
Pátek, 19. listopadu 2010
Napůl spím, ale myslel jsem, že dám pro tebe dohromady krátký mejl, protože jsem nebyl tak úplně ´kolem´. Už nějakou dobu jsme spolu nemluvili – jako skutečně nemluvili – a mně chybí naše bezcílné klábosení, víš? Doufám, že nejsi moc zaneprázdněný. Já jsem ve skutečnosti vyčerpaný, ale nemůžu ti říct proč, dokonce ani kdybych chtěl. Ale je to tak zasraně na hovno. Je to, jako by se mé tělo schválně vypínalo, a já začínám uvažovat, jestli ví něco, co já ne. Okay, tak jsem divný, to je fuk, pořád je to na nic.
Poslouchej – já vím, že jsme spolu v poslední době mluvili méně, a já nebudu vyzvídat, protože mi do toho nic není a… no, však víš, já nevím, kdo jsi. Jsem úplně nepoužitelný v dávání rad, ale jsem opravdu dobrý v tom dávat ostatním vědět, jaké jsou moje názory, takže tady zkombinuju dvě věci dohromady: Nedívej se na nejnovějšího Harryho Pottera. Stojí to úplně za hovno, a ta změna všech režisérů už od Columbuse mě taky nijak neohromila, a všiml sis, jak je Brumbál čím dál divnější? Cítil jsem se jako zneuctěný, když jsem se na to dodíval, pořád jsem chtěl na Harryho křičet, aby utíkal, ale zase, on pořád utíká od jedné věci ke druhé. Já nevím, proč pořád vypadá tak emočně znepokojený; je to supermagický typ kouzelníka, egoistický hňup. Já bych si přivolal štěstí, kdykoliv bych jen chtěl, možná spoustu peněz nebo dům nebo cokoliv, co by mě jen napadlo. V tom je ta krása magie. Kdyby jen život byl tak pohodlný. Možná bych vymyslel zaklínadlo lásky. Když jsem byl malý, babička mi vždycky říkávala, že láska je kouzlo. Samozřejmě, že jsem té staré bláznivé ženské nevěřil, protože pro mě bylo kouzlo králíček vytažený z klobouku, nebo žena rozříznutá napůl. To není totéž jako láska. Láska se zdá být mnohem méně hmatatelná. Nemyslím si… ach, to je jedno. Nevím, co si myslet. Možná, že vševědoucí TD o magii jednu nebo dvě věci ví.
Pokud ti nic z toho nedává smysl, pak musíš být blázen. Vím, že to tak musí být, protože mně to smysl nedává vůbec. Ať už máš na mysli cokoliv, mysli na to jako na něco snadno ovladatelného, bez ohledu na to, jak ohromně to vypadá. Situace, která vyžaduje zlepšení všema dostupnýma rukama. Kdokoliv, kdo řekl ´svět se netočí kolem vás´ žil v popření, protože tvůj svět ano, a měl by být tvarován podle tvých představ.
Koneckonců, ten svět, který znáš, se kolem tebe točí; podobně jako kolem naší oblíbené dámy v nesnázích, Pan Potter – kterého všichni známe (Ať už o 7 nebo 15 filmů později) bude mít nakonec svůj šťastný konec.
Pořád mám ještě hodinu a půl
. Tom zasténal a nepřítomně se popadl za břicho. Obě ruce si nacpal do kapes, zatímco se potuloval po hlavní třídě a soustředil se na vše kromě násilné hladové bitvy, která způsobovala velmi hlasitou válku v jeho vnitřnostech. Prsty měl zkroucené kolem malé kartičky, na kterou si včera zaznamenal všechny informace o pohovoru. Hlad pravděpodobně vyhlásil válku jeho nervům a zdvojnásobil tak jeho nepohodlí; ale k tomu by se nepřiznal.Tom se rozptyloval nahlížením do obchodů. Trvalo to chvíli, než strávil, jak moc mu Berlín chyběl, všechny ty nepatrné zázraky uprostřed běžně vypadající městské scenérie; slabé mastné vůně ze stánků s jídlem a podivných restaurací promíchané s těžkými, zakouřenými pachy ucpaných silnic, se podivně pohodlně usazovaly v jeho plicích. Kapela si prošla spravedlivým podílem úchvatných měst během dvou let cestování po Severní Americe, ale zdálo se, že žádné z nich natolik nenapadlo jeho smysly tak ohromně jako právě teď Berlín. Možná, že tentokrát se nějakou dobu zdrží.
Jeho oči se zastavily na zajímavě vyhlížejícím butiku, který se nacházel mezi větším obchodem s obuví a tím, co vypadalo jako italské bistro. Přešel k výloze, nadhodil si na zádech těžké kytarové pouzdro a zastavil se před několika oblečenými figurínami. Tohle – tohle je bunda Toma Kaulitze. Tomovy rty se zvedly do malého úsměvu, jak si prohlížel velkou, hedvábnou vínově-černou bundu. Po pečlivém zkoumání bundy se rozhlédl kolem po dalších kusech oblečení a doplňcích, všechno v různých stylech a barvách a vše bylo velmi svěží a mladě vypadající. Na policích v přední části ležely tlusté, elegantní, po kolena vysoké boty vystavené v levé části výlohy, kontrastující s neonově proužkovanými teniskami v pravé části. Vzhlédl k vývěsce obchodu a odfrkl si: Ezoterický design.
***
„Lisho – řekni mi pravdu.“
„To není pravda,“ odsekl Bill, ale nedokázal skrýt úsměv ohrožující koutky jeho úst. Rozhodl se zabořit do stojanu za sebou, neschopný skrýt svou radost z dobrého povzbuzení jeho ega. Po chvíli neúspěšného hledání hodil ostatní kousky oděvů na prázdnou židli vedle své kamarádky a zvedl ruku, aby zatahal za jeden ze svých dredů. „Ale ve vší vážnosti… Pro tuhle věc musím vypadat dobře. Už jsem kvůli tomu ječel na Ala… Bylo by hrozné jít tam v jakékoliv staré věci, kterou mám v šatníku.“
„Gustav… oh. Má krátké blond vlasy a občas nosí ty brýle s tlustými obroučkami?“ Feliciin výraz byl nečitelný a Bill tiše zaklel.
Po nějaké době se Bill rozhodl, že by se raději zhroutil, než aby musel prohlížet nějaké další potenciální oblečení. Musel ale ještě najít něco atraktivnějšího než tu kašmírovou košili, kterou si vybral, a jeho frustrace vyvrcholila. „Lisho,“ řekl zpěvavě, „Felicio, jdeme. Asi za půl hodiny musím být v práci.“ Šoural se k židlím, kde před několika minutami seděla, ale uviděl jen svou tašku a nejméně tucet kousků oblečení, které vybrali z regálu už dříve. „Lisho?“
Bill se přiblížil k její postavě, naštvaný, že mu okamžitě neodpověděla. Trvalo mu chvíli, než si všiml vysokého muže, se kterým očividně živě klábosila. Zastavil se ani ne metr za ní a oči mu se zvědavostí padly na toho cizince. Černé cornrows lemovaly pokožku jeho hlavy a na hlavě mu seděla modrá čepice, opatrně umístěná na bok. Rychle si povšiml pytlovitého, tmavého oblečení, než zvedl pohled k jeho tváři. Přitažlivý, velmi přitažlivý, byla jeho první myšlenka. Mužova kůže měla zřetelně zlatý nádech a v kontrastu s tmavými vlasy nádherně zářila; ale když jeho oči zachytily odlesk stříbrného kroužku ve rtu, Billem projel záblesk poznání. Otevřel ústa, nejistý, jestli by měl něco říct, ale ať už měl nebo ne, jeho hlas mu právě v tu chvíli vypověděl službu.
„Omlouvám se, že jsem vás nepředstavila. Ehm, Tome, tohle je jeden z mých nejlepších přátel, Bill. Bille, tohle je můj dávný kamarád z dětství. Jako děti jsme spolu chodili do školy, než jsem se přestěhovala do Anglie.“ Znovu se usmála, ale ani jeden z mladíků neodpověděl. „Vy dva se, ehm, už znáte, nebo…?“ Zeptala se Felicia zvědavě, s nejistotou, jak reagovat na způsob, jakým se oba muži před ní zabývali závodem v zírání.
Billovy oči na zlomek vteřiny zabloudily k podlaze, v ústech měl náhle sucho. „Mhmm, je to jiné. Vypadá to, že ty si taky nevedeš špatně,“ uzavřel to nakonec s nevrlým podtónem. Nervózně si popíral, že jej předtím zcela bez rozpaků okukoval, aniž by si byl vědom toho, kdo to je. Během dvou let se Tomovy chlapecké kvality, odrážené těmi volnými dredy v jeho blonďatých pramenech, dramaticky vytratily, a jeho rysy byly nyní stejně pevné jako copánky v jeho vlasech. Ta radikální změna musela být příčinou toho kolosálního kroucení hluboko v jeho žaludku.
Billovy oči jen stěží opustily jeho tvář a tak spatřil to mírné zvednutí Tomových úst, když mluvil. Rychle to považoval za samolibou formu posměchu. Bill se hlasitě zasmál a dramaticky pozvedl obočí; tenhle kluk byl absolutně, směšně, neuvěřitelně absurdní. Někteří lidé se k lepšímu prostě nezmění. Zvláště rozmazlení, sebestřední bastardi jako Tom.
„Skvělé. Okay, měj se!“ Vyměnila si s Tomem zdvořilé úsměvy a poté byl Bill odtažen za rukáv od druhého mladíka dřív, než to vůbec zaregistroval – jeho pohled byl násilně odtrhnut od Tomovy tváře.
***
Cesta do práce byla nepohodlnější, než čekal. Po celou dobu se jej Felicia vyptávala na to krátké setkání s Tomem v butiku. Od toho, proč byl tak tichý, když se navzájem znali, až po to, proč je Tom označil jako ´ne-přátele´. Bill, samozřejmě, na žádnou z nich příliš jasně neodpověděl a omezoval své odpovědi na přikývnutí, zavrtění hlavou a jednoslovné odpovědi. Nedokázal pochopit, proč se náhle cítí v tak povznesené náladě poté, co Toma znovu viděl. Nebyl tam žádný skutečný důvod, proč by měl jejich setkání nějak přehnaně analyzovat; Tom nebyl koneckonců nic víc než jen známý. Navíc takový, kterého nikdy neměl rád. Nemohl si pomoct a zachvěl se, když si připomněl, jak se jeden do druhého zavrtávali pohledem. Proč to tak bylo?
Bill si několikrát rukama protřel čelo, ale ne tak silně, jako když Felicia nakonec došla k vlastní reakci na to, že Toma po tak dlouhé době potkala. Bill se dozvěděl, že jejich rodiče se vzájemně přátelili, a přestože se její rodina přestěhovala do Velké Británie, když nastoupila do páté třídy, jejich rodiny zůstávaly v kontaktu a pravidelně se vzájemně navštěvovaly až do doby před několika lety. Bylo možné, že nevěděla, jakým naprostým blbcem se Tom dle Billova názoru během střední školy stal. Možná to nevěděla, a proto nemohla přestat mluvit o tom, jak moc hezky vypadá, jak se zdá být pořád tak milý, a jak je pořád tak okouzlující, jako si jej pamatovala. Nemohla to vědět, protože pak by nebyla tak natěšená si s ním dát kafe a znovu ho poznat.
Odložil si věci, když se začaly objevovat děti, spousta z nich oblečená stále ve školní uniformě. Zamumlal svůj pozdrav Gustavovi, než začal psát na bílou tabuli, stále beznadějně ztracen v hlubokém oceánu vlastní mysli. Když skončil se zápisem programu dnešní hodiny, prošel se třídou, aby zavřel dveře. Usoudil, že už přišlo i poslední z dětí, a krátce, vzdáleně přejel pohledem chodbu, zatímco dveře jemně zavíral. Jeho reakce byla téměř dramaticky opožděná, stejně jako všechny jeho pohyby od chvíle, kdy dorazil; hlava mu vystřelila vzhůru a pak se rychle přitiskl ke dveřím, aby viděl lépe skrz malé okno. Podařilo se mu zahlédnout záblesk tmavě modré čepice a tmavých cornrows, které následovaly za roh pana Brauera.
***
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (00:51)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (00:51)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (00:52)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (00:53)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (00:53)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (00:55)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (00:59)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:01)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:02)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:03)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:06)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:08)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:10)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:10)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:11)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:11)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:12)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:13)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:13)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:13)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:14)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:14)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:16)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:17)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:18)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:19)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:19)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:20)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:21)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:21)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:22)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:34)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:36)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:44)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:46)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:47)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:48)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:49)
Když mi život dal citrony a řekl mi, abych byl milý, zeptal jsem se, kam schoval cukr a mraženou vodku, napsal: (01:52)
Schlief ‚n Jahr in der Gesangskabine Schulden ohne Ende, nichts zu essen alles war Krise, napsal: (01:52)
Snažím se, vážně se snažím, ale jsem z té povídky tak zmatená. Ani netuším, který z nich je mi sympatický víc. Možná je to tím, že mi jsou nesympatičtí oba. Netuším. Na začátku jsi měla pravdu Zuzu, je to úplně jiná povídka než ostatní. Zatím mě nepolhtila tak, abych se nemohla dočkat dalšího dílu, ale určitě ji dočtu už snad jen proto, abych si řekla buď – jo, fajn, třeba si jí někdy přečtu znova a nebo – ne, rozhodně ne.
Každopádně díky za překlad. 🙂
Je to zvláštní povídka doufám že se to trochu rozvine.
Mate pravdu,je velmi zvlastna ale takym druhom zvlastnosti, ze sa mi velmi paci, vzdy sa tesim na novy diel a citam bez dychu. Tento diel je uzasny!Chalani sa opat stretli zoci voci. Obaja maju zvlastne spravanie,su zmäteni a mna bavi analyzovat co je za tym-myslim si,ze Bill povazuje Toma za zleho sebeckeho hajzlika ale zaroven je uneseny z jeho krasy (to my vsetci <3 ),je zvedavy a urcite chce vediet,ako sa Tom mal a co robil a robi ale neprizna si to, Tom zase lutuje, ze sa s Billom nikdy nebavil, pripada mu zaujimavy a krasny, mysli si,ze chyba je v Billovi,asi nechape dovod jeho odmeranosti. Koncim s polemizovanim 😀 . Dakujem za super preklad dielu :-*
Zajímavý, moc zajímavý….
Tak realisticky, az to desi. Hlavne ty maily a chat tomu davaji uplne jinej rozmer. Jen je mi lito Gustava, asi si ted neskrtne…
som netrpezlivá čakám kedy sa začnú stretávať dobrovoľne:) veľmi pekne ďakujem za ďalšiu kapitolu.
Mne tak strasne bavi ty jejich genialni rozhovory, to s tim zelim me rozsekalo :DDD
Oni se zas videli nazivo… Je to tam, je to taaaam! Uz driv jsem si vsimla, ale to co pred sebou delaj, to je maska, uplne muzu citi tu elektrinu ve vzduchu^^ To, jak neodtrhli od sebe pohledy. O to vic me to zajima!:D Proste… Svym zpusobem je to neskutecne romanticky, vzrusujici a vubec to neni nuda!
Akorat Fel vypada, ze by brala spis Toma:D Prislo mi usmevny, jak ji Gustava Bill "nenapadne" dohazoval:D
Dekuju moc Pani prekladatelko, opet za uzasne ctivek dilek, ty jejich prezdivky jsou taky neco!:D
Takže další osobní setkání, které ale opět nedopadlo nijak valně. Mně docela zajímá, jak se budou oba tvářit, až přijdou na to, že spolu budou pracovat. 😀 Tedy pokud je má domněnka správná. 🙂