autor: Luki
Následující dny byly fakt příšerné. A nebyla to jenom doznívající bolest z tetování. Naši mi sebrali na neurčito mobil, takže jsem ztratil jakékoliv spojení se světem. Tomovi jsem vůbec nemohl dát vědět, jak to se mnou dopadlo, protože jsem na něj neznal číslo a vytratit se po škole do jeho tetovacího studia nepřipadalo v úvahu vzhledem k tomu, že naši to pojali důkladně a do i ze školy mě vozili autem. Jak malého, nezvedeného spratka.
A jak jsem si myslel, mamka se se mnou vůbec nebavila. Myslím, že se ani tak nezlobila, jako spíš byla zklamaná. Jednak jsem ji neposlechl a nechal si udělat kérku, a jednak ji bolelo, že jsem se jí už dávno nesvěřil s tím, jak to mám. Myslím, že to brala trochu jako své selhání, že jsem před ní měl potřebu to tajit a že ona sama to nepoznala. No a hlavním problémem byl Tom a všechno, co s ním souviselo.
Ve čtvrtek už jsem byl úplně na nervy a po tom, co mě učitel vyvolal a já neměl tušení, co po mně vlastně chtěl za odpověď, se Gusti na to už nemohl dívat a sám se mi nabídl, že zajde za Tomem a vysvětlí mu, co a jak. Takže on odpoledne zamířil k Tomovi a mě vyzvedla mamka s kamenným výrazem v obličeji. Nepřiznal bych to, ale zaviděl jsem Gustimu, že on za Tomem může a já musím čekat doma na zavolání na pevnou, až mi můj nejlepší kamarád dá echo, jak to dopadlo.
Naštěstí jsem nemusel čekat dlouho a v chodbě se rozezněl telefon. Než jsem k němu ale stihnul doběhnout, mamka byla rychlejší. Podezřívala mě, že mi bude volat můj přítel, ale ten na mě tohle číslo neměl, takže mohla být naprosto klidná.
„Ahoj, Gustave. Bill? Ano, je tu. Moment, předám.“ Podala mi sluchátko a naznačila mi, že můžu mluvit jenom chvilku.
„Gusti? Ahoj, něco jsi zapomněl?“
„Jo, zapomněl jsem ti předat vzkaz, ty pako. Musím říct, že Tomovi se dost ulevilo, když jsem se zastavil, abych mu osvětlil, co se děje. Říkal, že to čekal a že nemáš mít bobky, že čeká. Co tím sakra myslel? Vždyť nemáš vycházky, ne?“
„No jo, vidíš. Tak to by bylo super. Hele, mamka je tu vedle mě, tak se můžu hned zeptat.“
„Nemůžeš mluvit, co?“
„Noo, vydrž.“ Otočil jsem se na mamku, která se ani moc nesnažila maskovat, že poslouchá. „Mami, Gustav se ptá, jestli by se mohl dneska na chvíli stavit, že potřebuje pomoct s něčím do biologie. Ale neví, jestli může, když mám domácí vězení.“ Naštěstí mamka kývla na souhlas. „Tak můžeš.“
„Ty jsi nemožný. Chceš ze mě vyždímat každé Tomovo gesto a každý pohyb jeho obličejových svalů, co? Bože, to mě zase bude čekat odpolední rozbor tvého přítele? Děkuju pěkně. Ale fajn, vemu si s sebou učení a za chvíli jsem u tebe, brouku.“
…
Vypadalo to, že páteční odpoledne strávím sám, Gusti měl totiž rande s Rebeccou, takže jsem byl odkázaný sám na sebe, své přemýšlení o všem, co mi včera říkal Gustav, a bezcílném bloumání po bytě. Naštěstí taťka se pomaličku vracel k normálu, takže jsem nakonec skončil na gauči s ním při sledování nějakého hudebního programu. Jindy by mi to tak nevadilo, miloval jsem hudbu, ale dneska, stejně jako celý týden, se moje myšlenky točily jenom kolem Toma.
Na zvonek jsem nereagoval, nikoho jsem nečekal, takže zvýšený mamčin hlas mě zaujal. Vyšel jsem na chodbu a scéna přede mnou mi vyrazila dech. Ve dveřích stál Tom. Vysoký, téměř černé vlasy s dredy v neuspořádaném culíku. Přes světle šedé, děrované tričko přehozená černá mikina s kapucí a tmavé kalhoty, které končily zastrčené do nedbale zavázaných vojenských bot. Jeho plnovous byl ještě divočejší, než jak jsem si ho pamatoval, ale i tak vypadal zatraceně sexy a rozhodně o něco starší, než ve skutečnosti byl.
„Ahoj, Bille.“ Na to, jak se kasal, že svým charisma naše dostane, na něm bylo vidět, že se necítí právě pohodlně.
„Tome? Co tady děláš?“ Vydal jsem se s ním přivítat, ale zastavila mě mamka.
„Kam si myslíš, že jdeš, mladíku? A vy,“ otočila se k Tomovi „můžete mi vysvětlit, proč jste tady?“
„Přišel jsem se představit, paní Trümperová. Jmenuji se Tom Kaulitz a jsem přítelem vašeho syna. Říkal jsem si, že kdybyste mě znala, nebyl by už takový problém pustit Billa se mnou ven.“
„Pustit ho s vámi ven? To rozhodně nemám v plánu a vaše přítomnost tady rozhodně nepůsobí jako něco, co by mě mělo přesvědčit-„
„Mami, přestaň. Přišel, abyste ho poznali. Není-„
„Abychom ho poznali? Věř mi, já už teď o něm vím víc, než bys myslel. Je to člověk, který tě přiměl k tomu, abys porušil náš výslovný zákaz tetování. Vlastně ti ho sám vyrobil. A to, že je to muž, je v tuhle chvíli to poslední. Je ti šestnáct a jemu? Nemůžeš chodit s chlapem, kterému už je třicet.“ Rukou máchla v pohrdavém gestu Tomovým směrem.
„Jestli můžu, je mi jenom dvacet čtyři, ale to je vedlejší. Mám vašeho syna rád. Já vím, že neodpovídám představám rodičů o partnerovi jejich dítěte, ale kdybyste mi dala šanci, dokázal bych vám, že nejsem zase tak špatná partie.“ Svými dlaněmi si párkrát přejel přes stehna a bylo vidět, že neví, kam s rukama. Nemohl jsem ho nechat pod plnou palbou mé matky samotného, a tak jsem se kolem ní prosmýkl a pevně jej uchopil za ruku. Tom jenom vděčně propletl naše prsty.
„Simone, neměli bychom aspoň zavřít dveře, ať nerušíme zbytek paneláku?“ Gordon se rozpačitě usmál na Toma a děkovně kývl, když ten za sebou dveře zavřel. „Takže, co takhle se přestěhovat do obýváku?“ Pohledem sjel z naší dvojičky na svou ženu, která pořád ještě zaujímala bojový postoj. „Zlato, nebudeme tu přece-„
„Máš pravdu, nebudeme tu stát. Pane Kaulitzi, mohl byste prosím opustit náš byt? A nepřeji si, abyste se ještě někdy pohyboval v blízkosti mého syna. Rozumíme si?“ Kdyby mohly pohledy zabíjet, Tom už by to měl za sebou. „A ty,“ namířila na mě prstem „okamžitě do svého pokoje. A nehneš se z něj, dokud nerozhodneme s otcem jinak.“
Všichni tři muži se nadechovali k odpovědi nebo námitkám, ale Simone jim nedala příležitost cokoliv říct.
„Rozuměl jste, nebo na vás mám zavolat policii?“ To byla poslední kapka. Tom mi stiskl ruku a pustil ji.
„Jak si přejete, madam. Omlouvám se za vyrušení. Pane Trümpere, rád jsem vás poznal.“ Naklonil se ke mně a do ucha mi zašeptal „Počkám na tebe, jak dlouho bude třeba, ano?“ Rychle mě políbil na rty. Za sebou jsem zaslechl zalapání po dechu.
„Jak se opovažujete-„
„Nashledanou.“ Tom si otevřel dveře a já šokovaně hleděl na jeho mizející záda. Všechno to bylo úplně špatně. Takhle by to přece nemělo být.
„Tome, počkej!“ Než jsem se stihnul natáhnout pro mikinu a boty, chytla mě mamka pevně za rameno a otočila si mě obličejem k sobě.
„Ty nikam nejdeš, dobře? Nedovolím, abys trávil čas v přítomnosti někoho, jako je on-„
„Simone, uklidni se. Nevypadal jako kriminálník, který bere drogy.“ Taťka se snažil mamku trochu uklidnit, ale ta nevypadala, že by vůbec vnímala, co jí taťka říká.
„Prostě se odtud nehneš, nebudu o tom s tebou dál diskutovat. Ještě pořád-„
„Kašlu vám na to. Je to můj život, moje tělo a můj přítel a nenechám si do toho od vás kecat!“ Využil jsem mamčina šoku a s botami v ruce jsem vyběhl z bytu. Sbíhal jsem jedno patro za druhým, protože se mi nechtělo čekat na výtah, a hlavně jsem měl strach, že Toma nestihnu. Vyběhl jsem před vchod a ve spěchu si obouval boty. Pohledem jsem střílel všude kolem sebe, abych našel sebemenší známku Tomovy přítomnosti. Nemusel jsem pátrat ale dlouho, kousek dál u chodníku parkovalo jeho auto. Doběhl jsem k němu, ale Tom tam nebyl. Otočil jsem se kolem své osy a našel jsem ho. Seděl na lavičce za hustým keřem před vedlejším vchodem. Lokty se opíral o kolena a mezi prsty jsem zahlédl zapálenou cigaretu.
„Tome.“ Spíš jsem to zašeptal, ale musel mě slyšet, protože okamžitě zvedl hlavu a překvapeně se na mě koukal. Došel jsem až k němu a nejistě se zastavil. Co má člověk udělat nebo říct, když mu rodiče vyhodí přítele ze dveří?
Tom okamžitě típnul svůj nikotinový doping, a aniž by cokoliv řekl, stoupnul si a vtáhl si mě k sobě do náručí. „Co tu děláš? Oni tě vyhodili?“
„Ne, utekl jsem. Nemohl jsem tě nechat jenom tak odejít. Mamka byla hnusná, promiň.“ Do očí se mi tlačily slzy. Nikdy jsem takhle našim nevzdoroval. Teď když to na mě všechno dopadlo, jsem se začal třást.
„Bille, pššššt. Já se přece nezlobím. Chápu je. Bylo toho na ně trochu moc a já se omlouvám tobě, že jsem vás tak přepadl, ale musel jsem tě vidět a neodpovídal jsi mi na hovory ani textovky-„
„Naši mi sebrali mobil. A já si ještě nepamatuju tvoje číslo.“ Svůj obličej jsem zabořil Tomovi pod bradu.
„To jsem si myslel, tak jsem přišel. Nejspíš to byla chyba, ale stejně nelituju, protože teď aspoň můžu udělat tohle.“ Trochu se odtáhl a sevřel můj obličej do svých dlaní. Lehce mi prsty přejel přes líčka v pečujícím pohybu, a pak se jeho rty slabounce dotkly těch mých. Ani jsem netušil, jak moc mi chyběl do doby, kdy jsme sdíleli společný dech.
Vyšel jsem mu trochu nejistě vstříc v polibku, který z něžných vln sklouzával k bouřícímu vichru, spalujícímu celé mé bytí, přiživovanému všemi emocemi, které mnou ještě před pár okamžiky cloumaly. Chtěl jsem tomu propadnout, nechat se strhnout do zapomnění a dát se vést vášní a láskou, a ze rtů mého přítele jsem cítil to stejné, ale on byl přece jenom ten víc dospělý a přerušil vášnivý polibek, který nás okrádal o dech. Tohle opravdu nebyla nejlepší chvíle ani místo. To jsem musel připustit, ale i tak jsem se cítil ošizený.
„Bille, měl by ses vrátit domů.“ Sledoval jsem Tomovu tvář, na které se usídlil vážný výraz, a v jeho očích jsem si mohl přečíst starost.
„Ne, nepůjdu. Oni ti ani nedali šanci. Nemusí tě milovat, ale sakra, Tome, mamka na tebe chtěla zavolat policii. Nechci se tam teď vracet.“ Chtěl jsem se přitulit a nechat se konejšit horkem a opojnou vůní Tomova těla. Nechat se ukolébat ke klidu pravidelným tlukotem jeho srdce a mít aspoň na chvíli pocit, že se kolem mě neprohnalo tornádo. Že celý můj svět stojí na pořád stejně silných základech.
„Oba víme, že to nemyslíš vážně. Navíc, jednou se vrátit musíš, jestli nechceme čelit nařčení z únosu.“ Poslední slova byla myšlena v žertu, ale já si v tu chvíli nebyl tak úplně jistý, jestli už mamka na policii nezavolala a nenahlásila Toma jako únosce. V náladě, ve které jsem ji opouštěl, by toho mohla být klidně schopná.
„Tome, prosím, nech mě u sebe. Teď se tam nemůžu vrátit.“ Vtulil jsem se Tomovi zpátky do náruče a ruce zabořil pod černou mikinu. „Celý týden jsme se neviděli, ty se mnou nechceš být?“ Styděl jsem se, když jsem své myšlenky pronášel do Tomova šedého trička hlasem sotva silnějším než šepot, ale opravdu jsem se nechtěl vracet domů. Ne teď, když jsem konečně zase v Tomově přítomnosti a nemusím o tom jenom snít. Celý týden jsem nemyslel na nic jiného, než jaké to bude, až budeme zase spolu. Nemohl jsem se zbavit obav, že mu nebudu stát za to, aby na mě počkal. Co když za ním byla Ria a on se nechal zlákat? Nebo co když narazil na někoho jiného? Někoho žhavého, ze kterého se Tomovi sevřel žaludek jako mně z něj právě teď? Věřil jsem mu, že by toho nebyl schopný, ale ty obavy tam pořád byly. Nemohl bych se nikomu divit, kdyby po něm vyjel. Byl to ten nejvíc sexy chlap, jakého jsem kdy potkal.
„Ty jsi pako, mladej. Ne, vážně, Bille, myslíš, že bych na sebe nechal křičet tvoji mamku, kdybych s tebou nechtěl být? O to tady přece nejde. Nechci, aby to bylo ještě těžší, než už to je, kvůli tomu, že teď se mnou utečeš. Vaši o tebe mají určitě strach.“ Na temeni jsem ucítil slabý dotek a já se musel pousmát. Tom mě políbil do vlasů, to bylo jak z nějakého romantického slaďáku. Geo by se nejspíš potrhal smíchy.
„Fajn, vrátím se, ale ne hned. Prosím, pojďme odtud, než mamka vyšle spojku, aby mě dostali domů.“ Neochotně jsem se vymotal z Tomovy mikiny, která mi příjemně zahřívala ruce, a hned se do mě pustil chlad. Na to, že bylo jaro, bylo ještě docela chladno. Tom si všiml husí kůže na mých pažích a ochranitelsky si sundal mikinu, kterou mi pak pomohl si oblíknout.
„Na, ať mi tu nezmrzneš. Tak pojď, vezmu tě se zahřát, ale pak tě zase zavezu domů, jo? Hele, mladej, co to tetování? Pak se na to musíme kouknout.“ Svou dlaní na mých bedrech mě směroval k autu. Když jsme vyjeli od krajnice, stočil jsem k němu nenápadně pohled, abych si ho mohl prohlídnout. Vypadal kupodivu uvolněně. Jazykem si každou chvíli pohrával s kroužky ve spodním rtu a prstem vyťukával do volantu melodii hrající z rádia.
„Kam jedeme? Do studia?“ Tom se jenom pousmál a na kratičký okamžik stočil pohled ke mně.
„Říkal jsem, že tě vezmu se zahřát. Co bys řekl na to, že bych ti ukázal, kde bydlím?“
autor: Luki
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Předem se klukům omlouvám, ale od chvíle, co se Tom objevil u dveří, se mi chtělo příšerně smát :DDD Prostě celá ta situace byla hrozně vtipná, i když je mi jasné, že na jejich místě by mi to tak vůbec nepřipadalo. Vlastně Toma obdivuju, že se nakonec odhodlal tam přijít. Já čekala, jestli ho to nenapadne, ale že k tomu sebral tu odvahu… Ale Bill za to rozhodně stojí! 🙂 Jen by si Tom možná u jeho rodičů více šplhnul, kdyby Billa nakonec opravdu přesvědčil, aby se vrátil, nebo ho rovnou sám přivedl. Jestli ho teď vezme k sobě domů, tak se Bill vrátí bůhví kdy, jestli ne rovnou až ráno…
Teda Tom má fakt koule, že se odhodlal přijít a čelit rodičům. A ještě k tomu takovým přísným rodičům. Já teda chápu, že chtějí pro syna to nejlepší a do té představy rozhodně nezapadá starší potetovaný gay, ale i tak. Měli by chudáka Billa nechat trochu dýchat. Upřímně doufám, že ta Tomova návštěva nezpůsobí víc škody než užitku. Souhlasím se Zuzu, že odjet pryč taky nebyl úplně nejlepší nápad. Kdyby se Bill hned vrátil asi by mu to prošlo snáz, než když se s Tomem vydá k němu do bytu. Ale chápu to. Když je člověku šestnáct, nejdůležitější je ten člověk, se kterým chodí. A upřímně kdybych já měla v 16ti možnost chodit s takovým Tomem, tak bych si sbalila bágl a po rodičích bych se ani neohlídla. 😀 To moc nesvědčí o mém dobrém charakteru co? 😀
Zlato, zase se překonáváš. Pokaždé si říkám, tenhle díl je nejlepší, to už nemůžeš překonat, ale opak je pravdou. Líbí se mi jak umíš vykreslit Billovy pocity. Ať už to byla frustrace z toho, že Toma nemůže vidět nebo potom ten emocionální hurikán, když se k němu mohl znova přitulit. Prostě pecka.
Ach jo, proč takoví chlapi jako je Tom jsou jen ve fikci? To není fér.
Každopádně se moc těším na další díl a na všechno, co se bude dít u Toma doma. Jsi moje hvězda brouku. 😉
Tom mě mile překvapil. na druhou stranu, Billova matka se chovala jako medvědice. 😀 Ale trochu mě překvapuje, že je to v téhle rodině matka, kdo vyvádí víc. Většinou to bývají otcové, tím že jsou zklamaní svými gay-syny. Billův otec vypadá, že s tím bude v pohodě.
Tom má pravdu, že Bill se musí brzy vrátit, ale donutit ho k tomu nemůže. Tím by dal najevo, že nejsou rovnocenní partneři. To by se Billovi určitě nelíbilo.
Jsem zvědavá, co se bude dít sál. Díky, těším se na pokračování.
Osobne si myslím, že ak sa Bill vráti až ráno, možno to nebude zas až tak zlé. Aspoň bude mať jeho matka čas pouvažovať o svojom správaní. Pretože sa správala skutočne otrasne. Veď uvidíme. Ďakujem za časť.
Tom byl zlatý když se objevil ve dveřích a ten útěk doufám že matka vychladne.
Tohle nemá chybu, za prvé, parádní překlad. Není od věci porovnat s originálem, špica!
[2]: Ty tvoje komentíky mě vždycky dostávají do kolen. Zase se červenám, ale jsem táááááák nadšená, že se ti to mé látání kapitolek líbí (ty víš jak já to píšu :(), protože Tattoo máš hlavně na svědomí ty, takže ty tuhle povídku vlastně musíš číst 😛 :-* a jsem ráda, že si ji užíváš 😉
[1]:[4]: A o to jde 😉 jsem ráda, že se bavíte, mě to taky dělá velkou radost, že se líbí 🙂 Hele, slušně vychovaný, za světla odejít a za světla se vrátit zpět 😉
[6]: Tohle není překlad 😉 originál český ručičky moje 🙂 a moc děkuju za krásný komentík
[3]:[5]: Moc děkuju za krásné komentíky
Já už ani nemám co dodat nového, budu se jen opakovat, ale snad to nevadí! O:-)
Souhlasím s holkami v tom, že Tom je tedy odvážný! V jeho kůži bych se do něčeho takového rozhodně nepouštěla, děsně bych se bála. 😀 Billova maminka je totálně šílená, ačkoli ji na jednu stranu chápu. Mně by se Tom na první pohled taky nelíbil jak přítel mého syna, když mu udělal tetování. To by mě na tom všem štvalo asi nejvíc. Na stranu druhou se mohla trochu mírnit, protože na mě osobně to bylo docela silné kafe. 😀
Rozhodně jsem zvědavá jak tohle bude pokračovat a hlavně kdy Billova mamka vychladne a začne Billovi povolovat věci. 😛 A taky, dostane Bill další trest za útěk?
Moc děkuji za další pokračování! 🙂
[8]: Každý komentík je nádherný a já moc děkuju, že jsem si mohla přečíst tenhle tvůj, moc jsem za to šťastná, fakt že jo 😉 Děkuju
Nemám čo dodať, tak len veľmi pekne ďakujem za skvelú kapitolu. Píšeš super, je to krásne, napínavé a nežné:) a aj vtipné:) Maminka bola super musela som sa na nej zasmiať, aj keď viem, že to pre zúčastnených vtipné nebolo.