autor: Becs
L. A. Stars
Ale, ale. Kohopak se nám podařilo narychlo vyfotit na letišti LAX? Ano, není to nikdo jiný než Bill a Tom Kaulitzovi. Bill začíná být úplně stejná stydlivka jako jeho starší bráška. Dřív se fotografům nevyhýbal a rád zapózoval. Tentokrát před námi utíkali, jako by jim za patami hořelo. Bill se stavil v L. A. na velmi krátkou návštěvu a udělal si tak pauzu ve svém americkém turné. Doufáme, že se po jeho skončení vrátí k nám a poskytne nám trochu větší náhled do svého soukromí. Proč jen jsou kluci Kaulitzovi tak záhadní? Ale není to právě to, co na nich milujeme nejvíc? Dohlédněte na ně spolu s námi. L. A. Stars
Bill seděl na barové židličce a každou svou buňkou se snažil vstřebat tu jedinečnou atmosféru, kterou Insomniax měl. Bylo dopoledne a uklízeči rozjížděli svou tradiční rutinu. Za barem už se oháněla Lea a rovnala si sklenice dle svého systému. Před pár minutami před Billa postavila něco, co vypadalo, jako by to pocházelo z místa, kde žijí jednorožci. Duhový nápoj, který voněl jako kokos a ananas, působil trochu zženštile, ale jakmile jednou ochutnal, byl ztracený. Něco tak dobrého snad v životě nepil.
„Hmm, Leo, co je to?“ pomlaskával spokojeně.
„To je moje tajemství,“ zatvářila se záhadně a přehodila si utěrku přes rameno. „Byla jsem teď na barmanském kurzu a tohle je jeden z koktejlů, který jsme tam míchali.“
„To je dobrota. Podáváte to i tady?“ sondoval.
„Ne,“ zakroutila hlavou, až se jí červené vlasy divoce rozletěly. „Tom je proti koktejlům. Prý nejsme někde na Havaji. Takže tohle občas míchám jen tak. Pro číšníky a podobně.“
„To je ale hrozná škoda. Po tomhle by se lidi utloukli,“ vykulil oči Bill a musel se znovu napít a oblažit tak svá ústa tou dokonalostí.
„Víš, proto jsem ti to namíchala,“ mrkla očkem vpravo, aby si ověřila, jestli je Tom stále zabraný do telefonního hovoru kousek dál. „Doufala jsem, že s Tomem promluvíš a zkusíš na něj trochu zatlačit. Jsem si jistá, že by to přilákalo zákazníky. A navíc by to zvedlo tržbu na baru, protože za takový drink si můžeš napočítat víc než jen za panáka.“
„Hmm, to je asi pravda,“ souhlasil. „Ale proč to neřekneš rovnou Tomovi. Určitě by tě vyslechl.“
„Možná jo,“ pokrčila rameny. „Jenže já nejsem Vess. Nedá na mě tolik jako na něj. Pokoušela jsem se na to zavést řeč, ale asi nebyl zrovna dobře naladěný a smetl to ze stolu. Prý by kvůli tomu musel najmout dalšího barmana, protože bychom nestíhali. Už jsem se pak neodvážila to znovu načít.“
„Promluvím s ním,“ přikývl na ni povzbudivě a v duchu sám sebe přesvědčoval, že není dobrý nápad si dát další koktejl, protože jinak by v letadle odpadnul. Ale bylo to opravdu velké pokušení.
„Omlouvám se,“ vydechl Tom, když se vysoukal na židličku vedle Billa. „To byl nějaký asistent asistenta toho chlápka z Kiis FM. Nechápu, proč najednou Venturra dělá takové drama. Nejdřív mě uhání, a když už se začneme domlouvat, tak najednou dělá drahoty.“
„Chce ti ukázat, že on je tady ten exkluzivní,“ pronesl Bill moudře a vysrknul poslední zbytky nápoje.
„Připadám si blbě, že zase pracuju, když už tě tady mám jen na pár hodin,“ zatvářil se znovu omluvně Tom.
„Netrap se tím. Už nebudu vyšilovat. Vyříkali jsme si to a už jsem klidnější,“ odbyl ho Bill, napůl uklidněn dávkou alkoholu, kterou si právě vpravil do žil.
„Kde máš koncert příště?“ vyzvídal Tom, zatímco něco ťukal do svého notebooku.
„Tuším, že někde na Floridě. Jacksonville, Orlando. Jedno nebo druhé. Nevím jistě,“ pokrčil rameny bez většího zájmu. Nechtěl myslet na to, že bude muset nasednout do letadla a letět přes celé státy, tak hrozně daleko od Toma.
„Mrzí mě, že nevyšla ta Atlanta,“ pohlédl Tom na Billa a čekal nějakou negativní reakci.
„Ach Tome. Už to nerozmazávej. Smířil jsem se s tím,“ odmávnul to a nakonec se rozhodl, že si dá ještě jeden koktejl. Lea na něj pohlédla s vděčností, protože si myslela, že je to fígl, jak Tomovi ukázat, že její drinky jsou opravdu dobré. On ale žádné postranní úmysly neměl. Prostě mu vážně chutnaly.
„Budeš opilý, než nasedneš do letadla,“ popíchnul ho Tom se smíchem a pak svou pozornost obrátil k vyzvánějícímu telefonu.
„Ale, sám pan šéf osobně,“ řekl sarkasticky. Hovor přijal a poodešel dál, aby měl soukromí.
Mezitím zadním vchodem vešla Nora, jedna z tanečnic. Přes rameno si nesla sportovní tašku a vypadala, jako by právě vypadla z katalogu na fitness oblečení.
„Bille, ahoj. Viděla jsem tě už včera, ale neměla jsem možnost tě pozdravit,“ věnovala mu dva povinné polibky na tváře a zářivě se na něj usmívala.
„Ahoj Noro,“ oplatil jí Bill a byl překvapený jejím vstřícným chováním. Znali se pochopitelně už delší dobu, ale nikdy se nestali opravdovými přáteli. Gogotanečnice se většinou z nepochopitelného důvodu od zbytku personálu distancovaly.
„Takže jsi zpátky?“ vyzvídala a nadlehčila si tašku.
„Ne, kdepak. Dneska zase mizím. Čeká mě ještě zbytek turné,“ vysvětlil. Byl si jistý, že tohle věděla, takže nechápal, proč se ho tak hloupě ptá.
„Bylo by fajn mít vás oba zpátky. Tině by alespoň spadnul hřebínek,“ pronesla uštěpačným tónem. Billovi se tenhle rozhovor líbil čím dál tím míň. I když pro něj Tina včera byla nepřítelem číslo jedna, dnes po pár drincích a s odstupem musel uznat, že Tom jednal správně a Tina si své volno zasloužila.
„A co tady děláš tak brzy?“ změnil téma, protože se k ní v pomlouvání Tiny nechtěl připojit.
„Domluvily jsme se s Mandy, že se tady sejdeme a dáme dohromady nějaké nové číslo. Chlapi se můžou poslintat blahem, když nás vidí kroutit zadkem synchronizovaně,“ rozesmála se hýkavým smíchem. Z jejich konverzace ho vysvobodila zmíněná dívka, která právě vstoupila dovnitř. Na Billa pouze kývla, a pak už za nimi zaklaply dveře do šatny.
„Kráva,“ ulevil si Bill a zatvářil se nevinně, když se na něj Lea otočila s povytaženým obočím.
„Všechno v pohodě?“ zeptal se Toma, když se k němu opět připojil.
„Jo, opět jsme nic nevyřešili. Není schopný mluvit k věci a domluvit se na něčem konkrétním. Začínám z toho pomalu ale jistě šílet,“ zoufal si Tom. Mrsknul mobilem o desku baru, aby se na ten prokletý přístroj už nemusel dívat. Bill ucucával se svého pití a kolébal se do rytmu hudby, kterou si Nora a Mandy vybraly pro své nacvičování.
„Ty to zvládneš. Nakonec ho udoláš,“ mrknul na něj, aby ho ujistil, že v něj má plnou důvěru.
„Děkuju,“ pousmál se vděčně Tom. Chytil bratra za zápěstí a palcem mu přejel po hřbetu ruky. Pak se rychle stáhnul, aby si jeho drobného gesta nikdo nevšiml. Bill houpal dlouhýma nohama a nepřestával se vrtět. V tenhle moment, v tuhle jedinečnou chvíli se znovu cítil šťastný. Úlevně si povzdechl a nedokázal si z tváře sundat přihlouplý úsměv.
O pár hodin později parkoval Tom své auto vzadu za klubem. V břiše se mu svíjelo nervózní klubko hadů a hrozilo, že ho brzy přivedou k šílenství. Vysadil Billa na letišti, frustrovaný tím, že se s ním nemůže pořádně rozloučit kvůli dotěrným paparazzi. Doufal, že teď když si s Billem o všem promluvili a ujistil ho, že udělá všechno pro to, aby jim to vyšlo, bude mezi nimi všechno v pořádku. Byl odhodlaný mít neustále mobil u sebe a přijmout každé Billovo volání, odpovědět na každou smsku, i kdyby třeba umíral únavou nebo měl důležité jednání. Chtěl mu dokázat, že všechno myslí vážně. Snažil se potlačit ten divný pocit, když si uvědomil, že za celou dobu, co tady byl Bill, spolu nespali.
Požádal Georga, jestli by mohl přijít do klubu a na moment ho rozptýlit od všech starostí. V prvé řadě nechtěl myslet na to, že Bill je zase pryč, ale to mu pochopitelně nesdělil.
Když vešel do klubu, všiml si, že na něj Georg už poslušně čeká na baru. Dřív, než se k němu stihl připojit, ho zastavila Nina.
„Pane Kaulitz,“ oslovila jej a pořád měla ten vyplašený výraz, který nasadila, kdykoliv kolem ní prošel.
„Nino, říkal jsem ti, že mi máš říkat Tome, jako všichni,“ upozornil ji.
„Tome,“ opravila se a vypadala, že se blahem rozpustí. „Mám vám vyřídit, že na vás čeká otec.“ Kývla směrem k jeho diamantovému boxu.
„No potěš,“ ulevil si. „Nino, kdyby se mi nepodařilo do deseti minut odejít, mohla bys pro mě přijít, že se stalo něco důležitého? Řekni, že jde o provozní záležitost nebo něco takového.“
„Ráda,“ usmála se na něj a zčervenala jako rajče.
Tom se vlekl k boxu, jako by šel na popravu. Svého otce neviděl několik měsíců a upřímně mu to tak vyhovovalo. Nedokázal si představit, co by po něm mohl Calvin chtít.
„Ahoj tati,“ pozdravil otce a přisednul si naproti němu. Stůl, který je rozděloval, mu připadal jako dobrá bariéra.
„Tome,“ oslovil jej Calvin. „Vůbec jsem nevěděl, že ses vrátil. Kdybych si to nepřečetl v novinách, netušil bych to ani teď.“
„No jo, takhle my si u Kaulitzů sdělujeme novinky,“ zahučel Tom a narážel tak na rozhovor, který jeho otec dal časopisu GQ.
„Měl ses dobře v New Yorku?“ vyptával se a jeho předchozí poznámkou ignoroval. Tomovi přišlo trochu zvláštní sedět tady s otcem a jen tak tlachat o životě. Byl zvyklý, že je za tím nějaký záměr. Nějaká skrytá výčitka.
„Ušlo to,“ pokrčil rameny.
„Příští měsíc se tam chystám. Doufám, že budu mít dost času, abych se zašel podívat do tvého nového podniku,“ vedl dál rozhovor, o který Tom stál asi tolik jako o operaci slepého střeva.
„Inspekce?“ neodpustil si kousavou poznámku.
„Ne,“ odsekl otec o poznání přísnějším hlasem. „Prostě to tam chci vidět.“
„Dobře,“ kývnul Tom a o maličko uvolnil svůj strnulý postoj. „Pokud mě omluvíš, mám nějakou práci.“
Vstal a bez rozloučení se vydal pryč. Měl z toho opravdu smíšené pocity. Opravdu se s ním Calvin právě pokoušel mluvit jako otec se synem? Byl tak zvyklý na jeho projevy nelibosti, že ho to úplně vyvedlo z míry. Milý Calvin? Nemožné. Nereálné. Byl si jistý, že za tím něco je. Teď však neměl náladu nad tím hloubat. Byl rád, že si může sednout ke Georgovi a objednat si panáka.
„To je dost, kámo,“ přivítal ho kamarád a věnoval mu klasickou herdu do zad.
„Calvin,“ ukázal Tom palcem na vysvětlenou.
„Aháá,“ protáhl a div, že si nevykroutil krk, jak se natahoval, aby ho mohl zahlédnout. „Co chtěl? Říct ti, jaké jsi zklamání?“
„Ani ne. A to je na tom to nejdivnější,“ zahučel Tom a na jeden zátah do sebe kopnul obsah své skleničky. Bodlo ho v žaludku, když si uvědomil, že by se neměl opít, pokud je otec v jeho blízkosti.
„Co je s tebou? Vypadáš jako reklama na depresi,“ dloubnul do něj Georg a neodolal, aby se neotočil za blondýnou, která kolem nich procházela.
„Ale hovno, jen toho mám moc,“ odbyl ho. „Problémy se na mě valí jeden za druhým, i když bych teď měl být někde úplně jinde.“
„Co to meleš?“ zamračil se kamarád a mávnul na barmana, aby jim znovu donesl drinky.
„Ale to nic. Řeším teď jeden velký kšeft a šílím z toho. Navíc potřebuju najít provozního, který by to tady vzal, když budu pryč,“ vyjmenovával problémy jeden za druhým.
„Tině to moc nešlo, co?“ zeptal se s upřímnou starostí vepsanou do obličeje.
„V rámci možností to zvládala, ale po druhé bych jí to tady nesvěřil.“
„Všiml jsem si. Brala to tady úplně jinak než ty. A navíc ten poprask, co tady byl,“ pokýval hlavou souhlasně a na chvilku mezi nimi zavládlo ticho. Tomovy myšlenky se ubíraly do tisíce směrů, když v tom ho trknul nápad za všechny prachy. Něco, co by vyřešilo všechny jeho problémy.
„Ty Geo, co ty vlastně děláš?“ zeptal se nečekaně.
„Jak jako co dělám?“ nechápal kamarád a hloupě na něj zazíral.
„Já vím, že máš dost peněz, cos zdědil po rodičích, takže prakticky nemusíš do konce života hnout prstem, ale co vlastně děláš se vším tím volným časem?“ sondoval Tom a v hrudi se mu rozehříval plamínek naděje.
„No já nevím. Tak nějak normálně. Vždyť to znáš,“ mumlal vyhýbavě, protože nechtěl přiznat, že se prostě jen tak poflakuje. „Taky jsi tak žil, než jsi začal s tímhle vším.“
„Takže nic moc. Holky. Videohry. Sjíždění videí na youtube?“ nedokázal se ovládnout, aby si do kamaráda nerýpnul.
„Haha, moc vtipné,“ nafoukl se Georg a zatvářil se dotčeně. „Co ten náhlý zájem o mou osobu?“
„Georgu, ty máš takové štěstí, že mě máš,“ oznámil mu Tom a na obličeji se mu teď rozprostíral zářivý úsměv, což byl naprostý opak toho, jak se tvářil jen před pár minutami.
„Ano, tvá existence mě oblažuje už řadu let,“ vrátil mu sarkasticky. „Za co bych měl být vděčný tentokrát?“
Tom se zatvářil jako samolibý satan, který se vydal na zem, aby vykonal své dílo, ztrestal všechny hříšníky a napravil nepravosti.
„Já, můj drahý kamaráde, ti dám práci snů. Udělám tě tady provozním.“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Calvine… Ty neco chystas 😀 tohle nebude jen tak…
A hey hey co ta poznamka o krave? Co Billovi chudak holka udelala?
A Tome, Geo je veeeelice vytizeny 😂 ten na to mit cas nebude 😂😂😂
Copak má Calvin v plánu jsem zvědavá jestli Geo tu práci veme.
Jsem tak moc ráda, že si to kluci mezi sebou vyříkali. Já to pořád říkám, že komunikace je nejdůležitější. Ovšem taky mě překvapilo, že spolu nespali. Ne že bych byla takový slintala nad těmahle scénama ("nenápadně si hvízdá"), ale přeci jenom se nějakou dobu neviděli, jeden by čekal, že po jejich rozhovoru se do toho opřou, když maj jenom pár hodin 😀
Calvin je Calvin celou první sérii, takže si říkám, s čím ten chlap přijde tentokrát… kretén
Ten Geo byl záhadný jak hrad v Karpatech, když došlo na jeho výplň volného času… Bitter nějaká teorie, proč je Geo velice vytížený 😉
parádní kapitolka 🙂 broučku, ale moc se s nima nemazlíš :-* ňuníci malí
[1]:
[3]:
Tohle začíná být fakt smutné. Kdyby jsme si nekomentovaly navzájem, není tu nic. 😀
[3]: sledovani videi, treba s kotatama, to chce hooodne casu 😀 😀 😀
[4]: no jo na tatoo se chystam taky, to bude teprv bida v akci 😀 jeste chybi zuzu 😀
Já su tadyyyyy!!! Ale jen asi na pět vteřin, jelikož se právě teď nacházím na Colours a konečně jsem si po třech hodinách na chvilku sedla. Kdyby tu nejezdily ty kropicí vozy, tak už je asi po mně 😅
Georg mi taky přišel nějaký podezřelý, kdo ví, co je zač a kde co provádí. Ale jinak Tome skvělý nápad, aspoň budeš mít více času na Billa!!!
A Calvin? Připadá mi, jako by až teď začal být na své syny opravdu pyšný a jen prostě neví, jak to dávat najevo… Kdo ví 😀
[5]: jaké koťata máš přesně na mysli? 😀 doufám, že né žádná dvounohá 😛
jinak k těm komentíkům, je to bída 🙁 budeme doufat, že je to jenom tím letním obdobím… vím jak to mám doma teď já. Moje děti, kdyby to šlo, tak venku i obědvají 😀 a vzhledem k tomu, že je nemůžu nechat venku bez dozoru samotné… krize nejen ve psaní, ale i čtení 🙁 ale slibuju, že všechno se pokusím dohnat 😉
[7]: Ježiš, ale to znělo ještě blběji, že né dvounohá koťata… myslím, že kdyby pro své potěšení sledoval ta čtyřnohá 😀 bože, mám už uhřátý mozek… dneska už raději mlčím 😀
Na Calvina bych fakt nevsadila ani zlámanou grešli. Něco tu smrdí…
Ale nabídka Georgovi mě potěšila. Jestli to přijme, mohli bychom si mnohem víc užívat jeho přítomnosti. 😀
Aaaa ta Georg bude jeho partakem! Vyyyborne! To je bomba! A ja to jeden okamzik tipovala na tatinka!:D Hele on se snazi… Ale ja mu stejnak neverim, to by de asi zmenil moc rychle..!
JA-CHCI-TEN-DRINK. Chci jednorozci duhovej drink, proc ho nemuzu mit?! Z ceho to je??? Prosiiim dej mi recept! Vypada totiz dokonale! Myslim, ze Tom je v tomhle fakt trochu prehnane ostrej, mel by koktejly umoznit…bych tam nechodila, nemit v nabidce moje mojito:D No jo Tom to chce asi nobl, aby se nahodou nepodobak nejaky diskarne asi..:D
Jo a videa na youtube prej… muahaha, kdyby jen na youtube, co Geo:D
Diky za dil! Chci ten recept, at si to taky protrepu a nemicham:D
Já to tomu Calvinovi zatím nebaštím. Vidím za tím něco nekalého, a ani netuší proč. 😀 Třeba se mu konečně umoudřilo v té jeho kebuli a chce se začít řádně starat o své syny, ale prostě nevím..k němu to nesedí. Snad si bude Tom dávat bacha, protože mě spíš přijde, že chystá nějakou kulišárnu.
A Georg provozním? Já myslím, že tohle by klapnout rozhodně mělo. Georga mám ráda a myslím, že na to Tom kápnul. Podle mě bude hrozně fajn provozní. 🙂 A onehdy jsem si stěžovala, jak mi přišlo nefér, že Tom na Tinu tak vyjel, tak..no asi to beru zpět. 😀 Jako mohl být trochu milejší, protože mohl být rád, že to vedla jak sama nejlépe uměla, ale prostě na to nemá takové buňky, no. 😉