autor: Becs
„Sakra Bille, kde jsi byl? Nejmíň půl hodiny už tě tady hledám. Myslel jsem, že jsi odešel domů,“ vybalil na mě Gustav, když jsem ho našel opřeného o stěnu. Bavil se s nějakým vyčouhlým klukem, takže jsem ho popadl za loket a odtáhl kousek stranou. Dlouhán vypadal docela zmateně, ale nijak můj manévr nekomentoval.
„Musíme domů,“ křičel jsem mu do ucha a roztržitě se rozhlížel. Opravdu jsem pospíchal. Každou vteřinou se tady mohl vynořit Tom.
„Stalo se něco?“ pohlédl na mě kamarád se starostí vepsanou do tváře.
„Už chci prostě jít,“ neobtěžoval jsem se s vysvětlením a táhl ho ven. Noční letní vzduch byl příjemně osvěžující po dusném klimatu uvnitř klubu. Nijak jsem se nerozpakoval a dlouhými kroky zamířil k nejbližší zastávce. Světlo pouličních lamp se odráželo v mokrých chodnících. Očividně se tudy přehnala letní bouřka. Gustav za mnou musel poklusávat, protože byl mnohem menší a mému tempu nestačil. Kapky z kaluží se rozprskávaly, když do nich dupal podrážkami bot.
„Vysvětlíš mi, co se stalo?“ funěl. Opravdu neměl moc dobrou fyzičku. Léta povalování na gauči a cpaní se sladkostmi nebyly jako životní styl zrovna ideální.
„Za chvilku. Jen se musíme dostat co možná nejdál. Mohl by nás vidět, kdyby teď vyšel ven,“ mumlal jsem si spíš pro sebe a znovu se nervózně rozhlížel. V okolí klubu postávalo jen pár skupinek lidí a nebylo možné se mezi nimi schovat.
„Kdo?“ zasípal Gus a v jeho hlase bylo znát podráždění. Asi bylo na čase začít mu dávat nějaké odpovědi.
„Pamatuješ na toho kluka, co seděl vedle mě na baru? Ten co vykřikoval něco o sexu,“ zeptal jsem se a trochu zvolnil, aby kamarád nedostal infarkt. V dálce už jsem viděl naši zastávku a trochu se mi ulevilo.
„Jo,“ odpověděl, protože víc ze sebe nebyl schopný dostat. V obličeji byl celý červený a na čele se mu perlil pot.
„Rozdal jsem si to s ním na záchodech,“ shrnul jsem celou historku do jedné věty.
„Cože?“ chňapl mě za rukáv a škubnutím mě donutil zastavit. Hleděl na mě nevěřícně s pusou dokořán. „On tě přinutil mít s ním sex? Znásilnil tě?“
„Ne, nic takového. Vlastně jsem to celé začal já. Dokonce jsem si jistý, že je heterák a nic takového předtím nedělal,“ přiznal jsem upřímně, protože s Gusem jsme si vždycky říkali všechno.
„Ty?“ řekl šokovaně. „Pan slušňák Bill Kaulitz, který trvá na deseti schůzkách, než se s někým vyspí, jsi svedl úplně cizího heteráka a ojel ho na záchodech?“
„No, přísně vzato ojel on mě,“ uvedl jsem věci na pravou míru, ale Gustava tyhle nepodstatné detaily asi nezajímaly.
„Kdo komu něco někam strkal, je teď nepodstatné,“ odmávl to rukou. „Udělal jsi to?“
„Jo,“ kousl jsem se do rtu a zahanbeně sklopil pohled k zemi.
„A proč ten zběsilý útěk? Nebyl dobrý?“ nechápal kamarád a konečně se vzpamatoval natolik, že jsme se zase dali do chůze.
„Byl úžasný a chtěl mě pak pozvat na pití, ale já nemohl. Určitě si o mně teď myslí, že jsem nějaká děvka, co dá každému na potkání, a to prostě nesnesu. Nechápu, co to do mě vjelo. Stál tam a vypadal naprosto k sežrání. Prostě nějak zafungovala chemie a já se neovládl,“ sypal jsem to ze sebe nesouvisle.
„Očividně,“ potvrdil Gustav s úšklebkem. Došli jsme až k zastávce a posadili se pod stříšku na úzkou lavičku.
„Tolik se za sebe stydím. Bude lepší, když už se neuvidíme. Bylo to sice super, ale nechci, aby mě někdo měl jen na sex. Totálně jsem ujel.“
Byli jsme nuceni rozhovor na moment přerušit, protože přijela tramvaj a oba jsme do ní nastoupili. Usadili jsme se až úplně vzadu, kde nehrozilo, že nás někdo uslyší. Seděli tu sotva tři lidi, ale i tak jsem byl paranoidní.
„Bille, já to nechápu. Ze všech lidi na široširém světě jsi ty ten poslední, od kterého bych čekal něco takového. Nenávidíš známosti na jednu noc. Pořád vykládáš ty kraviny o pravé lásce a pak hupsneš na nějakého nadrženého chlapa na špinavých záchodech? Nemám se o tebe bát?“
Shrnul mi to pěkně, jen co je pravda. Bohužel jsem mu to nedokázal vysvětlit. Ani já jsem to nechápal. Ten Bill, co se tak odvážně vrhl na cizince, byl někdo jiný a ne já. Ponořili jsme se do tíživého mlčení. Gustav mě pořád propaloval pohledem, ale já si nejdříve potřeboval srovnat myšlenky v hlavě.
„Prostě jsem asi jednou chtěl být spontánní,“ vysoukal jsem nakonec ze sebe. „Aspoň jednou jsem chtěl něco udělat, než abych si pak říkal: Co kdyby?“
„A musels to vzít rovnou takhle zhurta?“ Kamarád nedokázal ovládnout chechtání. Tahle situace se mu očividně velmi zamlouvala. Většinou to byl on, kdo provedl nějakou hovadinu a já ho z toho musel vysekávat, a pak se mu za to posmíval. Jak řekl, vždycky jsem byl ten rozumný. Ten, co nikdy neudělá nic nečekaného. Hádám, že jednou se to prostě muselo zlomit.
„Hele, já už tady vystupuju,“ dloubl do mě. „Nebo chceš, abych jel s tebou domů?“
„Nevím, k čemu bys mi tam byl,“ zakroutil jsem zamítavě hlavou. Gustav byl milý, ale potřeboval jsem být sám.
„Hele, snaž se nad tím tolik nepřemýšlet, jo? Já vím, že pro tvůj mozeček je tohle velký hřích, ale lidi to dělají pořád. Ne, že se za to budeš zbytečně bičovat,“ přikázal mi přísně, protože mě znal až moc dobře. Byl jsem tak posedlý sebekontrolou, že tohle by se v mém případě dalo nazývat psychotickou příhodou.
„Nebudu,“ zahučel jsem, ale znělo to dost nepřesvědčivě.
„Já vím, že budeš. Jen to nepřeháněj,“ poplácal mě Gustav dobrácky po rameni, vstal a zmizel do noci.
Opřel jsem si hlavu o chladné sklo a urputně jsem se snažil nemyslet na to, co se ještě před pár desítkami minut dělo na jistých záchodcích. Zkoušel jsem se směřovat své myšlenky ke své závěrečné práci, kterou jsem musel již brzy odevzdat. Snažil jsem se představit si, co budu dělat o prázdninách, až skončí škola, ale všechno bylo marné. Myšlenky se mi pokaždé stočily zpět k Tomovi.
Povzdechl jsem si a donutil se vstát, když tramvaj přijela k mé zastávce. Obvykle jsem domů spěchal a v kapse pevně svíral klíče nebo pepřák, kdyby na mě chtěl vyskočit nějaký úchyl, ale dnes večer mi to bylo všechno tak nějak jedno. Ploužil jsem se nocí mezi vysokými paneláky. Pokud by se někdo rozhodl mě zabít, pravděpodobně bych mu ještě poděkoval, že mi prokazuje službu. Tak moc znechucený jsem ze sebe byl.
Probralo mě až cinknutí klíčů o keramickou misku v mé předsíni. Absolutně jsem si nevzpomínal, že bych odemykal, ale to byl teď pravděpodobně můj nejmenší problém. Doploužil jsem se až do kuchyňského koutu a otráveně vylil obsah sklenice, která tu stála už od rána. Vypláchl jsem ji a pak do ní znovu napustil vodu. Zvládl jsem do svých úst vpravit sotva jeden doušek, než jsem ji zase odložil. Doufám, že mě tenhle zážitek nedostane až na psychinu, protože zatím to tak vypadá.
V kapse džínů mi zavibroval mobil a mně se úzkostí sevřel žaludek. Na moment mě vyděsila myšlenka, že mi třeba píše Tom. Rychle mi ale došlo, že něco takového není možné. Přece jsem mu nedal číslo. Jen ho zneužil na pánských záchodech a pak utekl.
„Už na to nemysli,“ přečetl jsem si slova zářící na displeji, která mi poslal Gus, když se mi podařilo mobil vysoukat z kapsy.
„To se ti lehko řekne,“ řekl jsem přístroji, ale kamarádovi jsem se neobtěžoval odpovědět. Mrsknul jsem mobilem do křesla, až zajel mezi matrace. Určitě ho budu lovit dva dny, až ho budu chtít vytáhnout, ale ani to mi v tuto chvíli nijak nevadilo.
Bylo mi ze sebe zle. Jaká děvka ojede někoho na záchodech, aniž by znala jeho jméno? Vždyť ten kluk klidně mohl mít kapavku nebo něco horšího. Nepochybně jsem to od něj chytil a teď umřu. Nic jiného bych si ani nezasloužil. Jsem prase.
Najednou mě ovládlo nutkání vlézt si do sprchy a vydrhnout si každičkou část těla. Vzít si lufu a sedřít ze sebe vrchní část kůže, až budu rudý jako rajče. Rozsvítil jsem v koupelně a pohlédl do zrcadla. Přivítaly mě dvě hnědě vyplašené oči. Vypadal jsem jako srnečka před světly rozjetého náklaďáku. Bill Kaulitz, student designu, nejlepší žák ve třídě, romantická duše a pro dnešní večer největší děvka z celého okolí. Chcete si štrejchnout? Není problém. Stačí, když se budete dostatečně dlouho ochomýtat kolem pánských záchodů a jistojistě na něj narazíte. První číslo zdarma, další za dvě stovky. A bez gumy. Bill se toho totiž nebojí. Potlačil jsem chuť se na sebe rozkřičet a prudce ze sebe strhnul tričko. Už, už jsem se chystal rozepnout si sponu na pásku, když jsem se zarazil a prohlédl si svou tvář pozorněji.
Bradu jsem měl celou odřenou a červenou od Tomova strniště, horní ret mi ještě pořád trochu brněl. Na krku rudě zářily jasné značky po Tomových polibcích, opatrně jsem po nich přejel prsty, jako by snad mohly zmizet nebo se rozmazat, kdybych se jich dotknul moc silně. Očima jsem sklouzl ještě níž a další známky otisků prstů jsem našel na svých bocích. Místy byly do mé kůže obtisknuty půlměsíce, jak do ní Tom zatínal své nehty. Nemohl jsem si pomoct, ale pocit znechucení pomalu ustupoval. Najednou se mi vůbec nechtělo do sprchy. Nechtělo se mi ze sebe smýt tu mužnou vůni, kterou jsem cítil ještě teď.
Stáhl jsem si džíny přes hubený zadek a hodil je na pračku. Přešel jsem do ložnice a rychle vklouzl pod studenou přikrývku. Stulil jsem se do klubíčka a konečně nechal své myšlenky volně proudit. Vzpomínal jsem na Tomovy doteky, na jeho dokonalé rty na těch mých. Na to, jak se tvářil vyděšeně, když začalo jít opravdu do tuhého. Musel jsem se pro sebe usmát. Přičichl jsem si ke kůži na rameni a naprosto zřetelně jsem jej ze sebe cítil.
Lehnul jsem si na záda a vybavil si jeho hluboké oči. Bez pochyb je to jeden z nejkrásnějších chlapů, jaké jsem kdy viděl. Kdybychom se neseznámili za tak ošemetné situace a on měl zájem, rozhodně bych se nebránil začít si s ním něco vážnějšího. Jenže Tom nebyl na kluky a já nejsem ten typ, který by někoho přemlouval, aby se jím stal. Tihle kluci si svou homosexualitu většinou velmi rychle rozmyslí a pak to berou jen jako neškodné experimentování, a s tím jsem nechtěl mít nic společného.
Povzdechl jsem si a položil si konečny prstů na rty. Ještě pořád jsem cítil ty žhavé polibky. Ruka mi bezděčně sklouzla až na břicho. Znovu jsem se vracel k tomu intenzivnímu pocitu, když se mě Tom poprvé dotkl na mém nejintimnějším místě. A pak, aniž bych si byl vědom, že jsem rukou znovu pohnul, jsem zjistil, že držím v ruce svůj ztopořený penis a pomalu si po něm po celé délce přejíždím.
Dnešní noc mě opravdu ovládá nějaká podivná neviditelná síla. Stačilo mi deset minut, než jsem se udělal na břicho a ze rtů mi hladce splynulo jediné jméno: Tom
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
No wow, tohle pokračuje úplně jinak, než jsem čekala, i když já vlastně vůbec nevím, co jsem čekala. Už několik dní jsem přemýšlela nad pokračováním a vždycky jsem si to představovala z Tomova pohledu, takže mě tenhle díl z Billova pohledu mile překvapil. A i samotný Bill mě hodně překvapil, a myslím, že stejně tak překvapil i on sám sebe ;D Prostě celý díl byl jedno velké překvapení a mě se to moc líbí a doufám, že se kluci zase brzy setkají!
Hm, zaujímavé. Aj s ohľadom na názov som sa obávala, že z Billa bude obyčajná radodajná mrcha a ono je to celé úplne naopak. A to je super, tento Bill sa mi páči omnoho viac. Neviem sa dočkať pokračovania. Som fakt zvedavá, čo bude nasledovať.
Nevím, co jsem si myslela, ale že je Bill ve skutečnosti takový slušňák, jsem vážně nečekala. Tak tomu říkám parádní úlet. Zřejmě v něm Tom probudil jeho skrytou stránku. 😀 Ale obráceně to evidentně funguje taky. Uvidíme, až se znovu setkají.
Díky za kapitolu a těším se na pokračování.
No, tak to tu máme malé překvapení. Bill coby slušňák. Trochu to překazilo mé konspirace, ale budiž. Teď budu přemýšlet jak to dopadne, až se ti dva znovu uvidí.
Suprová povídka, díky.
Taký jsem si myslela že Bill je pěkný kvítko ono je to na opak doufám že se brzo setkají.
Ja vim, ze to nebylo vtipny se popasovat s tim jak se po tom citil kdyz mu to doslo, ale ja se musela tak rechtat. Kapavka, prcni cislo zdarma… to me zabilo.
A ted jsem zvedava na reakci Georga na Toma.
[6]: PRVNI, proboha… prvni! boze… no tak to se nepovedlo…
[7]: 😀 😀 😀 Neříkám nic. 😀 To se ti právě povedlo. 😀
[8]:co ti k tomu mam rict, evidentne je videt na jaky myslenky cloveka privadis. Styd se, takovou slusnou osobu jako ja privadis na zcesti 😀
[9]: Omlouvám se, že jsem narušila tvou mravní výchovu. Už nikdy nic takového nenapíšu. 😀
[10]: opovaz se neco jako byla jednicka uz nenapsat! Zabiju te! 😀
[11]: No tak teď vážně nevím. 😀
No wow… co jiného se dá říct 😀 Bill je taková malá buchta. Fakt mě tenhle dílek dostal a kupodivu hodně pobavil. Jako ona to nejspíš není sranda z Billova pohledu, protože každý z nás určitě někdy udělal něco, čím se pak užírá ještě dlouho, takže ho chápu, ale stejně u toho byl takový bulík malý roztomilý. A Gusti je naprosto k sežrání, takhle ho mám v povídkách moc ráda.
Stejně jako holky bych do Billa neřekla, že je takový slušňák, po tom, jak děvkoidně se choval na těch toaletách… A na jednu stranu chápu, že utekl, ale na druhou mě to mrzí, chudák Tom… jenom doufám, že se potkají co nejdřív (to jsem zvědavá, při jaké příležitosti ;)) a že i když to mezi nimi bude rozpačité (Tom bude možná trochu naštvaný) že tomu oba dají příležitost… miluju šťastné konce, takže se tiše modlím, aby u téhle povídky tomu nebylo jinak
jenom se bojím, co sis pro nás a hlavně kluky ještě připravila… Bill mi přijde trochu jankovitý a docela svérázný už z principu, takže to bude ještě zajímavé 🙂
Děkuji za další luxusní počteníčko 🙂
Náhodou, hodně povedený kousek!!!!
Tak po predchozim dile by me ani za mak nenapadlo ze Bill bude stydlivka a slusnacek. Spis bych po prvnim dile starosti o kapavku hledala u Toma 😀 Bille nic si z toho nedelej. Klidne bud spontani casteji. Jako mala devka jsi taky sexy 😀 Tak a ted cekam to Georgovo omdleni az to rozebere Tom 😀
To som zvedavá kde a ako si Tom Billa nájde aspoň dúfam, že ho bude skúšať hľadať… bol tak rozkošný ako si to vyčítal:) Strašne dobré to bolo… ďakujem
Billův pohled mě rozhodně potěšil! 🙂 Až je mi jej strašně líto, jak je ze sebe znechucen a jak je sám na sebe naštvaný. Bohužel, už se stalo, Tom rozhodně nebyl nijak špatná volba a myslím, že na to Bill bude ještě dloouho vzpomínat! 🙂 Ačkoli se docela dokážu vžit do jeho pocitů, kdy sám neví, co si se sebou počít.
Stejně si ale pořád myslím, že je strašná škoda, jak tak rychle utekl. Snad se Tomovi podaří jej nějakým zázrakem najít a nebo na sebe budou mít nějakou podivnou náhodu! 😉