Zdravím všechny, moc děkuju za každý komentář a doufám, že si oblíbíte dvě nové postavy, které dnes budou mít svou premiéru 🙂
Užijte si čtení Bitter.
Tom sledoval Billa otočeného k němu a Trinovi zády. Seděl na mole u jezera, které tvořila oblaka páry.
Část Přístavního města, které nebylo jen přístavem pro lodě s motýly místo plachet, ale také pro obrovské balony, u kterých byl koš zavěšený na spoutaný mrak. Tady se prý měli setkat s králem Zimního kraje. Tom z toho neměl dobrý pocit. Nejenže mu byl Bill od incidentu s lilií zase dál než kdy předtím, od rána byl jako hnízdo sršní a ani Trin s ním nemluvil a byl zticha. Tom začínal mít obavy, že ten Valren, o kterém předtím Bill mluvil, je právě tenhle král, a on nechtěl, aby tady byl někdo, na kom bude Billovi záležet víc než na něm. Věděl, že je sobec, zvlášť když vůbec nerespektuje nic z toho, co mu Bill nakazuje a opravdu se chová jako děcko. Teď už mu těžko dokáže, jak vážně už vše hodlá brát.
Před třemi dny udělal něco, o čem si myslel, že toho nikdy nebude schopen. Ponížil ho tím nejhorším možným způsobem. Zrovna on, který takovým, když byl Bill ještě doma a ve škole, podtrhával nohy a ne jednou někoho takového zbil.
Bill byl už od osmi jiný než ostatní, a to se na malé vesničce neodpouštělo. Kluk s obarvenýma vlasama? Kluk, co někdy přijde s namalovanýma očima? Kluk, co všude vypráví o různých nadpřirozených věcech? Ne. Nic takového. To se musí zničit. Jaké překvapení, jak najednou všichni Billa milovali, když zmizel. Jaký to byl roztomilý a hodný kluk…
A teď to byl on, kdo ho ponížil. On, kvůli kterému Bill brečel. Věděl, že ano, i když se Bill tvářil, že je vše v pořádku, když se vrátil.
A místo příležitosti napravit to, si přijde někdo jiný, kdo ho začne chránit před ním.
Nenávistně se zahleděl na záda bělovlasého elfa, který si k Billovi přisedl a krátce se s ním objal.
„Přístav se hemží temnými stíny. Museli odchytit Calebovu saltinku. Jen to potvrzuje, jak nanic to tady je, když nemáme, jak se pořádně spojit. Král by konečně mohl ustoupit od toho svého zákazu, aby se svobodní navzájem snažili najít. Ale snad to stálo za to.“ Otočil se na Toma a Trina a mávl na víleníka.
„Který to je? Mladší nebo starší? A není nebezpečné, že nejsou spolu? Kde je druhý Král?“ Bill se podíval stejným směrem jako elf a povzdechl si. Byl by radši, kdyby nemusel odpovídat. Kdyby tahle chvíle nikdy nepřišla, ale pomoc zimního krále potřeboval, pokud měl Tom zůstat v bezpečí.
„To je Tom Skay, ten starší.“ Skay se ušklíbl.
„Myslel jsem si to, mladší má vlasy světlé, co si pamatuju. Takže se pořád někde schovává a nevyleze, ani aby pomohl bratrovi?“ Z jeho slov byla cítit taková zášť, až Bill začínal ztrácet odvahu.
„Ne… je tady…“ Počkal, až se k němu Skay otočí, a zpod pláště vyndal meč. Práce Zimního kraje, Skay ho poznal hned. Byl vyroben právě pro mladého krále, aby mohl chránit svobodné a Lykaru.
Než se ho Skay stačil zeptat, proč ho má u sebe on, Bill stiskl čepel a trhl s ní. Místo aby se pořezal, čepel se rozpadla na tisíce ledových krystalků, které se mu snesly k nohám. Královský meč. Magický, určený Králi k jeho ochraně, nemohl se nikdy obrátit proti němu.
„To je…“ Než dopověděl, čepel se zase zcelila a Bill meč uklidil.
„Jo… Valrenův meč pro Krále.“
„Reli… ty… to přece není možné… Viděl jsem ho… ty nemůžeš…“
„Jsem to já, Skay. Já jsem Král Bill.“ Ani se mu nedokázal podívat do očí. Skay dlouho mlčel.
„Lesničko zelená, všechno, co jsem před tebou o Králi řekl…“
„Ať tě ani nenapadne se omlouvat, Skay. Měl jsi vždycky pravdu. Udělal jsem tu největší ze všech a nebýt mě, tvůj bratr by ještě žil. Zasloužím si to všechno, co jsi kdy řekl.“ Skay si jen s povzdechem prohrábl vlasy.
Nenáviděl mladého krále za jeho zbabělost, která ho zahnala do úkrytu místo toho, aby splnil, co slíbil po smrti Skayova bratra. Jako by se tím jeho oběti vysmíval.
Místo sebe poslal na výcvik někoho jiného a ten samý pak místo krále chránil hranice.
Reli dřel od východu slunce do západu, aby se naučil vše, co mohl. Reli hlídal na hranicích a odrážel stíny i Treemeriu. Od Elyon a Caleba věděl, že ne jednou ho to málem stálo život, když se byl na svěřence několikrát podívat. Nikdy se nemohl zdržet déle, protože ten samý král zakázal, aby se svobodní z různých krajů stýkali mezi sebou, aby se zajistila co největší bezpečnost.
A Valren… opustil ho, aby mohl splnit svůj slib. Mohl se na to vykašlat, mohl to ve finále opravdu svěřit někomu jinému. Opustil někoho, koho miloval, pro ně. Pro Lykaru. A on o něm prohlásil, že je zbabělec.
„Lesničko zelená…“ Zamumlal a pak se prudce narovnal a přitiskl si pěst na srdce.
„Zimní kraj…“ Začal, ale Bill ho okamžitě stáhl zpět na molo a spěšně se rozhlédl. Všiml si ale jen Toma, který už měl nakročeno k nim, než ho Trin zadržel, jinak čisto.
„Skay, proboha, máme být nenápadní, co to děláš?“ Sykl a znovu se rozhlédl. Neznal svobodné z přístavu, jen jedinou mořanku, a pak tu byli ještě dva temní krom Lality a Doriena. A draci.
Proklínal se, že nestihl jména svobodných vypsat všechna, pak by je znal a vše by bylo jednodušší.
Jediné, čeho se zjevně bát nemuseli, byli právě draci, těch bestii by si všimli.
Navíc, kdo by hledal Zimního krále v oblačném kotvišti. Saltinka měla doručit zprávu na obvyklé místo úplně jinde a ve vzkazu bylo zmíněné „druhé místo“, ne kotviště.
Skay se i tak poklonil s rukou stále na srdci.
Bill to nechápal, čekal, že ho bude král nenávidět. Lhal mu přece. A on se mu místo nenávisti klaní.
„Skay přestaň. Tohle ty dělat nemusíš. Prosím…“
„Odpusť mi vše, co jsem říkal. Neopustil jsi nás… ale jak… viděl jsem tě předtím…“
„Necelý měsíc po tom, co jste mě dostali z paláce, jsem se vzbudil s tímhle a s těmi vlasy.“ Mávl si před obličejem s dokonale hladkou pletí a očima se silnýma černýma linkama a stíny. Nešlo to dolů. Nikdy se nic nerozmazalo, a i když si vlasy uřezal, do chvilky vyrostly znova.
„To Tom, neudělal to úmyslně, protože o tom zjevně nemá ani tušení. Nevěděl, že může Lykaru stále ovlivňovat. Věděla to jen Elyon a Caleb. Využil jsem toho, abych vás ochránil. Král se musel ukrýt. Svobodný jako Reli nebyl pro Doriena prvořadý. Chtěl jsem ti to říct, ale pak už to nešlo. Beztak jsem celou dobu věděl, že budu muset Zimní kraj opustit hned, jak skončí výcvik.“
„Mohl jsi zůstat, byl bys tam v bezpečí. Místo toho jsi naběhnul pod nos Treemerii… lesničko… kdyby to věděla, nejspíš by si zatancovala sama se sebou.“ Bill jen pokrčil. Pro něj to bylo tak, že udělal, co musel. I když mu to tenkrát zlomilo srdce.
V Zimním kraji byl pět let. Byly to nejnáročnější a nejkrásnější roky jeho života. Ale to bylo dávno. A ani on ani Valren nenašli odvahu se během těch let vidět.
„Divím se, že ji to nevyzvonil Trin. Byl u toho, když mě jeden stín zabil a já se po chvíli postavil na nohy. Vyzvonil to alespoň Arii. Je horší než saltinka.“
„Mně to neřekl.“
„Ne, bavilo ho poslouchat tě, jak přede mnou pomlouváš Krále. Říkal, že kdybys to věděl, okamžitě bys vzal Treemerii i s doprovodem na taneček. Já myslel, že bys mě nenáviděl ještě víc.“
„Byl jsi pro mě jako bratr, to se nezmění. Trin má vždycky plno keců, ale s tou zelenou má pravdu.“
Jako kdyby je slyšel, zmíněný k nim přiletěl v doprovodu Toma, a Skay koketoval s myšlenkou odcvrnknout ho do oblačného jezera.
„Odpusťte, že ruším váš královský pokec, ale někdo nás sleduje. Stín to není. Je to holka, sotva dospělá. Svobodná.“ Bill jen kývl a položil ruku na Tomovo předloktí, když si všiml, jak bratr znervózněl. Tom na něj překvapeně zamrkal.
„Půjdeme.“
Dívka je opravdu sledovala a o tom, že teď sledovali i oni ji, neměla zjevně ani tušení.
Jen co skupinka zapadla do menšího stavení poblíž jednoho ukotveného oblačného balonu, přidala do kroku s úmyslem poslouchat za dveřmi, aby si potvrdila, co tušila. Sotva se ale ke dveřím naklonila, otevřely se, ona se ocitla uvnitř, a zatímco víleník dveře zabouchl, vysoký elf ji přitiskl ke stěně.
S hrůzou třeštila oči do ledově modrých, ve kterých se zaleskla nenávist, když elf poznal, co je zač.
„Dráče.“ Sykl Skay nenávistně a strhl jí plášť.
Dívka měla hnědo rudé vlasy sepnuté do vysokého ohonu sahajícímu jí až ke kolenům. Měla ve vlasech vpletené perličky a šňůrky černé, rudé a oranžové barvy. Na spáncích zdobily perličky spony, které přidržovaly lehounkou látku zakrývající její nos a ústa.
Oranžovo rudé duhovky s černými protáhlými panenkami tak ještě více vynikaly.
Uši měla špičaté jako elfka a zakončené drobným ostnem a zpoza nich se jí přes ramena až na hřbety dlaní táhly pruhy drobných šupinek jen o odstín tmavší kůže, které se leskly. To, že lemují i její páteř, už vidět nebylo.
„Nejsi tady vítána, jak jsi vůbec věděla, že tady jsme?“
„Nevěděla, myslela jsem, že stíny tady jsou kvůli mně.“
„Skay, děsíš ji.“ Houkl na něj Bill a udělal krok dopředu. Dívka od Skaye trochu poodstoupila a otočila se na Billa. Když se na ni pousmál a kývl jí, bylo to, jako by ji něco neviditelného objalo a uklidnilo.
Nedokázala ho zařadit, neviděla jeho uši. Pleť měl bílou, jako kdyby byl ze Zimního kraje, ale byl hubený a ne urostlý. Musel patřit k vílám.
„Kdo jsi?“ Zeptal se jí Bill mírně a ji to utvrdilo v jejím přesvědčení. I jeho hlas ji uklidňoval. Víly dokázaly omámit.
Bill položil ruku na Skayovo rameno a jemně ho odtáhl. Měl pocit, že elf začne cenit zuby a vrčet jako vílí děcko.
Dívka si odepla šátek, a když promluvila, odhalila špičáky nahoře i dole.
„Jsem Daria, svobodná princezna dračích elfů.“
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Musím se smát, když si představím, že Bill musel roky poslouchat nelichotivé kecy sám na sebe. Za jiných okolností, kdyby ho neužíraly pocity viny, by se tím možná mohl i bavit.
Jsem zvědavá, jestli princezna dračích elfů bude na jejich straně.
Díky, těším se na pokračování.
Hmm, ta Daria musí vypadat krutopřísně. 😀
Asi si budu muset znova přečíst tu tvoji předmluvu, protože občas se ztrácím v tom, kdo je kdo a v jakém jsou vztahu. 😀
Musím říct, že už teď žárlím na Varlena, i za Toma, a to jsme se s ním ještě ani nesetkali… 😀 Vážně jse zvědavá, co bide zač a jak se k sobě s Billem po těch letech budou chovat a co na to Tom…
[1]: [2]: [3]:
Zlata moje, počkejte si na příště, to bude předmluva doplněná o inspiraci k postavám i s vysvětlivkami. Nechtěla jsem to dávat před tenhle a příští díl abych nevyzradila příliž.
Doufám že je dračí princezna nezradí.
Bitter…milacku….uz jsem trochu v lese 😀 z toho jejich rozhovoru jsem nepochopila ale vubec nic 😀 pochopim to jeste vsechno? 😀 hrozne se mi libi ta rozmanitost postav. 🙂 jsou perfektni a moje predstavivost jede naplno. Moc se mi to libi i kdyz jsem z toho uplnej debil 😀
[6]: Bill spadnul do Lykary kdyz mu bylo deset, prirozene mu pak jeho obarveny vlasy odrostly a mel je svetly. Nechodil naliceny, vypadal defakto tak jak vypada ted v realu, ale Tom ho pak nakreslil a nakreslil ho naliceneho a s cernymi vlasy, proto ho nikdo nemohl poznat a on se tak mohl vydavat za Reliho a tvrdit, ze Bill se ukryva. Mel v planu to Skayovi rict uz tenkrat ale nenasel odvahu. Jeho byvaly Varlen taky nevi ze je kral. Mysli si, ze je svobodny jmenem Reli. Tohle jsi myslela?
Nějak se v tom trošku ztrácím, musím ještě jednou, ale super jako vždy.
[7]:ano presne to jsem mela na mysli. Jakto ze ho nepoznali atd 🙂 uz je mi to jasne. Jeste dopochytim co vlastne Bill presne zpusobil a podstoupil ze umrelo tolik lidi a budu dobra 😀 dekuji za vysvetleni 😀
[9]: on to nezpusobil Bill, je to v dile kde se poprve Tom setkal s calebem, dil pred plesem, mrknu pak na cislo. Elfove si mysleli, jak budou neporazitelni kdyz ho pistavi do cela armady a nedoslo jim, ze je to jen maly vydeseny dite, takze kdyz doslo ke stretu slo to samozrejmne do kopru protoze Dorien neni blbej. Takze se defakto vsichni pozabijeli pred Billovejma ocima a on tomu nemohl zabranit. To mu bylo 11 a v Lykare byl cca rok.
[9]: je to desitka, konkretne tohle
Já a ostatní jsme Billovým jménem vytáhli proti Dorienovi. Posadili ho do čela armády a přinutili jsme všechny vytáhnout proti temnému. Potíž je ta, že musíme obyčejné Lykarieny každé ráno znovu a znovu zasvěcovat do toho, co mají udělat. Sami od sebe se pro stranu nerozhodnou, pokud jim to nenařídí král nebo královna jejich země. To přebije pouze příkaz, který vydá lykarský Král.
Mysleli jsme, že Doriena porazíme a zajmeme, pokud bude Bill s námi. Další svobodné jsme s sebou neměli… Jenže Dorien je také lykarský Král, dokud je v Duhovém paláci. Našim armádám, kterých se měl bát, nařídil, ať se vyvraždí navzájem, a ani ho nemusel opustit. Stačilo počkat, až budou lodě dost blízko. Svobodné, kteří stáli v čele, nechal zajmout. Já díky Elyon utekl. Ostatní Dorien mučil a pak zabil. Celou dobu stál na přídi naší lodi chlapeček a snažil se vše překřičet. Přestal, až když ochraptěl, a pak nepromluvil několik měsíců. Měl jsem poslechnout Elyon.
Jo tohle chapu. To vim. Ale byly tam naznaky ze se pak nekdy sam vydal na Doriena a to jeste nebylo nejak blize uvedeno. Tak to myslim ze musim dopochytit. Jen jsem si to spojila s tim velkym masakrem tak ted uz je mi vse jasne 🙂 ti to rikam ze na me musis zlehka ze ja jsem natvrdla 😀
[12]: to bude jeste vic rozpitvavano dyl 😀 pockej si, budes me "milovat" Billova eskapada s Dorienem stoji za to ;D
Tak se dostali ke králi Zimního kraje. To bysme měli:D S čímpak jim asi Skay pomůže? Jsem zvědavá.
Takže Reli byl vlastně celou dobu ten, za koho ho měli, a skrýval se coby Král Bill. Všechen ten výcvik jako Reli, "zapadl" mezi Svobodný a Dorien ho díky tomu nehledal jako Reliho, hledal Krále. Líbí se mi, jak ho Skay přijal teď, nezanevřel na něj, vždyť co jinýho může s minulostí udělat… Držet spolu je řešení a Skay je mi sympatickej.
Och, oblačné balóny^^… To je taková poetika, představit si ten přístav, kde stojí, úplně cítím foukat vítr a to ani nevím, jestli tam byl zmíněnej:D ale ty balóny, to je efektní. Zase otázka, odkud tuhle představu máš?:) Nečetla jsem o tom v žádný pohádce!:)
"Lesničko zelená", soudě podle toho, jak to používá Skay, bude to něco jako u nás "u všech čertů" nebo tak? To je super, jak mají i vlastní zvolání;D
Nevím proč si pod šátkem, který skrývá nos a ústa, představuju docela konkrétní oblast, odkud princezna pochází (mimo Lykaru) 😀 Ještě ty barvy… Takové ohnivé – červená oranžová černá… jestli draci pocházejí z dinosaurů a dinosauři třeba z Afriky, možná pouště, mohla by tam dost dobře existovat nějaká spojitost, tady je možné všechno;D to vylíčení Dariy je perfektní. Jo, už vím, její tatínek je původem drak a maminka orientální tanečnice:D Ne, samozřejmě, jen mi to nedalo:))) Doufám, že princezna přichází v míru, protože je mi sympatická taky.
Díky za část, i za to dovysvětlení v komentech, akorát mě to ujistilo v tom, že je v pořádku zatím nevědět, co se s tím Dorienem vlastně úplně přesne stalo. Pořád na to čekááám! Hádám, že nás napínáš schválně! ;D
hodím si tu s dovolením záložku, abych věděla, kde jsem skončila se čtením tentokrát. 😀