autor: Bitter
Bill nedokázal uvěřit tomu, jak jednoduché to bylo. Na co armádu? Zvládl to sám. Ohromeně se rozhlížel po trůnním sále, na jehož konci byly dva trůny z křišťálu vyložené měkkými kožešinami a polštářky. Podél uličky byly skleněné stromy různých barev. Byla to nádhera. Na okamžik se tím nechal uchvátit a s rozzářenýma očima sledoval tu nádheru. Mezi trůny byl vykládaný stolek, uprostřed kterého spočíval jeho deník, a nalevo od Tomova trůnu byl portál domů.
Rychle zamrkal, aby zahnal slzy, a rozběhl se k deníku. Temný ho ukradl i s jeho propiskou a ta stále vyčuhovala z jeho stránek v místě, kde ji nechal, když usnul. Rozechvěle ho otevřel a modlil se, aby nebyla náplň vyschlá. Měl pero i inkoust, ale přišlo mu lepší, jestli bude moct psát svojí propiskou.
Čmárnul se do dlaně a málem výskl radostí. Jenže když deník otevřel na poslední straně, kam psal, strana tam nebyla. Zmateně jím zalistoval, ale stránku o Dorienovi někdo vytrhl.
„Nevadí…“ Zamumlal a přiblížil hrot k papíru. Nevadí, že nebude moct upravit přímo Doriena. Stačí, když on a Tom budou stejně silní, jak měli být, a Lykara se stane svobodnou.
Sotva udělal první čárku, prohnal se kolem něj prudký vítr a deník se zaklapl. Rychle po něm hmátl a otočil se.
Dorien stál přímo naproti němu s Lalitou po boku. Princezna se mu nonšalantně opírala o rameno a Temný král zlehka mávl rukou a proryv větru odhodil Billa k trůnu. Praštil se do hlavy o stupínek, až mu zuby cvakly a prokousl si ret. Deník se mu ale podařilo udržet.
„Lykarský Král mladší osobně… Dlouho jsem vás neviděl, Výsosti… Vyrostl jste…“ Ušklíbl se a uklonil se. „Vaše výprava je vážně neočekávaná a zastihla mě nepřipraveného. Musíte mě omluvit.“ Usmál se a dalším mávnutím vztyčil kolem Billa ohnivou hradbu. Bill couvl až k trůnu a bojoval se závratí, která mu hučela v uších po ráně do hlavy. Ztěžka dosedl a snažil se mrkáním odehnat mžitky před očima. Přetočil se na bok a otevřel deník. Propiska mu ale vypadla a byla za plameny. Rychle vyndal kalamář a pero. Chvěly se mu ruce, pero svíral tak, že ho málem rozdrtil. Musel jednat rychle.
Dorien jako by jeho snažení ani nevěnoval pozornost.
„Přemýšlel jsem, jestli vás nechat doprovodit už z přístavu, ale vypadal jste, že nestojíte o doprovod.“ Mluvil dál Dorien nevzrušeně a Bill sevřel pero ještě pevněji.
Byla to past. Proto se sem dostal tak lehce. Věděl o něm. Proboha, jak mohl být tak hloupý…?
Sotva dokončil první slovo, které se spěšně pokoušel napsat, dotkly se plameny jeho dlaní. Vykřikl a cukl. Dorien nechal plameny pohltit i pero v jeho rukách a to se žárem roztříštilo a úlomky ho poškrábaly na krku a tvářích.
„Ne… ne…“ Sklouzl z trůnu a natáhl i přes bolest ruku skrz bariéru z ohně pro propisku a Dorien ji za doprovodu Lalitina smíchu odfoukl. Bill se stáhl a s bezhlesným sténáním si popálenou ruku přitáhl k hrudi.
Neudělá mu takovou radost, aby ho prosil, nebo aby brečel a křičel nahlas. Zvedl deník a snažil se ho narvat do kapsy uvnitř dlouhého kabátu. Jeho prsty byly ale tak popálené, že mohl jen sledovat, jak mu vyklouzává. Když se pro něj natáhl, Dorien ho odkopl a Billa srazil dalším poryvem větru na protější stěnu.
„Tohle mě nebaví…“ Zhodnotil situaci Temný král a rozhodným krokem si to zamířil přímo před Billa. „Chceš psát, králi? Budeš, ale to, co ti já sám řeknu.“
„Nikdy.“ Procedil Bill skrz zuby a postavil se mu čelem.
„Ale ano…“ Usmál se Dorien, luskl a Billa uvěznil ve vodním sloupu.
„Budete psát, co řeknu, a rád. Vaše nesmrtelnost mi dává nepřeberné možnosti, jak vás k tomu přimět…“
Tomovi vyhrkly slzy a ucítil, jak Bill rychle přerušil jejich pouto, aby Tom nemohl cítit nic z bolesti, kterou mu Dorien znovu a znovu způsoboval. Nevnímal teď Billovýma očima, ale spíš jako někdo třetí.
Oheň, voda, kov… Všechny možné způsoby. Slyšel Billův křik ještě intenzivnější než v té noční můře. Viděl daleko víc. Viděl, jak se za okny paláce vystřídalo několik dní, a viděl, že je už na pokraji sil. Že další den už nezvládne a přepíše cokoli, co bude Dorien chtít. Jenže když Dorien zase přišel, odmítl a znovu křičel. Křičel jeho jméno. Volal Toma. Celou tu dobu ho prosil, ať ho zachrání, a ve chvílích, kdy Dorien přestal, dokola špital, že musí chránit Tommyho a Leslie.
„Jak… jak dlouho?“ Vysoukal ze sebe Tom otázku a nechal slzy téct proudem.
„Nevím… i to, co se stalo pak, mám v mlze…“ Odpověděl Bill tiše stále soustředěný na Tomovy oči a na tu správnou část jejich pouta, o které neměl Tom doteď ponětí.
Tomovi unikl bolestný sten, když znovu viděl Skayova bratra zemřít v plamenech místo jeho ženy, dračího zrádce. Ten pak přesměroval pozornost na Billa, který sotva stál na nohou, a Bill znovu obnovil pouto v celé míře, aby mohl zase vidět věci jeho očima.
Připravil se na náraz ohně, ale ten nepřišel. Zmateně se podíval na svoje ruce obalené bílými a modrými plameny. Jeho moc, kterou měl díky poutu s kasis, se probrala k životu. Celé dny, kdy ho Dorien mučil, spala, nedokázalo ji vzbudit zoufalství, strach ani bolest. Probudila ho syrová touha zabít. Dorien měl pravdu, když mu během mučení řekl, že je stejně temný a ještě temnější než on sám. Že on, Dorien, je jen odrazem malého kousku temnoty, která v něm byla. A on to přijal. Poprvé a naposled. Nikdy potom se mu sílu kasis nepovedlo vyvolat. Jen pro tenhle okamžik, kdy byl temnější než tma v Lykaře v noci. Všechnu tu moc nasměroval na něj. Nevnímal, jak žadoní a prosí. Neznal ani kapku slitování, protože on ji s Cloudem a Veenalee taky neměl. Málem zabil i mladého zimního prince, kterého se teď v rohu snažila Zimní královna probrat z bezvědomí.
Dračí král umíral a Bill se mu celou dobu díval do očí.
„Billy ne… To… to nejsi… Billy…“ Tom nedokázal slovy popsat, co cítil. Jestli vůbec něco cítil. A co z toho bylo jeho a co Billovo? Co by vůbec udělal on po několika dnech takového mučení, kdyby byl svědkem, jak někdo, kdo ho má chránit a pomáhat jemu i ostatním, zradí a zabije prvního nevinného, který se mu připlete do cesty?
Neudělal by nic, protože on by to nevydržel. On by Dorienovi podlehl…
Bill se s výkřikem probudil a přitiskl si dlaň na srdce. Sotva viděl okolo sebe, slunce teprve vycházelo, ale ten hlas tady byl pořád. Dorien… Cloudův a Veenalein křik.
„Tome…“ Zašeptal prosbu do ticha kolem, aby Doriena ve své hlavě přerušil, a odhrnul si vlasy přilepené potem k čelu. Zarazil se, když jeho prsty zajely do vlasů daleko delších, než měly být, a všiml si, že jsou černé s bílými konci.
Prudce vstal a podíval se do zrcadla na nočním stolku, od kterého vzápětí polekaně ustoupil.
Váhavě vztáhl ruku k tváři, která byla dokonale hladká. Žádné nedokonalosti, strniště, jizvičky. Jeho lícní kosti měly dokonalý narůžovělý nádech, jako by se lehce červenal. A jeho oči. Zase byly orámované stíny a tužkou. Tentokrát ale naprosto dokonale. A řasy byly nemožně dlouhé. Přejel si po víčku bříškem prstu, ale nic nerozmazal a ani na prstu nezůstala žádná černá. Znovu přistoupil blíž k zrcadlu a prohlédl si svoje vlasy. Byly dlouhé pod lopatky, nahoře husté a černé a od uší s vpletenými tenkými prameny bílé a černé s modrými odlesky. Když vylovil zpod polštáře dýku a uřízl je, byly hned zpátky. Zmateně dýku upustil a couvl ke stěně. I jeho kůže byla jiná. Hladká a jemná.
Pak mu to došlo. To Tom. Tom je tady! Rozrazil dveře své ložnice a vyběhl co nejrychleji ven. Měl jediný cíl. Hranice. Jestli vydrží běžet a nebude moc odpočívat, stihne to do západu slunce. Je přece nejrychlejší v Lykaře a Dorien mu ukázal, co je bolest, nějaké píchání v boku nebo křeč v lýtku ho teď rozhodně nezastaví. Tom. Tom je tady. Nakreslil ho v Lykaře, aby mu dal vědět, že se pro něj vrací, že nezapomněl. Slyšel ho, cítil to. Věděl, co mu Dorien udělal, a přišel ho zachránit. Je jedno, že to trvalo, hlavně, že je tady. Je tady…
Jenže se zmýlil. Na hranicích nikdo nebyl. Ani když dva dny čekal a volal. Vrátil se do Calebova paláce téměř po týdnu, co strávil čekáním na Toma, který nepřišel. Elyon i Caleba svým útěkem i tím, jak teď vypadal, vyděsil. Bylo mu to jedno. Tom nepřišel, jediné, co udělal, bylo, že ho změnil k nepoznání. Jeho srdce definitivně zlomil…
„Billy… dost… já… já už…“
Bill těžce lapal po dechu, ale smál se. Je tady… Tom je tady… Vyčerpaně se zhroutil na břeh vedle Toma, kterého právě vylovil z vody. Byl pěkně těžký. Taky byl daleko urostlejší než Bill a Bill se nikdy nenaučil pořádně plavat. Skočit za ním ale nezaváhal. Bill mu odhrnul vlasy z tváře a radostně výskl.
„Tommy… Tommy… ty jsi tady…“ Drmolil. Tom sebou cukl, přetočil se na bok a začal dávit vodu. Bill byl hned u něj a odhrnul mu vlasy.
„Klid, to nic… jsem tady s tebou, Tommy… Pomalu…“ Broukal na něj ve snaze ho uklidnit, ale Tom se prudce otočil, vytřeštil oči a odstrčil ho od sebe, až Bill upadl.
„Ne… už zase… Vypadani, kurva, z mý hlavy!“ Křikl po něm a pokusil se vstát.
„Tommy…“
„Umřels! Nech mě na pokoji! Vypadni! Nechci tě vidět! Už nikdy!“ Bill zalapal po dechu a jako na povel se mu spustily slzy. Pokusil se otevřít jejich pouto a Tom zavrávoral. Klopýtl a skončil s rukama zapřenýma kousek od Billova meče, který Bill odhodil, než do vody skočil.
„Vypadni!“ Zakřičel znova Tom a sáhl po něm. Vrávoravě se postavil s mečem v ruce a začal jím kolem sebe zběsile mávat.
„Tommy, to jsem já…“ Odvážil se udělat krok Tomovým směrem a natáhl k němu ruku. Ledová čepel se roztříštila, sotva se dotkla Billovy kůže, aniž by zanechala jediný škrábanec, a Tom s očima upřenýma na jílec bez čepele omdlel.
Tom se Billa prudce pustil a couvl od něj. Párkrát otevřel ústa ve snaze něco říct a pak se dostavila šokem vyvolaná, milosrdná náruč bezvědomí.
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Ach jaj. Chudák Bill. To vysvetľuje, prečo sa Bill správal tak odťažito. Som zvedavá, či sa dozvieme aj to, ako toto obdobie prežil Tom.
Bill byl ten, kdo Doriena vytvořil, takže je pochopitelné, že nějakou podobnou temnou stránku má. Na jednu stranu dobře, že se v něm probudila, protože ho to zachránilo. Já jen doufám, že to nebude mít nějaké závažné následky do budoucna.
A Tom je tady pěkný slaboch. Bill si tohle musel všechno prožít a stejně je v pohodě. A tenhle moula omdlí jen proto, že mu to ukázal. Nechci být zlá, ale Tom by měl najít své koule a začít se chovat jako chlap. 😀
Bill musel hodně zkusit a Tom by se mněl konečně vzpamatovat a pomoct.
[1]: to bylo v sedumnactce. Rano jel Tom s tatkou nakupovat a Bill se ztratil. Tom se pak s rodici prestehoval, dostal novou mamku, byl na leceni, potkal Dominiku, spadl do Lykary.
Osumnactka je Billovo shrnuti te same etapy zivota. Od deseti let do sestadvaceti.
Tom byl v normalnim svete takze do ted nic takoveho jako Bill nezazival. Kdyby jeste neco, klidne napis, rada dovysvetlim 🙂
Je to nádherný, ale toho Billa je mi líto….
Teď už Tom přesně ví, co má Bill za sebou. Nedivím se, že to s ním švihlo. Proti němu si Bill v té jejich "pohádkové" říši prošel doslova peklem, a on teď to všechno musel vstřebat v jeden okamžik. Ten závěr pro něho musel být strašně zahanbující, když to teď viděl z Billova pohledu. Ale v té době to tak prostě bylo…
Děkuji za kapitolu a těším se na pokračování.
Rada bych napsala, ze pokud ma byt neco pozitivniho na tom, ze Bill spadl do Lykary, bude to absence tech hnusnych decek. Ale on to prece musel napsat do Deniku, nejak zobrazit to, co prozival, kdyz do nej strkali a on nebyl tak silny jako oni. Jestli je Dorien a temnota v nem nejak nevyjadrena opravnena nenavist k tem, kdo mu ublizovali na svete, nevim… V Deniku by v normalnim svete mohl napsat, ze se jim jako temnym stalo to a to a jini zvitezili, ale bohuzel to uz nestihl, ac je mel "rozpracovany"… Co by jinak byla ta temnota v Billovi… Mozna se mylim.
Prijde mi jinak uplne sileny, co prozival u Doriena. Moct neumrit teda znamena moct zazivat maximalni bolest, akorat clovek nepadne do bezvedomi (potazmo smrti), coz by se v beznym pripade stalo… Napada me, Trin taky ovlada zivly. To by mohl nejak… Nebo tusim byl v tech Billovych dvanacti jeste malej..? Dorien na me nepusobi nijak min chladne nez Voldemort… Ta jeho bez bezcitnost, to ho vystihuje. A pindu Lalitu nebudu komentovat, urcite po nem lezla jen kvuli moci, dekorace jedna:D
Na druhy strane, jak uz jsem jednou zminovala v tom smyslu – pokud je Dorienek jen odrazem, casti Billovy temnoty… ten chlapec je pekne v p…. Nejspis sama od sebe nevysumi a Bill ji bude muset nejakym zpusobem vyresit, zkrotit, dostat se z ni… a to nebude lehky. Nejsem si jista, jestli si ji Bill sam plne uvedomuje a jen se snazi ji ignorova, ale Tom o ni urcite nevi vubec… Trochu me to desi.
Uvidim v pokracku a ja dekuju za dil!