autor: fyredancer
Toho dne bylo chladněji než obvykle, a studentská budova byla narvaná k prasknutí. Bill se nechal zařadit do fronty za Toma, překřížil si ruce na hrudi, a konečně rozpoznal nepříjemné bodání jako něco víc, než jen jeho vlastní vztek, ublíženost a protichůdné emoce. Sledoval Toma koutkem oka, zatímco stáli ve frontě, a nakonec se pousmál, když ho Tom přistihl a zkroutil obličej do série čím dál hloupějších výrazů.
„Víš jistě, že jsi v pořádku?“ Zeptal se ho Tom, když postoupili v řadě kupředu. Promnul Billovi rameno. „Vypadáš sklesle.“
Nad tím Bill sklopil hlavu, více než cokoliv předtím to u něj vyvolalo hrozbu blížících se slz. Tomův soucit byl něco, co nedokázal zvládnout. Odvrátil se, setřásl ze sebe Tomovu ruku a přistoupil k okýnku. „Je mi fajn.“ Silně popotáhl, obrnil se před pohledem pokladní, a nadiktoval si objednávku smaženého jídla natolik velkou, až se za ním od Toma ozvalo ´whoa´.
Chlad venkovního větru obvykle znamenal sezení uvnitř, ale Bill si odnášel svůj tác ven s tvrdohlavě zvednutou bradou, a Tom ho následoval.
„Jsi si jistý? Venku mrzne,“ poznamenal Tom.
Bill pokrčil rameny. „Nevadí mi mít ledový zadek,“ odpověděl.
Tom se uchechtl a Bill hledal něco, čím by po něm mohl hodit, až se nakonec rozhodl pro balíčky s kečupem, kterými ho trefil. Jeden se mu zamotal do vlasů, a Tom se přestal smát.
„Co je?“ Zeptal se Tom. „Jen proto, že nemáš skoro žádný zadek, který by mohl být ledový, to je všechno, ne… ne…“ Zmlknul. Červená barva na jeho tvářích mohla být způsobena počasím, ale Bill uvažoval.
„Ale ty vypadáš, že máš můj zadek docela rád,“ poznamenal Bill, a na okamžik přestal dýchat. Tohle bylo nebezpečné území.
„Víc, než jen tvůj zadek,“ zamumlal Tom, a jeho tváře teď byly definitivně červenější než předtím.
Oh? Bill se chtěl dál vyptávat, ale rozhodl se dostat se od tohoto tématu co nejdál, zatímco se posadil na židli čelem k nádvoří. Vítr mu tahal za vlasy a oblečení svými divokými chladnými prsty, a on se sklonil nad talířem a sledoval, jak se horký kouř rozptyluje do okolí. V žaludku mu hladově zakručelo a on se natáhl pro kuřecí kousek, náhle s jistotou, že by si mohl celou tu věc strčit do úst, aniž by se zadusil.
Tom vklouzl na židli vedle něj, ne naproti němu. Pohlédl na Billa a zasmál se, potřásl hlavou, a pak se vrhl na svůj hamburger. Otevřel kečup, který po něm Bill hodil, a nalil si ho vedle svých hranolek.
„Kde je Andreas?“ Zeptal se Bill s plnou pusou lahodného sýra.
„Koho to zajímá,“ řekl Tom mrzutě, až se Bill překvapeně otočil.
„Máš s Andym nějaký problém?“ Zeptal se Bill, udržoval svůj tón mírný. Srdce mu bušilo do žeber jako šílené.
Tom si povzdechl, palcem si promasíroval koře nosu. „Jo, ale není to nic, s čím by sis musel dělat starosti. Dneska už je o to postaráno.“
Bill popotáhl, otřel si nos do rukávu a přemýšlel, jestli to má co dělat s Ariel. Ariel byla určitě to, co Andreas ´měl´ na Toma. Možná, že se s tím dneska chystají vyjít na veřejnost. „No, v jednu má přednášku, nebo ne?“
Tom pokrčil rameny a pořádně si ukousnul ze svého hamburgeru.
Po zhltnutí jídla Bill naskládal do sebe flotilu svých prázdných lodiček od rychlého občerstvení a v úžasu se poplácal po břiše.
„Řekl bych, že bych nevěřil, že to do sebe všechno nacpeš, ale už jsem tě to viděl udělat i dřív,“ řekl Tom se smíchem. „Bože, Bille; hodně jídla?“
„Občas,“ odpověděl Bill neurčitě. Rozhlédl se po terase. Bylo docela zřejmé, že Andreas se k nim dneska nepřipojí, jelikož bylo za deset minut jedna. Možná si Andreas myslel, že by měl dát Billovi čas, aby to s Tomem skončil, kdyby přišel na to, jak.
Složil si ruce a vsunul je mezi stehna, aby zakryl chvění, které jimi procházelo. Bill to prostě bude muset vyhrknout tím způsobem, jakým byl zvyklý říkat cokoliv, co mu přišlo na mysl, ať už to byla malá nebo velká věc. Mimochodem, víš, všechno to šukání, které jsme dělali? Musí to skončit. Lehce potřásl hlavou. Nic se nezměnilo. Pokud šlo o Toma, stále tam nebyl nikdo, kdo by se Billovi líbil, takže…
Chtěl by vědět důvod. Bill musel přijít s nějakým důvodem, a to solidním.
„Myslím, že bychom měli jít do třídy,“ řekl Tom, a přerušil tak ticho, které je několik minut obklopovalo.
Bill mechanicky přikývl, zíral na nádvoří. Navzdory nejistému počasí byla po žloutnoucí trávě rozptýlena spousta studentů. Většina z nich byla zabalena do teplých bund nebo flanelu, vlasy jim poletovaly proudícím větrem.
Tom se naklonil, rty mu přejel přes ucho. „Přijdeš dnes večer?“
Bill se narovnal, tak úplně se neodtáhl, ale srovnáním své páteře se dostal z Tomova dosahu. Jeho ústa sebou škubla a vyšla z něj téměř neslyšný zvuk. „A co trénink?“ Uvnitř mu bylo špatně. Nemohl uvěřit, že se ho Tom stále ještě ptá; nedokázal uvěřit Tomovým lžím. Pravděpodobně vzal Ariel nedávno na rande, nejspíš včera večer, pokud se dalo soudit podle její zprávy.
Tomovy tmavé oči se od Billa odvrátily, neklidně se jimi začal rozhlížet po nádvoří. Jasná zeleň trávy začala být matnější, protože kratší dny bez deště ji připravovaly o všechno, co potřebovala. Zvedl jeden prst, aby zachytil roztřepený copánek. „Tréninky skončily,“ řekl s definitivností, tvář měl bez výrazu.
„Oh… pro tuhle sezónu?“ Zeptal se Bill překvapeně. Myslel si, že si pamatoval, že předchozí rok trvaly Tomovy tréninky déle.
Tom sevřel čelist, ale přikývl.
„Měli bychom jít do třídy,“ řekl Bill vyhýbavě a postavil se. Popadl svůj tác, ale Tom mu ho vytáhl z rukou.
„Myslím to vážně, Bille,“ řekl mu. „Přijď. Mám něco, co ti chci říct.“
Bill se rozhlédl po terase, jednu ruku si zvedl k vlasům, než si vzpomněl, že je má stáhnuté dozadu. Neměl nic, za co by zatahal. Jeho tvář byla nahá, vystavená. „Proč mi to nemůžeš říct tady?“
„Moc lidí,“ odpověděl Tom vážně, pak mu věnoval malý úsměv. „Takže?“
Bill se nerovnoměrně nadechl. „Jo, já… uvidíme se později,“ řekl, ale stále to nebylo opravdové ano, ne nutně, protože samozřejmě, že Toma později uvidí. Ale nebylo to ani ne.
Nemohl říct Tomovi ´ne´, protože to byl Tom, kdo se ptal.
Bill neměl nikoho, s kým by chodil, tak proč tímhle způsobem nebýt s Tomem?
Na jejich přednášce literatury Bill podržel místo pro Andrease, protože bylo jasné, že Tom to neudělá, a samozřejmě, že jejich kamarád vklouzl do přednáškové místnosti těsně předtím, než se vytratila poslední ozvěna zvonění. Andreas na něj vážně pokýval hlavou, na rozdíl od jeho obvyklého slunečného úsměvu, a to Billovi jako připomínka stačilo. Pozvedl obočí, jako by se ptal, jak to šlo?
Tohle pro tebe není dobré, Bille. Nikam to nevede.
Bill slabě potřásl hlavou a přikrčil se zpátky na svou židli, kde si kolem sebe pevně omotal svou paži. Nenáviděl být tlačen do věcí, a tenhle nový zájem z Andreasovy strany, to, jak do toho strkal nos, jako by měl právo být do toho zapojený, to nutilo Billa být vytrvale tvrdohlavý.
Po hodině Andreas běžel do práce, a Tom se zvedl a zamířil k východu, po cestě Billovi sevřel rameno.
„Musím jít,“ řekl mu. „Mám přesně ve dvě schůzku, takže… uvidíme se později?“
Billovy rty sebou cukly. „Uvidíme se později,“ zopakoval. Když na něm Tom dál držel svůj pohled, vážný a zamračený, Bill se pokusil vyvolat na tváři úsměv.
„Okay,“ řekl Tom nakonec a zvedl ruku na rozloučenou.
Bill okopíroval jeho gesto, zvedl ruku a zamával, dokud Toma přes své kostnaté prsty už nemohl vidět. Náhle jej přepadla nečekané devastace, jako by se s Tomem skutečně loučil; jako by tohle byl konec. Věděl, že pravděpodobně chytí autobus na cestu k Tomovi, protože, co jiného v životě měl, co by jej přinutilo ráno vstát z postele? Věděl, že Toma nemá, ale… i jen ten kousek, který z Toma měl, byl dostatečný, možná.
Vyber si to, co je pro tebe nejlepší, jakmile přijdeš na to, co to je.
Bill se nadechl, jako by mu někdo vrazil facku, když se k němu vrátila slova jeho matky. Zvedl se ze své židle. Nádvoří bylo chladnější, když se vydal na hodinu hudební kompozice, a Bill sám sebe objal a přál si, aby si s sebou ráno vzal bundu. Nemyslel tak nějak na ni, a to byla velká část problému.
„Hej, Bille!“ Bill se zastavil před hudební budovou a mžoural přes náhlou záplavu červených a hnědých listů, které se kolem něj rozvířily. Georg se rozběhl, aby jej přivítal s lehkým úsměvem, který zmizel, jakmile se k němu dostal. „Tak pojď,“ řekl, a uchopil rukou Billovo zápěstí. „Dneska to vynecháme.“
„Ale ne, já nemůžu-“ začal Bill protestovat, a Georg ho přísným pohledem zarazil.
„Bille, vypadáš, jako by ti někdo právě zabil psa, což u tebe znamená, že je to nejspíš ještě horší, ať už je to cokoliv,“ řekl mu Georg. „Vynechání přednášek je pro tebe zdravé, v malých dávkách. Za celý semestr jsi nevynechal ani jedinou hodinu, a hudební kompozice toleruje až tři neomluvené hodiny. Takže jdeme.“
„Tohle je špatný nápad,“ reptal Bill, ale klopýtal spolu s ním, jak jej Georg vedl po chodníku.
„Kávu, čaj, nebo chlast?“ Nabídl Georg.
Bill se na něj podezřívavě podíval. „Na alkohol je až moc brzo,“ řekl nakonec.
„Takže čaj,“ rozhodl Georg. „Tak pojď, nahoře v ulici je hezká kavárna.“
To Bill věděl. Často tam trávil celé hodiny při dělání domácích úkolů.
Georg ho nezasypával žádnými otázkami, ani neřekl nic víc než jen několik příležitostných poznámek o počasí, na které Bill vyhýbavě zareagoval, dokud nebyli usazeni u stolu v rohu kavárny. Objednali si čaj – šálek pro každého – a pak se Georg před Billa usadil se soustředěným a zamyšleným výrazem.
„Můžeš o tom mluvit, jestli chceš,“ nabídl Georg nakonec. Uvelebil se na židli a pověsil si ruku přes opěradlo. „Nebo tady můžeme prostě jen sedět. Cokoliv, s čím se budeš cítit pohodlně.“
Bill se na něj nevýrazně usmál.
„Vypadáš pěkně rozrušeně,“ poznamenal Georg.
Bill přikývl, rukama objal hřejivý hrnek s čajem a podíval se skrz jasně hnědou tekutinu na sediment na dně. Kde jen začít?
„Potíže s holkama?“ Odvážil se Georg.
Bill si odfrkl. Dalo se to tak říct, předpokládal. Nebyl násilná osoba; vždycky byl pacifista, ačkoliv byl převážně zaměřený na práva zvířat. Byla tam však jedna osoba, do které by dokázal s radostí zatnout sekyrku.
„Potíže s klukama“? Pokračoval Georg jemným tónem.
„… Ano,“ řekl nakonec Bill. „Je to… já… pamatuješ, jak jsem říkal, že je to komplikované?“
„Jo,“ řekl Georg. „Pamatuju.“
„Je to Tom,“ přiznal se Bill.
Jedna strana Georgových úst se zvedla, ale zdálo se, že je zcela nepřekvapený.
„Bože,“ vykřikl Bill a frustrovaně rozhodil rukama. „To všichni vědí, že jsem zamilovaný do Toma?“
„No, tvůj obličej se tak trochu rozsvítil, když v ten den prošel dveřmi,“ vysvětlil Georg. „A spolu s tím, co jsi zmínil už dříve, to bylo docela zřej- no, řekněme, že mi to došlo.“
„Jasně,“ zamumlal Bill a usrkával čaj, který se už dostatečně ochladil, aby mu mohl přejít přes rty.
„Tak v čem je problém?“ Zeptal se Georg a zvedl jedno obočí. „Ty ho miluješ, on…“
„Je hetero,“ přerušil ho Bill.
Georgovo druhé obočí se přidalo k prvnímu. „Opravdu?“
„Ano,“ řekl Bill. „Jo, slyšel jsi o Jednonočním Bouchači?“
Georg klesl zpátky na své místo. „Ani náhodou!“ Zvolal. „To je Tom? Ale on… s tebou…“
„Šššš!“ Zasyčel Bill a zamával rukama. Měl pocit deja-vu jeho rozhovoru s Andreasem. „Ne tak nahlas, okay? Jo, on… chtěl to, se mnou, byl zvědavý, myslím, a… a…“ Nahrbil se a posunoval šálek po stole.
„A tys to chtěl s ním, protože ho miluješ,“ řekl Georg opatrně. „Takže jsi to udělal, očividně. A co teď?“
„On mě nemiluje,“ řekl Bill. Zvedl svůj čaj, dopil ho, pak položil šálek na stůl a zíral do něj, jako by rozptýlené lístky na dně měly odpovědi na jeho dilema.
Georg otevřel ústa, pak zavřel a zamračil se, a pak se natáhl, aby Billovi nalil další čaj.
„Kromě toho,“ pokračoval Bill, dosáhl bodu ukřivděnosti. „Včera jsem se dozvěděl od našeho společného kámoše, že od minulého týdne s někým chodí, s holkou.“
„Pak je prostě pitomec,“ řekl Georg ostře a položil čajovou konvičku na stůl. „Když mohl mít tebe? Buď má poškozený mozek, nebo je…“
„Na holky,“ přerušil ho Bill a napřímil se. „Je na holky, Georgu. Tohle bylo… Chci říct, že to, co děláme, je jako hra, myslím; jen způsob, jak zabít čas, udělat si jasno v sexuálních věcech, bez ohledu na to, co k němu cítím.“
„Přítomný čas,“ poznamenal Georg.
Bill se soustředil na nový čaj před sebou. „Co?“ Zamumlal, předstíral, že nerozumí.
„Použil jsi přítomný čas, což znamená, že ty pořád… s ním,“ řekl jemně Georg. „Když jsi zjistil, že teď chodí s dívkou, tak proč, Bille?“ Vypadal, jako by chtěl říct víc, ale zavřel ústa.
„Protože mu neumím říct ne,“ řekl Bill nešťastně. „Protože jsem mu řekl, že teď nemám nikoho, kdo by se mi líbil a… a on říkal, že bychom to měli dělat, dokud tady někdo takový nebude.“ Pokrčil rameny a znovu přiložil špičky prstů kolem šálku, otočil ho kolem dokola a sledoval oranžovo-hnědou tekutinu. Uvědomil si, že neví, jak chutná. Za celý den nic pořádně neochutnal.
Georg si povzdechl a posouval svůj čaj sem a tam. „Opravdu chceš přestat?“
„Ne. Ano,“ dodal Bill a zasténal. „Myslím, že už bych neměl. S ním.“
Georg přikývl a nakrčil své tmavé obočí. „Zkusil sis s ním promluvit?“
„Bože, ne!“ Řekl Bill zděšeně. „Kromě toho už teď vím, jak by to dopadlo.“ Na jeho zádech. Nebo na jeho boku. Nebo na kolenou se zadkem vystrčeným do vzduchu. Zrudl.
Georg měl dostatečnou intuici, pokud šlo o obsah toho, jak by to skončilo, protože se dál neptal. „Tak mu řekni, že už máš někoho, kdo se ti líbí,“ řekl pragmaticky.
Bill se nadechl a sklonil hlavu nad čaj. „Ale nemám,“ řekl. Nebyl tady nikdo kromě Toma, kdo by připadal v úvahu.
„Já to chápu,“ souhlasil Georg. „Ale je jasné, že on je příliš nevšímavý, aby si to uvědomil, takže mu jen musíš říct, že tady někdo je.“
Bill zoufale zavrtěl hlavou. „To nebude fungovat,“ řekl. „To už mě napadlo, ale Tom je vytrvalý a bude chtít vědět, kdo to je.“
„Najdi nějakého náhradníka,“ navrhl Georg.
Bill zamrkal. „Hmm…“ Pak zavrtěl hlavou. „Ani náhodou. Kde bych ho vzal? Andrease ne, Tom by z něj dostal pravdu asi tak za dvě vteřiny.“
Georg si přehodil vlasy přes rameno a ušklíbl se na Billa, jako by byl obzvlášť natvrdlý nebo paličatý. „Bille… je tu spousta lidí, kterým na tobě natolik záleží, že to udělají dobrovolně, to jsem si jistý.“
Bill znovu pokrčil rameny, znovu vypil čaj a pohledem hledal záchod. „Jo, no, ale ne bez toho, aby věděli o situaci víc, než bych jim chtěl říct,“ řekl. „Je už tak dost špatné, že nechávám Toma se mnou spát, a nechci, aby se jeho tajemství rozneslo po celém kampusu.“
Z Georgova obličeje zmizel úsměv a jen si ho vážně prohlížel. Položil si ruce na stůl, palci a ukazováčky objal šálek. „No, mně už jsi to řekl a já to nikomu neřeknu.“
Bill vděčně přikývl. Natáhl se prsty po jedné straně svého šálku, aby ho točil. Musel ho chytit, aby zabránil tomu, aby se převrhl, a další Georgova slova ho překvapila.
„Půjde to? Bille?“ Zeptal se Georg s upřímným úsměvem. „Nabízím své služby, abych byl člověk, který se ti líbí.“
Bill vyhrkl odpověď dřív, než si to mohl rozmyslet nebo se zastavit.
„Ano.“
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Ne, ne, ne ne.. to je ta nejhorší a nejdebilnější věc, kterou může udělat. To nedopadne dobře, jen to udělá ještě větší bordel. Ach jo. A přitom by stačilo si jen rozumně promluvit. Tom rozhodně nebude z konkurence nadšený, jen mám obavu, že se akorát stáhne do sebe a všechno, co k Billovi cítí (a my prostě víme, že to tam někde je) v sobě popře. A Bill tím taky nic nezíská. Jen bude ještě víc v prdeli.
Ach jo, jak tohle skončí?
Moc děkuji za překlad Zuzu
Dobře, tohle by mohlo věci trochu rozhýbat, protože to uvázlo na mrtvém bodu. Akorát není jisté, jestli to půjde k lepšímu nebo horšímu. Georg je fakt kámoš, jenom doufám, že nemá nějaké postranní úmysly.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Jdu se picnout 😀 tohle bude perfektni 😀
Tak tohle nedopadne dobře.
Výtečný kousek, jen jsem zvědavá, jak to dopadne!!!!!!!
Mně se to strašně moc nelíbí. 🙁 Mám úplně stejné tušení jako Becs – jednoduše si myslím, že jestli Bill řekne, že se mu líbí Georg, tak se Tom do sebe jenom uzavře a nic z toho po dlooouhou dobu nebude. Jasně, možná se mýlím, ale momentálně mám tenhle pocit. Jo, Tom rozhodně potřebuje nějak rozhýbat a jestli to bude co k čemu, tak budu jen ráda, ale mám spíš strach z opaku. 🙁 Navíc Tom už chce Billovi opět něco říct, a já prostě tuším, že mu chce říct, že se mu Bill skutečně líbí a má jej rád víc jak kamaráda. Já tomu věřím!!! Snad se Tom ke svému ´proslovu´ dostane dříve, než mu Bill řekne Georgovi…
Strašně moc děkuji za skvělý překlad! 🙂
Tak to som teda zvedavá na Tomovu reakciu… dúfala som, že Tom chce Billovi povedať čo cíti a že Ariel si vymyslel pre Andyho… no uvidíme:) ďakujem za dokonalý preklad.
Bože, zabite ma! Čo je toto za úžasné riešenie? Miesto toho aby sa o tom s Tomom porozprával sa bude tváriť, že sa mu páči Georg? Wtf? Bill, už sa zobuď konečne 😀 Tom mu chcel niečo povedať a zase mu nič nepovie, lebo to Bill hentým sabotuje, už to vidím, to je také frustrujúce.