autor: Bitter
Když se Tom vzbudil, Bill ještě spal přitisknutý k jeho zádům. Opatrně, aby ho nevzbudil, vstal a oblékl se. Hlavu plnou toho, co se stalo v noci.
Sedl si na kraj postele a chvilku ho pozoroval. Stále nevěřil tomu, že to udělal. Vykašlal se na všechno v jediný okamžik. Bylo tak děsivě jednoduché na vše zapomenout a být s ním.
Nechtěl nic jiného, než se dostat domů, teď ho představa návratu začala děsit. Byl s ním jednu jedinou noc a už věděl, že se toho nevzdá. Ta blízkost, jakou zakusil, byla něco úplně nového. Chtěl to znovu a znovu. Bylo to něco děsivého a krásného. Cítil ho, i teď, zase to tam bylo. Jako kdyby to nikdy neodešlo. Všechno bylo zase tak, jak mělo. To spojení, které měli už jako děti. Bill už ho neblokoval. Otevřel se mu a nechal ho vidět všechno. Nechápal, jak se s tou bolestí, kterou měl uvnitř, celou dobu, dokázal vypořádat. Tomovi brala dech.
Chápal teď, jak se musel cítit, když na něj křičel, že neexistuje a že ho už nechce vidět. Bylo to jako nalít vědro, ne kapku, do poháru, který už začínal přetékat. Celé ty roky netoužil po ničem jiném, než aby Tom pochopil, že je tady a pomohl mu, a on ho odmítl. Nedivil se, že Bill zablokoval jejich spojení a odmítal mu odhalit cokoli z toho, co cítil.
Když sem Tom přišel, nemyslel, že život tady byl tak těžký. Bylo to tady tak barevné a na první pohled krásné a něžné, že ho ani nenapadlo, že by se tady za ty roky někdy měl špatně. Ani Calebovi moc nevěřil. Pochybovat začal ve chvíli, kdy Bill rozsekal stíny na prach, ale pořád se to nějak snažil omluvit, nějak to vysvětlit, až do včerejška. Ve chvíli, kdy se dověděl o tom, co Bill udělal, si musel přiznat, že vlastně neví vůbec nic. Neznal toho, kdo je Bill teď. Byl tady tolik roků. Byl zahnán na pokraj svých sil, a to nejen fyzických. Přišel o ty, které miloval, a musel se naučit žít sám. Bez Toma. Něco mu říkalo, že by se měl děsit toho, co Bill skrýval, ale ignoroval to. Bill nebyl vrah, nezabil by jen tak. To věděl, ať se dělo cokoli.
Noční můra, která se zdála i Billovi, a jeho křik mu potvrdili, že měl pravdu. Byla to ale jen ochutnávka toho, co měl cítit. A nešlo jen o jejich fyzické spojení, v ten okamžik, kdy se vše rozplynulo v maximální štěstí a uvolnění, zhroutila se i hradba, kterou měl Bill kolem sebe, a ač se snažil ji znovu vztyčit, protože Tom téměř okamžitě upadl do šoku, zakázal mu to. Už nikdy nechtěl, aby na to musel být Bill sám. Nikdy.
Políbil ho na spánek, povytáhl přikrývku až k Billově bradě a potichu sešel dolů.
„Dobré ráno, Králi.“ Oslovil ho Skay, který seděl u stolu a snídal.
„To dráče je už vzhůru. Trin ji hlídá, kdyby něco.“
„Ránko.“ Zamumlal jen Tom. Neměl náladu se s někým bavit, ne hned po ránu. Plánoval si, že najde něco na chuť a vrátí se do postele, aby si mohli s Billem konečně pořádně promluvit, až se vzbudí. Potřeboval vědět, co se stalo. Chtěl znát každý detail všeho.
„Bill říkal, že o našem světě téměř nic nevíš.“ Nadhodil elf a Tom neochotně kývl.
„Nevěřil jsem, že opravdu existujete.“
„To nechápu, stvořili jste nás, jak jsi tomu mohl nevěřit a nechat ho tak dlouho bez pomoci?“
„Hele, tohle už jsem od Billa slyšel za těch pár dní stokrát. Tam venku když začneš mluvit o kouzlech a tak, zavřou tě do cvokárny a narvou práškama, já měl štěstí, že jsem vyváznul jen s práškama, takže jsem dělal všecko pro to, abych na tohle všechno zapomněl.“
„Do cvokárny?“ Nakrčil elf obočí.
„To neřeš. Prostě to není tak jednoduchý. Kdybych věděl, že existujete tak…“
„Tak nás nezradíš a nenecháš bez pomoci?“
„Ne… co? Hele, nepřeháníš? Ted už vidím, odkud měl Bill ty svý manýry.“ Skay už se nadechoval k odpovědi, ale přerušila ho dvojice, která přišla. Dračí princezna, kolem které létal její drak honící maličkého Trina, který na něj házel ohnivé kuličky. Dráčkovi se to evidentně líbilo a Daria vypadala rozhodně lépe než včera.
Oba pozdravili a Trin se zvětšil. Dráček mu okamžitě vlezl na rameno a Trin nechal v ruce hořet oheň, o který se hřál.
„Bill ještě cvičí?“ Zeptal se Trin lehce naprosto ignorující dusno mezi Tomem a Zimním králem.
„Ne, spí nahoře.“ Trinovi překvapením zhasla ohnivá koule v ruce a musel ji znovu zapálit.
„Spí?“
„Jo. Je to snad špatně?“
„Nevšiml sis, Králi? On nespí, ne normálně, nikdy ti nepřišlo divné, že byl vždy vzhůru jako první?“ Popravdě, teď když to víleník zmínil, pozastavil se nad tím. Jako malý byl Bill schopný spát až do odpoledne a Tom toho byl schopný pořád, ale Bill v Lykaře ho budil s východem slunce.
„Nespí normálně?“
„Ne, obyčejně tak pět hodin maximálně v kuse. Bojí se snů, co má. Slyší v nich Temného krále. Doriena.“
„Trine, nemyslím, že by byl rád, že to říkáš.“
„On by mu to neřekl, jestli sis nevšiml, je jak kus ledu od doby, co se vrátil od vás, někdo musí tady Králi vysvětlit, co se děje a že se jak rampouch nechová jen pro zábavu.“ Odsekl Trin Skayovi a Tom jen překvapeně zamrkal.
„Včera v noci měl noční můru…“ Zamumlal a Trin kývl.
„To se dalo čekat, už dlouho byl klid. Nejsou to jen noční můry, prožívá znovu vše, co se stalo. Cítí to znovu.“ Dodal Trin a Tomovi došlo, že podobné sny míval dřív, než začal brát léky. Měl to pořád před sebou… Proč proboha víc nepátral? Bez protestů se poddal náruči opiátů.
Protože se bál, že by Billa nenašel živého. I to se mu tenkrát zdálo, že ho našel spát pod stromem u říčky, ale když ho k sobě otočil, zíraly na něj jen mléčně zakalené oči. Bál se toho snu, bál se, že se bude opakovat, jako ty, kde Bill klečel v krvi. Přístav…
Ztěžka polkl a prohrábl si vlasy, které ještě nesepnul.
„Půjdu ho vzbudit,“ zamumlal a vyběhl do patra.
Bill už se oblékal, když otevřel dveře ložnice, a hned jak ho viděl, usmál se, a v okamžiku na to zvážněl.
„Něco se děje, něco tě naštvalo.“
„To nic, jen se moc nezamlouvám našemu Zimními králi.“ Odmávl to rukou Tom a Bill se natáhl a objal ho.
„Dej mu čas. Skay o hodně přišel. Není takový kus ledu, jak se zdá.“ Tom se musel pousmát nad tím, jak samozřejmě se Billovy ruce obtočily kolem jeho pasu. Byla to nádherná změna. Cítil, jak je Bill najednou daleko uvolněnější a otevřenější, když je ta bariéra pryč a nic neskrývá. Takhle to mělo být hned. Tohle byli vždycky oni proti celému světu.
„Tys byl horší.“ Pousmál se Tom a Bill jen kývl.
„Měl jsem vztek na tebe, na sebe. Nechtěl jsem věřit, žes zapomněl.“ Přiznal Bill a zaklonil hlavu, aby na Toma viděl.
„Chci tě políbit.“ Vyřkli myšlenku oba najednou a Tom se s úsměvem sklonil. Vtiskl mu lehký polibek a zvedl ho z postele.
„Je ti jasné, že si musíme promluvit?“ Bill jen kývl a stiskl mu rameno. Později…
Když konečně sešli dolu a Trin zaznamenal na Billově tváři úsměv, zatleskal.
„Vidíš ty rampouchu, Král Tom není neschopná zelená bludička. Podívej, co dokázal.“ Ukázal na usmívajícího se Billa a ten se začervenal, načež Trin vykulil oči, protože červenat se ho viděl naposled malého, a ohnivá koule mu znovu zhasla. Neřekl už ani slovo, protože Bill už se zas tvářil jako obvykle. Rampouch jako Skay.
Daria se nadechla aby, Krále přivítala, jak se patří, ale Bill ji gestem ruky zastavil.
„Nechci žádné klanění a zdvořilosti. Jsi mi rovna a já dlužím tobě, na to nezapomínej. Jsem rád, že je ti líp.“ Bill na ni kývl a ona jen zamrkala.
„Já… děkuji, Králi…“ Vyhrkla a Skay se ušklíbl.
„Necháme toho divadla. Měli bychom ji vyslechnout. Předpokládám, že lilii máme.“ Nadhodil a Billův naštvaný pohled se minul účinkem.
„Dám ti napít modré lilie a pak si promluvíme.“ Řekl Darii o poznání mírněji a ta kývla.
„Samozřejmě.“ Skaye tím ještě víc popudila. Nelíbilo se mu to. To dráče bylo vyjukané jako čerstvě vylíhnutá saltinka a zdálo se jako nevinnost sama. Ale jeho neoklame…
Dívka si sedla naproti Billovi a vypila celý pohár tekutiny. Bill pak začal s otázkami. Ptal se, jak se jmenuje, jestli je skutečně dračí princezna a jestli mluvila včera pravdu. Darie nedělalo problém zopakovat vše stejně jako včera a Tom si všiml, že Skay se mračí čím dál víc. Nechápal to, Včera princezna přísahala, na co ještě dnes lilie? Trin mu poté vysvětlil, že Daria mohla lhát i přes přísahu. Záleží na tom, jak kdo vnímá věrnost a loajalitu. Lilii ale neošálí nic.
Když se znovu dostali na téma vrány, Bill vypadal překvapeně. Opravdu je znala. Malé vráně, které se narodilo chvilku po té, co Bill přišel do Lykary, se v záchvatu pubertální nezávislosti zatoulalo až na okraj dračí země a Daria na něj narazila náhodou. Od té doby byli v kontaktu a ona si byla jistá, že si musí myslet, že ji odhalili a zabili. Bill už v duchu plánoval, pokud by Toma a Dariu Skay vycvičil, on a Trin by mohl k vránám požádat o pomoc. Ve finále by to mohli udělat tak, jak chtěl Caleb. Jen se nesejdou v paláci lesních elfů, ale v zimním kraji. Nehodlal vystavovat svou Lykarskou matku nebezpečí.
Než lilie vyprchala, Daria se zvedla a dožadovala se, aby mohla složit Králi přísahu věrnosti, ale Bill ji odmítl. Nevěděl, jak dalece si princezna uvědomuje, že to on zabil jejího otce, když byla ještě v plenkách. Dovolil jí, aby složila přísahu Tomovi, a poslal ji znovu odpočívat. Ráno s východem slunce chtěl vyrazit a ještě je čekala práce.
Potřeboval vědět, jak Toma vycvičit dřív, než dorazí do zimního kraje, aby se nezdržovali a rovnou mu mohli nechat vyrobit královské zbraně. Bill měl svůj jedno a půl ruční meč, ale Tom mu nepřišel typově jako někdo, kdo dokáže tančit tanec ledové čepele jako on sám. Tom se pohyboval spíš jako buldozer, šel dopředu rameny. Možná dva krátké… napadlo ho a zavolal Skaye a Toma na dvůr. Trin zůstal u Darii.
„Tome, povídal jsi, že jsi doma bojoval.“ Tom jen mávl rukou.
„Ne tak jako ty, to je jinej level.“ Bill jen nakrčil obočí. Nevybavoval si, co znamená slovo, které Tom použil, ale nechal to plavat.
„Půjčím ti můj meč. Neublíží mé krvi, takže ani tobě ne. Zkusíš zaútočit na Skaye. Nejdřív se dívej na mě.“ Tom kývl a zase žasl nad tím, jak si Bill meč protočil, než ho ustálil v pozici mírně nad ramenem.
„Dívej se, jak stojím a jak mám ruce.“ Skay stál naproti němu beze zbraně.
Pak se Bill pohnul tak rychle, že to sotva zaznamenal, a Skay měl meč milimetr od kůže na krku.
„Díváš se?“
„Všechno, co vidím, je čmouha.“
„Má pravdu, s tebou se učit nemůže, jsi moc rychlý, nezapomínej na vaše výhody.“ Připomněl mu Skay a Bill podrážděně meč protočil.
„Tome, stoupni si přede mě a nakroč si.“ Tom ho poslech a Bill mu dal do ruky meč, pak upravil jeho postoj a zatlačil mu dozadu ramena. Přitiskl se k jeho zádům a položil svoje ruce ne jeho.
„Povedu tě. Jenom kopíruj, co dělám já.“ Tom kývl a nedůvěřivě se podíval na elfa naproti.
„Nemůže se mu nic stát?“
„Věř mi, Skay není neozbrojený, jak vypadá.“ Šeptl mu do ucha a Tom vykročil později než Bill, protože ho rozptýlil dech na jeho uchu. Bill málem přepadl a jen tak tak chytil meč, než mohl Toma převážit úplně.
„To nevadí. Musíš mít váhu nahoře, ale ne na meči.“ Klepl ho do zad. „Nenechávej váhu jen na jedné noze nebo na čepeli, to tě zabije,“ poučil ho a znovu Toma srovnal do výchozí pozice. Za půl hodiny se už z Toma řinul pot a ruce ho brněly z toho, jak se snažil udělat pohyb, co po něm chtěl Bill. Když to dělal on, byla to hračka, a když spolu, jakž takž to zvládl, sám ale neudělal ani ťuk. Pořád našlapoval plnou vahou a šel dopředu rameny. Když Skay popáté uhnul a on zase skončil na zemi, odhodil čepel co nejdál od sebe.
„Já vím, těžiště…“ Zamumlal, ale Bill ho kupodivu nesekýroval.
„Nic se neděje, Tome, jen prostě nejsi typ na ledovou čepel.“ Podal mu ruku a zvedl ho na nohy.
„Skay, co myslíš? Nože nebo krátké meče?“
„S tím, co předvádí, mu dej helmu, ať se na Doriena rozběhne jako beranidlo. To mu jde.“ Odsekl elf. Podle něj byl Bill málo tvrdý. Starší král se podle něj ani nesnažil. Když začali učit Billa jako Reliho, chlapec ten samý pohyb opakoval hodiny, dokud mu netekly slzy vyčerpání, a konečně se mu to nepovedlo. Pomalu ani tenkrát nepustil rukojeť, jak měl ztuhlé ruce, a tady Tom si to vzdá po půlhodině. Pravda, krátké meče by pro něj byly možná lepší. Katar možná nejlepší. Tom šel silou, ne hlavou.
I tak se měl podle něj víc snažit.
„A to měla být lichotka, nebo urážka?“ Zeptal se Tom a Zimní král zvedl meč ze země. Protočil ho podobně jako Bill, jen ne tak rychle, a provedl výpad.
„Až začnete brát trénink vážně, Králi, pak se začneme bavit o zbraních.“ Sykl Tomovi do obličeje, ignoruje, že původně se ptal Bill. Tom mu meč vytrhl a znovu se proti němu postavil. Bill věděl, že dřív byl Tom z nich dvou ten trpělivý, co se dokázal vše naučit, teď s podivem shledal, že Tom tu trpělivost ztratil. Znovu odhodil meč po pouhých pár minutách a práskl za sebou dveřmi chaty.
„Vypadá to, že nakonec máme skutečně jen tebe…“ Zhodnotil situaci Skay.
„Naučí se bojovat. Potřebuje čas.“
„Je netrpělivý a má z toho jen srandu.“
„A já nebyl netrpělivý? Skay, on není ten, koho nenávidíš.“ Na to už elf nic neřekl a odešel k oblačnému jezeru.
„Připravím na zítřek balony.“
„Rampouch.“ Zamumlal Trin vedle Billova ucha a ten málem vyletěl z kůže, jak se lekl. Neslyšel víleníka přiletět.
„Nemáš být s Dariou?“
„Je s ní Král. Je milá, není zelená, neukousne ho.“ Bill se jen zasmál a Trin ho obletěl.
„Jsem rád, že tě zase vidím.“
„Vidíš mě každý den, Trine.“
„Ne… tenkrát se ze zimy vrátil někdo jiný. Ty ses vrátil až dnes ráno. Nikdy jsem neměl Reliho rád.“
„To ani já ne, ale on dokázal snést víc.“ Odvětil Bill a víleník kývl.
„Nedovol, aby se vrátil. Už nemusí. Nepotřebuješ ho.“
„Já vím, Trine. Měli jste s Calebem pravdu. Sám nás nezachráním. Ani jako Reli, ani jako Král.“
„Takže…“
„Takže požádáme o pomoc vrány. A najdeme ostatní. Ujistím se, že bude Tom v zimním kraji v bezpečí a učí se, a pak vyrazíme.“
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Můžu říct, že dneska jsem se do toho příběhu konečně zažrala. Asi jsem potřebovala nějakou dobu na vzpamatování, abych uvěřila, že je to skutečné, stejně jako Tom. 😀
Bobánek to nemá vůbec jednoduché, když se na něj všichni dívají jako na zrádce, který v tom Billa nechal. Doufám, že dostane prostor k tomu, aby ukázal jaký je chlap. 😀
Je dobře že si Bill z Tomem začínají rozumět.
Á, moje najhoršie obavy sa nepotvrdili, Bill sa nevrátil do svojho chladnejšieho ja. Len tak ďalej. Tom by im mohol viac priblížiť to, čo sa učil pred tým, možno by mu to pomohlo aj teraz. Ďakujem za časť.
Konečně se to snad obrátí, co se týče Billa a Toma….
Jsem ráda, že dvojčecí pouto se obnovilo. Tom je netrpělivý, ale kdo by nebyl. Zřejmě si uvědomuje, že ztratil spoustu let, a teď má jen velmi málo času, aby se zlepšil. Pokud mu to nejde, nedivím se, že propadá trudomyslnosti. (To je slovo, co?) Kromě Billa tam ale není nikdo, kdo by se mu opravdu věnoval.
Díky, těším se na pokračování.
Uf…ulevilo se mi ze se Bill neprobudil jako ledova kralovna. V jeho pripade teda kral. Staci ze je morous Skay. Tom to zvladne…uci se postupne. Nauci se byt znovu trpelivy a pak to pujde jedna basen. Pokud mu Bill pomuze. Jestli zase schladne…bude Tom ztraceny.
Páni! Tohle je průlom! Začíná to jít lepším směrem. Billovi došlo, že to sám nezvládne, takže je naděje, že se nepůjde jen tak odevzdat Dorienovi a to mě nesmírně těší.
Trin je snad okamžitě prokouk', prej "Podívej, co dokázal.";D…. Hmm jak správně odhadl, že to je právě Tomova zásluha..:P A jak mu zhasla koule několikrát, to musel být pořádnej šok, když najednou zaznamenal u Billa takovou změnu!:))
Strašně se mi líbí, jak to pouto mezi nimi znovuožilo… úplně to můžu cítit^^ A jak se to vysvětluje, ty sny a všechno… díky Trinovi je to zase o kousek jednodušší, protože ten funguje jako taková spojka, co neřekne Bill, to Tomovi prozradí za něj Trin:D A ten jeho "Rampouch", muheh:'DDDD
Skay… mno, s tou Dariou, já jí asi věřím, nemám důvod zatím pochybovat, jen ten Skay mě trochu štve s tím, že ona jeho neoklame… Bude to mít nějakej důvod nebo to je jen Skayova podezřívavost (logicky pocházející z prožitých zkušeností)? Neberu mu za zlý, že je takovej, jen asi potřebuje předsvědčit se časem, že není podvodnice.
Jo, o Tomovi bylo zmíněno, že se věnoval krav maga (schválně jsem si to vyhledala, jelikož bojový umění a já, jako vůůbec:D, párkrát jsem byla na tai chi a to je tak všechno) a to by mu podle mě i sedlo (krav maga)- není tam kolem toho moc ceremonií a je to zaměřený na praktickou stránku, to je celej Tom, ten meč se mi na něj vůbec nehodí:D Zajímavý popisy, jak se to drží a postoje, autorka umí?;D Jsem zvědavá, co vymyslí za "zbraň" a jestli třeba bude nějakou potřebovat (možná že přijdou na úplně jinej způsob útoku/obrany, co Tomovi půjde sám.)
PS. A jestli minule byla vynikající Underground, na tenhle díl perfektně sedla Original High – takový probuzení Billa s Tomem, den začínající s novou energií, všechno je na dobrý cestě, vrací se do "původna" (Bill jako Bill a ne jako Reli) – to mi ta písnička evokuje.
Moc díky za díl, hezký to bylo^^
s dovolením další záložka. doufám, že mě tu nic neblokne za spam. 😀