autor: Becs
Tom
„No kluci, moc rád jsem s vámi pokecal. Určitě se tady ještě uvidíme. Noc je ještě mladá,“ loučil se s námi Georg. „A jak určitě víte…“
„Nikdo ještě nezapálil matraci,“ dokončili jsme za něj s Billem unisono. Tahle jeho hláška byla legendární a stala se heslem každé naší party. Samozřejmě, že jsme pokaždé nepálili matraci, ale bylo to něco jako motto. Znamenalo to, že ještě nikdo nevyvedl nic šíleného. Že se party ještě nerozjela natolik, aby mu to stačilo a mohlo se jít domů.
„Přesně tak,“ odsouhlasil nám to a vmísil se zpět do davu, takže jsme s bráškou osaměli. Bill už byl zase plně zaujat svou sklenicí. Roztáčel její obsah, až se mu tam tvořil malý vír.
„Vypadáš krásně,“ neovládl jsem se a složil mu poklonu. Bill na to nereagoval, ale celé jeho tělo se napjalo. „Teda, chci říct. Že ty blond vlasy ti sluší. Je to jiné,“ koktal jsem jako blázen, abych zmírnil rozpaky nás obou.
„Děkuju,“ špitl Bill, ale neotočil se na mě. Přesunul jsem pozornost zpět k jeho prstům hrajícím si se sklenicí.
„Bille?“ zpozorněl jsem najednou. „Ten prstýnek. To je zásnubní?“ zeptal jsem se ztěžka, když jsem si všiml platinového kroužku na jeho prsteníčku.
„Ach tohle,“ rozpačitě se usmál a obtočil si kroužek kolem prstu. „Vím, že je to trochu nezvyklé, abychom měli zásnubní prsteny oba. Ale Kensington to přišlo jako super nápad a já se nebránil.“
„Počkej, počkej, počkej,“ zvedl jsem ruce do vzduchu, abych zastavil ten příval slov. „Ty jsi zasnoubený s holkou?“ Dokonale mě šokoval. Od té doby, co jsme na to byli dost staří, Bill prohlašoval, že se mu líbí jen kluci a holky ho neberou. Doslova slintal nad fotkami Robbieho Williamse a říkal, že je to přesně jeho typ. A teď si tady najednou sedí s tím pitomým prstenem na ruce a tvrdí, že je zasnoubený s holkou? Neuvěřitelné.
„Ano, co je na tom?“ podivil se Bill.
„Co je na tom? Ty nejsi na holky,“ obvinil jsem ho trochu hlasitěji, než jsem měl v úmyslu. „Nikdy jsi na ně nebyl, a teď jsi s jednou zasnoubený?“
„Člověk může změnit názor,“ okřikl mě a probodl zlým pohledem.
„Jo a taky očividně může popírat to, kým je, a předstírat, že cítí něco, co tak není,“ rozčílil jsem se. Nechtěl jsem na něj být zlý, ale tohle mě vážně vytočilo. To, že odstrkuje mě, docela chápu, ale že najednou změnil orientaci? To mi přijde jako největší kravina, jakou jsem kdy slyšel. A to už jsem zažil Georga, který se rozhodl stát veganem.
„Promiň, nechtěl jsem na tebe vyjet. Jen mě to zaskočilo,“ omlouval jsem se, když jsem viděl, jak se tváří. Dnešek byl o usmíření a ne o dalších hádkách. Pokud ho budu dál takhle napadat, uteče mi jako tenkrát, a o to jsem nestál. Upřímně nevím, jestli bych se vytočil míň, kdyby řekl, že je zasnoubený s klukem. Byl zasnoubený, to na tom bylo to nejhorší. A je jedno, jestli to bylo s holkou, klukem anebo jednorožcem. Cítil jsem v žaludku těžký studený kámen.
„Pověz mi něco o ní,“ dokázal jsem ze sebe vysoukat, i když poslední, co jsem chtěl, bylo poznat holku, která mi ho hodlá ukrást na zbytek života.
Bill chvilku váhal, než se dal do vyprávění. „No, Kenz je skvělá. Pracuje u Ralpha Laurena jako nákupčí. Je moc milá a máme toho hodně společného. Chodíme spolu asi rok, před týdnem jsem ji požádal o ruku a ona souhlasila.“
„Naši už to vědí?“ zeptal jsem se, i když jsem si byl jistý, že předem znám odpověď. Takovou bombu by přede mnou mamka netajila.
„Ne, ještě ne. Chci se za nimi stavit zítra ráno, než pojedu domů,“ vysvětlil. „Chtěl jsem, ať přijede se mnou, ale má toho v práci moc.“
„A jak jste se poznali?“ Pokládat tyhle otázky mi činilo velké obtíže. Asi jako by mi někdo strčil ruku do krku a snažil se mi vytáhnout střeva. Tak hnusně jsem se cítil. Přesto mě ovládlo šílené nutkání dozvědět se o té osobě co nejvíc.
„Přes společného známého. Pozval nás oba na jednu módní přehlídku a bylo to.“
„Super,“ zareagoval jsem, protože na víc jsem se prostě nevzmohl. Sedět vedle něj a vědět, že už nikdy nebude můj, bylo hotové peklo. Sedmý kruh pekelný byl oproti tomu ideální místo na letní dovolenou.
…
Bill
Ležel jsem na posteli s doširoka otevřenýma očima a vnímal, jak se pomalu blíží východ slunce. Obloha růžověla a ptáci začínali rozehrávat své ranní představení. Dřív by mě něco tak prostého naplnilo štěstím, dnes jsem ležel jako mrtvola a necítil jsem vůbec nic. Byl jsem naprosto prázdný a ztracený. Nedokázal jsem si představit, že někdy dokážu vstát z postele a radovat se z maličkostí. To že bych měl čelit svému dvojčeti, pro mě byla nepředstavitelná hrůza. Nechtěl jsem ho už nikdy vidět. Pohled na něj a na tu holku, kterou sotva znal, mě rozbil na kousky.
Uběhlo už několik hodin od chvíle, kdy jsem se vrátil domů a žuchnul sebou do přikrývek. Tom se ještě pořád nevrátil. Jestlipak zůstal u Georga a dokončil to, co tam začal? Rozdali si to přímo v té koupelně, nebo využili některou z postelí? Těmihle myšlenkami jsem se trýznil až do brzkých ranních hodin.
Když už jsem nezvládl jen ležet a představovat si, jak to Tom dělá s tou fuchtlí, vstal jsem a sešel do kuchyně. Mamka už byla vzhůru a vařila si kafe.
„Ty jsi dneska ranní ptáče,“ zkonstatovala, když si všimla, jak se šourám k židli. „Myslela jsem, že po tom mejdanu budete oba vyspávat až do oběda.“
„No, nějak se mi tam nelíbilo, tak jsem šel domů,“ vysvětlil jsem jí vyhýbavě.
„Tom ještě spí?“ otočila se na mě a zkoumavě si mě prohlížela. Po Tomovi pro mě byla nejbližším člověkem a dokázala mě prokouknout skoro tak dobře jako on.
„Ne, on tam zůstal,“ prohrábl jsem si rozčepýřené vlasy, které ještě pořád páchly chlórem.
„Tak to předpokládám, že přijde s pořádnou kocovinou,“ zasmála se a naplnila si hrníček horkým nápojem. Naše mamka byla o dost jiná než všechny ostatní. Dávala nám hodně prostoru a nikdy moc neprudila. Dokud jsme nedělali bordel a ve škole jsme měli ucházející známky, nechávala nás dělat si, co chceme. Říkala, že škola života je mnohem lepší než všechno, co by nám mohla natlačit do hlavy pomocí příkazů a zákazů.
„To asi jo,“ odvětil jsem nepřítomně, když si ke mně sedala a taky přede mě postavila hrnek. Vůně kávy mě udeřila do nosu a trochu zbystřila mé smysly.
„Stalo se něco?“ zeptala se s upřímnou starostí v očích. „Nestává se často, že tě Tom nechá jít domů samotného.“
„V pohodě. Prostě se mi chtělo,“ zavrtěl jsem hlavou a přál si, aby to už dál nerozebírala.
„Neubližuje ti tam nikdo, že ne?“ nenechala se odbýt.
„Mami, jsem v pohodě, vážně. Nikdo mi nic neudělal. Všichni lidi byli super, jen jsem prostě neměl náladu a šel jsem domů. Žádné drama,“ vypěnil jsem.
„Dobře, dobře,“ zvedla ruce na znamení kapitulace. „Jen se ptám.“
„Promiň,“ omlouval jsem se, protože nebylo fér, abych si svůj vztek vybíjel na ní.
„Spěchám do ateliéru. Ve snu mě napadl perfektní námět na obraz a já už se nemůžu dočkat, až to hodím na plátno,“ zářila jako sluníčko a já jí to tak trochu záviděl. Políbila mě na vršek hlavy a byla pryč.
Vytáhl jsem si koblížek s meruňkovou náplní, který tady nechala, a začal jej oždibovat. Úplně stejně bych mohl jíst hlínu a nepoznal bych rozdíl. V hlavě jsem měl úplně vymeteno, probralo mě až klapnutí dveří. Předpokládal jsem, že si mamka něco zapomněla, a teď se pro to vrací. Strnul jsem, když se do kuchyně přiloudal Tom. Opřel se o kuchyňskou linku stejně jako před chvilkou mamka a nervózně se na mě podíval. Zaváhal jsem jen asi vteřinu, než jsem se zvednul a rozběhl do svého pokoje. Prásknul jsem dveřmi a pro jistotu je zamknul, protože mi bylo jasné, že mě Tom bude následovat.
„Kurva Bille,“ zaklel zpoza dveří, když do nich vrazil. „Odemkni.“
„Ne, běž pryč,“ hulákal jsem a cítil, jak se mi do očí derou slzy.
„Chci si promluvit. No tak, přestaň blbnout. Nikdy ses přede mnou nezamykal,“ naléhal.
„A ty sis to nikdy nerozdával s cizíma holkama v cizím domě. Očividně se věci mění,“ křičel jsem na dveře, jako by byly jím.
„Do prdele, mohl bys mě pustit dovnitř, abych ti vysvětlil, co se stalo, nebo si budeš hrát na princeznu ve věži?“ ztrácel Tom očividně nervy, ale mně to bylo jedno. To on je ten, co udělal něco špatně. Nemíním mu ustoupit a ulehčit mu to. Jen ať se cítí stejně hnusně jako já. Ať ví, jak moc mi ublížil.
„Přísahám, že ty dveře vykopnu, nebo tam vlezu oknem, jestli budu muset. Pust mě, kurva, dovnitř,“ a jak řekl, tak udělal. Zvenku se začaly ozývat rány.
„Jsi ještě ožralý nebo co? Nemůžeš vykopnout dveře.“
„Můžu a taky to udělám, pokud neotevřeš,“ běsnil Tom a já jsem dostal strach, že to fakt udělá. Rány utichly a já si nebyl jistý, jestli se rozhodl splnit druhou výhružku a hodlá dovnitř vlézt oknem, nebo jen odpočívá. Přitiskl jsem ucho ke dveřím a zaposlouchal se. Hlasité funění mi napovědělo, že druhá varianta je správná.
„Já jsem s ní nespal,“ řekl Tom tak potichu, že kdybych nebyl přimáčknutý na dveřích, pravděpodobně bych ho neslyšel.
„Nespal?“ zamumlal jsem. Brácha musel být taky blízko u dveří, protože mi hned odpověděl: „Ne, vlastně jsem odtamtud odešel hned, jak jsi utekl.“
„To ti tak věřím a kde jsi teda byl celou noc?“ odvětil jsem mu jedovatě. Mě nikdo nebude tahat za nos a už vůbec ne Tom.
„Procházel jsem se. Potřeboval jsem si srovnat myšlenky,“ odpověděl a bylo poznat, že už se úplně uklidnil. Po pravdě zněl hodně unaveně, takže možná vážně prochodil celou noc.
„Proč?“ chtěl jsem vědět.
„Otevřeš ty zatracené dveře?“ Chvilku jsem o tom přemýšlel, ale nakonec jsem klíčem v zámku otočil. Nechal jsem Toma, ať si sám otevře a vejde dovnitř.
„Pojď sem,“ zašeptal a hned si mě vtáhl do náruče. Nebránil jsem mu, ale taky jsem se nijak zvlášť nezapojoval. Objímání pro nás nebylo ničím neobvyklým. Byli jsme zvyklí se dotýkat prakticky od narození a nikdy nám to nebylo nepříjemné. Přitulení k boku toho druhého u televize, opření si stehen o sebe, když jsme spolu někde seděli, i pošťuchování pod žebra nám nepřišlo zvláštní. I když vím, že se nad tím někteří lidé pozastavovali. Postupem času jsme se naučili, že je jednoduší tohle dělat jen doma a na veřejnosti se kontrolovat, aby to nevyvolávalo zbytečné otázky. Jsem si jistý, že tohle mohou pochopit jen dvojčata.
„Cítím se jak pytel hoven,“ zabručel Tom a posadil se na kraj mé postele. Kdybych měl být úplně upřímný, musel bych říct, že tak i vypadal. Oblečení měl zmuchlané, jak na něm mokré uschnulo, a pod očima se mu táhly temné stíny. Nic jsem však neřekl a jen se na něj díval.
„Proč jsi utekl?“ položil mi otázku a pátravě se mi zahleděl do obličeje, jako by tam chtěl odpověď vyčíst.
„Byl jsem znechucený,“ pokrčil jsem rameny a posadil se vedle něj. Být od něj takhle daleko mi dělalo fyzicky zle. Celou noc jsem se trápil a myslel na něj, takže jsem teď jeho dotek zkrátka potřeboval, přestože jsem byl stále naštvaný.
„Z čeho jsi byl znechucený?“ naléhal dál a úkosem se na mě podíval. Bylo mi jasné, že tím výslechem něco sleduje.
„Z toho, cos tam prováděl,“ odpovídal jsem monotónně.
„Jsem kluk, ona holka. Dělají to všichni, tak co ti na tom vadí?“ pokračoval.
„Ostatní ať si dělají, co chtějí. Jde o to, že jsi to dělal ty,“ přiznal jsem upřímně a měl jsem chuť si položit hlavu na jeho rameno. Zároveň ve mně ještě pořád probublával vztek.
„Žárlil jsi?“ zeptal se bez okolků. Přesunul se na posteli tak, že se zapřel zády o zeď a já jsem ho hned napodobil, protože mi teplo jeho těla poskytovalo útěchu.
„Proč bych měl žárlit? Ta holka nebyla nic moc extra, a jak dobře víš, nebrala by mě, ani kdyby to byla Angelina Jolie,“ vyprskl jsem znechuceně a při té myšlence jsem se otřásl.
„Neptám se, jestli jsi žárlil na mě. Spíš jestli jsi nežárlil na ni,“ poznamenal Tom a nechal svá slova viset ve vzduchu. Neodpověděl jsem hned a začal si tu situaci přehrávat v hlavě znovu.
Jasně, že měl naprostou pravdu. Štvalo mě, že se s tou holkou líbal. Štvalo mě, že to dělal na debilní party. Štvalo mě, že tu holku vůbec neznal a vypadlo to, jako že se jí chystá ukousnout hlavu, jak do ní byl celý žhavý. Ale nejvíc ze všeho mě štvalo, že to nejsem já, koho líbá.
„Asi máš pravdu,“ uznal jsem nakonec neochotně, protože já jsem Tomovi nikdy nelhal, a i kdybych to zkoušel, poznal by to. „Promiň, neměl jsem tak vyletět. Je to tvoje věc, s kým se líbáš. Nemám právo žárlit,“ dodal jsem, když Tom mlčel. Natočil se na mě a prohlížel si můj obličej. A už tady zase byla ta podivná energie, co zaplnila celý prostor. Hučela mi v uších a já jsem dokázal vnímat jen své divoce tlukoucí srdce.
Zatřásl jsem hlavou, abych ze sebe ten pocit setřepal. „Nechci se hádat. Víš, že se někdy neovládám a reaguju přehnaně,“ začal jsem svoji omluvu rozvádět, ale byl jsem rychle umlčen, když mi Tom přitiskl rty na pusu. Na moment jsem zamrzl na místě a nevěděl jsem, co se děje. Bylo to skutečné, nebo se mi to jen zdálo.
„Co to děláš?“ vydechl jsem, když se ode mě Tom asi tak o milimetr odtáhl a mazlil se s mým spodním rtem.
„Mlč,“ zašeptal. Popadl mě za zátylek a přitáhl si mě znovu k sobě. Tentokrát už to nebyl testovací polibek. Zmocnil se mých rtů a líbal mě mnohem náruživěji než tu hnusnou holku. Pootevřel jsem pusu a dovolil mu vklouznout dovnitř jazykem. Hlava se mi začala točit a v břiše jsem měl pocit jako při jízdě na obří horské dráze. Nebyli to motýlci. Byl to výbuch. Podbřišek se mi svíral touhou a uteklo mi zoufalé zafňukání.
Tom na mě mírně zatlačil, takže jsem se položil do neustlaných přikrývek. Okamžitě mé tělo překryl svým a znovu zaútočil na moji pusu. Neměl jsem s tímhle moc zkušeností, protože jsem se doopravdy líbal jen jednou, ale tohle bylo neuvěřitelné. Nejen že Tom líbal jako řecký bůh, ale měl jsem pocit, že i já jsem v tom dobrý. Ladili jsme k sobě. Bylo to, jako bychom si navzájem četli myšlenky a předvídali, co ten druhý udělá. Nedošlo k žádnému trapnému střetnutí zubů nebo nadměrnému slintání. A ve chvíli, kdy se na mě Tom položil celou vahou, jsem si byl jistý, že na místě umřu, když mě do třísel zatlačila jeho plná erekce.
„Ach bože,“ vzdychl a zhoupl se, až jsme se o sebe vzájemně otřeli. Nic takového jsem v životě nezažil. Pokud by tohle udělal ještě jednou, určitě bych se na místě vystříkal do boxerek.
„Tomi,“ zakňučel jsem zoufale. Ne, že bych měl nějaké námitky proti tomu, co dělal, a rozhodně jsem v tomhle chtěl někdy v budoucnu pokračovat a dělat to tak často, jak jen to bude možné. Jen jsem to prostě nechtěl teď, když jsme byli oba unavení a smrděli jsme chlórem.
Tom to pochopil, aniž bych mu to musel, vysvětloval, a svezl se na postel vedle mě. Usmál se na mě a věnoval mi malou pusinku, při které jsem zčervenal. Byl tak sladký.
Ztěžka se posadil a řekl: „Víš, pokud jsi něco takového chtěl, stačilo říct.“
„Nebyl jsem si jistý, jak na to zareaguješ. Nechtěl jsem tě vyděsit,“ kousl jsem se rozpačitě do rtu.
„Jsi pro mě nejdůležitější člověk na světě. Už se někdy stalo, že bych ti něco odepřel?“ otočil se na mě přes rameno a já jen potěšeně zakroutil hlavou.
„Tak vidíš.“ Ztěžka vstal a zamířil ke dveřím.
„Kam to jdeš?“ posadil jsem se polekaně.
„Do sprchy a pak spát. Jsem mrtvý.“
„Ale to, co jsme teď dělali. Uděláme to znovu, že jo? Někdy brzo?“ blábolil jsem a nedokázal jsem potlačit chtíč v hlase.
„Pokud chceš, můžeš jít do sprchy se mnou a dám ti tam malou ochutnávku. A jakmile se vyspím a najím, můžeme se do toho pustit s plnou vervou,“ uklidnil mě a sebevědomě se zubil. Bylo mi jasné, že mu můj zájem dělá dobře.
„Tak jo,“ vyskočil jsem a přetáhl si tričko přes hlavu. V našem starém bydlišti měl Tom jistou pověst a všichni kluci mu ji záviděli. Nemohl jsem se dočkat, až bude všechna ta kouzla zkoušet na mém těle.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Je to jako číst dva naprosto odlišné příběhy. Jeden je o sbližování, a druhý o odcizení. Taky mě překvapilo, že Bill je zasnoubený s holkou. Ale asi k tomu má svůj vlastní důvod.
Děkuji za kapitolu a těším se na pokračování.
Wow. Nejdřív jsem koukala jak spadlá v jahody… Bill má snoubenku? Bože, to muselo být opravdu zlé, že Bill vyloženě emigroval do jiného tábora a našel si přítelku… Tomovi se nedivím, že je to z toho tak špatný, kdo by nebyl?
A jejich minulost? To jsem se zase rozplývala, ty něžné začátky, to poznávání, že je to k sobě táhne… i když teda se Billovi nedivím, že dělal takové obstrukce, jsem se musela smát, jak se tam Tom snažil rozrazit dveře 😀
ovšem ten konec neměl chybu… já bych s k Tomimu do sprchy nasáčkovala hned, ale myslím, že bych riskovala vyškrábání očí malou žárlivkou Billem 😀
nádherná kapitolka… to jak ty si umíš pohrávat se slovíčky a během jedné věty vtáhnout čtenáře do děje tak, že pak nevnímá, že se tu malí rozhodli přeorganizovat kuchyň 😀 huh… luxusní a já za to moc děkuju a až najdu externí harddisk, pisnu ti neboj, zlatí;)
Cože? Bill má snoubenku? Já zírám! Tohle je něco, co by mě nikdy nenapadlo! 😀 Fakt mě to dost zarazilo, ty jo. :-O Já teď nějak nevím, co si myslet. 😀 A to já mám vždycky teorie ke všemu. Bože, já jsem tak strašně zvědavá, co se tak pokazilo, že jsou k sobě kluci tak chladní a hlavně že je Bill zasnoubený s holkou, když předtím o holky nejevil zájem? :-O
Jinak minulost je pořád krásná, u toho se naprosto rozplývám!
Děkuji za další krásný díl! 🙂
Bill zasnoubený tak to Tom asi nerozdýchá ty vzpomínky jsou krásné doufám že se brzo dozvím proč se na tak dlouho neviděli.
Tušila jsem, že se tam po těch letech objeví problém v podobě něčího současného partnera, a taky mě napadlo, že to bude spíše u Billa, ale po těch výletech do minulosti mě ani na okamžik nenapadlo, že by mohl být zasnoubený s holkou :O
Ale ukázka z minulosti byla opět kouzelná, a tentokrát ještě o něco zajímavější 😀 Jak jen se něco takového mohlo tak škaredě pokazit…???
Je to mrcha 😀 rikala jsem to minule a rikam to znova 😀
Nejak se me nechce verit, ze by to pohnojil Tom.
Toto je stále zahadnejšie. Som zvedavá, čo ich vzťah tak pokazilo.
Aj ja som prekvapená a je mi to ľúto a som aj strašne zvedavá čo sa tam stalo, prečo sa to pokazilo…
Wáááááááá! Chceš mě zabít, že jo:D Ještě teď cítím brnění v konečkách prstů. Napětí stoupá, trucující Bill a Tom toužící tak zoufale vysvětlit situaci… a pak to jejich přibližování a ten polibek… doprdele, Becs! Minule bazén a teď tohle… (mimochodem o bazénu se mi včera vážně zdálo, i když bez pevného scénáře, jen jsem dýchala pod vodou a užívala si to:D). Dovedeš člověka dovést do krajin neprobádaných… a ty to umíš prostě, vím to. Napětí, vyhrocení stejné intenzity jako v písni Adagio for strings od Tiësta (a to je pro mě jedna z vrcholných pecek trance music).
Tak se uklidníme, Nikolko…:D
Vrátím se ještě na začátek… přišlo mi megaromantický to Tomovo "Vypadáš krásně." Právě ta jednoduchost, jak to řekl, v tom je ta síla.^^
A kdepak a kdypak od něj Bill utekl? To by mě zajímalo…
Taky jsem se zastavila u výběru jména pro Billovu snoubenku (bleh? wtf? snoubenka?!:D – to je reakce na fakt, že má Bill snoubenku), a Kesingston je opravdu neokoukaný jméno, hodí se sem, palec hore! Tom se musel cítit příšerně, když mu Bill říkat, no fuj hnus! Svrašťuju obočí za něj při myšlence na tu snoubenku…
Noo a pěkně děkuju, zmínka o matraci bez komentáře:DDDDDDD Nevím, jestli mě víc pobavila hořící matrace nebo jedno jednorožec, randící s Bille:D
Takže máme za sebou první polibek, uvídíme dále…
Becs, zlatíčko, děkuju!^^