autor: Becs
Když Tom odešel, musel jsem si okamžitě objednat další drink a rychle ho poslat za tím předchozím. Co to se mnou prováděl? No, měl jsem dost jasnou představu, co se mnou prováděl, protože po jeho posledních slovech mi najednou začaly být kalhoty nějak těsné. Že si ho nejčastěji honil ve sprše? Jak se té sprše teď podívám do očí? Hrůza.
Jak se mohlo stát, že jsem si vybral byt, který je Tomův? Bylo možné, že jsem z něj podvědomě Toma cítil? Vždyť se sotva známe. Nic o něm nevím. Vybavuju si, že když jsme s realitním agentem vstoupili dovnitř, jako první mě napadlo, že to tam krásně voní. Líbilo se mi úplně všechno. Ta moderní koupelna a prostorná ložnice. Pane bože, vždyť já tam mám i jeho postel. Jasně matraci jsem se chystal vyměnit, ale i tak. Je to ta samá, ve které Tom usínal a dělal i jiné věci. Budu jíst v jeho kuchyni, dívat se na televizi v jeho obýváku. Cítil jsem, jak mě ovládá panika a začal jsem zhluboka dýchat. Třeba mi to pomůže.
„Jsi v pohodě?“ obrátil se ke mně Gustav, když si všimnul mého počínání.
„Ne. Skočím si na záchod. Kdybych se dlouho nevracel, tak mě prosím běž hledat,“ předal jsem mu instrukce, než jsem zamířil na pány.
Jako tenkrát tady nebylo ani živáčka. Ano, nedokázal jsem potlačit vzpomínky, které jsem na tohle místo měl. Namočil jsem si ruce a přiložil je ke krku, abych se trochu zchladil. Musím se uklidnit, jinak dostanu hysterický záchvat a opravdu nerad bych se dostal do stejného stavu jako před tím.
Sesul jsem se na ne až tak čistou podlahu a zády se zapřel o kachličky. Hlavu jsem nechal klesnout mezi kolena a zhluboka nasával vzduch nosem.
„Stalo se ti něco?“ zaslechl jsem hlas přicházející zdálky, protože mi v uších hrozivě bušilo. Pak jsem jen ucítil, jak se někdo svalil vedle mě. Nemusel jsem ani zvedat hlavu, abych věděl, že je to Tom.
„To bude dobrý,“ protlačil jsem skrz zaťaté zuby.
„To ty moje kecy, že jo?“ zazněl Tomův hlas nalevo ode mě. Slyšel jsem obavy a chtěl jsem je zahnat, ale momentálně jsem se musel soustředit na dýchání. „Podívej se na mě,“ řekl prosebně Tom a přesunul se přede mě. Když jsem otevřel oči, uviděl jsem, že klečí jen pár centimetrů od mých nohou. Popadl mě za ruce a začal mi opatrně třít dlaně. Nevím, jestli to bylo čistě jen Tomovou přítomností, nebo tím tělesným kontaktem, ale začínal jsem se cítit líp.
„Omlouvám se. Jsem totální idiot,“ šeptl tak tiše, že jsem ho sotva slyšel.
„To nic. Já tyhle záchvaty občas mívám,“ dokázal jsem konečně pořádně promluvit a věnovat mu utěšující poloúsměv. Dech se mi zklidnil a všechny ty zářivě tečky, co se mi míhaly před očima, postupně mizely. Najednou jsem si uvědomil, jak moc blízko Tom je. Dokázal jsem rozpoznat onu vůni, která se rozprostírá teď už mým bytem.
A bylo to tu znovu. Neovládl jsem se. Naklonil jsem se kupředu a zachytil Tomovy rty těmi svými. Hlavu jsem měl úplně prázdnou a jediné, po čem jsem toužil každou buňkou svého těla, bylo dotýkat se tohohle tmavovlasého přízraku, který mi řadu nocí nedal spát.
Tom na mou výzvu hned nezareagoval. Vydal ze sebe jen jakési bolestné zaskučení a opravdu vypadal, že svádí těžkou vnitřní bitvu. Tu nakonec prohrál. Pustil mé ruce a chytil mě oběma rukama za hlavu. Možná měl strach, že mu zmizím, když mě pustí. Odvážně jsem mu strčil do pusy jazyk a dočkal se dalšího zasténání, tentokrát však znělo mnohem spokojeněji. Drancoval jsem vnitřek Tomových úst, jako bych si chtěl každou část označkovat a uchovat tak jen pro sebe. Tom na tom byl podobně. Najednou nevěděl, kde se mě má dotýkat dřív. Zasunul mi paže kolem pasu, pak mě hladil na rukou, a nakonec znovu zamířil do mých vlasů. Ztrácel jsem se v něm. Najednou mi na ničem nezáleželo. Podstatný byl jen on a jeho rty na mých. Nepřemýšlel jsem nad následky.
„Počkej, počkej, počkej,“ zarazil se Tom a odtáhl se ode mě. Museli jsme vypadat opravdu směšně, když jsme tady seděli naproti sobě na špinavé podlaze.
„Co tohle to znamená? Myslel jsem, že tohle nechceš. Že nechceš mě. Měli jsme kolem toho oba tolik stresů, a teď jsme v podstatě na tom stejném místě a děláme tu samou věc jako předtím.“
„Je to trochu na hlavu. Já vím,“ připustil jsem. Chtěl jsem vstát, ale přišlo mi to nepatřičné, když se k tomu Tom nechystal.
„Bille, já tohle už nechci. Už nemůžu znovu. Takhle,“ ukázal nejdřív na sebe a pak na mě. No jasně. Pochopil jsem. Málem bych zapomněl, že už se mnou nechce nic mít. Ty jeho kecy na baru mě tak trochu zmátly, a teď na mě byl tak hodný. Možná jsem si to jen špatně vyložil. Konečně jsem se začal sbírat na nohy a on mě napodobil.
„Tak tím je to hádám vyřešené,“ pokrčil jsem rameny a chystal se odejít. Tom mi však zastoupil cestu a rychle vyhrknul: „Ne, takhle jsem to nemyslel. Myslel jsem to naopak.“
Nechápavě jsem na něj zazíral a o krok ustoupil. Necítil jsem se kolem něj tak dobře jako před chvílí.
„Už nechci žádnou rychlovku tady na záchodě, abys mi pak zase utekl a já se pak dlouhou dobu trápil. Chci se s tebou líbat a dělat všechny ty věci, o kterých se mi ani nesnilo, ale ne jen jako nějaký náhodný šuk. Chci tebe. Celého. Neříkám, že napořád, protože život je očividně nevyzpytatelný, ale chci to zkusit,“ sypal ze sebe. Když domluvil, v jeho tváři se zračil strach. Možná si myslel, že řekl až příliš a vyděsil mě tím. Těžko mu to zazlívat, protože to jsem byl já jak vyšitý. Věčně vyšilující.
„Ty se mnou chceš chodit?“ ujišťoval jsem se, jestli jsem mu správně rozuměl.
„Jo, i takhle se to dá říct,“ přikývnul.
„Proč?“ vypálil jsem ze sebe, aniž bych nad tím přemýšlel.
„Ty se ptáš proč?“ pousmál se Tom, jako by to byla ta nejabsurdnější otázka na celém světě. „Jsem do tebe zamilovaný už od první chvíle. I když jsi totálně nevyzpytatelný a skoro nic o tobě nevím. Když se na tebe podívám, vím, že ty jsi to, co jsem hledal a nenacházel.“
Pominu-li místo, na kterém jsme se právě nacházeli, byl to ten nejromantičtější okamžik v celém mém životě. Do očí mi automaticky vhrkly slzy. Nemusel jsem se rozmýšlet. Udělal jsem tři kroky vpřed a skočil Tomovi kolem krku. Rozvzlykal jsem se mu do ramene a tisknul ho k sobě, jako by byl konec světa.
„Nejsem si jistý,“ zaváhal Tom. „Tohle je ano?“
„Ale ty nejsi na kluky,“ vykoktal jsem ze sebe.
„Nejsem na kluky, ale jsem na Billa,“ zavtipkoval Tom a hladil mě po zádech.
„A navíc se někam stěhuješ,“ hledal jsem další výmluvy, proč spolu nebýt.
„Není to tak stěhování, jako spíš cestování,“ vysvětlil mi a já se marně snažil ovládnout ten zpropadený pláč. Měkkost Tomovy mikiny na mě působila velmi příjemně a já měl chuť stulit se do klubíčka v jeho náručí. „Vrátím se, pokud o to budeš stát,“ dodal.
„Ale kde budeš bydlet?“ zazubil jsem se mu do ramene.
„No jo. V mém bytě teď už vlastně bydlí nějaký nový nájemník,“ hrál tu hru se mnou.
„Asi ho budeš muset poprosit, jestli by tě k sobě nevzal,“ odtáhl jsem se od něj tak daleko, abych se mu podíval do očí. „Promiň, že jsem tehdy tak utekl. Promiň, že jsem se ti tak dlouho vyhýbal. Promiň, že jsem tě tak dlouho trápil.“
„Pššt,“ přerušil můj vodopád omluv a přitiskl mi rty na ty mé. „Začneme znova.“
Chystal jsem se mu odpovědět, když v tom do místnosti vrazil Gustav. Zatvářil se dost překvapeně, když nás viděl, jak se k sobě tiskneme, a pak jen zanadával: „Do prdele. Dlužím Georgovi kilo.“ Zabouchl za sebou dveře a nechal nás o samotě.
„Nerad bych ti kazil zábavu, ale myslíš, že bychom mohli zmizet?“ zašeptal jsem mu do ucha. „Chtěl bych ti ukázat svůj nový byt.“
„Och, při té příležitosti bych ti mohl ukázat, kde jsem dřív bydlel já,“ přikývl rádoby vážně Tom a přitáhl si mě k sobě, aby mě mohl zmáčknout v náručí.
„Měl jsem původně v plánu si pořídit novou matraci, ale teď nějak nevím. Možná, že ta stará ještě není tak opotřebovaná. Co myslíš?“ zkoušel jsem Toma, jestli se chytne.
„Tak to bychom ji měli jít okamžitě vyzkoušet.“ Nezklamal mě a odpověděl přesně tak, jak jsem chtěl. Propletli jsme si prsty dohromady, odhodlaní vyrazit pryč, ale tak lehko nám to nemělo projít. Za dveřmi nás čekali kamarádi, kteří si na nás začali okamžitě ukazovat. Gustav se právě vyrovnával s Georgem a podobná výměna proběhla i mezi Jenny a tou druhou holkou, jejíž jméno si nepamatoval. Jenny nadšeně zvedla bankovku do vzduchu a zamávala s ní, než ji vsunula do podprsenky.
„Hej Tome, Tome. Sbalil jsem tu nejkrásnější holku,“ pořvával z boxu nějaký dost pomačkaně vypadající klučina a na klíně mu spala jedna z barmanek. Tuším, že Ellie.
„Jo, Chrisi, dneska jsi to vyhrál,“ zazubil se Tom. Zvedl naše spojené ruce a políbil mě na hřbet. Náš úprk teď už byl téměř nemožný. Obě naše party se promíchaly dohromady a najednou vzduchem létala spousta jmen, jak se navzájem představovali. Andreas se omlouval té holce, které předtím sáhl pod sukni, a Georg s Gustavem si něco spiklenecky šeptali na baru.
Tomův nečekaný coming out u jeho přátel vyvolal řadu otázek, takže byl nucený se ode mě vzdálit a přetrpět výslech. Mí přátelé o Tomovi věděli, takže jsem s tím neměl tolik starostí.
„Jsem ráda, že jsi nakonec změnil názor,“ oslovila mě Jenny, a tak jsem se k ní otočil. „Je to vážně hodný kluk.“
„Já vím,“ kývl jsem nesměle.
„Jenny, mimochodem,“ natáhla ke mně ruku.
„Bill,“ oplatil jsem jí zdvořilost.
„Doufám, že ho donutíš, aby odsud neodjížděl,“ mrkla na mě, než ses vydala obsloužit dalšího zákazníka.
Tomovi trvalo hodinu, než se ke mně dokázal vrátit zpátky.
„Omlouvám se. Dneska je to fakt šílené,“ posadil se vedle mě na barovou židličku a ihned chmátl po mé ruce. Na to bych si dokázal rychle zvyknout.
„Půjdeme?“ navrhnul a vypadal, že každou chvilku usne.
„A nechají nás jít?“ zeptal jsem se a myslel jsem to jen napůl jako vtip.
„Už jsem se se všema rozloučil, takže já můžu.“
Já jsem jen na krátko odběhl za Gustavem, který byl ještě stále v družném hovoru s Georgem, a pak už jsme s Tomem vyšli ven. Přitáhl si mě k boku a ruku mi položil kolem ramen. Doloudali jsme se až k mému bytu a já si uvědomil, jak zvláštní to pro Toma musí být, když se sem vrací a už mu to tady nepatří.
„Domov, sladký domov,“ zahlaholil, zatímco si skopával boty. Neomylně zamířil přímo do kuchyně. Ze skřínky vytáhl sklenici a natočil si do ní vodu. Zarazil se těsně před tím, než ji přiložil k ústům.
„Sakra, promiň. Chovám se tady jako doma, že jo,“ omlouval se, když mu to došlo.
„Jsi tady víc doma než já,“ pousmál jsem se a přijal od něj nabízené pití.
„Vadilo by ti, kdybychom jen vylezli na střechu a lehli si společně do té houpací sítě? Jsem moc unavený na zkoušení matrací,“ zeptal se a vyčerpání mu čišelo z každého póru.
„Tady to mám rád,“ svěřil se mi, když jsem se mu namáčknul do osobního prostoru na té nejpohodlnější houpací síti, jakou jsem měl možnost zatím vyzkoušet. Chvilku jsme jen mlčky leželi a užívali si výhled na hvězdy. Tom nám sebou prozřetelně vzal deku, takže jsme se pod ní tulili.
„Jak dlouho budeš pryč?“ Musel jsem se zeptat. Měl odjíždět na druhý den a to není zrovna ideální pro začátek vztahu.
„První část cesty jsem měl naplánovanou na dva měsíce. S tím, že to prodloužím podle toho, jak na tom budu s financema.“
„Aha,“ nedokázal jsem potlačit zklamání.
„Bože, snad si nemyslíš, že plánuju nějaké prodlužování. Hned jakmile si odjedu, co mám naplánováno, jsem zpátky tady u tebe.“
„To je dobře,“ zatetelil jsem se blahem. „Nechám ti místo ve skříních.“
„Bille, to nedělej,“ zaskočil mě Tom zápornou odpovědí. „Nechci se k tobě hned nastěhovat. Půjdeme na to hezky pomalu, jo? Tentokrát už nechci nic pokazit. Najdu si něco svého.“
„Dobře,“ přikývnul jsem, protože to přece jen znělo rozumně. Jak je možné, že já, spořádaný Bill Kaulitz, jsem úplně ztrácel smysl pro racionální jednání, když přišlo na Toma? Šílené.
„Ale pokud bys mě hodně přemlouval, možná bych mohl odsunout svůj odjezd,“ nadhodil a já se toho hned chytil.
„Tome, prosí…“ dál už jsem neměl možnost pokračovat, protože mi do toho hned skočil.
„Tak dobře. Ukecal jsi mě.“ Otočili jsme se k sobě čelem a já zkoumal každičkou část Tomovy tváře. Chtěl jsem si ji obtisknout do paměti, abych si ji mohl představovat, až Tom odjede pryč.
„Nechceš si jít lehnout dovnitř?“ zeptal jsem se, když zavřel oči a začal pravidelně oddechovat.
„Ne, tady je to dobrý,“ odbyl mě a přitiskl blíž k sobě.
„Hlavně, že jsem konečně s tebou.“
KONEC
autor: Becs
betaread: J. :o)
Boze Becs, ja te fakt miluju! 😀 a ta sazka, no konec, presne jsem vedela ze jim tam vleze i kdyz jsem cekala ze je nacape spis… Ehm… Ale ta houpaci sit to zabila. Moje modlitby byly vyslyseny! Perfektni!
Juchů! Já doufala, že to takhle nějak dopadne. Detaily se liší, ale v zásadě je to ono. SUPER!
Velké díky za povídku. 😀
Hurá, hurá, tri krát hurá! A ešte aj sláva! Som tak rada, že to dobre dopadlo. A tiež som rada, že to s nimi nevzdali ani ich priatelia – viď tá ich stávka. Ďakujem za tento šťastný koniec. Len nech im to spolu vydrží čo najdlhšie.
Dobře, odpouštím ti, zlatíčko. Už se mě nemusíš bát :-* Bylo to sladké a romantické, i když teda oni jsou fakt případi, řešit tyhle věci na záchodcích 😀 ale jak začali, tak "skončili" takže kruh se uzavřel 🙂
Jsem nadšená i z Géček 🙂 super, že jsou kámoši. A síť v Billovo bytě, závidím, taky bych si ji přála mít a jednoho Tomiho k sobě 😉 ale to by zase znamenalo, že bych lezla Billovi do zelí a to zase ne 😉
Každopádně po tom, co jsem si protrpěla 8 dílkama, ten poslední byl špičkovní a já si ho moc moc užila, děkuji moc 🙂
Uf, to jsem si konečně oddychla… U téhle povídky jsem byla při čtení vždycky celá napjatá a pořád je čekala, co se zase pokazí tentokrát, ale když jsem dneska uviděla to slovíčko 'konec',tak ve mně svitla maličká naděje, že by k sobě ti dva blbouni přece jen už mohli najít cestičku a přestat se trápit…. A konečně ano! Jsou spolu, tulí se k sobě v houpací síti a nehodlají jeden druhého v dohledné době pustit! Přesně tak, jak to má být 🙂 Moc děkuju za úžasnou povídku a krásný kopec!
Tak asi nějak takhle to mělo dopadnout, super, jsem spokojená….
Krásně to skončilo dík.
Za prve dluzim obtovskou omluvu autorce ze jsem prerusila cteni a komentovani jejiho dila. Pracovni sezona v plnem proudu a stehovani na krku….to jsou zabijaci vseho. 🙁 nastesti uz ale bydlime (hergo v povidce se taky vsichni stehovali 😀 ) tak jsem mohla dilko docist. Doufam ze autorka zavita znovu aby si procetla opozdene komentiky. A ted k povidce….jejich cesta byla strastiplna a dokazu si predstavit jak jim bylo. Kolik trapeni muze prinest špatne vylozena situace. Jejich kamaradi jsou opravdu kamaradi do deste. Nenechali je v tom a aspon se snazili. Cele to bylo krute mijeni se ale nakonec si ta ironie osudu dala preci jen oraz a byl to zaver uzasny. Romanticky zakonceny. Doufam ze Tom se na cestach nebude prilis zdrzovat a za svym Billem se vrati co nejdriv. 🙂 krasna povidka. Moc me bavila a i nekolik emoci u me vystridala. Potlesk autorce 🙂
Romantika jako vyšitá! 🙂 Tu střechu s houpací sítí jim šíleně moc závidím. Vždycky jsem něco takového chtěla, protože zbožňuji pozorování hvězd, ale jsem příliš líná a kapánek vystrašená na to si jen tak v noci lehnout na zahradu a pozorovat nebe, protože ačkoli je to u nás doma bezpečné, člověk nikdy neví, co se na něj takhle ve tmě chystá 😀
Abych se ale vrátila k povídce. Je dokonalá!!! ♥ Sice mě dlouho trápilo to, jak je osud k Tomovi nespravedlivý a krutý, ale když se nakonec přece jen své lásky dočkal, tak si říkám, že se to vyplatilo, jak byl vytrvalý. A ať si říká kdo chce, co chce, Tom je tímhle gestem – kdy na Billa denodenně čekal, neuvěřitelný romantik. ♥ To bude jednou nádherný příběh o tom, jak se kluci dali dohromady. 🙂
A opět musím podotknout, že je věčná škoda, že povídka skončila zrovna v momentě, kdy se dali kluci dohromady, protože zrovna ty poznávací chvilky mezi nimi, bych si ráda přečetla. Ráda bych se dozvěděla, jestli Tom nakonec vůbec někdy na to své cestování odjel, kdy se přestěhoval k Billovi a celkově jak jim to hezky klape. I tak ale musím říct, že jsem si povídku užila od začátku až do konce, protože se nádherně lehce četla a na každý díl jsem se vrhala s úsměve na rtech. Máš prostě báječný spisovatelský um a já doufám, že za dobu, co jsem tady nebyla, se u od Tebe vyskytlo ještě více povídek! ♥
Moc děkuji za další nádhernou povídku, na kterou jen tak nezapomenu! ♥
ŽERU tuhle povídku 🔥🔥🔥!!! Bože Becs, Ty tak skvěle píšeš. Vrať se mezi nás 🙏🏻.