Nájemník 2.

Následujícího rána byl Bill mnohem nadšenější, když vstoupil do kuchyně, aby si připravil snídani. Jeho babička vždycky vstávala brzy, takže už jedla, ale připravila pro něj míchaná vejce, zatímco on si nalil mléko na kukuřičné vločky.

„Chystáš se navštívit toho chlapce, o kterém jsi mi včera říkal?“ Zeptala se a jednou rukou si podepřela záda, když si sedala ke stolu naproti němu.

Billa bolelo vidět tu bolest, kterou si každodenně procházela, ale nebyl doktor, takže toho nemohl příliš udělat kromě toho, že jí pomohl, kdykoliv potřebovala.

„Jo,“ dostal ze sebe s plnou pusou, až potřásla hlavou nad nedostatkem dobrého vychování svého vnuka. Bill polkl a zazubil se na ni. „Potřebuješ, abych něco udělal, než odejdu?“

„Ne, ne. Budu v pořádku. Dneska si užiju nějaké to zašívání na verandě.“

Ačkoliv se za to Bill cítil trochu provinile, ulevilo se mu, že má celý den volný, a jakmile dojedl snídani, vklouzl do koupelny. Když bylo počasí takhle nesnesitelně horké, dopřál si za den i dvě nebo tři sprchy, aby se ochladil.

Svůj outfit si vybral stejně pečlivě jako vždy; tmavé džíny a tričko, těsné jako druhá kůže, a narovnal si vlasy, než zkoumal výsledek v zrcadle. Jo, vypadal dobře. Připomněl si, že se má jen sejít s kamarádem, takže na jeho vzhledu až tak nezáleželo, ale Bill byl vždycky tak trochu marnivý, a dokonce i když byl Tom kluk, Bill nechtěl, aby si ten dredatý mladík myslel, že vypadá na hovno.

Když dorazil k Tomovým dveřím, zaklepal a chvíli nervózně čekal. Nedohodli se, v jakém čase by se měl objevit, a on doufal, že svým načasováním nebude Toma a jeho matku při ničem rušit. Mohl slyšet až sem Tomovo hraní na kytaru, a usmíval se. Nebylo příliš věcí, které by se tu daly dělat, takže Tom pravděpodobně přes léto ještě zlepší už tak svou úžasnou dovednost.

Dveře se otevřely a přivítal ho Simonin hřejivý úsměv.

„Bille! Pojď dál, drahoušku,“ řekla a zavolala přes rameno na svého syna.

Hraní přestalo, zatímco Bill vstoupil do útulné, avšak malinké chodby, a za pár vteřin se za rohem objevil Tom.

„Přišel jsi právě včas na oběd,“ řekl Tom a po několik vteřin si vysokého, štíhlého chlapce před sebou prohlížel. Bill na okamžik uvažoval, jestli to trochu nepřehnal, ale pokrčil rameny, když mu Tom naznačil, aby ho následoval do kuchyně. Simone už tam byla a přinášela talíře na stůl.

„Tady Tom spává až do dvanácti, takže tohle je jeho snídaně,“ usmála se Simone, zatímco připravovala stůl. „Máš taky hlad, zlatíčko?“ zeptala se Billa, ale ten zavrtěl hlavou.

„Ne, děkuju. Před chvilkou jsem snídal,“ usmál se. Simone se zasmála a pokynula mu, aby se posadil.

„Ta dnešní mládež,“ povzdechla si, ale láskyplně stiskla Tomovi rameno a políbila ho na čelo.

„Mami, neměla bys osahávat svého vlastního syna v přítomnosti hosta,“ řekl Tom a ušklíbl se, zjevně nemající problém s péčí své matky.

Bill se trochu rozpačitě zasmál. On by se svou matkou nikdy takhle mluvit nemohl, ale jeho matka kolem něj ani nebyla příliš emocionální.

Simone nad slovy svého syna jen potřásla hlavou a posadila se, aby si vychutnala lasagne, o kterých si Bill pomyslel, že je to podivné jídlo ke snídani, ale Tom je sežvýkal očividně s nadšením. Znovu a znovu Simone pokárala svého syna za přesně to samé, co udělal dříve i Bill, když mluvil s plnou pusou. Její pokusy o disciplinování se zdály být bezvýznamné, protože Tom se pokaždé omluvil a následně se Billa zeptal na další otázku, zatímco samozřejmě stále žvýkal.

Po snídaňoobědě Tom Billa zavedl do svého pokoje, zatímco Simone nastoupila do auta, aby se vydala za svou sestrou. Jelikož si tu chalupu s Tomem jen pronajímali, nábytek nebyl jejich vlastní. Tomova postel měla impozantní čelo z tmavého dřeva s jemnými řezbami, a ať už to bylo jakkoliv krásné, nebylo to něco, co by si pro sebe vybral osmnáctiletý kluk. Noční stolek ladil k posteli a stejně tak i knihovna. Tomova kytara, která se opírala o čalouněné křeslo v rohu pokoje, se do něj příliš nehodila, a stejně tak ani oblečení, které viselo úhledně složené přes opěradlo toho samého křesla.

Jediné místo k sezení byla postel, ale v současné chvíli byla pokrytá listy papíru plných poznámek a textů písniček, takže Bill zůstal stát vedle Toma.

„Tak tohle je ono,“ řekl Tom s mávnutím ruky. „Vsadím se, že tvůj pokoj je větší.“

„Doma možná, ale tady jen sotva,“ řekl Bill s úsměvem. „Spím ve starém pokoji po dědečkovi a ten je ještě menší než tenhle.“

Tom udělal pár kroků k posteli, aby na ní udělal trochu místa k sezení, když v tom Billovi zazvonil telefon. Vytáhl ho z kapsy a přečetl si zprávu od Andrease, ve které mu říkal, že mu chybí a že se nemůže dočkat, až se vrátí domů.

Bill se nad tou zprávou sám pro sebe usmál a Tom ho zvědavě pozoroval.

„Někdo tě doma postrádá?“ Zeptal se a zvedl obočí.

Bill vzhlédl, setkal se s Tomovým pohledem a přikývl.

„Můj nejlepší kámoš,“ řekl a zase svůj telefon schoval. Andrasovi mohl odpovědět později, až bude sám.

„U někoho, kdo tě přinutí se takhle usmívat, bych očekával, že je v tom láska,“ ušklíbl se Tom a Bill zčervenal. Láska byla tak intimní slovo a Billa zajímalo, jak zkušený Tom v této oblasti asi byl. Dredatý mladík vypadal naprosto sebejistě, dost na to, aby už nejspíš chodil se spoustou dívek, a Bill se díky tomu cítil ještě trapněji, že je stále panic.

„Ne, jen kamarád,“ odpověděl a sklopil pohled k podlaze, jako by mu snad Tom mohl číst myšlenky, kdyby se jejich pohledy setkaly.

Tom sesbíral všechny papíry z postele na jednu hromadu a odložil je na noční stolek.

„Vídáš se doma s někým?“ Zajímal se Tom, aniž by při svém uklízení vzhlédl.

„Ne, hádám, že jsem ještě nepoznal tu správnou holku,“ pokrčil Bill rameny.

„Holku, jo?“ Zeptal se Tom a zamyšleně se na něj podíval. „Už jsi randil s hodně holkama?“ Tom na něj zamrkal s oslnivým úsměvem, který způsobil, že se Billovi podivně podlamovala kolena, až měl pocit, že by se měl posadit, ale přinutil se zůstat stát.

„S několika,“ odpověděl Bill. Správná odpověď byla se dvěma, a s žádnou z nich se neodvážil zajít příliš daleko. V obou případech to byly ty dívky, které ho pozvaly na rande a on souhlasil hlavně proto, že byl polichocen, a tak trochu zvědavý na všechny ty věci, o kterých mluvili ostatní kluci ve třídě. Všechno, co s těmi dívkami dělal, bylo malé tápání pod jejich tričky, zatímco ony byly celé na něm a nedbale jej líbaly. Ani u jedné z nich nebyl příliš dychtivý využít jejich nabídku, aby je následoval nahoru do jejich pokojů.

„Jaké to bylo, když jsi je líbal?“ Chtěl Tom vědět, a Bill si myslel, že je to velmi zvláštní otázka.

„Bylo to okay,“ řekl a pokrčil rameny.

„Jen okay?“ Tom se usmál a položil další kupu papírů na stejnou hromádku jako předtím. Tom zřejmě plánoval projít celou svou sbírku skladeb, které vlastnil, když se Bill objevil. Otočil se a podíval se přímo na Billa. „A už jsi někdy políbil kluka?“

Bill na okamžik vykulil oči, než zčervenal při náhlé představě toho, jak líbá Toma, než záporně zavrtěl hlavou.

„Chtěl bys to zkusit?“ Zeptal se Tom, vypadal pobaveně nad šokovaným výrazem, který jeho slova vyvolala na Billově tváři.

Bill měl v úmyslu znovu zavrtět hlavou a rozesmát se, aby skryl své rozpaky, ale místo toho našel sám sebe, jak pouze otupěle přikyvuje.

Tom udělal několik pomalých kroků směrem k němu, jako by Billovi dával příležitost změnit názor. Tmavovlasý chlapec se přistihl, jak zadržuje dech, jakmile se jejich hrudníky natolik přiblížily, až se téměř dotýkaly. Tom se podíval Billovi do očí, než zvedl ruce a chytil jeho tvář do dlaní. Billovy oči nervózně těkaly mezi Tomovýma klidnýma, než je Tom zavřel a vtiskl měkký a jemný polibek na Billovy rty, a poté Bill taky zavřel oči. Váhavě otevřel ústa Tomovu zkoumavému jazyku a doslova cítil, jak pod ním mizí podlaha. Ať už s těmi dívkami dříve dělal cokoliv, nemohl to být nazýváno líbáním, protože tento pocit byl pro něj zcela nový. Jejich jazyky si spolu pomalu hrály, zatímco sdíleli dech, a Bill chtěl s protestováním zakňourat, když se od něj Tom až příliš brzy odtáhl.

„Takže?“ Zeptal se Tom tichým hlasem a s malým úsměvem na rtech. Díval se na Billovy stále zavřené oči. „Bylo to stejné?“

Bill pomalu otevřel oči a plaše se na Toma podíval, než zavrtěl hlavou.

„Lepší nebo horší?“ Zeptal se Tom zvědavě, přestože odpověď byla docela jasná podle mlhavého pohledu v Billových očích.

„Lepší,“ zašeptal Bill. „Mnohem lepší.“

„Takže moje tušení bylo správné,“ zazubil se Tom a mrkl na něho. „Důvod, proč jsi nepotkal tu správnou osobu, byl ten, že jsi mrhal svým časem s holkama, když jsi měl nahánět kluky,“ pokračoval Tom a nevypadal tím polibkem tak uchvácený jako Bill. Billa to trochu bolelo, ale ze všeho nejvíc chtěl, aby ho Tom políbil znovu.

Slyšet Toma říkat tato slova, bylo jako slyšet někoho vyslovit to, o čem už věděl, že je to pravda, ale prozatím nebyl připravený to akceptovat. Měl podezření, že preferuje kluky, už pár let, ale protože stále nenašel žádného, který by se mu líbil natolik, aby to s ním vyzkoušel, nemohl si být jistý.

Tom byl první člověk, ke kterému to Billa upřímně táhlo, a ten polibek právě překonal všechno, co Bill prozatím v romantické oblasti zažil. Byl to trochu děsivý pocit, jelikož toho dredatého kluka znal jenom dva dny. Podíval se na Toma, který trpělivě čekal, až řekne něco ohledně jeho prohlášení, a cítil, že se ho musí zeptat.

„Ty jsi…?“ Začal, díval se na Toma tázavě.

„Na kluky? Rozhodně. Holky se mnou nedělají vůbec nic,“ odpověděl Tom pevně.

„Aha,“ řekl Bill, a najednou si uvědomil, jak odlišné by tohle léto mohlo být. Tom mu mohl říct věci, které chtěl vědět, možná mu i jednu nebo dvě věci vysvětlit, možná i dokonce… ho znovu políbit. „Ví to tvoje máma?“

Tom se rozesmál a sklopil hlavu, ne stydlivě, ale pobaveně. „Myslím, že už to uhodla.“

„Proč to říkáš?“ Zeptal se Bill nevinně.

„Kdykoliv si na noc přivedu nějakého kluka, nikdy se neptá, jestli by mi měla dát do pokoje další matraci.“

Billovy tváře chytly tmavší nádech červené při pomyšlení na to, co Tom s těmi kluky dělal. „Aha,“ řekl znovu a přál si, aby se před Tomem mohl přestat červenat.

Na chodbě zazvonil telefon a Tom ho šel zvednout. Bill se mezitím rozhlížel po pokoji po jakémkoliv znamení, které by mu mohlo říct, jestli je Tom už zadaný. Políbil by Billa, kdyby byl, nebo ten polibek pro Toma neznamenal nic jiného, než jen to, aby si dokázal, že měl ohledně Billa pravdu?

Bez jakéhokoliv varování se Tomova hlava objevila znovu ve dveřích a Billovi se ulevilo, že nezašel tak daleko, že by otevřel nějaký šuplík nebo udělal něco podobně hloupého.

„Máma se ptá, jestli si s náma chceš dát večeři?“ Řekl Tom, držel kliku od dveří, aniž by vstoupil dovnitř, a díval se na něj. Bill by s Tomem moc rád zůstal o něco déle, ale jeho svědomí mu říkalo, že by měl strávit nějaký čas se svou babičkou, než půjde do postele.

„Řekni jí, že děkuju, ale měl bych zamířit domů,“ řekl Bill a čekal, zatímco se Tom vrátil zpátky k telefonu.

Jakmile Tom zavěsil, následoval Billa ke dveřím a společně vyšli na verandu.

„Chtěl bys jít zítra dolů k jezeru?“ Zeptal se ho Tom, a Bill byl nadšený, že ho Tom chce tak brzy znovu vidět.

„Absolutně,“ odpověděl Bill rychle a doufal, že to neznělo příliš zoufale. Dnes večer zavolá Andreasovi a poví mu o Tomovi. Ne o té části, že ho přitahuje, bože to ne, ale mohl Andreasovi říct, že si už nemusí dělat starosti, že by byl Bill tohle léto úplně sám.

autor: Sheefifty