Den, kterého se Bill celé léto tak obával, přišel. Se vším tím hravým pobíháním po nekonečných polích, kdy se smál, jak Tom běží za ním a snaží se jej štípnout do zadku, nebo procházkou k tichému jezeru pozdě v noci, kdy měsíc a hvězdy naplnily nebe a osvětlovaly jim cestu, to bylo jednoduché oklamat sám sebe, že to takhle zůstane. Že by s ním Tom zůstal navždy. Nyní, když spolu leželi po tmě ve vlhké trávě, věděl, že ty nejúžasnější dny v jeho životě brzy skončí.
Byla téměř půlnoc a Tom odjížděl na letiště v šest hodin ráno. Shodli se na tom, že nebudou poslední společnou noc promrhávat spánkem, a Bill si ani nemyslel, že by to byla výzva, jelikož nebyl ani trošku unavený. Jak tam ležel uvelebený v náruči Toma, který si jej držel blízko u sebe, za víčky ho pálily slzy a několik z nich tiše uniklo a stékaly mu po tvářích. Srdce se mu lámalo pomalu a bolestivě, a byl ohromen, že mu nějakým způsobem i nadále pravidelně tlouklo v hrudníku. Často slyšel o zlomených srdcích v písních a básních, ale ani v těch nejdivočejších snech si nepředstavoval, že by to takhle bolelo. Jeho přítel přitiskl rty k Billovu spánku a prsty ho něžně pohladil po tváři.
„Neplakej,“ zamumlal a zachytil unikající slzu svým palcem. „Láme mi to srdce, vidět tě plakat.“
Pak neodcházej, pomyslel si Bill, a kdyby věřil, že je šance, aby Tom zůstal, tak by to řekl nahlas. Takhle musel být realistický. Bylo nemožné, aby Tom zůstal, a tak Bill mlčel a snažil se vypořádat s bolestí tak hroznou, až jej téměř dusila. Ve svém zoufalství sevřel v dlaních Tomovo tričko, převalil se na záda a téměř s sebou strhl i dredatého mladíka. Tom na něm přistál s překvapeným ´oomph´ a tázavě zvedl obočí.
Bill přitiskl ústa na Tomova a těžce jej políbil, zatímco roztáhl nohy, aby se Tom vešel mezi ně. Zvedl své boky proti Tomovým a nutil Toma odpovídat tím, že tiskl jeho tělo dolů rukama položenýma na jeho zadku. Billovy pohyby byly drsné a zoufalé, jak se snažil převzít kontrolu nad bolestí, která se přeměnila v těžký kámen v jeho žaludku. Potřeboval, aby se s ním Tom miloval. Byla to jediná věc, o které si myslel, že by mu z mysli dokázala dostat myšlenky na zítřek.
Jeho agresivní pohyby proti Tomovi nevyvolaly odpověď, kterou očekával. Tom se na něj pevně přitiskl svým vlastním tělem a místo toho, aby ze sebe začali trhat oblečení jako obvykle, Tom mu dal velmi pomalý a jemný polibek, který vypadal, že bude pokračovat navždy. Bill by to nenazval tak úplně nevinným polibkem, ať už byl jakkoliv sladký a něžný, neboť Tom po celou dobu přirážel svou erekcí proti Billově. Když se Tom konečně odtáhl, slabě se usmíval a jeho prsty pomalu kopírovaly Billovu čelist, než mladšího chlapce uchopil za bradu a podíval se mu do očí.
„Můj krásný Bille,“ zamumlal tiše, oči se mu v temnotě třpytily. „Ty víš, že jsem do tebe bláznivě zamilovaný, že?“
Bill na něj zamrkal, zatímco jeho srdce vynechalo úder a v hrudníku se mu rozlilo teplo nad slovy dredatého mladíka. Jeho smutek byl na okamžik nahrazen úlevou, že v tom není sám. Že jejich rozloučení musí být pro Toma stejně těžké jako pro něj. Zvedl ruku k Tomovým vlasům a nechal si pár dredů proklouznout mezi prsty, zatímco Tomovi opětoval pohled.
„Taky tě miluju,“ přiznal a rozhodl se, že když už je u toho, může být zcela upřímný. „A budu zdrcený, až budeš pryč.“
Tom se sklonil, aby znovu zachytil Billovy rty, a dlouze ho políbil.
„Zůstaneme v kontaktu,“ řekl klidně. „A kdo ví, jednoho dne se možná zase uvidíme.“
Bill vzhlédl k jeho tváři s pochybovačnýma očima.
„Opravdu tomu věříš?“
„Jistě, věřím.“ Typická Tomova odpověď. Dredatý mladík si byl vždy tak jistý, že mu všechno vyjde, ale v tomto případě Bill neviděl způsob, jak by oni dva mohli dostat svůj pohádkový konec. Zdálo se být velmi nepravděpodobné, že by jejich vztah přežil jen na telefonních hovorech a textových zprávách. Byl si jistý, že časem si Tom najde někoho nového, někoho na dosah, a pak úplně zapomene na tmavovlasého chlapce, s nímž strávil léto. „Můj odhad ale je,“ pokračoval Tom, „že až se vrátíš do školy, potkáš nějakého hezkého kluka, a na mě zapomeneš.“
Bill důrazně zavrtěl hlavou.
„Nikdy tady pro mě nebude nikdo jiný,“ řekl s jistotou.
Tom se na to usmál a políbil Bill na špičku jemného nosu.
„To nedělej, zlato,“ řekl a láskyplně se usmál. „Nemrhej svým životem kvůli vzpomínce. Jsi až moc chytrý a krásný na to, abys byl sám.“
Bill v duchu uvažoval, jak by někdo mohl někdy zaujmout Tomovo místo.
„Pokud to uděláš, někdo tam venku přijde o obrovskou šanci, pokud bylo míněno, aby byl s tebou,“ pokračoval Tom a jemně hladil prsty Billovu paži, kde mu chladný noční vzduch způsoboval husí kůži. „Chladneš. Pojďme k tobě. Máma říkala, že mě tam ráno vyzvedne,“ řekl Tom a postavil se, dlouhé dredy si hodil přes ramena.
„Dobře,“ řekl Bill, neochotně se zvedl a oprášil se. Chladné počasí ho dnes večer nijak neobtěžovalo. Bylo tam tolik dalších, důležitějších věcí, s nimiž se musel v tom okamžiku vypořádat, že mu nezáleželo, jestli vážně onemocní nebo ne. Ale Tom se zdál být více zaujatý jeho zdravím a třel Billovi paže, než vyrazili.
„Nejdřív se potřebuju stavit u sebe, pokud je to okay?“ Zeptal se Tom a Bill za jeho zády přikývl, zatímco jej následoval po cestičce tak úzké, že jej do tváře šlehaly větve. Svou chybu si uvědomil, když se k němu Tom otočil a usmál se na něj s tázavě zvednutým obočím.
„Jasně, rád bych se rozloučil s tvou mámou, pokud bude ještě vzhůru,“ řekl Bill a věděl, že to způsobí jen další slzy. Jednoduše Simone zbožňoval, a i to, jaká to byla cool máma. Ta žena jen sotva zvedla obočí, kdykoliv se s Tomem na pohovce hravě pošťuchovali, jen aby se vzápětí začali muchlovat. Pokud začaly být Tomovy ruce až příliš odvážné, jednoduše je požádala, aby se s tím přesunuli do Tomova pokoje a oni s radostí poslechli. Ano, Bill by za to dal cokoliv, aby měl alespoň jednoho rodiče, jako byla ona.
Pokud se Bill obával, že bude brečet, až se bude se Simone loučit, pak to nebylo nic ve srovnání s tím, jak mu ona vzlykala na hrudi, když ho pevně objímala, a pak zaklonila hlavu a podívala se na něj.
„Musíš mi slíbit, že nás přijedeš navštívit, zlatíčko,“ řekla a otřela si oči, když ho pustila. „Jsi pro mě jako syn, víš.“
Bill to rád slyšel a byl nadšený z možnosti Toma znovu vidět, že přikývl dřív, než si uvědomil, co dělá. Šance, že by ho jeho rodiče nechali odletět do Kalifornie, byly velmi malé. A kdyby se jeho otec dozvěděl o pravé podstatě jeho vztahu s Tomem, ty šance by byly zcela mizivé.
Tom zničil jejich okamžik svou poznámkou o tom, že pokud by byli s Billem bratři, pak to, co dělali po celé léto, by bylo vážně neslýchané. Simone poslala svému synovi káravý pohled a řekla mu, aby ztichl a nebyl hrubý, na což Tom odpověděl neslušným úšklebkem a mrknutím. Pokynul Billovi, aby ho následoval do jeho pokoje, a nechali Simone dokončit úklid domu.
Na podlaze Tomova pokoje stály všechny kufry zabalené a připravené k rannímu odjezdu. Nepřítomnost Tomových věcí v místnosti způsobila, že se Billovi sevřel hrudník.
„Něco pro tebe mám.“ Tom se zazubil a poklekl před nejbližší taškou. Rychle se v ní prohrabal a znovu se postavil, než přitiskl něco jemného a chlupatého proti Billově hrudi. Černovlasý chlapec ten předmět popadl a automaticky se podíval dolů, aby spatřil hnědého medvídka s černýma korálkovýma očima, a vybuchl v potěšený smích. Měkká hračka měla na sobě červené tričko se jménem ´Tom´ vytištěným zlatým písmem na přední straně a z hlavy mu vyrůstaly dlouhé prameny nažloutlé příze v perfektní imitaci dredů.
„Je na mazlení, kdykoliv se budeš cítit osamělý,“ řekl Tom s úsměvem.
„Kde jsi ho, proboha, našel?“ Zeptal se Bill a medvídka omluvně objal za to, že se mu smál.
„V obchodě se suvenýry ve městě,“ řekl Tom a vypadal potěšený Billovou reakcí. „Měli medvídky se všemi druhy různých jmen. Ale ty vlasy jsou mámina práce. Myslela si, že by bez nich nevypadal jako já,“ dodal Tom s úsměvem.
„Je moc roztomilý,“ řekl Bill a pohladil medvídka po hlavě. „Nechám ho spát ve své posteli.“
„Jen si dej pozor na nenechavé tlapky,“ zamumlal Tom.
S jednou rukou propletenou s Tomovou a se svou náhradou Toma, který mu visel v té druhé, kráčel Bill vedle svého přítele k domu jeho babičky. Oba byli nezvykle zticha a Bill se pokoušel spolknout knedlík ve svém krku, aniž by uspěl. Nepolíbili se, dokud nedosáhli verandy a nevykročili k hlavním dveřím. Tam, jak se Bill natáhl pro kliku, ho Tom uchopil za zápěstí a otočil k sobě.
„Pojďme zůstat ještě chvíli venku,“ navrhl a přitáhl si Billa k sobě. Bill se okamžitě nechal vtáhnout do Tomovy náruče a položil si tvář na Tomovo rameno. Jednu ruku mu přiložil na hrudník a prsty mu jemně přejížděl po vyrýsovaných svalech. Tom natáhl ukazováček pod Billovu bradu a naklonil mu hlavy, aby se dostal k jeho ústům. Bill zavřel oči a líbal jej nazpět, rukou stále pohyboval po Tomově hrudi. Tom tiše zasténal a usmál se do polibku.
„Ty víš, co to se mnou dělá, když mi takhle třeš bradavky,“ řekl a Bill svěsil ruku a rozpačitě se zasmál. Tom ho pustil a oči se mu zaleskly, když vzal Billa za ruku a zvedl si ji k ústům. „Pojďme do tvého pokoje.“
Lehký dotek Tomových rtů proti jeho dlani lechtal a poslal chvění po jeho zádech.
„Okay.“
I když tam už nebyl nikdo vzhůru, zamkli za sebou dveře Billova pokoje. Tom jej mezi něžnými polibky pomalu svlékl a Bill zůstal stát a nechával ho. Když se Tom zbavil Billova trička, naklonil se, aby zachytil Billovu pravou bradavku mezi zuby a opatrně za ni zatahal. Z Billova hrdla uniklo tiché zakňučení a Tom se usmál. „Čas na odplatu.“
Jakmile byli oba nazí, Tom ho položil jemně na postel a dopracoval se od Billova břicha, líbáním, olizováním a oždibováním, až k jeho krku, kde svým tělem klesnul na jeho. Bill si nedělal žádné starosti z toho, že jeho babička spala v pokoji přes chodbu, protože z hlubokého spánku ji nedokázalo probudit ani hlasité zvonění telefonu.
Bill vzdychl a rozběhl se rukama přes Tomovy dredy k jeho ramenům a pevně je uchopil, jak dredatý chlapec zatlačil dovnitř něj, jejich pohledy byly spojené.
„Ať to trvá co nejdéle,“ zašeptal Bill, a Tom poslechl.
Byli zpocení s těly otupělými z vyčerpání, Bill měl své dlouhé ruce a nohy propletené s Tomovými. Byl ulepený a horký, ale bylo mu to jedno. Tomův dech byl teplý proti jeho krku a Billovi se zavíraly oči s každým úderem jeho srdce.
„Nenech mě usnout, Tomi,“ zívnul, s pohodlím v Tomově náruči bylo velmi těžké zůstat vzhůru.
„Nenechám,“ zamumlal Tom, přitiskl tvář do Billových vlasů a vdechoval svěží vůni jeho šampónu.
Ani ne o pět minut později oba spali.
Ta jediná věc, která narušila Billovy sladké sny, bylo tiché zašeptání a dotek na jeho tváři. Zabroukal a pousmál se nad tím známým hlasem, než se s tichým mlasknutím otočil na bok, stále blaženě nevědomý, co se dělo mimo jeho sny.
První věc, kterou si Bill uvědomil, když se ráno probudil, byla Tomova vůně. Usmál se, stále v polospánku a s očima stále zavřenýma, a chmátl rukou do prostoru vedle sebe, ale nenašel teplé tělo, které očekával.
Za okny bouchly dveře od auta a jemu se okamžitě rozjasnilo v hlavě a uvědomil si, co ten zvuk znamenal. Vyskočil z postele a vrhl se ke svému oknu. Dole na vzácně používané příjezdové cestě se Simone otáčela se svým autem a Bill se vrhnul pro džíny a rychle se do nich soukal. Jeho nohy se pohybovaly rychleji než kdy dřív, jak dolů po schodech málem letěl.
„Ne ne ne ne ne ne,“ vydechl a panikařil nad myšlenkou, že se ze dveří nedostane v čas.
S lapáním po dechu vyklopýtal na terasu a dolů na trávník zrovna ve chvíli, kdy auto odbočilo na téměř devadesátistupňové odbočce. S rozšířeným pohledem zíral na odjíždějící vozidlo a jeho pohled se setkal s druhým párem oříškově hnědých očí. Tom zvedl ruku a přitiskl dlaň proti oknu.
Bill tu svou taky zvedl do vzduchu, ale byl to spíše zoufalý způsob o natažení se pro Toma, než o zamávání.
Možná to nebylo nic víc než jen odraz prvních slunečních paprsků v okně auta, ale Bill by přísahal, že viděl po jeho tváři stékat slzy, zatímco se auto rozjelo po klikaté cestě a odváželo od něj jeho lásku.
Až ve chvíli, kdy mu auto zmizelo z dohledu, mu z očí vytryskly tiché slzy a kutálely se mu po tvářích, zatímco mu ze rtů uniklo Tomovo jméno v zašeptaném vzlyku.
Věděl, že by se mu zlomil hlas, kdyby se pokoušel zavolat, a tak z kapsy vytáhl telefon a začal mačkat tlačítka v šíleném tempu, aby místo toho poslal textovou zprávu.
Nenechal jsi mě se rozloučit, napsal roztřesenými prsty, zatímco jeho pohled těkal mezi telefonem a prázdnou silnicí a on beznadějně doufal, že dredatý mladík přinutí Simone to auto otočit.
O minutu později telefon zapípal a zavibroval a Bill si přečetl Tomovu odpověď.
Myslel jsem, že to takhle bude snadnější. Pro nás oba.
Bill se hlasitě rozvzlykal a padl na kolena. Tom měl nejspíš pravdu. Pokud by ho Bill mohl obejmout na rozloučenou, museli by nejspíš použít páčidlo, aby ho zase pustil. Rozloučili se už v noci pomocí láskyplných slov a sladkých polibků.
Bill se vyškrábal na nohy a vrátil se do svého pokoje, kde na křesle v rohu ležela zapomenutá nedbale odhozená Tomova mikina, kterou Bill nosil před dvěma dny. Zvedl ji a přitiskl si ji k hrudi, jak se zhroutil na postel s nosem zabořeným do měkké látky, která stále voněla Tomem.
autor: Shefifty
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Ja jsem tak blbá! A to jsem chtela pockat na konec a pak to docist v klidu a ne ze budu proklinat kazdej sutr na ceste… Achjo…. Tohle ne… To je tak…
Ach jo, tak je to tady. Uronila jsem kroupu…
Nelíbí se mi,že se nerozloučil…a taky ten jeho odjezd je dost na nic..jsem zvědavá,jaké to bude teď..Děkuji moc za kapitolu😉
No to snad ne, já tu bulím jak želva. To je přece hrozný! Sice se mi moc líbilo, jak to Tom zpočátku zvládal a snažil se Billa podpořit a povzbudit, ale jsem ráda, že se přiznal k tomu, že ho miluje a cítí se stejně jako Bill. Asi bych mu nikdy neodpustila, kdyby to bylo jinak. Jen si teď neumím představit, jak by to mohlo dopadnout dobře. Co se bude muset stát, aby mohli být spolu?…
Chudáci chalani. Som fakt zvedavá, ako toto dopadne. Ďakujem za preklad.
Je mi jich líto…..
Taky jsem musela zatlačit slzičku 🙁 Jako já to chápu, proč to Tomi udělal tahle, ale stejně, já bych chtěla mít tu možnost se rozloučit… myslím, že srdíčko se lámalo oběma, moc smutné a já se modlím, aby byla jakákoliv možnost, jak se ti dva budou moct vídat
jinak já chci taky medvídka Toma s dredama 😀
děkuju moc za překlad a nemůžu se dočkat pokračování
Ouuu 🙁 pri prvom dieli malo byt varovanie ze pribeh nie je vhodny pre slabe citlive povahy. Som tak smutna, Billovi a Tomovi musi byt priserne. Myslite,ze sa este niekedy uvidia? Som zvedava na pokracovanie
Bulím jen doufám že se ještě setkají.
Tohle je tak srdce rvoucí! Obzvláště když jsem si sama prošla něčím podobným, tak si dokážu veškeré pocity vybavit až moc věrohodně a není mi z toho zrovna dvakrát hezky. Je mi to strašně líto, ale Tom měl pravdu. Takhle to bylo mnohem jednodušší, když se prostě tiše vytratil, bez toho, aniž by se kluci objali. Ono je nejhorší toho člověk z objetí pustit dívat se, jak odchází pryč. 🙁 Ani jednoho teď nečeká hezkých pár dnů a je mi to fakt děsně líto. Brečím tady teď a je dost možné, že budu brečet i u dalších dílů, jak se znám. 😀 Každopádně jsem ale zvědavá jak tohle bude pokračovat dál, protože do konce zbývá ještě spousta dílů a já prostě věřím, že to klukům nějak vyjde. Jsou to spřízněné duše, a tak to vyjít MUSÍ!!!
Bože to je strašne smutné, je mi ich táááák veľmi ľúto.