Zastavili na mýtině. Bill se opřel o kmen stromu. Chtěl jít dál, ale Tom se pořád trochu potácel, bude lepší, když se párkrát zastaví, než riskovat, že by ho musel nějak vysadit na hřbet Peebee, až by omdlel. Při vylovení z řeky se s ním natahala až dost.
Tom se svalil do trávy a zavřel oči.
„Dobře… tak spusť. Čekám.“
„To, že sem temní nemůžou, neznamená, že máme čas na to tady sedět a vysvětlovat si vše, co se za těch x let stalo.“ Upozornil ho a než stihl vstřebat první větu, vychrlil na něj vše, co podle něj bylo pro tuhle chvíli důležité.
Vysvětlil mu, že stejně jako on spadl do řeky, a tím se ocitl tady. V deníku o řece psali jako o jednosměrném portálu do Lykary, ano, věděl, že to měla být metafora, ne, opravdu to nefunguje na druhou stranu. Druhý portál, který by je dostal domů, je v paláci a palác zabral Dorien. Král Temných, kterého by museli nějak porazit, ale Dorien má neomezenou moc a je nesmrtelný stejně jako oni dva. A jen tak mimochodem, není si jistý jak, ale věděl, že když jsou tady teď oba, tok času tady a tam venku je jiný než doteď. Stráví tady měsíc a venku uplyne hodina. Tak nějak, ale tohle by měl vědět Tom. Vymyslel to on.
Oni nějakým způsobem začnou podléhat času venku, i když jsou tady, ale dřív než za půl roku ani nejspíš nedostanou hlad. Ne, neví, jak to funguje. Když skončil, Tom už seděl a nepatrně se pohupoval dopředu a dozadu.
„Takže ty mi tvrdíš, že tohle je doopravdy… jediná cesta ven je někde v tom… Duhovým paláci, kam se ale nedostaneme, protože je tam ten Dorien… Je nesmrtelnej a nepřemožitelnej… jak jinak… Takže to tady jako zůstanu trčet? Neříkal jsi náhodou, že jsme tady nesmrtelní a ty… zdejší… taky?“
„Ano, nás nemůžou zabít, a pokud zemře Lykaryan, druhý den se znovu narodí. Všechny životy se obnoví a opakují, protože deník není dokončený, nemají svobodnou vůli a dělají pořád totéž. Proto se taky nikdo proti Dorienovi nevzbouří. Ne, pokud se jim to nenařídí našimi jmény nebo jejich svobodnými vládci. Ti mají svou vůli, a proto by Dorien velice rád jednoho z nás zajal a donutil deník dokončit. Moc je ti na nic, když tě poslouchá jen hrstka poskoků.“
„No počkej… Tak proč se nesbalíme s nima a nezlikvidujeme Doriena a tradá domů. Protože večer přijede Leslie a já budu mít opravdu průser, jestli tam nebudu.“
„To není tak jednoduché. Má neomezenou moc a je neporazitelný. N-E-P-O-R-A-Z-I-T-E-L-N-Ý. Říkal jsem ti přece…“ Tom ho umlčel mávnutím ruky.
„Jojo, ušetři mě… mně stačí říct věci jednou, jasný? Nemusíš všechno opakovat, a už vůbec ne hláskovat. Nejsem děcko.“
„Ah, tak to se omlouvám, ale zatím se přesně tak chováš. Jako uražené vílí děcko, co spadlo do rosy.“
„Podívej, nemám náladu se tady dohadovat. Chci domů. O.K? Ten Dorien je asi nabušenej, ale co ho zajmout, hmmmm? Nevadí, že je neporazitelnej, seberem ty tvoje svobodný kamarádíčky, nějak ho oklamem a vypadnem. No ne?“
„Lesničko zelená…“ Zamumlal jen Bill a otočil se k ohnivé feně po své pravici. „Peebee, jestli to bude pokračovat takhle, dovolím ti ho sežrat.“ Šeptl jí a odepnul jednu z brašen.
„Bille? No ne? To by přece šlo. Proč jsi to nezkusil sám? Nemusel jsi tu trčet.“
„Tome… Tohle není pohádka, není to tak jednoduché, jak myslíš. Já se pokusil dostat se domů, ale je to nemožné. Prostě to nejde. A teď se zvedni, musíme do Elanie, tam se rozhodneme, co dál. Není bezpečné zůstat na jednom místě. Dorien to tady nechá obklíčit a co potom. To už můžeme rovnou nakráčet do Duhového paláce hlavní branou.“
„Neříkal jsi, že Temní sem nemůžou?“
„Temní ne. Ostatní ano a ne všichni svobodní jsou naši spojenci. Navíc je to tady samá lesnička.“ Nakrčil nos a k pasu si připnul meč. Tom jen pozdvihl obočí.
„Chceš mi říct, že s tím umíš?“ Ukázal na meč a Bill popuzeně trhl sponou opasku.
„Jsem tu dlouho, Tome, párkrát už mě temní chytili, jak si myslíš, že jsem utekl? Poprosil je?“ Ušklíbl se a v příštím okamžiku měl ostří u krku. Tom téměř ani nezaznamenal, kdy se pohnul, a nejistě zašilhal na čepel. Vypadala jako ze skla.
Billovi se ruka ani nezachvěla.
„Učili mě v Zimním kraji.“ Usmál se a meč uklidil.
„Víš, mě už to asi ani nepřekvapuje…“
„Neboj se, tebe nezapíchnu, zatím. Ale jestli si myslíš, že půjdu bez něj, když jsou tady lesničky, tak ses zbláznil.“
„Neměly by být víly lesa ty hodné?“
„Nemám rád zelenou, pamatuješ? Zelený víly, špatný víly.“
„To má logiku…“
„Měl jsi je nakreslit jinak… teď je pozdě a nevím, jak chceš logicky myslet ve světě, kde se lítá na dracích a v balonech z mraků… Čím dřív se přestaneš snažit vše logicky a rozumně vysvětlit, tím líp. Tenhle svět je fantazie, Tome. Naše fantazie. Je to tady tak, jak jsme si my vysnili. Včetně zelených víl.“
„Bejt po tvým tenkrát, bylo by tady všechno bílo modrý. Moment… draci?“
„Modrá a bílá – Zimní kraj, draci – Dalerie.“ Pousmál se a Tom se snažil vzpomenout si na základní informace. Na jejich svět se snažil léta zapomenout a jediné, co si v jeho spojitosti představoval, byl Bill, překvapeně ale zaznamenal, že si přece jen něco začíná vybavovat.
„Treemeria… Královna lesních víl?“ Zeptal se a Bill s pokřiveným úsměvem kývl.
„Ne, že bych byl rád, že si pamatuješ zrovna jí, ale alespoň něco.“ Poplácal kasis po boku, ukázal před sebe a vykročil.
„Brzo ji určitě někde potkáme. Je taky svobodná. Nebav se s ní a nejez nebo nepij nic, co ti dá. Bohužel do Delanie se nedostaneme, aniž by mě nějaká její zelená pižla nenaprášila.“
Tom jen kývl a neochotně ho následoval. Ani jeden dál neřekli ani slovo.
Chtě nechtě si pomalu musel přiznat, že nemá ani halucinace, ani se mu to nezdá. Šli už pár hodin a on, na rozdíl od Billa, už mlel z posledního a nohy ho bolely jako nikdy. Ne, tohle se mu rozhodně nezdá. Navíc tak před hodinou zahlédl první lesničku a od té chvíle jich přibývalo. Zvědavě poletovaly kolem a strkaly ho. Bill vždy jen protočil v ruce meč a na chvíli byl klid. Pak dorážely znovu.
„Podívej se vlevo, je vidět Oriana, oranžová alej.“ Tom se zastavil a užasle zamrkal na pruh oranžových stromů prosvítajících mezi těmi zelenými. Bill udělal pár kroků zpět k němu a položil mu ruku na rameno. Naklonil se přímo k jeho uchu.
„Lituju, že jsem dal Peebee volno… Letí sem Treemeria. Mlč, odkývej vše, co řeknu, a hlavně, jsem Reli.“
„Reli?“
„Kdyby věděla, kdo jsem, vydala by mě Dorienovi i s fanfárami.“
„Nepřipadá mi nebezpečná.“ Konstatoval Tom posměšně, když maličkou, sotva deseti centimetrovou vílu, kolem které se shlukly ostatní menší, zaregistroval.
„Je to královna lesniček bludiček, Tome. Co dělají bludičky? Aha viď. Už nejsi dítě, takže o jejím nezájmu si jako muž můžeš nechat zdát. Já mám štěstí, jsem imunní.“ Mrkl na něj, otočil se k roji víl, který se přiblížil na doslech, a uklonil se.
„Královno Treemerio, je to dlouho, co jsem vás viděl… jaká čest…“ Tom ho trochu opožděně napodobil a užasle sledoval, jak se maličká víla v oblaku třpytivé nazelenalé mlhy změnila na drobnou ženu s dlouhými prstýnky blond vlasů, které sahaly až do půli štíhlého pasu, a v zelených šatech, které těsně obepínaly její ňadra a boky.
„Reli…“ Královna nakrčila nos, a dívat se pohledem, jakým propalovala Billa, uteče. Ten jen založil ruce na hrudi, vytáhl obočí a mírně našpulil rty. Přesně tohle dělal, když měl jako malý jít udělat něco, co se mu nechtělo. Královna se ušklíbla a se zájmem se otočila k němu. Drobnými krůčky se přiblížila a Tom nasucho polkl a silou vůle se nutil dívat do víliných šedých očí a ne do jejího bujného výstřihu.
„A ty jsi?“ Ozvalo se mu těsně u ucha a on se zachvěl, jak ho její dech zašimral.
„Zerfire.“ Vyhrkl Bill. „Je přístavní.“ Dodal a znovu se uklonil, když se na něj královna podívala. Tom si v hlavě rychle vybavil, co to nejspíš „přístavní“ znamená, a když se Treemeria otočila zpět k němu, kývl a křečovitě se usmál.
„Přístavní… Dlouho jsem v přístavu nebyla… Následuj mě, chci vědět, co je nového.“ Než stačil Bill zareagovat, víla se rty lehce otřela o Tomův krk a ten ji s nepřítomným výrazem následoval.
„Sbohem, Reli, děkuji za dárek.“
„Tak na to zapomeň…“ Sykl Bill a tasil meč. Roj víl doprovázejících Treemerii se na něj v okamžiku vrhl a on se začal zalykat jedovatým prachem z jejich křídel. Ano, byl imunní vůči svodům a víly ho nedokázaly k ničemu donutit, jed je ale pořád jed…
Bleskurychle se oháněl mečem, ale jeho pohyby zpomalovaly a zvednout meč bylo čím dál více obtížné.
Zavrčel nadávku Treemeriiným a Tomovým směrem, a padl na kolena. V duchu už se viděl, jak Treemerii rozpůlí. Hned jak omdlí, její lesničky si budou myslet, že je mrtvý a ztratí o něj zájem.
Trvalo to jen pár minut, než se složil úplně.
Treemeria byla štěstím bez sebe. Reli jí vběhl na území zcela bez ohlášení, její útlocitná sestřička jí nebude moct říct ani popel na to, že se toho spratka ze zimního kraje zbavila, když odluzovala toho přístavního pro sebe. Reli věděl, že jít na území lesniček s mužem není chytré. Konečně. Eelyon pukne vzteky.
Usmála se na Zerfira a vtiskla mu další polibek na tvář. Sotva na ni zaostřil.
„Ty jsi mi vážně pěkný dáreček… Jak k tobě ten kus ledu vůbec přišel…?“ Zamumlala a přejela mu nehty po hrudi.
„Spadnul jsem do vody…“ Zamumlal a trochu nakrčil čelo. „Vůbec nechápu, proč říkal, že jsi zlá…“ Dodal a ona naklonila hlavu. Tohle bude jednoduché. A možná se od něj vážně něco dozví. Reli je přece Svobodný, a navíc se říká, že je ze všech Svobodných mladšímu Králi nejbližší. Až na tu mrchu Eelyon. Samozřejmě.
„Asi to má od mé sestřičky.“ Zapředla a on se na ni nechápavě zahleděl. Pak se mu zablýsklo v očích.
„Ty máš sestru? Kde?“ Vyhrkl a ona jen protočila oči. Měla smůlu. Buď je to pitomec, nebo není svobodný. Každý svobodný ví o ní a o Eelyon. Jedna se stala Královou ochránkyní a druhá… druhá tady trčí s pitomcem z přístavu. Ještěže je Reli pryč. Doriena to jistě potěší…
Ani Dorienova princezna Lalita se Reliho nedokázala zbavit. Když na něj poslala Temné naposled, zmasakroval je, a ještě se tomu vyloženě řehtal. Něco s ním nebylo v pořádku, to věděla určitě.
Když se Bill probral, roj byl pryč. Promnul si spánky a rozkašlal se. Trocha prachu mu uvízla na oblečení a jemu se z něho točila hlava.
„Lesnička zelená…“ Zanadával a odšoural se blíž ke stromům. Potřeboval něco pro oporu a meč procházel zemí jako nůž máslem. Někdy byla zimní práce až moc perfektní.
Když našel dostatečně vhodnou větev, pomalu se vydal k jezírku, někam, kde má Treemeria malý hrad pro svoji malou podobu. Mohl by ho rozdupat. Na druhou stranu, pokud Toma otráví, třeba pak on konečně pochopí, že věci tady už dávno nejsou dětsky nevinné.
Přijmout fakt, že by snad Lykara mohla být nebezpečná, nedokázal. Zatím…
„Ty zelená lesničko…“ zavrčel Bill skrytý mezi stromy. Klacek, o který se původně opíral, aby nevrávoral, chopil jako kyj a na chvilku se opřel o kmen stromu. Vílí prach se už vytratil, ale v nejlepší formě stále ještě nebyl. Pohled na Toma a tu zelenou pižlu jí k dobru rozhodně nepřidával.
Treemeria se svezla po Tomově těle, jako by byla had, a něco zašeptala těsně u jeho ucha. Nerozuměl tomu, ale to bylo vedlejší. Hlavně když byla s ním. Zlehka přejel dlaní po její kůži na krku a zabořil prsty do záplavy světlých, jemných vlasů.
A to si ještě před pár hodinami myslel, že dnes už nic krásnějšího než Billa, živého a přesně takového, jakého ho vídal ve snech, neuvidí.
„Kde… kde je…“ Zamumlal, když se mu na vteřinku vyjasnila mysl, než ho další dávka jedu z královniných rtů omámila.
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Tá víla je podle mne Ria Somorfeld na maškarním plese.
Zdá se, že Tom to zatím příliš nepobírá. Je to jako probudit se do podivného snu, kde nevěříte ničemu kolem sebe. Potřebuje čas, kterého mu však právě teď moc nezbývá. A to se ani neptám, proč je Bill odolný svodům víly a Tom ne. 😀
Doufám, že Bill má v rukávu způsob, jak z toho Toma rychle dostat.
Díky, těším se na pokračování.
Já se během Tomova prozatím krátkého pobytu v Lykaře cítím zatím stejně, jako Tom. Zatím to celé moc nechápu a Bill to na něj všechno vyhrkl tak rychle, že se Tomovi vůbc nedivím, že je z toho úplně mimo. A teď do toho ještě ta víla… Je mi ho docela líto. Vlastně ho v téhle povídce lituju pořád. Jen o Billovi pořád nevím co si mám myslet…
Viki to jsi mě rozesmála ale na ni by to sedělo doufám že jej Bill z toho dostane.
[1]: tak ted jsi me zabila 😀
[2]:
[3]: Ja jen doufam, ze nezacnete Billa nesnaset 😀 to nikoho nenapadlo jak se chudinek musel citit, kdyz jeho "princ" hupne za nim a misto stastnyho shledani na nej vybafne, ze neexistuje? 😀 snad si splhne v dalsim dile, alespon na chvilku 😀
Jinak dekuju, jste uzasne :*
[5]: Uznávam, že mu to asi príjemné nebolo, ale… On predsa zmizol v neexistujúcom svete! Bol v ňom celé roky! Muselo ho minimálne napadnúť, že ho v Tom reálnom svete považujú za mŕtveho. Plus toto bol jeho svet, svet, v ktorý Tím moc neveril a tvoril ho len preňho. Takže je samozrejmé, že v ten svet moc veriť nebude, ani keď sa v ňom ocitne. No a nakoniec tiež sa tam kedysi ocitol a bol z toho zmätený, neveril tomu a tak. Tiež mu nejaký čas trvalo, kým uveril. A pritom ten svet sam vytvoril. Takže by mal dať Tomovi viac času. Takze nie, jeho možný pocit ukrivdenosti neospravedlňuje to, aký je chladný a povýšenecky. Ale verím, že ty veríš, že nie je až taký zlý. A snáď si svoju reputáciu časom skutočne napraví. Budem čakať, :-p
[6]: tohle je problem toho, ze vim co ma chudak za sebou a proc se chova jak se chova. Pak se divim 😀 ono se to vsecko ukaze casem, doufam ze s nim budete mit trpelivost 😀
"Nemám rád zelenou, pamatuješ? Zelený víly, špatný víly."
"To má logiku…"
😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 a ještě 😀
Zelená pižla :DD tak to je mooc. :DDD Bitter tvoje fantazie je prostě dokonalá. Takže by to chtěla pižle trochu přistřihnout křidýlka se mi zdá. Co se Billa týče…ten to bude mít jště hodně těžký. Když tam má takovýho něvěřícího Tomáše. To bude na hodně pevný nervy.
Absinthový víly! Vidíte je taky?:DDDDDD Nevím, zda si ještě někdo pamatujete dabingy od Prokyndy (asi 2008, já u nich umírala:D) Tak mě hned napadly:D
A k tomu ještě – zelený víly, špatný víly, to je jak mrtvej sněhulák – dobrej sněhulák :DDDDDDD Bože holka, umírám od smíchu! 😀
Tak nevím, co na to celkově říct, jestli se smát nebo se bát, ale každopádně se mi celá tahle věc neuvěřitelně líbí!:DDD Tohle je snad fantasy sitcom, ty si toho Toma vyloženě užíváš:D Trochu se podobá mýmu myšlení o tom, jak by to mohlo jít – prostě to uděláme tak a tak, hotovo dvacet:D "Tak proč se nesbalíme s nima a nezlikvidujeme Doriena a tradá domů.":DDD Ty jeho projevy jsou mi tak sympatický prostě!;D A nabušenej Dorien… to by mohl bejt klidně Alex, ten má svaly a každej ho nesnáší?! What if?:p
Ostatně, konečně jsi mě nasytila pořádno dávkou informací, to jsem potřebovala!
Ty jména jsou originální… například pod Zerfirem si představuju na jedný straně nějakýho cool pekelníka a na druhý se mi právě hodí k Tomovi. Treemeria (tam je taky to zvučný "rr"), to by byla ve skutečným světě něco jako dě*ka.:D
Opravdu jsem zvědavá, co mu tam k..vy udělají!!! Dá se jim nějak bránit? Haha bujnej výstřih, i v imaginární zemi:D Tohle byl určitě Tomův nápad! Aha viď:DDDDD
Jinak potřebujou v paláci jedno z dvojčat (tvůrců), protože jen ti můžou změnit Lykaru. Tak proto! (dalí odpověď, kterou jsem potřebovala^^) Napadá mě, že možná Bill na něco zapomněl, co stvořili, protože to udělal Tom a třeba o tom Bill neví… nějakou skulinku. Vždyť přece "moment, draci?" znamená, že o nich asi netušil! Hmmm zdá se, že Tom je naděje v tomhle!
Wow a abych nezapomněla… to bylo hrozně sexy, jak Bill vytáhl ten meč a Tom ho měl v tu chvíli u krku….^^ V tak málo slovech obrovský WOW… Děkuju zlato, bude se mi krásně usínat…:) <3