybych se za tebou nerozběhl, nechal bys mě v tom, že jo? Nechal bys mě myslet si, že jsi mrtvý!“ obvinil ho Tom.
„Ano,“ přiznal Bill.
„Ano? Ano?! A to mi říkáš jen tak?! Víš, jak mi bylo? Víš, jak jsem se cítil, když jsem byl na tvém pohřbu? Když mi komisař poslal tvoje věci, protože tu nebyl nikdo, kdo by si je převzal? Celý ten posraný rok, kdy jsem strávil každou minutu obviňováním sama sebe, že jsi kvůli mně umřel?!“
„Pochop to. Nikdo nesmí vědět, že žiju.“ Tom si zlostně odfrkl.
„Jak chceš! Dělej si, co chceš! A víš co? Dobrá. Nikdo se nedozví, že žiješ, protože pro mě jsi teď právě umřel. Podruhé, ale tentokrát definitivně!“ křikl mu Tom do tváře, fotku, kterou svíral ve své dlani, mu hodil na zem k nohám a s očima plnýma slz zklamání se rozběhl pryč. Bill se nadechl a otevřel ústa, aby na Toma zavolal, ale uvědomil si, že bude lepší nechat ho jít.
Z bludiště uliček se Tom nakonec dokázal vymotat sám, aniž by věděl, jak se mu to podařilo. Skrz slzy neviděl pořádně na cestu, proto se kousek od východu na hlavní ulici zastavil, aby se dal dohromady. Kdyby ho takhle viděli kluci, nevyhnul by se zbytečným otázkám a soucitným pohledům. Zběsile se prsty zbavoval slz, které se mu neustále tvořily pod víčky, a hledal kapesníky, aby se mohl vysmrkat. Jeho oči byly stále červené a výraz stále bolestný, ale s tím už nic nadělat nemohl. Nahrbil záda, sklonil hlavu a vydal se ke klubu, před kterým stála dvě policejní auta, uprostřed nervózně přešlapoval David, Georg s Andym se rozhlíželi kolem a Gustav vypadal obzvlášť provinile.
„TOME!“ zakřičel Georg. „Támhle je!“
ukázal prstem Tomovým směrem a ihned se protlačil k němu s Davidem v zádech.
„Tome, jsi v pořádku? Vyděsil jsi nás,“ sesypal se na něj manažer.
„Omlouvám se. Chtěl jsem… tomu klukovi poděkovat, ale ztratil se mi. Trvalo mi, než jsem našel cestu zpátky.“ Částečná lež, částečná pravda.
„Jinak ti nic není?“
„Ne,“ zavrtěl Tom hlavou. „Promiň, Gustave,“ podíval se na kamaráda, který se k nim připojil.
„Málem jsem z tebe měl smrt, Tome, tohle mi nedělej,“ zavrtěl hlavou.
„Vážení, můžete mi říct, co se tady děje?“ postavil se k jejich hloučku jeden ze strážníků.
„Už nic. Tom se vrátil, takže vám děkujeme za pomoc. Všechno je v pořádku,“ odkýval David. Policista se jen naštvaně zaksichtil a odvolal celou akci, mumlaje něco o rozmazlených celebritách a hysterických manažerech.
„Co tu chtěli?“ zajímal se Tom.
„Zavolali jsme je, protože jsme měli strach, když ses nevracel. Gustav mi volal, že jsi utekl z klubu, aniž bys něco řekl,“ vysvětlil David. Tom chápavě přikývl.
„Můžeme jet na hotel? Mám už dneska dost.“
„Zavolám nám taxík,“ nabídl se Georg.
„To není třeba. Mám tu auto s řidičem, jestli chcete, hodíme vás domů,“ otočil se David na ostatní.
„To je dobrý. Odvez Toma a my si zavoláme taxíka.“
„Dobře, tak my pojedeme.“
„Ozvu se vám, kluci,“ přislíbil Tom, aby jim alespoň trochu vynahradil ty nepříjemnosti, které jim svým útěkem způsobil.
„V pohodě!“ kývl Georg a rozloučili se.
Tom s Davidem nasedli do opodál zaparkovaného auta. Sam ani nečekal na pokyn k jízdě. Nastartoval motor a vyjel ulicemi k hotelu, kde Tom s Davidem pobývali.
„Chceš, abych ti na zítra…“
„Ne,“ utnul Tom Davida. „Vyspím se a všechno bude okay. Od zítřka už žádného psychologa nebudu potřebovat,“ řekl Tom pevně a z části se snažil přesvědčit i sám sebe. Nejen Davida.
Manažer sice nevěděl, co se Tomovi stalo ten večer tak zásadního, že za těch pár chvil tak obrátil, ale pokud se mu vrátí ten starý Tom, bude jedině rád.
David Tomovým slovům nejdřív nevěřil, ale když se v následujících dnech Tom opravdu choval naprosto přirozeně, občas zavtipkoval a do očí se mu vrátil život, věřil, že odsud už půjde všechno hladce. Netušil sice, co se s Tomem děje, když se za ním večer po dni plném povinností zabouchly dveře pokoje, ale chlácholil se myšlenkami, že je možná Tom tolik unavený, že se nají, dá si sprchu a jde spát, aniž by ho trápily vzpomínky nebo noční můry.
V jeden takový pozdní večer Tom nechal odnést nádobí od své večeře a po sprše zalezl do postele. Už dřímal, když zdálky zaznamenal otevření dveří. Zvuk to byl však tak tichý, že Toma z lehkého spánku nedokázal vytrhnout úplně. Ležel na zádech s rukama na břiše a sklíčeným výrazem ve tváři, zřejmě kvůli počínajícím nepříjemným snům, když se matrace u jeho nohou jemně prohnula, jak postel přijala další váhu. Tom vzdáleně cítil, jak se matrace propadá střídavě na levé straně a na pravé, jak se tíha pomalu ale jistě sunula rozložená do dvou bodů od jeho kotníků až do výšky boků, kde pohyb ustal a matrace vytvořila dva důlky po stranách Tomova těla. Další dvě prohlubně se vytvořily vedle Tomových ramen na polštáři a pak se něco lehce jako pírko dotklo jeho mírně pootevřených rtů. Nejdřív jen něco nesrozumitelně zamumlal a olízl si spodní ret, ale když se to něco vpilo do jeho rtů, trhl sebou a vytřeštil oči.
V naprosté tmě se nad ním skláněla osoba, zabořená koleny vedle jeho boků a dlaněmi u jeho ramenou, zatímco ho pomalu líbala na rty. Tom se v mžiku vyprostil zpod druhého těla, vyjel na prostěradle nahoru, aby se mohl zády opřít o pelest postele a rychle se natáhl po lampičce na nočním stolku. Žluté světlo odhalilo Billovu klidnou tvář, která se nacházela jen kousek od jeho vlastní. Jeho tělo se uvolnilo a kleslo dolů, takže dosedl na Tomův klín.
„Co…? Proč…? Jak ses sem dostal?“ zeptal se Tom a protřel si oči, aby si rychleji přivykly na světlo, které s každou minutou zářilo jasněji a jasněji.
„Vím, jak se dostat na různá místa nepozorován,“ odvětil Bill ledabyle.
„A to mi má jako imponovat? Že ses sem přikradl jako nějaký zloděj?“ sykl Tom, ale ne příliš hlasitě. Zdi byly tenké a každý zvýšený hlas byl okamžitě slyšet do pokojů z obou stran a vzhledem k tomu, že David bydlel hned vedle, nebylo by zrovna moudré pouštět se do nějakých rozvášněných hádek.
„Chtěl jsem přijít hned tu noc, co jsi utekl, ale měl jsem dojem, že bude lepší nechat tě vychladnout a přijít, až se věci uklidní.“
„Věci se možná uklidnily, ale já ne.“
„Co chceš slyšet? Srdceryvné omluvy, jak moc mě to mrzí? Víš, že toho se ode mě nedočkáš. Jsem pořád stejná mrcha jako rok zpátky. Nic se nezměnilo.“
„Ale mělo by. Minimálně jednu omluvu mi dlužíš,“ stál si Tom za svým. „Víš, co? Radši mě nech být a už se neukazuj. Nechci tě u sebe,“ odvrátil Tom tvář, lampičku zhasnul a násilně se pod Billem otočil na bok, aby se na muže nemusel dívat.
Bill možná neměl na jazyku tisíce omluv, které chtěl muž pod ním slyšet, ale rozhodně Toma nehodlal poslechnout a jen tak odejít, když věděl, že to je přesně pravý opak toho, co si Tom v hloubi duše přál, i když se snažil hrát tvrdého a příliš hrdého na to, aby svoje pocity přiznal nahlas. Bill nechal stíny, aby znovu obalily jejich těla, a teprve pak se sklonil dolů. Políbil Toma na nahé rameno a poté se obličejem dostal do ohybu mezi Tomovým krkem a ramenem, aby jednak vdechl jeho vůni, a jednak aby mohl začít pokrývat jeho krk drobnými polibky, o kterých věděl, že Toma zbaví veškeré zlosti a napětí. V duchu se usmál, když cítil, jak se pod ním Tom zachvěl. Moc dobře si pamatoval na místa, která muži přinášela zvláštní potěšení.
„Na mých citech se ale nic nezměnilo,“ zašeptal do ticha a přesunul se polibky na zadní stranu krku. Sotva se dotkl ústy jednoho ze zvláště citlivých míst, zaslechl hlasité zaštkání, které okamžitě přerušilo jeho laskání. Přetočil Toma na záda, a ačkoli nemohl jasně vidět jeho tvář, odlesk v jeho očích mu byl dostatečným důkazem toho, že Tom celou situací stále trpí. Sehnul se proto zpět k jeho rtům a potom, co Tom ze sebe vypustil tichý vzlyk, se ponořil do mužových úst s takovou samozřejmostí, jako by je líbal naposled včera. Tomovy nehybné paže se vyšvihly do vzduchu a omotaly se kolem agentova krku, zatímco jeho nohy se vyprostily zpod Billova těla, přitáhly si agentovu pánev do rozkroku a uvěznily tak horní tělo ve smrtelném sevření stehen.
Pro druhého muže bylo tu a tam obtížné zvládat zoufalé nájezdy jazyka a dlaní muže pod ním, ale nechal ho, aby se řídil tím, co cítil, protože jedině tak bude schopný ze sebe dostat všechno ven, aniž by ho někdo nějak omezoval.
Z předchozích zkušeností Tom věděl, že Bill je ten, kdo určuje, co se mezi nimi odehraje, proto ho nanejvýš frustrovalo, že se nic neděje. Dokonce měl pocit, jako by s ním Bill ani nebyl v pokoji, protože ho nechával dělat, cokoli se mu zlíbí. Riskuje tvrdé upozornění, kdo je v posteli boss, nakonec propašoval ruce mezi jejich těla a jal se rozepínat agentovy kalhoty, aby ho popostrčil k nějaké činnosti. Jeho nedočkavé dlaně byly však záhy překryty druhým párem, a tudíž i zastaveny.
„Svlékni se,“ přikázal Bill udýchaně a nad Tomovým tělem se narovnal, aby se sám mohl zbavit svých svršků. Tom se pod ním kroutil jako žížala, když se vleže snažil dostat ze svého spodního prádla. Nakonec to byl Bill, který prádlo stáhl z jeho levé nohy, aby se ho zbavil, když se dokázal svléknout mnohem rychleji než muž pod ním. S očekáváním, že brzy přijme druhé tělo do svého, se uvolnil a přitáhl si Billa na sebe. O to víc byl překvapen, když byl jedním svižným pohybem překulen a byl to on, kdo skončil mezi roztaženýma nohama toho druhého.
Bill vyzývavěji pozvedl jedno obočí, když zahlédl Tomův nechápavý výraz.
„Ty…“ kuňkl Tom nejistě.
„Ano,“ odsouhlasil Bill. Ať už se Tomovi hlavou honilo cokoli, byl si jistý, že pochopil, o co Billovi šlo.
„Ale ty….“ Bill zavrtěl hlavou.
„Nepitvej se v tom,“ řekl a přitáhl si Toma dolů. Poslepu nahmatal svůj svršek, který záměrně umístil poblíž, jelikož v něm měl něco, co budou brzy potřebovat, a vážně neměl chuť teď lézt po zemi a hledat oblečení, ve kterém se tuba nacházela. Jakmile nádobu vysvobodil, přitiskl ji proti Tomovu hrudníku a významně se na něj podíval.
Tom převzal, co mu bylo vtiskáváno, a neptal se, i když měl na jazyku tisíce otázek. Všiml si, že v jeho dlani skončil pouze lubrikant. Žádný kondom.
„Pořád jsi…?“ naznačil Tom.
„A ty?“
„S nikým jsem… od té doby, co… jsem,“ přikývl nakonec souhlasně, aniž by se snažil dokončit jakoukoli předchozí myšlenku. Bylo mu jasné, že Bill věděl, co chtěl říct, ještě dřív, než o tom vůbec začal mluvit. Dostalo se mu krátkého přikývnutí. Víčko klaplo a Tomovy prsty byly potřísněny obsahem.
„Proč?“ zeptal se Tom přesto všechno, když začal postupně probojovávat prsty do agentova těla.
„Protože to myslím vážně a je to víc než slova,“ odpověděl mu Bill klidně, i když bylo vidět, že se snaží přikázat svému tělu, aby se nebránilo něčemu, na co už hodně dlouhou dobu nebylo zvyklé.
„Kdy jsi naposled…?“
„Hodně dávno,“ prozradil Bill po pravdě. Tom přikývl a chtěl říct, že bude ještě opatrnější, než měl v úmyslu, ale něco mu říkalo, že Bill by si neodpustil nějakou uštěpačnou poznámku, proto slova raději spolknul.
Uvolňuje muže třemi prsty, zíral do hnědých očí pod sebou, hledaje v nich nejen jakýkoli náznak nepohodlí, ale především ujištění, že zůstanou otevřené, aby si mohl být jistý, že se mu to celé jen nezdá.
„Stačí,“ dostal ze sebe Bill a sevřel Tomovo předloktí, aby jeho ruku zastavil. Tom poslušně přikývl a další dávku, kterou vytlačil z tuby, už nesměřoval k Billovu vstupu, ale na svůj plně vzrušený penis.
„Určitě?“ ujišťoval se Tom, když se posunul hlouběji mezi agentova rozevřená stehna a otřel se špičkou o jeho vlhký otvor.
„Udělej to,“ vybídl ho Bill a pravou dlaň omotal kolem Tomova zápěstí na levé ruce, která byla zabořená v matraci, jak Tom podpíral své tělo, aby ho udržel v klidu, zatímco pravou rukou uchopil své vzrušení a přiložil ho k místu, kudy spojí jejich těla v jedno. Pronikl špičkou dovnitř poměrně lehce a jediné, co zaznamenal na tváři muže pod sebou, byl podivný odlesk v jeho očích. Nevěděl, co se v Billovi odehrává. Nevěděl, že Bill bojuje sám se sebou, aby ze sebe Toma neshodil, než stihne zajít dál. Neměl nejmenší tušení, jak zranitelně se druhý muž právě teď cítil, jak se dobrovolně vzdal veškeré kontroly a dal Tomovi něco, o čem se rozhodl, že už nikdy nikdo nebude mít.
A teď byl tady.
Ležel na matraci pod jiným mužem a cítil se naprosto bezbranně. Cítil, jak se do něj kousek po kousku dostává jiné tělo a plně zaplňuje jeho útroby. Nedokázal vnímat, jestli cítí nepohodlí, nebo dokonce bolest. Snažil se pouze uklidnit své pocity, že se dobrovolně odevzdává jinému člověku a porušuje většinu ze svých zásad jen proto, aby muži nad sebou dokázal, že to s ním myslí vážně, i když to nebyl schopný říct nahlas.
Hluboce vydechl, když se Tomovy boky zastavily, jeho pánev se otřela o zadní stranu jeho stehen a penis vyplnil jeho tělo.
Bez nutnosti dál navigovat svůj úd na správné místo Tom pustil kořen svého tvrdého orgánu a přitiskl dlaň k Billově tváři. Natáhl se přes jeho trup a vpil se do agentových úst. Zapřel se koleny o matraci vedle Billových boků, propašoval obě ruce pod Billovo horké tělo – jednu na jeho bedra a druhou doprostřed jeho zad, a pomalu, aby z jeho těla nevyklouzl ven, odlepoval tělo druhého muže od postele, dokud mu nepomohl se plně napřímit. Následně na to si Billa přitáhl do svého klína a na svůj penis si ho usadil tak, aby to pro oba bylo pohodlné a příjemné. Poté vzal obě agentovy paže a položil si je na ramena, zatímco zůstával usazený na posteli s Billem na sobě. Nechal druhému muži možnost výběru, zda své paže omotá kolem jeho krku, nechá je viset tak, jak byly umístěny, nebo je přesune úplně jinam. Sám se hrudníkem přitiskl k tomu protějšímu, lechtivými dotyky začal přejíždět prsty po mužových hladkých zádech a rty se přitiskl k Billovu krku, který začal pokrývat motýlími polibky. Ačkoli si dobře uvědomoval, jak pevně svírá Billovo tělo jeho penis a jak kolem něj pulsuje, ještě se nechtěl hýbat. Chtěl jen vnímat. A to všemi smysly. Poslouchat, jak Bill dýchá, dívat se na výraz v jeho tváři, užívat si chuť a vůni jeho kůže a dlaněmi si znovu připomínat každý záhyb jeho těla. A i když ho ještě stále přepadaly vlny úzkosti, v očích ho pálily slzy a hrdlo se mu svíralo pod zadržovanými vzlyky, zůstával zticha a nechával Billovo tělo naplňovat všechny jeho smysly do takové míry, dokud nebyl schopný vnímat jen jeho a nic jiného.
Bill položil dlaně na Tomova ramena odhodlaný se zapřít a začít stoupat a klesat zpět po Tomově vzrušení, ale byl zastaven.
„Ne,“ vydechl Tom blízko jeho ucha. „Ještě ne,“ špitl. „Chci tě ještě chvíli jen tak cítit,“ pronesl téměř bez dechu a znovu se jal líbat labutí krk svého milence, který se nakonec překvapivě bez protestů podvolil a pustil ramena, kterými hodlal podpírat své tělo. Levou ruku omotal kolem Toma a prsty pravé ruky vjel do mužových vlasů. „Tolik tě miluju,“ zašeptal Tom přemožený všemi emocemi přímo do Billova ucha. Jeho hlas a horký dech okamžitě poslal výboj Billovou páteří a na jeho rukách a zátylku se v mžiku objevila husí kůže. Ve snaze oplatit Tomovi jeho sentiment alespoň nějakým způsobem odlepil svůj hrudník od toho protějšího a přitáhl si Tomův obličej ke svému, aby ho mohl hluboce políbit. Zároveň sevřel svaly kolem Tomova údu a s potěšením přijal hluboké zasténání, které se utopilo v jejich polibku. Se zjištěním, že se jeho tělo naprosto uvolnilo a přijalo kousek Toma bez potíží, si dlaněmi držel Tomova ústa na těch svých, aby nemohl nic namítat, když pomalu ale jistě začal sjíždět po jeho penisu nahoru a dolů.
Aniž by si toho Tom byl vědom, byl mu Bill z části vděčný. Jeho srdce se z jednoho pohledu pomalu uklidňovalo. Byl to sice on, kdo do sebe přijal jiného muže, ale nyní to byl on, kdo měl kontrolu nad tím, jak rychle do něj bude Tom vstupovat, jak rázně a jak často zasáhne jeho bod. Namlouval si, že pomalé tempo zrychloval jen proto, aby to udělal dobré pro muže před sebou, ale ve skutečnosti si jen nedokázal přiznat, jak dobře a správně ho Tom vyplňuje. Vděčný, že Tom pomáhá jeho pohybům tím, že přidržoval jeho boky a zvedal je podle toho, jak jimi agent hýbal, ochotně klesal dolů a vpouštěl Tomův penis, tak hluboko, jak jen to šlo.
S mlasknutím se odlepil svými naběhlými ústy od těch Tomových a se zrychleným dechem se opřel tváří o tu Tomovu.
„Bille,“ vydechl Tom a mazlivě se otřel o Billovo líčko, které se opíralo o jeho spánek. I přes výbornou kondici a výcvik dokázal říct, že Billova tvář už není červená jen vzrušením, ale především námahou, jak se na Tomovi hýbal. Aby trochu ulevil agentovým stehnům, ale stále mu ponechal kontrolu nad situací, omotal paže kolem mužova pasu, na posteli se vsedě otočil a položil se na záda. Bill zůstal překvapeně sedět na Tomově pánvi s jeho penisem hluboko uvnitř a nepatrně se usmál. Přenesl váhu na své paže a kolena a pokračoval v pravidelných pohybech, které opět nabraly na svižnosti, když mu byla navrácena ztracená síla, jak do hry zapojil i jiné části a svaly těla než jen svá stehna.
„Nggghhh,“ vypustil ze svých úst, když našel svůj bod a přirážel své tělo dolů přesně tak, aby penis v jeho těle narážel na to stejné místo. Zrychlujícím se dechem a zamlženým pohledem, kterým se tu a tam zadíval na svého bývalého svěřence, dal Tomovi jasně najevo, že nebude trvat dlouho a oba dojdou zaslouženého vrcholu. Aby udělal celý akt pro Billa ještě příjemnější, zapřel se o levé předloktí a naklonil se k němu. Pravou dlaň omotal kolem jeho natlakovaného vzrušení a jazykem si vydláždil cestičku od krku až po obě bradavky, které okusoval, olizoval a sál ve svých ústech pouze do té chvíle, kdy se Billovy pohyby stávaly rychlejšími, trhavějšími a naléhavějšími. Právě v ten okamžik, ať už to bylo náročné, jak chtělo, si přitáhl Billovu tvář k té své, aby mohli oba své vrcholné výkřiky sdílet v tom druhém uprostřed vášnivého polibku, zatímco Tom horce vyvrcholil do Billova těla a Billův vrchol skončil na Tomově ruce a částečně na jejich podbřišcích.
Oba vyčerpaní milováním, ale i vlastními pocity, Tom přijal Billovo unavené tělo do své náruče, když povolil svaly a ulehl na jeho hrudník, nechávaje je stále spojené, příliš unavený, aby se o něco staral. Tom opatrně nadzvedl Billovo tělo, chytil se u kořene a pomalu tlačil svoji pánev do matrace, jak vyjížděl z Billova těla, dokud nevyklouzl úplně. Hned na to se i s Billem překulil na bok a natáhl se po zmuchlané přikrývce, aby mohl přikrýt jejich rozhicovaná nahá těla. Přitulil si Billovo tělo k tomu svému, jak nejblíž mohl, jeho obličej začal pokrývat jemnými polibky a dlaní přejížděl po jeho zádech.
„Miluju tě,“ pověděl mu už po druhé za ten večer a políbil Billa s takovou opatrností a láskou, až se v Billově žaludku chtě nechtě usadil hřejivý pocit.
„Všechno, co jsem předtím řekl, jsem myslel vážně,“ promluvil Bill zastřeným hlasem a nevědomky vyjel dlaní z Tomova břicha doprostřed jeho hrudě.
„Já vím,“ řekl Tom. „Jen máš zkrátka dost osobitý způsob, jak to dát najevo,“ zažertoval lehce a jen na velmi krátkou dobu. Hned na to zvážněl. „Tohle už mi nikdy nedělej, Bille,“ dostal ze sebe. „Nikdy, protože kdyby mělo být ještě nějaké příště, ať by to bylo s jakkoli dobrými úmysly, podruhé už bych ti to neopustil. To bych si radši přivodil ztrátu paměti, abych na tebe byl schopný zapomenout. Něco takového bych znovu nezvládl,“ přiznal.
„Snad už nic takového nebude nikdy třeba,“ odpověděl Bill. „Spi,“ pokynul Bill. „Promluvíme si pak,“ vydechl ospale a dobrovolně se zavrtěl proti Tomovu tělu, aby našel pohodlnou pozici na spaní. Že ji nenašel, dokud nebyl natisknutý v Tomově náruči s temenem hlavy pod Tomovou bradou a obličejem přitisknutým k mužovu krku, byla samozřejmě jen náhoda.
Tu noc Tom poprvé za opravdu dlouhou dobu usínal klidný, i když si Billa držel pevně u sebe dokonce i po tom, co usnul. Všechny jeho svaly se uvolnily. Všechny kromě jeho paží, které byly omotané kolem osoby, kterou už odmítal podruhé ztratit.
Příště: „Oko za oko, zub za zub“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Jmēno ďalšího díle mi není vhodný. Mám pocit že název oko sa oko zub za zub neni nejladší ale neva.Snáď sa tam nic nepodelá. Dokonalý dilek. Moc dikiiiii.
Dokonalé. 🙂 snad to bude mít dobrý konec.. děkuji za krásnou kapitolu 🙂
Ty me budeš mít na svědomí. Poslední dobou u téhle povidky furt bulim. 😀 Krásná kapitola. Konečně Bill vypadá jako člověk a hlavně ze Toma snad i miluje. Jsem zvědavá na další kapitolu, ten název vypadá dost zajimave
Trochu jsem se bála, že to Tom svou reakcí všechno zazdil. Ale ne, Bill si vždycky prosadí svou. 😀 A tentokrát byl opravdu jako balzám na zlomené srdce, přestože je stále sám sebou. Žádné sladké řečičky a basta. 😀
Doufám, že teď už jim to vyjde.
Díky, těším se na pokračování.
Aaaaaaa brečím tu jak želva. Popravdě jsem tuhle povídku trochu zazdila po Billově "smrti", ale jen co jsem zjistila že se tam živý agent zase objeví tak to rychle dočetla a jsem dojatá jak u žádné jiné tvé povídky.
Je krásný vidět jak Bill Toma taky miluje jen to prostě neumí říct, ale aspoň mu to ukázal.
Vynikající, už jsem moc zvědavá, jak to dopadne!
Bill sa nám dnes trochu počlovečil… Ale len trochu… Keď ani sám pred sebou nie je ochotný priznať svoje city s pocity, ale na druhej strane (si nahovárať, že ) to čo robí, robí pre Toma. Čo je vlastne tiež dobre, naznačuje to, že ho má vlastne rád a záleží mu na ňom. A to je super. Už len aby sa mu podarilo uvoľnil natoľko, aby priznal celú pravdu. Pred sebou, aj pred Tomom. Ďakujem za časť. Som zvedavá, čo na nás ešte chystáš.
Mě by tak strašně moc zajímalo,co se odehrává v Billově hlavě, protože z jeho chování a slov stále nevím prakticky nic. Jen to, že mu na Tomovi přece jen záleží a že ho má asi rád, ale to je tak všechno. Pořád bych chtěla vědět, kam se poděl ten nejveselejší a nejmilejší člověk na světě, o kterém Bill tvrdil, že jím dříve byl… A jestli se Tomovi povede ho v něm znova probudit…
Ale díl to byl krásný, úžasná změna oproti těm posledním několika depresivním 🙂
Už od minulého dílu jsem byla šíleně zvědavá na Tomovu reakci a jupííí..dočkala jsem se! Bylo strašně roztomilé, jak se Tom ani nerozmýšlel a hned skočil Billovi okolo krku a už jej nechtěl pustit. ♥ Bylo to fakt kouzelné. Ale Bill tu krásnou atmosféru jako vždy děsně zkazil. 😀 Já mu to neberu, docela chápu, že lidi nemohli vědět, že žije, ale mohl si to alespoň na chvíli nechat pro sebe a ne to Tomovi hnedka vpálit do obličeje. Přiznám se, že po tom, co Tom utekl a Bill mu nešel v patách – což chápu – jsem měla docela strach, že tím to končí. 😀 Já bych se u Tebe totiž nedivila! Tahle povídka mě nepřestává překvapovat, a prostě jsem už byla připravena na všechno.
Takže mě Bill docela překvapil, když se k Tomovi do pokoje tak tiše vloupal a vlastně první, co udělal bylo, že je políbil. ♥ No a co následovalo pak? Jednoduše nádhera. ♥ Ani mi nevadí, že si kluci zatím nepromluvili, ačkoli se přiznám, že jsem na Billovu verzi toho všeho moc zvědavá, a hlavně..kdo všechno věděl, že Bill žije??? Ono je to docela k ničemu vědět, ale já jsem prostě zvědavá! 🙂 Každopádně jsem byla zvědavá na to, jaký bude Bill. Asi jsem si myslela, že se za tu dobu nějak změnil, že zjemněl a bude takový..víc romantičtější, milejší? 😀 Opět se prokázala moje naivita, ačkoli musím říct, že se Bill alespoň nechová jak necita jako dřív. Slova sice moc používat neumí, ale Toma má skutečně rád a já věřím, že se to postupem času zase naučí. Momentálně jsem šťastná, že jsou kluci zase spolu! ♥
Moc děkuji za další díl! ♥♥♥
Krása bulím jak mala.
Nějaká obrovská tíha opustila moje srdce a zase se do něj vrátila radost a naděje. Doufám, že ty dva už nic nerozdělí 🙏 Ta jejich láska je taková nestandartní. Možná i to dělá tuhle povídku opravdu nezapomenutelnou 💗