Nájemník 14.

Bill seděl na posteli se zkříženýma nohama a prsty neklidně poklepával do chodidel. V ruce držel telefon a netrpělivě čekal na Tomovo volání. Kdyby se něco důležitého stalo, byl si jistý, že mu jeho přítel zavolá a poví mu to, jakmile bude mít šanci.

Každá minuta, kterou čekal, mu připadala jako hodina, a zlými předtuchami ho bolelo celé tělo. Nedokázal určit místo, kde to nejvíce bolelo; někde poblíž jeho hrudi nebo žaludku, to bylo asi nejpřesnější. Zasunul si ruce pod stehna, aby nebyl v pokušení kousat si nehty nebo kůžičku, a zničit si tak ruce. Nedokázal vystát ošklivé ruce.

Podíval se z okna a všiml si, že i počasí se přizpůsobilo jeho náladě, přibližující se zlověstné temné mraky slibovaly déšť. Doufal, že to není nějaké znamení. Jeho mysl začala driftovat, už ze zvyku, k dredatému chlapci, se kterým právě strávil ten nejúžasnějším den, a k tomu, jak se jej Tom dotýkal. Tomovy ruce měly daleko k tomu být ošklivé; ty dlouhé, šlachovité prsty, silné, ale jemné, vždycky věděly, co udělat, aby se Bill cítil dobře, aby se vznášel.

Telefon mu zabzučel a on vyskočil, téměř ho upustil, když ho vytáhl zpod nohou a současně se ho snažil otevřít. Na obrazovce zablikalo Tomovo jméno a Billovi ztuhla krev v žilách. Neznamenalo to špatné zprávy. Možná, že Tomovi prostě chyběl? Se zatajeným dechem si přiložil telefon k uchu.

„Ahoj, Tome,“ řekl a snažil se udržet hlas neutrální, ale nemohl se nezeptat: „O čem s tebou chtěla máma mluvit?“

Tom se zhluboka nadechl a Bill v tom okamžiku věděl, že ta zpráva nebude až tak dobrá. Pokusil se polknout svou úzkost a cítil, jak mu vyschlo v ústech.

„Jedeme domů dřív, než jsme plánovali,“ řekl Tom nakonec a Billovi kleslo srdce až do žaludku.

„Jak brzo?“ Zeptal se bez dechu. I když jeho myslí proběhly všechny možné důvody, proč Simone vypadala tak neklidně, tato zničující varianta ho ani nenapadla. Možná proto, že to bylo až příliš hrozné, než aby nad tím uvažoval. Nemohl Toma už ztratit. Nebyl na to připravený. Potřeboval ty slíbené týdny, které ještě zbývaly.

„Nejpozději do konce příštího víkendu. Někdo důležitý v mámině práci měl autonehodu a ona musí zpátky.“ Tom zněl sklíčeně. „Myslím, že to byl viceprezident. Nevěnoval jsem příliš pozornost tomu, co říkala po té části o tom, že se vracíme domů.“

„To ne!“ Protestoval Bill, i když to nebylo nic platné. Nebylo tam nic, co by mohl udělat, aby to změnil. Simone to nedělala proto, že je chtěla rozdělit. Bill věděl, že ho má ráda; řekla mu to víckrát než jednou, že její Tom by si nemohl přát sladšího přítele.

„Přijď dnes v noci,“ prosil ho Tom. „Slibuju, že tě nějak rozptýlím.“

Bill měl představu, jak to Tom chtěl udělat, a přestože nechtěl nic jiného, než tam běžet a hledat útěchu v Tomově náruči, nechtěl víc než jen být držen a upřímně byl raněný, že Tom mohl v tomto okamžiku přemýšlet nad něčím takovým.

„Nemyslím si, že mám náladu na… však víš,“ řekl Bill a zatahal za lem svých kalhot. Jeho srdce bylo tak těžké, že bylo namáhavé i jen dýchat.

„Nemyslel jsem, abys přišel kvůli sexu, ty hloupý,“ poznamenal Tom. „Jen abychom byli spolu, abych tě mohl rozmazlovat.“

Bill nedokázal potlačit úsměv, i když se snažil, aby se nesložil a nezačal Tomovi brečet do ucha.

„Dobře, budu tam, jakmile se převlíknu,“ řekl a zavěsil.

Když stál u Tomových dveří, jeho nové čisté kalhoty byly pokryté načechranými semeny z květů v plném rozkvětu, protože to vzal zkratkou namísto toho, aby se držel cesty. Očistil se, co nejlépe to šlo, zazvonil na zvonek u dveří a všiml si, že Simonino auto chybí. Pravděpodobně byla u své sestry jako obvykle, nebo možná uprchla ze scény, aby se vyhnula Tomovu a Billovu roztrpčení, že musí předčasně ukončit svou romanci.

Tom mu otevřel dveře a Bill nedokázal zadržet slzy, když se vrhl do Tomovy náruče a hlavu zabořil do jeho krku. Tom ho k sobě pevně těsně přitiskl a pohladil ho po vlasech.

„Hej, tohle nechci vidět,“ prohlásil něžně a odtáhl se, aby Billovi pohlédl do očí. „Ještě neodjíždím, víš.“

Bill si otřel oči hřbetem ruky a rozpačitě se zasmál.

„Promiň. Jsem jako holka,“ řekl a sklonil tvář, aby ji skryl před Tomem. Cítil se hloupě, že brečí, když Tom ne.

„Naštěstí pro mě nejsi,“ usmál se Tom, stiskl Billa kolem pasu a vedl ho dovnitř s rychlým pohledem k temné obloze. „Myslím, že jsi jen těsně utekl dešti.“

Jistě, ani ne o deset minut později se nad malou chatou spustil déšť, přinesl ochlazení, které nezažili po celé léto, a Tom zapálil oheň v krbu, který byl až dodnes nevyužitý. Přinesl z gauče tlustou tmavě modrou deku, rozložil ji na dřevěnou podlahu a ukázal Billovi, aby si na ni lehl.

Pak přešel k CD přehrávači, který nebezpečně balancoval na úzkém okenním parapetu, a stiskl tlačítko pro přehrávání. Přikrčil se, když se z reproduktorů ozval Joe Cocker a jeho ‚You are so beautiful‚.

„Máma zas musela mít jednu ze svých nálad,“ ušklíbl se Tom a ignoroval, že Simone vyměnila disky. „Ale hodí se to,“ usmál se, když se položil vedle Billa, a prsty sevřel Billovo předloktí, zatímco se naklonil, aby ho políbil.

Bill zavřel oči a líbal Toma nazpět, zapojil do toho všechny své smysly, aby si z toho opravdu užil každou část. Nikdy nechtěl zapomenout na to, jak Tom chutnal na jeho rtech, nebo jak se cítil, když Tomovy prsty vykreslovaly jemné kruhy na jeho zádech.

Dokonce ani tiché praskání ohně nemohlo uklidnit jeho zmučené sedmnáctileté srdce a on se přitiskl blízko Tomovi a zabořil obličej do těch měkkých dredů, které rostly z hlavy jeho přítele.

„Máma nám nechala láhev vína, pokud chceš?“ promluvil Tom tiše, když lehce pohladil Billa po paži.

„Vážně?“ Zeptal se Bill a zvedl hlavu k Tomovi. „Ona ti dovoluje tyhle věci pít?“

Tom se rozesmál a prudce si stiskl paži kolem Billa v polovičním objetí.

„Kluku, tví rodiče jsou vážně přísní, co?“

Bill o tom nikdy nepřemýšlel, ale odhadoval, že jejich pravidla jsou normální ve srovnání s jeho přáteli. Způsob, jakým Simone zacházela s Tomem, byl více rovnocenný a mohlo by to být proto, že mu chyběl otec; Automaticky se tak stal mužem v domě.

Bill se posadil a pozoroval, jak se Tom zvedl, aby přinesl z ledničky chlazenou lahev a dvě sklenice. Tom naplnil Billovu sklenici po okraj a s úšklebkem mu ji podal a Bill věděl, že Tom myslí na jeho chování na večírku, kde se poprvé setkal s Georgem. Bill zčervenal, když si vzpomněl, jak prosil Toma, aby se ho dotkl a jak ta noc skončila. Jeho pocity se vyvinuly a přes léto změnily charakter. Na začátku to bylo všechno o vzrušení z toho s někým po fyzické stránce být, zažívat na sobě ruce někoho jiného. Ta část byla samozřejmě stále vzrušující, ale teď si uvědomoval, že jeho city k dredatému chlapci jsou mnohem hlubší než jen pouhá přitažlivost nebo chtíč. Nepochyboval o tom, že to zatahání v jeho žaludku, kdykoliv jen Tom vstoupil do místnosti nebo otevřel dveře, aby ho přivítal po nočním odloučení, bylo znakem opravdové lásky.

Když uvažoval o své náklonnosti k druhému chlapci, usrkával ze své sklenky a doufal, že z vína nebude příliš emocionální a nezačne blábolit romantické pindy o tom, jak moc pro něj Tom znamená. Byl si docela jistý, že slova by z něj nevyšla tak, jak by chtěl, a udělal by ze sebe pitomce.

Jak v tichosti seděl, zabalený do Tomovy náruče, vychutnával si teplo z ohně, hořkosladkou chuť vína a blízkost Toma, když se o něj opíral, cítil zvedání a klesání jeho hrudi a Tomův horký dech na krku. Tom se za ním zavrtěl a Bill se přesunul na deku a neochotně opustil své útulné místo.

„Za minutku se vrátím,“ omluvil se Tom, a pak přitiskl rty na Billův spánek, než zmizel do koupelny. Sotva za sebou zavřel dveře, jeho iPhone se zuřivě rozezvonil a Bill ho chytil do ruky.

„Tome, zvoní ti telefon!“ Zavolal a zvedl telefon do vzduchu, ale nedostal odpověď. Zkontroloval volajícího, ale přirozeně nerozpoznal číslo. Nerozhodně se na něj několik vteřin díval, snažil se rozhodnout, a nakonec stiskl zelené tlačítko. Než měl šanci něco říct, zazvonil mu do ucha veselý hlas.

„Hej, kanče! Volám ti už několik dní. Jsi tak moc zaneprázdněn tím, že trávíš celé své dny s tou žhavou hračkou, že nemůžeš odpovědět svému nejlepšímu kámošovi?“

„Ehm…“ řekl Bill a pak ta urážlivá slova vstřebal a zamrzl. „Tom teď nemůže přijít k telefonu.“

Na druhém konci telefonu zaslechl tiché zaklení.

„Ach, kurva, nemyslel jsem tím… já jsem jen…“ hlas se zarazil v rozpacích. „Prosím, řekni mu, aby zavolal Chrisovi, okay?“

„Jistě,“ odpověděl Bill trochu chraptivě a zavěsil, vzteklý sám na sebe, že dovolil, aby ho dostala necitlivost Tomova kamaráda.

I když vážně pochyboval, že o něm Tom mluví jako o své hračce, připomnělo mu to, jak snadné to bylo pro někoho, jako je Tom, aby na Billa zapomněl a přesunul se k dalšímu hezkému klukovi hned, jakmile se vrátí zpátky domů. Kalifornie byla pravděpodobně plná krásných kluků, kteří byli připraveni mu Toma ukrást. Až na to, že v tu chvíli už Tom nebude jeho.

Tom vyšel z koupelny a vrátil se k němu. Naklonil se, aby mu vtiskl polibek na rty, který Bill bezděčně přijal. Tom tázavě pozvedl obočí, jakmile se vrátili na své pohodlné místo na podlaze.

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se, když natáhl své dlouhé, štíhlé tělo vedle Billova.

Bill vzhlédl do těch úžasných oříškových očí svého přítele a ucítil, jak se mu sevřela hruď.

„Budu ti chybět?“ Zeptal se a sklopil pohled ke svým prstům, které byly volně propletené s Tomovými. „Až budeš zpátky se svými přáteli v San Diegu, budu ti chybět?“

„Co je to za otázku? Samozřejmě, že mi budeš chybět,“ řekl Tom a pustil Billovu ruku, aby pohladil svými klouby Billovu tvář. „Tohle léto s tebou bylo úžasné.“

Bill se tiše usmál a oplatil Tomovi jeho pohled. Nemohl nic jiného, než souhlasit. Zvedl sklenici ke rtům, na jeden zátah ji vyprázdnil a požádal Toma, aby mu ji znovu naplnil. Tahle jejich dokonalá romance bude u konce už za deset dní, možná ještě méně, a Bill se rozhodl, že přece jen potřebuje, aby s ním Tom tu dnešní noc byl, a později, když se pohupoval na těle svého přítele a pomalu na něm jezdil, držel svůj pohled spojený s Tomovým. Nikdy nezažil okamžik takové prázdnoty a naplnění ve stejném okamžiku jako v tu chvíli, kdy na něj Tom hleděl nazpět, jemně ho hladil po bocích a pohyboval svými boky v dokonalém rytmu s Billovým pohyblivým tělem. Bill se vzdal svého neúspěšného pokusu zadržet slzy a nechal je volně stékat po tvářích, než přistály na nahém hrudníku druhého chlapce. Tom zvedl ruku a setřel je, ale bylo to k ničemu, jelikož byly neúprosně následovány novými. Tom ho stáhl dolů ke svým rtům a povzbudivě zamumlal do polibku: „Bude to okay, slibuju.“

Bill nevěděl, jak Tom mohl udělat takový slib, ale zoufale mu chtěl věřit.

autor: Shefifty