autor: Luki
Jenom co Tom otevřel dveře svého bytu, okamžitě se kolem nás začala linout příjemná vůně a do uší nás udeřila svižná rocková hudba.
„Neboj, to se jenom Geo připravuje na páteční večer a tohle je takový jeho rituál. Nejdřív pořádné jídlo, pak rozhýbat boky, ať ho prý nesekne na parketu, a pak asi tak hodinové okupování naší koupelny, aby ten blbec vylezl ven a vypadal skoro stejně, jako když do ní vlezl.“ Tom se začal chechtat, když k nám z kuchyně zazněl Geův pokus o zpěv. „Jo, tak to bude dneska velké, Geo zpívá.“ Naplno se rozesmál, když Geo nestačil na zpěvákův výškový rozsah.
Po sundání bot a odložení Tomovy mikiny, jsme se společně vydali do kuchyně, kde Tomův spolubydlící pobíhal jenom v bílých boxerkách a s ručníkem na hlavě. Vrtící se boky do rytmu a Geovo podupávání nohou myslím zlepšilo náladu nám oběma. Vypadal jako kombinace Travolty a někoho, kdo se pokouší rozehnat si housera.
„Hej, kámo. Nechci ti brát iluze, ale jestli jdeš dneska na konkurz na nějaký muzikál, tak tě myslím nevemou. Nedovedeš skloubit zpěv a pohyb, ani kdyby na tom závisel tvůj život.“ Tom na mě mrknul, z linky sebral misku s chipsy a malou misku gumových medvídků a nabídnul mi.
„Kurva…“ Geo si málem leknutím opařil ruku, jak se právě snažil si zalít kafe. „Ty jsi takový kretén, fakt. Nazdar, Bille. Co ty tu, kámo? Čekal jsem Toma s monoklem na oku a on si v klidu přivede svého kluka. To mi neříkej, že fakt ukecal vaše, abys s ním mohl ven.“ Geo doťapkal k ledničce, aby si nalil do kávy trochu mléka, vše pořád v rytmu linoucího se z rádia.
„Utekl.“ Tom omotal paži kolem mých ramen a pokusil se mě nasměrovat pryč z místnosti. Nejspíš se chtěl vyhnout jakémukoliv rozhovoru se svým kamarádem, ale ten mu to nedovolil.
„Tak moment, jak utekl? Co se stalo?“ Georg prudce otočil hlavu a ručník se mu tím pohybem napůl rozmotal, takže na nás hleděl jenom jedním okem.
„Hele, Georgu, mamka na Toma chtěla poslat poldy, nemohl jsem ho jenom tak nechat odejít.“
„Tohle bude průser, to vám říkám rovnou. A tebe nenapadlo nic lepšího, než si ho vzít k sobě domů? Čím jsi, sakra, přemýšlel?“ Geo si naštvaně stáhl ručník z vlasů a ty se mu rozježily kolem celé hlavy v neposlušném chumlu. Zlostně si měřil svého kamaráda a rozhodně se chystal mu k tomu všemu říct, co si myslí, a to pěkně od plic.
„Uklidni se. Já ho posílal domů, ale Billovi se nechtělo, že mladej. Takže jsem mu slíbil, že ho zahřeju a pak ho zase zavezu bez řečí domů. V pořádku, ty kvočno?“
„Seru ti na to, Tome, ale až budeš mít rozmlácený ciferník, za mnou nechoď, abych ti na to připlácnul flák masa. Nic, mizím, hezky se bavte, dětičky, ale nezapomeňte na slušné vychování.“ Protáhl se kolem nás a tak tak stihnul uhnout před dobře mířenou Tomovou pěstí.
„Chceš něco k pití, nebo se půjdem zašít ke mně do pokoje?“ Najednou nerozhodně postával vedle mě, ruku z mých ramen stáhl dolů.
„Nemám žízeň, tak…“ byl jsem zvědavý na Tomův pokoj.
„Můj je ten napravo.“ Kývl rukou do chodby a tak jsem opustil kuchyň jako první a zastavil se u jediných zavřených dveří určeným směrem. Ze druhých se ozývalo hvízdání, jak se Geo chystal na večer a evidentně už hodil starosti o Tomovo zdraví za hlavu.
Vlastně jsem si ani nijak Tomův pokoj nepředstavoval, takže když se otevřely dveře a já nakouknul dovnitř, překvapila mě světlost pokoje. Stěny ve světle modré barvě a koberec, stolek i postel s povlečením v béžové, nebo světle hnědé barvě. Stěny byly překvapivě holé. Naproti byla opřená o stěnu kytara a kousek vedle ní stály klávesy.
„Ty hraješ?“ Muselo mě prozradit nadšení v mém hlase, protože Tom se zasmál, přešel místnost k protější stěně a mohl bych říct, že láskyplně uchopil krk kytary do ruky.
„Máš nějakou speciální?“ Došel k posteli, na jejíž okraj se posadil a ten kousek sladkého dřeva si uložil do klína. Zkusmo párkrát přejel prsty po strunách a s očekáváním mě sledoval. Takhle rychle jsem ze sebe nebyl schopný vypotit naprosto nic a tak, jak jsem přemýšlel, Tom začal tichounce vydrnkávat pro mě naprosto neznámou melodii.
„Jenom něco, co jsem dal dokupy už hodně dávno. Není to celá písnička, jenom takový kousek něčeho a ničeho. Tak co, už sis vybral, co ti mám zahrát?“ Byla docela škoda, že Tom přestal melodii hrát, znělo to moc dobře, a tak jsem zalovil v paměti a vzpomněl jsem si na song, který hráli, když jsme spolu tančili poprvé. Já vím, hrozný kýč, a myslím, že i Tomovi se to vybavilo, protože se jenom pousmál, ale nekomentoval to a začal hrát. Netrvalo to dlouho a já sledoval, jak můj přítel naprosto propadá do tónů, které se mu dařilo brilantně vydolovat z kytary. Přivřel oči a na malý okamžik jsem měl pocit, že ani moc nevnímá svět kolem sebe. Bylo jasné, že hudbu miluje. Další věc, kterou máme společnou.
Nejspíš jsem se nechal pohltit tóny, protože aniž bych o tom moc přemýšlel, začal jsem si pobrukovat s Tomem a v hlavě se mi vybavila i slova, která jsem začal nesměle zpívat.
Zoom into me
Zoom into me
I know you’re scared
When you can’t breathe
I will be there
Zoom into me
Is there anybody laughing
To kill the pain
Is there anybody screamin‘
The silence away
Just open your jaded eyes
Zoom into me
Zoom into me
I know you’re scared
When you can’t breathe
I will be there
Zoom into me
Come closer
And closer
Tom položil otevřenou dlaň na struny a překvapeně se na mě koukal. „Tos mi neřekl, že umíš zpívat.“ Jeho rty se roztáhly do potěšeného úsměvu a mně se do tváří nahrnula červeň.
„Jenom jsem si vzpomněl na slova, nic víc. Ale ty hraješ úžasně. Jak dlouho už hraješ?“
Další asi hodinu jsme strávili zkoušením naučit mě pár akordů na kytaře, což se nesetkalo s úspěchem. Našli jsme pár písní, které oba milujeme a hned jsme si je i vyzkoušeli spolu zahrát. Musím říct, že takhle jsem se už dlouho nebavil. Tom se právě smál jednomu z mých posledních pokusů se něco naučit, když se dveře od pokoje kousek otevřely a na jejich výplň dopadlo pár zaťukání.
„Je tam všechno slušné?“ George byl opravdu opatrný.
„Oblečení na svém místě, takže asi jo, ty pako.“ Tom se zasmál Geovu gestu, kdy jmenovaný vstoupil do místnosti za námi a oči si pro jistotu překrýval dlaní. „Kreténe.“ Své oslovení Tom doprovodil i pokusem sestřelit svého spolubydlícího polštářem, ten byl ovšem na útok připraven a ránu odrazil. Tak jsme poznali, že nakukoval mezi prsty, aby mu náhodou něco neuteklo.
„Mládeži, vaše garde odchází bavit se a lovit. Takže ne že tady něco nahrajete. Tome, pamatuj, že Bill je na mateřství ještě moc mladý.“ Tom po něm okamžitě vystartoval, ale Geo samo sebou na nic nečekal a se smíchem utekl. Z chodby na nás ještě zavolal, ať se ale bavíme, a byl pryč. Tom jenom zavřel dveře od pokoje a otočil se ke mně. Najedou jako by se prostor kolem nás naplnil rozpačitostí a nervozitou. Byli jsme tu sami a ani jeden jsme nevěděli, co si od toho můžeme slibovat. Nejistě jsem poposedl na okraji Tomovy postele, kde jsme předtím celou dobu seděli a veselost, která mnou proudila ještě před pár minutami, byla nahrazena rozechvěním a touhou po něčem a zároveň strachem z čehokoliv.
„Jestli chceš, můžu tě už zavést domů. Je skoro sedm.“ Tom mi nabídl únikovou cestu a já byl v silném pokušení ji přijmout. Kdybych to ale udělal, věděl jsem, že toho budu litovat už ve chvíli, kdy bych si v chodbě obouval boty. Bál jsem se neznámého, ale byl to Tom. Neublížil by mi. Věřil jsem, že by mě nikdy netlačil do něčeho, co bych nechtěl. A bože, já chtěl všechno, co mi byl Tom ochotný dát, jenom ne najednou.
Můj souboj se mi určitě musel odrážet v obličeji, protože Tom přešel pár kroky přes celou místnost a čapnul si na bobek přede mě.
„Bille, nikdy bych ti neublížil, to přece víš. Nemusíme dělat nic. Pojďme si jenom povídat. Pojď mi dovolit tě líp poznat. Jakkoliv.“ S vážným výrazem v očích si mě prohlížel a čekal. Vydechl jsem a přikývl. Chvíli jsme na sebe koukali a pak jsem objevil v Tomově pohledu jiskřičky pobavení.
„Co je na tom tak legračního?“
Tom se naplno rozesmál. „To není tebou. Já jenom… sakra, slyšíš mě, jak mluvím? Kdyby mě slyšel Geo, tak se ztrhá smíchy. Nikdy jsem na tyhle řečičky nebyl, a když jsem je slyšel někdy někoho někomu říkat, tak mě napadlo akorát, že je div, že mu to dotyčný žere, a teď se na mě koukni. Krmím tě tady úplně stejnýma řečičkama.“ Teď už jsme se pochechtávali oba. V tom měl pravdu. A pak mě něco napadlo.
„Tome? Já jenom… už mi neříkáš mladej…“
Tom se nadechl a dosedl na paty. Na chvíli zkoumal vzorek koberce a už to vypadalo, že z něj odpověď nedostanu.
„Víš, proč jsem ti říkal mladej?“ Tom se na mě pousmál.
„Abys mě naštval. Sám jsi říkal, že tě baví mě škádlit.“ Na tohle jsem si pamatoval naprosto přesně.
„Ne… to protože ve své hlavě jsem si tak nějak tímhle od tebe držel odstup. To nebylo kvůli tobě… jenom… pamatuješ, jak jsme se bavili o tom, že ani jeden jsme pořádně s nikým nechodili?“ Počkal, až přikývnu, a pak se natáhl pro mé ruce a propletl na mých kolenou naše prsty. „Tak já jednou s někým chodil. Jmenoval se David. Byli jsme spolu docela dlouho. To on mě přivedl k tatérskému řemeslu. On mi ukázal, jak to v životě a světě gaye chodí…“ na chvíli se odmlčel a já si nebyl jistý, jestli chci slyšet i zbytek.
V Tomově hlase byly slyšet vzdálené podtóny bolesti. Ať už byl pro něj David kýmkoliv, bylo poznat, že je tam ještě pár vláken, které se Tomovi buďto nepovedlo, nebo nechtělo zpřetrhat. A to bolelo. Mě. „A taky to byl on, kdo mě vykopl ze svého života. Chci k tobě být upřímný, trvalo mi, než jsem se z toho vyhrabal. Teď už je to ale za mnou. A tím, že jsem ti říkal mladej… nejspíš jsem si někde uvnitř nechtěl připustit, že by to mohlo být něco vážného, něco, co by mi mohlo ublížit, kdybych se dost nesnažil.“ Tomova upřímnost měla na mě téměř vražedný účinek. Chtěl jsem mu říct, ať už mlčí, že to nechci poslouchat, zraňovalo mě to, ale na druhou stranu, nevědomost je mnohem krutější ve svém objetí.
„Tome… já… mrzí mě, že ti tak ublížil.“ Pevněji jsem sevřel jeho ruce, které byly stále zapletené do mých a poklidně odpočívaly na mých kolenou.
„Už je to dávno, Bille. Uzavřeno. Teď už záleží jenom na nás dvou.“ Tom se naklonil blíže ke mně a v tom jednoduchém gestu jako by mi nabízel sám sebe, se vším, co k němu patří. Nenaléhal, nechával mi prostor, abych se mohl rozhodnout, jestli jeho nabídku přijmu, nebo ne. Věděl jsem, že ve skutečnosti jsem neměl na výběr. Už jsem se pro něj rozhodl dávno předtím, než mi dal příležitost nad tím vůbec začít uvažovat.
Zrušil jsem vzdálenost, která nás od sebe dělila, a svými rty nesměle přejel přes jeho. Tom mi nedal možnost moc přemýšlet nad tím, jak moc naivně a dětsky ten polibek působil, protože jeho ústa opustil úlevný výdech a svými rty se dožadoval větší odezvy z mé strany. Rozmotal naše spojené ruce, aby mi prsty zapletl do vlasů. Tím pohybem si mě k sobě přitáhl těsněji a já mu zcela instinktivně udělal prostor mezi svými koleny. Tom ani na okamžik nezaváhal a ihned zaplnil vytvořené místo. Najednou jsem měl dojem, jako bych mohl cítit tlukot Tomova srdce a bál jsem se, že Tom mohl určitě cítit zběsilý tlukot toho mého. Ale co na tom záleželo?
Tom mě vyzýval svými rty k prohloubení a důkladnějšímu zkoumání sebe navzájem. Cítil jsem škádlivé doteky jeho jazyka na patře, aby při příštím nadechnutí přejel špičkou jazyka přes mé zoubky, a já se do jeho hýčkání plného vášně propadal hlouběji a intenzivněji. Se vší vervou a vášní, které jsem byl schopen, jsem Tomovy ataky vracel zpět. Probralo mě až kousnutí do rtu a Tomovo zastřené zasmání.
„No ahoj.“ Jeho pohled byl lehce omámený a plný chtění pokračovat dál, vzít mě výš.
„Ahoj.“ Úplně mě fascinovaly Tomovy rty. Od našich polibků byly krásně plné a zčervenalé.
„Už jsem ti řekl, že takhle vypadáš zatraceně žhavě?“ Tom se zazubil ve chvíli, kdy mou jedinou reakcí bylo ještě větší zčervenání tváří. „Nechápu… jak… můžeš… vypadat… tak sexy… a zároveň… tak nevinně…“ každé své slovo proložil polibkem, „to není fér. Koukej, co se mnou děláš, Bille.“ Tom se ještě více přiblížil, aby mi mé jméno mohl zašeptat do ucha, a zároveň aby si mou ruku lehce přitiskl na viditelně se rýsující bouli na jeho kalhotách.
Znatelně jsem cítil Tomovo těšení se na cokoliv dalšího, co bychom spolu mohli provést, ale i když jsem na jednu stranu byl zvědavý, jak Tom vypadá v celé své kráse, nebyl jsem si jistý, že na to chci přijít právě teď. Tom si musel všimnout mého vnitřního boje, protože jeho ústa se opět přitiskla k mému uchu, do kterého se mi až téměř něžně zakously jeho zuby.
„Nemusíme dělat nic, co bys nechtěl.“ Teplo jeho dechu mi vyslalo šimrání do podbřišku. „Pro teď mi jenom dovol, abych se podíval na tvé tetování, ano?“
Lehce jsem přikývl, neschopný ze sebe cokoliv dostat, a pak už jsem jenom cítil, jak mi můj přítel pomáhá opatrnými pohyby přetáhnout tričko přes hlavu. Jeho prsty se okamžitě rozeběhly po mém boku, když zkoumal svou práci a jak hledal místečka, kde ještě černě namalovaný obrázek nebyl úplně zahojený.
„Zatraceně nádherný.“ Své prsty nahradil svými rty a jeho průzkum začal být pro mě až moc. Něžně lechtavé doteky, které mi skroutily nejen bříško, ale i prsty na nohou, a pocity, které mi ze rtů, naprosto mimo mé chtění, dovolily uniknutí tichého zasténání. „Hmm… řekneš mi, co chceš?“
autor: Luki
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Kapitola byla úžasná a za normálních okolností bych si ji ohromně užila. Jenže tentokrát jsem pořád cítila, že jim nad hlavou visí Damoklův meč a tohle všechno je jenom ticho před bouří.
Až se Bill vrátí domů (pokud mezitím Tomovi nerozkopnou dveře poldové), tak se bude muset opět potýkat s rodiči. Jsem zvědavá, jestli už jeho máma trochu vychladla, nebo naopak.
Díky, těším se na pokračování.
Myslim si ze Tom bude celit nejakemu problemu kvuli Billovi .. ale doufam, ze ne .. ze se Billova mamka nejak z toho oklepe a bude se snazit Toma poznat .. I kdyz nechame se prekvapit 🙂
Krasny dil jako vzdy 🙂
Hmm Tomi, já bych ti hned řekla, co chci. Ale to sem nepatří.
Přijde mi od Toma hrozně velkorysé a milé, jak je na Billa pořád opatrný, protože si je vědom toho věkového rozdílu. Ale na druhou stranu si to vybral sám, takže bojuj chlapče. Bojuj.
Tyhle první oťukávačky jsou stejně nejlepší. I když se pochopitelně těším i na žhavější scény. (Že je tam nakonec dáš? Že jo? Že jo? Prosím, prosím. Smutně koukám, prstíčkem hrabu.)
Tom bude muset mít hoodně trpělivosti a Bill bude muset sebrat veškerou svou odvahu, aby do toho šel. Ale věřím, že to zvládnou, kluci ušatí. David zaučil Toma, tak teď jen předá své zkušenosti dál.
Otázka spíš je, jak zvládnou Billovi rodiče, protože nepředpokládám, že se najednou umoudří a řeknou: "My jsme si to rozmysleli. Tvůj přítel je vlastně fajn. Vůbec nám nevadí, že s ním chodíš." I když bych to Billovi přála.
Moc děkuji za díl zlato. Díky tobě jsou pondělky chtěné a ne tak hrozné. Těším se na další vývoj.
Tom se moc hezký chova k Billovi jen že to kluci nebudou mít lehké doufám že to ustojí.
Tom mě pořád strašně překvapuje, protože prvotní obrázek, který jse msi o něm udělala, k tomu hle jeho chování vůbec nesedí. Tak jen doufám, že jsem se mýlila, a že tohle všechno myslí opravdu vážně. Teda, já mu věřím, že to v tuto chvíli myslí vážně, ale aby mu to vydrželo i do budoucna a nezačal toho později litovat. Bill je proti němu ještě opravdu mladý…
A s tím souvisí i to, že by měl Bill rodičům alespoň zavolat, aby si o něj nedělali starosti, protože jak už tady psaly holky, to, že bu mu tam mohli policajti přijít vykopnout dveře, není až tak nereálné…
Verím, že Tom to zvládne, hoci preňho bude ťažšie vydržať "byť slusny", keď už vie o čom to je. Ale budeme mu držať palce, aby to zvládol. Veď stále môže praktikovat "ručne práce"… Ťažšie to bude s Billovou matkou, ale tej sme sa dnes úspešne vyhli. Uvidíme nabudúce.
[1]: Aj tak to mě mrzí, že zážitek byl poznamenaný strachem o ty dva naše miláčky, snad to bude lepší a lepší 😉
[2]: [4]: [6]: Děkuji za krásný komentík 🙂
[5]: Taky ti přijde Tomi trochu schizofrenní? musím se poctivě přiznat, že jsme s Tomem na tohle téma vedli dlouhé, večerní debaty a nechala jsem se jím ukecat (na můj argument, že by měl být větší tvrďák prostě nereflektoval), takže je z něj totální slaďouš, ale zase Bill si zaslouží být rozmazlovaný 🙂 tak proč mu tu péči nedopřát 😉 i když je to takové mladé tele nerozvážné 😉
[3]: Broučku, žhavější scény… Bill je takové kůzlátko mladé, nevinné 😀 (ďábelský úsměv, protože je ti určitě jasné, jak to nakonec všechno dopadne ;)), prostě pro tebe všechno bobí, moc moc děkuju za nádherný komentík 🙂 vždycky se těším, na tvůj názor a dojem z nového dílku 🙂 pokaždé zahřeje u srdíčka
Vlastně se vždycky těším na každý váš komentík… neskutečně mě to motivuje k pokračování, i když už jsem s tím chtěla v půlce seknout… vícedílky mi moc nejdou, takže vám všem (Becs hlavně tobě) moc moc děkuju, jste nejlepší
Bill by už mal utekať domov čím skôr. Snáď Gordon trochu Simone upokojil, vyzeral celkom chápajúci:) na rozdiel od nej. Ďakujem za ďalšiu kapitolu.
Vážně Toma obdivuji za to, jak je s Billem trpělivý a opatrný. Hezky se to čte, když se k Billovi chová tak pěkně. 🙂 Ačkoli se přiznám, že i já jsem pořád čekala, co se stane a kdo jim tam vtrhne, protože si nemyslím, že to všechno Billova maminka vzala dobře…Ačkoli, třeba se budu divit a konečně se jí rozsvítilo v kebuli! 😉 Prostě jsem jen chtěla říct, že jsem stejně po celou dobu pořád čekala, kdy se to pokazí a co strašného se stane. 😀
Moc děkuji za další krásný díl! 🙂
[8]: [9]: Moc děkuji za krásné komentíky 🙂 moc si jich vážím a doufám, že se vám bude líbit i pokračování 😉