autor: Muckátko :o*
Nový začátek
Tom by nervózní snad už od té chvíle, kdy přistáli na letišti v LA a nechali se i se všemi zavazadly dopravit do místa jejich nového bydliště. Když s Davidem vybírali místo, které by mohli nazývat domovem, záměrně hledali něco dál od centra, ale zase ne na úplné periferii, aby byli od všeho odstřižení. Tom se trochu ušklíbl, když David zmínil výhodu, že takhle alespoň bude mít klid od fanoušků. Zase tak moc si o sobě nemyslel, aby sháněl dům co nejdál od centra, protože měl za to, že by ho fanoušci nenechali v klidu ani v Americe. Měl ještě naštěstí tolik zdravého rozumu, aby si dokázal přiznat, že i kdyby měl své jméno napsané na čele, stejně by tu po něm neštěkl ani pes, takže rozvášněné davy fanoušků tu nepřipadaly v úvahu. Daleko víc mu vyhovovala poloha domu kvůli Billovi. Byl to sice už více jak rok od jeho údajné smrti, ale přesto bylo lepší, aby se prozatím držel stranou. V dnešní době moderní techniky, kdy mobily uměly fotit, nahrávat a málem i připravit kávu a donést ji majiteli až do postele, by se mohlo stát, že jednou by je spolu někde vyfotili, ať už náhodou nebo úmyslně, a v Německu by okamžitě nastal poprask. Sice si nemyslel, že by zrovna Billovo oddělení a hlavně Billovi nadřízení četli bulvár nebo se o Toma zajímali nějak blíže, ale jistota byla jistota.
Krátce po příjezdu do domu se David s mobilem u ucha vzdálil a nechal Toma v kuchyni. Jejich zavazadla stála v široké předsíni naskládaná na sobě přesně tak, jak je tam nanosili zhruba před hodinou. A přesně tehdy Bill prošel dveřmi, které vedly na terasu a do zahrady, posadil se na jedno z nízkých dřevěných lehátek u bazénu a se zády otočenými k domu zíral už hodinu do prázdna. Tom ho sledoval z kuchyňského okna, a i když se snažil být nenápadný, bylo mu jasné, že i přesto Bill dobře věděl, kdy k němu Tom upírá oči a kdy ne.
Téměř spolu nepromluvili od té doby, kdy v Německu nasedli do letadla. Tom neměl nejmenší tušení, co se muži honí hlavou, protože jeho výraz byl jako vždy naprosto nicneříkající. Jediné, co Tom dokázal rozeznat, byl agentův pátravý a zkoumavý pohled, kterým častoval nejen osoby, se kterými přišli do kontaktu, byť jen na 5 sekund, ale i místa, kde se pohybovali. Ačkoli se dalo říct, že už agentem vlastně nebyl a mohl by se tedy uvolnit, stejně se měl na pozoru, jak byl zvyklý.
S pocitem, že by si Tom za chvilku začal kousat nehty z té vší nejistoty, nakonec otevřel dveře a vyšel na terasu. Přešel krásně zelený trávník a posadil se za Billova záda. Vztáhl pravou ruku a položil dlaň na Billovo rameno.
„Zase pokoušíš své štěstí tím, že se za mnou beze slova plížíš?“ zamumlal Bill.
„Těžko bych se mohl plížit, když moc dobře víš, že jsem tě ani na chvíli nespustil z dohledu,“ uchechtl se Tom tiše.
„Pravda,“ připustil Bill.
„Jsi v pořádku?“
„Proč bych neměl být?“ zabručel Bill.
„Od doby, co jsme přijeli, jsi neřekl ani slovo, takže nemám tušení, jestli se ti tu líbí nebo ne,“ pověděl Tom a dlaní promnul oblast mezi mužovým ramenem a krkem, které bylo stále ztuhlé všemi těmi starostmi a neustálým pozorem. Bill se nepříjemně ošil.
„Je tady horko,“ odtušil nepohodlně. Tom opřel čelo o Billovo levé rameno a zabublal smíchem.
„Uhm jo. Asi budeš muset přehodnotit svůj šatník a vyměnit všechno černé za trochu světlejší barvy, jinak se tu uvaříš,“ pověděl Tom z vlastní zkušenosti. Bill si odfrkl a Tom mohl vycítit, že to nebylo hravé odfrknutí, ale spíš dost nabroušené, proto si Billa otočil čelem k sobě. „Hey, hey. Co se děje? Tohle není kvůli počasí. Co se opravdu děje?“ zeptal se Tom, když konečně zahlédl Billův nespokojený a tvrdý výraz.
„Nic přehodnocovat nebudu,“ odsekl Bill tvrdě.
„Fajn. Dobře,“ pronesl Tom smířlivě. „Nikdo tě nenutí, abys něco měnil. Byl to jen návrh,“ bránil se Tom.
„Jak bych taky mohl něco měnit? Jsem tady nikdo!“ vytrhl Bill ruce z Tomova sevření a prudce se postavil. Tom sledoval Billovu vysokou postavu, jak mírně poodchází od lehátka k okraji bazénu s průzračně čistou vodou, která přímo sváděla k tomu, aby do ní člověk skočil. Nakrčil čelo a po Billově vzoru vstal.
„O čem to mluvíš?“ nechápal, když došel k Billovi.
„Co myslíš?!“ vyjel po něm Bill možná prudčeji, než zamýšlel. Koneckonců on s odjezdem z Německa souhlasil, takže neměl nejmenší právo si na Tomovi vylévat svoji zlost a frustraci.
„Bille, udělal jsem něco?“ zeptal se Tom s naprosto oprávněným nechápavým výrazem ve tváři, ve které se postupně začaly tvořit i starostlivé vrásky.
„Nic kromě toho, že myslíš jen pár hodin dopředu, ale už nepřemýšlíš nad tím, co bude za týden, měsíc nebo rok.“ Tomův obličej se změnil v jeden velký otazník.
„A nebyl jsi to náhodou ty, kdo mi řekl, abych žil svůj život, jako by každý den měl být ten poslední, protože nikdy nevím, kdy můj život skončí? Tak proč bych se měl trápit tím, co bude, když si můžu užívat to, co je teď? A právě teď jsem šťastný, protože máme krásný dům, nikdo nás nepronásleduje a mám tebe, tak proč bych měl přemýšlet, co bude za týden?“ ptal se Tom logicky.
„Jo, to je pravda!“ uchechtl se Bill falešně. „Máš nádherný dům,“ sykl.
Do Toma jako by v ten okamžik uhodil blesk, když mu došlo, co se mu Bill celou dobu snaží naznačit, aniž by to řekl na rovinu. Chtě nechtě se musel nad tím zjištěním začít smát.
„Jsem rád, že alespoň ty se dobře bavíš!“ naštval se Bill a hodlal ze zahrady zmizet a jít někam, kde bude od Toma dostatečně daleko, aby mu vzteky neurval hlavu. Nestihl však ujít ani metr, protože Tomova dlaň se omotala kolem jeho paže a stáhla si jeho tělo do náruče.
„Bille, to přece nemůžeš myslet vážně,“ podotkl Tom, když se uklidnil. Teď už se do Billových očí díval s pochopením, protože mu konečně došlo, co se mu agent snažil říct.
„Přijde ti, že si dělám legraci? Byl jsem zatraceně dobře placený státní zaměstnanec, a co jsem teď? Něčí vydržovaný spolubydlící.“
„Oprava. Nejsi můj spolubydlící, ale partner,“ upozornil ho Tom.
„Ještě lepší! Něčí vydržovaný partner,“ zavrčel Bill. Tom si povzdychl.
„Nejsi něčí, jsi můj a rozhodně nejsi vydržovaný. Pokud vím, tak jsi trval na tom, že letenku sem si zaplatíš sám.“
„Ano, z posledních peněz, které mi zbyly. Mám už jen tak maximálně zítra na snídani.“
„Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys jednou nechal konečně někoho jiného, aby se postaral o tebe?“ Bill po něm hodil vražedný pohled. Tom zvedl prst a zavrtěl hlavou, aby agent raději vůbec nezačínal. Vzal jeho tváře do svých dlaní a prsty pohladil obě jeho líčka. „Já vím, že máš rád věci pod kontrolou, že se spoléháš jen sám na sebe a nechceš být na nikom závislý v žádném ohledu, ale já to tak neberu. Jsem zatraceně šťastný, že ti můžu vrátit alespoň část toho, co jsi pro mě udělal, a ne. Než začneš nadávat, že nepotřebuješ žádné milodary, tak já to nedělám z milosti, ale protože tě miluju a chci, abys poprvé v životě zažil pocit, že nemusíš být neustále ve střehu, protože teď za tebou
někdo stojí a kryje ti záda. Proč tohle nebrat jako nový začátek? Všechno kolem tebe je úplně nové. Jsi v nové zemi, máme nový dům, máš nový vztah. Můžeš začít znovu s čistým štítem,“ promlouval k němu Tom.
„Nemůžu jen tak všechno zahodit,“ podotkl Bill, ale bylo poznat, že rysy v jeho tváři trochu povolily.
„To po tobě nikdo nechce. Můžeme si vzít nějaký čas na to, abychom si tady zvykli, rozkoukali se a pak ti můžeme najít práci, ve které se budeš cítit potřebný a užitečný. Nechci, aby ses cítil zbytečný,“ naléhal Tom. „Zatraceně, vždyť jsi zvládl přesvědčit stovky lidí, že jsi umřel. Tohle je proti tomu úplná prkotina,“ pousmál se Tom. Celý ten rok bez Billa ještě stále špatně nesl, a i když chápal, proč to všechno Bill dělal, stejně se mu vždy sevřelo srdce, když si na celý ten čas vzpomněl.
Po tomhle sdělení se Bill chtě nechtě musel pobaveně uchechtnout.
„My to zvládneme. Slibuju. Teď už zvládneme všechno,“ broukl Tom a bez váhání se naklonil, aby mohl druhého muže políbit. Bill do polibku jemně vydechl a objetí rtů nejenže přijal, ale i opětoval.
„Nesnaž se ze mě těmahle řečma udělat bábovku,“ upozornil ho Bill tvrdě, ale s laškovným nádechem v hlase, když si ho Tom přivinul do náruče a on si dovolil klesnout hlavou na rameno druhého muže.
„To bych si nedovolil,“ dušoval se Tom. „Líbí se mi, když jsi tvrdý,“ řekl, aniž by si uvědomil dvojsmysl skrytý za svým sdělením. Bill zabublal proti jeho krku. „No, když už je to venku,“ zasmál se Tom. „Mám to tak rád ve více směrech,“ dodal se smíchem.
„Perverzní jako vždycky,“ zamumlal Bill do jeho kůže.
„Znáš mě,“ pokrčil Tom rameny a pomalu se od Billa odtáhl. Pohladil ho po obou tvářích. „Slib mi, že se na tohle tady nebudeš dívat tak, že jsi tady k ničemu. Jsme tu sotva hodinu. To je dost málo na to, abychom dělali nějaké ukvapené závěry ohledně peněz, práce a bydlení, hm?“ Bill sice přikývl, ale jasnou odpověď mu nedal.
Bylo nad slunce jasné, že tuhle konverzaci povedou ještě mnohokrát, než Bill najde nějakou práci, ve které se opět najde a uplatní své schopnosti, ale Tom byl pevně rozhodnutý to podstoupit, protože teď už mu nic na světě nemohlo vzít tu možnost začít znovu.
Znovu a po boku s Billem, který Toma nikdy nepřestane sledovat a chránit.
**
A je to tady! V pořadí již pátá povídka se dočkala svého konce. Děkuji všem, kteří jí zůstali věrní až do samého konce, děkuji všem, kteří jí dali šanci hned na začátku, a děkuji i těm, kteří ji začali číst o mnoho dílů později a nenechali se od čtení odradit. Vážím si každého komentáře, každého povzbudivého slova, a především každé pochvaly či konstruktivní kritiky. Já, bodyguard Bill, muž s železnými nervy Tom, i zbytek postav z této povídky se s vámi tímto loučíme.
Také bych všem chtěla sdělit, že jsem se rozhodla poprosit Januli, aby z blogu smazala povídky Wait for me a You’re my mirror, ke kterým se už nechci vracet. Určitě jste si všimli, že díly k povídce Wait for me přibývaly velmi sporadicky, a to nejspíš proto, že předchozích 5 povídek ze mě vysálo veškerou energii a chuť psát. Pokud se na blogu někdy znovu objevím, bude to pravděpodobně jen s nějakou jednodílkou nebo s vícedílnou povídkou za toho předpokladu, že bude plně dokončená, aby bylo zaručeno, že nezůstane bez konce. Těm, kteří povídky četli, se moc omlouvám a zároveň děkuji za pochopení.
Vaše Muckátko :o*
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 71
To je velka skoda, ze nam davas sbohem, ale na druhou stranu te plne chapu. Doufam, ze jeste budu mit moznost si od tebe neco precit ☺
Konec… myslim, ze Toma cekaji jeste hodne perne chvilky s jeho bodyguardem, protoze clovek jako Bill se asi s danym stavem veci nikdy nesmiri. Miluje adrenalin, pro svou praci zil. Drzkm jim obema palce 😊 povidka byla skvela, byt v jednu chvili jsem i ja uvazovala, zda ji cist dal. Jsem rada, ze jsem to udelala.
Velke diky 😊
Nemůžu najít slova, je to prostě dokonale promyšlená a do posledního detailu vymazlená povídka 🙂 zamilovala jsem si ji a jsem si více než jistá, že si ji přečtu ještě nejmíň 5x 😀
Děkuji ti za to že jsi vytvořila další návykovou story 🙂
Paní. Krásný konec. Mrzí me, ze povídky nedokončil protože upřímně tu jsi ma nejoblíbenější autorka a tvé povídky bych mohla číst pořad dokola. Ale úplně te chapu a budu doufat, ze tu od tebe ještě něco uvidíme. Moc dekuju za tvoji úžasnou práci a ze jsi tuto povídku dokončila.
Dobře to skončilo škoda že už nebudeš psát.
Četla jsem povídku od začátku a moc jsem si ji užila. Děkuji za ni.
Nádherný konec, moc díky…..
Strašne ma mrzí, že nebudeš písať, ale keby si sa náhodou rozhodla niečo napísať určite sa budem na Teba tešiť. Ja som sa túto poviedku neodvážila dočítať, keď si napísala, že niekoho zabiješ… ale aj tak za ňu ďakujem a raz keď budem mať silu a čas na depkoidné čítanie si ju prečítam celú… teraz keď vidím, že končí šťastne…
Nevím, jestli si to tady autorka ještě vůbec přečte s takovým zpožděním od zveřejnění, ale přesto jsem si řekla, že si její dílo zaslouží veřejné uznání. Tohle je prostě a jednoduše spisovatelský skvost 🔥🔥🔥. Už teď vím, že se k němu vrátím!!! Tolik pocitů a prožitků ve mě po jeho přečtení zanechal. Vůbec jsem se nedokázala od povídky odtrhnout, skákala jsem z kapitoly na kapitolu a pořád neměla dost, reálný svět jako by najednou neexistoval. Miluju, když mají kluci prohozené role, ale tohle bylo mnohem víc, než jen to. A ta domnělá smrt Billa? Vždyť já tu brečela jak nějaká labilní puberťačka… Nebudu to protahovat, zkrátka – MOC DĚKUJU ZA TUHLE POVÍDKU. Absolutně se mi s ní nechce loučit ☹️.
[8]: totálne súhlasím, tvoje poviedky sú vysoký level a zaslúžia si uznanie! Poviedku som čítala celú noc lebo som sa nevedela od nej odtrhnúť tak ma namotala 😀 veľmi sa mi páči ako dokážeš vykresliť charakter postáv a ešte k tomu ich vymyslieť tak sypaticky, že človek má reálne pocit že žijú a chcel by ich spoznať 😀 😀 Úžasné dielo ďakujem zaň ❤️❤️
Jak jsem rekla, tak se take stalo – znovu jsem se nechala pohltit tímto úžasným příběhem. A stejne jako prve, i ted jsem unesena ♥️♥️♥️. Za tu dobu, co navštěvuji tyto stránky – odhadem plus minus rok, jsem tady toho zpetne precetla uz opravdu dost. Ja, kdyz se do toho totiz pustím, jedu vzdy naplno. Zprvu jsem nekomentovala ze zásady vubec (omluva vsem autorům), postupem casu jen velmi sporadicky a nejlepe by to vyjádřila poznámka “to uz musela byt opravdu skvělá povídka, abych pod ni vyslovila mou pochvalu”, ale dnes se snazim zanechat alespoň jeden komentar u závěrečného dílu u vsech tech povídek, ktere jsem precetla a ktere se mi líbily. Uz jen proto, abych si zmapovala sve kroky, kde uz jsem byla a co jsem jeste necetla 😉. Chte nechte, ač me to samotnou mrzi, v tom počtu prectenych FF některé povídky proste casem upadnou do zapomeni… to ale rozhodne nejde rict o tomto vele dílu. Uz navždy zustane vytesané do me paměti a ze mluvím pravdu, o tom svědci i ten fakt, ze jsem se k nemu vrátila. Popravde receno jsou tady zatim jen dve povídky, ktere jsem cetla 2x a tahle je jednou z nich. Jsem zvedava, kolikrat se k bodyguardovi jeste vrátím v budoucnu, protoze to obvykle nebývá muj styl – vzdy se snazim hledět vpřed. Kdyz si to ale okolnosti vyžadují a me se zasteskne po kvalitním ctivu jeste ke vsemu s mym oblíbeným mega machem Billem, proc bych si delala násilí, ze 😂?! Je opravdu velka skoda, ze uz nepises, Muckatko 😘.
Myslela jsem si, že tvoje Change of lifestyle už nic nepřekoná, ale spletla jsem se. Tohle je opravdu poklad ❤️ I když půlka lidí na Billa neustále nadávala, já jsem si jeho charakter od začátku zamilovala. Mám prostě slabost pro divný lidi 😁😍 On byl tak dokonale narušenej 👌 Když zemřel, tak mě to dost vzalo. Už dlouho jsem si u žádné povídky takhle nepoplakala… Díky za intenzivní zážitek a nakonec přece jen za happy end ❤️