autor: Estricnina
Máš přicházející bouřku
Středa, 17. listopadu
***
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (21:33)
Heeej, uf, offline chat je krása. Myslel jsem, že tady možná budeš, ale máma mi lhala, když mi říkala, že jsem se narodil speciální. Myslel jsem, že ´speciální´ možná zahrnuje nějaké psychické schopnosti, ale hádám, že ne.
Každopádně, nezdržím se, abych tu mluvil jen tak do vzduchu, jen jsem se chtěl ujistit, že tě nic nepřejelo, vím, že pěší život je v tomhle městě čiré nebezpečí. *zakašlání* Ehm, jo, takže mi někdy brzo napiš. Už sklapnu.
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (21:38)
Buď opatrný, můj příteli.
***
Tom se vrhnul na postel pro hosty vší silou, kterou v sobě dokázal posbírat. Tom dokázal zvládnout spoustu věcí, Tom byl velký kluk. Tom věděl, že může ovládnout svět i sám, a sám všechno zvládnout, když věci začnou vypadat marně.
Ptal se sám sebe, kdy přesně přestal věřit, že je superman.
Chtěl sám sobě říct, že věci jsou okay. Více než cokoli jiného chtěl, aby tohle všechno bylo jen další překážkou jako vše, co mu přišlo do cesty – překážky také mohl zvládnout. Představovaly výzvu, a v jeho mysli všichni skuteční muži milovali výzvy.
Přesto mu něco na tomhle připadalo jako konec světa, a on se ani nedokázal přimět, aby přemýšlel nad tím proč. Prostě to tak bylo, a on tím každou buňkou svého těla pohrdal.
Převalil se na temné matraci, stáhnul si černý kabát a odhodil ho na podlahu.
Nemám žádné peníze, žádnou práci, jsem zahlcený bludy o svém životě, a on je teď pryč. Táta je pryč a já jsem, zatraceně, ani nebyl s ním. Ani jsem nebyl po dva roky v téhle zemi a on je teď, kurva, pryč!
Tom si promnul oči a cítil neznámé sevření v krku, které ohrožovalo jeho stabilitu. Zavřel oči tak pevně, jak jen mohl. Ne dnes. Kdykoliv, jen ne dnes. Otočil se na svou levou stranu, když se mu otřásla kapsa. Neochotně si odtáhl ruku od obličeje, aby mohl v kapse nahmatat telefon, a odemkl ho.
„Ahoj svůdníku, jsi okay? Pořád na tebe myslím, chybíš mi! Zavolej nebo napiš, drahoušku. – Karla
Karla. Skoro na ni zapomněl.
Zvedl prsty, aby jí odpověděl a během toho procesu stiskl tlačítko ´odpovědět´.
Taky mi chybíš. Mám se okay, já-
Je to lež. Je to automatická odpověď na všechno. Nelhal jenom Karle, už léta lhal sám sobě. Telefon zapraskal pod jeho utahujícím se sevřením.
„Nemám! Nemám se, kurva, okay!“
Mobilní telefon se roztříštil o stěnu s hlasitým prásknutím a Tom zabořil tvář do polštáře.
Vydal ze sebe tichý vzlyk, a následoval druhý. Nakonec se začal otřásat a dávit, když podlehl intenzivnímu svíravému pocitu v hrudníku a vylil své emoce do polštáře pod sebou.
„Tentokrát to prostě není okay…“
***
„Tome… hej, hej!“
To pořád spím? Tom se ve svém komatózním stavu zavrtěl. Zaznamenal hlas, nejspíš Georgův, ale byl tlumený a on nechtěl otevřít oči. Svět byl nevlídný a on neměl v úmyslu být dnes jeho nežádoucím hostem.
„Tome, slyším tvůj telefon až odsud. Zvedni to, kámo!“
Telefon… Prudce otevřel oči a byl zasažen tou nejbolestivější migrénou, jakou si kdy pamatoval, že by měl, bez pomoci alkoholu. Pokusil se vstát z postele a zoufale se snažil nevnímat Georgovo nepříjemné klepání na dveře. Málem zakopnul o dlouhé, tmavé kalhoty, které měl na sobě ještě z pohřbu, popadl telefon, který byl kupodivu stále v jednom kuse, a přijal hovor.
„… Was.“
„Tome? Hej… už jsem si skoro myslel, že to nezvedneš.“
„Scheisse, arugh. Neplánoval jsem to,“ odpověděl Tom se zakoktáním, když si uvědomil, že ten druhý mluví anglicky.
„Jsi tam teprve čtyři dny a už zapomínáš, jak mluvit anglicky, wow.“
„Jdi do prdele. Co chceš? Nemám náladu se tebou zabývat, Marku.“ Ani si ten zatracený mezinárodní hovor nemůžu dovolit.
„Mám něco, co ti musím říct. Nevím, jak to mám říct; vlastně vůbec nevím, co mám říct. Je to, no…“ Na druhém konci nastala pauza a Tom cítil, jak se s každým výdechem jeho spoluhráče z kapely cítí nervózněji. „… možná je čas se posunout dál.“
Tom pomalu zamrkal do měsíčního světla, uvažoval, jestli je tak moc unavený, anebo jeho angličtina není tak dobrá, aby to pochopil. Zaslechl, jak za ním zavrzaly dveře a zavřely se, ale nevnímal to. „Co tím chceš říct-„
„Odcházím z kapely, Tome. Nevím, jak jinak ti to říct.“
„Ty co?“
„Minulý měsíc jsem dostal nabídku bubnovat pro ´Eye for eye´. Omlouvám se, že jsem ti to neřekl. Včera mě kontaktovali, aby mi řekli, že jejich nabídka zítra končí a-a… Byl bych, kurva, šílený, kdybych jim řekl ne.“
„Ne – jsi, kurva, šílený, když si myslíš, že s touhle sračkou budeme v pohodě!“ Tomova migréna se tím tlakem zdvojnásobila. Tohle teď nepotřeboval. Nevěděl, jestli dokáže ve své realitě zvládnout další ránu.
„Je mi to jedno,“ poznamenal Mark z druhé strany. „Už jsem unavený z takovéhle práce. Jsem unavený z neustálého cestování, spaní v zadní části kamionu a jídla jen každý druhý den. Mám šanci na bubnování pro jednu z nejpopulárnějších začínajících kapel v Michiganu. Jsou hardcore a já chci hardcore. Do prdele s touhle pop-punkovou sračkou, Tome! Karla neudrží melodii ani po celý jeden zatracený song – do prdele se všema těmahle bludnýma sračkama! Probuď se! Ty a Georg byste si měli vzít příklad a posunout se dál taky-„
Tom hovor prudce vypnul a švihnul s telefonem o zem. Tentokrát se mu ho podařilo roztříštit.
Dobré ráno, světe. Včera večer jsem neměl dostatek bolesti, tak proč mě dneska nepřeválcuješ ještě jednou, jen pro jistotu?
„Tome?“ Tom se ani nemusel otočit.
„On s tou zatracenou kapelou skončil,“ vykřikl v angličtině.
„Jo, tak trochu jsem věděl, že to přijde.“ Cože?
„Ty… tys o tom věděl? Tys o tom, zatraceně, věděl?“ Otočil se kolem dokola, aby stál ke svému nejlepšímu příteli čelem. „Proč jsem o té nabídce nevěděl, kurva, i já?“
„Věděl, že bys reagoval takhle. Chtěl si být jistý, než se rozhodne.“
„No to věděl sakra správně, že budu reagovat takhle! Co teď máme kčertu dělat? Kam se to ksakru vrátíme? Nemůžeme hrát bez bubeníka, Georgu!“
„Tome, uklidni se. Měl jsi těžkých pár dní a-„
„Ne, já se, kurva, neuklidním. Já chci odpovědi! Kdo, kurva, jsi, kdo je, kurva, on, že si chodíte kolem, jako by vaše stupidní rozhodnutí neovlivňovaly nikoho jiného než vás! To jsou kecy, Georgu. Jdi do prdele, ty i ten hajzl Mark!“ Křičel, dokud ho nezradil hlas. Věděl, že kdyby nekřičel, tak by se zhroutil a brečel.
Georg neodpověděl. Stál mezi Tomem a dveřmi a provrtával do mladšího muže očima díry, vztek v jeho výrazu byl silnější, než kdy dříve Tom viděl.
„Nemůžu tady zůstat. Já tohle nemůžu,“ zaskřehotal Tom. Měl pocit, jako by měl jazyk obalený šmirglpapírem.
Popadl ze země svůj kabát a vydal se ke dveřím.
„Ty jsi takový zbabělec,“ odplivl si Georg a zaryl prsty do Tomovy paže. Popadl ho a přirazil ke zdi, kde mu do obličeje namířil prst. „Jsi jako zatracené mimino, fňukáš a brečíš, když nejsou věci podle tebe, a myslíš si, že můžeš mluvit sračky, o kom jen sakra chceš, protože jsi Tom Kaulitz. Nadutý a mocný Tom Kaulitz. Nejsi nic než jen sobecký spratek, Tome!“
Spratek.
Lidé jako já.
Georg dopadl na postel, rukou si svíral čelist napůl bolestí a napůl šokem.
„Jo, já vím.“
Georg sebou škubnul, když se dveře od pokoje zabouchly a třásly se v rámu ještě dlouho poté, co byly zavřeny.
***
„Prosím, řekni mi, že je pátek.“
„Je pátek.“
„Panebože, vážně? Ano!“
„Bille?“ Oslovený muž vzhlédl od papírů a otočil se na židli. „Lhal jsem. Je středa.“ Gustav si hodil batoh přes rameno.
„Proč bys lhal?“ Zakňoural Bill.
„Neměl jsem to v úmyslu – tys chtěl, abych ti řekl, že je pátek, tak jsem to udělal. Nešlo o pravdu,“ informoval ho Gustav a zastrčil svůj šátek do tlustého, čokoládově zbarveného kabátu. Přešel k zrcadlu v blízkosti stolu a zdánlivě si prohlížel každý detail své postavy.
„Výmluvy.“ Bill odhodil papíry na stůl. Hodina už před nějakou dobou skončila, ale chladné listopadové večery způsobovaly, že se příliš netěšil na cestu domů nebo na čekání na autobus. Jen nebe vědělo, kde se nacházel Alfons, jinak by jej mladý instruktor snadno přemluvil k jízdě domů na jeho mopedu.
„G, co to děláš?“ Bill si okamžitě povšiml způsobu, jakým si ´Král laxnosti´ očividně dělal starosti o svůj vzhled. Nevěřícně pozvedl své propíchnuté obočí.
Gustav se naklonil k zrcadlu a rukou si přejel po čelisti, aby ucítil vyrůstající strniště. „Nic,“ zamumlal spíš pro sebe než k mladšímu muži.
„Hmmm,“ odpověděl Bill celkem hlasitě.
„A co ty děláš?“ Gustav krátce přikývl na svůj odraz, než se rozhodl zbavit se svých brýlí. Rychle je nacpal do kapsy kabátu a skepticky se podíval na svého spolupracovníka.
„Mmm… nic.“
„Nic,“ zopakoval blonďák nedůvěřivě. „Nic.“ S očekáváním naklonil hlavu, jak si Bill pohrával s posledním knoflíkem svého kabátu. Bill jen nonšalantně pokrčil rameny.
„Jo.“
„Bille…“ zasténal Gustav.
„Co, nic to není. Prostě nic.“ Bill se snažil udržet si pokerovou tvář, když si hodil batoh přes rameno a poklepal nohou do podlahy pokryté kobercem. Gustav nikdy nebyl výzva.
„Proč to potřebuješ vědět?“ Zareptal Gustav nad nemilosrdností svého kamaráda.
„Hm? Vědět co, G?“
„Fajn!“ Na Billův obličej se pomalu vplížil pobavený úšklebek, když se rozešli, vyšli z centra a zamířili do ulic. „Je to… jedna dívka. Jmenuje se Felicia. Okay?“ Gustavovo bručení bylo srovnatelné s desetiletým klukem, který právě přiznával svou první lásku. Bill zamyšleně našpulil rty.
„Počkat… Felicia… Felicia Adler? Co vyučuje angličtinu,“ Bill se otočil a zamával palcem na budovu stojící vedle centra, „… tady?“
„Uh, jo.“ Druhý muž překvapeně zamrkal, zatímco se vyhýbal lidem, které míjeli na ulici. „Jak to můžeš vědět? Už dva měsíce s ní mluvím každý den na autobusové zastávce.“
„Je to moje blízká kamarádka, dalo by se říct…“ Bill si opatrně poklepal na bradu. „Ah – BFF.“
„Bí – ef – ef?“
„Řekla mi, že to je nějaký nehorázný slang teenagerů pro ´Nejlepší přátelé navždy´, v angličtině ´Best friends forever´.“
„Aha.“ Gustav přikývl, nebyl si jistý, jestli to chápe, ale více se zajímal o to, jak moc toho Bill ví o ženě, kterou on sám chtěl už měsíce pozvat na rande. „Takže jste si blízcí. Hodně blízcí.“ Nebyl si jistý, jak to říct, ale doufal, že to jeho kamarád zachytí z jeho hlasu. Jeho zuby se o sebe najednou nervózně třely. Bill se vědoucně zahihňal.
„Ach, ty jsi tááák roztomilý,“ odfrkl si škádlivě a popadl blonďákovy kulaté tváře. „Je jako panenka, že? Já ti zajistím rande, myslím, že to bude snadné. Felicia je super sladká.“ Bill se na něj usmál a Gustav rozpačitě sklopil hlavu.
„Vážně? Díky.“
„Žádný prob-„
„Bille! Bille!“
Oba muži se otočili a spatřili Alfonse, který k nim sprintoval. „Podívej, kdo se rozhodl ukázat,“ řekl Bill a zvedl jedno obočí.
Alfons zkolaboval proti rameni svého přítele a snažil se popadnout dech, když je konečně doběhl.
„No ahoj. My se známe?“
„Ha-ha,“ vydechl Alfons a narovnal se. Popadl Billovu ruku, otočil ji dlaní vzhůru a nacpal mu do ní částečně ohnutou kartičku.
„Pro mě? Tos nemusel,“ protáhl mladší muž sarkasticky. Chytil si kartičku i druhou rukou a přečetl si ji. „Co to je?“
„Pozvánka. Nedokončená, nenaleštěná pozvánka na slavnostní otevírací večírek s večeří pro Durchgang: Sterne Music.“ Bill zmateně nakrčil nos.
„Ta nová hudební škola!“ Vykřikl Gustav, jak se pokoušel číst Billovi přes rameno.
„Přesně tak. Oh, ahoj Gustave,“ řekl Alfons, jako by si až náhle uvědomil blonďákovu přítomnost.
„Proč bych tohle, sakra, měl chtít?“ Bill se zamračil.
„Dnes se na mě obrátil nějaký reprezentativní zástupce jejich společnosti. Viděl online něco z mé práce, však víš – fotky ze street-art festivalu v červnu… a požádal mě, abych mu navrhl pozvánky. A pak já i moje rande tam dostaneme volný vstup.“
Když vše, co Bill dělal, bylo, že na Alfonse bezvýrazně zíral, vložil se do toho Gustav vysokým hlasem. „Nevím, co na to říct, Ali. Ty jsi tak sladký! Co bych si měl vzít na sebe?“ Oba dva vybuchli smíchy, ale Bill nebyl pobavený.
„Vecpali se do našeho sousedství, usadili své tlusté, bezejmenné zadky hned za nejbližší roh a případně sebrali našemu centru obchody, a ty jdeš a souhlasíš, že navrhneš pozvánky na oslavu jejich potenciálního převzetí moci? A pak máš odvahu mě požádat, abych šel s tebou a zúčastnil se tohoto bezpráví? Co je s tebou, sakra, špatně, Alfonsi?“ Bill kartičku ve své dlani rozdrtil a očima propaloval do staršího muže díry.
„Já… no, Bille, není to tak, jak si myslíš-“ Vykoktal Alfons. Byl Billovou odpovědí lehce zdeptaný, a více než jen lehce zrudlý po všech těch pohledech, které na ně náhle byly namířeny.
„Vážně, Ale, tys upřímně čekal, že ti skočím do náruče hned poté, cos mi do ruky strčil tuhle věc? Věděl jsi, jaký mám na to místo názor!“ Vykřikl Bill.
„Já myslel-„
„Víš co, radši mlč, Alfonsi – Nemůžu tomu uvěřit.“ Bill se od něj otočil a zamumlal Gustavovi pozdrav na rozloučenou, než se rozešel rušnou ulicí. Alfons už dříve udělal nějaký ten špatný úsudek, ale tentokrát byl Bill naprosto rozzuřený. Zatnul zuby a snažil se potlačit vztek, který mu bublal v žaludku.
„Bille – prosím, počkej!“ Jdi pryč, Alfonsi, právě teď se s tebou nechci vypořádávat.
„Poslouchej!“ Alfons svého přítele dohnal a popadl ho za rameno, jak se jej snažil otočit.
„Co? Co bys mi právě teď mohl říct, co by ospravedlnilo to, cos udělal, Ale? Hm? Máš nějaké skutečné vysvětlení? Něco, co mi uniklo? Pokud ano, poděl se s celou třídou o to, co přesně ve tvé hlavě nefunguje, když sis myslel, že s tím budu v pohodě,“ vyprskl Bill a překřížil paže. Alfons mu pohlédl do očí, cítil se ještě provinileji, když si uvědomil, že Billův výraz je více raněný, než naštvaný.
„Budu k tobě upřímný,“ řekl Alfons a pustil jeho rameno.
„To je poprvé.“
„Bille, nebuď takový. Říkáš to jenom ze zlomyslnosti.“ Starší muž zvedl ruku, aby si promasíroval prostor mezi očima. „Potřebuju peníze, okay? Tenhle rok byl těžký – to víš stejně dobře jako já. Nabídli mi dobrou cenu a já jsem to prostě nemohl odmítnout.“
Bill sklopil pohled, s tímto pocitem byl až směšně obeznámen. Měl jsem to vědět.
„A za druhé, myslel jsem, že bys možná chtěl jít a prohlédnout si to tam. Bude se to pořádat přímo ve studiu za dva týdny. Přemýšlej o tom jako o… špionáži?“ Řekl Alfons troufale.
Bill sklonil ruce k bokům v dočasné porážce, ale jeho výraz se jen sotva změnil. Pomalu přikývl a Alfons pečlivě sledoval jeho pohyby – v očích měl nadějný záblesk.
„Špionáž?“ Zopakoval Bill slabým hlasem, hodně jako dítě, které bylo slepě lákáno k činnosti, kterou jinak odmítalo.
„Ano, tak nějak. Seznámíš se přímo s nějakými pracovníky, prohlídneš si budovu, možná odhalíš nějaké z jejich mm-m-motivů?“ Dokončil Alfons spěšně, téměř ztratil slovo, které potřeboval. Přemluvit Billa k něčemu bylo jako vstoupit na minové pole. Mladší muž na něj s očekáváním zíral. „Taky budeš mít důvod se vyšňořit.“
„Líbí se ti, když jsem vyšňořený?“
„Líbí,“ souhlasil.
Bill dramaticky zahučel, když si ho Alfons vtáhl do objetí. „Fa-ajn.“ Zjistil, že přichází o veškeré argumenty, když Alfons přejel rty po jeho krku.
„Bude to skvělé, neboj se,“ zamumlal mu starší muž do ucha.
„Mmhm. Dlužíš mi za to, že jsem tak milostivý. Pořád jsem trochu naštvaný.“
„Já vím, děkuju ti. Ty víš, že si toho cením. Vynahradím ti to.“
„Ach, opravdu? Jak-“ Bill vyjekl, když se ocitl ve vzduchu, a našel sám sebe, jak je odnášen ke známému, jasně oranžovému mopedu, zaparkovanému na druhé straně ulice.
***
Teď nemám ani zkurvený telefon. K čertu se vším
. Tom klesl do plyšového křesla v malé kavárně s kávou v ruce. Krátce si promasíroval spánek svými zavázanými klouby a přejel si rukou přes temně černé cornrows, než se natáhl pro noviny ležící na stole před ním.Zajímalo by mě, jestli je příliš pozdě se stočit to klubíčka a umřít. Zajímalo by mě, kdo by si toho všiml.
Navzdory svmu pesimismu listoval stránkami a ani se neobtěžoval s komiksy. Nechal své oči chvíli putovat po sekci se zábavou, než si nalistoval inzeráty.
Proč mám pocit, že je to taková ztráta času? Neměl bych se ani obtěžovat, měl bych se vrátit zpátky do Ameriky. Vnitřně sám sebe plácl za takové myšlenky – už by se neměl k čemu vrátit. Navíc musel zůstat poblíž dostatečně dlouho, aby zjistil, co je v otcově vůli; ačkoliv si byl jistý, že má chamtivé tety a strýce, kteří by byli více než ochotní vzít si vše, co zůstalo (Pokud mu Jörg vůbec něco zanechal) z jeho rukou.
V určitém okamžiku budu muset Karle říct, co se děje.
Těžce si povzdechl a prohlížel si inzeráty.
Hmm. Pomocný kuchař… většinou podělám i vlastní sendvič, ani náhodou.
Člověk na venčení psů? Jako vážně?
Escort pro seniory – pravděpodobně více vzrušení, než bych dokázal zvládnout.
Exotická tanečnice – no to je něco, co bych si pro sebe dokázal představit.
Tom se napil ze svého přeslazeného kafe, aniž by mu vadilo, jak je proti jeho rtům horké. Nakoukl do hrnku a nesouhlasně potřásl hlavou. Ani kávu nemám rád. Co to se mnou, sakra, je?
Obrátil svou pozornost zpátky do novin a jeho oči zachytil barevný inzerát v pravém horním rohu.
Centrum Umění a Hudby v Mitte
Hledáme: Zkušeného kytaristu na místo asistenta učitele pro naše učební hodiny pro začátečníky každé úterý a pátek večer. Zkušenosti s výukou jsou výhodou, ale ne podmínkou. Zájemci starší 18 let, prosím kontaktujte Ewalda Brauera na telefonním čísle (030) 765 – 7745.
„Tomu nevěřím. Kdo se nade mnou, sakra, slitoval?“
Tom si prohledával kapsy a hledal kousek papíru. Spěšně utrhnul kousek novin a vyskočil z křesla, vyběhl z kavárny a hledal nejbližší telefonní automat; káva zůstala ležet opuštěná na stole.
autor: Estricnina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Ja to milujem 😍 taketo s prepacenim skurvene obdobie prezivam tiez takze Toma uplne chapem, padlo mi vhod si pocitat o pesimistickom dni Toma, navyse jeho postavu zboznujem,je mi sympaticka. Zaciatky v Nemecku budu tazke,bez penazi,byvania,mobilu…. ale on to zvladne, tesim sa velmi dalej na jeho cestu,je to moc zaujimave. Odisiel vlakom do Berlina a ocitol sa v USA 🙂 chcela by som sa dozvediet blizsie ako sa tam dostal. Gustav ide na rande s dievcatom menom Felicia – prislo mi to smiesne 😀 ,nechcela by som sa tak volat, felicia je fakt hrozne meno,asi by sa mimi aj vsetci smiali kvoli skodovke felicii :D. K Billovi nemam moc co napisat, je to hysterka a navyse chodi s Alfonsom cize nie je pre mna zaujimavy momentalne :D.d Dakujem za preklad .Este by ma zaujimalo len tak- autorka pisala pribeh uz ked chlapci byvali v USA?
Doufám že to místo Tom dostane Bill mě zatím moc nebere dík za překlad.
Ah ne… Tak tohle nebude dobre. Uz takhle ho Bill nemel rad a s timhle… Kdo by se mu divil.
Moc se mi to líbilo, znovu zajímavý díl!!!!!
Jo, jo život je kur.., ale kluci se s ním perou statečně. To ani netuší, že pořádné trable teprve při házejí.
Úžasný díl!
Vidím to tak, že Osud a Náhoda se prostě spikli a dělají všechno pro to, aby se Tom a Bill znovu setkali. Tím "všechno" je myšleno cokoli a rozhodně to nemusí být příjemné, což v Tomově případě opravdu není. On je právě teď v situaci, kterou vystihuje staré dobré přísloví: Když se to se*e, tak se to se*e! Bez otce, bez peněz, bez bydlení, bez kapely, bez telefonu… Haló, vy tam nahoře, to už by stačilo, ne?
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Billov priateľ mi strašne vadí, ledva čakám kedy sa zjaví Tom a Billa presvedčí, že je vlastne tak skvelý, že už bez neho nemôže existovať:)
Tohle je uzasny. Ma to spad a co vic, jak vystrizeny z nejakyho filmu, kterej jeste nenatocili – realisticky, az je to hnus (ale myslim to v dobrym, to nevymyslis!), jak se to vsechno najednou s prominutim sere, a zaroven tak nadherny, nadejny, kdyz Tom nasel ten inzerat, az mi srdce poskocilo!:)
Felicia mi prijde mne osobne jako ze se to ke Gustavove pritelkyni muze hodit, kdyby to bylo jmeno jeno dcery, mne se libi, znamena to "stesti":D Alfons me ale toci uz ted, i to jmeno, i ten prdola, jezis Bille, vzpamatuj se:D Zatim neni zlej, ale nepozdava se mi…
Toma je mi uprimne lito, ale tohle jak bude prekonavat, urcite se najde v ty muzice a bude zas uzivat naplno! A pak se stretne i s Billem, no hey, on se s nim vlastne stretne v ty hudebce a bude mu i psat, to bude zajimavy sledovat dvakrat do tejdne, jak kolem sebe a nevi, ze si pisou! Jak jsem tak zvedava!
Dekuju za dilek!
A jeste me strasne pobavilo, jak cetl ty inzeraty, nejvic "Escort pro seniory – vic vzruseni, nez bych dokazal zvladnout"..:DDDDDDDDDDDDDDD
Takže přeci jen vypadá, že Bill s Tomem nakonec budou asi kolegové. Jsem na to docela zvědavá jak to bude probíhat. 😀
Tomova životního období je mi líto, ale ono to tak většinou bývá..když se začne něco kazit, tak už pořádně a ve spoustě směrech. Také mám taková období za sebou, tak sna to Tom brzy přetrpí a vyšvihne se zase na nohy! 🙂
Překvapuje mě, jak na mě působí Bill narozdíl od ostatních. Naprosto zbožňuju jeho postavu, je to tak osvěžující. Žádné vystrašené kuřátko. Jeho sarkastické hlášky jsou dokonalé 😍 Tom je prostě Tom. Jeho do nebe sahající sebevědomí musí milovat každý 😁 I když teď by asi potřeboval trochu podpory a lásky. Tak snad se to už rýsuje ❤️