autor: Shefifty
Bill seděl tiše ve svém vlastním světě v autě vedle své matky. Slepě zíral na scenérii za oknem a myslel výhradně na Toma. Babička zavolala jeho matce krátce poté, co Tom odjel, a řekla jí, že je na čase, aby se Bill vrátil domů a byl se svými přáteli a blízkými. Řekla jí o jeho ztracené lásce, aniž by dala své dceři příliš mnoho detailů, a teď, už o několik hodin později, byl na cestě domů k rodině a hlavně k Andreasovi.
Škola začínala za několik týdnů a Bill tomu jen sotva věřil, ale skutečně se do své třídy těšil. Hlavně proto, aby se mohl v hlavě zaobírat něčím jiným než tím, jak moc mu chyběl Tom. Věděl, že se s ním Tom ve skutečnosti nerozešel. Nedostal kopačky; věděl to, ale ta zdrcující prázdnota uvnitř něj byla velmi podobná.
Znovu se uvidíme.
Bill věděl, že tomu musí věřit, jinak by nevěděl, co sám se sebou dělat.
Jeho matka zařadila, pohlédla jeho směrem a soucitně se usmála. „Já vím, že první láska je vždycky speciální,“ řekla, jak se jej snažila utěšit. „Ale doma jsou spousty hezkých dívek. Jsem si jistá, že si brzy najdeš nějakou jinou.“
Bill si unaveně povzdechl a pokračoval v zírání na pole připravená ke sklizni. Bylo přirozené, že předpokládala, že to byla dívka, které dal své srdce.
„Jistě, mami. Když to říkáš.“
Neobtěžoval se jí říkat, že neexistuje žádná dívka, jakkoliv pěkná, která by jej přinutila zapomenout na Toma. Že ho ve skutečnosti dívky už vůbec nezajímají. Setkání s Tomem ho přimělo si uvědomit, proč nikdy nefantazíroval o holkách tak jako Andreas. Billova představa randění s holkou byla vždycky velmi decentní – večeře, film a možná polibek u dveří. Nikdy netoužil být s dívkou způsobem, o jakém často mluvil jeho kamarád – dost barvitě. S Tomem přišel na to, že se o tu psychickou součást vztahu zajímá stejně jako každý jiný dospívající kluk. Sex byl jeho i Tomova nejoblíbenější aktivita během celého jejich společného času.
Alespoň že Andreas znal pravdu a mohl mu poskytnout trochu té velmi potřebné společnosti.
Jakmile byli doma, vytáhl z kufru své tašky a vyšel po schodech před domem, zatímco jeho matka byla zaneprázdněná prohledáváním auta kvůli svým ztraceným slunečním brýlím. Jeho otec byl z práce doma dřív, ale Bill pochyboval, že to je proto, aby doma přivítal svého jediného syna.
„Ahoj,“ řekl rychle ve dveřích a zamířil ke schodům do svého pokoje, s rukou už v kapse, aby vylovil telefon.
„Hej, nenechávej ten svůj bordel hned u dveří,“ zavolal jeho otec z kuchyně a Bill si povzdechl a vrátil se ke svým kufrům, zatímco se jeho otec objevil ve dveřích s kávou v ruce a podíval se na něj. „Vidím, že sis pořád ještě neostříhal vlasy,“ řekl a Bill musel potlačit protočení očima. Měli tuhle konverzaci už tolikrát a Bill se už ani neobtěžoval odpovídat.
„Jo, taky tě rád vidím,“ řekl a vyklouzl stranou, aby prošel kolem něj.
„Bille…,“ řekl jeho otec a přinutil tak mladíka se otočit a čekat na napomenutí za to, že je drzý, ale jeho otec se jen zazubil, „je dobré tě mít doma, kluku.“
Bill se usmál a zamířil ke schodům.
Neměl v tu chvíli žádnou touhu vybalovat, takže se spokojil s tím, že vylovil medvídka a položil ho vedle polštáře, s úsměvem mu upravil dredy. Nespal s hračkou v posteli už mnoho let a přemýšlel, jestli budou mít jeho rodiče nějaké otázky k tomuto návratu k dětství nebo ke jménu Tom na hračce, ale rozhodl se, že mu na tom nezáleží.
Zkontroloval si telefon kvůli zprávám od Toma, ale stejně jako už desetkrát předtím byla jeho schránka prázdná. Tom byl pravděpodobně stále ještě v letadle nebo v autě na cestě domů, řekl si. Místo toho stiskl rychlou volbu na Andrease, posadil se na postel a čekal na odpověď, zatímco nepřítomně hladil medvídkovy jemné uši.
Jeho kamarád odpověděl, překvapivě vesele, vzhledem k tomu, že věděl, jak mizerně se Bill bude cítit, až Tom odjede. „Bille, čau!“
V pozadí byly slyšet hlasy a Bill se zamračil. „Kde jsi?“
„Jsem s Natálií v obchoďáku. Dali jsme si pizzu.“
Bill pocítil, jak ho zaplavilo zklamání. Ve svém stavu plném sebelítosti téměř zapomněl na Andreasovu novou přítelkyni. „Ach, aha. Jen ti volám, abych ti řekl, že už jsem doma, kdyby ses chtěl později sejít.“
„Cože? Ty už jsi doma?“ Zeptal se Andreas. „Do prdele, promiň, to jsem nevěděl.“
„To je v pohodě. Měl jsem ti zavolat, abych ti to řekl.“
„Jak… Jak to zvládáš?“ Andreasův hlas se ztišil.
„Přežiju to,“ řekl Bill a pohrával si s volnými nitěmi na svých džínách.
„Ale musí to stát za hovno,“ soucítil s ním Andreas.
„Jo, to jo,“ řekl Bill. „Zavolej mi později, okay.“
„Zavolám.“
Bill zavěsil a hluboce si povzdechl. Co teď? Popadl svou bundu a vyklouzl ze dveří, zatímco jeho matka vkládala prádlo do pračky. Poté, co ho celé dva měsíce neviděla, by mu nedovolila opustit dům.
Bezcílně se procházel ulicemi, prohlédl si několik obchodů s oblečením, ale nenašel nic, co by se mu líbilo dost na to, aby za to utrácel své drahocenné peníze. Průčelí tetovacího salónu zaujalo jeho pozornost a on se zastavil a prohlížel si nesčetné množství uměleckých návrhů ve výloze. Ten, kdo tam pracoval, musel být dost talentovaný, pomyslel si.
Když byli mladší, on a Andreas spolu mluvili o tom, že až budou starší, pořídí si stejné tetování. Nyní si uvědomil, že to nebyl jeden z jejich nejlepších nápadů. Strávili společně tolik času, že lidé ve škole už vtipkovali o tom, že jsou pár.
Dveře se otevřely a Bill pohlédl ke vchodu a čekal, že vyjde nějaký motorkář s celými potetovanými pažemi nebo něco takového, když v tom rozpoznal černovlasého kluka s pozoruhodně modrýma očima ze své školy.
Adam se zastavil, jakmile jeho pohled přistál na Billovi, a na tváři se mu objevil nesmělý úsměv.
„Ahoj,“ pozdravil.
„Ahoj,“ řekl Bill a oplatil mu úsměv.
„Plánuješ nějaké tetování?“ Zeptal se Adam. Bill zavrtěl hlavou a usmál se.
„Ne, nemůžu. Ještě mi není osmnáct,“ řekl, protože věděl, že by mu jeho rodiče odmítli dát svolení k tomu, aby si takto poskvrnil kůži, jak to nazval jeho otec, když se ho zeptal před rokem.
„Jsem si jistý, že by můj bratr mohl udělat výjimku, pokud bych se za tebe přimluvil. Jestli bys teda nějaké chtěl,“ řekl Adam a naklonil hlavu ke dveřím.
Na Billovu tvář se pomalu vplížil úsměv nad tou lákavou myšlenkou, ale zavrtěl hlavou. „Raději ne,“ řekl a představoval si ten záchvat, který by jeho otec dostal, kdyby se u večeře objevil s tetováním. Jeho propíchnuté obočí už způsobilo dostatečný rozruch, obzvláště proto, že to byla sázka a nechal si ho propíchnout od spolužáka. Bylo jen prosté štěstí, že do toho nedostal nějakou infekci.
„Chceš se podívat dovnitř?“ Snažil se Adam.
Bill se cílil polichocen Adamovým očividným zájmem o jeho společnost, a protože Andreas byl zaneprázdněný se svou přítelkyní, pokrčil rameny a usmál se. „Jasně, proč ne?“
Strávili dobrou půlhodinu mluvením s Kevinem, Adamovým starším bratrem. Byl to vysoký, hubený muž s oběma pažemi a krkem, kam jen mohl vidět, pokrytými barevnými malbami. Jeho vášeň pro práci byla obdivuhodná a Bill si přál, aby jednou našel něco, co by jej také přimělo takto svou práci milovat.
Jakmile se znovu ocitli na chodníku, oba chlapci ztichli. Bill přemýšlel, jestli by měl zamířit domů dřív, než mu jeho matka zavolá a zeptá se, kam zmizel. Adam najednou vypadal plaše a odkašlal si.
„Víš, napadlo mě…“ začal a sklopil pohled, než se znovu podíval Billovi do očí, „… jeden můj kamarád má tento víkend párty a já jsem doufal, že bys možná chtěl přijít?“
„Oh, já…“ řekl Bill, nejistý, jestli je to dobrý nápad. Neměl náladu na nějakou párty.
„Tvůj přítel je samozřejmě také vítán,“ řekl Adam rychle, když spatřil Billovo váhání.
„Díky,“ řekl Bill a snažil se nedat najevo, jak mizerně se po těch slovech cítil. „Tom a já už nejsme spolu.“
„Ach, to je mi líto,“ řekl Adam, ale Bill si nemyslel, že vypadá, jako by mu to bylo líto.
„Jo, no…“ Řekl Bill a nechal zbytek své věty viset ve vzduchu, nejistý, jak ji dokončit.
„Co kdybych ti dal své číslo, abys mi mohl zavolat, když se rozhodneš přijít,“ nabídl Adam. „Abych tě mohl nasměrovat.“
„Jasně, proč ne,“ řekl Bill a podal druhému chlapci svůj telefon.
Adam do něj napsal své číslo a podal Billovi jeho telefon nazpět.
„Takže… zavoláš?“ Zeptal se a Bill přikývl.
„Je v pohodě přivést s sebou kámoše?“ Zeptal se Bill s přemýšlením, že bez Andrease nikam nepůjde.
„Absolutně.“
Právě v tu chvíli začal Billův telefon zvonit a Bill, který ho držel v ruce, se polekal a věnoval Adamovi rozpačitý úsměv. Zkontroloval jméno volajícího a viděl, že je to Andreas.
„Raději bych to měl vzít,“ řekl Bill omluvně a Adam přikývl.
„Okay, čau.“
***
Po odpoledni stráveném s Andreasem se Bill cítil mnohem pozitivněji. Jeho kamarád Billa nikdy nenechal být sklíčený nebo se litovat, pokud tomu mohl pomoct.
Když se vrátil domů, Bill očekával přednášku za to, že beze slova zmizel, ale jeho matka se na něj jen usmála, když přišel právě tak akorát na večeři.
„Byl jsi u Andrease?“ Zeptala se a Bill přikývl a posadil se. Zlomené srdce vám zřejmě bylo omluvou pro sobecké chování a Bill byl vděčný, že byla alespoň jedna dobrá věc ve vypořádávání se s jeho mizérií. Když si strčil do úst další kus kuřete, zazvonil mu telefon. Jorg se na něj z druhé strany stolu zamračil, ale nic neřekl, zatímco Bill vstal s telefonem v ruce. Očekával další volání od Andrease, ale žaludek se mu přetočil, jakmile spatřil jméno volajícího.
Rozběhl se po schodech, protože nechtěl riskovat nechtěné odposlouchávání, a zvedl telefon se srdcem až v krku.
„Tome, ahoj!“ Měl na tváři ten nejširší úsměv, ale bylo mu to jedno, protože Tom ho stejně nemohl vidět.
„Ahoj, zlato. Je ještě moc brzo na to, abych volal?“
„Ne, samozřejmě, že ne,“ ujistil ho Bill a položil se na postel s nadějí, že to bude jeden z jejich hodinových rozhovorů. „Tak co, je dobré být doma?“ Zeptal se. Bylo to divné, mluvit s někým, kdo obvykle volával z domu jen necelý kilometr daleko, a náhle byl na druhé straně země.
„Jo, chyběla mi civilizace,“ Tom měl v hlase úsměv. „A moje vlny.“
„Už jsi byl na pláži?“ Zeptal se Bill.
„Bude to první věc, kterou ráno udělám. Já a Chris tam obvykle zamíříme vždycky hned po snídani.“
„Přál bych si, abych tam mohl být a vidět to,“ řekl Bill.
„Jsi vítaný to tady kdykoliv navštívit, zlato. Naučím tě, jak surfovat.“
Bill se rozesmál. Jo, nebyl si tak jistý, že by v tom byl dobrý. „Takže si budeš hned hledat práci, nebo si jen užívat volného času?“
Tom se zasmál. „Máma by mě vykopla hlavou napřed, kdyby se ze mě stal flákač a jen bych ji vyžíral.“ Oba se rozesmáli. „Ne, ale vážně. Mám kamaráda, jehož otec vlastní sportovní obchod, hlavně pro surfaře a potápěče. Nejspíš se zeptám, jestli nemá nějaké volné místo. Pokud ne, byl jsem požádán, abych pracoval jako plavčík, ale plat je na hovno, takže to raději ne.“
Bill si uvědomil, jak je Kalifornie odlišná. Oni tady žádné takovéhle práce neměli; přirozeně, jelikož tady nebyly žádné oceány ani pláže. A Tom vypadal, že má vodu rád, alespoň podle toho, co Bill mohl říct.
Mluvili, smáli se a flirtovali, dokud už nebylo po půlnoci, a Billovi se začaly zavírat oči, až je jen stěží dokázal udržet otevřené.
„Zníš, jako bys už napůl spal, zlato. Zase si brzy popovídáme,“ řekl Tom a Bill nesouhlasně zasténal. Nechtěl to položit.
„Jo, okay,“ přesto souhlasil a chystal se zavěsit.
„Bille…“ řekl Tom a mladší chlapec zamrzl uprostřed pohybu.
„Jo?“
„Chybíš mi.“
Bill vydechl a zabolelo jej na hrudi. „Ty mi taky chybíš, Tomi.“
autor: Shefifty
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Ja to tusila… A bohuzel se me ten Adam i libi… Chjo :'( co ted…
[1]: Taky nemůžu říct, že by mi Adam nějak vadil. Balí Billa takovou milou nenásilnou formou, takže bych jim i přála, aby se dali dohromady. Přece nemůžou s Tomem jen sedět a doufat, že se něco stane. Vztahy na dálku nikdy moc dobře nefungujou.
Jsem zvědavá jak tohle dopadne.
Díky za překlad Zuzu
[2]: a Tom to tusil, urcite myslel Adama v tech narazkach co mel… Chjo…
Baby aj ja by som bola velmi rada, keby si Bill niekoho našiel. Pred pár rokmi dozadu by som tu vypisovala ako musia byť s Tomom spolu za každú cenu, že si budú volávať, časom sa presťahujú bla bla ale teraz už mám triezvy pohlad a viem, že to takto nefunguje 🙁 ….som zvedavá, čo bude ďalej, ďakujem za preklad
Láska na dálku nefunguje časem se ztratí.
A ja budem optimista a keďže toto je hlavne twincestná stránka o Tomovi a Billovi, tak budem dúfať, že sa niečo stane a oni budú môcť byť spolu. Hoci realisticky asi nie hneď, ale možno časom. No, necháme sa prekvapiť. Ďakujem za preklad.
[3]: jj můj naprostý souhlas. Pár Adam/Bill by mi určitě nevadil a myslím, že Billovi by teď hodně pomohlo, když by měl ještě jiného "kamaráda" než jenom Andyho.
Ovšem Tom, ten bude navždy The One. Čili se nemůžu dočkat, až se to nějak povede, aby byli spolu. Doufám 🙂 Přece jenom je to povídka a já se budu modlit za šťastný konec 🙂
děkuji zuzu za překlad
Skvostný překlad, děkuji…..
Je to sice šíleně smutné, ale já věřím, že to kluci nějak ustojí a budou spolu! 🙂
[6]:a ja som na tom tak isto, takže dúfam, že toto nie je skutočnosť a bude to fungovať aj na diaľku a skončia spolu 🙂