autor: Luki
Ráno mě probudilo sluníčko, které se mi otravně tlačilo do pokoje, protože jsem si večer zapomněl zatáhnout závěsy. A tím, že byl pokoj orientovaný na východ, muselo být pekelně brzo. Ovšem vzhledem k tomu, že jsem včera usnul nejspíš už po večerníčku, věděl jsem, že pokoušet se usnout bylo zbytečné.
Přetočil jsem se na bok a automaticky rukou hrábnul pod polštář. Mé prsty ale nenahmataly nic. Frustrovaně jsem si povzdechl, úplně jsem zapomněl, že mi naši sebrali mobil. Parádní začátek dne. Naprosto bez nálady jsem se doploužil do koupelny a při pohledu na sebe v zrcadle se mi vybavila babiččina slova ze včerejška. Jsem tak ráda, že už si nepatláš make-up na obličej. Hledal jsem ty jemné, krásné rysy, o kterých mluvila. Nevypadal jsem špatně, lhal bych, kdybych to nevěděl, ale Tom, to byla úplně jiná liga. Což mě zase vrátilo ke včerejším myšlenkám na mého přítele. Co když-
„Sakra, doprdele práce. Co mám dělat?“ Pěstí jsem bouchl do keramiky umyvadla a odměnou mi byla jenom tupá bolest v ruce. Takhle to určitě nepůjde. Budu muset vymyslet nějaký plán. Možná, že by mi mohla pomoct babička… včera vypadala, že je na mé straně.
S malou nadějí jsem vykonal ranní dávku hygieny a v pyžamu se vydal do kuchyně. Překvapeně jsem se zastavil ve dveřích, protože se zdálo, že jsem nebyl jediný, kdo vstával v takhle nekřesťansky včasnou hodinku. Za stolem si vychutnával svou první kávu dne můj taťka.
„Ahoj.“ Pořád to bylo mezi námi dost rozpačité. A na Gordonovi bylo vidět, že mu situace taky není příjemná. Připadalo mi, že by se nejraději přiklonil na obě strany. Nešlo si nevšimnout snahy směrovat mamku k přístupnějšímu postoji vůči Tomovi, ale zároveň podpořil domácí vězení a mé naprosté odstřihnutí od zbytku světa. Tak co teď.
„Ahoj, Bille. Jsi nějak brzo vzhůru. Jsi v pořádku?“
„Vlastně ani nevím, kolik je hodin. Nemám svůj mobil, takže když jsem se probral, měl jsem pocit, že je nejvyšší čas na snídani.“ Nemohl jsem si odpustit trochu pichlavou poznámku.
„Ještě není sedm.“ Gordon si povzdechl a obrátil svou pozornost zpátky k ranním novinám a kávě. Moc nevypadal, že by se nějak plně soustředil na sportovní rubriku, ale nejspíš nevěděl, co říct.
Vytáhl jsem si ze skříňky misku a modlil se, abych našel v babiččině zásobách své oblíbené cereálie. Mé hledání bylo zakončeno úspěchem, takže jsem si nasypal štědrou porci do misky a z ledničky vytáhl mléko.
„Babička je venku s Pumbim?“ Ze šuplíku jsem si vzal lžičku a sedl si ke stolu naproti tátovi. Připraven pustit se do své snídaně jsem po něm blesknul pohledem. Zastavilo mě jeho nesouhlasné zavrtění hlavou. Nezvedl svůj pohled od novinového článku, když mi odpovídal.
„Ne, je u sousedky. Potřebovala s něčím pomoct, a jak říká Janni, šest hodin ráno v neděli není pro Gertie žádný nevhodný čas pro požádání o pomoc. Ale myslím, že by už měla být každou chvíli zpátky. Těšila se, že ti udělá palačinky.“ Gordon se pro sebe usmál a konečně se na mě podíval. „Myslím, že má pocit, že jsi moc hubený.“
Zabořil jsem lžičku do pomaličku měknoucí cereální směsi s myšlenkou na to, že bych je měl sníst co nejdřív, než z toho bude jenom nechutná kaše. Rozhlédl jsem se po prostoru kuchyně a pak mi došlo, co mi tady chybělo.
„Ale kde je teda Pumbi?“ Nechtělo se mi věřit, že ten malý ničema chtěl zůstat sám na zahradě, když my všichni jsme byli doma a ještě ke všemu v kuchyni.
„Je na procházce se Simone.“ Taťka se zavrtěl nepohodlím na židli a dal mi tím najevo, že se víc nemám ptát. A já se ani nechystal. Nečekal jsem, že by mi Pumbovo venčení bylo v něčem ku prospěchu, takže jsem jenom rychle zhltl zbytek vzniklé kaše, abych misku postavil do dřezu a vydal se zpátky do svého dočasného úkrytu. Babi tu nebyla a mně se nechtělo čekat, až se vrátí mamka, aby mohlo všechno začít od začátku.
„Kdyby mě někdo hledal, budu v pokoji.“ Už jsem byl skoro na chodbě, když mě zastavil taťkův hlas.
„Bille? Mohl bys tu ještě na chvíli zůstat? Myslím, že bychom si měli trochu promluvit.“ Gordon konečně složil noviny a odsunul je od sebe pryč. Vypadal, že se k něčemu odhodlal, a to se mi ani trochu nelíbilo. Připravoval jsem se na nejhorší.
Neděle začala jako každá jiná před ní. Ráno jsem se ospale vykulil z postele, v koupelně jsem se postaral o všechny své potřeby po ránu a jenom v pyžamových kalhotách jsem se vydal do kuchyně a těšil se na první dávku kofeinu pro dnešní den.
Líně jsem překonal vzdálenost z koupelny do kuchyně, vlasy jsem si nedbale zamotal do culíku, v hlavně se mi rodil plán pro dnešní snídani. Nejdřív ale cigareta a kafe. Kuchyň byla prázdná, přesně jak jsem předpokládal. Geo byl včera opět na lovu, takže bude ještě minimálně do oběda zalezlý jako jezevec u sebe v pokoji. Kolik bylo vlastně hodin? Letmý pohled na číslice mobilu mi napověděl, že už je skoro deset. Bože, už tolik? Ale co, dneska jsem toho opravdu neměl moc na práci.
Udělal jsem si kafe, zapálil si a pohodlně se rozvalil za jídelním stolem s papírem a tužkou v ruce. Tahle rána jsem měl rád, většinou se mi povedlo dát do kupy aspoň jeden nebo dva návrhy na novou kérku.
Pomaličku jsem upíjel kafe, típnul jsem svou první cigaretu a lehkými tahy dodělal první celkem zdařilý kousek, u kterého jsem si nebyl jistý jenom dvěma liniemi, ale plánoval jsem si to nechat chvíli uležet, než se vrhnu na opravy. V tu chvíli mi vedle ruky zavibroval mobil.
Zavířilo mi v podbřišku v okamžiku, kdy na mě bliklo Billovo jméno. Všechno jsem odsunul stranou a otevřel si sms od něj.
U tebe za patnáct minut. Bill
Nic jiného. Ale tak nějak mi ta textovka nedávala smysl, takže jsem si ji přečetl ještě jednou. Přišlo mi to jako pitomost. To musel poslat blbě.
„Sto babek za to, že mi ukážeš, na co tak čučíš. Ten výraz za to rozhodně stojí.“ Ve dveřích se zjevil dost opotřebovaně vypadající Geo. Na sobě měl jenom černé trenky a jeho vlasy vypadaly, že křičí SOS. Rozhodně měl dlouhou noc.
„Bill se staví za patnáct minut.“ To Gea trochu probralo.
„No ty kráso. A to mu jako chceš otevřít takhle? Nemyslíš, že by to na toho tvého kloučka mohlo být po ránu moc?“ Geo se pobaveně šklebil, když mu to došlo. „Počkej, jak že se staví? On už nemá zaracha? Hele, co když jsi ho fakt zbouchnul, to si na tebe jdou došlápnout jeho rodiče, kámo.“ Takhle rychle jsem ještě prostor kuchyně nepřekonal, jak jsem se hnal, abych mu jednu natáhl na solar. A taky jsem nikdy neviděl Gea po propité noci takhle rychle utíkat.
„Vyser si, kreténe.“ Debil. „Ježiš, co když fakt přijde i s jeho rodiči?“ Začal jsem zmatkovat a bylo mi naprosto jasné, že poklidné nedělní ráno je v tahu. Vběhnul jsem do pokoje, abych se rychle oblékl, a pak fofrem uklidit alespoň největší čurbes. Nebylo to sice tak špatné, jak by to možná někdo očekával v bytě dvou starých mládenců, ale najít použité ponožky mezi botami v chodbě asi nebylo úplně optimální. Což mě přivádí k myšlence, že bych tohle už konečně měl Geovi nějak vysvětlit, k čemu slouží koše na prádlo. Čuně.
Naprosto jsem netušil, co se bude dít, takže jsem se jenom bezmocně otáčel v kuchyni v naději, že bych všechno to neumyté nádobí stihl někam naházet, nebo ho alespoň nějak přikrýt. Ovšem než jsem zkusil zrealizovat vhození povlaku na polštář do dřezu plného špinavých hrníčků a talířů od včerejšího oběda a večeře, ozval se domovní zvonek. Kurva, seru na to. Jestli se to Billově matce nebude líbit, nebudu jí bránit v tom to nádobí umýt.
S pocitem totálního loosera jsem se vydal otevřít. Přede dveřmi jsem se zastavil a zhluboka se nadechl. Sakra, asi jsem se zbláznil. Nikdy jsem neřešil, co si o mně myslí ostatní. Sebevědomí bych mohl klidně vyučovat a já se tu teď třesu před Billovou matkou. Ježiš, kolik mi je? Nic přijemnýho přistihnout se při chování rozklepaného puberťáka.
Po otevření dveří jsem zalapal po dechu. Stál tam. Nohy ukryté v uplých, černých jeansech, útlé tělo zahalené černým tričkem s bláznivým potiskem a se zjevně vyžehlenými vlasy. Co mi ovšem způsobilo totální stání, byl jeho obličej bez špetky make-upu. Jeho tmavě hnědé oči byly ještě větší, než jsem si pamatoval. Na plných rtech se mu usadil nesmělý úsměv. Byl naprosto k sežrání a byl úplně sám. Bože, hlavní chod už ke snídani?
„Ahoj.“
Vlastně jsem ani nevěděl, co mám očekávat, až se s Tomem znovu uvidím, ale jeho hodnotící pohled plný uznání, který postupně tmavnul touhou, bylo více, než v co jsem mohl doufat. Nestihl jsem říct nic víc než ahoj, abych se hned vzápětí našel v hřejivém, pevném objetí jeho paží, s jeho ústy, které se hladově snažily přivlastnit si ty moje.
Tom nás trochu klopýtavými kroky vzad přesunul do nitra jejich bytu, aby s maximální nespokojeností na chvíli přestal hladit dlaní má záda, aby mohl za námi dveře zavřít. Hned vzápětí jsem byl přitisknut zády na jejich výplň s Tomem všude kolem sebe. V přítmí chodby jsem se nechal přivítat tím nejlepším možným způsobem. Bříško se mi zkroutilo rozechvěním, cítil jsem, jak se mi kolena začala podlamovat, a mé srdce vynechávalo, jak nedávalo všechno to vzrušení.
Po době, která mohla být klidně třemi sekundami nebo i celým týdnem, se Tom ode mě kousíček odtáhl, ale jenom tak, abych se mohl pohodlněji nadechnout.
„No ahoj.“ Znovu se mě chystal políbit. A, ne že bych byl proti, ale mou zamlženou myslí se drala napovrch myšlenka, že mám jenom pár minut, než si pro mě vyběhne mamka.
„Tome, musím ti něco říct. Proč jsem vlastně dneska tady.“ Kdybych se necítil stejně, musel bych se smát Tomově frustrovanému pohledu.
„Máš pravdu, poslouchám.“ Ovšem nebyl jsem si tím tak jistý, protože jeho rty se rozeběhly v něžných dotecích po mé čelisti, dolů na krk a jeho nenechavé ruce jsem cítil bloudit po celém těle.
„Tome, vážně. Mám jenom chvilinku, než mě přijdou zkontrolovat. A to by nebyl nejlepší začátek.“ Ovšem zaklonil jsem hlavu, aby měl lepší přístup k mé klíční kosti.
„Hmm… začátek čeho?“
„Ehm… no… našeho chození…“ Další souvislé myšlenky byly nenávratně pryč, protože Tom se znovu vrhl na mé rty a svou tvrdostí se zlehka začal otírat o můj klín. Bylo to naprosto podmanivé. Z hrdla se mi vydral sten, který se utopil v Tomových ústech. Ovšem ani on na tom nebyl líp. Zrychleně dýchal, a kdybych neměl smysly naprosto otupené vášní, řekl bych, že začal Tom tiše mručet.
„Jo, naše… hmm…“ horkost Tomova těla se do mě vpíjela přes tenké vrstvy oblečení a já se začal cítit dost nepohodlně ve svých těsných jeansech. Moc tomu ani nepomáhalo neustálé Tomovo tření, které nabíralo na intenzitě.
„Tome?“ Jeho prsty se zapletly do mých vlasů a nebyl to úplně šetrný pohyb.
„Prosím… Bille…“ než jsem se mohl zeptat na to, co po mně chce, Tom surově zaútočil na mé rty a tvrdě srazil naše klíny k sobě. Pak najednou pohyb jeho boků ustal. Panebože… je to to, co si myslím? Jeho zasténání tlumené látkou mého trička, bylo dost výmluvné.
„Promiň.“ Tom se lehce třásl a svůj obličej si mi schoval do ramene. „To je takový trapas. Zlato… moc se omlouvám. Kurva, tohle-“ než ze sebe stačil vysoukat další omluvy, do chodby za ním vyšel Geo.
„Tohle, kámo, je jasná známka toho, jakej jsi looser. Vrhnout se na něj hned za dveřma a pak-“ mohl jsem jenom tušit, jakým pohledem ho Tom počastoval. „Hele, nechci vám do toho kecat, ale tady mladej si asi nepřišel pro tohle. Takže ne, že bych vás chtěl rušit, ale nerad bych ti ošetřoval obličej, až sem naběhnou jeho fotříci.“
„Sakra, naši. Ježiš, Tome, mamka se zblázní. Slíbil jsem jí, že budu hned zpátky.“ Tom váhavě stočil pohled ke mně. Bylo na něm vidět, jak je mu trapně.
„No jo vlastně, jak to, že jsi tady? Co se děje?“ Kousek se odsunul, aby si upravil tmavě šedé tepláky, na kterých byly teď jasné známky toho, že se Tomovi opravdu líbím. A že rozhodně ocenil mou přítomnost takhle po ránu. Abych byl upřímný, před chvilkou mi taky nechybělo moc a vypadali bychom stejně. Škoda, aspoň by nebylo Tomovi tak nepohodlně samotnému.
„No, jde o to, že jsme si s našima promluvili a chtějí tě poznat. Dát ti šanci. Máš se stavit dneska kolem páté.“ Tom okamžitě zapomněl na svůj mokrý klín a překvapeně si mě prohlížel. „Ty nejsi rád? Já chápu, že posledně-„
„Ne, v poho, Bille. Jenom mě to překvapilo. Ale je to super, ne? Jakože když to klapne, nebudu se na tebe muset vrhat na chodbě mezi botama a Geovýma starýma ponožkama… “ cítil jsem, jak mi tělem začal bublat smích. Ohníčky pobavení se zobrazily i v Tomových očích a jeho šťastný a spokojený, nebo spíš uspokojený úsměv byl jako balzám po všech těch dnech trápení.
„Ještě řekni, že nemáš co na sebe-“ Geova hlava vykoukla z pokoje a nám bylo jasné, že celou dobu poslouchal. Tom přivřel oči a mně bylo Gea už teď líto.
„Tak v pět. A teď už běž, než se to zase všechno posere.“ Naposledy spojil naše rty a pak ode mě odstoupil, aby mi mohl otevřít dveře. Nechtělo se mi od něj pryč, můj kluk v kalhotách pořád ještě nedostal svou dávku pozornosti, ale na to teď už fakt nebyl čas. Rychle jsem si ukradl poslední polibek a vyběhl ven na chodbu. Dnešek vypadal vážně super.
autor: Luki
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Zdá se, že bábina domluva zabrala. Ale nečekám, že Simone bude hned jako máslíčko. Toma určitě čeká prověrka jako u STB. 😀 Ale všechno se ubírá dobrým směrem.
Díky za kapitolku a těším se na pokračování.
Tak že by Simona dostala rozum moc se těším na další díl to uvítaní bylo kouzelné.
Já se stejně musím smát. Tom, takový frajer a samec a pak se mu stane taková "nehoda". 😀 Já chápu, že byl bez Billa docela dlouho a asi byl dřív zvyklý na pravidelné uspokojení a teď se mu ho nedostává, ale takhle se na něj vrhnout? 😀 Prostě boží scéna. 😀 Jsem zvědavá jak mu to sebeovládaní půjde v příštích dílech.
No a taky se samozřejmě těším na výslech třetího stupně, který ho ze strany Simone určitě čeká. Možná by si radši měl vzít brnění nebo aspoň suspenzor, protože jednoduché to určitě nebude. 😀
Moc děkuji za díl zlato. Dokonalost jako vždy. 😉
Ježíší, vždyť on ho tam u těch dveří normálně skoro znásilnil :DDD Ne, že by to Billovi nějak vadilo, že jo, ale takovéhle uvítání asi vážně nečekal 😀 Já teda taky ne. Původně jsem myslela, že tam s Billem bude Gordon, který si bude chtít Toma omrknout soukromě, bez Simone, ale že to je celé i se Simoniným souhlasem, to mě vážně překvapilo. Asi zapůsobila babička 🙂
Ale Tomovi teď vůbec nezávidím. Vždyť ti dva spolu ještě pořádně ani žádný vztah nezačali, normálně by bylo na nějaké seznámení s rodiči ještě fůra času, a on už si musí procházet podrobným testem, jako by se snad s Billem měli brát. Vlastně ho obdivuju, že to ještě nevzdal a nevydal se nějakou jednodušší cestou s někým jiným. Bill ho sice přitahuje, to chápu, ale zamilovat se do sebe taky ještě pořádně stihnout nemohli, vždyť o sobě skoro nic pořádně neví…
Hnusak Geo… Keby tam celý čas neoxidoval, mohol Tom trochu pomôcť aj Billovi. Hoci… Jemu to evidentne ani nenapadlo. Takže vlastne najväčší chudák je tu Bill. Ale aspoň že dostal šancu to zmeniť. Len aby Tomovi predčasne nedošla trpezlivosť.
Jo, tak tohle se mi hoooodně líbilo…….