„Tak tebe mám učit tančit…“ Ozvalo se Billovi za zády a on se jen pousmál a pomalu se vracel do původní pozice, aniž by se nechal vyrušit. Tahle slova Valren použil při jejich prvním setkání. I tehdy akorát vycházelo slunce a on radši cvičil, než aby myslel na noční můru, která ho vyhnala z postele. Jenže to už je dávno. Teď už tančit uměl, i když netančil po jeho boku tak, jak si tenkrát myslel, že bude.
Když cvik dokončil, otočil se k němu čelem a meč schoval, aby si elf nevšiml, co za čepel má.
„Není nic, co už bys mě nenaučil. To víš sám.“ Usmál se a zamžoural do ostrého ranního slunce za elfem.
„Otázka je, co všechno jsi zapomněl.“ Bill se jen ušklíbl a přešel ke stojanu na meče. Svůj do něj odložil a vytáhl dva cvičné.
„Zeptej se Lality, co jsem zapomněl.“ Zamrkal nevinně a hodil mu jednu repliku. Valren se jen usmál.
„Evidentně jsi nezapomněl nic ze svojí domýšlivosti a sebevědomí.“ Bill jen pokrčil rameny a čepelí párkrát švihnul ve vzduchu a poté s ní opsal osmičku. Spokojeně kývl a zaujal výchozí pozici.
„I na to jsem měl učitele.“ Odvětil Bill a Valren jeho postoj napodobil.
„Smím prosit?“
Když se Tom vzbudil, postel vedle něj byla prázdná, ale nemohla to být noční můra, co z ní Billa vyhnala. To by věděl. Pouto bylo stále stejně intenzivní, takže by mu nic neuniklo. Rychle se oblékl a zamířil rovnou na cvičiště. Kde jinde by byl. Když tady má toho svého prince válečníka. Navíc říkal, že miluje zdejší východy slunce. Nepochyboval o tom, že ten už prošvihl, ale sněhulka určitě přišla včas.
Nemýlil se. Bill s Valrenem kolem sebe kroužili v dokonalé souhře a jejich meče jen zpívaly. Otočka následovala otočku. Výpad výpad. Jako by Bill bojoval se zrcadlem. S vysokým, udělaným zrcadlem.
Trin poletoval kolem ohrádky oddělující cvičiště, aby měl co nejlepší výhled, a Daria nepokrytě zírala na představení před ní s děsem v očích.
„Vypadají, jako by tančili. Je to skoro děsivé, dívat se na ně. Vypadají, jako by si četli myšlenky. Ani nezaváhají…“ Šeptla Daria, když se Tom opřel o ohrádku vedle ní, jako by se bála, že by je mohla vyrušit. Trin si s tím evidentně hlavu nedělal a těm dvěma pořád uděloval rady, kdy a kam by podle něj měl Bill zaútočit.
Tom jen zaryl prsty do dřeva, a kdyby mohl, rozdrtil by ho na prach. Bill měl na tváři snad ještě spokojenější úsměv než po jejich první noci, a mohl za to boj. Boj s Valrenem.
Měla pravdu, bylo děsivé vidět, jak si v boji rozumí. Byli dokonale sehraní a vypadali, jako by nikdy neměli přestat. Tom začal uvažovat, nakolik za to může to, že je Bill tak dobrý bojovník, a nakolik v tom hraje roli pouto, které s elfem nepochybně sdílel. Tohle nebylo fér. Sotva si s Billem začal rozumět, nenaštval ho už pár dní, a Bill ho stejnou dobu nenazval ani zeleným ani lesničkou. Najednou se cítil, jako by o to měl zase přijít. Jako by se Bill měl vrátit na začátek. Ne Bill, Reli. To Reliho právě viděl bojovat. Tančit. A Reli byl Valrenův. Celou duší, srdcem i tělem. Reli se dávno vzdal naděje, že by Tom vyslyšel jeho prosby, a byl mu lhostejný.
Donutil se podívat na princeznu, než by snad šel z elfa vymlátit duši. Daria utekla poté, co spatřila spáleniny, které její otec způsobil královně zimy, a Skay se pak vrátil s tím, že jí ukázal, kde bude pro teď bydlet a že už spí. Byl k Tomovi podrážděnější než obvykle, a to dokonce víc než Bill na samém začátku.
„Jak je ti? Včera už jsem tě neviděl.“
„Je to dobré. Je to tady krásné. Skay mi ukazoval okolí.“ Pousmála se a Tom si připsal zásluhy za první dobrou věc, co v Lykaře udělal.
„Choval se k tobě slušně?“
„Ale no tak, výsosti… vím, že jste mu to přikázal. Nejsem hloupá.“
„No… kdyby nechtěl, neudělal by to. Já zase nejsem tak hloupý, abych mu nařídil něco proti jeho vůli. Musel to udělat upřímně. Bill by mě zabil, kdybych si tady rozkazoval, jak by se mi chtělo.“ Daria jen překvapeně zamrkala.
„Opravdu to myslel vážně?“
„Tím si buď jistá… jak dlouho tady vlastně jsou?“ Odvedl téma zase na Billa a ruměnce v princezniných tvářích si nevšiml.
„Nevím, když jsem přišla, už cvičili. Poprvé vyhrál Bill, ale rozčílil se, že ho Val šetří.“ Vysvětlila mu a Tom jen povytáhl obočí. Val ho šetřil… Jak jinak…
Takže tady klidně mohl být už hodiny, a to ještě předtím, než začali trénovat.
„Reli!“ Křikl a Daria nadskočila, jak se lekla. Bill ho ale ignoroval a dál bojoval. Tom s kletbou na rtech podlezl ohrádku a rozešel se přímo k nim. Všiml si, jak Bill vytřeštil oči, a okamžitě couvl, aby Valrenovi naznačil, že má přestat. Jestli si elfík myslí, že nechá párkrát Billa vyhrát, aby se z toho Bill štěstím roztekl a třeba mu na oplátku vlez do postele, vyvede ho z omylu. Bill patří do jeho postele.
„Zelfire, my trénujeme, mohli jsme ti ublížit, kdyby si tě Reli nevšiml.“ Obořil se na něj hned elf, sotva se k němu otočil, ale Tom to jen odmávl. Rozhodně došel k Billovi a za pas ho k sobě přitisknul.
„Dobré ráno.“ Usmál se na něj a políbil ho dřív, než začal protestovat. Což udělal hned, jak se Tom odtáhl, aby mohl nabrat dech.
„Tome, přeskočilo ti? Vážně jsme ti mohli ublížit.“ Sykl tiše, aby to nikdo neslyšel, a Tom jen pokrčil rameny a znovu ho políbil. Koutkem oka zachytil elfův vražedný pohled a sevřené pěsti.
„Dobré ráno.“ Zopakoval Tom proti Billovým rtům. „Vzbudil jsem se a tys mi v posteli chyběl. Co to tady nacvičuješ, hmmm? Děsíš nám Dariu, za chvíli budeš jako Skay.“ Bill jen nechápavě zavrtěl hlavou. Celou dobu byl Tom jako na trní, kdykoli se ho dotkl, když nebyli sami, a teď tohle?
„Je ti dobře?“ Zeptal se ho s obavami v hlase a sjel ho zkoumavým pohledem. Pak prozkoumal jejich pouto a začal se smát. Pokud se tomu dalo říkat smích. Hýkal tak, že kdyby ho Tom nedržel, přepadl by.
„Nevím co je tady k smíchu.“
„Tvoje žárlivost. Já vím, do čí postele patřím.“ Broukl Bill, a tentokrát to byl on, kdo vtiskl polibek na bratrovy rty. Jistě, vidět včera Vala po letech nebylo snadné, ale večer usínal v Tomově náručí a s naprostou jistotou věděl, že pro to, aby takhle mohl být, by klidně prošel všechno utrpení znova. S Valem se tenkrát cítil v bezpečí, ale jen s Tomem byl kompletní.
Poodstoupil od něj a ukázal směrem ke stojanu se zbraněmi.
„Běž se radši podívat, co tě čeká. Já půjdu za Veenalee. Potom ti to ráno vynahradím. Slibuju.“ Poslal mu vzdušný polibek a stále pobavený Tomovou žárlivostí se vrátil k Valrenovi.
„Měl bys mu vysvětlit, že boj není hra, kterou může kdykoli přerušit.“ Vytkl mu hned Valren a Bill jen zavrtěl hlavou.
„Vale… vždyť se nic nestalo. Příště to neudělá. Nebo tě štve, že jsi vážně prohrával.“ Rýpl si do něj a šťouchl ho tupou čepelí do boku.
„Ještě chvilku a měl bych tě na lopatkách.“ Odvětil mu elf ve stejném duchu a Bill si pobouřeně odfoukl.
„Pořád mi dlužíš tanec, je ti to jasné.“ Bill kývl a podal mu meč jílcem napřed.
„Na lopatkách budeš ty. Jdu za Veenalee. Kdybyste mě potřebovali, pošli za mnou Dariu. A buď trpělivý. Prosím.“ Valren kývl a neubránil se otočit se za ním. V Tomovi, který mezitím předstíral, že si prohlíží zbraně, všechno vřelo. Kdo si myslel, že je, aby před ním Billa takhle nepokrytě svlíkal pohledem?
„Takže, vybral sis zbraně?“ Zeptal se Valren Toma, i když moc dobře viděl, že jim nevěnoval pozornost a celou dobu ho pozoroval. Bylo evidentní, že Zelfire žárlil, což ho vedlo k otázce, jestli má proč… Nebyl to on, kdo Reliho opustil, a kdyby měl na výběr… Rozhodně zjistí, jestli má ten přístavní hňup důvod bát se konkurence.
„Já preferuju jinej… boj…“ Odsekl Tom a založil ruce na prsou. Věděl, že Valren jako mistr boje bude o kraf maze vědět hned všechno v okamžiku, kdy mu o ní řekne, ale pro teď ho chtěl vychýlit z kurzu.
„Jsem si jistý, že budeme schopni upravit jakékoli zbraně podle tvých požadavků.“ Valren se usmál a natáhl se ke kratšímu meči.
„Třeba…“ Než dopověděl, přistála mu v obličeji Tomova pěst. Couvl pár kroků a zatřepal hlavou.
„Kraf maga… k tomu ty tvoje pižlátka nepotřebuju..“ Spokojeně se zadíval na krev kapající Valrenovi z nosu a pozdě si uvědomil, že se právě připravil o výhodu, když mu název bojového umění prozradil.
„Takže takhle to chceš…“ Sykl elf a v příštím okamžiku zasadil Tomovi dvě rány pěstí ze strany do žaludku a v dalším už stál za ním a podkopl mu nohy.
„V kraf maze bys měl využívat svého okolí k zneškodnění protivníka, který je silnější než ty, nebo je ve výhodě. Máš tady kolem tolik možností. Evidentně nejsi na takové úrovni, jak sis myslel, Zelfire…“
autor: Bitter
betaread: J. :o)
Tom by mněl Billovi věřit a konečně byt něčím užitečný.
Tak Bill mě překvapil, trochu jsem se bála, že to právě on bude mít trochu problém a že se v něm staré city k Valrenovi opět probudí. Že Tom žárlí, to naprosto chápu a vůbec mu to nemám za zlé, jen s těmi projevy žárlivosti by se mohl trochu krotit 😀 Ale teď se trošku bojím právě Varlena. Nejdřív jsem myslela, že to bude ten typ moudrého elfa, který je věčně nad věcí a nenechá se ničím rozhodit (vždycky mám před očima Legolase :DDD ) ale teď mám strach, že začne kout pikle, aby Billa získal zpátky… bojím bojím…
Je mi Toma tak líto. Žárlivost je peklo. Naštěstí se Bill zachoval naprosto skvěle a dal jasně najevo ke komu patří. Kdyby v tom dělal nějaké fóry, asi by mě dost naštval. A i pro Toma je Valren svým způsobem přínos. Aspoň překoná ten svůj blok z dotýkání se Billa na veřejnosti.
Je sladké, jak Tom žárlí. 😏 Aspoň mu Bill potvrdil, že patří k sobě, i když se tak trochu baví na jeho účet. Na druhou stranu Tom nezačal moc dobře se svým trenérem, bude teď potit krev, než ho Valren uzná. Díky, těším se na pokračování.
Tady muzu plne souhlasit s holkama, i ja mam dost podobny pocity ohledne Valrena a uprimne receno, nevim jeste presne, co si o tom elfikovi myslet. Zda se mi, ze kdyby mohl, byl by hned zase s Billem, Bill se s nim prece rozesel (pokud to souhlasi s vysvetlivkami, on za Billem nikdy nebyl na hranicich, kdyz je Bill hlidal – to z jakeho duvodu, bal se tam…?)
Fandila jsem Tomovi, ze Valovi ukaze, bohuzel to nemel uplne dobre spocitany a ted si elfik urcite poda – tu Tomovu oprsklost vuni nemu (doufala jsem, ze ho tou pesti jen postradil, ze Valovi pristala tesne pred oblicejem a ono… Au.)
Potesil me velice ten Bill, jak si Toma na oplatku pred Valem pritahl k sobe i on! Jo, jsem si uz jista, ze fakt miluje Toma a Valren je az na dalsim miste. Jenze! Val by to mozna mohl pojmout tak trochu jako vysmech, ze se o Billa postaral psychicky, kdyz na tom byl Bill zle a ted mu pred ocima ukazuje, ze ma jineho… Valovo seminko zarlivosti je zasyty stejne jako Tomovo, ale timhle chovanim ho Tom jeste poradne zaleje, aby rostlo… Neuskodilo by trochu zdrzenlivosti pred tim, nez elfika poradne pozna. Nedivila bych se, kdyby pozdeji ti dva svedli pekne vasnivy "boj o Billa" (ac by jen trenovali)… Zacina to mezi nimi nebezpecne jiskrit, jsem zvedava co na ty kohouty pak rekne Bill:D