autor: Shefifty
Dneska tady mám pro vás nový překlad, se kterým je to trošku složitější a v podstatě ho tady budeme mít na černo. Povídka byla napsána v letech 2009-11 a tenkrát k ní autorka napsala, že si z osobních důvodů její překlad nepřeje. Mně to však přišlo jako strašná škoda a myslím, že si ten překlad opravdu zaslouží. Když jsem se s ní ale pokoušela různými způsoby spojit, nikdy mi neodpověděla. Proto jsem se rozhodla vzít všechna rizika na sebe a povídku i přesto přeložit. Janule z toho příliš nadšená není, takže je to, po dlouhé době váhání, čistě jen moje rozhodnutí… Přesto doufám, že si povídku užijete, abych věděla, že to stálo za to.
Zuzu 🙂
PS: jméno autora je vymyšlené. J. :o)
Bill se procházel vysokou trávou v horkém letním slunci. Byly to teprve čtyři dny z celého léta v domě u babičky a on už byl znuděný až k slzám. Nebylo absolutně nic, co by se tam dalo dělat, jen kilometry a kilometry lesů, polí a jednoho malého jezera ve tvaru srdce. Babička neměla ani kabelovou televizi, takže se Bill začal procházet po okolí v zoufalé snaze najít něco, čím by se mohl zabavit.
Dnes se šel projít k jezeru, ale nebyl moc velký plavec, takže se neobtěžoval vzít si s sebou plavky. Vytrhl ze země dlouhé stéblo trávy a jen tak ho otáčel kolem prstů, zatímco byl zahloubaný ve svých myšlenkách. Chyběl mu jeho nejlepšího kamarád, strašně moc, ale neměl šanci přesvědčit svou matku, aby mu dovolila vzít Andrease s sebou, dokonce ani jen na pár dní.
„Tvoje babička je už moc stará na to, aby se zabývala dvěma dospívajícími kluky,“ řekla mu matka, a to byl konec jejich diskuse.
Zahnul doleva kolem staré chatrče stojící na šikmém kopci. Tohle místo ho vždycky děsilo, a přestože mu před pár měsíci bylo sedmnáct a byl už starý na to, aby věřil na duchy, byl přesvědčený, že na tom místě straší. Takže i za jasného denního světla zrychloval tempo při každém průchodu kolem.
Vzdálený zvuk někoho hrajícího na akustickou kytaru se proplížil mezi stromy a probudil Billovu zvědavost. Sešel z cesty a šel po svahu k místu, kde si vzpomněl, že minulý rok viděl malebnou, ale opuštěnou chalupu. Hudba s každým krokem sílila, takže věděl, že směřuje správným směrem. Měl radost, že se tam někdo nastěhoval, protože mu to místo přišlo krásné, jak sedělo mezi dvěma obrovskými javory, s pestrobarevnými květinovými záhony před bílou malovanou verandou, která pokrývala celou přední část domu.
Bill spatřil toho chlapce, který brnkal na kytaru, dlouho předtím, než dorazil k domu, a ucítil vzrušené údery svého srdce nad potenciálním kamarádem. Chlapec ho neviděl, protože se soustředil na struny, zatímco se pohyboval do rytmu hudby. Měl dlouhé tmavé blond dredy svázané do působivého culíku, a oblečení, které vypadalo, že patří někomu mnohem silnějšímu, než byl tenhle mladík.
Jak se Bill blížil, začala u něj převládat jeho plachost. Za normálních okolností nebyl tím, kdo by se blížil k jiným cizím lidem, ale byl tak osamělý a se zoufalou potřebou společnosti, že neuvažoval nad tím, co řekne, až se tam dostane.
Druhý chlapec zřejmě vycítil jeho přítomnost, protože zvedl hlavu, setkal se s Billovýma hnědýma očima a okamžitě svou ruku zastavil. Blýskl po Billovi úsměvem a dostal jeden nazpět, trochu méně sebejistý.
„Ahoj,“ řekl mladík a sledoval Billa se zájmem.
„Ahoj,“ řekl Bill a hledal ve svém mozku něco chytrého, co by měl říct. „Nevěděl jsem, že tu někdo bydlí.“ To se sotva počítalo za chytré, že?
Dredatý chlapec odložil kytaru vedle své židle.
„Jo. Jsme tu jen já a máma,“ řekl chlapec. „Jsme tu na léto.“
Jako na zavolanou se ve dveřích objevila žena ve středním věku se dvěma skleničkami limonády a všimla si Billa stojícího na trávníku.
„Ach, vidím, že máme společnost,“ zvolala vzrušeně. „Dal by sis taky nějakou limonádu…?“ Zvedla obočí při té otázce.
„Bill,“ odpověděl rychle. „Ano, děkuju.“
„Tak pojď sem a posaď se k Tomovi a já ti dám sklenici. Mimochodem, já jsem Simone,“ řekla přátelsky a poklepala na proutěnou židli, než znovu zmizela uvnitř.
Bill se cítil trochu rozpačitě a jako by rušil, ale udělal to, co mu bylo řečeno, a ukradl si zvědavý pohled na chlapce vedle sebe. Uviděl, jak Tom studuje jeho tvář, a plaše se usmál.
„Jsem rád, že vidím, že tu žije i někdo jiný,“ řekl ten dredatý mladík. „Bál jsem se, že tu budu celé léto trčet jen s mámou.“
Bill si otřel vlhké dlaně o džíny. Tady ve stínu, pryč od slunce, lehký vánek příjemně chladil a už nezáleželo na tom, že měl na sobě v tak horkém dni tmavé oblečení. Své polodlouhé, černé vlasy se mu lepily na spánky i čelo, a on si je projel rukama, aby si je odhrnul z obličeje.
„Jo, já taky. Jsem tady u babičky a…,“ Bill pokrčil rameny. „Začíná být až příliš stará, aby dělala některé věci.“
„Ouch,“ řekl Tom soucitně.
Tomova matka vyšla ven s Billovou limonádou a věnovala svému synovi krátký pohled, než se natáhla pro svou vlastní skleničku.
„Nechám vás dva o samotě, abyste se mohli vzájemně poznat,“ usmála se, než opět zmizela.
Tom se za ní pobaveně podíval a napil se ze své sklenice, což způsobilo, že kostky ledu v jeho limonádě o sebe zacinkaly.
„Vypadá mile,“ řekl Bill, ačkoliv se s nimi oběma právě setkal. To teplo v ženiných očích a způsob, jakým se usmála, ho okamžitě přinutilo si ji oblíbit.
„Jo, není tak špatná,“ usmál se Tom.
Dredatý mladík se zdál být v Billově přítomnosti naprosto klidný, ale černovlasý chlapec cítil nutkání cokoliv říct, jen aby se vyhnuli trapnému tichu. Podíval se na nástroj, který Tom tak opatrně položil vedle sebe.
„Hraješ opravdu dobře.“
„Děkuju. Dělám to už roky,“ usmál se Tom a natáhl se k časopisu, který ležel na stole. „Jakmile začnu na podzim pracovat, koupím si tuhle Gibsonku.“ Otočil několik stránek a ukázal na žlutou kytaru, která Billovi nepřipadala nijak speciální, ale byla pravda, že toho o kytarách příliš nevěděl.
Když se k druhému chlapci naklonil, aby se podíval blíž, jejich ruce se dotkly a Bill se nenápadně odtáhl. Zdálo se, že Tom si toho ani nevšiml a dál posvátně zíral do časopisu. Bill se odvážil důkladněji zkoumat jeho tvář. Jeho kůže byla opálená, takže musel trávit spoustu času venku, pomyslel si Bill. Špička jeho nosu měla mírnou křivku, o které si Bill myslel, že mu dává chlapecký vzhled, ale věc, která upoutala jeho pozornost, byly ty dlouhé, husté řasy, lemující jeho tmavě hnědé oči pod tmavým obočím.
Když Tom zvedl hlavu, Bill byl přistižen při zírání a rychle odvrátil pohled a usrkl si své limonády. Tom časopis odložil a napodobil ho, upil ze své vlastní sklenice.
„Taky jsi zrovna dokončil školu?“ Zeptal se Tom a Billovi se ulevilo, že druhý chlapec načal nějaké téma.
„Ne, ještě mi jeden rok chybí.“
„Takže jsem o rok starší než ty,“ usmál se Tom. „Teď v září mi bude osmnáct.“
„Mně bylo sedmnáct v březnu, takže jsi starší jen o šest měsíců,“ ušklíbl se Bill.
Tom se ve své židli opřel a věnoval Billovi pomalý, tajemný úsměv, což způsobilo, že Bill z nějakého neznámého důvodu zčervenal. „Jo, ale těch šest měsíců dělá ten velký rozdíl, protože až skončí léto, nebudu muset zase trčet ve škole.“
„Jo, hádám, že máš pravdu,“ řekl Bill s úsměvem. „Takže žádná vysoká škola?“
„Možná později. Nejdřív si chci vydělat nějaké peníze. Kromě toho, právě teď je mi z učení tak špatně, že potřebuju nějakou změnu.“
„Odkud jsi?“ Chtěl vědět Bill.
„Bydlím kousek od San Diega,“ řekl Tom.
San Diego? To bylo v podstatě na druhé straně země, nebo alespoň několik států odsud. Vysvětlovalo to však, proč byl Tom takhle opálený.
„To je pěkně daleko,“ řekl Bill a pocítil záblesk smutku, že až léto skončí, už toho mladíka nejspíš nikdy znovu neuvidí.
„To mi povídej,“ zasmál se Tom. „Sestra mé mámy si vzala chlápka odsud a ošklivě spadla a zlomila si nohu, takže jí mamka pomáhá, zatímco ona poskakuje o berlích.“
„A tys byl přinucen přijet taky?“ Bill se usmál.
„Ne, ne úplně přinucen, ale máma to chtěla, a já jsem si myslel, že by bylo vzrušující poznat nové místo,“ řekl Tom a potřásl hlavou. „Kdybych věděl, že to bude někde na konci světa, možná bych se rozhodl jinak.“
S tím se Bill mohl ztotožnit, ale zároveň se mu ulevilo, že tam Tom byl. Bez něj by tam na míle daleko nebyl nikdo v jeho věku.
Zdálo se, jako by slova z Tomových úst prostě sama proudila, a Bill se smál a zjistil, že si užívá čas strávený se svým novým kamarádem. Dredatý mladík byl velmi odlišný od Andrease, který byl v mnoha ohledech stejný jako Bill. Ani jeden z nich nebyl tak otevřený a přímý, ale bylo to něco, co Bill obdivoval a tajně si přál, aby se v té oblasti mohl taky trochu rozvinout.
Další věc na Tomovi byla, že se zdál být téměř koketní, jak Billovi neustále posílal úsměvy nebo na něj mrkal. Bylo to určitě neúmyslné, stejně jako způsob, jakým Tomovy oči nevědomky klouzaly z Billova obličeje dolů na jeho tělo, zatímco si jazykem pohrával s kroužkem ve spodním rtu. Přesto to Billovi způsobovalo v břiše zvláštní pocit, který nedokázal zcela identifikovat. Možná to bylo díky Tomovu očividnému sebevědomí. Bill si přál, aby od něj něco z toho pochytil. Bylo by skvělé být tak sebejistý, jako se zdál být Tom.
Dopil to, co zbývalo z jeho limonády, právě když Simone vyšla ven s klíči od auta v jedné ruce a s kabelkou ve druhé.
„Jsi připravený na cestu, zlatíčko?“ Zeptala se Toma, a on i Bill se zároveň zvedli ze židlí.
„Jo, dobře.“ Otočil se k Billovi. „Vždycky potřebuje silného chlapa na nákupy,“ ušklíbl se. „Chtěl bys přijít i zítra?“
„Jasně,“ řekl Bill a snažil se neznít příliš nadšeně. Mávl na rozloučenou a rozešel se směrem domů, nyní s lehkým poskakováním ve svém kroku.
autor: Shefifty
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 30
Veľmi pekne ďakujem za preklad. Som rada, že si sa rozhodla nám toto dielko preložiť. Už od prvej kapitoly sa zdá skvelé:)
První dílek vypadá rozhodně perfektně. Většinou první kapitolka dost rozhodne, jestli jeden pokračuje ve čtení nebo ne a tady to rozhodně klaplo na jedničku… navíc, kdyby mě tohle nepřesvědčilo, zuzu, ty ve svých překladech nikdy nesáhneš vedle, takže se oddaně svěřuji do tvých rukou a budu se těšit na další dílek 🙂
Ještě jednou neskonalé díky za tvou neúnavnou práci, protože co si budeme povídat, minimálně mě by uteklo tolik pokladů, kdybys je pro nás nepřeložila… moc moc moc díky 🙂
Vypadá to moc dobře.
Wooha, tak to jsem zvedava 🙂
Vypadá to opravdu velmi zajímavě…Děkuji moc za krásnou kapitolu🙂
Jo! Rozhodně si další dílek nenechám ujìt!
Díky za překld.
Moc děkuji za tvou práci, ta povídka opravdu vypadá skvěle. Když už jsi se rozhodla ji přes všechny překážky přeložit, určitě bude stát za to.
Moc se těším na pokračování.
Nuda co s tím uděláš
I mě první díl zcela oslovil a musím přiznat, že se už teď těším na další pokračování! Zatím netuším, co nám povídka přinese, ale mám takové tušení, že by to mohla být opět jedna z těch krásně pohodových, které se skvěle čtou a perfektně si u nich člověk odpočine. Takže já se těším moc! 🙂 Jsem ráda, že si kluci hned takhle padli do oka a vlastně se už domluvili, že se setkají další den. Jednoduše to začíná krásně slibně, ačkoli už teď je mi líto, že Tom bydlí úplně v jiném státě a někde proklatě daleko.
Moc děkuji za další báječný překlad, Zuzu!! ♥♥♥
Kedy bude prosím ďalší diel 🙂 ? Ja už tuším, že začne nesmelé spoznávanie a prvé sexuálne zážitky 🙂 🙂 velmi sa teším ♥. Zuzu, sto bodov za odvahu, mňa láka na príbehu aj to, že je ilegálne preložený 😀 Ďakujem za preklad
No tak uvidime jak to pokroci. A jak se mi povede do toho znovu dostat :)ale je perfektni ze to je tak stare dilo. Toma s dredy uz si snad ani nepamatuju 🙂