autor: Ema21
Starší
Líbal jsem Billa, dokud už jsem ho dál líbat nemohl, a pak jsem si odešel sehnat nějakou groupie, aby mě vykouřila a uvolnila ze mě stres. Už to byly téměř tři roky od chvíle, kdy jsem viděl naši budoucnost, a stále jsem ještě nepřišel na to, jak s Billem zajít dál, než jen k líbání.
Bylo nám skoro osmnáct, proboha, a Bill byl stále panic. Já technicky taky. A potřeboval jsem přijít na to, jak to napravit, protože kouření a ruční práce od cizích lidí nám příliš nepomáhaly. Bill dokonce začal experimentovat s kluky.
Myslím, že bylo očividné, že jsme čekali na sebe navzájem. Já čekal, až Bill bude v pohodě s myšlenkou nás dvou spolu. Nevím, na co čekal Bill, ale myslel si, že jsem taky panic.
Jednoho dne jsem se podíval do kalendáře a hodil opatrnost za hlavu. Ošukám ho dřív, než nám bude osmnáct, a tak to prostě bude.
Další okamžik, kdy jsme byli spolu o samotě, byl v zákulisí předávání nějakých ocenění. Člověk by si myslel, že tam bude okolo spousta lidí, ale jelikož jsme tam vystupovali, dostali jsme malou šatnu, která byla úplně stranou. Po procházce po červeném koberci jsme si chvíli odpočinuli a pak se Géčka vydali ven do davu, zatímco Bill se stále převlékal do kostýmu.
„Bille, chci si nějak změnit vlasy.“
„Cože?!“ Náhle se otočil kolem dokola se štětečkem od make-upu v ruce.
„Chci něco jiného.“
Bill četl ten pohled na mé tváři a myslím, že mohl říct, že jsem nemluvil o svých vlasech. Uklidnil se. „Taky chci něco jiného.“
„Měli bychom si naplánovat budoucnost.“
Bill si ještě namaloval řasy a pak svůj make-up odložil. Posadil se na stůl a podíval se na mě napříč místností. „Můžu se tě na něco zeptat?“
Proč jsem s tímhle tématem začal? „Vždycky.“
„Tome. Něco tady chybí. Nemyslíš?“
Kousavě jsem se po něm podíval, protože jsem věděl, co tady chybělo, a co jsme oba chtěli. Jen to jednoduše ještě nebylo něco, co jsem dokázal vyjádřit slovy. Možná jsem neznal přesný důvod jeho melancholie, a možná ani on ne, ale znal jsem lék. „Změň si vlasy. A já budu pracovat na změně našich životů.“
„O čem to mluvíš?“
„Měli bychom se naučit dobře anglicky.“
„To bychom měli.“ Podíval se na mě, jako by věděl, že mu něco neříkám. Nevěděl jsem, co dalšího říct, a předtím, než jeden z nás mohl s něčím přijít, Géčka se vrátili.
Bill byl příštích několik dní nesvůj. Odjeli jsme na dovolenou, ale hned první den nezůstal v našem pokoji, a pak se najednou vrátil s černobílými dredy.
„Bille? Co…?“
„Řekl jsi mi, abych si změnil vlasy.“
Civěl jsem. Sice jsem mu to řekl, ale tohle bylo nečekané. Ani jsme o tom spolu nemluvili. Dredy? To byla má věc. „Jsi v pořádku?“
Bill nebyl šťastný. „To je to, co mi řekneš?“
„Ano. Jsi v pořádku?“
„Ne. Očividně! Pracuj na změně našich životů, jak jsi slíbil.“ Otočil se ke mně zády, převlékl se do mých plaveckých trenek, a odešel z chatky.
Co se to dělo? Co jsem udělal? Co jsem pokazil? Jen jsem věděl, že sám na nic nepřijdu. Tak jsem na sebe taky hodil plavky a běžel za Billem.
Ležel rozvalený na písku kousek od vody a já se posadil vedle něj s hlavou v dlaních.
„Tomi. Změň naše životy. Já ti věřím.“
Podíval jsem se na něj. Oči měl zavřené, ale jeho čelist byla sevřená, jako by byl na pokraji slz. Vzal jsem jeho ruku do své. Nevěděl jsem, co jiného dělat.
„Vypadají moje nové vlasy hloupě?“
„Ne. Ale díky, protože teď oba dva nemůžeme mít zatracené dredy. Osle.“ Najednou jsem byl trochu naštvaný, protože jsem se ve skutečnosti svých dredů nechtěl zbavit.
Vstal jsem a začal se brodit vodou. Sledoval jsem Billa na břehu, posadil se a sledoval mě taky. Nemyslel jsem si, že se chystá jít do vody, a tak jsem mu pokynul rukou, aby přišel za mnou. Přišel.
S vodou až u našich hrudníků jsem si ho přitáhl k sobě a políbil. Venku na denním světle. Brečel.
Všechno, co chci, je, aby byl Bill šťastný.
Po zbytek dne se držel u mě blízko, i když byl potichu. Byl jsem vděčný za pár dní soukromí. Tu noc se mě v posteli držel tak pevně, až jsem mu musel říct: „Já tě nepustím. Nikdy neodejdu.“
„Nikdy od tebe nechci být pryč. Chci jenom tebe,“ odpověděl.
Na minutu jsem o tom musel přemýšlet, než jsem mu pozvedl bradu k polibku. „A já chci tebe.“
„Já jsem tvůj.“
Myslím, že jsem byl překvapený tím, jak byl Bill svolný. Byl v depresi? Využíval jsem ho?
Vyšplhal jsem na jeho tělo a prohloubil náš polibek. Vměstnal jsem se mezi jeho nohy a tentokrát je omotal kolem mého těla. „Tomi,“ řekl. Opět byl na pokraji slz. „Udělej mě celým. Prosím.“ A když mu po tváři stekla slza až do vlasů, políbil jsem ho na tvář.
Bylo to, jako by pocítil to stejné zoufalství, jaké bylo v mém srdci. Jsem si tím jistý, protože sdílíme to stejné srdce. Když jsem dosáhl svého limitu, tak on taky, a už jsem se od něj nedokázal držet dál. Vkládal jsem mu polibky dolů, po jeho krku, dál až za místo, kde jsem obvykle přestal. Jeho dýchání se zrychlilo a ruce, které byly v mých vlasech, se roztáhly po obou jeho stranách. Líbal jsem ho níž, zatímco se snažil svírat přikrývky. Cítil jsem celé jeho tělo, dotýkal jsem se ho, jak jsem chtěl už celá léta. Všechny chlupy na mém těle stály v pozoru. Ten okamžik byl neskutečný.
Všechno bylo tiché, klidné a mírumilovné, jako bychom na celém světě byli jenom my dva, a všechno, co jsem chtěl, bylo být s Billem. Chtěl jsem, aby se cítil dobře, zbavit ho všech jeho strachů. Chtěl jsem pro něj být tím, čím byl on v budoucnosti pro mě.
Bill mi zachránil život. Utopení v něm mě zachránilo. Nevím před čím, ale tak jsem to cítil.
Ty zvuky, které vydával, když jsem mu olizoval bradavky, byly ničím ve srovnání s tím, když jsem ho vzal do úst. Byl erotický. Moje vzpomínky se vrátily zpátky k tomu dni, tomu, jak Bill vypadal, když ve mně vyvrcholil. Otíral jsem se o matraci a vsál jej silněji. Byl jsem v něm tak ztracený. Vzhlédl jsem k místu, kde moje ruka ležela na jeho břiše; hladil jsem ho stejným způsobem, jako to Bill dělal tenkrát poprvé mně, a já mohl cítit ty ruce na svém těle tak živě, to, jak mě Bill masíroval, vtahoval mě do svého úchylného zvráceného světa. Tehdy jsem se bál. Byl jsem vyděšený, že padám a nebudu moct vstát. Teď vím, že jsem spadl do skutečného světa.
Chci Billa se mnou. Chci, aby se Bill udělal se mnou. „Udělej se se mnou.“
Zasténal a vzal mě za ruku. Došla mu slova, ale stiskl mou ruku tak silně, až mi mezi klouby naskákaly modřiny. Vyvrcholil v mých ústech, a když jsem vzhlédl, viděl jsem Billa. Lapal po dechu. Jednou rukou jsem uchopil sám sebe a spatřil hvězdy.
Bill se přeplazil po posteli níž, aby mě políbil. Byl jsem doma.
„Miluju tě,“ vydechl jsem. V očích se mi objevily skutečné slzy a Bill kolem mě omotal své tělo a políbil mě na spánek.
Rozesmál se, zlomeně, jako když nemůžete podělat svůj život víc, než jsme to už udělali. „Taky tě miluju, Tomi.“
Rozhodl jsem se utopit své slzy v jeho ústech.
Ten týden jsme si zůstali blízko. Měli jsme čas zůstat propojeni a být bezstarostní, a koncem týdne už se nezdálo, jako by měl nastat konec světa. Spíše to vypadalo, jako by vycházející slunce vítalo nové ráno.
Tu noc předtím, než jsme museli odjet, jsem ho vzal na večeři. Chtěl jsem nás dostat z našeho pokoje.
Díval jsem se, jak se obléká. Měl na sobě pro tu příležitost něco bláznivého a přehnaného, ale udělal to pro mě a já jsem z něj nedokázal spustit oči. Zářil a byl šťastný, takhle jsem ho neviděl už léta.
A pak jsem tu noc Billa ve své posteli proměnil v anděla.
Milování s Billem byl ten nejlepší okamžik v mém životě. Dokonce se to ani nedalo srovnat s tím, jak jsem si to pamatoval. Moje láska k němu narostla tak, že jediná věc, kterou jsem viděl, byl on. Jeho tělo mě obklopovalo a já ho cítil všude kolem sebe, na svém penisu, tělo na tělo, cítil jsem, jak jeho srdce buší společně s tím mým. Dýchali jsme stejný vzduch, byli jsme omámení, zpocení. Byl moje jediné přání a touha.
Bylo to jako návrat domů.
Překonali jsme nějaký druh bariéry a slunce teď svítilo pořád. V následujících měsících jsme dokončili spoustu závazků a pak, s úsměvem na tvářích, jsme prohlásili, že se vším končíme. Stěhujeme se do Kalifornie.
Nikdo z toho nebyl šťastný kromě nás.
Ale ta stěna spadla. Byli jsme spolu a svobodní. A zamilovaní. Tak zamilovaní, že to nedokážu ani popsat.
Nezáleželo na tom, když jsme něco přeplatili. Nezáleželo na tom, že jsme většině věcí kolem nás nerozuměli. Byli jsme spolu v novém světě, zamilovaní a volní.
V našem prvním domově jsem ho vzal do postele.
Okna byla otevřena dokořán, věčný letní vánek ochlazoval naši pokožku, a když jsem ho šukal, byli jsme úplní.
Učení angličtiny se ukázalo být lehčí, než jsem si myslel.
Chodili jsme na večírky a našli si nové přátele. Špatné přátele, kterým jsme byli u prdele. Bylo mi to jedno. Připadalo mi, jako bychom byli na vrcholku světa.
Doma jsme si vytvořili své vlastní studio, abychom mohli dělat hudbu. Dělali jsme hudbu i v ložnici. Jeho tělo je můj oblíbený nástroj.
Pak jsme šli vyvenčit naše psy a já ho mohl políbit při západu slunce.
Nebo při ranní kávě.
Bylo to, jako bychom žili.
A vše, o co jsem se musel starat, bylo nové album bez jakéhokoliv daného termínu, protože všechno ostatní bylo perfektní.
Okay, nebudu říkat, že všechno. Bylo tam pár nocí, kdy se nám naše užívání drog vymklo z rukou. Kdy jsme až příliš překročili hranice. A skončili jsme v postelích náhodných lidí. Ale jak mi Bill řekne za pár let, převážně jsme to byli jen my. Bill byl důležitý. Ten nejdůležitější.
Byl jsem pohřben v našem studiu a pracoval na bicích pro novou píseň, když vešel dovnitř Bill s kávou.
„Tomi, chceš přítelkyni?“
Podíval jsem se na něj. „A ty chceš přítele?“
„Možná,“ řekl, ale přišel blíž a posadil se mi na klín. Políbil jsem ho a řekl mu, že je krásný. Znovu jsme se nechali unést. Z jednoho polibku jsme skončili nazí. Bill převzal kontrolu a já ho nechal. Bylo to už příliš dlouho od chvíle, kdy jsem ho cítil uvnitř mě. Když si mě vzal přes zvukovou desku, cítil jsem se, jako bych byl zase mladý. Jako by byl mnohem starší než já a měl kontrolu.
Časem vzpomínka na naši budoucnost bledla. Bylo to už příliš dlouho, abych si všechno pamatoval tak jasně, ale pamatuju si ty pocity. Pamatuju si Billa. Pamatuju si, jak jsem se zamiloval. Vzpomínám si, jak jsem se cítil celý.
Vzpomínám si, jak se mi zdálo, jako by i jedna moje část chyběla, kdy jsem následujícího dne už neměl to spojení. Ale teď, teď už mám z toho snu všechno.
Když s Billem spím, tak vím, že je to navždy. A vím, že mě miluje úplně stejně, jako já miluju jeho. Vím, že bez ohledu na to, co se stane, budeme v pořádku.
Po pěti letech jsme konečně dokončili album a potýkáme se s propagací našeho comebacku. Je to docela dobré. Začínáme turné napříč Amerikou.
Do Chicaga dorazíme brzy. Na této zastávce máme čas být spolu, a tak jsem nám zarezervoval skutečně hezký hotelový pokoj, který nám připomínal náš domov v Los Angeles. Vzal jsem ho na večeři, a tu noc jsem se vnořil do jeho těla.
„Tomi, ah!“ Zadrhl se mu dech, když jsem zatlačil do jeho těla. Zoufale jsem ho líbal. Nikdy nemám dost. „Ošukej mě, bože. Ošukej mě.“
Dělám, jak mi řekl. Miluju ho. Šílím z něj. Přitáhl si kolena, abych se do něj mohl potopit hlouběji, a oba sténáme. Pevněji jsem sevřel jeho boky. Celou místnost zaplní zvuky kůže proti kůži, a světlo září proti jeho pokožce. Korálky potu na jeho čele způsobují, že se mu jeho blonďaté, zvlněné vlasy lepí k obličeji. Takhle si ho pamatuju. Vypadá stejně jako při našem poprvé. Políbil jsem ho na tvář a zašeptal mu do ucha: „Ty jsi ta budoucnost, kterou jsem vždycky chtěl.“ Sex s ním je ten nejlepší.
A už to déle nemůžu vydržet. Vyvrcholil jsem hluboko uvnitř něj a on mě po chvíli následuje. Společně lapáme po dechu a já mu stále dokola opakuju, že ho miluju.
Usnul jsem zamotaný do jeho končetin a přikrývek, které voněly po našem sexu, a probudil jsem se v roce 2004.
autor: Ema21
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 23
Aaaaaaah konecne! Jako tenhle dil dokonaly ale ja uz chci ten dalsi! Jeziiiiis to bude uzasny!
Ale sakra nemaj to nejaky moc jednoduchy? Jsem zvedava co pak rekne starsi Bill starsimu Tomovi az se vrati z vejletu do minulosti 😀
Áááá, takže teď přijde ten okamžik, kdy se starší Tom dostal za mladším Billem? Tak na to se moc těším. 😀
Tenhle dílek byl moc krásný a já děkuji za překlad.
Tom ako sa zdá bude musieť naštartovať ich lásku tak ako ju naštartoval Bill s Tomom keď sa dostal z minulostí do budúcnosti:) A verím, dúfam, že to bude tiež také krásne ako bolo to pred tým. A táto kapitola bola najúžasnejšia doteraz. Ďakujem.
Mega krásný dílek, díky!
Myslím si, že ten Tom, co se vrátil do minulosti přece jen Billovi něco naznačil a tak Bill čekal s čím současný Tom přijde. A že to trvalo moooc dlouho, než se k sobě dostali. Každopádně jsem moc ráda, že se to nakonec povedlo a už se nemůžu dočkat dalšího dílu a toho jak se Tom, vrácený do minulosti, bude chovat.
Moc děkuji za překlad.
Já se musím kajícně přiznat, že jsem se v těch časech totálně ztratila. Vůbec nevím jestli je někdo straší než má být a nebo ne. Prostě vůbec ty časy nechápu! 😀 Ani to mi ale nevadí k tomu, abych si povídku užila. Líbí se mi, že si kluci užívají sebe navzájem, mají se rádi a to mi ke štěstí stačí! 😀
Děkuji za překlad. 🙂
[6]: Mischulko, je to úplně jednoduché. Tom se v 15 letech na jeden den ocitl o deset let později, kde si užil své poprvé s 25 letým Billem. Místo něj 25 letý Tom strávil den s 15 letým Billem.
Teď už patnáctiletí Bill s Tomem vyrostli, uběhlo deset let, a Tom konečně zjistí, jak ten den 25 letého Toma s 15 letým Billem vypadal… Ale to bude až v příštím díle 😉
[7]: Jééé, moc děkuji, Zuzu! Já jsem si po tom prvním díle myslela, že se Tom jen do budoucna podíval, strávil tam s Billem jeden den, pak se vrátil zpět a čas prostě plynul dál v té jeho realitě. Mě až vždycky zmátly komentáře, které mluvily o starším Tomovi a tak…Napřed jsem to nechala být, ale dneska už mi to fakt nedalo a docvaklo mi, že se v tom asi vůbec neorientuji. Budu to muset sjet celé od začátku, protože mi asi někde něco uteklo…..anebo jsem se už dočista pomátla ze všeho učení na zkoušky, to je taky možnost. 😀
Každopádně Ti moc děkuji! ♥
[8]: No, tak to sis to myslela správně, přesně tak to bylo 🙂 V komentářích vždycky jen holky probíraly, jak ten den asi probíhal u patnáctiletého Billa, kterého navštívil 25 letý Tom, protože o tom zatím nic nevíme, jelikož my, čtenáři, jsme ten den tenkrát strávili s 15 ĺetým Tomem, který navštívil staršího Billa 🙂
Priznám sa, že mám z tejto poviedky zmiešané pocity. Miestami je to také realistické až surové, že mi je z toho smutno a nepríjemne. Napísané je to samozrejme dobre, ale samotný obsah mi je nepríjemný. Patrím k tým čitateľom, ktorí majú radšej príbehy, ktoré nie sú až také surovo realistické ( myslím napríklad tú časť s drogami a podobne ), pretože to vnímam tak, že život ako taký je príliš nepríjemný aj bez toho. Tak či tak poviedka je napísaná dobre a je to zaujímavý nápad. Len sa asi nestane jednou z tých, ktoré by som si chcela prečítať viac krát.
[9]: Jejda, jejda. Já si v tom dělám takové zmatky a úplně zbytečně. Typická já! 😀 Zuzu, fakt Ti moc děkuji za všechno to objasnění, hned se mi bude povídka číst líp! 😉 U téhle povídky už radši komentáře nečtu, protože mě zmátly tak, jako už dlouho nic.. 😀 Děkuji!!!!!
Krásna kapitolka.