autor: Estricnina
Musíš zpívat, jako by nikdo neposlouchal
Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíte, co ochutnáte, ale obvykle je to docela sladké.
To je opravdu dost optimistický názor, když žijeme v tak nešťastném světě. Mělo by to být spíše jako hrát flašku na párty, kde vše, co dostanete, je být opilý a přístupný; obvykle to tak zanechá obě strany více či méně spokojené.
Tom zjistil, že život je nepochybně mnohem více jako jeřábový automat na plyšáky v obchodním centru; je tam jen několik opravdu dobrých hraček a vždycky jsou přímo u té zatracené stěny, kde na ně ten jeřáb nedosáhne. Občas se tam najde nějaká dobrá, která není u stěny, ale zase je obvykle stejně pohřbená pod hromadou mizerných hraček; nejspíš budete muset vykoupit pomalu celý automat, dolar po dolaru, dokud se k ní nedostanete, a jakmile se vám to povede, buďte připravení bojovat dalších šedesát tři dolarů, dokud se vám skutečně nepodaří nabrat toho svítícího Spongeboba a dopravit ho do přihrádky. Ta hračka, jakkoliv roztomilá možná může být, stojí na trhu ne více než odhadem šestinu toho, co jste za ni utratili v té bitvě, ale samotná důležitost vítězství vás naplňuje nesrovnatelnou pýchou. Svítící Spongebob, jak tvrdíte, jen o trochu více naplňuje váš život.
Dobré volby v životě jsou otevřené, svolné k tomu, aby po nich kdokoliv hmátl. Vyžaduje to dovednost, soustředění, a ve většině případů za ně nevyhnutelně zaplatíte vysokou cenu. Nikdy není nic zaručeno a člověk se musí vyrovnat s tím, že šance jsou jen poloviční.
Tom si sevřenými pěstmi promnul oči a nyní už rozuměl, že šance je nemilosrdná děvka s nevzhledným, desetipalcovým dildem, která sleduje, sleduje a čeká, až uděláte špatný pohyb. Má ve vzduchu váš holý zadek a ten nejškodolibější úsměv na své odporné tváři.
„To je… hezké místo!“
Chvění v jejím hlase způsobilo, že pod víčky protočil oči.
Karla dosedla na křeslo stojící u konferenčního stolku (o kterém Tom usoudil, že se nejlépe hodí jako stůl na večeři pro jednoho) a hodila si k nohám svou třpytivou růžovo-černou kabelku. Tom sledoval, jak se její silně namalované oči rozhlížejí po malém bytě a studují ho, zatímco její kufr ležel v Tomově pokoji, ani ne metr daleko.
Dva dny od okamžiku, kdy si tu zprávu poslechl, a jen sotva už dokázal vydržet to napětí. Přivítání na letišti bylo hezké, polibky hezčí, laskavosti a klábosení v taxíku byly fajn. Byla tady jen jediná věc, která jej zevnitř užírala jako smrtící bakterie, a ona to prostě nemohla říct. Nemohla to prostě potvrdit, anebo to alespoň vyvrátit. Tak kdy s tím, K ČERTU, hodlala vyjít ven?
„-a když jsem jí řekla, že předstírání, že je bisexuálka, přinutí každého ženatého muže se podrobit, tak se rozesmála! No věříš tomu? Tome? Že? … Tommy? Zlato? Posloucháš mě? Už zase se tak potíš…“
V tu chvíli mu došlo, že neposlouchal. Byl upřímný člověk, a jako upřímný člověk by byl pravdomluvný; prostě mu jen bylo naprosto u prdele, co to povídala.
„J-jo! Poslouchám! Vím, že máš pravdu, naprostou, La. Kurva divné.“
„Ani nevíš, o čem to mluvím.“
„Omlouvám se, omlouvám se.“ Za pokus to stálo.
„Co se to s tebou v poslední době děje? Pořád rozrušený z… však víš? Můžeš mi to říct,“ Karla vstala, vykročila k Tomovi a omotala ruce kolem jeho pasu. „Zdáš se být nějak mimo.“
Oh, vážně. Přemýšlím, proč asi.
Tom musel být brutálně upřímný sám k sobě, pokud nic jiného. Dokonce si ani nedokázal vzpomenout, kdy naposledy měl sex, natož čas, kdy nepoužil ochranu. Normálně by měl Karlu napůl nahou dřív, než se dostali ke dveřím, teď když ji měl opět nadosah; téměř tři týdny latentního celibátu by přivedly jakéhokoliv muže k šílenství touhou a chtíčem. Kytarista stále ještě tak úplně nerozpoznal výhody exkluzivního vztahu – bylo samozřejmé zůstávat věrný, zejména na takovou vzdálenost od vašeho partnera to bylo podle Toma už trochu moc. Koneckonců, byl to prostě sex, ne procházka ulicí.
Nyní musel uvažovat nad tím, že monogamie byla plná pouze negativů. Emocionální angažovanost byla nadhodnocená a v tomto okamžiku si přál, aby situaci pečlivěji analyzoval, než se rozhodl, že má jednu holku dostatečně rád na to, aby s ní skutečně byl. K takovýmhle situacím by nedošlo, kdyby se neobtěžoval příliš zpohodlnět, nikdy by nenechal opadnout svou ostražitost a nikdy by se mu ani nezdálo o tom, jak k němu někdo natahuje ruku pro podporu dítěte.
Tom zavřel oči. Sklapni, mozku, sklapni!
„To není…“ Právě to, Georg je právě teď mým nejmenším problémem. „To jen, víš, Karlo, my…“ Vzali jsme na sebe risk, o kterém si ani nepamatuju, že bych k němu dal souhlas, nebo ne?
Pohlédl dolů do jejího obličeje, měla nad jeho slovy zmateně nakrčené obočí. „Hm?“
Ach, proboha. „Karlo, už to dál nevydržím. Opravdu jsi zatraceně… však víš, těhotná?“
Tom na ni upřeně zíral, v duchu si přál, aby častěji procvičoval jemnůstky. I přesto čekal, netrpělivě, zatímco ona několikrát otevřela a zavřela ústa, aniž by vůbec něco řekla. „No…?“ Potlačil vyštěknutí ze zadní části svého krku.
„No,“ zopakovala. „Nemyslím si to. Totálně jsem si myslela, že jsem, ale pak, no. Dneska ráno jsem to dostala, a jo, hádám, že všechno je okay! Ani jsem nad tím nepřemýšlela, abych byla upřímná. Nemůžu uvěřit, že sis pamatoval, že jsem vůbec něco řekla, haha! Ale nejsi pořád rád, že jsem přijela? Úžasné překvapení, že?“ Zazubila se a sugestivně zavrtěla obočím.
Tom by nakrčil čelo v nechuti nad jejím nedostatkem jemnosti, ale cítil se na to najednou až příliš lehce.
Zvedl ruku a podvědomě si setřel nervózní studený pot, který se mu tam nahromadil.
Strávil dva dny kompletně otřesený: po celý víkend mu hlavou probíhaly možnosti a pravděpodobnosti, všechny relativně negativní. V podstatě ho to málem zničilo, jen sotva se pohnul z tenké a opotřebované pohovky; prsty ho bolely z nadměrného poklepávání a jeho oči zůstaly přilepené na telefonu, jako by snad utekl z konce stolu, kdyby se i jen na moment otočil. Opravdu udělal něco tak hloupého, přemýšlel každou druhou hodinu, zatímco se po celou dobu mentálně trestal; plakátový kluk prohřešků, rád si užíval sladké svobody, která přicházela s jeho zhýralým životním stylem, a byl více méně zasnoubený s lehkomyslným chováním bez výhrad. Ačkoliv, ať už rád hrál jakékoliv množství her, bezstarostný a nechráněný sex nebyl tou, ke které by se přihlásil s rozvážnou myslí. Poslední věc, kterou potřeboval, byl jediný špatný odhad, který by mu přinesl doživotní trest v podobě špinavých plínek a bezesných, bezsexových nocí.
Sakra, nenáviděl cizí usoplené spratky, raději by se utopil, než by dobrovolně stvořil svého vlastního. Nevědomky ze sebe vydal odfrknutí ze smutného uvědomění; bylo by to i Karlino dítě, a možná, že ta samotná myšlenka byla trochu víc, než by chtěl zvládnout.
Nedostatek spánku a neustálé obavy se nakonec plně projevily a jeho hlava se potýkala se vším tím tlakem. Tohle všechno, a ona si tím ani nebyla jistá. Možná si byla jistá po celou tu dobu a přišlo jí vtipné ho tak vyšokovat, že nedokázal jíst ani spát.
Vydechl, z vnějšího pohledu klidný. Opatrně sevřel své dříve chvějící se ruce kolem tenkých paží své přítelkyně a úspěšně se vymanil z jejího sevření.
Tom nevěděl, jestli je naštvaný, cítí úlevu, nebo je podrážděný, ale věděl, že ať už to bylo cokoliv, strávit další moment v její přítomnosti by ten pocit jen zhoršilo. Možná, že kdyby odešel do ložnice, zavřel by za sebou slabé, dřevěné dveře a hodil sebou na svou improvizovanou postel, aby si odpočinul, zmírnilo by to ten pocit a pomohlo mu zapomenout na migrénu, která ohrožovala jeho spánky.
„Kurva, ano, kolikrát ti to ještě musím opakovat?“
„Omlouvám se, pořád se snažím dostat přes představu toho, jak si vedle telefonu čůráš do kalhot. Vážně je to děsně vtipné. Ach, papínek Tom – můžu ti tak říkat? Můžu ti tak říkat, papínku Tome?“ Georg vyprskl do svého šálku. „Věděl jsi, že některé holky to řeknou, aby se s nimi ti chlapi oženili? To se stalo bráchovu nejlepšímu kmoši, ou chlape, strašná situace.“ Georgův úšklebek se rozšířil, výborně se nad neštěstím svého kamaráda bavil. Když zahlédl Tomův překvapivě dopálený výraz, zavrtěl se a pokračoval jemnějším hlasem. „Já vím, že to byla špatná věc. Neměla to udělat. Taky bych asi vážně vyšiloval.“
„Pozdní záchrana.“ Tom zkroutil rty do napůl pobaveného úsměvu. „To je jedno. Už je to pryč. Já vím, že už je to pryč, ale pořád se třesu a… Já nevím, o moc víc jsem jí toho neřekl, ale jsem docela dost naštvaný.“ Tomovi se nepodařilo se s Georgem setkat v sobotu, pohltily ho nervy z Karliny nadcházející návštěvy; stejně tak v neděli, když dorazila, a on většinu dne prospal. Když nespal, tak se Karle vyhýbal, což byl neuvěřitelný výkon, když s ním nyní pobývala v nekonečně malém, dvoupokojovém bytě.
Nadechl se pozdního pondělního vzduchu proudícího z otevřených oken přes obchod, do končetin se mu plížila mírná únava, navzdory včerejšího dostatečnému spánku.
„Pak bys to měl pravděpodobně říct,“ řekl Georg, zvedl obočí a napil se své kávy. „´Vztahy jsou živy z komunikace´, jak na mě jednu dobu kdosi vřískal každý druhý večer.“
„Janice?“
„Ne, Maria.“
„Dlouhé hnědé vlasy, brýle?“
„Oh, nebo to byla Lea?“
„Ne, Lea měla kratší vlasy. Mohla to být Rachel.“
„Rachel se svými názory takhle hlasově neprojevovala. Na druhou stranu byla docela hlasitá při-„
„Jo, jo, koho zajímá, kdo to byl. Kurva, když nad tím tak přemýšlím, dostával jsi toho skoro stejně jako já, kámo,“ Tom natáhl ruku, aby svého kamaráda poplácal po rameni.
„Oh, nebuď skromný, Tome,“ řekl Georg a zvedl bradu. „Jako starší a moudřejší můžu s jistotou tvrdit, že jsem to skutečně já s nejvíce zkušenostmi v lásce.“
„Začínáš být senilní, starouši – opravdu ´láska´?“
„Pokud je láska divoký, nespoutaný sex kdykoliv během dne, pak jo.“
Tom si odfrkl a vzal do rukou nyní prázdný kelímek. „Ne, jsem si jistý, že tuhle korunu nosím já, ty vtipálku,“ kývl směrem ke Georgovi a hodil kelímek zkušeně stranou, kde přistál v koši na odpadky nedaleko od stolu. „Moc toho o lásce nevím, kromě toho, že neexistuje,“ dokončil s kamennou tváří.
„Pak myslím, že mám v této věci ohledně lásky přece jen navrch.“
Tom zvedl pohled zpátky ke svému kamarádovi a na moment přimhouřil oči. „Chlapi by stejně neměli mluvit o takovýchhle divných sračkách,“ řekl a odvrátil pohled. Udělal příšerný pokus o změnu tématu, ale nedokázal vymyslet nic, čím by odvedl pozornost. Koneckonců, slovo ´láska´ se v poslední době začalo objevovat v jeho každodenním životě velmi často, jeho názory byly neustále podrývány tím víc, čím více napadal dané téma ze všech úhlů, když byl přinucen o tom diskutovat. Osoba zodpovědná za takové netypické myšlenky ani nemohla být obviněna a potrestána, jelikož Tom by nejdříve musel projít seznam asi tří a půl milionů kandidátů.
„Ne, není to tak divné téma. Myslíš si, že jsme docela mladí a tak, ale zjistil jsem, že sem tam o tom přemýšlím, víš…“ Georg se odmlčel od svého vážného prohlášení a nesměle sklopil hlavu. Mladší muž zvědavě pozvedl obočí z druhé strany stolu, ale neudělal nic víc ve strachu, že tím to téma povzbudí k dalšímu otevření. K jeho zklamání do toho cizího území bude stejně nakročeno, bez ohledu na to, jak byl pro ten výlet nepřipravený.
„Prostě si myslím, že dřív, než to budeme vědět, budeme mimo párty a bude z nás staré haraburdí. Tak si začínám myslet, že možná budu prostě chtít zastavit celé to pobíhání kolem a konečně si najít nějakou skvělou holku. Jen jednu – Já vím, že je to těžké, aby to tvoje hlava zvládla, ale já bych ti něco takového řekl, víš? Takže nelžu… ale možná tady někde je ta jedna opravdu fantastická dívka. Najdu ji, usadíme se, a prostě, nevím. Spočítej si to.“ Georg rozpačitě zaměstnal svá ústa, aby ze sebe už nic dalšího nevydal, a pokusil se vypít vše, co zůstalo v jeho extra velkém šálku. Frustrovaně vzdychl, když se ukázalo, že je prázdný, odhodil kelímek do koše a otočil se zpátky ke svému mladšímu kamarádovi, který nedělal nic jiného, než že na něj poslední minutu jen upřeně zíral.
„Ty… opravdu věříš, že se to stane? Jen tak?“ Tom dostal svůj výraz pod kontrolu a na tváři se mu usadil samolibý úsměv, jak si prohlížel Georga s mírnou nedůvěrou.
„Chci říct… jo, jasně, myslím si to. Navzdory tomu, jak jsem se – my jsme se – posledních pár let chovali, tak trochu jsem, však víš, opravdu docela byl na jednu kočku. Nevím, jestli to byla jako ´láska´ nebo něco takového,“ starší z dvojice zvedl ruce do vzduchu, aby naznačil uvozovky a Tom se navzdory rozpačitému tématu usmál, „ale nutí mě to si myslet, že se to možná může stát. Nevidím důvod, proč ne. Vím, že je to trochu divné, ale člověče, nemyslel jsem si, že sis skutečně myslel, že budeš vážně schopný si takhle zahrávat kolem až do konce svých dní… sakra, nemáš z toho deprese?“
„Ne,“ odpověděl Tom trochu moc rychle. Polkl, nenáviděl, že visel pohledem na každém slově, které bylo řečeno, téměř s dětskou zvědavostí.
Georg lehce naklonil hlavu na stranu, zdánlivě lehce ze sebe setřásl podezření. „No, já myslím, že nakonec to začne být na hovno, Tome. Jen říkám.“ Zamyšleně našpulil rty a přesunul oči mezi copánkatým mužem a prsty, kterými lehce a nenápadně bubnoval o stůl. Georg se krátce zamyslel, jestli by měl být odvážný a tnout do živého.
„Vlastně jsem docela překvapený, že jsi s touhle kočkou uvízl na tak dlouho,“ dlouho pro Toma bylo o něco méně než dva měsíce věrnosti, „tak úplně nezapadá do tvé filozofie…“ začal, než se ve zlomku času rozhodl už na to nijak dál netlačit. Možná, že nebyl odborník na lásku, jak o tom vtipkoval, ale věděl, jak by láska měla vypadat a jak rozhodně ne. Také poznal ubohou výmluvu pro náhradu na zdánlivý pocit bezpečí, když ji spatřil.
Tom otevřel ústa, aby něco poznamenal; v obličeji se mu objevila zřetelná vzpoura, ale Georg zvedl ruku, aby zadržel jeho blížící se námitky. „Na tom nezáleží. Jen jsem blábolil, já vím, už o tom sklapnu, ty před-pubertální, bakterie-nesnášející malý kluku. Jen jsem si právě ulevil nějaké věci ze své hrudi. Je ti dvacet a nepotřebuješ starouše, jako jsem já, který by mluvil o těchhle zjevně dospělých záležitostech.“ Georg pozvedl ústa do samolibého úsměvu a Tom se opřel, bezmocně kopíroval jeho výraz. Oba věděli, že ten dvouletý rozdíl by Georga nikdy nezařadil mezi starouše, ani ho nedělal o nic dospělejšího než Toma, ale tiše chápali smysl mezi řádky.
„Začínáš být na mě až trochu moc měkký, G-ach.“ Tom se rozkašlal dřív, než dokončil svou větu, protože věděl, co přijde, a neměl žádný způsob, jak to zastavit.
„Nikdy jsem nevěděl, že mě máš rád tvrdšího.“
„To je prostě…“
„Nesnaž se mě ošálit, vidím až za tu tvou hru na playboye, kluku; ty jsi ten největší nepřiznaný gay, jakého znám.“
„No nechtěl bys to rád vědět? Nechystáš se kolem mě vážně použít slova ´velký´ a ´gay´ v jedné větě.“
„Jak myslíš, chlape, nevylívej si svůj potlačovaný stres na mně a přiznej se jako upřímný muž – přísahám, že se k tobě nebudu chovat nijak odlišně.“ Starší mladík pozvedl ruce v naprosté kapitulaci. Tom protočil oči a odhodil si na záda jeden copánek ve zřejmém dotčení. „Jen ze zvědavosti – už jsi našel nějaký vánoční dárek, Kaulitzi?“
„Já jsem nebyl ten, kdo tady seděl a vykládal o nekonečné lásce svému mladému a nesvolnému, kompletně mužskému a kompletně hetero kámošovi.“
„Jaj… ještě uvidíme, kdo se bude smát naposled,“ zasmál se Georg poraženě a odcvrnkl přebývající plastové víčko na jeho hlavu.
To, co bylo původně jen útok, se změnilo v krátkou hru stolního hokeje. Po pár minutách absurdního cvrnkání víčkem se oba mladí muži zase opřeli a tiše si vychutnávali normálnost toho okamžiku. Starší z nich otevřel ústa, když konečně sebral dost odvahy, aby se mohl podívat přímo na mladšího, ale byl přerušen dřív, než stihl cokoliv říct.
„Je ti odpuštěno. Zatím.“ Řekl Tom a dvěma prsty víčko odcvrnkl ze stolu. „Je to minulost, a abych byl upřímný, právě teď je mi to úplně fuk. Jsem trochu rozptýlený a tak.“ Odfrkl si, když tvář jeho kamaráda viditelně změkla. „Ale nechám tě, abys mi to nějak vynahradil, Hagene.“ Ještě jsi z toho nevyvázl, bylo jejich vzájemné porozumění z posledního varování.
Georg protočil oči a potřásl hlavou, než se v jeho podvědomí objevil nápad.
„Nevím, jestli se to dá počítat jako kompenzace…“ Začal Georg a otočil se, aby popadl svou tmavou koženou bundu visící na zadní části židle. Na Tomově tváři se objevilo zmatení. Po chvíli se Georg rychle otočil zpátky a bouchl rukou o stůl, až Tom poskočil na místě.
„Tady. Vezmi Karlu. Bude to nóbl a zábava a samé takové podobné ubohé věci.“
Georg zvedl ruku a odhalil unikátně barevný pár kartiček. Tom mu poslal tázavý pohled, než se pro ně natáhl a pečlivě je prostudoval.
„Nedávno jsem dostal práci v takovém bláznivém novém studiu, pro které před nějakou dobou začal pracovat můj bratranec. Ještě jsem tam nezačal, protože místní pobočka se zatím neotevřela, ale… jo, no, každopádně, brzy tam budu pracovat a jako budoucí zaměstnanec jsem pozvaný na zahajovací večírek společnosti.“
Jelikož ještě nebyl seznámen se všemi podrobnostmi, které si pročítal na spletitě navržené pozvánce, mladší muž skenoval kartu odshora dolů a odpověděl Georgovi během obdivování detailů toho umění. „Jo… a proč já jdu a ty ne?“
Georg pokrčil rameny, ačkoliv věděl, že mu Tom nevěnoval dostatek pozornosti, aby si toho gesta všiml. „Nemám rande a nechci se obtěžovat ukázat se tam sám.“
„Věděl jsem, že máš dostatečný důvod k tomu, abys mi tu pozvánku tak nesobecky podaroval,“ popíchl ho Tom vědoucně.
„Ne, ne, ne – jen jsem usoudil, že bys to mohl využít lépe než já. Není to tak, jako by snad věnovali pozornost tomu, kdo se tam skutečně ukáže, je to jen další způsob, jak dostat do povědomí jejich jméno. Říkám ti – bez ohledu na to, na jak nízké pozici tam získáš práci, plat je docela slušný. Myslím, že bys měl využít příležitosti a spřátelit se s nějakými velkými chlápky, víš?“
„Ty-„
„Eh, žádné špinavé dvojsmysly, ty ptáku – jen říkám,“ Georg přimhouřil oči, překřížil si své svalnaté paže a opřel se. Sdíleli spolu až příliš mnoho homo vtipů na to, aby to bylo zdravé.
„K žádným jsem se nechystal, Georgu,“ řekl Tom s vážnou tváří a zvedl pohled. „Každopádně, jen jsem se chtěl zeptat, jak se ti na takovém místě podařilo sehnat práci – soudě podle té samotné pozvánky to vypadá docela zatraceně, já nevím, jako žádní omítnutí-mladí-ex-basoví-flákači.“
„Co to kurva, Tome.“
„Ale vážně, co budeš dělat? Umývat záchody? Stát před dveřmi rozdávat kupóny? Zahrnuje to i kostým maskota?“
„Na to nebudu odpovídat a budu předstírat, že ses právě nechoval jako úplný kretén, protože vím, že sis prošel v posledních týdnech pěknými hovny. Jen proto, že jsem vážně úžasný kámoš a jen proto, že vím, že by to byla dobrá šance, abys vzal Karlu někam ven a ukázal jí dobré chvíle, které nezahrnují psí obojky a citron.“
Tom zamyšleně vzdych a pohodil hlavou vzad, zatímco Georg vstal a natáhl se pro svůj kabát.
„Jen o tom popřemýšlej, Kaulitzi. Ano?“
„Jen proto, že jsem dobrý kámoš, který je ochotný obětovat dobré chvíle, aby se jeho kámoš cítil trochu lépe ve svém ubohém životě.“ Tom se usmál a nacpal si pozvánky do kapsy.
autor: Estricnina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Zvláštně napsaná povídka ale je moc zajímavá.
Hodně zajímavé, trošku netradiční….
Bože ta je blba… Chudak Tom, me by asi kleo 😀 nebo bych klepla ji. Asi oboji. Hrozne se mi libi to s tim automatem. Trefne…
Doufám, že Tom pošle Karlu brzo tam, kde tráva neroste. Bože, to je čůza.
Ale žádné dítko nakonec nebude a já věřím, že teď si Tom dá zatraceně bacha, by se to už neopakovalo.
Hlavně, že s Georgem už je to zase v pohodě a jako správní přátelé dokázali tuhle malou krizi překonat.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Čítam to, ale pravdou je, že ma tie rádoby filozofické keci a celkový štýl písania absolútne nenadchol. Skôr ma to nudí a väčšinou ani poriadne nevnímam, čo sa tam píše. Ale tvoj preklad je samozrejme úžasný.
Som rada, že nie je na ceste žiadne decko. Myslím, že Tom je ešte radšej a teším sa na ten večierok.
Nerikej, ze to bude ten vecirek toho novyho hudebniho centra! Protoze jestli jo – Tom tam urcite pujde a Bill tam mozna bude taky s donucenim s milackem Alfonsem a co vic, to centrum je konkurence toho puvodniho! Oh to by mohlo bejt jeste zajimavy, nitky se nam rozpradaji…^^
Carla prosimte… Ty jsi pipina, fakt:D A Tome, dlouhej vztah dva mesice jakooo….xD Doufam, ze ji spis posles nekam, tohle udelat, je fakt nana lehkomyslna, takovy prohlaseni, boze ja jsem rada, ze neni v tom. Chudak Tom, tohle nastesti vyslo dobre:D A dobry na to upozornit, ze to nektery zensky takhle delaj, ze se vymluvi na dite a chlap je pak v pr.. a nemusi to bejt mozna ani jeho, hra na city a predhazovani nevinnyho ditete jako zaminky "mej me rad a bud se mnou!"… Uf, jsem si oddechla.:D
Georg a ty jejich konverzace, opet..:D A ma pravdu, chlapec, ty jeho kecy nejsou jen filozoficky zvasty, neco na tom je a hezky promluvil Tomovi do duse a vyrkl to, pred cim se Tom schovava:p Takze Tom nepriznanej gay, ale aleeeee;D To se mi jeste vic libi! Georg je tady zobrazenej zase jako ten typ kamose, co bch chtela taky, co se na vas nevykasle a stoji pri vas.
Rozsekala me veta: "Sdíleli spolu až příliš mnoho homo vtipů na to, aby to bylo zdravé.":DDDD To je dokonaly!!!
Dekuju moc za preklad!
Takže Karli nakonec těhotná není. Na Tomově místě bych asi taky nevěděla, co dělat, protože ten se chudák nervoval a ona mu pak sdělí, že vlastně těhotná není. 😀 No, každopádně Tom má jedno neštěstí zažehnáno, tak má alespoň o problém méně. 😉