Tattoo 15.

„Kámo, bože, co to je? Začínáš se živit baletem? Uvědomuješ si, že je ti vidět zadek?“ Geo se pochechtával pohodlně opřený o futro dveří.

„Hele, teď jako vážně vážně… nepřijde ti to ujetý. Ty, takový macho, a jsi hotový z takovýho zajíce mladýho. Jako že ti z něj totálně tuhne jsme viděli, ale tobě z něho i měkne mozek. Hele, nebuď na mě nasranej, ale nemůžeš se mi, do prdele, divit. Znám tě tak dlouho jako nikdo a takhle jsem tě ještě nezažil. Fakt je ten Bill tak výjimečný?“ Geův výraz ve tváři byl dost výmluvný. Měl pocit, že mi tohle celé divadlo za to nestálo, že je Bill stejně jenom další týpek v řadě. A moje minulost nemluvila zrovna v můj prospěch. Miloval jsem sex, přiznávám, ale nebylo to zase tak, že bych každou noc ojížděl jinou, z Geova pohledu, nevinnou oběť.

„Simone chtěla jenom říct, že bychom tě všichni moc rádi poznali. A bylo by milé, kdybys nám odpověděl na pár otázek, že miláčku?“ Gordon sevřel ve své dlani mamčiny prsty, pevně zaťaté v pěst.

„Takže Thomasi-„

Simonin pohled se mi nezdál omluvný, vlastně jsem měl pocit, že se mi propaluje až dozadu do lebky. Zaváhal jsem… celá tahle situace byla jako z nějakého brakového románu, a já si na malý okamžik říkal, jestli toho všeho chci být součástí. S Billem jsme se viděli jenom na pár okamžiků, a i když bych přísahal, že byl tím nejžhavějším, nejmilejším a nejdokonalejším stvořením, které jsem kdy měl tu možnost potkat… stálo to za to?

„Nevím, co všechno byste chtěli vědět, takže začnu tím základním. Jmenuji se Tom Kaulitz. Je mi dvacet čtyři. Jsem jedináček. Ehm… vyrůstal jsem jenom s otcem. Moje matka mu mě hodila na krk, když mi bylo asi pět, a utekla s nějakým motorkářem, který se prý živil vystupováním v show. Netuším, jak se teď má, protože jsem ji od té doby viděl jenom jednou. Mám maturitu ze státní a pak jsem se asi rok živil v dílně jako automechanik. Vzhledem k tomu, že jsme byli čistě mužská domácnost, jsem schopný nejen rukama opravit převodovku, ale i uvařit si alespoň základní jídla, ale obstojně zvládám i donáškovou službu.“ Zhluboka jsem se nadechl a pohledem přeletěl přes všechny kolem stolu. V každém obličeji jsem našel jiné emoce. Simone měla obličej zdobený tvrdým pohledem, Gordon na mě koukal povzbudivě – ten chlap se mi začal neskutečně zamlouvat- a Bill, ten vypadal, že hltá každé mé slovo. Přišlo mi to srandovní, Bill působil dojmem, že se dozvídá pikantnosti o své nejoblíbenější hvězdě.

„To tetování. Ne, madam, nepovažoval jsem to za svůj životní cíl. Vlastně jsem myslel, že si na živobytí budu vydělávat v autoservisu Geova strýčka do konce života. Není to tím, že bych neměl nějaké jiné cíle, ale bavilo mě to a docela jsem byl i pánem svého času, takže nebyl důvod to jakkoliv měnit.“

„Říkal jste, že jste vyrůstal jenom s otcem. On je spokojený s tím, jak vedete svůj život?“ Simone si nevšímala Gordonova povzdechu. Otázky mu zase až tak nevadily, ale ten tón byl opravdu hodně nepříjemný.

Ticho kolem stolu zhoustlo tak, že by se dalo krájet. Tím, jak jsem se zamyslel, mi trochu unikla pointa, ale pak jsem se vzpamatoval. To, co jsem řekl, kurva, líp už jsem to Billovým rodičům do obličeje vmést nemohl. Co si myslím, je jedna věc, ale vpálit jim takhle otevřeně všeříkající narážku… víc už jsem to posrat nemohl. A že to Simone okamžitě došlo, co jsem svými slovy naznačil, o tom vypovídalo zčervenání jejích tváří a zlobný třpyt v očích.

„Takže mi tu vlastně říkáte, že jako rodiče jsme naprosto selhali. Že svého syna dusíme a že pro nás není důležitá jeho spokojenost a schopnost seberealizace, ale že dbáme jenom na to, abychom z něj vychovali dobře cvičenou opičku?“ Simonin hlas se pomaličku zvedal a tentokrát se ani Gordon nepokusil ji jakkoliv zastavit. Prostě mi to nedošlo. Měl jsem volit slova jako diplomat a ne na ně vjet jako s buldozerem.

„Mami, jak můžeš? Tom přece není žádný hajzl, aby vám něco takového vůbec jenom naznačoval. Prostě řekl, jak to má doma. On přece nemůže za to, že ty si na něm chceš vyhojit svoji minulost a hledáš sebemenší záminku, jak ho očernit. A upřímně, i když neměl matku, tak mu závidím, protože jeho otce nezajímalo nic jiného než jeho štěstí a spokojenost.“ Bill vyskočil ze židličky a zaujal bojovnou pozici s dlaněmi zapřenými o desku stolu. V Simone to tak vřelo, že máchla rukou v náznaku facky Billovi, ale nakonec to byl Gordon, kdo ji chytil za zápěstí, i když jsem se už taky chystal. Situace se začala čím dál víc vyhrocovat.

„Gordone, já tohle nepřipustím. On nám tady do obličeje předhazuje, že jako rodiče nestojíme za nic. Ale jenom kvůli němu se k nám Bill chová takhle.“ Máchla rukou Billovým směrem. „Tys ho teď neslyšel? Takhle se Bill nikdy předtím nechoval! Vždycky to byl náš hodný chlapeček, a teď má navzdory našemu zákazu dvě tetování, staršího přítele a před chvilkou jsi ho slyšel… on na něho má vyloženě špatný vliv. To mám čekat, až se bude minulost opakovat? To nedovolím!“ Simonina tvář se zkřivila hněvem. A já tam byl jenom schopný sedět a nechat na sebe házet špínu. Bill, který hledal v našich spojených rukou sílu, mi pevným sevřením téměř zlámal v ruce kůstky. Takhle to dál nešlo.

„Omlouvám se, že neodpovídám vašim představám o partnerovi pro vašeho syna, ale už to tak prostě je. Zamilovali jsme se do sebe. Buď se s tím smíříte, nebo tady nemám co dělat. Doufal jsem, že bychom si mohli v klidu sednout a promluvit si spolu, ale jak se zdá, žádná má snaha nebude pro vás nikdy dost dobrá.“ Vykroutil jsem z Billova sevření svou ruku a ztuhle si stoupnul. Z Billova hrdla se vydral vzlyk. Otočil jsem se k němu a srdce se mi sevřelo, když jsem zpozoroval neprolité slzy třpytící se mu v očích. „Promiň, Bille, ale nemyslím si, že bychom-„

„Paní Trümperová… svou matku jsem po tom, co mě opustila, potkal jenom jednou. Našla si mě a ani se nesnažila předstírat, že jsem jí chyběl. Chtěla po mně jenom peníze. Nikdy jsem od ní nepoznal, co to znamená mateřská láska, takže to možná neodhadnu přesně, ale myslím, že to, jak se chováte, jenom vypovídá o tom, jak hluboce svého syna milujete. A chápu vás, že já nejsem nejspíš tím princem, kterého jste si pro něj představovala, i vzhledem k minulosti vaší rodiny, ale… jenom jsem vás chtěl poprosit o šanci vám dokázat, že já nejsem jako ten chlap, co způsobil smrt vašeho bratra. Neříkám, že se nenajdou chvíle, kdy se s Billem chytneme, ale můžete si být jistá, že se vždycky budu snažit, aby byl šťastný. To jediné jsem chtěl – dostat šanci.“

Odtáhl jsem se od Billa. Teda pokusil jsem se o to, protože můj přítel se mě odmítal pustit. Své prsty pevně zamotal do látky mého trika a držel se mě tak, jako by na tom závisel celý jeho život.

„Simone?“ Gordonův hlas zněl naléhavě, a pak už bylo slyšet jenom Billovo vyjeknutí a já ucítil na svém rameni roztřesenou dlaň. Prudce jsem se otočil a šokovaně zalapal po dechu. Simone po tváři stékala slza, dalšími měla zaplněné oči, brada se jí třásla. Vůbec nebyla podobná té divoké tygřici, která na mě před malou chvíli křičela.

autor: Luki