Tom už snad po sté napočítal do tří s předsevzetím, že na tři otevře oči. Vůbec se mu do toho nechtělo. Co když zmizí? Co když byl zase jen sen začínající epizody halucinací, které opět povedou k agresi a záchvatům? To už tady přeci jednou bylo.
Tak moc chtěl, aby žil i přesto, že byl včera tak protivný.
Ale jestli tam bude, co se to tedy kolem něj děje? Přece ve skutečnosti nemůže být v Lykaře…
Bill prudce zatáhl za deku, na které Tom spal.
„Budíček! Je skoro poledne!“ Zavelel a hodil po něm nějaký balíček. Zmateně zamrkal a couvl, aby mohl Bill sebrat deky.
„Jsem pořád tady…“ zamumlal a podíval se na balíček. Byly to tmavě hnědé kalhoty z tuhé látky, volná bílá košile bez zapínání se šněrovačkou a dlouhými rukávy. Pak nějaké řemínky připomínající postroj a tmavá bunda, které chyběly už jen třásně, a mohl by o sobě tvrdit, že sem přijel na koni z divokého západu.
Než se stihl vzpamatovat, přistály vedle něho ještě vysoké černé boty.
„Během oblékání se ti to přizpůsobí, takže neměj obavy, vymysleli jsme to dobře. A trochu si pospěš. Treemeria už nechává prohledávat okolí.“ Nečekal na odpověď a vyšel i s dekami ven. Bylo slyšet, že s někým mluví, a pokud věděl, kasis nemluvila mužským hlasem. K tem dvěma se přidal ještě jeden, který zněl jako zpěv a cinkot rolniček najednou.
„Poleletím napřed a dám vědět Elyon a Calebovi, že jste na cestě, a pak budu hlídat Treemerii.“
„Dobře, Ario, děkuji ti, ale dávej pozor, neví, že jsi Svobodná a pomáháš nám. A tak to i zůstane, je ti to jasné. Nesmí se ti nic stát. Nikomu z vás.“ Aria se jen zvonivě zasmála, políbila Billa na obě tváře a v další chvíli už byla velká sotva jako dlaň a odlétala pryč.
Tom trochu váhavě vyšel ven. Bill se nespokojeně díval za vílou a chlapec vedle ní se s vykulenýma očima uklonil.
„Trine, nech těch šaškáren,“ dal mu Bill lehký pohlavek a ukázala na Toma.
„Trine, Tom, Král Lykarský, nekorunovaný. Tome, Trin. Trin je víleník, elementární víleník.“ Tom jen nakrčil obočí a na drobného světlovlasého chlapce kývl. Ten se na něj zazubil a vysmekl prvotřídní pukrle. Bill jen protočil oči.
„A co to je to ele-něco?“ musel si odkašlat, aby jeho hlas zněl zase normálně, „a kde se tady vzal?“
„Pamatuješ si vůbec něco z toho, co jsem ti říkal včera? Jistěže ne… Trin je vílí kluk a ovládá živly. Oheň, vodu, vzduch a zemi. Ptát se můžeš po cestě, říkal jsem přece, že Treemeria nás už hledá.“ Bez dalších slov se otočil a vydal se směrem, kterým odletěla víla. Kasis ho následovala okamžitě a Bill jí položil dlaň na hřbet. Fena spokojeně zavrtěla ocasem. Víleník jen pokrčil rameny.
„Co naděláme, Králi, je to on, je korunovaný, musíme ho poslouchat.“ Usmál se, gestem Toma vybídl, aby šel první a vesele kmitl křídly, která se mu ve vteřině objevila na zádech. Tom se zatím snažil přijít na to, co to mají s tím korunováním.
„Říkal jsi, že s vílama nejsme zrovna kámoši, tak co je zas tohle?“ Houkl na Billa, sotva ho dohnal a trochu od víleníka letícího po jeho boku couvl. Bill zpomalil a ohlédl se.
„Trin je na naší straně. Je Svobodný a bojí se ho i ta zelená pižla Treemeria.“ Trin jen kývl a luskl. Na konečcích prstů se mu rozhořely drobné plamínky. Tom couvl ještě o kus.
„Poslala mě za vámi pravá královna víl – Elyon. Mám vás za ní doprovodit do Elanya. Treemeria už nechala všude rozhlásit, že zabila Reliho.“
„Počkat, v Elanya jsou snad elfové, co tam jako dělá královna víl?“ Bill překvapeně zamrkal. Tom si pamatoval na hlavní město Delanie. On si pamatoval, jak si za to jméno Toma dobíral. To jméno bylo hrozně neoriginální.
„Vdala se za elfího krále.“ Tom se na místě zastavil a snažil se vzpomenout si na to, jak to podle deníku mezi sebou víly a elfové mají. Pokud si pamatoval, v oblibě se neměli.
„Víla si vzala elfa? To jde?“ Bill se jen zasmál a vzal ho kolem ramen. S tím, jak usilovně se snažil vzpomenout na dávno zapomenuté, mu zase připomínal toho malého kluka, který si nevěděl rady s tím, jak některé věci vyjádřit slovy a ne pastelkami. Jeho velký bráška.
„Vážně, Tome, měl by ses přestat všemu divit, nebo nevím, co budeš dělat, až narazíme na draky. Prostě to ber, jak to je. Na to, aby ses zbláznil, jsi pro nás všechny moc důležitý, i když ještě nemáš korunu.“ Tom jen kývl a další otázky si radši nechal pro sebe. Asi měl pravdu. Bude to prostě brát, jak to je, a doufat, že se co nevidět dostane pryč.
Dalenie byla naprosto úchvatná a Tom nestačil vstřebávat všechny detaily. Mezi nádhernými domky, které vypadaly jako květy vytesané z bílého kamene a obrostlé něčím mezi růžemi a pivoňkami, se proháněla hejna saltinek, víl, motýlů, vážek a elfích dětí. Vůně linoucí se odevšad, byly nepopsatelné a od určité chvíle už ho Bill musel vést za ruku, aby z vesničky do města Elanya vůbec došli.
Tom se zastavoval všude, všeho se musel dotknout a tvářil se jako malé dítě u vánočního stromku. Už neříkal nic o odchodu, obviňoval ho z toho, že je jen vymyšlený, a dokonce se bavil s Trinem.
Bill se konečně uvolnil a začal mít naději v to, že se konečně něco změní, když je tady, a viditelně už věří v to, co vidí, čeho se dotýká, co cítí. Dokonce sebou ani netrhl, když se ho Trin dotkl, aby mu ukázal něco, co on přehlédl.
S úsměvem oplácel úklony elfů, kteří ho znali jako Réliho, chráněnce krále a královny. Takhle šťastný už se dlouho necítil.
K poledni už sám Toma upozorňoval na věci, které by ho mohly zajímat, a s Trinem se předháněli, kdo ho zaujme víc. Zastavili se až u obrovské brány, která vedla na most, za nímž byl palác.
Tom jen zalapal po dechu.
Ohromnou stavbu obklopovaly snad stovky domků vypadajících jako zavřené lekníny s terasami místo listů. Vše obklopovala voda a cestičky se od mostu rozbíhaly k domkům jako žilky na listu. Hlavní rovná cesta vedla k paláci, který vypadal jako obrovské hnízdo z bílých větví, větviček, listí, kusů kůry, a skleněné výplně oken se na slunci třpytily jako kapky vody. Hnízdo tvořilo dokonalý kruh a Tom se nemohl dočkat, až uvidí nádvoří uvnitř.
„Je to přesně… je to…“
„Takové, jaké jsi to nakreslil. Vítej v Elanya.“ Broukl Bill vedle něj a usmál se.
„Je to dokonalé… Jak jsme vůbec něco takového dokázali?“ Bill ho jen poplácal po rameni a vykročil vpřed. Jeho samotného ještě po letech fascinovalo, jak vše skryté v myšlenkách jich obou dokázalo vykrystalizovat do něčeho tak velkého a nádherného, jako byla Lykara.
„A co teprve, až uvidíš náš palác,“ohlédl se za ním a stejně jako v Lucernovém lese se mu i teď začaly měnit šaty. Kolem kotníků se mu vlnily stovky drobných lístků z lehoučké temné látky, které se vznášely a přilnuly k němu jako druhá kůže. Vytvořily halenu s rukávy nařasenými kolem zápěstí a ve výstřihu saka tak úzkého, že nechápal, jak v něm mohl Bill dýchat. Kalhoty byly stejně tak úzké a připomínaly kůži draka. Měl boty vysoké až po kolena na silných podpatcích.
Pohled na něj, když se otočil, vzal Tomovi dech.
„To ještě není všechno…“ broukl Trin a Tom jen zalapal po dechu, když se Billovy vlasy s vpletenými tenkými bílými dredy seply stříbrnou stuhou do uzlu a nad jeho hlavou se shlukl rej modrých a fialových jisker které se slily v korunu jako vytesanou z jednoho obrovského kusu křišťálu. Vypadala jako lotosový květ, jen byla špičatější a nepochybně ostrá jako břitva.
Když se Bill zastavil a naklonil hlavu ke straně, koruna zůstala na svém místě a on vypadal, jako by o její přítomnosti ani neměl zdání. Musela vážit alespoň metrák.
„Jdete? Jestli necháme Elyon čekat ještě chvíli, zezelená,“ varoval je a znovu vykročil k paláci. Tom si mimoděk vzpomněl na Catwoman.
„Král Elfů je mu věrný. Pokaždé, když tu je, koruna se objeví, ať už Král chce, nebo ne. Je to tak ve všech palácích, kde jsou mu všichni Svobodní věrní. Také ji budete mít, až si ji vysloužíte.“ Trin se usmál a vykročil první.
„Jo… jasně…“ Zamumlal Tom, ale skoro nevnímal, co Trin řekl. Pořád se díval za Billem. Jak je možné, že je tak nádherný… Jak je vůbec možné, že jemu přijde tak nádherný. Jestli je to opravdu vše jen těžký záchvat a on se probere v nemocnici na kapačce, už nikdy se ho nezbaví, ať mu budou říkat cokoli. Nedostane ho z hlavy. Přestával to už chtít.
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Tak snad jsou teď na chvíli v bezpečí a Tom se bude moct konečně v klidu aklimatizovat. 😀 Není divu, že je pořád tak nejistý, když si napůl myslí, že už mu definitivně hráblo.
Mimochodem, ten Billův převlékací moment bych chtěla vidět na vlastní oči.
Díky, těším se na pokračování.
Tak už snad konečně Tom věří že to není sen.
Wow, je to nádhera, Tom je prostě úžasnej!!!!
Ten jejich svět se mi líbí čím dál víc, hlavně to převlíkání, hned buch se tam vydala za nima! A moc se mi líbí, jak si Tom všímá, že je Bill nádherný… 😉
Děkuju za komenty holky, jste uzasné :*
No to si taky může Toman zkusit dostávat Billouše z hlavy. at ho to ani nenapadne. Bitter opravdu obdivuju tvojí bujnou fantazii. jak dokonale všechno popíšeš. Při čtení mám pocit že jsem tam s nima všemu přihlížím. všechno vidím. tak jen doufám, že pokud tam skutečně jsem….nejsem zelená 😀 I kyž taková troška jedu…to by asi nebylo uplně na škodu 😀 Je skvělé vidět, že jsi neztratila vůbec nic ze svých schopností za tu dobu co jsem nečetla pomalu ani noviny natož twc. Naopak…přijdeš mi snad ještě lepší než kdy dřív. Perfektní příběh…moc mě baví a už se nemůžu dočkat dalšího dílu. A jej….na to čekání jsem určitě odvykla 😀
[6]: Doris… moje nocni mura co me pokazdy chtela vrazdit ze musi cekat na dalsi dil… 😀
Jsem rada ze se ti libi a zitra jestli na me budes mit nervy, pribude dalsi vicedilovka 😀 jen me nezab prosim 😀 dej si cigo.
Rada te tu vidim 🙂
Doris, konecne nekdo kdo se me i Billa zastal ze to nema s Tomem jednoduchy! Uz jsem myslela ze me ho tady zamordujou 😀
Bitter…na tvoje dila ja mam nervy vzdycky a uz se tesim co jsi vymyslela. I kdxz jak te znam tak budu cela v nervech. 😀 taky jsem rada ze tu vidim znamou "tvar" 🙂
Ja predelavam Marry the night ale chci to napred dopsat…nebo aspon do poloviny…nez to Januli poslu. Znas me pak se tu cekalo milion let na dalsi dily 😀
[9]: me o tom povidej. S hsem jako ty jsem to taky pekne dovorala. Lykara uz je hotova, tam uz jen prepisuju z papiru. Ten pribeh jsem proste nemohla nechat jen tak ladem 😀
Děkuji moc za krásnou kapitolu 🙂
Úchvatné… Jo, jak jste něco takového dokázali, Tome? Královno Bí??? To líčení domečků jako leknínů, tolik detailů, člověk tam fakt je s nima… nebo… stane se člověk Lykaryanem, když vstoupí do Lykary?:) Ale úplně nejvíc ta Billova proměna…..jako…OoO…jen zírám… Ta koruna je epická… Bitter, tys řádila!
Ta Elanya je jinak nesklonná?:)
A Trin… Trin, bože, hned jsem se do toho jména zamilovala i do jeho nositele. Hra Legenda Kyrandie vyšla někdy roku 93 a tu zbožňuju – je v ní takovej hravej skřítek, co se jmenuje Merith a první, co mi napadlo, že je Trin jeho tmavovlasej bratříček:D (nějak paralelně v mý představě, protože to jméno prostě<3… a ten dojem z něj:) Takže u mě už Lykara souvisí i s touhle hrou, i když jsi tuším říkala, že jí neznáš, díky ti za to!:D
Jinak Elyon už se asi (určitě) objevila dřív, ale znovu… proč mi to jméno k ní tak sedne? Majestátnost, elegance, respekt, ale i lehkost, něžnost, je taková královna víl?:)
"Víla si vzala elfa? To jde?" – mám stejnou otázku a čekám odpověď:D
Catwoman… Tome!xD
Dostal mě poslední odstavec a z něj vyvstávají další otázky… "Také ji budete mít, až si ji vysloužíte." (korunu) – ale jak??? Co se za tím skrývá, co bude muset Tom udělat? Dokázat odvahu, projít nějakou zkouškou? Nebo políbit Billa pod oltářem?:))))
A co, co… to poslední?! Co jako že to přestává Tom chtít, to aby se mu Bill dál líbil? Co s tím hodlá dělat?! To mě teda znervózňuje.
Díky za dílek<3
PS.: Trin, Trin, Trin!<3:D