autor: Bitter
Další vzpomínky už Bill Tomovi neukazoval a Tom razantně odmítl, že by ho Bill naučil jejich pouto používat opačně, aby i on mohl ukázat své vzpomínky, a na Billově seznamu věcí, které Toma děsily, přibyla další položka. Jejich pouto.
Sám Tom vždycky básnil o tom, jak by bylo fajn umět sdílet svoje myšlenky, jak by to využívali při písemkách. Dospělý Tom o to evidentně nestál. Ne se všemi pocity okolo. Bill se proklel za to, že mu vůbec ukazoval, jak dalece je tady jejich pouto jiné než venku. Měl normálně mluvit. Ne ho vyděsit ve chvíli, kdy se Tom začal smiřovat se vším okolo. Poté, co se Tom probral, pomalu se na něj nedokázal ani podívat a cukal sebou při každém Billově doteku a pokusu s ním mluvit.
Skay najel na svou písničku o tom, jak je Tom neschopný a že jim bude k ničemu, když se nedokáže popasovat s Billovou minulostí, ještě k tomu dost zkrácenou. Co by podle něj pak měl dělat samotný Bill? Zabít se? Jen kdyby to šlo…
Nechal Toma celý zbytek dne v klidu o samotě a snažil se držet od něj hlavně Skaye, aby Tom nic z toho neslyšel. Když se utábořili, cítil, že je na tom Tom už o něco lépe, a dokonce usnul v jeho náručí. Bill si protentokrát zakázal spát připravený tišit každý zlý sen, o kterém věděl, že se dostaví.
„Billy!“ Tom se prudce posadil a zašmátral kolem sebe rukama. Obklopovala ho neproniknutelná tma. „Billy…“ Vyhrkl znova, pokusil se postavit. Protíral si oči, ale stále nic neviděl. „Co se to…“
„Ššššš, jsem tady… To nic… Klid, je noc, nic neuvidíš.“ Ozvalo se vedle něj konejšivě a v příštím okamžiku ucítil lehké pátravé doteky. Bill si ho stáhl zpět do náruče a projel mu prsty potem slepené vlasy.
„Klid, Tome, jsem tady… všechno je v pořádku.“
„Ne… nic není v pořádku… On tě zabil… A já… já…“
„Jsme nesmrtelní, Tome… Jsem pořád tady.“ Vzal ho za ruku a přitiskl si ji na hruď, aby mohl Tom cítit tlukot jeho srdce. Tom jen vyčerpaně vydechl a položil si na to místo hlavu. Bill ho pevně objal a Tom proklínal tmu okolo. Venku opravdu neviděl vůbec nic a zrovna teď by dal cokoli, aby mohl vidět jeho oči.
„Ale já… jak můžeš… jak ještě můžeš…“ Tom nechápal, jak se s tím, co Dorien Billovi udělal, Bill vyrovnal. Nechápal to. Bože, kdyby to šlo, na Billově místě by se zabil, jen by k tomu dostal příležitost. A Bill po tom všem sám šel a nechal se vycvičit. Střežil hranice.
Nechápal, jak mohl další den vstát a dál žít. Smát se, milovat. Jak vůbec dokázal cítit i něco jiného než tu bolest. Jak se na něj vůbec dokázal podívat a cítit něco jiného než nenávist za to, že ho v tom nechal?
„To nic, Tome… je to dávno. A já mám za co a proč bojovat. Vždycky je tady něco. Někdo. Byli tady Trin, Aria, Elyon a Caleb. Byli u mě, nebyl jsem na to sám a pak jsem byl v Zimním kraji. Nebudu ti lhát. Výcvik byl tvrdý a těžký, tvůj bude taky. Nedovolilo mi to myslet na minulost.“
„Valren?“
„Miloval jsem ho. Bylo to světlo, které jsem tenkrát potřeboval, abych se vyléčil.“
„Proč jsi od něj odešel.“
„Musel jsem. Bylo potřeba hlídat hranice a nechtěl jsem dál ohrožovat Trinův a Ariin život.“
„Proč nešel s tebou?“
„Už jsem ti říkal, že neví, co jsem. A nechtěl jsem ho ohrozit. Ano, když jsem byl pryč ze začátku, chtěl jsem se pro něj vrátit, nebo zůstat v Zimním kraji, nebylo to jednoduché, ale pak… nešlo to. Jsou věci, které prostě musíš nechat jít. Je jedno, jak moc to bolí. A teď jsi tady ty.“
„A jsem naprosto k ničemu.“ Poznamenal Tom.
„Jsi lykarský Král Tome. To něco znamená. Máš víc síly, než si myslíš.“
Pro tu chvíli se tím Tom nechal ukolíbat. Tou jistotou, s jakou to Bill pronesl. Věřil mu a na ničem jiném nezáleželo.
Jenže když třetí den, kdy už konečně nezvracel, sotva se balon odlepil od země, a on požádal Skaye o další lekci, poznal, že k tomu, aby měl Bill pravdu, má před sebou ještě hodně dlouhou cestu.
V očích elfa zase o kousek klesl, když neudržel rovnováhu, meč mu vyletěl z ruky a málem trefil dráče. Jen tak tak, že zasáhl Trin a čepel vychýlil z cesty malým tornádkem, které si vyčaroval jen tak mimochodem.
Skay to okomentoval, že dráčete by žádná škoda nebyla a Bill, který Dariu v tu chvíli učil, jak držet dýku, udělil zimnímu králi nehezký titul. Alespoň hádal, protože Bill stále používal ke klení lesničky a všechnu možnou další havěť.
A jak se ukázalo na konci dne, princezna byla daleko učenlivější než on.
Možná by bylo lepší, kdyby ho Bill zase zablokoval, někam uklidil a sehnal si místo něj jiného krále. Schopnějšího krále. Ne někoho, kdo se zhroutil jen z toho, že se mu zdálo o tom, co Bill zažíval na vlastní kůži.
Skay nechával zlatá lana mizet v jeho náramcích, které měl kolem zápěstí, a Trin zatím rozpouštěl mraky, které už dál nepotřebovali. Čekala je poslední noc pod širým nebem v naprosté tmě, než zítra dorazí do první vesnice zimního kraje.
Pro Billa bylo zvláštní vracet se. Věřil, že Zimní kraj už nikdy neuvidí. Že bude střežit hranice do Tomovy smrti, nebo dokud jednoho dne už nebude schopný bojovat. A teď stál tady a most byl téměř na dohled. Věděl, co uvidí, jakmile překročí jeho začátek. Bílé domky s modrými střechami. Záhony modrých růží, hromady sněhu, stromy pokryté listy z ledu a květy z jinovatky a námrazy. Noci, kdy bude zase usínat v měkkém světle plamenů z krbu a za zvuků praskajícího dřeva v plamenech. Vůně kouře, svíček, jehličí a teplého mléka. Obrovští stříbro-bílí leopardi, kteří byli pro zimní elfy něco jako kasis pro ty lesní. Slavíčci, kteří zpívali melodie téměř lidským hlasem. Veverky zlodějky. Ledový palác Skaye a Veenalee, který připomínal obrovský magnoliový květ těsně před úplným rozvinutím s vysokou modrou věží uprostřed. Ty nejkrásnější východy slunce na světě. Veenalee a Val…
Všechno se v něm sevřelo a nedokázal říct, jestli radostí, že se sem vrací, nebo nervozitou. Usmál se, když se kolem něj ovinuly Tomovy ruce, a opřel se o jeho hruď.
„Co se děje? Jsi nervózní.“
„Bude zvláštní se tam vrátit.“
„A možná i zbytečný. Vůbec se nelepším.“
„Tome, je to týden cvičení v oblačném baloně. Nemůžeš čekat extra pokrok. Navíc nemáš moc dobré učitele. Já bojuju úplně jinak a Skay…“
„Je rampouch… zelenej.“ Přisadil si Tom a Bill jen protočil oči. Trinova společnost kolem Toma se nezapřela.
„Skay je prostě Skay. Nenáviděl Krále Billa za jeho zbabělost, že se ukrývá, a místo sebe poslal do nebezpečí svobodného. Reliho. Když teď zjistil, že Reli a Bill je jeden, musel si najít náhradu. A teď má dvě. Tebe a Dariu. Dračí král je mrtvý a on nemá jak se pomstít. Já ho chápu. Vím, jak se cítí. Cítil jsem se stejně, když jsem si myslel, že jsi mě nadobro opustil a zapomněl. Taky jsem nenáviděl vše okolo sebe. Viděl jsi to…“
„Co bude, až tam dorazíme?“ Zeptal se Tom dřív, než mohl zase Bill najet na téma jejich pouta a sdílení vzpomínek. Tom se o tom odmítal bavit. Nehodlal mu ukazovat nic. Jeho zdánlivé trápení venku mu připadalo k smíchu. Jako by mu Bill ukazoval očistec a Tom se to snažil přebít videi s koťátky, která nedosáhnou na klubko. Hrozné utrpení. A navíc, i přes to všechno ho Bill celou tu dobu miloval a dělal vše pro něj. Aby ho ochránil, a protože zoufale doufal v to, že ho Tom najde a zachrání ho. A co dělal on? Polovinu času se snažil zapomenout a nenáviděl. Nenáviděl to, jak se od něj nedokázal odpoutat. To byla lebka prolezlá hady vytetovaná na jeho zádech. Ti hadi byli Bill a sny o něm. Černé náramky kolem jeho zápěstí představovaly pouta. Pouta otroka halucinací a přeludů. Za žádnou cenu nechtěl, aby tohle Bill věděl.
Bill ho pokáral pohledem, vědom si toho, že Tom mění téma automaticky, ale odpověděl. Koneckonců to s Trinem a Skayem plánovali týden. Měli vše pod kontrolou a bylo vše domluvené k Billově spokojenosti. Caleb bude rád. Valren, Veenalee a Elyon zůstanou mimo nebezpečí.
„Zůstanu s tebou v Zimním kraji přibližně dva týdny, aby měla Daria co nejvíc odpočinku, a pak já, Skay a Daria vyrazíme k vránám. Budeme pryč tak měsíc. To bude záležet na temných a na tom, jak rychle budeme moct jít. Ty zůstaneš a budeš trénovat. Valren je mistr boje. Zná každé bojové umění. Když mu řekneš, cos doma dělal, bude to hned znát a přizpůsobí se. Kala maga? Tak se to jmenuje?“
„Kraf maga.“ Opravil ho Tom bez výrazu. Ta část s Valrenem se mu nelíbila.
„Je dobrý nápad, aby mě cvičil?“
„Val je věrný Králům. Nám. Neřeknu mu, kdo jsem, a Skay taky ne. Trin se bude učit s tebou. Je mocný, ovládá stejnou magii jako Dorien. Elementy, ale nemá žádný výcvik. Zakázal jsem mu to. Umí jen část toho, čeho je ve skutečnosti schopný. S výcvikem bude téměř nezastavitelný. A ty budeš pro ostatní Zelfire. Až se vrátím, Skay s Dariou zatím dají vědět ostatním svobodným, že se setkáme za šest měsíců u vran. To je přibližně šest hodin venku, uvidíme, jak na tom bude tvůj výcvik. Val, Veenalee – Skayova švagrová, Zimní královna a Elyon se to nedoví. Nechci je ohrozit. Máme Dariu, ta nám pomůže proti drakům, kteří jsou v paláci na stráži, a ostatní s Trinem zaměstnají Doriena a já Lalitu. Ty máš věrnost dračího svobodného, takže můžeš pomoct Darie s draky. Já už jejich věrnost mít nikdy nebudu, když jsem jednoho z nich zabil, a Dariin rozkaz by mohl Dorien zrušit. Pak přepíšeš deník. Pokud to půjde, nebudeš muset vůbec bojovat. Dorien je sice mocný, ale pokud nás bude dost a Trin bude odrážet jeho elementární kouzla, může se to povést. Nemůže se věnovat tolika útočníkům najednou, když jakékoli rozdělení nás ohněm nebo vodou Trin hned zruší.“
„Proč jsi tohle neudělal předtím?“
„Po tom, co se stalo v přístavu a pak Skayově bratrovi, jsem přísahal, že nic dalšího nebude. Že každý svobodný bude jen ve svém kraji a skrytý. Přísahal jsem neohrozit žádný další život, dokud se něco nezmění a nebude naděje. Caleb se mě pořád snažil přesvědčit, že je to hloupost a že máme vytáhnout každého, kdo bude chtít bojovat, sotva Trin dospěl a jeho moc se projevila. Jenže zapomínal na draky. Neměli bychom proti nim šanci. Bez tebe ne. Ty jsi ta naděje, Tome. Ty, Trin a Daria.“
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Chápem, prečo Tom nechce Billovi ukázať, ako on prežíval jeho neprítomnosť. Má pocit, akoby ho zradil. Ale ak chce pomôcť, bude to musieť prekonať. Ďakujem za kapču. Som zvedavá, ako to pôjde ďalej.
Dokud Tom bude Billovi skrývat svou část vzpomínek, nikdy nebudou kompletní. Možná právě v tom je celý problém. Možná ne, uvidíme.
Děkuji za kapitolu a těším se na pokračování.
Věřím že Tom vše zvládne a z Billem budou silný a vrátí se domu.
Zase komplikace, díky za kapitolku…
Bill to ma promysleny do detailu, to se musi nechat. Neco mi rika, ze ten plan neni uplne mimo a kdyz se zapoji vsichni, mohlo by to vyjit. Nemyslim, ze by si Tom v tyhle chvili neco sabotoval, Bill do nej vlozil hodne duvery a on si to urcite uvedomuje. A po tom, co mu Bill ukazal a Tomovi doslo, ze jeho "kotatkovske" problemy nebyly nic proti jeho (heh, to me bavilo, video s kotatkama jako prirovnani:D) to jeste umocnilo Tomovu pokoru. Ja Skaye asi nikdy nepochopim v ty jeho ustepacnosti:D Samozrejme verim, ze to ma ted jako to mel Bill, kdyz jednoho ztratil a ted nasel dva hned, ale nemohl by bejt aspon trochu milejsi? Nebo se to aspon snazit predstirat:D Jeste ze tam je ten Trin a jeho tornadka;D (awww pri ty scene jsem musela usmivat:))) Tohle bude v pohode, Tome, nejsi proti Skayovymu drzkovani sam:D A on to nemysli zle nakonec:)
Z toho setkani s Valrenem bych mela nejspis podobne smiseny pocity jako Tom. Prece jen, je to ex.:D Co kdyz se nejak dozvi, ze kral Bill je Reli, cert dvoji identitu, to je vedlejsi, ale co kdyz ho bude chtit znova zpatky, co pak Tom? Jaky jsou vlastne okolnosti jejich rozchodu? Bud si nepamatuju, nebo to Bill vazne zminil jen okrajove, budu rada, pokud mi to pripomenes.
Pripada mi, ze ted uz by se mezi dvojcaty nemuselo nic po…., az se Tom vycvici, muzou jit na konecne na "draka" (mysleni Doriena:)) Tomovi by mohli dodat odvahu a motivaci to, co mu Bill rekl na konci. Je v jeho planu dulezitej, ne-li klicovej!
Dekuju za dilecek^^