autor: Becs
Tom
„Promiň,“ omlouval se Bill, když se ke mně zase připojil. Ve tváři byl úplně červený a trochu supěl, protože právě dohrála nějaká šílená diskoskladba a on byl nucený na ni tančit spolu s holkama. Nebo spíš se slepičím klubem, jak jsem jim začal soukromě přezdívat, protože to na ně sedělo mnohem líp.
„Jsou pořád stejné. Nechtěly mě pustit,“ lapal ztěžka po dechu. Pokusil se posadit zpět na vysokou židli, ale noha se mu smekla a on zavrávoral. V pádu mu zabránilo jen to, že po mně automaticky hmátl a chytil se za rukáv mého trička. Když našel ztracenou rovnováhu, omluvně se usmál, ale nepustil mě. Jeho oči se zaměřily na odhalenou kůži na mém rameni. Bez nějakých rozpaků mě chytil a odsunul mi výstřih trička ještě o kousek níž. Pak mě chytil za zápěstí a začal mi dlouhý rukáv rolovat nahoru.
„Máš už potetovanou celou ruku,“ vydechl překvapeně. „Když jsem odjížděl, byl tam jen jeden obrázek,“ dodal spíš pro sebe. Nechal jsem ho, ať mi otočí paži dlaní nahoru a zkoumá obrázky na mém předloktí. Bylo tak příjemné cítit jeho doteky na mé kůži. Na místech, kde se mě dotkl, mi pokožka začala brnět. Přišlo mi, že úplně zapomněl, kde jsme, a že je to mezi námi úplně jiné než dřív.
Konečky prstů hladil obrázek hodin, na kterých se čas zastavil na hodině jeho narození. Překvapeně na mě pohlédl, ale nic neřekl. Vrátil se zpátky k prozkoumávání mých tetování. Bohužel mé bílé tričko bylo dost úzké, takže rukáv nedokázal vyhrnout výš než po loket. Mnoho z obrazců mu tak zůstalo ukryto. V jeho očích jsem ale viděl pochopení. Všechny ty obrázky spojené dohromady nějak souvisely přímo s ním. Ať už to byly vzpomínky na dětství nebo naše sdílená tajemství. Tam, kam jeho prsty neměly přístup, jsem měl vytetovaná slova, která jednou napsal. Jen krátký úryvek z jedné jeho básně. Pro cizího to byly jen čtyři nesouvislé věty, pro mě však znamenaly celý svět. Bill mi tu báseň napsal krátce po tom, co jsme si poprvé řekli, že se milujeme, a já ji nosil v hlavě celou tu dobu jako nějakou mantru. I po tom, co odešel, jsem se na tato slova upnul a věřil, že se znovu stanou skutečností.
„Máš tetování i jinde?“ prohlédl si mě od hlavy až k patě, jako by snad měl rentgenové vidění a mohl se podívat skrz mé oblečení.
„Ne, jen tu ruku,“ zavrtěl jsem hlavou. „Jo a vlastně ještě tohle.“ Odhalil jsem předloktí druhé ruky, kde jsem měl růžovým fixem načmáráno pár tahů. Já jsem věděl, že je to motýl, ale komukoliv jinému to tak pravděpodobně nepřišlo. „Stavoval jsem se odpoledne za Gustavem a tohle mi namalovala Lilly.“
„To je hezké,“ řekl Bill a do očí mu pronikla něha. Pak se konečně vysoukal na své místo.
„Mohl bych tě za nimi vzít, pokud bys chtěl,“ navrhl jsem nesměle. Věděl jsem, že si dřív s Gustavem volali, i když ho zapřísáhl, že mi nesmí nic prozradit. Postupně i tento kontakt vychladl, ale byl jsem si jistý, že i kamarád by mého brášku rád viděl.
„Já nevím. Odjíždím brzy a chci se stavit k našim. Nevím, jestli to stihnu,“ kousl se do rtu a mě se zase sevřel žaludek. Bylo mi jasné, že tak úplně nejde o časovou tíseň, jako spíš o strach, jak bude Gustav reagovat, a jestli o to setkání vůbec bude stát. Koneckonců utekl i od něj. Rozhodl jsem se, že ho nebudu do ničeho nutit a jen pokrčil rameny. Já jsem udělal vstřícný krok. Zbytek už je jeho volba.
…
„Nemůžu uvěřit tomu, že to máme konečně za sebou,“ poskakoval jsem nadšeně, když se celou školou rozlehlo naše poslední zvonění. Myslel jsem na ten první den, a jak moc se mi sem nechtělo. Tolik věcí se za tu dobu změnilo. Udělal jsem si tady spoustu nových přátel, a konečně jsem našel místo, kde mi bylo příjemně. Taky jsme s Tomem objevili novou stránku našeho vztahu. I dnes mě to stejnou měrou děsilo, jako naplňovalo štěstím.
„Jo, konečně žádné debilní učení,“ poznamenal Tom a vyprazdňoval si obsah své skřínky. Očividně se rozhodl, že si nic nenechá, protože všechno putovalo rovnou do koše.
„Jsi blázen, že nechceš jít na vysokou,“ podivil jsem se snad po sté a sledoval, jak přetrhl učebnici matematiky na půl.
„Vždyť ty taky na žádnou nejdeš,“ řekl pobaveně a přihodil na hromadu odpadků i sešit z biologie.
„Já chci jít na vysokou, jen jsem se ještě nerozhodl, co chci dělat,“ bránil jsem se. Snažil jsem se to Tomovi vysvětlit několikrát, ale on se mi jen smál. Opravdu jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je na vysoké. Zažít ten studentský život a vše, co k němu patří. Jenže vybrat tu správnou školu pro mě byl velký oříšek, který se nedal rozlousknout.
Kdyby záleželo jen na mně, vybral bych si nějakou uměleckou školu v New Yorku, jenže tady byl i Tom. A já své rozhodování stavěl hlavně na tom, jak to ovlivní náš vztah. On na vysokou jít nechtěl. Pravděpodobně si představoval, že oba zůstaneme v Limě, najdeme si práci a naše životy půjdou poklidně dál. Já jsem ale takový nebyl. Měl jsem velké sny a plány. Nechtěl jsem se tady zahrabat a nikdy nic nezažít. Na druhou stranu jsem si nedokázal představit, že bych se měl na podzim sbalit a odstěhovat skoro tisíc kilometrů daleko od člověka, kterého miluju. Pořád mi to lítalo v hlavě, ale řešení jsem nenacházel.
„Čau kluci,“ vrazil ramenem do Toma rozpustile Georg. „Takže dneska poslední středoškolská party.“
„Jo, v kolik máme být u tebe?“ zeptal jsem se. Nemohl jsem se dočkat, až to pořádně zapijeme.
„Oh, Tom ti to neřekl?“ zatvářil se kamarád překvapeně. „Dneska to není u mě. Můj brácha Andreas má obří chatu za městem u jezera. Budeme dělat táborák a bude to boží. Tam určitě zapálíme víc než jednu matraci.“ Oba nás poplácal po ramenou a zmizel v davu.
„Proč jsi mi nic neřekl?“ zamračil jsem se na Toma.
„Promiň, asi jsem zapomněl,“ pokrčil bezstarostně rameny, ale já v jeho očích zahlédl záblesk něčeho dalšího. Tom měl tajemství a nechtěl mi o něm nic říct.
Když jsme dorazili na místo, Georgův výraz „obří chata“ byl opravdu na místě. Budova byla nejméně čtyřpatrová a nabízela různé druhy pokojů. Od dvoulůžkových až po desetilůžkové. Zůstal jsem jen zírat s otevřenou pusou, protože to byla vážně nádhera. Já obvykle moc nemusím cokoliv spojeného s přírodou, ale okolní les byl tak krásný, že jsem nestačil zírat. Všude tady voněly stromy, vzduchem se neslo bzučení čmeláků a zapadající slunce všemu dodávalo zlatý nádech.
Georg nám celou cestu vykládal příběh o tom, jak se jeho bratr rozhodl provozovat hotel pro luxusní klientelu, ale časem ho to omrzelo jako všechno ostatní. Teď už budova sloužila jen pro rodinné srazy a jen výjimečně v ní byl ubytován někdo cizí. Andreas prý odjel někam do Abu Dhabi a stal se blízkým přítelem jistého bohatého šejka. Bůh ví, co to ve skutečnosti znamenalo. My jsme díky jeho lehkovážnosti dostali perfektní místo pro naši rozlučkovou party.
Sotva jsem se stihl rozhlédnout po okolí, Tom se mi ztratil z dohledu. Rozhodl jsem se, že pro dnešek to nebudu řešit. Nebudu po něm pátrat. Ať se klidně zmrtví, já tentokrát nebudu ten, co mu bude držet dredy, až bude zvracet, ani kontrolovat jeho životní funkce, až sebou někde práskne o zem.
Doprovodil jsem Georga na malý plácek, kde už kluci stavěli obrovskou hranici ze dřeva. Když kamarád mluvil o taboráku, představoval jsem si nějaké menší ohniště, ale tady se stavěla velká věž ze dřeva, jako by se chystali na upalování čarodějnic. Posadil jsem se na blízkou lavičku a sledoval to mravenčí hemžení. Nebyl jsem příliš fyzicky založený typ, takže jsem byl rád, že po mně nikdo nechce, abych se k nim přidal. Za pár minut už vzplály první plameny a všichni přítomní bouřlivě tleskali a pískali. Musel jsem se usmát. Dnešní atmosféra byla velmi neobvyklá, vzduchem elektrizovalo příjemné vzrušení smíchané se sentimentem. Byl to náš poslední společný večer. Poslední večer, kdy jsme se mohli nazývat spolužáky.
Zanedlouho se ke mně připojil i Gustav a podal mi červený plastový kelímek naplněný jak jinak než vínem. Vděčně jsem se na něj usmál a broukal si písničku, která hrála v pozadí z reprobeden umístěných před chatou na terase. Dnes se nikomu nechtělo tancovat, a když se začalo smrákat, většina z nás už byla usazená kolem ohně. Někteří kluci si opékali nějaké klobásy a jiné masové pochutiny. Já se radši připojil k holkám, které si pochutnávaly na marshmallows. Dobrotka se mi lepila na patro a oblažovala má ústa sladkou dokonalostí, až jsem skoro zapomněl, že už jsem Toma neviděl víc než dvě hodiny.
Naše společná noc bohužel nevyšla a já už byl zase plný pochyb. I když se ke mně Tom pořád choval moc hezky, bylo na něm znát, jak ho mrzí, že jsme nedokončili, co jsme si naplánovali. Pokoušel jsem se mu to nějak vynahradit, ale všechno jako by se spiklo proti nám. Rodiče zůstávali večer doma a já neměl odvahu to zkoušet, když nás mohli nachytat. Šprtání na závěrečné zkoušky nás otravovalo a odvádělo naše myšlenky úplně jinam. Doufal jsem, že si o tom všem dneska konečně promluvíme, když z nás opadlo všechno to maturitní napětí. Tom měl očividně jiné plány, když se zdekoval a bylo mu jedno, kde jsem a co dělám.
Povzdechl jsem si a upil jsem ze svého kelímku. Tolik jsem se na dnešní večer těšil, a teď mi bylo ze všeho smutno. Kluk jménem Matt, kterého jsem znal z hodin hudebky, vytáhl z pouzdra kytaru a začal si na ni nepřítomně brnkat. Nesourodé tóny brzo nahradily známou melodii a několik holek začalo zpívat písničku od Eda Sheerena Photohraph. Bylo to všechno tak krásné, jak jsme tady spolu seděli, a najednou jsme všichni byli kamarádi. Mrzelo mě, že vedle mě není Tom, abychom si to mohli užít společně.
„Co je s tebou?“ dloubnul do mě loktem Gustav, když viděl, jak zmučeně se trápím.
„Nic, jsem jen sentimentální,“ vymluvil jsem se a pokusil se na tváři vykouzlit úsměv. Moc mi to nešlo, takže jsem se na to vykašlal. V kapse mi zavibroval mobil a já ho překvapeně vytáhl. Kdo mi teď mohl psát?
„Přijď prosím tě dovnitř. Potřebuju tě,“ stálo tam. Co mi mohl Tom teď chtít? A proč si nedojde on za mnou, když něco chce? Chvilku jsem zvažoval, že se prostě nezvednu a zůstanu sedět, kde jsem. Nakonec přece jen zvítězila zvědavost, a tak jsem se pomalu šoural k chatě. Bágl s věcmi jsem měl ještě pořád v autě, tak jsem si řekl, že si ho aspoň při té příležitosti odnesu dovnitř. Když jsem však otevřel kufr Georgova SUV, nic jsem tam nenašel. Doufal jsem, že mi ho vzal někdo z kamarádů a ne nějaký idiot, který si chtěl polepšit.
Uvnitř chaty bylo naprosto prázdno a taky docela tma. Svítilo tu jen jedno světlo linoucí se ze dveří, za kterými jsem tušil kuchyň. Úzký proužek osvětloval sotva čtvrtinu vstupní haly.
„Tome?“ zavolal jsem do prostoru, ale nikdo mi neodpověděl. Koutkem oka jsem zaznamenal, jak se za mnou něco pohnulo, než mi na očích přistály dvě horké dlaně.
„Mám pro tebe překvapení,“ zašeptal Tom hlasem, který ve mně vyvolal spoustu různých emocí.
„Jaké?“ dokázal jsem ze sebe vysoukat. To už mi ale bráška převázal oči šátkem, chytil mě za ruku a vedl mě dál do hlubin domu. Nejdříve se mě snažil navigovat do schodů, ale když hrozilo, že spadnu a skulím se dolů jako pytel brambor, vzal mě do náruče a prostě mě vynesl. Když mě konečně postavil na nohy, trochu jsem se zakymácel.
„Tome, kde to jsme?“ vyptával jsem se netrpělivě. Miloval jsem překvapení a taky jsem byl dost nedočkavý.
„Sundej si to,“ poručil mi bráška a já ho víc než horlivě poslechl. To, co jsem před sebou spatřil, mě dokonale připravilo o hlas. Tom mě zavedl do jednoho z dvojlůžkových pokojů. Na každé volné ploše byly rozmístěné tlusté svíce a ve váze na nočním stolku stály lilie. Bráška si dokonce zapamatoval i to, jak nesnáším růže. Na luxusní posteli z červeného dřeva ležela tlustá deka, která přímo zvala k tomu, aby si na ni někdo lehl. Pokojík byl malý a jediným dalším kouskem nábytku byla skromná komoda, u které jsem viděl ležet svůj batoh. Hudba doléhající sem od táboráku příjemně dokreslovala celou atmosféru.
„Říkal jsem si, že bychom si mohli dát vanu,“ ukázal Tom na dveře, kterých jsem si předtím vůbec nevšiml, a otevřel je. Za nimi byla schovaná malá koupelnička s vanou na kovových nožičkách. Bráška už ji stihl naplnit horkou vodou, na jejíž hladině plavala hustá vrstva pěny. Do nosu se mi dostala nevtíravá vůně. Kdybych řekl, že jsem ohromený, nebylo by to dostatečně silné vyjádření.
„To ty…? Jak si?“ koktal jsem nesouvisle. Nebylo mi jasné, jak tohle všechno dokázal propašovat, aniž by si toho někdo všiml, a hlavně aniž bych si toho všimnul já.
„To je tajemství,“ zašklebil se na oplátku Tom a začal si rozepínat kalhoty. Přetáhl si přes hlavu tričko a odhodil jej na podlahu. „Jsi na řadě.“
Konečně se mi vrátila schopnost pohybu, a tak jsem jej napodobil. Došli jsme do koupelny a trochu rozpačitě se na sebe podívali. Bylo to absurdní. Oba jsme věděli, jak pod oblečením vypadáme, navzájem jsme si všechny ty místa osahali rukama i jazykem, nebyl absolutně žádný důvod se stydět.
„Co to máš na ruce?“ zarazil jsem se, když jsem si všiml černé šmouhy těsně pod jeho ramenem.
„Ach tohle,“ pochopil a natočil se ke mně, abych se mohl lépe podívat. Bylo to tetování a ne jen tak obyčejné. Byl to obrázek, který jsem nakreslil já už hrozně dávno a visel připíchnutý na mé zdi. Byla to silueta draka s roztaženými křídly.
„Kdys to udělal?“ vytřeštil jsem oči a opatrně po inkoustu přejel prstem, protože kůže byla ještě pořád zarudlá.
„Když jsi byl na chemii,“ zazubil se na mě. „A taky na matice a tělocviku.“
Tom sebral odvahu jako první, jedním tahem si sundal boxerky a pak vstoupil do horké lázně. Když jsem do vany vlezl i já, hladina stoupla natolik, že trochu vody i s pěnou vyteklo na podlahu, ale nevěnovali jsme tomu pozornost.
Bráška mě přímo hltal očima, chytil mě pod koleny a přitáhl blíž k sobě, div že jsme do sebe nenarazili nosy.
„Líbí se ti to?“ zeptal se nejistě a já si uvědomil, že jsem mu zatím ještě nic nepochválil.
„Je to úžasné. Nemůžu uvěřit, že jsi tohle všechno nachystal.“
„Maličkost,“ zazubil se a měkce mě políbil, přitom mi dlaněmi hnětla stehna. Sjel mi s nimi až na bedra a přitáhl si mě ještě o kousek blíž, takže mě do stehna šťouchl jeho ztopořený penis. Pane bože, opravdu to bylo tady. My to dneska fakt uděláme. Srdce mi začalo divoce tlouct a jeho ozvěna mi duněla v hlavě. Jsem připravený? Mám to udělat?
„Uklidni se,“ zavrněl mi do ucha Tom, když zaznamenal můj zrychlený dech, který očividně nebyl způsoben vzrušením. „Na nic nemysli a jen si to užívej,“ pokračoval a začal mě líbat na krku. Po páteři mi přejel mráz, přestože jsem seděl v horké vodě.
„Miluju tě,“ šeptl Tom a přesunul se na druhou stranu krku. Zaklonil jsem hlavu a ze rtů mi uniklo vydechnutí. Bráška úspěšně odváděl pozornost od své pravé ruky, která se rozhodla prozkoumat mé intimní partie. Nejdříve mě několikrát pohladil po břiše a pak uchopil do dlaně můj penis. Přejel v líných tazích několikrát nahoru a dolů. Voda to všechno dělala mnohem zajímavější a neobvyklejší.
Znovu se přitiskl na má ústa a vplul mi dovnitř jazykem. Hned jsem poznal, že dneska žádný alkohol nepil. Potěšilo mě, že si tuhle chvilku chce užít střízlivý. Nevěděl jsem, kam s rukama, a tak jsem usoudil, že nejpřirozenější bude, když mu je položím kolem krku. Tom se v mém klíně propracoval až k varlatům a jemně je třel. Nic takového jsem nezažil, většinou jsme se soustředili jen na rychlý orgasmus a nikdy jsme neměli potřebu zkoušet i jiné způsoby dráždění. To jsem ještě netušil, že to nejzajímavější má teprve přijít. Sjel rukou ještě níž a ukazováčkem přejel přes můj vstup. Mou první reakcí bylo mírné odtáhnutí, protože jsem to opravdu nečekal.
„Budu opatrný,“ slíbil Tom, když jsem na něj upřel vyplašený pohled. „Stačí říct a já přestanu.“
Nevzmohl jsem se na odpověď, takže jsem jen přikývnul na znamení, že může pokračovat. A tak se vrátil k původní činnosti. Úplně zlehounka mi začal třít to místo těsně pod varlaty a sjížděl stále níž. Po chvilce dráždění jsem si uvědomil, že je to opravdu vzrušující a nevědomky jsem se začal pohupovat dopředu a dozadu proti jeho pohybům.
„Jsi nádherný,“ šeptnul mi do tváře, když viděl, jak se mi stahuje ve slastných grimasách. Chtěl jsem se alespoň usmát, abych mu poděkoval, v ten moment ale Tom zatlačil a špička jeho prstu do mě vklouzla. Snažil jsem se tentokrát neucuknout a co možná nejdříve si na ten pocit zvyknout.
„V pořádku?“ ujišťoval se bráška a zcela se přestal hýbat. Pravděpodobně čekal, že se vyděsím.
„Jo, pokračuj,“ uklidnil jsem ho, a tak začal prstem uvnitř mého těla kroutit. Nevím přesně, jak bych to měl popsat. Nejdřív všechno bylo hodně nepříjemné a divné. No prostě jako když se vám do těla tlačí něco, co tam rozhodně nepatří. Cítil jsem, jak postupně pohlcuju celý Tomův ukazováček a hlavou mi běželo: To se jako vážně někomu líbí? Jenže pak Tom najednou udělal nějaký jiný pohyb a já jsem se kolem něj sevřel. Břichem mi projela podivná nová slast.
„Ach bože,“ řekl jsem a vyšel jsem Tomovi vstříc, aby se mu podařilo zasáhnout to místo ještě jednou. Ale ať se snažil sebevíc, bylo to marné.
„Zkusím tam přidat druhý prst, jo?“ upozornil mě a já váhavě souhlasil. Už jen ukazováček mi přišel jako maximum. Nedokázal jsem si představit, že by se mu někdy mohlo podařit strčit do mě celý penis a já si to ještě navíc mohl užívat.
Dle očekávání druhý prst šel dovnitř ještě hůř. Zatnul jsem zuby a byl odhodlaný to zvládnout.
„Mám přestat?“ ptal se Tom s obavami vepsanými do zamračené tváře.
„Ne, prostě pokračuj. Zkus to udělat trochu rychleji. Vydržím to,“ instruoval jsem ho a on poslechl. Nebylo to příjemné, ale našel jsem v sobě sílu jeho prstům nevzdorovat a instinktivně je netlačit ven. Když se začal pohybovat v pravidelných intervalech, zase to dostávalo ten vzrušující podtón. Cítil jsem, že mi penis tvrdne a šťouchá Toma do břicha, ale musel jsem se soustředit na jižnější část mého těla. A pak se to stalo znovu. Vzrušení mi sevřelo podbřišek, když bráška opět našel to místo. A ne jednou, opakovaně se trefoval do bodu, jehož masáž mě přiváděla k šílenství. Tohle se s honěním vůbec nedalo srovnávat. Hodil jsem hlavu dozadu a pro jistotu jsem se zapřel rukama, abych sebou netřískl o okraj vany.
„Je to dobrý?“ ujišťoval se Tom. Byl jsem si jistý, že musí mít v zápěstí křeč, když ruku držel v tak nepohodlném úhlu, ale momentálně jsem musel být trochu sobecký. Tohle teda bylo něco.
„Jo, nepřestávej,“ vysoukal jsem ze sebe. Houpal jsem se dopředu a dozadu, abych na jeho prsty dopadal tvrději. Voda šplíchala ven, ale bylo mi to jedno.
„Ach bože,“ kroutil jsem se a měl jsem dojem, že se zblázním. Tisknul jsem víčka k sobě a tělem mi projížděly vlny vzrušení, až se mi z toho kroutily prsty u nohou. A pak, když jsem si myslel, že už to nemůže být lepší, Tom popadl můj penis a ve stejném tempu, v jakém do mě vrážel prsty, ho začal třít.
„Do prdele,“ zaklel jsem, protože jsem nějak potřeboval uvolnit napětí. Házel jsem sebou, jako ryba na suchu a cítil, jak se mi v břiše zhmotňuje něco velkolepého. Pokusil jsem se otevřít oči a podívat se na brášku, ale každý další pohyb mě přiváděl do extáze, takže jsem se na to vykašlal a jen se tomu poddal. Cítil jsem, že jsem blízko.
„Už budu,“ zasténal jsem, ale dřív než jsem to stihl doříct, sevřel jsem se kolem Tomových prstů a bouřlivě vyvrcholil. Rozhodně to byl jeden z mých nejsilnějších orgasmů. Hlava se mi točila a mravenčení jsem cítil i v oteklých rtech.
„To bylo něco,“ zaslechl jsem odněkud z dálky bratrův hlas. Konečně jsem dokázal vrátit hlavu do normální pozice a prohlédnout si ho. Tváře měl úplně červené od namáhavé práce. Vyšplouchali jsme tolik vody, že hlavička jeho penisu teď čněla nad hladinou.
„Chci, abys mě ošukal,“ vyhrkl jsem a zběsile ho políbil. Pak už jsem se s ničím nezdržoval a rychle se hrabal z vany ven. Zběžně jsem se přetřel ručníkem a odhodil jej na podlahu. Chytil jsem Toma za ruku, abych ho popohnal. Nehodlal jsem se zdržovat s jeho sušením, a tak jsem ho rovnou zatáhl do pokoje. Mrsknul jsem sebou o postel a nestydatě roztáhl nohy, aby měl dobrý výhled na to, kam se chystal vstoupit.
„Honem, honem. Máš lubrikant?“ popoháněl jsem ho netrpělivě. „Už se nemůžu dočkat, až budeš ve mně a ojedeš mě.“
„Kdo by to byl řekl, že je v tobě ukrytá taková malá děvka,“ smál se Tom, když se vyhoupl na postel. Lehl si na mě, až mě celého zmáčel, ale bylo mi to jedno. Při kontaktu naši nahé pokožky mi začal penis opět tvrdnout. Tohle bylo to nejlepší, co jsem kdy zažil. A to jsem netušil, jak úžasné to bude, až do mě Tom začne přirážet a já budu moct sledovat jeho tvář, když do mě vyvrcholí.
O pár hodin později okolí domu utichlo a všichni se v značně opilém stavu dopotáceli do svých postelí. Stále jsem ležel nahý a na hrudníku mu spočívala Tomova hlava. Už hodně dlouhou dobu ležel a pravidelně oddechoval. Vnímal jsem, jak ke mně tiskne ruku a mačká mě v objetí, jako bych byl jeho plyšový medvídek. Mně se bohužel spánku nedostávalo. Nebyl jsem si jistý, jak dlouho už tady ležím s očima vytřeštěnýma do dřevěného stropu. A z nepochopitelného důvodu jsem se cítil hůř a hůř. Přes všechny ty krásně chvilky, které jsme si užili během večera, jsem v sobě nedokázal zaplašit pochybnosti, jestli tohle všechno nebyla jedna velká chyba.
Před očima se mi začala rýsovat budoucnost, jaká mě čekala. Najdeme si s Tomem byt, prvních pár měsíců nám bude stačit, co máme našetřeno, abychom vyšli. Začneme si hledat práci a snad se nám i podaří nějakou získat. Tom je chytrý a šikovný, mohl by dělat prakticky cokoliv. Od práce na stavbě až po učitele v hudebce. Ale co já? V ničem praktickém jsem nijak nevynikal. Nesnášel jsem špínu a na nic jsem neměl dost trpělivosti. Nakonec skončím za pokladnou někde v supermarketu a budu to nenávidět. A nakonec to začnu vyčítat Tomovi, protože jen kvůli němu jsem se rozhodl zůstat. A pak se začneme nesnášet. Budeme se hádat, a nakonec se rozejdeme. Přijdu tak o svou životní lásku, ale taky o bratra.
Panika mi proudila žilami jako jed. Dýchal jsem krátce a mělce. Tom se ze spaní zavrtěl, ale neprobudil se. Tohle nesmím dopustit. Takový osud pro nás není. Musím okamžitě vypadnout. Hlavu jsem měl najednou úplně prázdnou. Jediná myšlenka, která mi tam svítila, byla: Uteč.
Vysoukal jsem se ze sevření Tomových paží a ve spěchu na sebe naházel oblečení. Popadl jsem popruh svého batohu a na moment se zarazil. Tom se převalil na záda a doširoka roztáhl ruce. I teď měl na tváři spokojený výraz. Dřív, než jsem si stihl všechno rozmyslet, jsem se otočil a pelášil pryč. Když jsem stál před chatou, konečně jsem měl pocit, že dokážu natáhnout do plic trochu vzduchu. Rozešel jsem se po lesní cestě a doufal, že dokážu jít dost rychle, abych se dostal na hlavní dřív, než Tom zjistí, že jsem pryč. Něco si stopnu a pak se uvidí. Čím dál jsem byl, tím lépe mi bylo. Úzkost už byla pryč a dýchal jsem skoro normálně. Přesto jsem nemohl ignorovat bolest, která mě tlačila na hrudníku. Setřel jsem si slzu, jež mi unikla z koutku oka. Taková muka dokáže způsobit jen zlomené srdce.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Z počátku jsem si myslela, že Tom Billovi nějak ublížil, nebo že se pohádali a celé se to mezi nimi pokazilo. Jenže oni se ani nestihli pohádat. Bill prostě zpanikařil a utekl. Nebo aspoň tak to v tuhle chvíli vypadá. Pro Toma to muselo být hrozné probuzení.
Díky, těším se na pokračování.
Také jsem si to myslela Nade a myslím že Bill má obavy i teď a Toma mi je moc líto.
Ať to čtu, jak to čtu, vychází mi z toho jediné: Bill Toma opustil proto, že se mu "obyčejný" život s ním nezdál dost dobrý. To o velké lásce opravdu nesvědčí…
Tome… ty lilie… ja te miluju…
Bille ty malej smejde! Ty mrnava potvoro podrazacka! Kdybys chtel, tak se dal ucis aby z tebe neco bylo, pochybuju ze by byl Tom proti. Smejde malej…
Tohle prostě zbožňuju, úžasný kousek….
Ach jo, Bille, cos to provedl?! Tom se ráno musel cítit hrozně. Pokud tohle byl opravdu jejich poslední kontakt, bez jediného slova rozloučení, tak to bylo vážně drsné… 🙁
To, jak má Tom vytetovaný rukáv, to miluju 🙂 a ty víš, koho mi to připomíná… luxusní a ještě lepší je, že se každý ten obrázek nějak týká jeho lásky :-*
Ta scéna ve vaně… vrrr… ty víš, jak mě dostat… bylo to tak procítěné, úplně jsem tam byla v tu chvíli s nimi a ach bože… nádhera a já ti za to moc děkuju, ty víš, jak já tohle miluju :-*
Ovšem ten konec… napadlo mě to samé co Ireth, jako by měl Bill strach ze všednosti obyčejných dnů… jenomže i tahle obyčejnost může být nádherná a dechberoucí, když je sdílená s tím pravým a to si myslím, Bibi, že je pro tebe Tomi… a zase jsem smutná, zuzu, máš pravdu, to ráno pro Toma muselo být jako dostat kulkou do srdce… mě by to rozhodně umrtvilo, žádná slova na rozloučení, studená, prázdná postel… ježiš, mě se chce brečet :´(
ale jinak to byla nádherná kapitolka a těším se na další dílek odpolko 🙂
Bill nechcel stratiť Toma… A tak od neho jednoducho utiekol. Zaujímavá stratégia. Vôbec ho nenapadlo, že ak je Tom taký šikovný, prácu by si našiel kdekoľvek? Napríklad aj niekde, kde by mohol Bill študovať? Obaja by tak mohli robiť to, čo chcú a zároveň byť spolu. Chápem Billovu paniku z obyčajného života, ja ho mám a nenávidím sa za to, že ho nedokážem zmeniť. Ale na druhej strane, on mal možnosť zmeniť ho spolu s Tomom. Mohol mu to aspoň navrhnúť. Mohol sa mu ozvať po pár dňoch, keď by sa upokojil a mohli to skúsiť niekde inde a spolu. No on to vzdal. Vykopol Toma zo svojho života a ako veľmi ho najskôr nechcel stratiť, tak sa teraz snaží ho od seba udržať čo najďalej. Smutné.
Becs, ty mě zabíjíš. Tohle bylo tak krásný a současně tak trpký a toho Billa teda nechápu:( Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že Bill něco skrývá, je to ten jeho strach nebo je tam ještě něco dalšího, co Tomovi neřekl? Jak může o Tomovi pochybovat po tom, co on mu vystrojí takovou dokonalost? Svíčky, lilie, koupel… megaromantika^^
A to s tím tetováním… tam jsem cítila takové jiskření, když si ho Bill prohlížel… Tak moc doufám, že se na tom slučáku dají zase dohromady… Děkuju za díl, drahoušku, opět skvost…
Takže tohle je příběh toho, jak se Bill vypařil z Tomova života? Vážně? Já tomu snad ani nechci věřit, protože je to šíleně sobecké. Bill se prostě jen tak zvedne a uteče, aniž by s Tomem probral budoucnost. Nemyslím si, že by mu Tom někdy něco zakazoval a myslím, že Tom osobně by dělal něco proto, aby byl Bill šťastný a byl by schopen se kvůli němu přestěhovat, a věřím, že i mnoha jiných věcí. A Bill si prostě jen zpanikaří, protože se bojí obyčejného života a uteče na tak dlouho?! Pááááni…..